Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Prohloubení výchovného účinku trestů ukládaných za přestupky je třeba zajistit novou úpravou těchto trestů. Aby se pak při posuzování trestných činů a závažných přestupků neuplatňovala hlediska zcela odlišná a aby se tak přispělo k důslednému zachovávání a upevňování socialistické zákonnosti, je třeba řízení o takových přestupcích soustředit u prokurátorů a soudů.

(1) Orgán národního výboru může za přestupek uložit jako hlavní trest jen některý z těchto trestů:

a) nápravné opatření až na tři měsíce,

b) veřejné pokárání,

c) pokutu do 3 00 Kčs.

(2) Orgán národního výboru může za přestupek uložit jen tyto vedlejší tresty:

a) zákaz činnosti,

b) propadnutí věci,

c) uveřejnění nálezu.

(3) Jen trestní komisi zřízené u národního výboru (§ 9 trestního rádu správního) náleží ukládat tyto tresty:

a) nápravné opatření,

b) veřejné pokárání,

c) pokutu převyšující 500 Kčs,

d) zákaz činnosti.

(4) Náhradní trest za nedobytnou pokutu orgán národního výboru neuloží.

(1) Má-li orgán národního výboru za to, že se zřetelem na stupeň nebezpečnosti přestupku pro společnost, míru zavinění, osobu pachatele nebo přitěžující okolnosti, je nutné za přestupek uložit trest jinému druhu nebo trest vyšší, než je uvedeno v § 2 odst. 1 nebo 2, postoupí věc příslušnému okresnímu prokurátoru; vrátí-li prokurátor postoupenou věc, orgán národního výboru v řízení pokračuje.

(2) Postoupit věc prokurátoru podle odstavce může jen trestní komise zřízená u národního výboru.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se neužije v řízení o urážkách na cti.

(1) Přestupky spáchané osobami podléhajícími vojenské kázeňské pravomoci se trestají podle kázeňských řádů pro ně platných.

(2) Ministři národní obrany a vnitra určí, kteří představení jsou oprávněni postoupit věc příslušnému vojenskému prokurátoru, nepovažují-li se zřetelem na stupeň nebezpečnosti přestupku pro společnost, míru zavinění, osobu pachatele nebo přitěžující okolnosti kázeňské vyřízení přestupku za postačující.

(1) Prokurátor a soud konají řízení o přestupcích ve věcech, které byly prokurátoru postoupeny podle § 3 nebo § 4 odst. 2.

(2) Jestliže se prokurátor doví o přestupku a má za to, že se zřetelem na okolnosti uvedené v § 3 odst. 1 je přiměřený trest jiného druhu nebo trest vyšší, než může uložit orgán národního výboru nebo jiný veřejný orgán, koná sám o přestupku řízení a podá žalobu u soudu; prokurátor však nemůže konat řízení o přestupku, rozhodl-li již ve věci v první stolici orgán národního výboru nebo jiný veřejný orgán.

(3) Ustanovení odstavce 2 se neužije, podléhá-li obviněný vojenské kázeňské pravomoci.

(1) Souvisí-li kterýkoli přestupek s trestným činem téhož obviněného, prokurátor a soud konají společné řízení i o tomto přestupku.

(2) Jestliže důvod společného řízení zanikne zastavením trestního stíhání pro trestný čin a nejde o případ uvedený v § 5 odst. 2, prokurátor nebo na jeho návrh soud postoupí zbývající věc příslušnému orgánu národního výboru nebo jinému veřejnému orgánu; postoupit zbývající věc orgánu národního výboru nebo jinému veřejnému orgánu však nelze, bylo-li ve věci již zahájeno hlavní líčení.

Vyjde-li v hlavním nebo odvolacím líčení o trestném činu najevo, že skutek, pro který byla podána žaloba, je přestupkem, rozhodne soud rozsudkem i o tomto přestupku.

O přeměně nápravného opatření uloženého orgánem národního výboru, v trest odnětí svobody rozhoduje podle § 203 trestního řádu lidový soud, v jehož obvodu je národní výbor, jehož orgán uložil nápravné opatření.

(1) Řízení o přestupcích koná v první stolici okresní prokurátor a lidový soud, a jde-li o přestupek, pro který obviněný jinak podléhá vojenské kázeňské pravomoci, nižší vojenský prokurátor a nižší vojenský soud.

(2) O řízení o přestupcích před prokurátorem a soudem se užije přiměřeně ustanovení trestního řádu, pokud z ustanovení tohoto zákona nevyplývá nic jiného.

(1) Obviněný může být vzat do vazby nebo v ní ponechán jen z některého důvodu uvedeného v § 96 odst. 2 písm. a) nebo b) trestního řádu.

(2) Vazba nesmí trvat déle než třicet dnů.

Ustanovení § 124 odst. 2 až 4 trestního řádu o pozorování obviněného v ústavu se neužije.

Prokurátor se může dát zastupovat orgánem povolaným k vyhledávání nebo zaměstnancem prokuratury, určeným generálním prokurátorem.

Ustanovení §§ 10 až 12 se neužije, koná-li se společné řízení o trestném činu a přestupku.

(1) Za přestupek může být uložen jako hlavní trest místo trestu odnětí svobody, stanoveného v zákoně, trest nápravného opatření; doba nápravného opatření takto uloženého činí nejméně čtrnáct dnů a nesmí činit více než dvojnásobek horní hranice trestu odnětí svobody, stanoveného v zákoně na tento přestupek.

(2) Nápravné opatření nelze uložit pachateli, který

a) je trvale neschopen nebo

b) podléhá vojenské kázeňské pravomoci.

(3) Pokutu vedle nápravného opatření nelze uložit.

Nápravné opatření se vykonává na svobodě. Záleží v tom, že pachatel je povinen po dobu trestu vykonávat práci mu určenou za sníženou odměnu za práci a bez některých výhod vyplývajících z pracovního poměru.

(1) Je-li pachatel v pracovním poměru, zejména vykonává-li práci převážně tělesnou, nenařídí se změna jeho zaměstnání. Z důležitých důvodů může však být na dobu trestu nařízena změna pachatelova zaměstnání, zejména v tom směru, aby vykonával práci méně odpovědnou nebo v jiném pracovišti; v tomto případě se zároveň stanoví zásady pro určení druhu, způsobu a místa pachatelova zaměstnání.

(2) Z odměny náležející pachateli za práci propadá jedna pětina státu; tato částka může být však při uložení trestu snížena až na jednu dvacetinu odměny.

(3) Doba výkonu nápravného opatření se nezapočítává do doby trvání pracovního poměru, pokud jeho délka má význam pro vznik nebo rozsah nároků z pracovního poměru; uplyne-li však jeden rok od výkonu nápravného opatření, tato doba se do doby trvání pracovního poměru dodatečně započte. Nároky pachatele z národního pojištění zůstávají nedotčeny.

(1) Do výkonu nápravného opatření se nezapočítává doba, po kterou pachatel práci mu určenou z jakéhokoli důvodu nevykonává.

(2) Jestliže pachatel práci mu určenou nenastoupí ve stanovené lhůtě nebo ji nevykonává řádně, přemění soud nápravné opatření v trest odnětí svobody. Za dva dny nevykonaného nápravného opatření uloží soud jeden den odnětí svobody.

Výkon trestu nápravného opatření uloženého orgánem národního výboru zařizuje tento orgán.

(1) O tom, že nápravné opatření bude vykonáno beze změny zaměstnání, vyrozumí orgán národního výboru, který je uložil, pachatelova zaměstnavatele a sdělí mu skutečnosti potřebné pro výkon tohoto trestu.

(2) Nařídí-li se změna dosavadního zaměstnání pachatele, určí nové zaměstnání orgán národního výboru, který nápravné opatření uložil, podle zásad stanovených při uložení trestu; zaměstnavateli sdělí skutečnosti potřebné pro výkon nápravného opatření.

(3) Zaměstnavatel pachatele je povinen neodkladně sdělit orgánu národního výboru veškeré skutečnosti rozhodné pro přeměnu nápravného opatření nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody; je dále povinen ty částky odměny náležející pachateli za práci, které propadají státu, vyúčtovat a odvádět národnímu výboru.

Je-li pachatel stižen chorobou, která mu znemožňuje výkon určeného zaměstnání, orgán národního výboru na potřebnou dobu odloží nebo přeruší výkon nápravného opatření, které uložil, nebo určí pachateli zaměstnání jiné; to učiní orgán národního výboru též v tom případě, jde-li o těhotnou ženu, jejíž zdraví by bylo výkonem trestu ohroženo.

Doví-li se orgán národního výboru o skutečnostech, které odůvodňují přeměnu nápravného opatření jím uloženého nebo jeho zbytku v trest odnětí svobody, vyrozumí o tom ihned okresního prokurátora.

Výkon trestu odnětí svobody uloženého za přestupek může soud podmíněně odložit; ustanovení §§ 24 až 28 trestního zákona o podmíněném odsouzení se zde užije přiměřeně.

Odsuzuje-li soud pachatele pro trestný čin a přestupek, užije přiměřeně ustanovení § 22 odst. 1 trestního zákona o úhrnném trestu.

Trestní komise zřízená u národního výboru je podřízena radě národního výboru.

Dosavadních předpisů o řízení o přestupcích se užije, bylo-li v řízení zahájeném před účinností tohoto zákona v první stolici rozhodnuto; jestliže však rozhodnutí odvolací stolicí bylo změněno a věc byla vrácena první stolici k novému projednání, pokračuje se v řízení podle tohoto zákona.

Zrušují se všechna ustanovení, která odporují tomuto zákonu; dále se zrušuje § 12 odst. 3 a 4 trestního zákona správního.