dále však nedospělo a ponechalo měšťácké základy rodinného a manželského práva nedotčeny. V tomto oboru nejdůležitější zákon z doby první republiky, t. zv. manželská novela z roku 1919 je výrazem všech rozpaků buržoasie nad postupujícím rozkladem rodinných a manželských poměrů, které jsou spojeny s vývojem kapitalismu. Lidově demokratická republika proto potřebuje nové rodinné právo, které bude zákonným podkladem pro zdárný vývoj rodiny v období budování socialismu.

Ústava 9. května obsahuje nejdůležitější zásady pro úpravu rodinného práva v duchu lidové demokracie. Zaručuje vytvoření stejných podmínek pro rozvoj všech občanů, mužů a žen, a stanoví, že všichni občané mají míti stejné možnosti a stejnou příležitost uplatňovat se jako členové nové společnosti. Článek III. ústavy výslovně zaručuje všem osobám svobodu osobnosti a jejího projevu a zdůrazňuje výslovně, že ženy požívají stejných práv jako mužové a zásadu rovnosti opakuje § l, odst. l ústavy. Odst. 2 téhož paragrafu vyhrazuje mužům a ženám stejné postavení v rodině a ve společnosti a stejný přístup ke vzdělání i ke všem povoláním, úřadům a hodnostem. Ústava dále prohlašuje, že manželství, rodina a mateřství jsou pod ochranou státu. Stát pečuje o to, aby rodina byla zdravou základnou rozvoje národa a rodinám s mnoha dětmi se poskytují zvláštní úlevy (§ 10). Lidově demokratický stát zaručuje dětem zvláštní péči o ochranu a podporuje populační rozvoj národa. Původ dítěte nesmí mu být na újmu (§ 11). Tato závažná prohlášení ústavy naznačují rámec pro podrobnější provedení zákonných předpisů o rodině. Na rozdíl od ústavy první republiky ustanovení ústavy o ochraně rodiny nezůstávají pouhými deklaracemi, nýbrž jsou postupně uskutečňovány dalekosáhlými opatřeními lidově demokratického státu.

Při podrobnějším provedení zásad vyplývajících z nové ústavy nutno si především uvědomit zásadní přeměnu rodinných a manželských poměrů, která nutně nastává na přechodu společnosti od kapitalismu k socialismu.

Měšťácká rodina je neodlučitelně spojena s kapitalistickým soukromým vlastnictvím. Měšťácké hledisko na rodinné a manželské vztahy je ovládáno výrobními poměry kapitalismu a třídními zájmy buržoasie. Měšťácká rodina uplatňuje se především jako hospodářská jednotka sloužící majetkovému prospěchu svých členů. Staví hmotné zájmy rodiny proti zájmům celku a podřizuje svobodu člověka těmto hospodářským zájmům. Podřizuje těmto zájmům osobní vztahy jednak mezi manžely a jednak mezi manžely a dětmi. Vnucuje rodičům před-

stavu, že vidí blaho dětí nikoliv v rozvoji jejich osobnosti, nýbrž výhradně v jejich bohatství. Socialistická rodina má však úplně jiné poslání ve společnosti. Zakládá se dobrovolným a svobodným svazkem muže a ženy, spočívajícím na osobní náklonnosti a vzájemné úctě a slouží přirozeným tužbám zdravých lidí a především výchově dětí. Socialistická rodina je pevným kolektivem, jehož členové si poskytují navzájem morální a materiální pomoc a starají se jeden o druhého. Socialistická rodina je kolektivem pracujících, jehož zájmy nejsou v rozporu se zájmy celku, nýbrž který sleduje především společný zájem všech, zájem společnosti, která zajistí zvýšení životní úrovně všech pracujících a nerušený rozvoj jejich dušeních schopností.

Kapitalismus zvítězil nad feudalismem tím, že zvýšil produktivitu práce. Tak zároveň vytvořil předpoklady pro rychlý růst obyvatelstva. V prvních obdobích rozvoje kapitalismu zvýšil se počet obyvatelstva v pokročilých zemích tempem dosud nevídaným a do té doby nepředstavitelným. Z podmínek kapitalistického společenského řádu však vyrůstá opačná tendence, která stále více stlačuje populační křivku a v období imperialismu a všeobecné krise kapitalismu vede v některých zemích k přímému úbytku obyvatelstva. Marné zůstaly všechny pokusy buržoasie v zájmu vládnoucí třídy změnit vývojové tendence měšťácké společnosti, pokud jde o množství obyvatelstva. Socialismus naproti tomu vytváří podmínky pro stálý a rychlý jeho vzrůst.

