Národní shromáždění republiky Československé 1949.
I. volební obdobu 4. zasedání.
380.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne..............................................1949
o matrikách.
Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§1. Účel matriky.
(1) Do matriky se zapisují narození, uzavření manželství, úmrtí a jiné skutečnosti rozhodné pro zjištění a ověření osobního stavu.
(2) Matrika a úřední výpisy z ní jsou veřejnými listinami.
§2. Obsah matriky.
Matrika má knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí.
Působnost ve věcech matričních. § 3.
Matriky vedou a úkoly s tím souvisící obstarávají místní národní výbory.
§4.
(1) Příslušný je místní národní výbor, v jehož obvodu se osoba narodila nebo zemřela nebo bylo uzavřeno manželství.
(2) Narodí-li se nebo zemře-li osoba za jízdy v dopravním prostředku, řídí se příslušnost místního národního výboru místem, kde došlo k vyložení osoby narozené nebo zemřelé z dopravního prostředku.
§5.
Krajský národní výbor může sdružit dva nebo více místních národních výborů k vedení matrik; v takovém případě vede matriky pro každou obec odděleně jeden ze sdružených místních národních výborů určený k tomu krajským národním výborem.
§6.
Dohled na výkon působnosti v oboru matrik vykonává v nejvyšší stolici ministerstvo vnitra.
Všeobecné zásady pro vedení matriky.
§7.
(1) Matrika se vede v prvopisu a opisu.
(2) Prvopis matriky zůstane v úschově místního národního výboru. Opis matriky za běžný rok zašle místní národní výbor bezprostředné nadřízenému národnímu výboru.
§ 8.
Listiny, které výlučně slouží jako doklad pro zápis nebo změnu zápisu narození, uzavření manželství nebo úmrtí, uschová místní národní výbor ve sbírce listin.
§9.
Místní národní výbor vydá úřední výpis z matriky, jakož i povolí v přítomnosti svého orgánu nahlédnouti do matriky, požádá-li o to osoba, jíž se zápis týká, nebo jež osvědčí odůvodněný zájem.
Předmět zápisu. A. Kniha narození.
§ 10. Do knihy narození se zapisuje:
a) jméno, příjmení a pohlaví dítěte,
b) den, měsíc, rok a místo narození dítěte, jakož i časové pořadí narození, jde-li o dítě narozené spolu s druhým (dvojčata) nebo s více dětmi,
c) státní občanství dítěte,
d) jméno a příjmení, den, měsíc, rok, místo narození, povolání a bydliště rodičů, jakož i jména a příjmení prarodičů,
e) dohoda rodičů o příjmení jejich dítěte, mají-li rodiče různá příjmení,
f) datum zápisu.
B. Kniha manželství.
§ 11.
(1) Do knihy manželství se zapisuje:
a) jméno a příjmení, den, měsíc, rok a místo narození, státní občanství, stav, povolání a bydliště snoubenců,
b) den, měsíc a rok uzavření manželství,
c) jméno a příjmení, den, měsíc, rok, místo narození a povolání rodičů snoubenců,
d) jméno a příjmení, povolání a bydliště svědků,
e) příjmení, o němž se snoubenci dohodli, že ho budou užívat,
f) příjmení, o němž se snoubenci, kteří si ponechali svá dosavadní příjmení, dohodli pro děti, které z manželství vzejdou,
g) datum zápisu.
(2) Skutečnosti uvedené v odstavci l se zapíší neprodleně po uzavření manželství na podkladě o tom pořízeného zápisu.
G. Kniha úmrtí.
§ 12. Do knihy úmrtí se zapisuje:
a) jméno a příjmení, povolání, stav, bydliště, den, měsíc, rok a místo narození zemřelého,
b) hodina, den, měsíc, rok a místo úmrtí,
c) jméno a příjmení manžela,
d) jméno a příjmení rodičů zemřelého,
e) příčina smrti,
f) datum a místo pohřbení,
g) datum zápisu.
Oznamovací povinnost.
§ 13.
(1) Narození jest povinna oznámit osoba, která při porodu působila (lékař, porodní asistentka a pod. ), a není-li takové osoby, jeden z rodičů.
