K § 8:

Kromě srážek kursového zisku ze vkladů (§7) přikazují se Likvidačnímu fondu měnovému jako příjem částky, které po 4. květnu 1945 došly nebo ještě dojdou Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci v likvidaci na pohledávky z kapitálového vyrovnání; jde tu jen o ojedinělé položky, již uhrazené, avšak této bance pro překážky platebního styku ke konci války nedošlé. Pokud pohledávky z kapitálového vyronání byly Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci uhrazeny před 5. květnem 1945 a nebylo jich použito k výplatám kursových příspěvků a k odvodu říšské pokladně, připadly v částce asi 50 mil. K Likvidačnímu fondu měnovému podle § 5, č. 3 zákona č. 141/ 1945 Sb. jako vklad propadlý podle dekretu č. 95/1945 Sb. Lze očekávati, že uvedené příjmy Likvidačního měnového fondu postačí k tomu, aby kryly fondem převzaté ztráty peněžních ústavů z poskytování úlev podle §§ 2

a 3; tyto úlevy se u peněžních ústavů odhadují asi na 220 milionů Kčs.

K § 9:

Ježto ustanoveními §§ 6 a 8 jsou značně dotčeny majetkové zájmy Likvidačního fondu měnového, poskytuje se mu oprávnění prováděti dohled podle obdoby zákonných předpisů o vázaném devisovém hospodářství.

K § 10:

Obsahuje obvyklou doložku účinnosti a provedení zákona.

Provedení zákona si nevyžádá zvláštních nákladů ze státní pokladny (srv. všeobecnou část důvodové zprávy, zejména ad VIL). Pokud jde o náklady, které z jeho provedení vzejdou Likvidačnímu fondu měnovému, srv. zejména důvodovou zprávu k § 8.

V Praze dne 14. září 1948.

Předseda vlády: A. Zápotocký v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. Čepička v. r.

Příloha

k důvodové zprávě vládního návrhu zákona o úlevách v plnění některých závazků, které

zněly na říšské marky.

Předpisy osnovy o slevách a dobropisech (§§ 2 a 3) demonstrují se na několika schematických příkladech dlouhodobých zápůjček, umořitelnýčh v anuitách.

K tomu účelu byly zvoleny dva typy zápůjček, jednak zápůjčky splácené stálou splátkou kapitálu, vyměřenou v procentech kapitálu a úrokem ze zbytku nesplaceného kapitálu, tedy anuitou klesající (typ spořitelní a záloženský), jednak zápůjčky splácené konstantní anuitou, v níž postupně klesá úrok- a stoupá splátka kapitálu (typ zemských peněžních ústavů, zejména u úvěru komunálního). Připojené propočtené umořovací plány I až III jsou prvního typu, plánu IV až VI typu druhého.

V části první uvádějí se vzory zápůjček, jichž zůstatek byl přeměněn na RM v po-

měru l K = 12 feniků podle druhého nebo třetího nařízení o zavedení říšské markové měny (§ 2 osnovy), v části druhé pak vzory zápůjček, z nichž věřitelé byly peněžní ústavy ve vnitrozemí, které zápůjčky předaly peněžním ústavům v pohraničním území; z takových zápůjček bylo platiti t. zv. kapitálové vyrovnání podle čtvrtého nařízení o zavedení říšské markové měny (§ 3 osnovy).

část I (k § 2 osnovy).

1. Zápůjčka 1, 000. 000 Kč, sjednaná počátkem r. 1930, je splatná ve 20 letech při 4%ním dekursivním úroku a 5%ní splátkou kapitálu v anuitách dospívajících koncem každého roku (umořovací plán I). Předpokládá se

počátek účinnosti zákona o úlevách v plnění den 31. XII. 1947.

Dlužné saldo půjčky, splácené řádně podle plánu, k 10. X. 1938 per 600. 000 Kč bylo

v poměru l Kč = 12 feniků přeměněno na 72. 000 RM (srov. umořovací plán II).

a) Dlužník zaplatil řádně, veškeré anuity dle plánu až do konce r. 1947; súčtováno bylo:

a rovná se rozdílu mezi skutečně vykonanými platbami podle plánu II (780. 000 Kčs) a mezi platbami, které dlužník byl povinen platiti, kdyby nedošlo k přeměně měny (650. 000 Kčs podle plánu I).