Důsledky kapitalismu vzhledem ke změnám v počtu obyvatelstva vyplývají z číslic uveřejněných měšťáckými státy. Za typický příklad populačního vývoje kapitalistického státu byla vždy pokládána Francie. Křivka populačního přírůstku obyvatelstva byla nejvyšší v době vítězství měšťácké revoluce a klesala stále prudčeji během dalšího trvání kapitalismu. Zatím co v letech 1801—1810 připadlo na 10. 000 obyvatel přírůstek 322 živých novorozenců, zmenšoval se tento počet během XIX. století postupně a činil v letech 1901—1905 již jen 202 osob, v letech 1906—1910 jen 199. Základní číslice porodů ve Francii zmenšila se z průměru roku 1860, kdy obnášela 991. 000 na 745. 000 osob v roce 1913. V další době zaznamenala francouzská statistika úbytek obyvatelstva. V roce 1907 zemřelo o 19. 071 občanů více a v roce 1911 převýšil počet zemřelých počet nově narozených o 84. 869. Ani vítězná válka nezměnila situaci ve Francii. Zatím co v letech 1921— 1925, v době silného přištěhovatelství absolutní přírůstek na 1000 obyvatel byl ještě 2. 1, klesal rychle v následujících letech a po prudkém vý-

2

kyvu dolů v letech hospodářské krise objevuje se počínajíc r. 1935 stálý absolutní úbytek, který činil v roce 1937 0. 3%.

Zhoubné důsledky kapitalismu na populaci se projevují ještě zřetelněji ve Spojených státech, které dnes jsou vedoucí kapitalistickou velmocí. Po osvobození Spojených států od nadvlády Anglie, t. j. v desítiletí 1790—1800 činil průměrný roční přírůstek obyvatelstva na 1000 obyvatel 35, 1 osob a v letech rychlého rozvoje amerického kapitalismu v desítiletí 1840—1850 dokonce 35. 9 osob. Od té doby tento roční přírůstek stále klesá a činí v posledním desítiletí, t. j. v letech 1930—1940 již jen 7. 2 osob. Také statistiky kapitalistického Německa poskytují stejný obraz. V roce 1848 přibylo na 1000 obyvatel 16. 6 osob. Pokles, který pak nastal, prohluboval se rychle po první světové válce.

Důsledky vlivu kapitalismu na populaci se projevovaly v plné míře také v českých zemích. V Čechách ještě v letech 1871 a 1880 se počítá na 1000 obyvatel 38. 6 porodů ročně, ale v roce 1912 již jen 26. 7. Vývoj pokračoval ve stejném směru také po osvobození republiky.

Přirozený přírůstek obyvatelstva, t. j. počet živě narozených v Čechách vykazoval v letech 1920 až 1937 na tisíc obyvatel tento pohyb:

Přirozený přírůstek obyvatelstva tedy stále klesá v době první republiky. Také na Slovensku, kde kapitalismus proniká pomaleji než v Čechách, dávají nám statistické číslice obdobný obraz, neboť přirozený přírůstek obyvatelstva na 1000 obyvatel obnáší v letech:

V celé republice byl populační pohyb v letech 1920—1937 sestupný. Přírůstek obnášel na 1000 obyvatel v r. 1920—26 — 72 osob, v r. 1931 — 21, 53, 1932 — 20, 99 a konečně v r. 1937 — 17, 32.

Za kapitalismu působí zhoubně na rodinné poměry postupující zbídačování dělnictva a ochuzování pracujících vrstev. Zejména v období imperialismu stále větší část dělnictva je postižena trvalou nezaměstnaností a vleklé a

stále se prohlubující krise kapitalistického systému znemožňující rozvoj populace. Ze všech statistik měšťáckých států vysvítá pronikavý vliv krise a trvalé nezaměstnanosti na úmrtnost a zejména na porodnost. V kapitalistické krisi se vyskytuje několik skutečností, které značně zhoršují podmínky pro normální život pracujících a pro trvání manželství.

