Důvodová zpráva.

A. Všeobecně:

V československé branné moci se jeví naléhavá potřeba reorganisace velitelského sboru.

Dosavadní stav, kdy nižší velitelské funkce jsou svěřeny dvěma sborům, z nichž ani jeden je nemůže řádně plnit, a kdy žádný z těchto sborů nemá postavení, které by mu plnění povinností podle potřeb armády vůbec umožňovalo, je neúnosný jak politicky, tak vojensky. Má-li být výcvik i pohotovost československé armády v krátké době přiveden na nutnou výši, nestrpí řešení tohoto problému odkladu. Jakékoliv oddalování nebo prodlužování řešení znamená těžké poškozování branné hodnoty armády i její způsobilosti k plnění úkolů. Proto nelze čekat s navrhovanou reorganisací ani na vydání jiných zákonů v širším rámci, do něhož věc zapadá, a třeba se uchýlit k vydání zákona zvláštního.

Dosud byla potřeba nižšího velitelského sboru kryta délesloužícími a t. zv. vojenskými gážisty mimo služební třídy (rotmistry). Platové poměry délesloužících upravuje zákon č. 83/1932 Sb., gážistů mimo služební třídy platový zákon č. 103/1936 Sb., ve znění předpisů je měnících a doplňujících. Tato organisace nižšího velitelského sboru ve vojsku má svůj původ v počátcích republiky a pro nynější potřeby branné moci vůbec nevyhovuje.

Sbor délesloužících v celém svém dosavadním pojetí je postaven na zásadách kapitalistického vykořisťování a využití hospodářských krisí. Byl vytvářen v době stálé nezaměstnanosti, které předmnichovské vedení armády chtělo využít k uhrazení osobních potřeb armády. Jeho příslušníkům bylo dáno více než nezaměstnaným, ale méně, než je k životu třeba. O hodnocení práce nemůže být ani řeči, místo řádného hodnocení nastoupilo využití bídy. Počítalo se s tím, že schopný poddůstojník, který po presenční službě stál před volbou mezi bídným postavením délesloužícího ve vojsku a nezaměstnaností, zvolí službu "za supu", která ho "zachraňovala" před odchodem do nejistoty. Při tom po odborné stránce vojenská správa kladla na sbor délesloužících veliké požadavky, měla v něm řemeslné specialisty, kteří by v dobách zaměstnanosti byli všude vysoko ceněni. Délesloužícím nebyla všeobecně dávána možnost uplatnit své přirozené nadání a velitelský talent. Jen několika jedincům byla dána možnost vstupu do vojenských akademií. Po osvobození vláda a vojenská správa sice odstranily nejkřiklavější důsledky předválečného poměru k délesloužícím, zvýšily jejich náležitosti, zejména vzhledem na současné ce-

nové poměry úměrně nynějším hospodářským číslům, ale kořen problému, který tkví v základu, na němž je sbor déle sloužících poddůstojníků postaven, dosud odstraněn nebyl. I nyní jsou platové poměry déle sloužících velice špatné v srovnání s obory zaměstnání, v nichž se v úvahu přicházející osoby vzhledem ke svému odbornému vyškolení před vojenskou službou (řemesla, průmysl) mohou snadno uplatnit. Déle sloužící jsou i při dobrém výkonu služby odkázáni jen na rozhodnutí vojenské správy, zda a jak dlouho je chce dále zaměstnávat. To znamená nejistotu při každém obnovování závazku k další službě a v dalším to, že všichni déle sloužící pohlížejí na svoji službu jako na přechodnou, bez zajištění, a stále hledají místa mimo vojenskou správu; tím vojenská správa ztrácí schopné osoby, na nichž má trvalý zájem.

Dnes, kdy lidově demokratické zřízení odstranilo kapitalistické vykořisťovatelské základy, na nichž byl sbor déle sloužících budován, a kdy není krise a nezaměstnanost, je důsledkem shora uvedených okolností, že nábor déle sloužících úplně selhal a není možný, a že i ti déle sloužící, které ještě vojenská správa má, hromadně odcházejí do civilních povolání. Úbytek i nedostatečný početní stav sboru délesloužících přímo ohrožuje výcvik a pohotovost armády; není instruktorů mužstva, není odborníků se řemeslnou kvalifikací, není. velitelů malých jednotek.