Ve zúročení a umořování zůstatku dluhu po slevě k 31. XII. 1947 per 100. 000 Kčs se pokračuje podle plánu II, při čemž ovšem anuity tohoto plánu se snižují rovněž o 1/6, aby se přizpůsobily sníženému zůstatku dluhu. Zaplatí se tedy anuita k 31. XII. 1948 v částce 54. 000 Kčs (64. 800 minus 1/6, t. j. 10. 800) a anuita k 31. XII. 1949 v částce 52. 000 Kčs (62. 400 minus 1/6, t. j. 10. 400). V daném případě se anuity za rok 1948 a 1949 podle plánu II, snížené o 1/6, rovnají anuitám za tytéž roky podle plánu I, protože úroková míra i doba splácení zůstaly stejné. (Nebylo by však možno se vrátiti k plánu I, kdyby se po přeměně závazku na marky změnila úroková míra, jak se v pohraničním území za okupace skutečně stalo; v takovém případě nutno pokračovati ve splácení podle plánu posledního,

přepočteného na podkladě jiné úrokové míry, ovšem při snížení anuit o 1/6. )

Anuity za r. 1948 a 1949 v celkové částce 106. 000 Kčs se kryjí z dobropisu 130. 000 Kčs; po úplné úhradě zápůjčky zbývá tedy ve prospěch dlužníka z dobropisu 24. 000 Kčs. Dobropis 130. 000 Kčs vznikl jednak placením starých platidel, resp. marek, jednak placením nových platidel; předpokládá-li se, že do konce roku 1944 bylo placeno v markách, tedy 57. 120 RM, od konce r. 1945 pak ve volných korunách, tedy 208. 800 Kčs, činí dobropis, připadající na platy v markách, 95. 200 Kčs, a dobropis, připadající na platy ve volných korunách, 34. 800 Kčs. Protože anuity za r. 1948 a 1949, které jest ještě krýti z dobropisu, činí 106. 000 Kčs, vrátí se dlužníkovi 24. 000 Kčs ve volných korunách. (Kdyby anuity, které se ještě mají krýti, byly menší než činí dobropis, připadající na platy provedené v markách nebo ve starých platidlech, vrátil by se rozdíl dlužníku na jeho vázaný účet. )

b) Dlužník zaplatil anuity splatné do konce roku 1944; z anuity splatné k 31. XII. 1945 zaplatil jen 6. 000 Kčs. Dalších platů nevyko-

nal; počítá se úrok z prodlení 5%. Súčtováno bylo (plán II):

Kdyby nebylo došlo k přeměně na marky, jevilo by se placení a súčtování takto (plán I: platy vyčísleny tak, aby počáteční zůstatek, nepřeměněný na RM, zmenšovaly ve stejném poměru, v jakém skutečné platy zmenšují zů-

statek přeměněný na RM, t. j. platy jsou o 1/6 menší než platy skutečné, stejně jako počáteční zůstatek nepřeměněný na RM je o l/6 menší než zůstatek přeměněný, počítá-li se l RM = 10 K):

a rovná se rozdílu mezi skutečně vykonanými platbami (577. 200 Kčs) a mezi platbami, které by odpovídaly skutečným platbám, kdyby

nebylo došlo ku přeměně dluhu na RM (481. 000 Kčs).

V zůstatku dluhu po slevě k 31. XII. 1947 per 277. 400 Kčs je obsažen jednak zůstatek kapitálu 250. 000 Kčs (300. 000 minus 1/6, t. j. 50. 000), jednak nezaplacené úroky a úroky z prodlení 27. 400 Kčs (32. 880 minus 1/6, t. j. 5. 480).

Zůstatek na kapitálu odpovídá v plánu II zůstatku k počátku roku 1945, sníženému o 1/6 chce-li se dlužník vyhnouti dalším důsledkům prodlení a konformovati se s umořovacím plánem, musí uhraditi k 31. XII. 1947 jednak nezaplacené úroky a úroky z prodlení v částce 27. 400 Kčs, jednak dlužné splátky kapitálové za r. 1945, 1946 a 1947 po 50. 000 Kčs (6. 000 RM minus 1/6), tedy celkem 177. 400 Kčs; protože dobropis podle § 2, odst. l, č. 2 činí 96. 200 Kčs, zaplatí dlužník k 31. XII. 1947 částku 81. 200 Kčs, čímž zůstatek k počátku roku 1948 bude činiti 100. 000 Kčs, jak stanoví plán II (12. 000 RM čili 120. 000 Kčs minus 1/6, t. j. 20. 000 Kčs). Ve zúročení a umořování dluhu se pokračuje dále podle plánu II, ovšem anuitami o 1/6 sníženými.

2. Zápůjčka 100. 000 Kčs, sjednaná počátkem r. 1933, je splatná v 15 letech při 4%ním dekursivním zúročení stejnými ročními anuitami vždy koncem roku po 8. 994. 11 Kčs (umořovací plán IV).