Dalším následkem kapitalistických poměrů je stálé zvyšování průměrného věku mužů a žen, kteří vstupují do manželství. Kapitalistické hospodářské poměry zejména v období rostoucí krise kapitalismu nedovolují, aby mladí lidé uzavírali sňatek v době, kdy je to pro ně biologicky nejvýhodnější. Zejména po prvé světové válce a v letech hospodářské krise před druhou světovou válkou nízké mzdy, zbídačení středních vrstev a strach mladých lidí z nepředvídaných výkyvů kapitalistického hospodaření způsobily, že sňatky byly uzavírány ve stále pozdějším věku. Je samozřejmé, že také tato skutečnost měla svoje neblahé důsledky jak na porodnost, tak také na mravní vývoj mládeže a na trvanlivost manželských svazků. Překonáním kapitalistické anarchie a plánovitým socialistickým hospodařením se vylučují krise a nezaměstnanost. Stálé pracovní důchody a stoupání reálných mezd v období budování socialismu zajišťují zdravý vývoj rodinných a manželských poměrů a růst porodnosti. Teprve budování socialismu dává pracujícím nutnou existenční jistotu, která je prvním předpokladem pro šťastný rodinný život.

Zejména zkušenosti a vývoj v Sovětském svazu ukazují jasně, že socialismus vytváří předpoklady pro neustálý a rychlý vzrůst obyvatelstva vzhledem k neustále zvyšující se výrobnosti práce na přechodu společnosti od kapitalismu k socialismu. V carském Rusku byla porodnost poměrně velká, ale rozvoj kapitalismu měl za následek, že také v Rusku nastal rychlý úbytek porodnosti a relativní pokles obyvatelstva. Teprve Říjnová revoluce umožnila naprostý obrat a od té doby populační křivka v Sovětském svazu vykazuje rychlý vzestup. Zatím co v r. 1913 činil relativní přírůstek na 1000 obyvatel 16, 3, nastalo již v r. 1925 zvýšení na 20, 7 a v r. 1928 na 25, —. Počet obyvatelstva Sovětského svazu stoupá nadále rychle a obdobný vývoj se ukazuje v zemích lidové demokracie, které po vítězství Sovětského svazu nad fašistickým Německem a za jeho mocné podpory nastoupily cestu socialistického vývoje. Zejména také v Československu vzrůstá porodnost tak rychle, že v r. 1947 počet porodů značně předstihl úroveň roku 1937

přesto, že úhrnný počet obyvatelstva se zmenšil o značný počet odsunutých Němců.

Zhoubné následky kapitalistického řádu na vývoj populace a na rodinné poměry nemůže býti popírán ani měšťáckou vědou. V posledním desetiletí vznikla celá literatura o t. zv. krisi rodiny, jak v měšťácké literatuře bývá nazýván rozvrat rodinných poměrů, způsobený kapitalismem. V novější době ochránci kapitalismu uvádějí často jako udánlivý důvod sestupu porodnosti a manželského rozvratu stoupající zaměstnanost žen. Ve skutečnosti ovšem ženy pracovaly i v předkapitalistickém období, zejména v zemědělství. Práce žen zde byla často nadměrná a působila nepříznivě na zdravotní stav spolu s nedostatečnými hygienickými poměry, které byly způsobeny nízkou životní úrovní žen pracujících zemědělců. Není tedy pravda, že teprve kapitalismus začleňoval ženy do práce a že ženy v předkapitalistické společnosti nepracovaly. Práce žen sama o sobě ještě nemůže být důvodem pro pokles populační křivky a pro rozvrat manželství; to nejlépe dokazuje skutečnost, že porodnost je největší právě mezi pracujícím obyvatelstvem, kde je plně využita pracovní síla žen, kdežto v buržoasních manželstvích, kde ženy nepracují, je porodnost značně menší. Začleňování ženy do moderního výrobního procesu je pokrokem, který souvisí se změnou výroby vůbec, a nepříznivé důsledky pro ženu a pro rodinu nevyplývají z práce žen, nýbrž z kapitalistického vykořisťování, které je u ženy mnohem tíživější než u mužů. ženy bývají v kapitalistických státech používány pro úmorné a vysilující práce, které nevyžadují zvláštního výcviku, a patří k nejhůře placeným kategoriím dělnictva. V kapitalistickém státě nebyla uskutečněna zásada — za stejnou práci stejnou mzdu — nýbrž naopak všude se vycházelo z předpokladu, že práce ženy je placena hůře než práce mužů.

