Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Zaměstnanci, jehož pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku trval nepřetržitě alespoň 11 měsíců (čekací doba), přísluší za rok 1954 (v dalším "kalendářní rok") placená dovolená na zotavenou, jestliže v něm konal práce alespoň po 75 dnů.

(²) U zaměstnance, který úspěšně skončil návštěvu školy a vstoupil do pracovního poměru, činí čekací doba 5 měsíců. Čekací doba 5 měsíců platí i pro ženy, které, ač jsou vyňaty z pracovní povinnosti podle dekretu č. 88/1945 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, vstoupily do pracovního poměru.

(³) Absolventům učilišť státních pracovních záloh, kteří pracují v podnicích určených ministerstvem pracovních sil (§ 4 odst. 3 zákona č. 110/1951 Sb., o státních pracovních zálohách), započítává se učební doba do čekací doby podle odstavce 1.

(⁴) Přerušení pracovního poměru kratší 6 týdnů, k němuž došlo se souhlasem zaměstnavatele, staví, ale nepřerušuje čekací dobu, avšak jen pokud zaměstnanec v té době nebyl zaměstnán u jiného zaměstnavatele.

(¹) Základní výměra dovolené činí 2 kalendářní týdny v kalendářním roce.

(²) Základní výměra dovolené se prodlužuje o jeden kalendářní týden zaměstnancům

a) mladším 18 roků,

b) starším 50 roků, pokud se jim dovolená neprodlužuje podle písm. c) nebo odstavce 3,

c) kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 5 roků.

(³) Dovolená podle odstavce 1 se prodlužuje o 2 kalendářní týdny zaměstnancům, kteří po dosažení 18. roku věku byli v pracovním poměru u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku, po případě v témž oboru nebo v téže skupině povolání, déle než 15 roků.

(⁴) Pokud délka dovolené závisí na zaměstnancově věku nebo na délce jeho pracovního poměru, rozhoduje stav ke dni 1. srpna kalendářního roku.

(¹) Zaměstnancům v hornictví, kteří odpracovali bezprostředně před nástupem dovolené nebo její části alespoň 6 měsíců pod zemí, prodlužuje se dovolená o další kalendářní týden (dále jen "dodatková dovolená") za předpokladu, že odpracují celý kalendářní rok pod zemí; jinak jim přísluší po 6 měsících práce pod zemí pouze poměrná část této dodatkové dovolené (§ 9 odst. 6)

(²) O dodatkovou dovolenou se prodlužuje též dovolená zaměstnancům v hornictví získaným organisovaným náborem pracovních sil a účastníkům pracovních brigád v hornictví, kteří se zavázali alespoň k jednoroční práci v hornictví a během kalendářního roku dovršili 12 měsíců práce pod zemí, pokud si další kalendářní týden dovolené nevybrali již v roce 1953. Poměrná část dodatkové dovolené přísluší těmto zaměstnancům, jestliže během kalendářního roku dovršili 6 měsíců práce pod zemí.

(³) Zaměstnanec v hornictví (odstavec 1) si může vybrat dodatkovou dovolenou, jestliže bezprostředně před nástupem dovolené nebo její části odpracoval alespoň 6 měsíců pod zemí; nebude-li však pracovat pod zemí do konce kalendářního roku, je povinen vrátit požitky, které mu byly vyplaceny za poměrnou část dodatkové dovolené, na niž mu nevznikl nárok.

(¹) Do doby rozhodné pro prodloužení dovolené podle § 2 odst. 2 a 3 se započítává doba, po kterou zaměstnanec nemohl být zaměstnán, protože konal službu v československé branné moci nebo ve spojenecké armádě, a doba, po kterou nemohl být za doby nesvobody zaměstnán pro národnostní, rasový nebo politický útisk. Ústřední rada odborů v dohodě s ministerstvy národní obrany a vnitra může ve zvlášť odůvodněných případech stanovit, zda a v jakém rozsahu lze započítat do doby rozhodné pro prodloužení dovolené službu v jiných vojenských nebo vojensky organisovaných útvarech.

(²) Učební doba v učilištích státních pracovních záloh (zákon č. 110/1951 Sb.) a v obdobných vzdělávacích zařízeních se započítává do doby rozhodné pro prodloužení dovolené podle § 2 odst. 2 a 3 a § 3.

(¹) Nemohl-li zaměstnanec v kalendářním roce konat práce po více než 75 pracovních dnů pro důležitou příčinu týkající se jeho osoby, kterou nezpůsobil úmyslně nebo nedbalostí, zejména pro nemoc, úraz nebo vojenskou službu, krátí se mu dovolená za každých dalších 25 zameškaných pracovních dnů o jednu dvanáctinu.

(²) Za každý pracovní den (směnu), který zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (odstavec 1), je zaměstnavatel povinen zkrátit mu dovolenou o 2 dny. Zamešká-li zaměstnanec pracovní dny po vyčerpání dovolené, je zaměstnavatel povinen zkrátit mu stejným způsobem dovolenou v příštím roce. Zameškané pracovní doby, které jsou kratší než celý pracovní den, se sčítají.

(³) U zaměstnanců povinných návštěvou závodní učňovské školy má zameškání vyučování na této škole stejné následky jako zameškání pracovní doby.

(⁴) Zaměstnavatel odečte od dovolené poměrnou část dovolené (§ 9 odst. 5), kterou již jiný zaměstnavatel zaměstnanci za kalendářní rok poskytl nebo za niž mu poskytl peněžitou náhradu.

(⁵) Krácení podle odstavců 2 a 3 provede zaměstnavatel (§ 16 odst. 2) po slyšení zaměstnance a po projednání s příslušným orgánem závodní odborové organisace.

(¹) Zaměstnanci příslušejí po dobu dovolené všechny peněžité požitky, jako kdyby pracoval, kromě náhrady hotových výloh. Při tom se zásadně za základ výpočtu peněžitých požitků bere u zaměstnance s proměnlivými požitky průměrný týdenní výdělek za posledních 6 měsíců před nastoupením dovolené, a jde-li o zaměstnance v zemědělství, lesnictví, stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících, za posledních 12 měsíců. Ústřední rada odborů může
v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady stanovit vyhláškou v úředním listě odchylný způsob výpočtu proměnlivých peněžitých požitků příslušejících po dobu dovolené.

(²) Po dobu dovolené příslušejí zaměstnanci též veškeré naturální požitky, pokud jich může užívat. Za stravu a jiné naturální požitky s výjimkou bytu, světla a otopu, pokud těchto požitků nemůže užívat, přísluší mu náhrada v penězích. Výše této náhrady se určí podle předpisů vydaných pro účely národního pojištění.

(³) Peněžité požitky a náhrada naturálních požitků za dobu dovolené jsou splatné v obvyklých výplatních dnech. Požádá-li však o to zaměstnanec, musí být tyto požitky vyplaceny při nastoupení dovolené. Při tom se však daň ze mzdy sráží podle běžných výplatních období.

(¹) Nastoupení dovolené určuje se zřetelem na státní plán rozvoje národního hospodářství zaměstnavatel po projednání s příslušným orgánem závodní odborové organisace. Při tom přihlíží v mezích provozních potřeb závodu též k oprávněným požadavkům zaměstnanců. Dovolená ve vedlejším zaměstnání budiž podle možnosti poskytnuta zároveň s dovolenou v hlavním zaměstnání. Zaměstnavatel oznámí zaměstnanci den nastoupení dovolené zpravidla alespoň 14 dnů předem.

(²) Zaměstnanec může nastoupit dovolenou, jakmile splnil podmínku čekací doby (§ 1 odst. 1 a 2); jestliže však do konce kalendářního roku neodpracuje alespoň 75 dnů, je povinen vrátit zaměstnavateli požitky, které mu byly za dobu dovolené vyplaceny.