(2) Narození jest oznámit do 7 všedních dnů, narození dítěte mrtvého nejpozději následující všední den; matka může splnit oznamovací povinnost i po těchto lhůtách, jakmile je schopna oznámení učinit.
§14. (1) Úmrtí jest povinen oznámit
1. úřední ohledač mrtvol,
2. manžel nebo členové rodiny, kteří žili se zemřelým ve společné domácnosti, v pořadí podle stupně příbuzenství, po případě švagrovství,
3. ten, v jehož bytě nebo domě osoba zemřela.
(2) Povinnost pro osoby v pořadí dalším vzniká, není-li osoby uvedené na přednějším místě.
(3) úmrtí jest oznámit nejpozději následující všední den.
§ 15.
Narození nebo úmrtí ve veřejných ústavech nebo zařízeních, v kasárnách nebo jiných vojenských ubytovacích zařízeních je povinen oznámit nejpozději následující všední den vedoucí úředník nebo velitel.
§ 16.
(1) Nalezne-li někdo dítě, jež není schopno učiniti údaje potřebné k zjištění své totožnosti, je povinen oznámit to neprodleně místnímu národnímu výboru, v jehož obvodu bylo dítě nalezeno. Místní národní výbor provede potřebné šetření za účelem zjištění totožnosti dítěte a podle jeho výsledku zařídí zápis do knihy narození.
(2) Ustanovení odstavce l platí přiměřeně při nálezu mrtvoly.
§17.
Soudy a orgány veřejné správy jsou povinny oznámit příslušnému místnímu národnímu výboru rozhodnutí, která jsou podkladem pro zápis do matriky nebo pro jeho změnu, jakož i rozhodnutí týkající se trvání manželství.
§18.
(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte a bylo-li pro ostatní jejich děti určeno jiné příjmení, oznámí místní národní výbor, v jehož obvodu bylo manželství uzavřeno, změnu příjmení tohoto dítěte místnímu národnímu výboru, kde je dítě zapsáno.
(2) Ustanovení odstavce l platí obdobně, uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, a dohodnou-li se manželé, že příjmení určené pro jejich ostatní děti ponese i toto dítě.
§19.
Oznámení úřední podle §§ 15 a 17 se činí písemně. Jinak se narození a úmrtí mohou oznamovati i ústně.
§20. Změny zápisů a dodatečné zápisy.
(1) Změny zápisů a dodatečné zápisy v matrice se provádějí podle veřejných listin z úřední povinnosti nebo na žádost.
(2) Na žádost osoby, jejíž jméno nebo příjmení českého nebo slovenského původu je zapsáno v matrice pravopisně nesprávně, změní se zápis ve shodě s pravidly českého nebo slovenského jazyka; k provedení této změny zápisu je třeba souhlasu bezprostředně nadřízeného národního výboru.
§21. Zápisy týkající se občanů v cizině.
(O Narození, uzavření manželství a úmrtí československých občanů, k nimž došlo na území cizího státu, se zapisují do matriky vedené místním národním výborem, který určí ministerstvo vnitra vyhláškou v úředním listě. Zápisy se provedou na úřední oznámení československých zastupitelských úřadů nebo na podkladě cizozemských veřejných listin stranami předložených.
(2) Zápisy skutečností uvedených v předchozím odstavci lze provést i na podkladě jiných dostatečných důkazů, nelze-li cizozemskou matriční listinu pro závažnou překážku opatřit.
§ 22.
Zápisy za stavu branné pohotovosti státu a zvláštní zápisy.
(1) Není-li možno za stavu branné pohotovosti státu prováděti zápisy podle ustanovení tohoto zákona, zapisují se narození dětí vojenských osob v činné službě, uzavření manželství osob, z nichž alespoň jedna je vojenskou osobou v činné službě, a úmrtí vojenských osob v činné službě do zvláštních matrik, vedených orgány vojenské správy. Podrobnosti stanoví směrnice, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
(2) Provádění matričních zápisů, týkajících se válečných zajatců, přísluší vojenské správě.
(3) Ministr vnitra vydá v dohodě s ministrem národní obrany nařízením předpisy o vedení matrik pro civilní osoby a o zápisech v nich v době stavu branné pohotovosti státu, nebude-li možno postupovat podle ustanovení tohoto zákona.
