Neprošlo opravou po digitalizaci !

kterou se nahradí dosavadní zastaralé a roztříštěné předpisy a územní plánování i stavební činnost vůbec se postaví na novou jednotnou základnu, vyhovující novým požadavkům a zejména zapojenou do soustavy hospodářského plánování.

Hlavní zásady této osnovy možno stručně shrnouti takto:

Zákon má být pružným nástrojem, který i v oboru plánování a výstavby obcí bude sloužiti budování socialismu plánovitou a účelnou výstavbou obcí směřující k zlepšení životní úrovně pracujících a omezováním zbytků kapitalistických vlivů při ní.

Zákon je rozdělen na část plánovací a prováděcí a na společná ustanovení; v prováděcí části je ve zvláštním oddíle upraveno provádění staveb a dozor na ně.

Základní směrnicí pro výstavbu obce je jednotný hospodářský plán. územní plány obcí musí být proto sestaveny tak, aby co nejvíce usnadňovaly jeho uskutečnění; pod tímto zorným úhlem řeší územní plány základní úpravu celého území obce, po případě více obcí.

Provádění výstavby obce v podrobnostech upravuje zastavovací plán, který se pořizuje jen pro stavební obvody, t. j. pro části území obce určené pro nejbližší dobu k zastavění a k úpravám s tím souvisícím. Tato podrobná úprava učiní zbytečnou dosavadní parcelaci a tím přispěje k zjednodušení řízení předcházejícího vlastní stavební činnosti.

Nově se stanoví zásady pro řízení o plánech, v němž soukromé osoby již nemají mít postavení strany; přitom ovšem nejsou nejširší vrstvy obyvatelstva vylučovány ze součinnosti, nýbrž dává se jim možnost podávat připomínky k plánům podrobnému a zastavovacímu. Pokud jde o veřejné zájmy, vyžaduje se dohoda zúčastněných veřejných činitelů.

Od plánů s programem pro budoucí úpravu se rozlišují popisné mapy, které vyznačují skutečný stav výstavby obce.

Plány i popisné mapy se zásadně pořídí pro každou obec, a to podle pokynů krajského národního výboru, který také určí pořadí, v němž budou plány a mapy opatřovány pro jednotlivé obce. Vzhledem k významu věci svěřuje se tato působnost krajským národním výborům, a to i proto, že u okresních národních výborů není dosud dosti zapracovaných odborníků.

Pro potřeby uskutečnění plánu se zavádí v širokém rozsahu vyvlastňovací právo, a to převážně pro stát, svazky lidové správy, státní, národní nebo komunální podniky a lidová družstva a jen výjimečně — bude-li pro to mluvit veřejný zájem — také pro jiné osoby (na př. obecně prospěšné bytové sdružení).

Upouští se od dosavadního bezplatného po-

stupu pozemku pro ulici při parcelaci (na př. § 22 čes. stav. řádu); tím odpadnou rozhodování a spory o to, kterou část pozemku třeba postoupit bezplatně a za kterou již přísluší náhrada. Při stanovení náhrady se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy nebude znamenat tato změna větší zatížení pro obec proti dosavadnímu stavu, zejména když bude lze k této okolnosti přihlédnout při nové úpravě stavebních poplatků.

Provádění konkrétních staveb se váže na jejich zařazení do jednotného hospodářského plánu. Přitom se počítá s dalším zjednodušením řízení, které by spojovalo zařazení stavby do plánu s přesnou úpravou stavebního projektu po stránce technické, výtvarné a pod. a tak postupně zcela vyloučilo potřebu samostatného stavebního povolení.

Pro větší pružnost je zákon navržen jako rámcový a ponechává provedení podrobností nařízením vlády nebo jednotlivých ministrů, a to často ještě s výslovným zmocněním k dalším úpravám, pro něž by nestačilo všeobecné zmocnění vlády podle § 90 ústavy.