Ve společnosti, která buduje socialismus, začlenění ženy do výrobního procesu má zcela jiné důsledky. Podmínky, za nichž ženy pracují, se neustále zlepšují. Díky technickým a sociálním vymoženostem se žena více a více osvobozuje od stálého otročení v domácnosti, které brzdilo její duševní rozvoj. Zejména Sovětský svaz vyvíjí rozsáhlou péči o ženy a děti, podporuje je vším způsobem a vytváří takové pracovní podmínky pro ženy, že porodnost se neustále zvyšuje. Ve velké vlastenecké válce, přes útrapy, které způsobilo napadení Sovětského svazu fašistickým Německem, byly úplně zachovány všechny výhody pro pracující matky a v r. 1944 a ještě před ukončením vlastenecké války byla uzákoněna řada dalších výhod pro pracující

matky a zavedena čestná vyznamenání pro matky početných rodin.

Zkušenosti Sovětského svazu a zemí lidové demokracie rozbíjejí jeden argument měšťácké vědy za drahým. Je samozřejmé, že ani buržoasní vědci nemohli popřít skutečnost, že v období rozvoje a zejména vyvrcholení kapitalismu dochází k prudkému poklesu přírůstku obyvatelstva, někde k absolutnímu úbytku obyvatelstva a k všeobecnému rozvratu měšťácké rodiny. Buržoasní věda však houževnatě popírá historickou podmíněnost těchto zjevů a jejich závislost na další existenci vykořisťovatelské společnosti. Již v začátcích kapitalistického vývoje měšťácká věda se snažila najít jiné odůvodnění pro vývojové tendence, které se objevují v kapitalismu, pokud jde o počet obyvatelstva. Angličan Malthus zastával již na konci XVIII. stol. barbarský názor, že jen válka, hlad a epidemie sociálně nejslabších zachrání lidstvo od zániku způsobeného přelidněním zeměkoule. Nevědeckost těchto názorů dokázali již zakladatelé marxismu a Lenin vyvracel všechny pokusy oživit Malthusovy názory, které se v období imperialismu objevují ve stále nových formách u měšťáckých vědců, a z nichž vycházela také fašistická agitace.

Buržoasie vystupuje zdánlivě na ochranu rodiny proti všem, kdož kritisují zhoubný vliv kapitalistických výrobních poměrů na poměry rodinné a staví je do světla odpůrců rodinného života. Ochránci buržoasie potírali po celá desetiletí socialismus lživě jako učení namířené proti upevnění rodiny a předstírali, že socialismus rozvrací rodinu. Hleděli tak zakrýt, že jen socialisté vědecky odhalovali rozvratný vliv kapitalismu na rodinu a bojovali odhodlaně o to, aby rodina byla osvobozena od tohoto vlivu. Zkušenosti vyvracejí však stále výmysly měšťáckých vědců. Zejména také vývoj v Československu ukazuje, jak rodina byla ohrožována kapitalismem, a jak odstranění kapitalismu vytvořilo podmínky pro zdravý rodinný život. Po první světové válce sice vzrostl u nás počet sňatků, jak je přirozené, po válečném období, poněvadž za války dochází často k odkladům sňatků způsobeným válečnými událostmi. Vzrůst sňatečnosti po první světové válce byl však jen přechodný a brzo nastal opět pokles počtu uzavřených sňatků, který byl způsoben kapitalistickými poměry. V letech krise pak počet sňatků a porodů silně poklesl a teprve po osvobození za podmínek lidové demokracie nastává nový vzrůst. V podrobných číslicích činil průměrný roční počet sňatků v ČSR v letech 1921 až 1925 — 132. 971, v pětiletí 1926 až 1930 pak 128. 526, v letech 1931 až 1935 činí 117. 632. Zde se projevuje pronikavě účinek