§ 23.
Ustanovení trestní.
Kdo nesplní oznamovací povinnost nebo učiní úmyslně oznámení nesprávné nebo neúplné, bude potrestán, nejde-li o čin soudně trestný, okresním národním výborem pokutou do 10. 000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty, vyměří se zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění do jednoho měsíce.
§ 24.
Ustanovení poplatková.
(1) Žádost o výpis z matriky a první výpis z matriky jsou osvobozeny od poplatků a dávek.
(2) Poplatky za druhý a další výpis, jakož i osvobození od nich, stanoví ministerstvo financí vyhláškou v úředním listě.
§ 25. nížení na Slovensku.
Pro řízení před místními národními výbory na Slovensku platí přiměřeně předpisy, jimiž se řídí okresní národní výbory.
Ustanovení závěrečná.
§26.
(1) Matriky vedené podle dosavadních předpisů se uzavřou ke dni počátku účinnosti tohoto zákona.
(2) Ověřené výpisy z matrik uvedených v předchozím odstavci vydávají místní národní výbory, vykonávající matriční působnost. Příslušným jest místní národní výbor, v jehož obvodu jest sídlo orgánu matriky dosud vedoucího.
(3) Výpisy z vojenských matrik vydává vojenská správa.
§27.
Veškeré církevní matriky jsou majetkem státu a přecházejí dnem počátku účinnosti tohoto zákona do správy národních výborů. Podrobnosti stanoví ministerstvo vnitra vyhláškou v úředním listě.
§28.
Ministerstvo vnitra vydá vyhláškou v úředním listě bližší předpisy o vykonávání matriční působnosti, o zakládání, vedení, správě a obnovení matriky, o způsobu a obsahu matričních zápisů, o vydávání výpisů z matriky, o vedení sbírky listin, jakož i o jiných věcech souvisících s vedením a úpravou matriky.
§29. Ustanovení zrušovací.
Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti, všechny předpisy, které upravují věc, na niž se vztahuje tento zákon, zejména:
1. cís. patent ze dne 20. února 1784, o vedení matrik narozených, oddaných a zemřelých farními úřady,
2. dvorský dekret ze dne 19. července 1784, o jednotném postupu při vedení matrik,
3. dvorský dekret ze dne 15. září 1786, o vedení matrik humanitními ústavy, nemocnicemi, porodnicemi a nalezinci,
4. dvorský dekret ze dne 6. října 1788, o zápisu svědků křtu na místě křtu,
5. dvorský dekret ze dne 30. dubna 1789, jímž se stanoví formuláře křestních, oddacích a úmrtních listů,
6. dekret dvorské kanceláře ze dne 9. srpna 1810, č. 34 sb. zák. pol., o zápisu kmotrů do křestních matrik,
7. dekret dvorské kanceláře ze dne 25. července 1811, č. 10. 716, o doplnění poškozených a obnovení ztracených matrik,
8. dekret dvorské kanceláře ze dne 22. května 1812, č. 59 sb. zák. pol., o zápisu dne narození vedle dne křtu do zvláštní rubriky matriky,
9. dekret dvorské kanceláře ze dne 21. října
1813, č. 49 sb. zák. pol., o vedení matrik narozených,
10. dekret dvorské kanceláře ze dne 13. ledna
1814, č. 7 sb. zák. pol., jímž se vydává dodatek k poučení o vedení matrik narozených,
11. dvorský dekret ze dne 1. ledna 1816, o zápisu jména křtícího kněze,
12. dekret dvorské kanceláře ze dne 2. července 1825, č. 63 sb. zák. pol., o zápisu jména porodní asistentky do křestní matriky,
13. dekret dvorské kanceláře ze dne 26. listopadu 1829, č. 141 sb. zák. pol., jímž uděleno nekatolickým duchovním správcům oprávnění vésti matriky křestní, oddací a úmrtní,
14. dvorský dekret ze dne 20. ledna 1831, o vedení matrik v nemocnicích Milosrdných bratří,
15. dekret dvorské kanceláře ze dne 18. července 1834, č. 83 sb. zák. pol., o vystavování křestních listů (vysvědčení) pro děti legitimované následujícím sňatkem,