Plány pro všechny obce bude lze opatřit — posuzováno s hlediska možností plánovacích odborníků — asi do 30 let, při čemž by činil roční náklad přibližně 100 milionů Kčs. Ve státních rozpočtech se již počítá s takovouto částkou (v roce 1949 je zařazeno 106 mil. Kčs) a proto není třeba činit po finanční stránce zvláštní opatření.

K jednotlivým ustanovením třeba uvésti: K § 1:

Jednotný hospodářský plán jakožto prostředek k řízení veškeré hospodářské činnosti ve státě je rozhodující také pro územní plánování. Při tom ovšem nutno mít na mysli, že územní plánování vedle přímé účasti na provádění hospodářského plánu má také za úkol rozbory a průzkumy zjišťovat možnosti jednotlivých území (srv. § 3, odst. 1) a tím opatřovat po případě podněty pro sestavování hospodářského plánu. Nelze tedy územní plánování považovat jen za součást konkrétního hospodářského plánu nebo docela jeho prováděcích plánů, nýbrž za součást soustavy hospodářského plánování, zaměřenou na dobu přesahující dobu platnosti určitého hospodářského plánu.

Veřejnými potřebami a zájmy je třeba rozumět všechny potřeby a zájmy, které vyplývají z lidovědemokratického zřízení a sleduji budování socialismu. Jsou to zejména potřeby a zájmy obecné bezpečnosti, obrany státu, dopravy, sociální péče, zdravotnictví, odtokových poměrů, hospodářství, cestovního ruchu, kulturního rozvoje, ochrany památek, zachováni krajinného prostředí, jakož i stálý pokrok ve všech těchto oborech.

K § 2:

Pořízení plánů pro výstavbu obce se vedle závažných širších zájmů (obrana státu, hospodářské plánování, průběžná doprava, vzhled krajiny a j. ) dotýká především také zájmů obce, pro niž má skoro životní důležitost. Proto se jejich pořízení ukládá místnímu národnímu výboru, při čemž krajský národní výbor bude řídit jeho činnost s hlediska širších zájmů a jejich koordinace i odborného řešení a provedení plánů. Okresní národní výbory zatím nelze zařadit v plném rozsahu do tohoto plánování, protože nemohou být dosud vybaveny příslušnými odborníky a jsou již přetíženy ostatní činností ve stavebnictví.

O územním plánování mluví již plánovací zákon č. 60/1949 Sb. (§ l, odst. 3), avšak nevymezuje blíže jeho pojem. Tato osnova mu dává nyní konkrétní náplň označením směrného a podrobného plánu za plány územní.

K § 3:

Směrný plán má povahu základního plánu, který stanoví hlavní zásady pro způsob využití celého obecního území; zejména tu půjde o stanovení základního dopravního systému a určení ploch vhodných a potřebných pro zastavění, těžbu nerostů a pod.

Vzájemná souvislost zastavěných nebo jiných důležitých částí více obcí vyvolá často potřebu, aby byl opatřen společný směrný plán pro větší území. Protože sdružování místních národních výborů bude v nejbližší době upraveno všeobecně normou připravovanou ministerstvem vnitra, upouští se zde od bližších ustanovení o sdružování k pořízení společného plánu.

K § 4:

Podrobný plán rozvádí zásady stanovené směrným plánem tím, že stanoví blíže dopravní síť, určuje již plochy vhodné pro jednotlivé druhy zastavění (podle povahy obce zastavení obytné, průmyslové, zemědělské) a pod. Pamatuje také na odstranění dosavadních závad tím, že určuje asanační území v zastavěných částech obce i mimo ně (plochy poddolované a území svážlivá) a stanoví zásady pro jejich ozdravění.

Z týchž důvodů jako u směrného plánu může být vhodné sdružení místních národních výborů pro pořízení podrobného plánu.

Bude-li opatřován územní plán jen pro jednu malou obec, bude lze často vypracovat zároveň plán směrný i podrobný, po případě vůbec upustit od směrného plánu a pořizovat přímo podrobný plán, jak naznačuje zmocnění udělené v § 26, odst. 2.