a*

hospodářské krise. V letech 1936 až 1940 dochází ke zvýšení na 130. 556 a za okupace v letech 1941 až 1945 k opětovnému poklesu na 115. 596. Zvýšení životní úrovně a rychlá konsolidace našich poměrů po květnové revoluci se projevuje zejména také v tom, že přes značné zmenšení úhrnu obyvatelstva počet sňatků uzavřených v roce 1946 počtem 127. 171 překročil poslední předválečný rok 1937, kdy bylo uzavřeno 120. 130 sňatků a v roce 1947 dosáhl počtu 133. 144, tedy nejvyššího čísla od roku 1923. Při tom počet sňatků v roce 1947 je vyšší, než průměrný počet sňatků v ČSR v poválečných letech 1921 až 1925 a to v absolutních číslicích, takže poměrný vzrůst sňatečnosti by vynikal mnohem jasněji, kdyby bylo přihlíženo ke zmenšenému počtu obyvatelstva.

Zhoubné důsledky kapitalismu na rodinné poměry nevyplývají však jen ze všeobecných vývojových tendencí, které se uplatňují za kapitalismu, nýbrž také z uplatňování buržoasního hlediska při řešení jednotlivých otázek, které jsou rozhodující pro úpravu rodiny a manželství. Jde především o poměr mezi manžely, který za kapitalismu byl řešen za stálého bezvýsledného boje žen o rovnoprávnost s muži. V celé řadě kapitalistických států jsou ženy dodnes vyloučeny z veřejného života a určitá povolání jsou jim nedostupná. Teprve socialismus uskutečňuje rovnoprávnost mužů a ženy, kterou buržoasie někdy uznává slovy, avšak neprovádí ve skutcích a často ani ne v zákonných předpisech. Sovětský svaz ukázal celému světu velký proces osvobození žen od staletého utlačování a umožňuje ženám vynikající podíl na socialistickém budování. Muži a ženy jsou zrovnoprávněni nejen zákonodárstvím socialistického státu, nýbrž také v občanském a rodinném životě. Také v zemích lidové demokracie vyrůstá nový typ ženy, který se plně podílí na pracovním úsilí národa a přitom si plně uvědomuje význam mateřství a socialistického rodinného života.

Pro rozvrat rodiny způsobený kapitalistickými poměry je příznačný vzrůst rozvodů, který nastává ve všech zemích v období kapitalistického rozvoje. V Anglii dostoupilo nyní, jako bylo oficiálně oznámeno v anglickém par -
lamentě číslo rozvodu 50. 000 za rok. Počet rozvodů ve Spojených státech činil podle oficiální statistiky pocházející z r. 1947 v roce 1887 celkem 27. 919, t. j. 0, 5 rozvodů na 1000 obyvatel. Od té doby stoupl počet rozvodů v Americe každým desetiletím rychle a činil v roce 1930 — 195. 961, t. j. 1, 6 na 1000 obyvatel, v roce 1940 — 264. 000 nebo 2, — na 1000 obyvatel. V roce 1942 — 321. 000, v roce 1944 — 400. 000 a v roce 1945 zaokrouhleně 502. 000, t. j. 3, 6 na

1000 obyvatel. V některých státech USA je počet rozvodů na 1000 obyvatel daleko vyšší než průměr. Tak na Floridě v roce 1945 činil tento počet 10, 5 a ve státě Nevada v roce 1944 dokonce 94, 9. Jestliže se počet obyvatelstva v USA od roku 1890 do roku 1940 zdvojnásobil, počet ženatých ztrojnásobil, pak počet rozvedených se zdvanácteronásobil. Obdobný vývoj probíhá ve všech ostatních kapitalistických státech.

Vedoucí buržoasní kruhy v Americe hlásají šosáckou buržoasní morálku a pronásledují v zájmu kapitalismu každý pokrokový názor, každou kritiku kapitalistických společenských poměrů, každý pokus odhalit zlořády, k nimž vede kapitalismus. Neupřímná morálka reakční buržoasie se projevuje také pokud jde o rodinu a manželství. Morální kázání různých církevních a občanských organisací ve Spojených státech mají svůj protějšek ve skutečnosti, že právě v Americe dochází k absurdnostem, které dokazují, že americká buržoasie v rozporu s veřejně vyhlašovanými morálními zásadami ve skutečnosti pohlíží na rodinu a manželství s největší lehkomyslností a nevážností.