16. dekret dvorské kanceláře ze dne 27. června
1835, č. 97 sb. zák. pol., zápisu kmotrů a svědků do křestních a oddacích matrik a otců nemanželských dítek do křestních matrik, jakož i o duplikátech křestních a oddacích matrik,
17. dekret dvorské kanceláře ze dne 19. února
1836, č. 38 sb. zák. pol., o rozšíření dosavadních předpisů o úschově křestních a oddacích matrik také na úmrtní matriky,
18. gub. dekret ze dne 2. ledna 1840, č. 2 čes. prov. sb. zák., kterým se vydávají ustanovení, jak mají postupovat duchovní správci při zápisu porodních asistentek do křestní matriky,
19. gub. dekret ze dne 21. listopadu 1843, č. 297 čes. prov. sb. zák., o určení osob, jež
jsou povinny hlásiti narození, sňatky a úmrtí židů do zápisu do matrik,
20. dekret dvorské kanceláře ze dne 5. dubna 1844, č. 799 sb. zák. soud. o dodatečných zápisech do matriky,
21. gub. nařízení ze dne 28. února 1845, č. 61 čes. prov. sb. zák., o vedení rodných matrik židů,
22. výnos ministerstva vnitra ze dne 30. ledna 1849, č. 107 dopl. ř. z., ohledně prozatímních opatření, pokud jde o poměry nekatolíků (evangelíků),
23. nařízení ze dne 25. srpna 1860, č. 210 ř. z., o registraci případů narození a úmrtí civilních osob na námořních lodích,
24. zákon ze dne 10. července 1868, č. 2 ř. z. z roku 1869, o průkazní moci rodných, oddacích a úmrtních matrik židů,
25. zákon ze dne 9. dubna 1870, č. 51 ř. z., o sňatcích osob, které nepřísluší k žádné zákonem uznané církvi nebo náboženské společnosti a o vedení rodných, oddacích a úmrtních matrik osob takových,
26. nařízení ze dne 20. října 1870, č. 128 ř. z. týkající se zařízení a vedení rodných, oddacích a úmrtních matrik osob, nepříslušících k žádné zákonem uznané církvi nebo náboženské společnosti,
27. nařízení ze dne 8. listopadu 1877, č. 100 ř. z., o zařízení a vedení rodných, oddacích a úmrtních matrik pro členy církve starokatolické,
28. nařízení ze dne 26. listopadu 1882, č. 167 ř. z., o zařízení a vedení rodných, oddacích a úmrtních matrik pro členy ochranovské církve,
29. zák. čl. XXXIII/1894, o státních matrikách,
30. zák. čl. XXXVI/1904, o změně zák. čl. XXXIII/1894 o státních matrikách,
31. nařízení č. 2600/1906 B. M. (uh. m. vnitra), o evidenci a prokazování případů narození a úmrtí za plavby na námořních lodích,
32. nařízení č. 80. 000/1906 B. M. (uh. m. vnitra), o úpravě vedení státních matrik,
33. nařízení č. 80. 001/1906 B. M. (uh. m. vnitra), jímž se vydává instrukce o přihlašování případů narození a úmrtí ve veřejných civilních ústavech,
34. nařízení č. 80. 002/1906 B. M. (uh. m. vnitra), o vystavování rodinných zpráv,
35. nařízení č. 12. 198/1911 B. M. (uh. m. vnitra), jímž se mění § 124 matriční instrukce,
36. nařízení č. 99. 156/1914 B. M. (uh. m. vnitra), jímž se mění postup, jak jest zaznamenávati do matriky legitimování dítěte nastalé legitimačním sňatkem,
37. § 3, č. 6 vládního nařízení ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb., kterým se upravuje správa veřejná mimo soudní správu a rozšiřuje působnost československých zákonů a nařízení z oboru oné správy na Hlučínsku,
38. vládní nařízení ze dne 6. listopadu 1941, č. 434 Sb., o oznamovací povinnosti matričních úřadů úřadům ohlašovacím,
39. vládní nařízení ze dne 30. června 1942, č. 291 Sb., o poplatcích za vydávání úplných výpisů z církevních matrik.
§ 30. Účinnost a provedení.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
Všeobecná část.