K § 5:

Dosavadní stavební řády nemají ustanovení, podle něhož se dá zabránit nesoustavnému zastavování území obce. Předepisují sice, že obce si mají opatřit plány polohy (regulační), ale okolnost, že pozemek nebyl pojat do regulačního plánu nebo že obec vůbec neměla takového plánu, nebránila utvoření stavebního místa ani povolení staveb na něm. I když obec měla upravovací plán, bylo možné stavět kdekoli na zastavitelném území. Tento stav umožňoval spekulaci pozemky a způsoboval, že docházelo k chaotickému zastavování a neupravenosti obcí.

Tomu se má v budoucnu zabránit institucí stavebních obvodů, které znamenají, že se stavební činnost omezí jen na přesně vytčené části území, čímž se vlastně nad ostatním územím nepřímo vyhlašuje stavební uzávěra. Řádně určenými stavebními obvody se uceluje rozhárané zastavování; odstraňují se závady vzniklé tím, že se v nově otvíraných čtvrtích stavěly jen ojedinělé budovy, aniž byly dostavovány rozestavěné skupiny nebo bloky, anebo že zůstávaly mezery ve starších čtvrtích. Tím se též odstraní následky spekulace, která vyřazovala ze zastavování výhodně položené pozemky a vytlačovala stavební ruch na vzdálené periferie, čímž — nehledíc ke škodám vzhledovým — vznikaly škody hospodářské, hlavně notoricky známou skutečností, že nákladné investice (ulice, kanalisace, vedení elektrické a jiné) zůstávaly nedostavěním rozestavených území z největší části nevyužity.

Zájmy včasného a hospodárného plnění dvouletého plánu vyvolaly potřebu zavésti instituci stavebních obvodů již v zákoně č. 42/1947 Sb. o některých opatřeních ve stavebnictví souvisících s dvouletým hospodářským plánem, a pro účely pětiletého plánu ji převzalo vládní nařízení č. 296/1948 Sb.

Stavební obvod je opatření tvořící přechod od vlastního plánování obcí k provádění jejich výstavby. Podrobné plány určí jednak zpravidla přímo stavební obvod pro nejbližší dobu, jednak sled, v jakém se stavební obvody mají podle potřeby dále rozšiřovat, po případě nově určovat. Po přechodnou dobu, dokud nebude ještě lze pořídit podrobný plán, bude nutno určovat stavební obvod podle obdoby zákona č. 42/1947 Sb. nebo vlád. nařízení č. 296/1948 Sb., t. j. na podkladě dřívějšího upravovacího plánu nebo samostatně. Pro druh a rozsah stavebního obvodu budou rozhodné úkoly stanovené prováděcími plány jednotného hospodářského plánu; stavební obvody bude tedy nutno určit rychle a bez obšírného řízení. Touto působností nelze dobře pověřit přímo místní národní výbory (podněty ovšem budou zpravidla

vycházet od nich), neboť obdobné řízení jako při pořizování plánu by mohlo být velmi na úkor potřebné rychlosti a krajské národní výbory by stejně bylo třeba zařadit do řízení (potvrzování stavebního obvodu) vzhledem k velikému významu, jaký má určování stavebního obvodu pro vývoj obce. Krajské národní výbory nebudou touto působností nepřiměřeně zatíženy, zvláště když zmocnění podle odstavce 3 dává možnost, aby vláda nařízením omezila platnost zásady, že stavby lze provádět jen ve stavebním obvodu (obvod je určen především pro novostavby). Okresní národní výbory tu nemohou zatím na delší dobu nahradit krajské národní výbory, protože — jak již bylo řečeno — jsou příliš zatíženy běžnou stavební agendou a nelze je ještě vybavit odborníky v oboru územního plánování. Rovněž dosavadní zkušenosti s prováděním zákona č. 42/1947 Sb. a vlád. nařízení č. 296/1948 Sb. odůvodňují navrženou úpravu.

