Předseda Fierlinger.
Místopředsedové Hodinová-Spurná, dr Polanský, Fiala, Valo, Štětka, Žiak.
Členové vlády: první náměstek
předsedy vlády ministr gen. arm. dr Čepička,
náměstek předsedy vlády ministr Kopecký;
ministři dr Nejedlý, dr Kyselý,
David, Krosnář, Nosek, Barák, Beran,
dr Neuman, Pospíšil, Smida, dr Škoda.
225 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik;
jeho náměstek dr Rattinger.
Předseda (zvoní): Zahajuji 80. schůzi
Národního shromáždění.
Vážené Národní shromáždění!
Vzpomeňme při zahájení dnešní
schůze (Poslanci povstávají.) zesnulého
člena Národního shromáždění
soudruha Gustava Klimenta, který po celý
svůj život a od roku 1929 jako poslanec Národního
shromáždění za Komunistickou stranu
Československa bojoval za práva dělnické
třídy a všech pracujících, za
porážku kapitalistického řádu.
V roce 1945 po svém návratu z koncentračního
tábora se přes své útrapami podlomené
zdraví zařadil ihned plně do budování
naší osvobozené republiky a jejího lidově
demokratického zřízení. Všichni
jej zachováme v živé paměti jako poslance,
jako ministra, jako předsedu Ústřední
rady odborů, ale především jako poctivého,
dobrého člověka a soudruha, který
dovedl dát vše pro svou rodnou Komunistickou stranu
Československa, pro pracující lid obou našich
národů a pro naši vlast, lidově demokratickou
republiku Československou. (Poslanci usedají.)
Děkuji.
Sděluji, že poslaneckého mandátu se
vzdali poslanci Jan Černý a Václav
Sova.
Ministerstvo vnitra povolalo na uprázdněné
poslanecké mandáty tyto poslance: Bohuslava Bláhu,
Františka Kuklu, Karla Mrázka, Marii
Müllerovou a Jana Pištěka.
Všichni tito poslanci se dostavili do dnešní
schůze.
Protože před tím podle § 89 jedn. řádu
podepsali v Kanceláři Národního shromáždění
prohlášení, obsahující formuli
poslaneckého slibu, přistoupíme ke slibu
podle § 42 ústavy a § 90 jedn. řádu
Národního shromáždění
tím způsobem, že bude předem přečtena
ústavou předepsaná formule slibovací,
poslanci Bohuslav Bláha, František Kukla,
Karel Mrázek, Marie Müllerová
a Jan Pištěk ke mně přistoupí
a vykonají slib podáním ruky a slovem "slibuji".
(Poslanci povstávají.)
Gen. tajomník NS Kováčik (číta):
"Sľubujem, že budem verný republike Československej
a jej ľudovodemokratickému zriadeniu. Budem zachovávať
jej zákony a svoj mandát vykonávať podľa
najlepšieho vedomia a svedomia na prospech ľudu a štátu."
Posl. Bláha (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji.
Posl. Kukla (podávajúc predsedovi ruku):
Sľubujem.
Posl. Mrázek (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji.
Posl. Müllerová (podávajíc
předsedovi ruku): Slibuji.
Posl. Pistěk (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)
Předseda: Sděluji, že mandátový
výbor ve své schůzi dne 22. prosince 1953
prozkoumal a ověřil poslanecké mandáty
poslanců: Jana Jelínka, Adolfa Kořínka,
Karla Pecka a Anny Svarovské.
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není.
Národní shromáždění vzalo
tedy na vědomí usnesení mandátového
výboru a ověřilo poslanecké
mandáty jmenovaných poslanců.
Podle denního pořadu usneseného užším
předsednictvem Národního shromáždění
dne 15. prosince 1953 je na pořadu dnešní schůze:
1. Společná zpráva výborů ústavně-právního
a kulturního k vládnímu návrhu zákona
(tisk 729) o právu autorském (autorský zákon)
(tisk 738).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 726),
kterým se mění a doplňují některá
ustanovení trestního práva správního
(tisk 732).
3. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 728)
o přechodné úpravě promlčení
některých peněžitých pohledávek
(tisk 733).
4. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového k vládnímu návrhu
zákona (tisk 727) o devisovém hospodářství
(tisk739).
5. Zpráva výboru ústavně-právního,
výboru pro hospodářské plánování
a jeho kontrolu a výboru rozpočtového k vládnímu
návrhu zákona (tisk 731) o bytové výstavbě,
udržování a správě bytového
majetku a jejich financování (tisk 740).
6. Zpráva výboru ústavně-právního
a výboru pro hospodářské plánování
a jeho kontrolu k vládnímu návrhu zákona
(tisk 730) o místním průmyslu a komunálním
hospodářství (tisk 736).
7. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládních nařízeních vydaných
podle § 42 odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o
prvním pětiletém hospodářském
plánu rozvoje Československé republiky (tisk
734).
8. Zpráva výboru kulturního o vládním
nařízení ze dne 23. června 1953 č.