Z déle sloužících byl sice doplňován sbor rotmistrů, tento sbor však nenesl výhodu ani pro vojenskou správu, ani pro svoje příslušníky. Sbor rotmistrů je produktem třídního, kapitalistického a kastovnického nazírání na složení a poslání důstojnického sboru. Původně byl sice zřízen jako sbor poddůstojníků z povolání, ale po různých úpravách se poměry opět vyvinuly tak, že již svou dřívější úlohu neplnil, sloužily v něm sice osoby schopné, bez jejichž služeb se vojenská správa obejít nemohla, ale jež nechtěla zařadit do sboru důstojníků. Podle tehdy vládnoucích kapitalistických názorů mohl se stát důstojníkem jen ten, kdo měl předběžné středoškolské vzdělání a kdo pocházel z vrstev kapitalistických nebo z vrstev vládnoucím třídám oddaných. Rotmistři však pocházeli i z déle sloužících, a ti z pracujícího lidu, zkrušeného vykořisťováním. Na rotmistry se pohlíželo jako na lidi nižšího druhu. Již sám platový zákon jim dává označení, které příslušníci rotmistrovského sboru vždy velmi těžce nesli a nesou: gážisté mimo služební třídy, dříve gážisté mimo hodnostní třídy. Ve všech směrech bylo rotmistrům dáváno najevo, že jsou příslušníky nižší vrstvy ve smyslu kapitalistického dělení lidské společnosti (na př. v jídelnách seděli odděleni, shromáždění velitelského důstojnického sboru se neúčastnili, po jejich zkušenostech se nikdy nikdo neptal, byli odstrkováni i se svými rodinami i ve styku společenském).

Ve sboru rotmistrů, který byl původně myšlen jako sbor poddůstojníků z povolání, byly postupem času zavedeny tři další hodnosti, jejichž účelem bylo jen oddálit nebo zabránit postupu do důstojnických hodností. S povýšením rotmistrů však nebyla spojována změna funkce, čímž vlastně příslušníci tohoto sboru úplně ustrnuli. Rotmistrům byly uloženy některé povinnosti jako důstojníkům (na př. podléhají vojenskému kárnému právu) a často byly jim dávány úkoly určené pro důstojníky, ač služební postavení důstojníků neměli; jejich hmotné zajištění bylo špatné. Měli pramalé vyhlídky na další postup ze sboru rotmistrů a jen malá část jich se mohla stát důstojníky služeb ve III. služební třídě. Z této možnosti byli ku podivu rotmistři zbraní, tedy právě ti, kteří měli zpravidla vojenských zkušeností nejvíce, vyřazeni téměř úplně. Důstojníky II. služební třídy se rotmistři nestávali prostě proto, že do vojenské akademie byli přijímáni výjimečně. Po celou dobu existence sboru ozývaly se z něho hlasy, volající po jeho zrušení a takové úpravě, která by poměr k ostatním složkám branné moci přesně vyjádřila a postavení zlepšila. Dnes je tento sbor, v němž se bývalí délesloužící mají dočkat pensionování, tak přestárlý, že se pro nižší velitelské funkce v armádě ve styku s mužstvem nehodí. Materiální postavení jeho příslušníků není rovněž řešeno způsobem vyhovujícím. Od roku 1945 byly sice některé z těchto křivd odstraněny, na všeobecně vyhovující nápravu však ojedinělé zásahy nestačí.

Sbor rotmistrů a sbor délesloužících jsou dvěma články, dělícími se o tytéž nižší funkce v armádě, jsou to dva články včleněné mezi mužstvo presenční služby a důstojnický sbor. Nejsou ve své podstatě na místě ani s hlediska odborně vojenského, ani s hlediska politického a zásady, na kterých byly vybudovány, odporují ústavě 9. května. Ostatně v žádné jiné armádě nemají obdoby. Vzniknout a existovat mohly jedině v předmnichovské republice, kde byla branná moc a tím i osudy státu v nejtěžších chvílích dána do rukou agrární reakce, která neměla na zřeteli ani zájmy armády, ani zájmy republiky.