K § 6:

Příliš podrobné plány pro větší území se zpravidla po určité době ukáží překonanými a vedou k nutnosti změn v rozestavěném území, které jsou skoro vždy na úkor dobrého vzhledu a ucelenosti zastavění. Proto se zastavovací plán jako již podrobné propracování úpravy určitého území omezuje jen na stavební obvod, kde je skoro zcela jisté, že bude proveden v krátké době a tudíž beze změn.

Zastavovací plán sice především — jak vyplývá z jeho názvu — upravuje zastavění (podrobně druh, rozsah a výšku zastavění, jeho polohu, odstupy, pokyny pro vnější uspořádání staveb atd. ), avšak jeho obsahem bude i podrobnější úprava veřejných prostranství, t. j. náměstí a ulic (přesná úprava komunikační sítě), sadů, hřišť a pod.

Zastavovací plán bude vypracován v takovém měřítku, že již nebude třeba dosavadního zvláštního řízení o rozdělení na stavební místa (parcelace). Toto rozdělování, které mělo význam zejména také jako hranice pozemkové držby jednotlivých stavebníků, ustupuje do pozadí již také vzhledem k tomu, že nyní půjde zpravidla o stavby větších celků a skupin velkými stavebníky — státem, orgány lidové správy, lidovými družstvy, národními podniky a pod.

Odstraněním parcelace odpadne také podklad pro předpis samostatné t. zv. parcelační dávky, která měla být částečnou nakradou nákladů spojených s přípravou území pro zastavění. K tomu bude přihlédnuto při nové úpravě stavebních poplatků (podobné jako k upuštění od bezplatného postupu ploch pro ulici).

K § 7:

Povinnost postarat se o uskutečnění plánů výstavby obce a o vše, co s tím souvisí, se ukládá místnímu národnímu výboru, jakožto orgánu lidové správy, který musí mít především zájem na řádném vývoji obce. Vedle pořízení zastavovacího plánu je to zejména příprava veřejných zařízení, které usnadní a urychlí stavební činnost. Zkušenosti ukázaly, že právě také nedostatky těchto předpokladů — kromě jiných závažných překážek — brání úspěšnému rozvinutí stavebnictví podle hospodářských plánů.

Na rozdíl od ustanovení stavebních řádů v českých zemích se upouští od zvláštní právní úpravy při zřizování chodníků; napříště budou považovány za součást ulice a bude je zřizovat místní národní výbor, který ovšem bude vybírat od zájemců (t. j. zejména od vlastníků přilehlých pozemků) příspěvek, po případě plnou náhradu, stanoví-li tak vláda podle uděleného zmocnění.

K § 8:

Poměr mezi stavbami a silnicemi v části obce, která není souvisle zastavěna, je dosud upraven v §§ 9 a násl. vl. nař. č. 109/1942 Sb. (1. stavební novela) t. zv. ochrannými silničními pásmy. Je zamýšleno toto opatření, které je dosud použivatelné jen v českých zemích a koná zde platné služby, rozšířit ve vhodné úpravě (i pokud by šlo o jiné komunikace) na území celého státu. Poměr mezi stavbami a dopravními zařízeními v souvisle zastavěné části obce bude upraven územním a zastavovací plánem.

K § 9:

Pro stavební činnost se vyslovuje zásada, že se jakožto důležitá složka hospodářského života mříže provádět, jen je li součástí úkolů jednotného hospodářského plánu. Mimo to se připouštějí ještě výslovně stavební práce udržovací, protože způsob jejich zařazení do plánu není ještě zcela vyřešen.

Vedle stránky hospodářské je třeba upravit provádění stavby také po stránce technické, výtvarné a pod. Na rozdíl od dosavadních sta vebních řádů, které měly na př. přesné předpisy o velikosti cihel, tloušťce zdí a jiných technických podrobnostech, je nutno nyní vzhledem k rychlému vývoji techniky ve stavebnic tví, zejména k jeho mechanisaci, normalisaci a typizaci, ponechat vlastní technická ustanovení předpisům pružnějším, a to vládnímu na řízení, pokud jde o zásady, a vyhláškám mi nisterstva techniky, vydaným v dohodě s příslušnými ústředními úřady (jak je tomu již podle § 15 vl. nař. č. 296/1948 Sb. ), jde-li o bližší úpravu. Pro normalisaci postačuje

ustanovení zákona č. 84/1948 Sb., o závaznosti hospodářských a technických norem.

