Právě v těchto dnech manifestují v
celém světě pokrokové ženy o
Mezinárodním dnu žen za své požadavky.
Miliony žen bez rozdílu národnosti a barvy
pleti podávají si přes hranice států
ruce, aby se zapojily do boje za jeden společný
cíl, za mír, který je tolik drahý
všem matkám, milujícím své děti.
Uplynulý rok, v němž světový
tábor míru měl tolik velkých úspěchů,
dík rostoucí síle a moudré i rozhodné
politice Sovětského svazu a dík působení
světové fronty míru, dokázal, že
mír je možno uhájit, spojí-li se k boji
za něj stamiliony lidí.
Ženy jsou si vědomy své odpovědnosti
za věc míru ve světě.I naše československé
ženy jsou hrdé na to, že patří
k tomuto mohutnému světovému hnutí
za mír, v jehož čele je Sovětský
svaz. Zdravíme soudružskými pozdravy sovětské
ženy, sovětský lid, zdravíme svoji záštitu
a nejcennějšího bojovníka za štěstí
lidstva a mír - veliký Sovětský svaz.
(Dlouhotrvající potlesk.)
Za naši společnou věc míru bojují
stamiliony sester v kapitalistických a koloniálních
zemích za nesmírně těžkých
podmínek. My je zdravíme v tento významný
Mezinárodní den žen, stojíme po jejich
boku a přejeme jim úspěchu v boji za lidskou
práci a lepší život. (Potlesk.)
Naše ženy bojují za mír svou prací
při výstavbě republiky. Je to práce
radostná a oceňovaná. Je to práce
tvořivá a její výsledky jsou na prospěch
jejich rodin a rodné země.
Nechť tedy ještě s větším
nadšením nastoupí pracující ženy
bez rozdílu do boje za další rozmach našeho
hospodářství, naší průmyslové
i zemědělské výroby, naší
kultury, našich národních výborů,
do boje za rozkvět naší vlasti a mír
v celém světě. (Dlouhotrvající
potlesk.)
Předseda: Dávám slovo posl. Gemrotovi.
Posl. Gemrot: Pane presidente, paní a pánové!
Národnímu shromáždění
republiky Československé jsou dnes předkládány
k posouzení osnovy tří významných
zákonů, které zajišťují
našemu lidu bezprostřední účast
na státní moci. V této opravdu historické
chvíli připojuji se s radostí k mohutnému
hlasu lidu, který ve statisících připomínek
kladně zhodnotil mimořádný význam
těchto zákonů.
Nebylo tomu tak vždycky, aby volený zástupce
lidu projednával připomínky občanů
k připravovaným zákonům přímo
na jejích pracovištích. Když byl v lednu
roku 1919 projednáván v Revolučním
Národním shromáždění řád
volení do obcí republiky Československé,
byl provázen jednak nezájmem tehdejších
poslanců, jednak výkřiky nehodnými
parlamentního prostředí. Stačí
na příklad vzpomenout několikerého
zakročování předsedy tehdejšího
Revolučního Národního shromáždění
poslance Tomáška, aby řečnící
mohli postavit v klidu svůj projev. V zápisu 20.
schůze Revolučního Národního
shromáždění z 23. ledna 1919 čteme
toto prohlášení poslance Tomáška:
"Prosím slavné Národní shromáždění,
aby nebyl řečník vyrušován. My
jsme si usnesli půlhodinovou řečnickou lhůtu
a tady pan kolega mluví již 3/4 hodiny, ale vlastně
nemluví, mluví místo něho druzí.
Mám-li dodržet toto vaše usnesení, pak
prosím, abyste mě podporovali tím, abyste
pana řečníka nerušili."
Jak je možné, řekl by dnes kterýkoli
občan, že tehdejší Revoluční
Národní shromáždění, tento
nejvyšší zastupitelský sbor lidu, neprojevoval
dostatek vážnosti k této tak významné
a vpravdě historické události, jako bylo
projednávání zákona o řádu
volení do obcí? Odpověď se nabízí,
srovnáme-li tehdejší buržoasní
republiku s dnešní lidově demokratickou republikou.
Mohli mít zástupci lidu vážnost k zákonu,
když jeho vlastní náplň, vypracovaná
bez přímé účasti lidu, je již
vzdalovala odpovědnosti k lidu?