Vedoucím momentem nové úpravy matričního práva je potřeba jednotného systému státních matrik, jako předpokladu pro zavedení obligatorního civilního sňatku, k němuž dochází za reformy manželského a rodinného práva. Neméně významným účelem osnovy je odstranit nejednotnost a roztříštěnost dosavadního matričního práva v československé republice, spočívajícího v českých zemích namnoze na zastaralých normách (některé předpisy pocházejí dokonce z 18. století) a vyznačujícího se značnými rozdíly v úpravě jak formální, tak i materiální.
V zemích českých platí ještě právo rakouské obsažené v nepřehledných četných dílčích předpisech, jež nesystematicky navazují na matriční patent Josefa II., na Hlučínsku právo německé, na Slovensku pak právo uherské se základní úpravou obsaženou ve dvou matričních předpisech. Matriční funkce vykonávají v těchto oblastech státu různé orgány podle značně odlišných zásad.
Organisace matriční služby je upravena v českých zemích podle příslušnosti osob k jednotlivým náboženským vyznáním. Matriky vedou duchovní správci církví a náboženských společností pro své obvody. Pro osoby bezkonfesní vedou matriční agendu okresní národní výbory. Faráři katoličtí byli povoláni za matrikáře první matriční normou — patentem Josefa II. z 20. února 1784; jsou příslušní k vedení matrik pro příslušníky katolické
církve podle farních obvodů, jakož i pro humanitní ústavy bez zřetele k tomu, mají-li své vlastní duchovní (jen nemocnice Milosrdných bratří vedou své vlastní matriky). Duchovní ostatních církví byli k vedení matrik povoláni pozdějšími předpisy; vedou matriky rovněž pro farní obvody. Evangelickým duchovním bylo uloženo vést matriky výnosem ministerstva vnitra ze dne 30. ledna 1849 (předtím je vedli podle dekretu dvorské kanceláře z roku 1829 pod dohledem farářů katolických). Nařízením č. 100/1877 ř. z. byly zavedeny zvláštní matriky pro starokatolíky, nařízením č. 167/ 1882 ř. z. pro církev ochranovskou a výnosem ministerstva vnitra ze dne 25. července 1924 pro církev československou. Josefínský matriční patent přikazoval vést matriky pro židy židovským rabínem, za veřejné listiny byly však tyto matriky uznány teprve zákonem č. 2/1869 ř. z. Zvláštní matriky pro osoby bezkonfesní byly zavedeny zákonem č. 51/1870 ř. z.
Na Slovensku zavedl zákonný článek XXXIII z roku 1894 (ve znění novely zák. čl. XXXVI/ 1904) výlučně státní matriky. Podrobné předpisy byly vydány nařízením č. 80. 000 z roku 1906 (matriční úprava). Matriky vedou matrikáři podle matričních obvodů pro tento účel zvláště utvořených. Matriční obvody jsou shodné s býv. obecními (obvodními) notářskými úřady. Nařízením č. 26/1945 Sb. n. SNR, které mimo jiné zrušilo též obecní a obvodní notářské úřady, přešla působnost ve vedení matrik na národní výbory.
Osnova zjednává právní podklad pro sjednocení a zjednodušení úpravy vedení matrik na celém území státu. Odstraňuje v tom směru dosavadní systém dvojí koleje v českých zemích a v souhlase se zásadou § 124 ústavy pověřuje funkcí vedení matrik národní výbory.
Po obsahové stránce přejímá osnova některé zásady matričního práva platného na Slovensku, jež je modernější a dokonalejší než právní úprava v českých zemích.
K jednotlivým ustanovením:
K § 1:
Vedle narození, uzavření manželství a úmrtí zapisují se do matriky i jiné skutečnosti významné pro zjištění osobního stavu (na př. státní občanství); mimo to se zapisují do matriky ještě další údaje sloužící k indetifikaci osoby, jíž se zápis týká, po případě k prokázání jiných skutečností.
K §§ 3 a 4:
Vedením matrik se pověřují orgány lidové správy, a to nejnižšího stupně v souhlase se zásadou decentralisace veřejné správy. Před těmito orgány budou také uzavírány obligatorní sňatky.