V nové organisaci československé lidově demokratické branné moci jeví se potřeba po-

měry velitelského sboru zjednodušit a úlohu spojovacího článku důstojnického sboru s mužstvem svěřit jedině poddůstojníkům z povolání. Poněvadž je služební zájem na tom, aby tato nová složka velitelského sboru byla mladá a tím i pružná, aby opět nezestárnula, je třeba postavit ji na novém základě. Třeba dát armádě mladé lidi se zajištěnou existencí, třeba v armádě místa obsazovat podle nadání a schopností, podle zastávaných funkcí pak třeba dát i hodnosti. Vzorem nově navrhované úpravě je Rudá armáda.

Proto se zřizuje velitelská složka poddůstojníků z povolání. Bude doplňována z vojenských osob, které buď nabudou odborné kvalifikace během presenční služby nebo budou péčí vojenské správy vyškoleny. Zde se uhradí i potřeba specialistů řemeslníků, která pokrokem válečné techniky neobyčejně stoupla.

Poddůstojníci z povolání jsou určeni k výkonu nižších velitelských a odborných funkcí v armádě. Musí být ve stálém styku s mužstvem, nést tíží vojenské služby jako mužstvo. Proto je třeba jim uložit takové povinnosti a stanovit takové životní podmínky, které by je s mužstvem co nejvíce sblížily.

Aby mohla být tato velitelská složka vůbec postavena (aby byla naděje na úspěch náborové akce), třeba těm, kdož se mají stát poddůstojníky z povolání

— dát takové životní podmínky během služby (úprava platu, náležitosti), aby se alespoň poněkud přiblížily poměrům mimo vojenskou správu;

— dát i vyhlídky do budoucna a jistotu služebního poměru při řádném výkonu služby.

Proto se upravuje postavení poddůstojníků z povolání alespoň tak, jak bylo platovým zákonem dáno rotmistrům, kteří původně úlohu poddůstojníků z povolání zastávali, úprava platová podle tohoto zákona je přechodnou do nového platového zákona, který musí postavení poddůstojníků z povolání ještě zlepšit. Osnova se odchyluje od dosavadních zásad; bez těchto odchylek však nižší velitelská a odborná místa v armádě obsadit nelze a bez obsazení těchto míst se armáda neobejde. Lidsky nedůstojný vykořisťovatelský systém nesociálního "zajištění" délesloužících poddůstojníků se ruší i s tímto sborem vůbec, při čemž ovšem zákon automaticky odstraňuje dosavadní nedůstojný systém výplaty prémií za převzetí závazku ke službě, který byl obdobou náboru do cizinecké legie. Odstraňuje využívání sociálních poměrů osob. Zákon chce dát řádné honorování práce pro stát konané, úpravu životních podmínek osob, které tuto práci konají. Vše, co tomu odporuje, odmítá jako nedůstojné lidově demokratické republiky. Proto také zákon řeší i postavení poddůstojníků, kteří měli dlouhodobé závazky k činné službě za to, že jim bylo poskytnuto odborné školení, a sloužili dlouhá léta za náležitosti mužstva presenční služby.

Zákon přiznává poddůstojníkům z povolání platové náležitosti, které dosud měli rotmistři.

Aby připoutal poddůstojníky z povolání k mužstvu, přiznává jim též některé vedlejší náležitosti mužstva, které rotmistři neměli, a jež může poddůstojník dostat, koná — li práce s mužstvem (pracovní přídavky).

Jednotlivé složky platu byly kriticky hodnoceny; není užito odstupňování (snížení) tam, kde by bylo na místě, kdyby částka stanovená pro rotmistry byla postačující a odpovídala poměrům. Proto se na př. nesnižuje příspěvek na výstroj u poddůstojníků z povolání a ponechává se na výši, v jaké ho mají rotmistři a důstojníci; snížení by znamenalo návrat k zásadě "nemá — li jeden, ať nemá také druhý, aby spravedlnost byla zachována", čili návrat k systému úprav, užívanému u veřejných zaměstnanců po Mnichovu.