Také ochránci buržoasie a měšťáčtí spisovatelé nemohou přehlížet postupující rozvraty manželství v kapitalistických státech. Právě v Americe se doporučují různé nedomyšlené recepty na odstranění závad způsobených kapitalismem, ovšem při zachování kapitalistického společenského řádu. Doporučuje se manželství na zkoušku, nebo manželství na určitou dobu a jiné obdobné výmysly, které odhalují plně nemohoucnost buržoasie vyřešit problémy, které s sebou přináší kapitalismus. Jiní spisovatelé se snaží rozvrat měšťáckého manželství vysvětlit ryze psychologicky a zabránit mu psychologickým ovlivňováním a léčením jedinců. Je samozřejmé, že všechny tyto reformátorské snahy ztroskotaly a nepřinesly žádnou změnu pokud jde o měšťácké manželství. Značná část této agitace jest vypočítána na obchodní zisk a těží ze zvědavosti obecenstva a konečně sleduje účel odvrátit pracující od skutečných příčin t. zv. sexuální nouze.

Rozvrat měšťáckého manželství je diskutován po desetiletí v souvislosti s otázkou rozvodu a jeho zákonné úpravy. Utrpení, které pro zúčastněné přinášelo s sebou setrvání v manželství uzavřeném a trvajícím pod tlakem kapitalistických poměrů a měšťáckého myšlení vedlo k tomu, že snahy o co největší uvolňování manželských svazků a ulehčení rozvodů byly považovány za pokrokové. V podstatě však uvolňování rozvodů nebylo východiskem z rozkladu měšťáckého manželství a měšťácké rodiny, nýbrž otevřeným přiznáním nemožnosti

vytvořit pevný zaklad pro jejich trvání za kapitalistických poměrů.

že jen socialismus může tu zjednat nápravu, dokazuje vývoj v Sovětském svazu. Po Říjnové revoluci nový socialistický stát musel těžce bojovat a následky carského reakčního režimu, války a intervence, osobní vztahy mezi lidmi nesly na sobě stopy staletého utrpení a zaostalosti. Proto socialistická revoluce umožnila rozvazování těch manželských vztahů, které existovaly jen zdánlivě a byly zachovány jen vlivem tradičního myšlení a nátlakem vládnoucích tříd. Socialistická revoluce odstranila všechna středověká omezení manželských vztahů existujících v carském Rusku a zakazující manželství pro různou rasovou a národní příslušnost a náboženské vyznání. Postupný vývoj socialismu pak přinesl s sebou stálé upevňování manželských vztahů, které byly vyjadřovány také náležitými zákonnými úpravami. Dnes manželské zákonodárství v Sovětském svazu počítá se socialistickými společenskými poměry a stálé upevňování rodiny a manželství v Sovětském svazu je jedním ze skvělých vítězství socialistického vývoje, které jasně dokazuje, že socialismus je nesrovnatelně vyšší společenskou formou než kapitalismu? také pokud jde o nejosobnější vztahy mezi lidmi.

Důsledky měšťáckého pojetí projevují se v zákonodárství měšťáckých států také v poměru mezi rodiči a dětmi. Postavení otce v měšťácké rodině nespočívá na přirozeném lidském vztahu mezi jednotlivými členy rodiny, kteří jsou spojeni vzájemnou láskou a snahou napomáhat jeden druhému, nýbrž měšťácké zákonodárství spatřuje v otci především a skoro výhradně živitele ostatních rodinných příslušníků, kteří jsou na něm hospodářsky závislí. Měšťácká rodina spatřuje pokud jde o péči o dítě, nejlepší zajištění dítěte nikoliv v tom, že se mu dostanou všechny osobní předpoklady pro jeho úspěšné začlenění do společnosti pracujících a pro jeho další zdárný osobní vývoj, nýbrž v tom, že dítě vládne dostatečným soukromým majetkem, který mu poskytuje důchod a na základě kterého nebude výhradně odkázáno na vlastní práci, aby si uhájilo slušnou existenci.