K vykonávání matriční agendy ustanoví místní národní výbor zvláštního referenta (matrikáře) a jeho zástupce, neboť význam této agendy vyžaduje, aby vedení matrik obstarával jako svou pravidelnou funkci stálý orgán, jenž by pro všechny mu příslušející úkoly byl odborně připraven. Matrikář (zástupce) je odpověden za přesné vykonávání funkce předsedovi místního národního výboru, jemuž je služebně podřízen. Matrikářem (zástupcem) může být ustanoven podle místních poměrů člen nebo dosavadní zaměstnanec místního národního výboru anebo učitel, jenž by vykonával tuto furkci jako stálou vedlejší činnost, po případě, nebude-li vhodné osoby — nově přijatý zaměstnanec na základě služební smlouvy.
K § 5:
Tímto ustanovením se má umožniti sdružení místních národních výborů zejména malých obcí k vykonávání matriční agendy, ježto u malých obcí nebudou namnoze splněny předpoklady osobní ani věcné k plnění úkolů, souvisících se samostatným vedením matriky. Dosáhne se tím i snížení nákladů spojených s vedením matrik.
Místní národní výbor pověřený vedením
matrik vede matriku pro každou obec, jejíž
místní národní výbor byl sdružen, odděleně.
Tím se usnadní provedení matriční rozluky v případě, kdy přidružený místní národní výbor obce, v níž došlo ke zvýšení počtu obyvatelstva, se stane sám matričním úřadem, nebo dojde-li ke sloučení (rozloučení) obcí anebo jiným změnám územní organisace.
K § 7:
Úschova prvopisů a opisů matriky podle tohoto ustanovení má přispět k zajištění matričních knih před zničením nebo poškozením a usnadnit i obnovení matričních knih.
K § 8:
Listinnými doklady jsou tu především míněny potvrzení lékaře nebo porodní asistentky
o narození dítěte a osvědčení o ohledáni mrtvoly vydané úředním ohledačem mrtvol.
K § 9:
žádat za vydání výpisu z matriky, jakož
i o povolení k nahlédnutí do matriky může v zájmu omezení zbytečného zatěžování matričních orgánů jen osoba určitým způsobem kvalifikovaná; za odůvodněný zájem je považovat mimo zájem právní i zájem vědecký.
Strana může žádat za výpis úplný, který obsahuje všechny skutečnosti zapsané v příslušné matriční knize, a to v původním i změněném znění, nebo za výpis částečný, potřebuje-li strana ověření jen některé skutečnosti.
K § 10:
Na rozdíl od dosavadního právního stavu se zapisuje také státní občanství dítěte jako další významná skutečnost osobního stavu.
Dvojčata se zapisují v pořadí, v němž se narodila.
Jestliže v době zápisu dítěte do matriky nebyl ještě otec dítěte znám (jde o dítě neprovdané ženy a otec dítěte otcovství neuznal ani nebyl dosud soudem za otce dítěte prohlášen), zapíše se do matriky z rodičů pouze matka. Jako příjmení dítěte zapíše se příjmení matky. Stejně se zapíše příjmení matky, byl-li otec dítěte sice zjištěn (buď že otcovství k dítěti uznal nebo byl soudem za otce dítěte prohlášen), avšak nedošlo dosud k určení příjmení dítěte soudem (rodiče se o příjmení dítěte nedohodli). Bude-li později otcovství dítěte uznáno nebo soudem zjištěno a dohodnou-li se rodiče prohlášením před orgánem vedoucím matriku, že dítě ponese příjmení otce, nebo dohodli-li se rodiče o příjmení dítěte ještě před právní mocí soudního rozhodnutí o určení příjmení dítěte, anebo rozhodne-li tak
soud v případě neshody rodičů, provede se změna zápisu příjmení dítěte.
Podle ustanovení zákona o právu rodinném mohou si manželé, nedohodnou-li se na společném příjmení, ponechati každý své dosavadní příjmení. Je proto třeba skutečnost, že se rodiče dohodli na příjmení dítěte, pojmout do zápisu a tím jí přiznat veřejnou závaznost. Při zápisu o této dohodě se nečiní rozdíl, jde-li o dohodu rodičů oddaných nebo neoddaných. Zápis o dohodě rodičů oddaných se provede také v knize manželství.