(³) Zaměstnanci lze poskytnout dovolenou nebo její část za kalendářní rok také po jeho uplynutí, nemohl-li ji vyčerpat z důvodu naléhavé potřeby provozu závodu nebo pro některou z příčin uvedených v § 5 odst. 1. V takových případech musí však zaměstnanec nastoupit dovolenou tak, aby skončila nejpozději 31. března příštího roku; jinak pozbývá nároku na dovolenou bez újmy případného nároku na peněžitou náhradu za nevyčerpanou dovolenou (§ 11).

(⁴) Byl-li zaměstnanec po nastoupení dovolené přijat jako práce neschopný do ošetřování v nemocnici nebo v jiném odborném léčebném ústavu, byla-li mu nařízena isolace nebo byl-li uznán práce neschopným pro úraz, který utrpěl při dobrovolné brigádě, při výkonu občanských povinností nebo při pomoci poskytnuté na výzvu orgánů veřejné správy, přerušuje se mu dovolená. Dovolenou zaměstnankyně přerušuje také porod.

(¹) K hromadné závodní dovolené je třeba zvláštního souhlasu, který uděluje v dohodě s příslušným svazem jednotné odborové organisace příslušný ústřední úřad, po případě orgány jím zmocněné. Souhlas může být dán jen tehdy, je-li hromadná závodní dovolená nutná z provozních důvodů a slučitelná s obecným zájmem, zejména neohrozí-li ani neztíží-li se tím rovnoměrné plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství. Hromadná závodní dovolená nesmí trvat déle než 14 dnů.

(²) Udělí-li se v závodě hromadná závodní dovolená, mají zaměstnanci, kterým v době této dovolené nepřísluší buď vůbec nárok na dovolenou nebo kterým přísluší nárok na dovolenou kratší, než je hromadná závodní dovolená, po celou dobu jejího trvání nárok na všechny požitky podle ustanoveni § 6, i když nemohou být po dobu hromadné závodní dovolené přiměřeně zaměstnáni. Nabudou-li tito zaměstnanci dodatečně v kalendářním roce nároku na dovolenou nebo nároku na delší dovolenou, započte se jim do ní doba hromadné závodní dovolené, po kterou byli placeni a nepracovali. Jinak jsou tito zaměstnanci povinni konat na zaměstnavatelův příkaz bezplatné náhradní práce po dobu, rovnající se pracovní době, za kterou dostali požitky podle ustanovení první věty v době hromadné závodní dovolené.

(¹) Byl-li pracovní poměr před nastoupením dovolené a před uplynutím kalendářního roku předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, ztrácí zaměstnanec nárok na dovolenou.

(²) Byl-li pracovní poměr po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, předčasně zrušen zaměstnancem bez důležitého důvodu nebo zaměstnavatelem z důležitého důvodu zaviněného zaměstnancem, je zaměstnavatel povinen požadovat od zaměstnance vrácení požitků vyplacených za dovolenou, po případě za její část, kterou zaměstnanec vyčerpal před zrušením pracovního poměru. Zaměstnavatel je oprávněn srazit si příslušnou částku při poslední výplatě zaměstnancových požitků.

(³) V ostatních případech skončení pracovního poměru před nastoupením dovolené přísluší zaměstnanci její poměrná část, jsou-li u něho splněny podmínky pro vznik nároku na ni; při tom platí ustanovení o omezení dovolené.

(⁴) Za dny, které zaměstnanec zameškal bez důležité příčiny (§ 5 odst. 2 a 3) po vyčerpání dovolené v kalendářním roce, avšak před skončením pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen požadovat od zaměstnance dvojnásobek peněžitých požitků připadajících na jeden den poskytnuté dovolené. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.

(⁵) V ostatních případech skončení pracovního poměru po vyčerpání dovolené, avšak před uplynutím kalendářního roku, je zaměstnavatel oprávněn požadovat od zaměstnance vrácení požitků vyplacených za poměrnou část dovolené, připadající na zbývající část roku, pokud nejde o případy uvedené v § 12 odst. 1. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.

(⁶) Poměrná část dovolené se určí tak, že se poskytne za každý měsíc trvání pracovního poměru v kalendářním roce jedna dvanáctina dovolené.

(⁷) Zaměstnavatel je povinen vydat zaměstnanci při skončení pracovního poměru potvrzení o tom, kolik pracovních dnů si zaměstnanec ze své dovolené vybral, po případě za kolik dní dostal peněžitou náhradu za nevyčerpanou dovolenou.

Zaměstnancům zemědělským a lesním, kteří za trvání pracovního poměru nekonají práci nepřetržitě, přísluší dovolená podle ustanovení § 2, jestliže v kalendářním roce pracovali u téhož zaměstnavatele nebo v témž podniku více než 150 dnů; jinak jim přísluší poměrná část dovolené ve výměře jedné dvanáctiny za každých 25 dnů konané práce. Doba rozhodná pro prodloužení dovolené podle § 2 se zjistí součtem kalendářních let, ve kterých zaměstnanec pracoval aspoň 150 dnů.

(¹) Poskytování peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou je kromě případů uvedených v odstavcích 2 a 3 nepřípustné.

(²) Nemohl-li zaměstnanec vyčerpat dovolenou nebo její část do 31. března příštího roku z příčin uvedených v § 5 odst. 1 nebo z příkazu zaměstnavatele odůvodněného naléhavou potřebou provozu, má nárok na peněžitou náhradu za dovolenou nebo její nevyčerpanou část.

(³) Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou nebo její část přísluší zaměstnanci též, nemohl-li ji vyčerpat pro skončení pracovního poměru.

(⁴) Peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou se rovná peněžitým požitkům odpovídajícím době dovolené, kromě náhrady hotových výloh a odměny za práci přes čas, a peněžité náhradě za naturální požitky (§ 6 odst. 1 a 2).

(¹) Při změně zaměstnání se započte v novém zaměstnání do doby rozhodné pro vznik nároku na dovolenou (§ 1) trvání všech předchozích pracovních poměrů a do doby rozhodné pro prodloužení dovolené (§ 2) trvání všech předchozích pracovních poměrů po dokončení 18. roku věku

a) zaměstnancům, kteří změnili zaměstnání z důvodů obecného zájmu nebo důsledku reorganisace podniku nebo na doporučení úředního lékaře,

b) zaměstnancům, s nimiž byl pracovní poměr po 1. lednu 1947 bez jejich zavinění rozvázán, poněvadž se stali postradatelnými nebo se vrátili do povolání, v nichž byli odborně vyškoleni, jde-li o návrat do oborů důležitějších pro splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství,

c) zaměstnancům, kteří po 1. lednu 1947 dobrovolně přešli z nevýrobního zaměstnání do zaměstnání výrobního nebo ze zaměstnání výrobního do jiného výrobního zaměstnání důležitějšího pro splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství, pokud je za takové prohlásí státní úřad plánovací v dohodě s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě,

d) zaměstnaným manželům zaměstnanců uvedených pod písm. a) až c), jakož i zaměstnanců přeložených, pokud sledujíce manžela do místa jeho nového zaměstnání vstoupí po rozvázání dosavadního pracovního poměru do nového zaměstnání.

(²) Zaměstnanci uvedení v odstavci 1 mají vůči svému dosavadnímu zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené, jestliže neměli v tomto roce plnou dovolenou. Zaměstnanci přísluší poměrná část dovolené, i když mu podle ustanovení § 1 nevznikl nárok na dovolenou.

(³) Neměl-li zaměstnanec, na něhož se vztahuje odstavec 1, v kalendářním roce v dosavadním pracovním poměru plnou dovolenou nebo měl-li dovolenou kratší, než mu přísluší v novém pracovním poměru, má vůči novému zaměstnavateli nárok na poměrnou část dovolené.

(⁴) Došlo-li k rozvázání pracovního poměru během kalendářního měsíce, poskytne poměrnou část dovolené za celý tento měsíc podle předcházejících ustanovení ten zaměstnavatel, u něhož trval pracovní poměr v tomto měsíci déle než polovinu měsíce, a při změně uprostřed měsíce dosavadní zaměstnavatel.

(⁵) Ustanovení odstavců 1 až 4 platí obdobně pro dovolenou zaměstnanců přidělených podle příslušných předpisů k výkonu naléhavých prací a pro účastníky pracovních brigád, pokud trvají déle než 2 měsíce.

Zaměstnancům přijatým na práce sezónní nebo kampaňové přísluší při skončení pracovního poměru místo dovolené za každých 25 dnů konané práce peněžitá náhrada ve výši jedné dvanáctiny požitků, které by jim příslušely po dobu dovolené stanovené podle § 2, kdyby u nich byly splněny podmínky pro vznik nároku na dovolenou (§ 1).

(¹) Domáckým dělníkům a domáckým živnostníkům, kteří nezaměstnávají cizí pracovní sily, přísluší místo dovolené peněžitá náhrada, a to za

dovolenou 2 kalendářních týdnů 4 %,

za dovolenou 3 kalendářních týdnů 6 %,

za dovolenou 4 kalendářních týdnů 8 %

pracovní odměny dosažené v kalendářním roce. Pro určení délky dovolené platí obdobně ustanovení §§ 2 a 4. Náhrada nepřísluší, skončilo-li zaměstnání z viny domáckého dělníka nebo domáckého živnostníka. Peněžitá náhrada je splatná dne 31. prosince nebo při skončení zaměstnání; na žádost domáckého dělníka nebo domáckého živnostníka se však na ni poskytne záloha odpovídající dosažené pracovní odměně.

(²) Pracovní odměnou podle odstavce 1 se rozumí hrubá odměna bez příplatků za hotová vydání.

(³) Podnikatelé domácké práce jsou povinni nahradit zprostředkovatelům domácké práce částky, které tito vyplatí domáckým dělníkům nebo domáckým živnostníkům podle ustanovení odstavce 1.

(¹) Ustanovení tohoto zákona o zaměstnancích a pracovním poměru platí obdobně o učních a učebním poměru.

(²) Délka dovolené hornických učňů činí 4 kalendářní týdny v roce; pro tyto učně neplatí ustanovení §§ 2 a 3.

(³) Zaměstnancům ve stavebnictví a v oborech se stavebnictvím souvisících se započítává do doby rozhodné pro prodloužení dovolené trvání pracovních poměrů, které jim byly podle dříve platných předpisů započteny k 21. prosinci 1953.

(¹) Ujednání odporující tomuto zákonu nebo předpisům vydaným podle něho jsou neplatná, a to i když byla uzavřena před jeho účinností.

(²) Placená dovolená na zotavenou smí být poskytována, jen jsou splněny předpoklady stanovené tímto zákonem, a nesmí přesahovat výměru vyplývající z jeho ustanovení. Za splnění tohoto ustanovení jsou zaměstnavatelé osobně odpovědni.

(¹) Tento zákon se nevztahuje na úpravu placené dovolené na zotavenou vojáků z povolání.

(²) Dovolenou příslušníků Sboru národní bezpečnosti upraví v dohodě s Ústřední radou odborů ministerstvo vnitra.

(³) Dovolenou učitelů a vychovatelů upraví ministerstvo školství v dohodě se zúčastněnými ministerstvy a Ústřední radou odborů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1954; provedou jej všichni členové vlády.