Také v názoru na rodinu a manželství je fašismus vyvrcholením buržoasních reakčních tendencí. Ve svých heslech se dovolává všech zpátečnických pověr, které byly v buržoasii zastávány a zároveň brutálně ničí lidské vztahy mezi mužem a ženou a mezi rodiči a dětmi. Fašismus bojoval slovy proti úbytku porodnosti. Avšak ve skutečnosti učinil z ženy takřka stroj na plození dětí, urážející lidskou důstojnost,

aniž by se mu podařilo porodnost zvýšit. Za nacismu v Německu porodnost v roce 1938, tedy v posledním předválečném roce, jen nepatrně převýšila porodnost německého obyvatelstva v roce 1923, kdy v Německu byla pronikavá hospodářská a politická krise. Fašismus tvrdil, že ženu vrátí rodině a dětem, ve skutečnosti však násilně nutil ženy k práci v továrnách bez ohledu na jejich zdraví a za nejhorších podmínek. Fašismus předstíral, že mu jde o zlepšení rasy, ve skutečnosti mu však šlo pouze o to, aby získal nový lidský materiál pro válečné jatky. Fašisté vynášeli licoměrně význam rodiny, zároveň však podporovali nelidské zvrácenosti a demoralisaci zejména dorůstající mládeže.

Zásadně jinak se dívá socialistická společnost na rodinu a na manželství. Socialistická rodina slouží především ke zdravému rozvoji národa, který vyžaduje důslednou a všestrannou péči a co možná nejdokonalejší tělesný a duševní vývin dětí. Zájem dětí je pro socialistickou společnost jedním z nejdůležitějších faktorů při posuzování rodinných poměrů. Stejné jako socialistický stát také socialistická rodina učiní vše, aby bylo zajištěno blaho příštích generací. Hluboké rozpory mezi rodiči a dětmi vyrůstající v kapitalistické společnosti z toho, že rodina jest považována především za hospodářskou jednotku, odpadnou při budování socialismu, poněvadž socialismus osvobodí rodiče a děti od stálé obavy ze zchudnutí. Velkolepé úsilí Sovětského svazu a lidově demokratických států a jejich všestranná péče o děti, kterou uskutečnily jednak existenčním zajištěním všech pracujících, jednak obsáhlými opatřeními ve prospěch dětí a dorůstající mládeže ukazuje, jak socialistická společnost dětem poskytuje všechny možnosti svobodného rozvoje a jak všem dětem otevírá dveře učebních a jiných zařízení, která v kapitalistickém státě jsou vyhrazena jen mizivé menšině dětí.

Buržoasní myšlení, které spojuje rodinu úzce se soukromými kapitalistickými zájmy, nepřipouští, aby nemanželské děti měly stejná práva jako manželské. Ve všech kapitalistických státech děti svobodných matek jsou trestány za svůj nemanželský původ jednak majetkovými újmami, jednak opovržením aspoň části soolečnosti. Buržoasní kritikové společenského života však dospěli nanejvýše k projevům soucitu s. údělem nemanželských dětí a k filantropickým akcím, které neodstraní závody vyplývající z nevýhodného postavení nemanželských dětí.

Naproti tomu je úplná rovnoprávnost mezi manželskými a nemanželskými dětmi samozřejmou skutečností v lidově demokratické a

socialistické společnosti. Zrovnoprávnění dětí, jejichž rodiče nejsou spojeni manželským svazkem vyplývá z ústavy 9. května. Ústava tak vyjadřuje plně právní cítění našeho pracujícího lidu.

Společnost na přechodu k socialismu má též úplně jiné stanovisko k rodinným poměrům obdobným poměrům mezi rodiči a dětmi řež měšťácká společnost. Také osvojení v měšťácké společnosti, jíž bylo převzato již z předkapitalistické doby, slouží především k zachování rodinného majetku a hospodářských vztahů spočívajících na pokrevním příbuzenství v rodinách, kde není dětí. Z vývoje instituce osvojení vysvítá jasně její úzká souvislost s rodovými a majetkovými výsadami vládnoucích tříd, která nebyla ani setřena poměrně moderní úpravou osvojení za první republiky. V nové společnosti osvojení bude oproštěno od převahy majetkových zájmů a umožní pracujícím, aby pomoc, kterou poskytují opuštěným dětem, byla spojena s přechodem osvojence do rodiny osvojitelovy.