60 Sb. vydaném podle § 42 odst. 1 zákona č.
241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském
plánu rozvoje Československé republiky (tisk
737).
9. Zpráva výboru pro hospodářské
plánování a jeho kontrolu o vládních
nařízeních vydaných podle § 42
odst. 1 zákona č. 241/1948 Sb. o prvním pětiletém
hospodářském plánu rozvoje Československé
republiky (tisk 735).
10. Zpráva výboru sociálně-politického
a zdravotnického o vládních nařízeních
vydaných podle § 42 odst. 1 zákona č.
241/1948 Sb. o prvním pětiletém hospodářském
plánu rozvoje Československé republiky (tisk
741).
Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu?
(Nebyly.)
Námitek není.
Podle jednacího řádu rozhodne Národní
shromáždění o pořadu prostým
hlasováním bez rozpravy.
Kdo souhlasí s navrženým pořadem schůze,
nechť zvedne ruku! (Děje se.).
To je většina. - Navržený pořad
je tedy schválen.
Přistoupíme k projednávání
prvního bodu schváleného pořadu, kterým
je
1. Společná zpráva výborů
ústavně-právního a kulturního
k vládnímu návrhu zákona o právu
autorském (autorský zákon) (tisk 738).
Zpravodajem je posl. dr Julius Dolanský, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Julius Dolanský: Slavné
Národní shromáždění. soudruzi
a soudružky!
Dostalo se mi cti, abych podal jménem výborů
ústavně-právního a kulturního
společnou zprávu k vládnímu návrhu
zákona o právu autorském (autorský
zákon). Dovolte, abych řekl hned na počátku:
Považuji tento den, kdy projednáváme tak závažný
zákon, za jeden z největších svátků
naší české a slovenské národní
kultury. Jde o návrh zákona, který má
dalekosáhlý význam pro celý další
rozvoj naší národní vzdělanosti.
Máme před sebou zákon, který se stane
jedním z úhelných kamenů a nosných
pilířů ve velkolepé budově
naší nové, socialistické společnosti.
Zákon, který se dotkne ve svých důsledcích
každého občana naší vlasti, protože
každému z nás zaručuje vyšší
a větší podíl na nejvzácnějších
statcích kulturní tvořivosti.
Také tento zákon vyrůstá z ducha Ústavy
9. května a navazuje přímo na její
§ 19, kterým se "svoboda tvůrčí
činnosti duševní zaručuje". Už
na tomto místě naší Ústavy 9.
května se praví v odstavci 2: "Kulturní
statky jsou pod ochranou státu. Stát dbá
na to, aby byly přístupny všem, a podporuje
vědu i umění v zájmu rozvoje národní
kultury, pokroku a obecného blahobytu; zejména pečuje
o to, aby byly tvůrčím pracovníkům
zajištěny příznivé podmínky
pro jejich práci."
Náleží tedy zákon o právu autorském
do řady těch velikých právních
aktů, kterými si plánovitě stavíme
pevnou základnu pro mohutný a radostný rozvoj
vzdělanosti našeho lidu. Od nezapomenutelného
Února 1948, kdy všecek český a slovenský
pracující lid odrazil kontrarevoluční
útok reakce proti naší lidové demokracii,
vyšla z tohoto našeho Národního shromáždění
řada vynikajících zákonů, které
jsou chloubou a oporou nové československé
kultury. Dali jsme základ naší jednotné
škole od mateřského školství až
po university a ostatní vysoká učiliště.
Otevřeli jsme brány k vzdělání
a k lidové osvětě všem příslušníkům
naší republiky. Vybudovali jsme Čs. akademii
věd a Čs. akademii zemědělskou. Naše
lidové zákonodárství se postaralo
a stará o nejrůznější odvětví
české a slovenské kultury, od lidového
knihovnictví a péče o divadla až po
nový rozkvět tělesné výchovy
a sportu ve službách pracujících. Žádný
z kapitalistických států na světě
nemůže dát a nedává svým
občanům takové kulturní hodnoty, zaručené
zákonem, jako všecky naše země lidových
demokracií, které budují podle vzoru Sovětského
svazu socialismus a usilují o trvalý mír.
Co přináší nového vládní
návrh zákona o právu autorském? Vztahuje
se na jeden z nejdůležitějších
úseků kulturní práce u nás,
na širokou oblast tvorby literární, vědecké
a umělecké. Jak říká už
jeho úvodní ustanovení v § 1, "účelem
autorského zákona je upravit vztahy, které
vznikají v souvislosti s vytvořením děl
literárních, vědeckých a uměleckých,
tak,
aby byla zajištěna ochrana zájmů takových
děl a podnícena ideová tvorba sloužící
zájmům lidu a jeho kulturnímu růstu,
aby zároveň bylo zaručeno, že se na
výsledcích tvůrčí činnosti
autorů budou podílet nejširší masy
pracujícího lidu, a
aby se tak jejich díla stala účinným
nástrojem budování socialistické společnosti".