Jak jinak byly připraveny osnovy zákonů o
národních výborech, projednávané
dnes Národním shromážděním!
Nejenom organisační zákon o národních
výborech, ale dokonce i ústavní zákon
o národních výborech byly vládou předloženy
k nejširší diskusi všech občanů,
k diskusi, která trvala několik týdnů.
Ve městech, továrnách, dílnách,
kancelářích i v poslední naší
venkovské obci diskutovali občané o těchto
osnovách a činili k nim připomínky.
Byla to opravdová a nejužší součinnost
lidu při tvoření zákonů. To
dříve nebylo možné a teprve tvrdé
a těžké boje dělnické třídy,
květen roku 1945 a zvláště historické
dny vítězného února 1948 zajistily
mu k tomu pevné předpoklady.
Jestliže jsou dnes stěžejní zásady
volebního zákona, všeobecné, přímé
a tajné hlasovací právo, podtrženy a
upevněny volební účastí všech
osob požívajících čestných
občanských práv, tu si uvědomujeme,
že v takové šíři, jako dnes dáváme,
volební právo nikdy dosud u nás nebylo. Volební
právo mají všichni občané starší
18 let a nemají je pouze ti, kdo jsou zbaveni občanských
práv pro choromyslnost nebo výrokem trestního
soudu. Posunutí věkové hranice aktivního
volebního práva na 18 let umožňuje,
aby i příslušníci naší mládeže
mohli se přímo účastnit velkého
obrodného díla v naší společnosti,
v našem hospodářství, prohloubení
sociálních a kulturních služeb lidu,
což všechno je velikým důkazem úsilí
o důsledné prohloubení zásad demokracie.
S takovouto širokou demokracií, kde celý výsledek
voleb s plnou odpovědností vlády svěřuje
se lidu, nebyla by se odvážila přijít
ani jedna vláda předmnichovské republiky.
(Předsednictví převzal místopředseda
dr Polanský.)
Naopak, tehdejší vlády ve volebních
řádech a různými administrativními
opatřeními zařizovaly vše tak, aby se
opravdová vůle lidu neprojevila. Volební
řády byly namířeny proti chudině
a v době velké nezaměstnanosti dokonce i
proti nezaměstnaným. Vzpomeňme jen volebního
řádu do obcí z r. 1933.
Ale i ti, kterým byl umožněn přístup
k urnám, neměli ještě zajištěno,
že zástupce, kterého si zvolí, se také
skutečně dostane do samosprávy. Stačí
jen nahlédnout do tisku v období voleb do obcí
ať již v říjnu 1927, v září
1931 či v květnu 1935 a na chvíli se zastavit
u volebních machinací, které měly
za cíl propustit pomocí rafinovaného postupu
a někdy i podvodů co nejméně pokrokových
zástupců do zastupitelských orgánů.
Začalo to již doručováním kandidátek,
které místo aby byly úředně
doručeny voliči, byly zvláště
v městech hromadně odevzdány do rukou správce
domu, a nebyl-li právě přítomen, do
nejbližšího bytu. O tom, že toto doručování
nebylo vždy v pořádku, svědčilo
i množství stížností, že skutečně
přítomným voličům, zvláště
šlo-li o pokrokové občany, nebyly volební
listiny doručeny, ačkoliv jiným voličům
i na téže chodbě domu byly doručeny
správně a v pořádku.
Když na tyto nesprávnosti, ba přímo
podvodné machinace si stěžovaly i někdejší
vládní strany, vydávalo agrární
ministerstvo vnitra formální výnosy o čistotě
voleb, ale ve skutečnosti byly tyto machinace dále
prováděny, jenomže rafinovaněji. Pamatujeme
ještě, jak při volbách do obcí
v r. 1935 agrární strana a úřady jí
ovlivňované prováděly teror zvláště
v pohraničí proti pokrokovým občanům
a nakonec pomohly do sedla hitlerovské pobočce,
Henleinovi. Služeb t. zv. dohlédacích úřadů,
agrárních okresních hejtmanů se použilo
i tehdy, když už se voličům podařilo
prosadit své vlastní kandidáty. Tam, kde
buržoasii hrozilo, že starosta i většina
zastupitelstva bude z řad pokrokových občanů,
nebyla - nějaká formalita se vždycky našla
- potvrzena volba starosty, a když ani nová volba
nepřinesla toužebného výsledku pro vládní
strany, byla zrušena volba všech členů
zastupitelstva a řízení obecních věcí
se ujala vrchnostensky jmenovaná správní
komise, případně přímo vládní
komisař.
Ale ani tam, kde došlo k ustavení okresních
a zemských zastupitelstev, nedalo se mluvit o samosprávě.
Lidové listy v předvolební kampani v r. 1935
praví v čísle z 23. května: "Okresní
a zemská zastupitelstva a výbory jsou obecně
nazývány orgány samosprávními.
Úmyslně píši toto slovo v uvozovkách.
Slovo samospráva znamená totiž, že zmíněné
orgány spravovaly by se samy, t. j. samostatně,
bez poručníkování kohokoliv. A to
je čertovo kopýtko. Kdo je předsedou zemského
zastupitelstva? Zemský president. A kdo je předsedou
okresního zastupitelstva a výboru? Okresní
hejtmani. V obou případech tedy úředníci
státní, kteří vykonávají
na činnost zastupitelstev a výborů převážný
vliv. Slovo samospráva se tedy za nynějšího
stavu nehodí." Tak charakterisoval sám orgán
jedné z vládních stran t. zv. samosprávu.
Jak by asi otevíral oči pisatel tohoto článku
z r. 1935, kdyby byl svědkem diskuse o návrhu zákonů
o národních výborech a slyšel, jak pracující
iniciativně razí cestu nejširší
demokracii v národních výborech a jak také
dovedou nejvyšší právo občanské
spojovat s nejvyšší odpovědností
svých zástupců. Volebním aktem nekončí
totiž spojení mezi voliči a jeho zástupci,
ale naopak teprve začíná.
"Nestačí zvolit kandidáty", prohlásil
v těchto dnech na zasedání Krajského
akčního výboru Národní fronty
v Brně pan president republiky Antonín Zápotocký.
"Je potřebí i volené orgány stále
kontrolovat. Je potřebí kritisovat tam, kde dochází
k nesprávnostem. Co však je nejhlavnější,
je potřebí voleným orgánům
v práci pomáhat a s nimi spolupracovat."
O přízeň našeho lidu se nebudou ucházet
jeho zástupci programem složeným ze slibů,
které by při první příležitosti
neplnili. Důvěru našeho lidu nebudou získávat
lidé se jmény podtrhovanými zvučnými,
přitom však lidu nic neříkajícími
zásluhami, ale spoluobčané, nejlepší
pracovníci z továren, polí, dílen,
výzkumných ústavů, učilišť
a kanceláří a nejlepší obránci
naší vnitřní i vnější
bezpečnosti. (Potlesk.)
Jejich programem se stane konkrétní pracovní
plán, o jehož úspěšné naplnění
se chtějí poctivě podílet se všemi
svými voliči. Jejich legitimací, předurčující
je k zvolení, nebude příslušnost, jak
se dříve říkalo partajnická,
ale jejich dosavadní zásluhy v budovatelském
úsilí, jejich iniciativa, poctivost a nadšení,
s jakým jsou schopni sladit přání
občanů s úkoly, jež ukládá
hospodářský plán i místní
budovatelské zájmy.
Tito nejuvědomělejší občané,
nejlepší naši dělníci, rolníci
i příslušníci inteligence, budou jako
kandidáti stavěni politickými stranami, masovými
organisacemi, shromážděními občanů
a budou tak představovat výkvět naší
politické jednoty, Národní fronty. (Potlesk.)
Po svém zvolení stanou se mluvčími
a představiteli občanů, kteří
je poctili svou důvěrou, o ně o všechny
budou se starati, jejich zájmy hájiti, přání
a stížnosti vyřizovati a budou v neustálém
styku s lidmi. Tak bude utužena politická jednota
našeho národa, vyjádřená naší
Národní frontou. Zvolení členové
národních výborů budou mít
na základě důvěry svých voličů
vysoké postavení opravdových mluvčích
lidu.
Jejich práce nebude lehká, jako nebývá
lehká kritika důsledně a poctivě spojovaná
se sebekritikou. Jít stále nadšeně vpřed,
ukazovat cestu, zdolávat překážky, dodávat
sílu a důvěru kolísajícím,
být vůdcem a - ukáže-li se potřeba
- i řadovým vojínem, to bude radostným
úkolem voleného zástupce našeho lidu.
Velké úkoly, které jsou před námi,
vyžadují ke svému úspěšnému
provedení opravdu nejlepších z nejlepších.
Dnes již nepůjde jen o to, vyřídit nějaké
přání či stížnost občana,
ale o to, snažit se je vždy spojovat s konkrétními
denními úkoly, které snad dosud unikaly pozornosti
zástupce lidu. Aby i zde dovedl vždy správně
rozlišovat zásadní od nepodstatného,
věcné od osobního, k tomu mu pomohou spoluobčané,
členové stálých komisí. Ti
budou nejen jeho oporou, ale také stálou kontrolou
jeho práce.
Aby byly výsledky praktického uplatňování
těchto tří zákonů tak úspěšné
jako byla jejich dotváření statisíci
připomínkami, je ovšem třeba, aby volení
zástupci lidu nejen neztratili styk se svými voliči,
ale nepozbyli také jejich důvěry. To ovšem
neznamená nahrazovat reálnost líbivými
slovy. Je především třeba od základu
měnit methodu práce, dovést se zakousnout
i do problémů spojených s obtížemi
a často i s nepochopením občanů. Pomáhat
na příklad rozvoji naší družstevní
velkovýroby, dosídlení pohraničí,
náboru dobrovolných pracovníků pro
naše doly, to neznamená spokojit se s administrativními
zásahy. Oběžník není na místě
tam, kde je třeba pohotové odpovědi, vysvětlení,
opory i pomoci. Ten volený zástupce lidu, který
by čekal, až ho volič navštíví
a vyžádá si jeho pomoci, nebyl by na svém
místě. Rovněž ne takový, který
by pro technickou stránku dílčích
problémů ztrácel spojení s úkoly
zásadními.
Že zástupci lidu musí být svým
politickým uvědoměním stále
vzorem svým voličům, je samozřejmé.
Vždyť mírové odhodlání našeho
lidu, stále živené budovatelskými úspěchy,
nedá ani na okamžik ochabnout nikomu, kdo je poctivý
syn této země. V tom spočívá
občanská uvědomělost a politická
zralost, jak ji předpokládají ustanovení
všech tří zákonů. Odrazit jakýkoliv
pokus naší reakce o zpomalení cesty k socialismu,
byť by se vyskytl na omezeném úseku našeho
budování, znamená zpevnit mírový
krok a ubrat na naději našim zahraničním
nepřátelům. Jejich masky jsou různé,
ale slova vždy stejná. Také u příležitosti
všenárodní diskuse se pokoušeli zahraniční
nepřátelé různými způsoby
ovlivnit náš lid. Začali opět sliby
a demagogií, se kterou dovedli po 20 let šálit
náš lid, a domnívali se, že náš
lid se dá nadále klamat. Ani působení
na city nebylo pro ně o nic úspěšnější.
Vždyť věřícímu člověku
každodenní kroky pro zlepšování
hmotné i duchovní úrovně, stejně
jako neúnavná péče vlády o
opravy kostelů a památkových budov blízkých
srdcím křesťana, dávají nejjasnější
odpověď, že je na správné cestě
v naplňování úcty a lásky k
bližnímu. Mohl by třeba jen na chvíli
někdo uvěřit svodům takových
pseudokřesťanů jako je na př. Adenauerova
klika, která, ač se tak ráda vydává
za křesťanskou stranu, opírá svůj
vliv o bodáky nové wehrmacht a znásilňuje
touhu německého lidu po mírovém soužití
se všemi národy? A může mít mezi
křesťany sebemenší naději na úspěch
násilí a teror, s nímž se v těchto
dnech uvedli u nás ve známost, podněcováni
zahraničím, zástupci jakési "křesťansko-demokratické
strany"?
V kapitalistických státech vychloubají se
svou demokracií a t. zv. svobodnými volbami. Jak
tyto svobodné volby vypadají, o tom zde hovořil
již soudruh zpravodaj. Chtěl bych jen, když už
jsem se zmínil o Adenauerově západním
Německu, poukázat také na to, jak zneužila
voleb vláda v Itálii, kde volební řád
zajišťuje vrch reakčním stranám,
k nimž se druží i křesťansko-demokratická
strana, ačkoliv by právě ona měla
po boku pokrokových sil usilovat o to, aby statisíce
pracujících mohly ve volbách uplatnit svůj
hlas po zlepšení základní životní
úrovně. Pro všechny tyto volební soustavy
v západních státech platí slova Stalinova,
která proslovil na XIX. sjezdu KSSS, že zatím
co kapitalistické státy pošlapávají
poslední zbytky demokratických práv svých
občanů, Sovětský svaz ještě
hrději a směleji vztyčuje prapor jejich svobod.
(Potlesk.)
Srovnáme-li s těmito volebními soustavami
západních států nejdemokratičtější
systém sovětský, který je i nám
vzorem, vidíme nejzákladnější
rozdíly. Charakteristickou zvláštností
sovětského volebního systému je to,
že zaručuje nejúplnější
projev vůle lidu jako nositele státní moci,
plně zabezpečuje reálnou možnost, aby
každý volič mohl vykonat svá volební
práva, a vyvolává velkou iniciativu a tvůrčí
součinnost všeho lidu ve všech stadiích
voleb. Volby do všech zastupitelských orgánů
v Sovětském svazu od Nejvyššího
sovětu až po vesnické a městské
sověty se konají od doby Stalinské ústavy
na základě všeobecného, rovného
a přímého volebního práva při
tajném hlasování a provádějí
se výhradně podle teritoriálního principu.
Volební právo má každý občan,
který dosáhl 18 let, a to bez ohledu na rasu nebo
národnost, pohlaví, náboženství
příslušnost, vzdělání,
sociální původ, majetkové poměry
a dřívější činnost. Vyňaty
jsou jen osoby duševně choré a osoby odsouzené
ke ztrátě volebního práva. Poslanci
sovětu jsou voleni podle volebních okruhů,
podle klíče stanoveného v ústavě,
každý volební okruh volí při
volbách do sovětu jednoho poslance, velikost volebního
okruhu je dána počtem obyvatelstva a je stanovena
s přihlédnutím k charakteru každého
místního sovětu. Volbám předchází
široká volební kampaň, která
je pro sovětské volby tak typická a je velkou
politickou školou sovětských národů.
Navrhovaní kandidáti jsou podrobně posuzováni
ve volebních shromážděních. Sovětský
tisk přináší fotografie a životopisy
kandidátů na čelných místech
a tyto životopisy ukazují sovětským
lidem názorně, jak pracovali nejlepší
synové sovětské země, kteří
se nyní ucházejí o přízeň
voličů. Také náš lid s radostí
a plnou důvěrou, že bude moci rozvinout všechny
své tvůrčí schopnosti, očekává
schválení těchto tří zákonů.
Nejdemokratičtější volební řád
ze zemí lidových demokracií, navazující
na velký vzor Sovětského svazu, blíží
se svému naplnění. Jestliže vláda
předkládá lidu s plnou důvěrou
tyto zákony, na jejichž podkladě budou u nás
provedeny nejdemokratičtější volby do
národních výborů, je to dokladem růstu
politického uvědomění lidu, který
je schopen tato svá velká práva plně
uplatnit na cestě k společnému cíli
- socialismu. Jako zástupce Československé
strany lidové s plnou odpovědností občana
i funkcionáře strany obrozené Národní
fronty vyslovuji naprostý souhlas s těmito zákony.
Současně slibuji i jménem svým i všech
příslušníků ČSL, nastávajících
voličů i zvolených, že znásobíme
své budovatelské úsilí pod vedením
Komunistické strany Československa a že se
ve své každodenní práci budeme řídit
týmiž zásadami, jejichž osvědčení
očekáváme v plné míře
od příštích zástupců lidu
v národních výborech. (Potlesk.) Použijeme
každé příležitosti, abychom v duchu
křesťanských zásad přispěli
největším podílem k další
společné práci pro zvelebení své
vlasti.
Prohlašuji i jménem klubu poslanců Čs.
strany lidové, že budeme všichni pro tyto tři
osnovy hlasovat. (Hlučný potlesk.)
Místopředseda dr Polanský: Dávám
slovo poslanci dr Klingrovi.