Obdobně také poručenství za kapitalismu předpokládá především péči poručníka o jmění poručence, zatím co v lidové demokracii první povinností poručníkovou bude starost o osobu poručence a o jeho osobní vývoj.

Za kapitalismu rodinné právo je ovládáno třídními zájmy buržoasie. Odráží dvojí morálku buržoasie, která prohlašuje zdánlivou posvátnost a nedotknutelnost rodinného života, ve skutečnosti však podkopává základy rodiny a znemožňuje skutečné rodinné štěstí lidí. Rozpor mezi slovy a skutky jest nejkřiklavější právě v nejvíce vyvinutých kapitalistických zemích, jako ve Spojených státech, kde vidíme na jedné straně pokryteckou morálku hlásanou vedoucími reakčními kruhy a na druhé straně nejhlubší rozvrat rodinného života, zanedbanost dětí a vzrůst zločinnosti mládeže způsobené hmotným a duševním strádáním mladých lidí.

Vítězství Sovětského svazu nad německým fašismem bylo zároveň vítězstvím vyššího společenského zřízení a vyšší formy společnosti, která uskutečňuje nové formy rodinného života a zajišťuje jejich upevnění a úspěšný rozvoj. Rodinné právo lidové demokracie uskutečňuje tytéž socialistické zásady. Nové manželství je dobrovolným svazkem muže a ženy, uzavřeným svobodnou vůlí, nikoliv pod tlakem hospodářských úvah. Muž a žena jsou rovnoprávní v osobních a majetkových vztazích. Manželé mají právo k rozvodu jen tehdy, když závažné důvody znemožňují další spolužití manželů a když rozvod neodporuje zájmům dětí. Rodičovská práva rodičů musí být uskutečňována výhradně v zájmu dětí. Stát pečuje vše-

možně o zájmy matky a dítěte, zejména o to, aby byla zajištěna výchova a výživa dítěte a to tak, aby byly podporovány prvky nové socialistické mravnosti vyrůstající z životních podmínek v lidové demokracii. Tato klade obzvláštní důraz na účinné zajištění vyživovací povinnosti a nespokojuje se proto jen zásadní úpravou této věci se všemi zárukami v této osnově, nýbrž pamatuje na účinné zajištění plnění této povinnosti zvláštními ostrými trestními sankcemi.

Nové manželské právo je vybudováno na uvedených vůdčích principech, vyplývajících z naší nové ústavy. Poněvadž jde o soubor zvláštních předpisů, které se liší podstatně od ostatního občanského práva, byly všechny předpisy, týkající se rodinného a manželského života a v souvislosti s tím i předpisy o osvojení a poručenství jako celek shrnuty ve zvláštním kodexu rodinného práva. Ostatní občanské právo bude upraveno občanským kodexem, jehož předmětem budou majetkové vztahy mezi lidmi. Je sice pravda, že také dědické právo navazuje z velké části na rodinné poměry a že musí být upraveno v souladu s předpisy o rodině a manželství. Přesto však dědické právo nebylo pojato do rodinného kodexu, poněvadž v dědickém právu jde v podstatě o majetkové vztahy, nikoliv především o vztahy osobní jako v právu manželském. Dědické právo bude proto součástí budoucího občanského kodexu.

Zvláštní část.

K§1:

Lidově demokratický stát přikládá manželství neobyčejně velký význam, a proto osnova stanoví, že manželství vzniká jen tehdy, bylo-li uzavřeno před místním národním výborem.

Osnova zavádí obligatorní civilní sňatek. Má-li totiž stát převzít plnou a ústavou zaručenou ochranu životního svazku muže a ženy, kterému je jako základu rodiny svěřena obnova společnosti, je třeba, aby měl vliv na úpravu manželství již od jeho vzniku. Společenská funkce manželství též vyžaduje, aby toto životní společenství bylo uzavíráno před státním lidovým orgánem, t. j. před místním národním výborem; jinak manželství nevznikne.

K §2:

Způsob uzavření manželství je upraven v §§ 2 až 6 osnovy. Jde tu o náležitosti, které společnost vyžaduje k tomu, aby manželství — vzhledem k své mimořádné důležitosti pro snoubence, ale i pro svůj stěžejní význam pro