Půjčka, řádně splácená podle plánu, vykazuje k 10. X. 1938 dlužné saldo 72. 949. 38 Kč, které bylo v poměru l Kč = 12 feniků převedeno na 8. 753. 92 RM (srov. umořovací plán V). Anuity činí 1. 079. 28 RM.

a) Bylo-li i po přeměně na RM placeno podle plánu, a spadá-li počátek účinnosti zákona o úlevách v plnění do roku 1947 (před 31. XII), činí sleva podle § 2, odst. l, č. l šestinu ze zůstatku 10. 377. 20 Kčs, t. j. 1. 729. 53 Kčs. Tím se snižuje dlužné saldo na 8. 647. 67 Kčs, tedy na částku, která odpovídá zbytku dluhu podle původního plánu (plán IV vykazuje 8. 646. 79 Kčs).

Dobropis podle § 2, odst. l, č. 2 činí z částek, zaplacených ode dne přeměny na RM do dne účinnosti zákona, t. j. z 97. 135. 20 Kčs (l RM počítána za 10 Kčs), jednu šestinu, tedy 16. 189. 20 Kčs.

Po úpravě dlužného zůstatku slevou má dlužník zaplatiti k celkové úhradě zápůjčky již jen jednu anuitu ve výši 8. 994. 11 Kčs; ta je kryta dobropisem per 16. 189. 20 Kčs. Z této částky připadá na platy v markách a ve starých korunách 12. 591. 60, ve volných korunách 3. 597. 60 (anuity splatné koncem r. 1945 a 1946). Po úhradě anuity per 8. 994. 11 Kčs

vrátí se dlužníkovi přebytek dobropisu 7. 195 Kčs 09 hal., a to 3. 597. 49 převodem na vázaný účet a 3. 597. 60 ve volných korunách.

b) Za předpokladu, že počátek účinnosti zákona o úlevách v plnění spadá do r. 1948, a že bylo vždy plněno podle plánu, odpadá sleva podle § 2, odst. l, č. l, ježto nebylo již dlužného salda ke dni účinnosti zákona.

c) Po přeměně na RM zůstaly nezaplaceny 3 anuity (1944—1946); z dlužných anuit počítá se 6% úrok z prodlení. Předpokládá-li se,

že počátek účinnosti zákona spadá do roku 1947 (těsně před 31. XII. 1947), jeví se súčtování takto:

rovná se tedy (až na rozdíl —. 49 Kčs) zůstatku hořejšímu po slevě podle zákona. Ze zůstatku ke dni účinnosti zákona po ode-

čtení slevy připadá 32. 646. 67 na kapitál, zbytek na příslušenství (nezaplacené úroky a úroky z prodlení).

a rovná se rozdílu mezi skutečně vykonanými platbami (64. 756. 80 Kčs) a mezi platbami, které by odpovídaly skutečným platbám, kdyby nebylo došlo ku přeměně dluhu na RM (až na diferenci 0. 66 Kčs).

část II (k § 3 osnovy).

1. Zápůjčka 1, 000. 000 Kč, sjednaná počátkem r. 1930, 4% dekursivní, umořitelná ve 20 letech (plán I v příloze), byla předána od 1. ledna 1942 peněžním ústavem ve vnitrozemí peněžnímu ústavu v pohraničním území. Zůstatek k 1. lednu 1942 400. 000 K přeměněn

v poměru 10: 1 na 40. 000 RM (plán III), k nimž připočteno kapitálové vyrovnání 10. 000 RM (t. j. 20% ze zůstatku k 1. X. 1940, t. j. z 500. 000 Kč). Z kapitálového vyrovnání byl počítán 4% úrok za dobu od 1. X. 1940 do 31. XII. 1941 (500 RM). Kapitálové vyrovnání 10. 000 RM činí 20% ze zůstatku k 1. 1. 1942, zvýšeného o kapitálové vyrovnání (t. j. z 50. 000 RM). Předpokládá se počátek účinnosti zákona o úlevách v plnění den 31. XII. 1947.

a) Dlužník zaplatil řádně veškeré anuity podle plánu až do konce r. 1947; súčtováno bylo:

což se rovná platům, které by byly vykonány (podle plánu I), kdyby nebylo došlo k předání zápůjčky.

b) Ode dne předání zápůjčky zaplatil dluž-

ník pouze 200 RM, takže není zcela kryt ani zvláštní úrok z kapitálového vyrovnání od 1. X. 1940 do 31. XII. 1941; počítá se úrok z prodlení 5%. Súčtování se jeví takto: