(Za zvuků slavnostních fanfár z opery
Libuše vstupuje president republiky Antonín Zápotocký
se svým doprovodem, provázen místopředsedou
NS Žiakem, do presidentské lóže. - Shromáždění
povstává a za bouřlivého potlesku
provolává: Ať žije soudruh Zápotocký!)
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou
82. schůzi Národního shromáždění.
Jménem Národního shromáždění
republiky Československé vítám mezi
námi co nejsrdečněji presidenta republiky
Československé soudruha Antonína Zápotockého.
(Přítomní povstávají. -
Dlouhotrvající potlesk. - Přítomní
usedají.).
Přistoupíme ke společné rozpravě.
Do rozpravy se přihlásili poslanci: Hodinová
- Spurná, Gemrot, dr Klinger, Daubner, Haško,
Pelikán, Pokojný a Nepomucký.
Dávám slovo poslankyni Hodinové -
Spurné.
Posl. Hodinová-Spurná: Vážená
sněmovno!
Veliký učitel národů V. I. Lenin prohlásil,
že "každá kuchařka má umět
řídit stát". Dávno, už v
letech staré kapitalistické republiky se tato jeho
slova stala mobilisujícím heslem i pro naše
pracující ženy. Kolik je v této prosté
větě demokratičnosti! Zatímco v mnohých
zemích světa dodnes jsou ženám upírána
nejzákladnější práva, mají
ženy v naší republice otevřenou cestu
ke všem povoláním a funkcím. Mají
všechny možnosti, aby se zúčastnily řízení
státních záležitostí.
Právě nyní, kdy před námi stojí
úkol zvolit nové národní výbory,
které jsou orgány státní moci v místech,
mají ženy největší příležitost
k tomu, aby se ve velké míře řízení
veřejných záležitostí ve svých
obcích účastnily.
V diskusi k návrhům zákonů o národních
výborech braly ženy aktivní účast.
Účastnily se veřejných schůzí,
prováděly na ně mobilisaci prostřednictvím
osobní agitace, navštěvovaly ve dvojicích
domácnosti, aby tam o připravovaných zákonech
hovořily a konečně rozumnými slovy
zkušených hospodářek podávaly
své připomínky k návrhům zákonů
i k práci národních výborů.
V národních výborech pracuje u nás
přes 30 tisíc funkcionářek. Je to
poprvé v dějinách našich národů,
kdy ženy v tak velikém počtu se zúčastňují
veřejných funkcí. Dříve, za
kapitalistické republiky, byly ženy v obecních
zastupitelstvech velkou vzácností, zejména
na vesnicích. Jak by bylo dříve možno,
aby obecní tatíci strpěli mezi sebou ženskou,
kterou považovali za dobrou jen do domácnosti nebo
do chléva?
My komunisté jsme po celá desetiletí probojovávali,
aby ženy byly voleny do obecních zastupitelstev, a
také jsme je tam za naši stranu vysílali. Jediná
žena, starostka obce, za bývalé republiky byla
do této funkce vyslána komunistickou stranou. Reakční
strany bývalé republiky nejen že ženy
do veřejných funkcí nevysílaly, ale
naopak, otevřeně se proti tomu vyslovovaly. Je na
př. známo, že henleinovci v r. 1937 poslali
svým organisacím oběžník, v němž
se jim přímo zakazovalo stavět ženy
na kandidátku v blížících se
obecních volbách. Podobně tomu bylo i u slovenských
luďáků a jiných reakčních
stran. Pokud některé buržoasní strany
přece alespoň jako vzácné výjimky
ženy kandidovaly, byly tyto dány na úplně
bezvýznamné funkce. Hlavně to byly t. zv.
"dámy ze sociálky", které občas
z titulu své funkce organisovaly žebravé akce
pro chudé děti: České srdce, vánoční
stromky s kasičkami, prodej jabloňových květů
o Svátku matek pro chudé a podobné t. zv.
dobročinné akce. To se tak nanejvýš
ještě hodilo podle buržoasní morálky
pro ženy. Právě buržoasní společnost
chtěla chudému lidu ukázat, jaké má
sociální cítění. Avšak
skutečný podíl na řízení
veřejných záležitostí byl ženám
upírán.
Kapitalismus potřeboval a dosud potřebuje nerovnoprávné
postavení žen zrovna tak, jako potřeboval nerovnost
národů a ras a jiné nespravedlnosti. Kapitalismu
vyhovuje držet polovinu obyvatelstva v zajetí tmářství
a pověr. Potřebuje nerovné postavení
ženy ve společnosti i v rodině. Potřebuje
v ženách získat levnější
a poslušnější pracovní sílu,
potřebuje reservu pro stlačování dělnických
a zaměstnaneckých mezd tím, že ženám
platí za práci méně. Potřebuje
udržovat v nerovném postavení ženskou
polovinu obyvatelstva proto, aby kapitalisté mohli dosáhnout
maximálních zisků na účet vykořisťování
milionů pracujících, zvláště
pracujících žen.
Jaká byla rovnoprávnost žen v Masarykově
buržoasní republice, ukazuje tento případ:
24. června 1935 podali komunističtí poslanci
v poslanecké sněmovně interpelaci proti zákazu
schůze, protože byla ohlášena ženami
a ne muži. Okresnímu úřadu v Liptovském
Sv. Mikuláši na Slovensku byla ohlášena
dělnickými ženami z Ľubele veřejná
schůze s programem: Hospodářská a
politická situace. Okresní úřad tuto
schůzi zakázal s odůvodněním,
že oznamovatelé nevyhovují nařízení
bývalého ministerstva vnitra ze dne 30. září
1933, podle kterého oznámení musí
být podáno aspoň čtyřmi spolehlivými,
plnoprávnými občany a ne občankami.
V ústavě jsme sice měli, že před
zákonem jsou si ženy i muži rovni, ale praxe
byla úplně jiná.
Socialistická společnost, které jde o blaho
lidu, nemá žádných vykořisťovatelských
zájmů a proto jedním z prvních opatření
vlád lidově demokratických zemí bylo
zrovnoprávnění žen.
I u nás teprve za lidově demokratického řádu
byly odstraněny přehrady a překážky,
které ženám bránily užívat
stejných práv jako muži. Ústava republiky,
zákon o rodinném právu i řada jiných
zákonů jasně mluví o stejných
právech našich žen. Avšak nejen stejná
práva dala lidová demokracie ženám.
Naše vláda dělá všechno pro to,
aby ženy tato svá práva měly také
možnost uplatnit. Je rozvinuta široká péče
o matku a dítě, ženám je v naší
republice dána možnost zapojit se do budovatelské
práce, možnost získat vzdělání
i odbornou kvalifikaci, aby se opravdu a nejen na papíře
mohly zúčastňovat společenského
dění. Je teď jen na nich samých, aby
dovedly těchto práv využívat ve prospěch
celku.
A právě nyní, kdy podle navrhovaného
zákona chceme, aby naše národní výbory
se ve své práci ještě více přibližovaly
sovětům, měli by si všichni veřejní
činitelé uvědomit, jakou sílu představují
uvědomělé ženy a jakou neocenitelnou
pomocí a aktivní prací mohou přispět
národním výborům. Je však také
- a to, myslím, především - na našich
ženách, aby zvýšily svou aktivitu a ještě
daleko více než dosud se svou prací podílely
na řízení záležitostí
obcí.
Naše ženy rády a upřímně
mluví o sovětských ženách jako
o svém vzoru. V Sovětském svazu více
než půl milionu žen je poslankyněmi místních
sovětů. Ale i u nás se ženy dobře
uplatňují v národních výborech.
Máme desítky obcí, kde dobře řídí
obec předsedkyně MNV. Na okrese Nové Strašecí
máme 5 předsedkyň a mezi nimi jsou pracovnice
v obci velmi vážené, jako na př. soudružka
Valentová, předsedkyně MNV v obci Srby.
Bylo by však chybou, kdybychom se spokojili s dosavadním
stavem. Právě proto, že se ženy osvědčily,
je třeba, aby v budoucnu ještě daleko více
jich dalo své bohaté zkušenosti a svůj
rozum do služeb celku.
Národní výbory jako orgány státní
moci lidu mají před sebou množství úkolů,
na jejichž plnění by se měly podílet
ještě větší měrou naše
ženy. Národní výbory se starají
na př. o zřizování a provoz jeslí,
mateřských škol, sezónních útulků
pro děti zemědělských žen, starají
se o družiny mládeže i dětské domovy.
Jaké jsou to velké možnosti pro uplatnění
práce žen! To vše už není ta stará
almužnická, chudinská péče o
děti, jako tomu bývalo v buržoasní republice,
nýbrž dnes je to už opravdová socialistická
péče o naše mladé pokolení, o
budoucnost našich národů.
Našemu pracujícímu lidu se dostalo velkých
vymožeností nového řádu, který
již nezná krisí, nezaměstnanosti, žebráckých
mezd a bídy mas. Z výsledků jeho práce
již nekořistí kapitalističtí
vydřiduši, nýbrž tyto výsledky
jsou ku prospěchu lidu, rozkvětu a zabezpečení
naší vlasti, našich domovů a míru.
Náš nový pořádek rozmnožuje
pilnou prací svého lidu bohatství naší
země a dává je k užívání
dělníkům, pracujícím rolníkům
a pracující inteligenci. Také u nás
se plně potvrzuje, že osvobození proletariátu
z jařma kapitalismu znamená také osvobození
a zrovnoprávnění ženy.
Před 24 roky bylo u příležitosti Mezinárodního
dne žen s parlamentní tribuny československé
řečeno: "Rovnoprávnost žen je pouhou
frází v této republice, neboť teprve
až zbavíme ženu-dělnici starosti o kuchyň,
o chleba, o děti, pak se bude moci cele věnovat
svým schopnostem, svému vzdělání
a práci pro společnost. Vystavíme ohromné
kuchyně a jídelny, vystavíme krásná
obydlí pro dělnické rodiny a z vašich
krásných paláců a z vašich vil,
které dnes obýváte vy, boháči,
naděláme dělnická sanatoria, dětské
jesle, jak to udělali v Sovětském svazu,
aby se v nich mohli dělníci po těžké
práci zotavovat. Z Karlových Varů a z Mariánských
Lázní vyženeme všechny povaleče
a uděláme tam sanatoria pro dělníky.
Všechna krásná místa, kde se dnes roztahuje
jen buržoasie, budou patřit jen dělníkům
a pracujícím rolníkům."
Takový byl program nás, komunistů. A jak
náš lid dnes vidí, tento program se splnil
zásluhou KSČ a vlády Národní
fronty. (Potlesk.) Statisíce žen se uplatňuje
v naší průmyslové výrobě
a mnohé z nich se dostalo nejvyšších vyznamenání
a řádů. Ženy se uplatňují
na všech úsecích našeho státního,
národního, hospodářského i
kulturního života. Vždyť na př. jen
5 let budování družstevní vesnice přineslo
již dosti přesvědčivých důkazů,
že se ženy zařazují mezi nejlepší
družstevníky a pomáhají rozvíjet
družstevní výrobu ve prospěch všech.
Jak důležité je věnovat ženám
zaslouženou pozornost, dokazují čísla,
která mluví o podílu žen v JZD. V českých
krajích tvořily na př. v r. 1953 ženy
52.8% a na Slovensku 38% všeho členstva. Zatím
co ženy jsou v JZD nepostradatelnou oporou výroby,
je podíl žen na řízení družstev
již menší. I v ostatních funkcích
družstev je počet žen velmi nedostačující.
Jak málo družstev má v čele ženu-předsedkyni!
Ale i těch málo příkladů, které
jsou, stačí jako důkaz, že schopnosti
žen v řízení zemědělské
velkovýroby nejsou zdaleka využity. Především
v živočišné výrobě stojí
ženy v čele uplatňování sovětských
method práce. Jsou průkopnicemi v studeném
odchovu telat, učí se ošetřovat dojnice
po vzoru sovětské kolchoznice Malininové
atd. Vždyť na př. jenom těchto dojiček
vyšlo již více než 1.200 ze socialistické
soutěže s naší sovětskou sestrou.
(Potlesk.) V chovu prasat již nejedna ošetřovatelka
ošetřuje prasnice a selata po vzoru s. Ljuskovové.
Svou touhu po růstu a lepším uplatnění
v JZD i na státních statcích projevují
ženy zájmem o získání vědomostí
a dobrým poměrem k novým pokrokovým
methodám práce. Všeobecně je známo,
že ženy jsou velmi pozornými posluchačkami
na družstevních školách.
V tomto úsilí je však třeba pokračovat.
Vždyť o děti zaměstnaných žen
je přitom velmi dobře postaráno. V krásných
vilách a zámcích obklopených zahradami
a sady, kde dříve bydlela jedna, často bezdětná
rodina s početným služebnictvem, skotačí
dnes dětská drobotina a jejich maminky zatím
klidně a radostně pracují na různých
úsecích naší socialistické výstavby.
Mnoho mohou ženy vykonat pro další péči
o děti, o zdraví pracujících a jejich
rodiny. Národní výbory zajišťují
rozšiřování a dobrou práci zdravotnických
zařízení. Kdo více než ženy
může pochopit, co je třeba na příklad
pro dobrou práci dětských zdravotnických
středisek, nebo poraden pro matky a děti!
I ve zdravotnické osvětě, která je
tak důležitá pro zabraňování
onemocnění, měly by ženy hrát
nejdůležitější roli.
Velkou pomocí místním národním
výborům a školou pro ženy se staly výbory
žen při MNV. Máme v celé republice 13.295
výborů žen a v nich pracuje více než
110.000 funkcionářek. V práci ve výborech
žen nám vyrostly mnohé dobré funkcionářky,
z nichž některé byly už přímo
pověřeny funkcí v národním
výboru. Pomáhají rozšiřovat a
upevňovat národním výborům
spojení s masami žen a přitahovat je k aktivní
práci pro společnost.
V důvodové zprávě návrhu zákona
o národních výborech se o výborech
žen říká: Velmi důležitou
formou spojení s lidem jsou výbory žen při
MNV, které umožňují ženám
uplatnit v národním výboru vliv na řešení
otázek, souvisících s jejich účastí
na výstavbě socialismu, a které mobilisují
ženy pro nejdůležitější budovatelské
úkoly.
Výbory žen mají vlastně velké
možnosti rozšiřovat svůj vliv na všechny
ženy v obci. Jako příklad uvádím
výbor žen při MNV v Humpolci, který
se přičinil o přemístění
jeslí do vily býv. boháče Závodského,
kterou během krátké doby za pomoci MNV ženy
tak upravily, že se dnes tyto jesle mohou počítat
za nejlepší v Jihlavském kraji. Zásluhou
členek výborů žen se také zlepšila
péče o přestárlé v domě
odpočinku. Ve spolupráci s MNV zařídily
útulné a čisté obývací
místnosti, lůžka pro přestárlé
opatřily novým ložním prádlem
atd. Podobných příkladů přirozeně
by se dalo uvést sta a tisíce.
Ženy jsou praktické a přicházejí
i s dobrou iniciativou. Výbory žen organisují
zdravotnické přednášky, získávají
ženy do Červeného kříže,
sbírají léčivé byliny, získávají
dárce krve. Starají se o to, aby pracovala dobře
sdružení rodičů a přátel
školy a aby výchova dětí ve škole
byla sladěna s výchovou v rodině. Dělají
mnoho drobné, všední, zdánlivě
bezvýznamné práce. A přece právě
z této drobné každodenní práce
roste naše veliké socialistické dílo.
Mnoho dobré práce dělají výbory
žen na poli osvětové práce, zvláště
na vesnici. Kolik osvětových besed a kulturních
jizeb bylo s jejich pomocí vybudováno! Pomáhají
při organisování různých přednášek
a kursů, při zakládání divadelních
ochotnických souborů a i souborů lidové
tvořivosti. Zejména po zasedání ÚV
KSČ v prosinci m. r. se mezi funkcionářkami
výborů žen na vesnicích živě
diskutuje o kulturní činnosti a o tom, čím
by ženy mohly přispět k jejímu dalšímu
rozvoji.
Dobře pracující výbory žen vychovávají
nové funkcionářky, které jsou velkým
přínosem v práci národních
výborů. Avšak jsou ještě místa,
kde dobré práce je velmi třeba. V tom nám
mohou pomoci aktivy žen a snaha získat širší
okruh spolupracovnic z řad žen bez rozdílu.
Je třeba si v prvé řadě uvědomit,
že úspěch v práci mohou mít výbory
žen jedině tehdy, když pochopí, že
hlavní pozornost je třeba věnovat politicko-výchovné
práci mezi nejširšími masami žen,
abychom je dovedly přesvědčit o tom, že
jejich práce má nejužší souvislost
se štěstím a budoucností jejich dětí
a že svou prací bojují účinně
za mír. Budou-li umět funkcionáři
národních výborů vést výbory
žen tak, aby to pochopily, pak v ženách najdou
nejobětavější pracovnice pro všechny
úseky našeho budování.
Vždyť je to dnes práce krásná a
tvůrčí. Je to práce ve prospěch
celé společnosti a hlavně ve prospěch
naší mládeže. Oč těžší
práci měly průkopnice dělnického
hnutí a pokrokové pracovnice v obecní samosprávě
za kapitalistické republiky. Bylo jich málo, ale
byly nebojácné, přes teror, napadání
a často i cynický posměch měšťáckých
zástupců bojovaly jako funkcionářky
KSČ za to, co dnes rozvíjíme a zlepšujeme.
Členka městské rady hlavního města
Prahy s. Jožka Jabůrková, která byla
umučena v nacistickém koncentračním
táboře v Ravensbrücku napsala v časopise
Rozsévačka, jehož byla redaktorkou, o Praze
v roce 1932 toto: "Vyrostla nám Praha ze zlaté
svoboděnky na skutečné velkoměsto.
Máme 30.000 nezaměstnaných, 2.000 milionářů
a 5.000 strážníků. Máme 10.000
prázdných bytů a zajímavé kolonie,
jeskyně i kanály, kde pražští vědátoři
mohou studovat vývoj bytových poměrů
od jeskynního člověka až po dnes..."
"Máme moderní sanatoria, kde se pražským
bohačkám přemodelují zmačkané
obličeje na visáž bohyň, ale v dětské
nemocnici leží malí pacienti se spálou
a záškrtem po dvou na jedné posteli. Rosteme
i v tomto ohledu a brzy budeme mít v dětské
úmrtnosti primát."
A dále píše: "Máme zde Komunistickou
stranu a Rudé odbory, které vedou lid k boji za
odstranění dnešní Prahy plné
zmatků a nespravedlnosti, plné nejkřiklavějších
protikladů, za vytvoření Prahy nové,
Prahy, jejíž starobylá krása se zaskví
rudými prapory."
S jakým zadostiučiněním čteme
dnes tato slova obžaloby, ale také velké naděje!
S jakým zadostiučiněním se díváme
nazpět na cestu, kterou jsme ušli.
Kolikrát marně navrhovala s. Jabůrková,
Krosnář, Vacek a jiní naši funkcionáři
na pražské radnici, aby pro děti pracujících
matek byly zřízeny jesle, školky se stravováním,
družiny mládeže, aby byly dány peníze
na rekreaci aspoň nejslabších městských
dětí. A navrhovali, aby úhrada byla opatřena
zdaněním pražských milionářů
a snížením platů vysokým byrokratům.
Kolikrát protestovali proti násilnému vystěhování
z bytů rodin nezaměstnaných!
V pověstných Zenklových kolonách pracovaly
bez pojištění ženy - živitelky. Vymožeností
bylo, že matka čtyř a více dětí
směla pracovat čtyři dny v týdnu,
matky tří dětí tři dny a matky
dvou dětí jen dva dny. V mrazu a sněhu nakládaly
a vozily hlínu a tloukly štěrk na silnici.
Tak "matička Praha" oceňovala tehdy mateřství.
Komunistická strana Československa burcovala tehdy
ženy k boji proti nezaměstnanosti a bídě
za lepší a spravedlivější život,
jaký jsme viděli v Sovětském svazu.
Dnes žijeme a pracujeme ve šťastné době.
Naše dnešní práce je tvůrčí
a radostná. Je to práce ve prospěch lidu.
Za to, že takto mohou naše ženy pracovat a žít,
vděčí v prvé řadě velikému
Sovětskému svazu a obětavému boji
komunistické strany. (Dlouhotrvající
potlesk.)