Zařazení stavby do jednotného hospodářského plánu se prokazuje dosud evidenčním listem, vydaným podle vyhlášky ministerstva techniky č. 3535/1948 Ú. l. I, a shoda s před pisy urbanistickými a technickými stavebním povolením. Pro novou úpravu je zamýšleno oboje řízení buď spojit nebo organicky na sebe navázat a zavést jednotný průkaz o přípust nosti stavby. Přitom bude lze postupně za určitých podmínek upouštět od dosavadního stavebního povolení a umožnit, aby stavební řízení bylo podstatněji zjednodušeno; rozhodujícími budou zejména okolnosti, zda stavbu projektuje a provádí národní podnik podle potvrzeného zastavovacího plánu a po případě podle stanoveného typu. Vzhledem ke stálému vývoji plánovací techniky nutno ponechat úpravu nižší normě; při tom bude také stanoveno, jaké stavební projekty (dříve stavební plány) mají býti vypracovány, kdy je třeba konat místní šetření, jak má být složena komise a pod.

K § 10:

Národním nebo komunálním podnikem se rozumí nejen podnik stavební, nýbrž i jiný na rodní nebo komunální podnik, který ovšem musí být oprávněn provádět stavby. Jinými stavebními podniky se rozumějí zejména stavební podniky družstevní.

Od dozoru podle odstavce 2, t. j. po dobu trvání stavebních prací, nutno lišit dozor na udržování staveb a vůbec na jejich stav, který je upraven v §§ 11 a 12.

Provede-li se nějaká stavba v rozporu s plat nou úpravou stavební činnosti, je třeba nej prve dodatečně zjistit, zda její existenci lze srovnat s veřejným zájmem. Bude-li to možné, bude stavba zachována, avšak neoprávněné jednání zůstane ovšem trestné. Bude li stavba v rozporu s veřejnými zájmy, bude stavebník povinen ji odstranit.

Při přezkoumávání uživatelnosti dokončené stavby se nemluví výslovně o dodržení staveb ního projektu závazného pro její provedení, neboť stavby bude lze užívat i tehdy, když došlo k některým odchylkám, které dovolují její nezávadné užívání s hlediska veřejných zájmů a budou dodatečně uznány; to ovšem nemění nic na zásadě, že i takové změny mají být pro jednány předem, a zůstává zde možnost trest ního stíhání.

K § 11:

Vedle povinnosti udržovat stavbu se také výslovně přikazuje užívat stavby k účelům, k nimž byla podle stavebního projektu určena; jde zejména o to, aby na př. nebylo užíváno

jako bytů místností sklepních a jiných k tomu nevhodných nebo aby naopak nebyly byty přeměňovány na místnosti obchodní.

Nevyhovující stavbu bude lze odstranit po dle odstavce 3 bez zřetele na to, zda pro pří slušné území platí zastavovací plán či nikoli. Půjde tu zpravidla jen o dva případy, kdy již nelze stavbu hospodárně opravit anebo ohro zuje bezpečnost nebo zdraví osob, kdežto v ostatních případech bude použito vyvlastnění podle § 20. Toto ustanovení ovšem nebude lze vztahovat na stavbu, která jako historická nebo jiná památka má podle zastavovacího plánu nebo zvláštních předpisů zůstat zachována.

O zboření stavby neměly dosavadní stavební řády výslovného ustanovení a toliko nepřímo výkladem předpisů o stavebním povolení bylo dovozováno, že i pro zboření stavby je třeba povolení. Proto je na místě tuto věc výslovně upravit a požadovat pro zboření povolení sta \ebniho úřadu, neboť jde o činnost, která by mohla za určitých okolností citelně zasáhnout do veřejných zájmů.

K § 12:

Je ve veřejném zájmu, aby bylo možno uložit vlastníku stavby provedení určitých zlep šení na stavbě, která zvýší její význam a zpra vidla i hodnotu s hlediska veřejné bezpečnosti (úkryty), zdravotnictví a pod. a která po případě budou zároveň znamenat větší hospodárnost s důležitými hmotami (na př. s uhlím) nebo lepší využití veřejných zařízení. Dosa vadní stavební řády nedávaly takovou možnost.

Půjde skoro výlučně o vnitřní zařízení a úpravy v domě na rozdíl od změn v jeho ze vnějšku, pro něž bude rozhodný zastavovací plán a které by bylo lze provést vyvlastněním (§ 20).

Kdyby se vlastník zdráhal provést nařízené úpravy, provede je místní národní výbor na jeho náklad. To platí i tam, kde by náklad pře sáhoval okamžité hospodářské možnosti vlastníkovy a kde by bylo lze požadovat splácení, na. př. z výnosu stavby.

Pro výjimečné případy, kde by náklad na úpravu byl na 'př. v naprostém nepoměru k hodnotě stavby, pamatuje se zmocněním vládě na možnost příspěvku.

K § 13:

Stavebními úřady prvé stolice budou zásadně místní národní výbory, avšak — vzhledem k veliké závažnosti stavebnictví a k nezbytné potřebě odborného posouzení — jen tehdy, budou-li mít řádně vybudovanou stavební službu (po stránce technické i správní). Podle nynějšího stavu je v českých zemích — nepřihlížíme li k ústředním a jednotným národním vyborům — 76 místních národních výborů stavebními úřady prvé stolice. V ostatních případech bude stavebním úřadem prvé stolice okresní národní výbor. Aby nevznikaly pochybnosti, je třeba, aby byly výslovně určeny místní národní výbory, u nichž je splněna podmínka podle odstavce l, a aby to bylo vyhlášeno.

Pro řízení je zde ještě třeba stanovit, kdo je stranou v řízení. Je to především a vždy místní národní výbor, který jako orgán jednotné lidové správy je nejblíže seznámen s místními poměry a je tudíž nejspíše povolán hájit místní veřejné zájmy, kterých se někdy i podrobnosti stavebních úprav mohou dosti hluboko dotknout. Je-li místní národní výbor stavebním úřadem prvé stolice, uplatní ovšem tyto veřejné zájmy již ve svém rozhodnutí; v druhé stolici potom může hájit uvedené zájmy jako strana z důvodů uvedených v předchozí větě. Jinak budou stranou zpravidla sousedé, kteří by mohli na př. uplatňovat, že stavba je v rozporu po některé stránce s platným zastavovacím plánem a že by jim z toho vzešla újma.

Vl. nař. č. 296/1948 Sb. urychlovalo řízení ve stavebních věcech ještě tím, že zkracovalo odvolací lhůtu na 8 dní. V zákoně se nepomýšlí na takovéto trvalé zkrácení za předpokladu, že zdokonalením plánovací techniky dojde k urychlené a včasné přípravě plánů a tím i včasného projednání projektů po stránce stavební. Pro nejbližší dobu je zamýšleno ponechat ještě 8 denní odvolací lhůtu jako přechodné ustanovení (§ 27).

K §14:

Zájmy obrany státu vyžadují možnost některých mimořádných opatření; jde tu o obdobu, po případě doplněk ustanovení dosavadního zákona o obraně státu.

Ustanovení prvého odstavce se týkají nových staveb, u nichž náklady spojené s provedením zařízení požadovaného vojenskou správou hradí stavebník; náklady na úpravy ve stavbách již zřízených hradí podle odstavce 2 také stavebník, avšak stát mu může podle okolností poskytnout příspěvek.

K §15:

Ježto výstavba obcí je výslednicí mnoha různých složek, je třeba, aby především došlo k dohodě mezi úřady a orgány, kterým přísluší hájit veřejné zájmy.

Pro obsah plánů jsou rozhodné veřejné zájmy, jejichž posouzení nepřísluší soukromým osobám. Nepřiznává se tudíž těmto osobám postavení strany. Tím se odstraňuje dosavadní překážka pružného a rychlého řešení problémů výstavby. Podle dosavadních zkušeností (na

př. při potvrzování přehledných regulačních a zastavovacích plánů pro hlavní město Prahu s okolím) se totiž vlastníci pozemků skoro vždy domáhali toho, aby jejich pozemky byly uznány za zastavitelné, pokud jimi nebyly, nebo aby bylo připuštěno nejvyšší plošné i výškové zastavění, při čemž ovšem veřejné zájmy zůstávaly zcela stranou nebo se navrhovalo jejich uspokojení způsobem naprosto nevyhovujícím.

Přes to však, že soukromé osoby nemají v řízení o plánech postavení strany, dává se všem občanům vůbec možnost, aby přednesli své názory a přání k podrobnému a zastavovacímu plánu. Tím je v osnově zachycena myšlenka široké demokratisace plánu, na jehož zhotovení se tak zúčastní nejširší vrstvy lidu.

Pro zjednodušení a urychlení se zavádí možnost menších změn plánů při jejich potvrzování. Půjde-li o změny zásadního významu, bude plán vrácen k přepracování a k novému řízení.

V odvolacím řízení se dělí kompetence mezi státní úřad plánovací a ministerstvo techniky podle druhu plánů.

K § 16:

Potvrzený plán je závazný v celém svém obsahu potud, že není dovoleno provádět činnost, která je s ním v rozporu. To platí jak pro místní národní výbor, tak i pro jiné veřejné orgány, jimž se přiznává postavení strany v řízení při opatřování plánu, a konečně i pro všechny osoby soukromé.

Závaznost plánu se vztahuje i na činnosti již pravoplatně povolené; tím se dostává plánu nadřazeného postavení a zajišťuje se provádění jen činností plánovaných.

Vláda určí nařízením, co je rozumět činností, jíž se plán dotýká svým obsahem.

K § 17:

Asanaci krajiny se upravuje devastované území do použivatelného stavu; zvláště významné je to v důlních oblastech.

Postupnou a soustavně prováděnou stavební asanací obcí se dá u mnohých obcí podstatně zlepšit jejich stav. Aby bylo lze začít s takovou asanací co nejdříve, dává se možnost provádět ji — ovšem jen pokud jde o jednotlivé, nikoli zcela souvislé asanační akce — ještě před potvrzením a po případě i projednáním zastavovacího plánu. Asanaci větších souvislých území bude ovšem lze provádět jen na podkladě potvrzeného zastavovacího plánu s podrobným časovým rozvržením.

Zařazením asanačních úprav nebo staveb do jednotného hospodářského plánu je dán právní, hospodářský a technický podklad pro provedení asanace.

Nedojde-li k dohodě, je možno použít k provedení asanace vyvlastnění (§ 20).

Náklady na asanaci krajiny a obcí hradí stát, který ovšem může požadovat určité příspěvky a po případě náhradu.

Určitým druhem asanace je také možnost provést některé změny v rozhraničení pozemků, kterými se odstraní závady v užívání stavby; půjde tu na př. u zemědělské usedlosti

o zvětšení dvoru, který pro své rozměry nebo tvar nedovoluje řádný a účelný provoz. Je ovšem samozřejmé, že změnou nesmějí vzniknout obdobné závady na sousedním pozemku.

Podrobnosti určí vláda nařízením (§ 90 ústavy).

K § 18:

Účelem stavební uzávěry je zajistit do budoucna plánovitý vývoj území tím, že se zakáže taková činnost, která by mohla na delší dobu znemožnit nebo ztížit provedení příští nové úpravy.

Nutno rozlišovat stavební uzávěru vyhlášenou jednak na dobu přípravy územního nebo zastavovacího plánu nebo jejich změny, jednak

i bez souvislosti s přípravou plánů v určitých územích, kde je zvláštní nebezpečí, že by nevhodnou a neplánovitou činností vznikly vážné hospodářské škody nebo jiné závady trvalejšího rázu. V tomto druhém případě se stavební uzávěrou vytvoří předpoklady pro to, aby se v budoucnu mohlo osídlení soustředit do jednoho nebo několika souvislých sídlišť, anebo se po případě zabrání tomu, aby se adaptacemi a jinými stavebními úpravami prodlužovala životnost dosavadních zřejmě nevyhovujících staveb.