Soudružky a soudruzi, takového zákona u nás
ještě nebylo. Nebyl a nemohl být takový
zákon v kapitalistické společnosti, protože
se přímo vymykala a protivila jejím zájmům
představa o kultuře, sloužící
pracujícímu lidu. Buržoasní předmnichovská
Československá republika měla sice také
zákon o právu autorském z roku 1926 s několika
úpravami a zákon o nakladatelské smlouvě
z roku 1923. Ale nenajdete v nich ani stopy po tom, co je páteří
vládního návrhu našeho nového
autorského zákona. Staré buržoasní
zákony "chránily", či spíše
pokoušely se "chránit" protikladné
individuální zájmy jednotlivců, autorů
a nakladatelů. Rozumí se: v duchu kapitalismu. Pokroucenými
paragrafy vymezovaly, jak daleko se smí popustit uzda sobeckému
vyděračství nakladatelských nabobů
a kam až smí jít systém vzájemného
napalování. Že na to obyčejně
doplatil autor, je nabíledni. Byl ve hře slabším
a bezmocným partnerem a sotva kdy se mu podařilo
zabránit, aby si soukromý nakladatel, kapitalista
a podnikatel nepřetiskoval, podvodně a beztrestně
nerozmnožoval jeho dílo nad smluvený náklad.
Soukromým nakladatelům šlo téměř
vždycky jenom o zisk, a čerta starého se starali,
jak budou prospívat díla jimi vydaná veřejnosti.
Myslím, že každý z tvůrčích
pracovníků, ať umělců či
vědců ze starší generace, by o tom mohl
podat bezpočet svědectví z vlastní
zkušenosti. Bohatství a majetek předních
nakladatelských firem rostl do závratných
rozměrů. A vlastní tvůrcové
kultury, spisovatelé, umělci a vědci přitom
zůstávali obyčejně chudými
inteligenty. Ještě aby hluboce smekali před
svým "pánem", "dobrodincem"
a "mecenášem", nakladatelem. Měli
mu být vděčni zato, že jejich dílo
milostivě vydal. Nejedna anekdota kolovala o tom, jak se
autoři pokoušeli tehdy vyzrát na svého
"mecenáše".
Poměr mezi autorem a soukromým nakladatelem byl
za kapitalismu na celém světě stejný.
Hle, jak jej vylíčil už geniální
Puškin v "Rozmluvě nakladatelově s básníkem"!
- citujeme jeho verše v českém překladu
Petra Křičky. Když Puškin nabízel
svému nakladateli verše s touhou po svobodě,
všemohoucí vládce knižního trhu
mu odpověděl:
"Hm. Po svobodě... Nuže, pak |
vám dobrou radu hodlám dáti: |
náš věk je kšeftař; bez peněz |
ni svobody už není dnes. |
V tom věku železném se smáti |
lze slávě, pestré záplatě |
v pěvcově vetchém kabátě. |
My chceme zlato, zlato, zlato: |
to shromažďujte den co den!" |
Podobné zkušenosti měl u nás na příklad Svatopluk Čech. |
Chcete slyšet, jak jeho nakladatel uvítal, když mu přinesl báseň |
o "Šotkovi"? Zasypal ho přívalem takovýchto řečí: |
"Tedy veršovaný nesmysl, můj brachu? |
je-li notný, přijmu báseň beze strachu. |
Mně to arci v počet čáru neudělá, |
bude-li jen z toho řádná, divá mela; |
neboť sensace, ať v tom či onom tvaru, |
věř, je duší doby, pákou všeho zdaru; |
toť ta pestrolesklá muška čarodějná, |
na niž možno chytat zlatých rybek hejna. |
Tvoje myšlenka mne zajala již cele; |
doufám, že náš obchod vydaří se skvěle. |
Již v mé hlavě také vtipný nápad klíčí: |
Dobré jest, když povrch sám již hodně křičí, |
knihy tvář a roucho; toho dbáti radno, |
na ty trety kupci přilípnou se snadno, |
na strakatý obal, knihařovy stvůrky, |
jako mouchy na terč pestré muchomůrky. |
Pak se desky sepnou dračím z kovu spárem - |
tak bych zvítězil i literárním škvárem!" |
Takové byly moresy mezi nakladateli a autory za kapitalismu.
Množství příkladů najdete na
každém kroku. Kdo tehdy ovládal nejenom knižní
trh, ale všecku kulturní tvorbu? Soukromí podnikatelé.
A co bylo jejich heslem? Shromažďovat "zlato, zlato,
zlato!". Dělat "skvělé obchody"
s pomocí sensace a pestrobarevných kýčů,
líbivých na povrch. Šířit literární
škváry, aby se kapsa obohatila. Však se na ně
ještě dobře pamatujeme. A doposud bují
všecky ty nemravy v kapitalistických zemích.
A o tom, jak vypadá kultura a literatura "cowboyek",
"buffalobillek", kriminálních filmů
a podobných perel v "americkém způsobu
života", není potřeba ani zvláštní
zmínky. S takovýmto pauměním nechceme
mít už nikdy nic společného.