Určil-li soud příjmení dítěte vzhledem k tomu, že se rodiče o něm nedohodli, vyznačí se to v poznámce. Jména prarodičů se zapisují v zájmu přesnější identifikace.
Zápis o státním občanství dítěte se v pochybných případech provede dodatečně, předloží-li strana příslušný listinný doklad.
K §11:
K zápisu o dohodě snoubenců o jejich příjmem [písm. e)] dojde jen, učiní-li oba před oddávajícím orgánem souhlasné prohlášení o příjmení jednoho z nich, které bude příjmením společným. Jinak se dosavadní příjmení snoubenců nemění.
Dohoda o příjmení dětí [písm. f)] se vztahuje na všechny děti, které z manželství vzejdou.
Tato dohoda bude vždy obsahem zápisu, neboť v případě, že se snoubenci nedohodli o příjmení dětí, odepře oddávající orgán snoubence oddati.
Místo uzavření manželství se uvede v poznámce jen tehdy, bylo-li uzavřeno ze závažných příčin před místním národním výborem, který není pověřen vedením matriky nebo mimo úřadovnu místního národního výboru.
Pořízení zápisu o zavření manželství bude míti význam zejména v případech, kdy nebylo manželství uzavřeno u příslušného matričního orgánu.
K § 12:
Změnou proti dosavadnímu stavu jest, že se do knihy úmrtí nezapisuje prohlášení za mrtva, ježto soudní rozhodnutí o prohlášení za mrtva je pro stranu postačitelným průkazem a nahrazuje úmrtní list. Odstraňuje se tí m zbytečná duplicita a odpadá zasílání opisů soudních rozhodnutí matričním orgánům.
údaje o pohřbení mají význam "evidenční.
K § 13:
Lhůta 7 dní pro oznámení narození, která platila v právní úpravě na Slovensku, se v praxi osvědčila; v této lhůtě zpravidla také
oznámí rodiče (neoddaní) orgánu pověřenému vedením matriky, že se dohodli o příjmení dítěte. Dítětem mrtvě narozeným jest rozuměti i dítě zemřelé při porodu.
Narození jest oznámiti orgánu pověřenému vésti matriky, v jehož obvodě se osoba narodila.
K § 14:
úředním ohledačem mrtvol jest především státní obvodní (obecní, městský) lékař, jakož i laický ohledač mrtvol úředně stanovený.
úmrtí jest oznámiti orgánu pověřenému vésti matriku, v jehož obvodě osoba zemřela.
K § 15:
Veřejným ústavem nebo zařízením jsou tu zejména míněny nemocnice, porodnice a jiné odborné léčebné a ošetřovací ústavy, vězeňské ústavy a pod.
úmrtí, jež nastalo v důsledku výkonu trestu smrti v objektu vězeňského ústavu, hlásí vedoucí úředník ústavu; došlo-li k výkonu trestu mimo vězeňský ústav, jest hlášením povinen předseda soudu, který nařídil výkon trestu smrti.
K § 16:
Zápis údajů o nalezeném dítěti provede místní národní výbor podle směrnic, jež také určí, jak postupovati v případě, když totožnost dítěte nebyla zjištěna. Nezjistí-Ii se žádný z rodičů, určí příjmení dítěte soud.
Při nálezu mrtvoly se provede zápis do knihy úmrtí u místního národního výboru vedoucího matriku, v jehož obvodě byla mrtvola nalezena.
K § 17:
Soud je povinen oznámit příslušnému místnímu národnímu výboru zejména rozhodnutí 1. o určení příjmení dítěte, o němž se rodiče nedohodli, nebo není-li žádný z rodičů dítěte znám; 2. o tom, že manželství bylo rozvedeno nebo prohlášeno za neplatné nebo že zaniklo prohlášením jednoho z manželů za mrtvého; 3. rozhodnutí, které má za následek změnu příjmení dítěte, jakož i rozhodnutí ve věcech zjištění otcovství k dítěti.
Příslušným místním národním výborem bude místní národní výbor, pověřený vésti matriku,
ad 1. v jehož obvodě se dítě narodilo nebo bylo nalezeno,
ad 2. u něhož byl sňatek zapsán do knihy manželství, resp. v jehož obvodu bylo manželství uzavřeno (při sňatku před účinností zákona),