Požadavek, aby osoby ve služebním poměru poddůstojníků z povolání ve službě nezestárly, třeba řešit vhodným způsobem. Odchod a tím omlazování sboru bude řešeno tím, že

— se schopným poddůstojníkům z povolání umožní do 28 let věku vstup do vojenské akademie a po jejím absolvování jmenování důstojníky z povolání (poručíky) ve II. služební třídě;

— po určité době (všeobecně nejméně po 10 letech, počítá se však s tím, že u specialistů po 8, u leteckých s plnou leteckou odbornou kvalifikací i po 5 letech služby v poměru poddůstojníka z povolání) budou vyhovující poddůstojníci z povolání jmenováni důstojníky III. služební třídy u zbraní a služeb;

— se umožní odchod do civilních povolání.

Jistota postavení je dána tím, že poddůstojníci z povolání jsou vojenskými osobami z povolání a že po přijetí za poddůstojníka z povolání je v zásadě rozhodnutí o odchodu necháno poddůstojníkům z povolání. Nynější hodnosti poddůstojníků zůstávají zachovány, nově se zavádí hodnost staršiny. Název staršina je vzat ze sovětské armády, u nás se rychle vžije, duchu českého jazyka není cizí, slovenskému je vlastní. V našem názvosloví nebyl nalezen název vhodnější, když názvy nynějších rotmistrovských hodností nemohou přijít v úvahu, poněvadž byly kapitalistickým řádem zdiskreditovány.

Nynější sbor délesloužících, ostatně malý a stále odchodem se menšící, bude likvidován

tak, že se jeho příslušníci stanou poddůstojníky z povolání. Sbor rotmistrů bude zlikvidován z valné části tím, že jeho příslušníci budou jmenováni důstojníky z povolání.

Jako prvá, nejnižší hodnost ve III. služební třídě důstojníků vojska zavádí se rovněž podle vzoru a zkušeností sovětské armády, hodnost podporučíka z povolání. Ve stavovských skupinách důstojníků zbraní zavádí se též III. služební třída; bude doplňována z poddůstojníků z povolání (nyní přechodně též z rotmistrů). Zavedením III. služební třídy ve stavovských skupinách důstojníků zbraní, doplňované osobami, které mají část vojenské služby za sebou, vyřeší se částečně i nepoměr mezi potřebou nižších a vyšších důstojníků. Okolnost, že řada důstojníků nemohla být pro nedostatek místa z hodnosti štábního kapitána dále povyšována, vnášela velikou nespokojenost do řad důstojníků II. služební třídy. Zavedením III. služební třídy ve stavovských skupinách důstojníků zbraní a převedením rotmistrů do ní, bude odstraněn alespoň zčásti nynější kritický nedostatek nižších důstojníků. Takto jmenovaným důstojníkům vojenská správa odborné vzdělání doplní.

Veškerá opatření jsou řešena tak, aby nekomplikovala chod služby u vojenské správy, aby při zásadních změnách, jimiž musí československá branná moc ještě projít (nový branný zákon), nebylo třeba k těmto opatřením zvlášť přihlížet. Tento zákon, vydávaný rok po únoru 1948, ukazuje všemu lidu, jak rychle dovede lidově demokratický řád po únorové očistě, na základě ústavy 9. května řešit problémy, které nebyly řešeny ani nebyly řešitelné za dřívějšího řádu ani za 30 let.

B. K jednotlivým článkům osnovy:

Osnova se dělí podle obsahu látky na pět článků.

Článek první dělí se dále na tři části, z nichž

první část obsahuje ustanovení o poddůstojnících vojska z povolání,

druhá část opatření o délesloužících poddůstojnících a rotmistrech a

třetí část ustanovení o délesloužících poddůstojnících a rotmistryních.