K § 19:

Zde se stanoví poměr dosavadních plánů k plánům podle osnovy. Protože opatření plánů si vyžádá vždy určité doby, bude nutno se spokojit v řadě obcí zatím s upravovacími plány, které byly pořízeny před účinností tohoto zákona podle tehdejších předpisů. Protože obsah těchto plánů je rozličný a liší se od obsahu plánů podle tohoto zákona, nebylo dobře možné přiznat jim tytéž právní účinky, jako plánům novým; zůstávají jim tedy dosavadní právní účinky.

Jde tu o plány potvrzené podle ustanovení stavebních řádů nebo statutů, po případě podle zákona č. 88/1920 Sb., o zřízení státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím, nebo podle vládního nařízení č. 48/1940 Sb., o zřízení plánovací komise pro hlavní město Prahu a okolí, o úpravy provedené výměry o stavební obnově podle zákona č. 86/ 1946 Sb. ve znění zákona č. 115/1947 Sb. nebo konečně o upravovací náčrty podle zákona

č. 42/1947 Sb. ve znění zákona č. 177/1948 Sb. a nyní podle vládního nařízení č. 296/1948 Sb., na Slovensku také o plány schválené podle nařízení č. 128/1945 Sb. n. SNR.

Kde a pokud plány již nevyhovují, bude třeba je nahradit novými plány podle tohoto zákona.

K § 20:

Právo na vyvlastnění se zde dává pro všechny účely a potřeby, které se vyskytnou při uskutečňování jak jednotného hospodářského plánu na území obce, tak i územního nebo zastavovacího plánu vůbec, a to zejména ve prospěch státu, svazků lidové správy a lidových družstev, státních, národních a komunálních podniků. Jako příklad, kdy bude lze vyvlastnit ve veřejném zájmu také pro jiné osoby, lze uvést obytné stavby prováděné obecně prospěšnými bytovými sdruženími nebo případy, na které již poukazovaly národní výbory a kde k odstranění stavebních, zdravotních nebo hospodářských závad u dosavadního zastavění (nejčastěji zemědělského) bude třeba provést menší změny v rozhraničení sousedních pozemků (§ 17, odst. 4).

Podle obdoby §§ 7 a 8 vl. nař. č. 296/1948 Sb. bude patrně třeba vyloučit z vyvlastnění na př. nemovitosti, které jsou ve vlastnictví, správě nebo užívání státu a nemovitosti zkonfiskované a po případě omezit vyvlastnění jen na zřízení práva stavby u nemovitostí náležejících obci nebo ústavu, podniku nebo fondu jí spravovanému.

Náhrada za nemovitost se určí — ve shodě s dosavadním ustanovením § 11 vl. nař. č. 296/ 1948 Sb. — se zřetelem na obecnou cenu zemědělské půdy; to znamená, že se odstraňuje t. zv. pozemková renta, která podle postupu zastavování zvyšovala cenu pozemku bez vlastníkova přičinění a která jednak byla důvodem ke spekulaci pozemky, jednak často podstatně zvyšovala celkový stavební náklad a tedy také náklady na bydlení.

Osvobození od dávek a poplatků se týká všech dávek a poplatků, tedy i na př. dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, pokud by snad ještě v některém případě byl dán pro ni podklad. Osvobození třeba vztáhnout také napřevody nemovitostí dohodou, protože by jinak nepochybně vždy bylo třeba provádět vyvlastňovací řízení.

K § 21:

V přechodné době, dokud nebude možno opatřit v plném rozsahu územní a zastavovací plány, které by ihned poskytly jasnou směrnici pro posouzení přípustnosti stavební nebo jiné činnosti, bude třeba jinak zajistit, že nedojde k hrubým zavadáni s hlediska potřeb řádného


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP