§ 51.
Zápisy ve veřejných knihách a rejstřících, potřebné k vyznačení změn, k nimž došlo podle předcházejících ustanovení, provedou soudy na návrh lidového peněžního ústředí s odvoláním na tento zákon.
Oddíl III.
Členství ústavů lidového peněžnictví a lidových peněžních ústředí v ústřední radě družstev.
§ 52.
ústavy lidového peněžnictví a lidová peněžní ústředí jsou členy ústřední rady družstev, v níž tvoří zvláštní odbor, který podléhá dozoru ministerstva financí, a který se řídí ve své působnosti jeho pokyny a směrnicemi. Organisací, působnost a činnost tohoto odboru určí stanovy, které budou vydány podle zákona
o ústřední radě družstev.
Čtvrtá část.
Revise peněžních ústavů. § 53.
(1) Peněžní ústavy reviduje ministerstvo financí zvláštními revisními orgány.
(2) účelem revise jest zkoumání obchodní činnosti a hospodaření peněžních ústavů, jakož
i zjišťování, zda peněžní ústavy zachovávají platné předpisy a pokyny a zdali jejich hospodaření je v souladu se schváleným finančním pianem a veřejnými zájmy vůbec.
(3) Podrobnosti o způsobu, rozsahu a době revisí, jakož i o revisních zprávách, stanoví ministerstvo financí.
§ 54.
(1) Ministerstvo financí vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení, kdy zahájí revisní činnost (§ 53); tím dnem se zrušuje Revisní jednota bank, zapsané společenstvo s ručením obmezeným v Praze, a ustává činnost revisního odboru Národní banky československé, oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě.
(2) Likvidaci práv a závazků Revisní jednoty bank (odstavec 1) provede ministerstvo financí tím způsobem, že převede jmění určené ke zvýšení pensijních důchodů jejích zaměstnanců na ústřední národní pojišťovnu a proplatí členské podíly ve jmenovité hodnotě. Zbytek likvidačního jmění připadá státu.
(3) Zaměstnanci Revisní jednoty bank (revisního odboru Národní banky československé, oblastního ústavu pro Slovensko v Bratislavě)
budou nadále vykonávati svou služební činnost u ministerstva financí. Ustanovení § 7, odst. 2 až 4 platí obdobně i tu.
§ 55.
Revisní orgánové ministerstva financí (§ 53) nesmějí se státi do pěti let po rozvázaní služebního poměru bez svolení ministerstva financí zaměstnanci peněžního ústavu.
Pátá část.
Ustanovení společná o platebním styku bez hotových.
§ 56.
Placení bez hotových má účinky placení hotovými.
§ 57.
(1) Peněžní ústavy jsou povinny prováděti mezi sebou platební styk zásadně bez hotových. Ministr financí může o tom vydati peněžním ústavům závazné směrnice pro provádění platebního styku bez hotových.
(2) Ministerstvo financí stanoví vzor jednotných tiskopisů nebo listin, jimiž se obstarává platební styk bez hotových mezi peněžními ústavy. Listiny, vyhotovené podle tohoto vzoru a vydané výhradně ku provedení platebního styku bez hotových, jsou osvobozeny od poplatků. Osvobození se nevztahuje, na listiny znějící na řad nebo na majitele.
Šestá část.
Ustanovení trestní. § 58.
(1) Kdo úmyslně nebo z hrubé nedbalosti jedná proti tomuto zákonu nebo proti předpisům na jeho podkladě vydaným, bude potrestán, nejde — li o čin přísněji trestný, okresním národním výborem pro přestupek pokutou do 500. 000 Kčs nebo vězením do šesti měsíců. Byla-li uložena pokuta, buď zároveň pro případ její nedobytnosti vyměřen náhradní trest vězení podle míry provinění do šesti měsíců.
(2) Dopustí-li se přestupku orgán právnické osoby, který je povolán podle zákona ji zastupovati, musí býti trest uložen tomuto orgánu. Skládá — li se tento orgán z několika fysických osob, jsou odpovědny všechny.
(3) Přesunouti placení pokuty na peněžní ústav jest zakázáno. Úmluvy tomu odporující jsou nicotné.
(4) Trestní řízení lze zahájiti jen na návrh ministerstva financí. Tento návrh může býti až do vyhlášení trestního nálezu odvolán.
§ 59.
Kdo vystaví šek, ač nemá sám nebo ten, za koho jedná, za šekovníkem pohledávku postačující k jeho úhradě, bude potrestán, nebude-li pohledávka ze šeku při jeho předložení zaplacena, soudem pro přestupek, nejde-li o čin přísněji trestný, vězením od jednoho do šesti měsíců.
Sedmá část.
Ustanovení přechodná
a závěrečná.
§ 60.
(1) ústavy lidového peněžnictví platí poplatkový ekvivalent ze jmění, které na ně bylo převedeno nebo přešlo při sloučení nebo přeměně (§ 23) až do konce desetiletí 1941 až 1950 v dosavadní výši.
(2) Zrušují se předpisy o vybírání poplatku z právních listin (vkladních knížek), vydaných při výkonu oprávnění, propůjčeného různým ústavům, přijímati peníze na běžný účet, t. j. k užitečnému upotřebení, proti tomu, že se peníze vrátí ihned na požádání nebo po uplynutí výpovědní lhůty, pokud bylo stanoveno odváděti za tyto listiny procentní poplatek; kolkové poplatky z uvedených listin se rovněž nevybírají.
§ 61.
(1) Platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, odporujících tomuto zákonu, se s výhradou ustanovení §§ 62 až 64 zrušuje.
(2) Zrušují se zejména ustanovení §§ 7 až 9, 11 až 19, 21 a 22, § 23, odst. l a § 24 dekretu č. 102/1945 Sb.
(3) V § 32 dekretu č. 102/1945 Sb. se čárka za slovem "trhu" nahrazuje tečkou a poslední vedlejší věta se škrtá. Jako další ustanovení se připojují tyto věty: "Banka jest povinna vyžádati si k takovému opatření souhlasu ministerstva financí. Stejně jest postupovati i při prodeji podstatných majetkových částí takového podniku. "
(4) Ustanovení zákona ze dne 1. března 1948, č. 51 Sb., o úpravě některých finančních poměrů národních podniků průmyslových a potravinářských, se mění takto:
1. V § 8, odst. 2 v obou větách se slova "ústřední (oblastní) správa bank" nahrazují slovy "bankou" (§ 7, odst. 2)".
2.. V § 10, odst. 2 se vypouštějí slova "ústřední (oblastní) správa bank a".
(s) Zaměstnance zrušené ústřední (Oblastní) správy bank převezmou banky — národní podniky podle rozhodnutí ministerstva financí.
§ 62.
(1) Dnem sloučení nebo přeměny všech spořitelen a okresních záložen hospodářských podle § 23 pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti:
1. zákon ze dne 6. června 1924, č. 128 Sb., o okresních záložnách hospodářských a kontribučenských fondech v Čechách,
2. vládní nařízení ze dne 13. prosince 1924, č. 269 Sb., kterým se provádí zákon ze dne 6. června 1924, č. 128 Sb.,
3. vládní nařízení ze dne 17. července 1928, č. 126 Sb., o úpravě některých právních poměrů okresních záložen hospodářských v Čechách,
4. vládní nařízení ze dne 5. srpna 1933, č. 169 Sb., kterým se vydávají zvláštní předpisy o záložnách a úvěrních spolcích, úvěrních společenstvech (družstvech), hospodářských a živnostenských družstvech úvěrních a jiných svazech,
5. zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 302 Sb., jímž se upravují právní poměry spořitelen, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
6. vládní nařízení ze dne 19. prosince 1942, č. 413 Sb., o zřízení "Spořitelny Pražské", a
7. vládní nařízení ze dne 10. října 1929, č. 153 Sb., o dílčích skupinách příslušníků Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice československé.
(2) Ministr financí vyhlásí ve Sbírce zákonů a nařízení podle odstavce l, kterého dne předpisy tam uvedené pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti.
(3) Ministr financí se zmocňuje, aby nařídil sloučeni skupin příslušníků Všeobecného fondu peněžních ústavů v republice československé, zřízených podle § 5 zákona ze dne 10. října 1924, č. 238 Sb., kterým se zřizuje Všeobecný fond peněžních ústavů v republice československé, ve znění bankovního zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb., a stanovil podmínky pro toto sloučení.
§ 63.
Dnem, kdy zahájí činnost odbor (§ 52), pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti, předpisy odporující tomuto zákonu, pokud jde o peněžní ústavy, zejména ustanovení
1. zákona ze dne 10. června 1903, č. 133 ř. z., o revisi společenstev výdělkových a hospodářských a jiných spolků, a předpisy vydané na jeho podkladě, pokud se týkají úvěrních společenstev,
2. vládního nařízení ze dne 27. července 1920, č. 477 Sb., jímž se zřizuje "Svaz československých spořitelen" a vydávají pravidla o jeho organisací a působnosti,
3. vládního nařízení ze dne 14. února 1939, č. 34 Úradné noviny, část I/7, kterým se zřizuje "Svaz Slovenských spořitelní" a vydávají se pravidla o jeho organisací a působnosti,
4. vládního nařízení ze dne 3. července 1942, č. 242 Sb., o svazech výdělkových a hospodářských společenstev, pokud se týkají úvěrních společenstev,
5. vládního nařízení ze dne 13. března 1941, č. 114 Sb., o povinné organisací peněžnictví, a
6. vyhlášky ministra financí ze dne 5. prosince 1941, č. 429 Sb., kterou se určují odborné skupiny hospodářských skupin ústředního svazu peněžnictví.
§ 64.
Dnem, kdy zahájí ministerstvo financí revisní činnost (§ 54), pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti, ustanovení odporující tomuto zákonu, zejména předpisy
1. §§ 18 až 29 zákona ze dne 10. října 1924, č. 239 Sb., o vkladních knížkách (listech), akciových bankách a o revisi bankovních ústavů, ve znění zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb.,
2. vládního nařízení ze dne 13. června 1939, č. 136 SI. z., o povinné revisi obchodních bank a peněžních podniků.
§ 65.
Pokud před účinností tohoto zákona byla učiněna opatření, odpovídající jeho ustanovením, považují se za učiněná podle něho.
§ 66.
Tento zákon nabývá, pokud z jeho ustanovení neplyne jinak, účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr financí v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Důvodová zpráva.
část všeobecná.
Znárodněním převážné většiny našeho průmyslového podnikání připadla velmi odpovědná funkce našemu peněžnictví. Jeho předním úkolem jest zabezpečiti finanční prostředky našemu hospodářství, především pak znárodněným sektorům, a to v rámci plánované potřeby. Se zřetelem k této důležité funkci peněžnictví došlo také k zestátnění akciových bank a k postupné koncentraci bank-národních podniků. Zároveň s touto bankovní koncentrací dochází i ke koncentraci na poli lidového peněžnictví. Tím bude
dosaženo pronikavého zjednodušení poměrů v peněžnictví, v důsledku čehož budeme míti prakticky s hlediska strukturálního pouze dva typy peněžních ústavů, a to banky-národní podniky a ústavy lidového peněžnictví. Kdežto banky vykazují právní formu národních podniků, budou ústavy lidového peněžnictví vybudovány jako lidová družstva zvláštního typu. Po stránce funkce peněžních ústavů jde o dva hlavní úkoly, a to o financování provozu a o financování investic. Podle budovatelského programu vlády mají býti tyto funkce v zásadě od sebe odděleny. Provozním bankám-národním podnikům připadá úkol financovati provoz zvláště národních podniků, kdežto po stránce investičních úvěrů bude o tyto podniky pečovati Investiční banka, která se zřizuje rovněž ve formě národního podniku zvláštním zákonem, ústavům lidového peněžnictví připadne úkol podporovati spořivost a financovati drobnější podnikání. Zvláštní normou bude upravena otázka účelného soustřeďování a distribuce peněžitých prostředků v Poštovní spořitelně, která bude vykonávati funkci peněžního ústředí pro celé peněžnictví. Tímto zákonem jakož i uvedenými dvěma zákony o Investiční bance a o rozšíření působnosti a změně právní povahy Poštovní spořitelny bude vybudována nová organisace celého peněžnictví. Dosavadní organisace měla v českých zemích vrcholný orgán v ústředním svazu peněžnictví, na nějž se napojovaly podřízené hospodářské skupiny se skupinami odbornými a s odbornými podskupinami. Tato organisace byla založena v podstatě podle vzoru německého a spočívala na nedemokratickém principu, normativně uskutečněném vládním nařízením ze dne 13. března 1941, č. 114 Sb., a vyhláškou č. 429/41 Sb. S tím souviselo nařízení o kompetenci ministerstva financí v oboru peněžnictví č. 113/1941 Sb. Na Slovensku bylo obdobné nařízení s mocí zákona ze dne 16. ledna 1941, č. 11 Sl. z. Tyto okupační normy budou uskutečněním nové organisace definitivně odstraněny. Na Slovensku nebylo společného vrcholného orgánu peněžnictví.
Osnova upravuje především kompetenci ministerstva financí v oboru peněžnictví, kteroužto otázku řešila dosud uvedená nařízení č. 113/1941 Sb. a č. 11/1941 Sl. z. V zájmu jednotné finanční politiky státu jest nutno, aby výlučná kompetence na poli peněžnictví příslušela ministerstvu financí a zejména, aby byl zachován nadále koncesní systém co do vzniku nových peněžních ústavů. Peněžní ústavy nejsou dnes již soukromoprávními výdělečnými podniky, nýbrž ústavy sloužícími lidu a státu. Proto osnova stanoví, že stát ručí za vklady u peněžních ústavů; na druhé straně jest spravedlivé, aby čisté zisky peněžních ústavů plynuly po příslušných povinných dotacích do státní pokladny.
Normují se dále právní poměry obou typů peněžních ústavů, při čemž se pozměňují některá ustanovení bankovního dekretu č. 102/ 1945 Sb., jak se tyto změny ukázaly postupem dalšího hospodářského vývoje nutnými. Nově se upravuje otázka peněžního ústředí ústavů lidového peněžnictví, které nebylo dosud jednotně upraveno ke škodě rozvoje lido-
vého peněžnictví, neboť každý typ ústavů lidového peněžnictví měl své zvláštní peněžní ústředí. Soustředěním funkce peněžního ústředí na jednom místě usnadní se dohled a kontrola peněžního ústředí všech ústavů lidového peněžnictví, ústavy lidového peněžnictví budou napojeny na celostátní peněžní ústředí prostřednictvím svého lidového peněžního ústředí, z nichž jedno bude v Praze pro země českou a Moravskoslezskou a druhé v Bratislavě pro Slovensko. Banky-národní podniky budou vzhledem k malému počtu, avšak značnému provoznímu rozsahu přičleněny k celostátnímu peněžnímu ústředí přímo.
Po stránce zájmového zastupování ukládá osnova ústavům lidového peněžnictví povinné členství v ústřední radě družstev, při které se zřizuje zvláštní odbor lidového peněžnictví. Tento odbor bude v rámci úkolů ústřední rady družstev pečovati o rozvoj úvěrních družstev a bude hájiti zájmy ústavů lidového peněžnictví; bude míti jen funkci zvanou starostenskou, kdežto funkce revisní bude vykonávána pro všechny peněžní ústavy zvláštními revisními orgány ministerstva financí. V důsledku sloučení lidového peněžnictví v jednom odboru ústřední rady družstev odpadnou všechna Dosavadní zájmová ústředí a všechny svazy ústavů lidového peněžnictví. Tím bude dosaženo značného zjednodušení a přehlednosti. Podrobné provedení těchto zásad bude pojato do zákona o ústřední radě družstev.
Ministerstvo financí bude revidovati stejně banky jako ústavy lidového peněžnictví; na Slovensku bude revidovati peněžní ústavy pověřenectvo financí.
Organisace peněžnictví, jak ji navrhuje osnova, jest tedy tato:
Druhy peněžních ústavů:
1. banky-národní podniky. Sem patří banky, jejichž účelem jest financovati provoz zvláště národních podniků, a dále Investiční banka a Poštovní spořitelna, které obě budou nově organisovány jako národní podniky. Poštovní spořitelna bude vykonávati též funkci celostátního peněžního ústředí pro peněžní ústavy;
2. ústavy lidového peněžnictví. Sem patří ústavy sloučené resp. přeměněné podle § 23 osnovy. Kdežto banky-národní podniky nebudou míti svůj zvláštní samostatný zájmový orgán, budou ústavy lidového peněžnictví sdruženy ve zvláštním odboru lidového peněžnictví ústřední rady družstev.
Otázka zjednodušení peněžnictví v důsledku jeho reorganisace vyplyne zvláště, srov-
2*
náme-li stav v peněžnictví před reorganisací. Před stavem, který bude uskutečněn podle osnovy, tvořily naše peněžnictví tyto peněžní ústavy:
1. banky-národní podniky a akciové banky v likvidaci,
2. peněžní společnosti s ručením obmezeným, a. zemské peněžní ústavy,
4. spořitelny,
5. okresní záložny hospodářské,
6. úvěrní společenstva,
7. peněžní podniky, t. zv. bankéři,
8. čsl. reeskontní a lombardní ústav.
Z těchto všech typů vzniknou nyní pouze dva typy peněžních ústavů,, banky-národní podniky a lidová družstva.
část zvláštní. K § 1:
Jsou jen dvě právní formy peněžních ústavů, t. j. národní podniky a lidová družstva. Podrobněji o tom bylo pojednáno ve všeobecné části.
K § 2:
V zájmu jednotné politiky na peněžním trhu jest nutno, aby příslušnost ve věcech peněžních ústavů byla soustředěna na jednom místě, a to v ministerstvu financí.
K § 3:
Ministerstvu financí jakožto dozorčímu úřadu na peněžnictví přísluší vydávati závazné směrnice a pokyny peněžním ústavům a tyto ústavy jsou povinny jich dbáti. Odstavec 2 zmocňuje ministra financí ke stanovení úrokových sazeb, a to jak debetních tak kreditních, jak bylo zamýšleno již osnovou o úpravě úrokové míry, která se tímto ustanovením nahrazuje způsobem pružným, plně vyhovujícím potřebám národního hospodářství. Jest ovšem samozřejmé, že ministerstvo financí nebude upravovati tuto otázku velikého hospodářského dosahu bez jednání se zúčastněnými resorty a s plánovacími místy, zvláště ministerstvy průmyslu, výživy, techniky, s Národní bankou a s představiteli našeho hospodářského života. Bude však velikou výhodou pružnost, s jakou bude možno tyto obtížné otázky řešiti způsobem co nejrychlejším. Odstavec 3 vypočítává jen demonstrativně případy příkazů ministerstva financí.
Ministerstvo financí musí míti možnost kdykoli přezkoumati hospodářskou činnost a provoz peněžních ústavů a může za tím účelem stanoviti svého zástupce u peněžního ústavu, prostřednictvím něhož by svůj dozor vykonávalo.
Tam, kde by se ukázala nutnost všeobecných organisačních změn, na př. v důsledku správních změn, nebude ministerstvo financí prováděti takové změny samo, nýbrž vyžádá si k tomu souhlas vlády.
K § 4:
Předpokládá se, že návrh na zřízení nebo zrušení peněžního ústavu vyjde odjinud, pravidelně ku zřízení od národních výborů, nebo od výrobních složek; ministerstvo financí si však vyhrazuje samo právo zrušiti peněžní ústav, kde by pro to byly vážné důvody. Pokud jde o banky, lze ovšem tak učiniti jen se souhlasem vlády. Tento koncesní systém pro vznik a zánik nových peněžních ústavů jest plně odůvodněn hospodářskými ohledy a má zaručiti správnou dislokaci peněžních ústavů a zabrániti jejich hypertrofii.
K § 5:
Z důvodu výlučné příslušnosti ministerstva financí ve věcech peněžních ústavů stanoví se, jaká opatření peněžního ústavu mohou se díti jen se souhlasem ministerstva financí. Tím jest zaručeno, že činnost peněžních ústavů bude v souladu s potřebami hospodářství a s velkým finančním plánem.
K § 6:
Na rozdíl od zásady vyslovené v § l, že peněžní ústavy jsou buď národní podniky nebo lidová družstva, jest Národní banka československá vzhledem ke svým úkolům cedulového ústavu veřejným státním ústavem, jehož právní poměry jsou upraveny specielním zákonem, na jehož platnosti se předkládanou osnovou nic nemění.
K § 7:
Koncentrace peněžnictví prováděná předkládanou osnovou má nutně za následek jednotnou úpravu mzdových a pracovních podmínek zaměstnanců peněžních ústavů. Osnova poskytuje možnost určitého korektivu v tom směru, že nepřiměřeně vysoké platy a zaopatřovací, odpočivné a jiné požitky mohou býti upraveny na přiměřenou výši, resp. příslušná ustanovení smlouvy mohou býti změněna nebo smlouva může býti vypověděna. Tato mimořádná opatření jsou však časově omezena jen do konce roku 1950. Obdobně lze upraviti v téže lhůtě nepřiměřeně vysoké odbytné.
K § 8: Jde tu o obvyklá ustanovení dosud platná.
K § 9:
Jako banky-národní podniky budou nadále organisovány: živnostenská banka, Slovenská Tatra banka, Poštovní spořitelna a Investiční banka.
K §§ 10 až 21:
Sem byla převzata většina ustanovení oddílů III a IV dekretu č. 102/1945 Sb. Stalo se tak proto, že by novelisace pouze některých ustanovení nebyla přehledná. Tímto způsobem jsou všechny předpisy trvalé povahy vyňaty z dekretu č. 102/1945 Sb. a sloučeny v novém zákoně, kdežto předpisy přechodné povahy, které provedením ustanovení o náhradě za akcie bývalých akciových bank, po případě uplatněním práva bank podle § 30 dekretu, stanou se bezpředmětnými, zůstávají nadále jako jediný předmět ustanovení dekretu č. 102/1945 Sb.
Některé paragrafy dekretu byly převzaty beze změny, jiné se změnami, které se ukázaly vhodnými nebo nezbytnými.
Tak v § 12 bylo ustanovení o zápisu do obchodního rejstříku doplněno ustanovením o zápisu oblastního ústavu, aby byla odstraněna pochybnost, má-li se oblastní ústav do rejstříku zapisovati.
V § 13 bylo nutno rozlišiti případy bank — národních podniků vzniklých přeměnou akciových bank v národní podniky a případy bank — národních podniků ostatních. V prvním případě jde o banky, z jichž čistého zisku mají býti úrokovány a umořovány cenné papíry Fondu znárodněného hospodářství (srov. § 9 dekretu č. 100/1945 Sb. ), v druhém případě však tohoto závazku není.
V § 14 se rozšiřuje představenstvo banky o dva členy tam, kde jde o banku s celostátní působností. Určuje se také přesněji způsob volby zástupců zaměstnanců. Totéž platí o dozorčí radě (§16).
§§ 15, 16 a 17 dekretu č. 102/1945 Sb. se zrušují vůbec, ústřední (oblastní) správy bank, zřízené k jednotnému vedení společných věcí bank, není při pronikavé koncentraci bank zapotřebí. Ustanovení § 17 dekretu č. 102/1945 Sb. jsou v podstatě obsažena v první části této osnovy (srov. zejména § 7).
Z § 19 dekretu byl převzat jako § 18 jen odstavec 1, kdežto odstavec 2 byl jako nadbytečný škrtnut, vzhledem k všeobecnému zákazu zřizovati bez povolení ministerstva financí peněžní ústavy a počíti s provozováním bankovních a peněžních obchodů (§§ 4 a 5 osnovy).
§ 20 dekretu nebyl převzat do osnovy, poněvadž se týká jen bývalých akciových bank. Platí tedy nadále jako součást dekretu č. 102/1945 Sb.
§ 21 dekretu se zrušuje, poněvadž první část osnovy má všeobecná ustanovení obsahově stejná (§ 3, odst. 5).
§ 22 dekretu se převádí do osnovy jako § 19 se změnami nutnými s hlediska poplatkového.
Z § 23 dekretu se jako § 20 převádí jen odstavec l, kdežto odstavec 2, který se týká jen přeměny akciových bank v národní podniky podle dekretu, zůstává v platnosti.
§ 24 dekretu se převádí do osnovy jako § 21.
K §§ 22 až 28:
Tato ustanovení tvoří nový typ ústavu lidového peněžnictví; jsou dostatečně podrobná a jasná a nevyžadují proto zvláštního odůvodnění. Při zásadě jediného lidového peněžního ústavu v místě se tvoří jednak ústav pro obvod okresního soudu s funkcí vyrovnávacího místa pro ústavy tohoto obvodu, jednak ústav mimo sídlo okresního soudu. Již z názvu jest patrno, že ústav takový vznikl hlavně sloučením spořitelny se záložnami. Avšak i tam, kde působil jen jeden ústav, změnil se v nový typ s novou firmou jednotnou pro ústavy lidového peněžnictví. Pro případ, že by z hospodářských důvodů bylo účelné zříditi v místě více ústavů, má ministr financí k takovému opatření zmocnění.
K § 29:
Zde se výslovně zdůrazňuje, že hlavním úkolem ústavů lidového peněžnictví jest sběr vkladů a podpora spořivosti. Zatím co u družstev byla úvěrová činnost omezena výlučně na členy, bylo nutno učiniti nyní výjimku, poněvadž došlo tu ke sloučení i ústavů, které neměly podílníků, jako spořitelny a okresní záložny hospodářské. U okresních spořitelen a záložen, u nichž nepřichází v úvahu členství fysických osob, není okruh činnosti obmezen na členy; naproti tomu u spořitelen a záložen se v činnosti úvěrové členství vyžaduje, postačí však i členství v neúvěrním družstvu, působícím v obvodu soudu, v němž má ústav své sídlo.
Působnost ústavů lidového peněžnictví bude vymezena stanovami. Úvěry, které nebudou náležeti do působnosti ústavu, budou převedeny na peněžní ústav, který bude podle směrnic ministerstva financí pro takové úvěry příslušný.
K § 30:
Jde tu o podstatný rozdíl proti dosavadnímu stavu. Čistý zisk ústavu lidového peněžnictví poplyne do státní pokladny, naproti tomu však stát přejímá záruku za vklady, což zajisté přispěje ku zvýšení spořivosti.