V rozsahu reorganisace velitelského sboru vojska, jak se o ní zmiňuje všeobecná část důvodové zprávy, je zapotřebí vytvořit velitelskou složku poddůstojníků z povolání. Ačkoliv jde především o opatření vojensko-organisační, jež bude provedeno rozkazem presidenta republiky jako vrchního velitele branné moci, přece důsledky z tohoto opatření vyplývající vyžadují normativní úpravy. Je nutno stanovit

způsob přijímání poddůstojníků z povolání, upravit jejich služební poměr a zabezpečit jejich existenční podmínky nejen během trvání služebního poměru, ale i po jeho skončení. Právní podklad pro provedení této úpravy poskytuje článek I, část první, osnovy.

Likviduje se dosavadní sbor rotmistrů a sbor délesloužících poddůstojníků, a to takovým způsobem, aby jejich odborné znalosti a praktické zkušenosti, které si osvojili během dosavadní služby, zůstaly i nadále zachovány pro potřeby československé branné moci. Poměry délesloužících poddůstojníků a rotmistrů jsou upraveny v řadě zákonů (branný zákon, platový zákon, zákon č. 76/1922 Sb., č. 83/ 1932 Sb., č. 154/1923 Sb., zákon o vojenské nemocenské péči atd. ve znění předpisů je měnících a doplňujících), je tedy zapotřebí novou úpravu těchto poměrů provést formou zákona, jak je navržena v článku I, části druhé, osnovy.

Při tom se ovšem dosud platné předpisy nezrušují, ježto se v celé řadě případů úprava poměru poddůstojníků z povolání provádí obdobně podle těchto předpisů, nebo proto, že tyto předpisy mají širší osobní rozsah, než jaký předpokládá osnova.

Ježto v den počátku účinnosti zákona budou také ženy v poměru délesloužících poddůstojnic nebo rotmistryň, je třeba přiměřeně ustanovení článku I, části první a druhé, vztáhnout i na ně. To je provedeno třetí částí článku I.

Ustanovení článku II, III a IV jsou nezbytným důsledkem článku I, a je proto nutné je vykládat a posuzovat jak v souvislosti s článkem I, tak zejména s přihlédnutém k tomu, že jde o legislativní úpravu právních poměrů, vyplývajících ze závažných a neodkladných vojensko-organisačních opatření. Ustanovení článku II, č. 7 a 8 je nutné proto, aby pro gážisty Sboru národní bezpečnosti zůstala zachována v platnosti dosavadní ustanovení platového zákona, bez ohledu na změny provedené předchozími ustanoveními s hlediska potřeb vojenské správy.

článek V obsahuje ustanovení prováděcí.

Osnova, zejména v článku I, obsahuje zpravidla ustanovení rámcová, ponechávajíc podrobnější úpravu normám1 nižšího řádu. Jenom tam, kde pro nutnost urychleného projednání anebo pro úspěšnost náboru poddůstojníků z povolání je toho bezpodmínečně zapotřebí, obsahuje osnova i ustanovení podrobnější.

Také důvodová zpráva vzhledem k utajení obsahuje ustanovení jen povšechného rázu. Podrobnější odůvodnění rázu vojensko-organisačního a ostatní podklady přednese vlád-

ním a ústavním činitelům ministr národní obrany nebo jím zmocněný zástupce.

C. K jednotlivým paragrafům:

K§ 1:

Z ustanovení odstavce l vyplývá, že poddůstojníci vojska z povolání jsou veřejnými zaměstnanci se -všemi důsledky vyplývajícími z veřejnozaměstnaneckého služebního poměru. Tento služební poměr vzniká přijetím, při čemž osnova zmocňuje ministerstvo národní obrany, aby upravilo podrobnosti o přijetí, zejména o jeho způsobu a podmínkách. Pro služební poměr poddůstojníků z povolání platí předpisy platné pro důstojníky z povolání, pokud ovšem zákon nebo předpisy vydané k jeho provedení nestanoví jinak, tak zejména o trvání služebního poměru, povinnosti konat vojenskou činnou službu, jestliže se služební poměr neskončí nebo nezmění přeložením do výslužby.

Služební poměry důstojníků z povolání jsou upraveny jednak zákonnými normami a předpisy vydanými k jejich provedení, jednak rozkazy presidenta republiky a služebními předpisy. Ze zákonných předpisů náleží sem zejména branný zákon (zákon č. 193/1920 Sb. ) a branné předpisy (vl. nař. č. 141/1927 Sb. ), platový zákon (zákon č. 103/1926 Sb. ), vojenský zaopatřovací zákon (zák. č. 76/1922 Sb. ), zákon o vojenské léčebné péči (zákon č. 236/ 1948 Sb. ), vojenský trestní zákon (zákon č. 19 ř. z. z roku 1855) a vojenský trestní řád (zákon č. 131 ř. z. z roku 1912), vojenský kárný a kázeňský zákon (zákon č. 154/1923 Sb. ), zákon č. 72/1946 Sb., a předpisy je měnící, doplňující a provádějící. Ze služebních předpisů náleží sem zejména vojenský služební řád A-I-1, pokud se týká důstojníků z povolání, předpis o vedení osobních věcí voj. gážistů A-IV-1, kvalifikace důstojníků a rotmistrů A-IV-2, předpis o superarbitračním řízení A-IV-4, předpis o přemisťování důstojníků a rotmistrů A-IV-5, předpis o dovolených důstojníků a rotmistrů A-IV-6, předpis o školení důstojníků a rotmistrů A-IV-7, předpis o všeobecných a zvláštních podmínkách pro přijetí důstojníků z povolání A-V-5, který v podstatě obsahuje zásady vládních nařízení č. -104/1927 Sb. a č. 194/1946 Sb., předpis o jmenování a povyšování důstojníků A-V-2, předpis o pořadí důstojníků A-V- 4, pokud se nestane bezpředmětným vzhledem k ustanovení článku I, část druhá, osnovy, předpis o přijímání důstojníků v záloze do další činné služby a jejich aktivování A-V-5.

K § 2:

Odstavcem l tohoto paragrafu ukládá se poddůstojníku z povolání ze zákona závazek

k pětileté činné službě vojenské. Účelem toho opatření je zabezpečit stálost nižšího velitelského sboru na určitou dobu, zamezit fluktuaci a zajistit využití znalostí a schopností získaných během služby. Za tuto zvláštní povinnost poskytují se výhody uvedené v § 11, odst. l osnovy. Další závazek nepokládá vojenská správa za vhodný jednak z důvodů náboru, jednak z nutnosti, aby poddůstojnicky sbor byl schopen plnit povinnosti vyplývající z ustanovení § 3. Tím ovšem není vyloučeno další setrvání v činné službě vojenské.

Odstavec 2 má na mysli závazky převzaté podle §§ 17 a 19 branného zákona.

Odstavec 3 pak stanoví, že závazky převzaté po dni účinnosti tohoto zákona podle § 17 branného zákona za odborné školení lze splnit jen v poměru poddůstojníka z povolání, bude-li školení úspěšně skončeno. Pro případy, že odborné školení nebude skončeno s úspěchem, závazek k další činné službě bude se řídit dosud platnými předpisy. Vojenská osoba, která má závazek k další činné službě, jej splní, avšak nikoliv jako poddůstojník z povolání.

Odstavec 4 zmocňuje ministerstvo národní obrany, aby některé podmínky pro úpravu služebního poměru stanovilo služebním předpisem. Jde o řadu podrobností, jejichž úprava v zákoně pro značný rozsah není vhodná. Není také dostatečných zkušeností s touto novou částí velitelského sboru, a proto je třeba zachovat možnost pružné úpravy při případné nutnosti změn, k nimž by bylo jinak zapotřebí novelisace zákona.

K §3:

Vlastní služební upotřebení poddůstojníků z povolání určuje odstavec první. Vzhledem k tomuto služebnímu upotřebení je třeba tuto část velitelského sboru po všech stránkách co nejvíce přiblížit mužstvu, na rozdíl od dosavadního stavu, kdy se nižší velitelský sbor od mužstva odlučoval a nenesl přímo s ním tíhu jeho služby, čímž se odcizoval svému původnímu určení. Do velitelského sboru nepřicházely proto potřebné zkušenosti ze života mužstva. Je proto zapotřebí velitelskou složku poddůstojníků z povolání připoutat k mužstvu tím, že se jeho základní povinnosti v tomto směru stanoví přímo v zákoně. Je to společný výkon služby, zejména povinné stravování a ubytování s mužstvem, nošení ve službě služebního stejnokroje vydaného vojenskou správou.

"Velitelský sbor" je termín běžně používaný a zahrnuje v sobě všechny vojenské osoby, které mají hodnosti.

V určitých případech bude zapotřebí výjimek z povinného stravování nebo ubytování.

Tyto výjimky, které stanoví ministerstvo národní obrany, jsou výhradně v zájmu služby a nezávisí na osobním přání jednotlivců.

K §4:

úprava platového postavení poddůstojníků z povolání podle obdoby dnešních platových předpisů pro rotmistry je zamýšlena jako přechodná do vydání nového platového zákona pro příslušníky branné moci a vyplývá z všeobecné části důvodové zprávy.

Hodnosti poddůstojníků z povolání stanoví podle organisace branné moci vojenský služební řád vydaný presidentem republiky jako vrchním velitelem branné moci. Osnova počítá s hodnostmi, jak budou uvedeným způsobem stanoveny (na př. staršina).

Z dnešní platové soustavy rotmistrů se přejímají pro poddůstojníky z povolání jen platové stupnice Ib, II, III, kdežto platová stupnice a se zachovává jen pro staršiny (bývalé štábní praporčíky), kteří nebudou moci být jmenováni důstojníky a jimž bylo (bude) vyměřeno výslužné podle dosavadní platové stupnice la, pro případ jejich přechodného povolání do činné služby; jejich přejmenování na staršiny v rozsahu reorganisačních opatření tedy nebude spojeno se změnou jejich platového postavení.

Ustanoveni odstavce 5 se týká zvlášť školených specialistů, kteří po úspěšném školení jsou jmenováni rotnými, aby měli hodnost odpovídající závažnosti funkce, kterou mají zastávat. Proto se pro ně systemisují místa v platové stupnici Ib a II, odpovídající hodnosti rotného a staršiny.

Vzhledem k ustanovení odstavce 5 bylo třeba stanovit pro zápočty platovou stupnici III jako nejnižší platovou stupnici pro poddůstojníky z povolání.

K §5:

Aby nižší velitelský sbor byl si vědom své spojitosti s mužstvem (§ 3, odst. 1), je třeba mu poskytnout naturální náležitosti mužstva i výhody s nimi spojené, ať rázu trvalého nebo příležitostného (různé přilepšovací akce, vánoční balíčky a p. ).

K naturálním náležitostem mužstva, jichž poskytování se opírá o ustanovení § 3 zákona č. 83/1932 Sb., patří

a) stravování (dříve strava a chléb),

b) úplné vystrojení oděvem, prádlem a obuví,

c) společné (kasárenské) ubytování i s poskytnutím lůžkových součástek s příslušenstvím, vnitřního kasárenského zařízení, osvětlení, v zimě též otopu,

d) kuřivo ve výměře 4 cigaret nejlacinějšího druhu.

Pro poddůstojníky z povolání se počítá se všemi těmito naturálními náležitostmi s těmi výjimkami, že jsou povinni platit náhradu za stravování a opotřebování přiděleného služebního výstroje.

V odstavci l stanovená povinnost poddůstojníka z povolání platit náhradu za stravování bude se řídit částkou vynaloženou vojenskou správou na opatření potravin u příslušného útvaru; její výše bude stanovena podle stravní normy, platné pro stravování příslušníků dotčeného útvaru. Pokud u některých speciálních útvarů (na př. leteckých) je zavedena vyšší stravní norma, bude i náhrada za toto stravování vyšší. Tato vyšší částka je v takových případech však vyvážena zvláštními služebními přídavky pro příslušníky onoho speciálního útvaru (letecké a p. ).

Výši náhrady za opotřebování služebního výstroje, vydaného vojenskou správou, stanoví ministerstvo národní obrany.

Ubytování v kasárnách bude poskytováno po způsobu nynějšího ubytování poddůstojníků (déle sloužících) podle zákona z 11. června 1879, č. 93 ř. z., o ubytování vojska a zák. čl. XXXVI z roku 1879. ve znění předpisů je měnících a doplňujících, a prováděcích nařízení k nim (Výkaz B k § 24 zákona, t. j. zpravidla 2 poddůstojníci v jedné místnosti nebo při společném ubytování s mužstvem nejméně 6, 2 m2 plochy na jednu osobu, při čemž poskytuje vojenská správa vnitřní zařízení, lůžkové součástky s příslušenstvím, osvětlení, v zimě též otop).

Bude-Ii ze zásady povinného ubytování v kasárnách učiněna výjimka, což se předvídá zpravidla jen u poddůstojnic a ženatých poddůstojníků, lze jim v náhradu za naturální kasárenské ubytování poskytnout v penězích jen skutečnou úsporu za náklad, který by vojenská správa s takovým ubytováním i dodáním lůžkových součástek s příslušenstvím, světla atd. měla. Tato náhrada se odhaduje zhruba na částku 100 Kčs měsíčně.

Co je řečeno v předchozím odstavci, platí obdobně i tehdy, kdy miste naturálního ubytování se vším příslušenstvím přidělí vojenská správa ženatému poddůstojníkovi v kasárnách (v jiném vojenském objektu) rodinný byt. V takovém případě je nutno na jedné strmě nahradit poddůstojníkovi hodnotu naturálního ubytování s příslušenstvím, na druhé straně mu předepsat nájemné za přidělený byt, které se bude řídit velikostí bytu a předpisy, platnými pro placení náhrad za rodinné byty ve vojenských objektech. Tento způsob je nutný proto, že se rodinné byty přidělují bez dalšího

příslušenství (nábytek, lůžkové součástky s příslušenstvím, otop).

Odstavcem pátým se pamatuje hlavně na možnost přiznat pracovní přídavek poddůstojníkům z povolání, kteří budou zaměstnáni společně s mužstvem pracemi, odůvodňujícími nárok na takový přídavek; pracovní přídavek mužstva má oporu v ustanovení vl. nař. č. 111 / 1934 Sb. Z prací, které odůvodňují nárok na pracovní přídavek mužstva, nemají obdobu ve služebních přídavcích vojenských gážistů (podle § 148 PZ) práce, vyjmenované v § 9, odst. 2, 3 a 4 uvedeného vládního nařízení, t. j. práce převážně manuální, které dosud nebyly svěřovány vojenským gážistům. Jsou to: práce v podnicích, dílnách, pekárnách, práce topičů, strojníků a řemeslníků ve vojenských provozovnách a p., dále ošetřování více než 2 koní denně, po případě manuální práce přesahující dobu normálního zaměstnání vojáka buď pravidelně denně nebo aspoň po 2 dny za sebou následující.

Z určení, jaké se u poddůstojníků z povolání předvídá (viz odůvodnění k § 3), vyplývá, že mohou být zaměstnáni některými z uvedených prací společně s mužstvem, tedy nutno pamatovat na ně i stejnými pracovními přídavky. V ostatních věcech, pokud jde o náhradu služebních výdajů (při dočasném přidělení, při služebních cestách, při stěhování, při přeložení a p. ) nebo o služební přídavky (na př. letecké, pyrotechnické a p. ), které se pro vojenské osoby z povolání řídí předpisy vydanými podle §§ 147 a 148 PZ, budou poddůstojníci z povolání postaveni na roven dosavadním rotmistrům.

K §6:

Předpisy v tomto § 6 citovanými je zákon č. 236 1948 Sb., o vojenské nemocenské péči, a předpisy na jeho podkladě vydané, zejména vyhláška ministerstva národní obrany č. 3218 Ú.. 1. I č. 245/1948 (Vojenský nemocenský řád).

K §7:

Toto ustanovení nepotřebuje bližšího odůvodnění a je podrobněji rozvedeno v následujících paragrafech.

K §8:

Ustanovení § 8 umožňuje, aby poddůstojníků z povolání, pokud se osvědčí a prokáží způsobilost zastávat vyšší velitelské funkce, mohlo být v těchto funkcích využito a mohla jim být dána důstojnicka hodnost funkci odpovídající. Zákon stanoví jako zásadní podmínku splnění desítileté služby v poměru poddůstojníka. U některých specialistů vzhledem