Skutočnosť, že naša vláda sa neochvejne
usiluje o demokratické mierové riešenie nemeckej
otázky, o mierové riešenie všetkých
medzinárodných sporných vecí, je v
najhlbšom súlade s mierovým úsilím
nášho ľudu a náš ľud sväté
mierové úsilie našej vlády odhodlane
podporuje. (Potlesk.)
V pevnom somknutí Národného frontu ideme
bojovať proti vlastným nedostatkom a podľa slov
nášho nezabudnuteľného prezidenta Gottwalda
budovať vlasť a tak posilňovať mier.
Vážené Národné shromaždenie!
Klub poslancov Strany slovenskej obrody ma poveril vyhlásiť,
že srdečne víta vládne vyhlásenie
a že poslanci Strany slovenskej obrody s úplnou dôverou
k našej vláde budú zaň svorne hlasovať.
(Potlesk.)
Místopředseda Štětka: Děkuji
p. posl. Mjartanovi. Dalším řečníkem
je posl. akademik Trávníček. Dávám
mu slovo.
Posl. dr Trávníček: Vážený
soudruhu presidente, vážené Národní
shromáždění!
Vládní prohlášení je dokument
mimořádné důležitosti, důsažnosti
pro pracující inteligenci, a to proto, že podává
všestranný obraz a hluboký rozbor všeho
našeho společenského dění, vycházející
z minulosti a soustavně zaměřený k
současnosti a budoucnosti. Tento obraz a rozbor je nutkavým
podnětem k tomu, aby naše inteligence kriticky a sebekriticky
zvážila svou dosavadní činnost a vyvodila
z ní důsledky pro svou činnost další.
Náš nezapomenutelný první dělnický
president Klement Gottwald řekl na sjezdu Národní
kultury v dubnu 1948 toto: "Třeba říci
ke cti naší inteligence, že v dosavadním
našem budování i v historickém únoru
stála v naprosté většině pevně
na straně lidu, na straně pokroku."
Převratná velikost doby, kterou prožíváme,
vyžaduje, aby se inteligence, stojíc na straně
lidu a pokroku, důsledně zbavila všech pozůstatků
předmnichovské ideologie a obrozena nastoupila cestu
novou, která je v plném souladu s novým dějinným
obdobím obou našich národů, s obdobím
lidové demokracie, rychle a neúchylně kráčející
k socialismu.
Část naší inteligence se však ještě
úplně nevymanila z isolace od celého společenského
dění, v které byla za kapitalistické
předmnichovské republiky. Zapomíná,
že tato isolace by znamenala dnes totéž, co znamenala
dříve, totiž přisluhování
buržoasii, společenské třídě
reakční, odumírající, nerozpakující
se obětovat svým třídně sobeckým
cílům existenci nejen našeho státu,
nýbrž i obou našich národů.
Část naší inteligence si dosud plně
neuvědomuje nutnost těsně se přimknout
k nové vůdčí historické síle
společnosti, k dělnické třídě,
která plníc pod vedením Komunistické
strany Československa svou významnou dějinnou
úlohu v pevném svazku s drobným a středním
rolnictvem, je tmelivým jádrem všech pracujících
a umožňuje tak vytváření lidské
společnosti, ve které je práce jedinou tvořitelkou
trvalých lidských hodnot.
Jen v těsném spojení s dělnickou třídou
může inteligence plnit své společenské
poslání, může platně přispět
k našemu socialistickému budování.
Je to tím naléhavější, že
dělnická třída v čele všeho
našeho pracujícího lidu "v nejčistší
podobě uskutečňuje pokrokové ideály
naší minulosti v souzvuku se soudobými ideály
lidové demokracie a socialismu", kdy je dělnická
třída "uchovatelkou a rozmnožovatelkou
toho nejlepšího, co kdy národ vytvořil",
jak řekl Klement Gottwald.
Vládní prohlášení připomíná
naší inteligenci základní bytostný
rozdíl mezi předmnichovským kapitalismem
a socialismem, který dnes budujeme. Předmnichovský
kapitalismus se jednostranně zaměřoval na
oblast hospodářskou, kdežto oblast kulturní
odsunul na starou zrezivělou kolej.
Socialismus naproti tomu rozvíjí rovnoměrně,
souladně obě základní oblasti společenského
dění, oblast hospodářskou i kulturní.
Oběma těmto oblastem v duchu Stalinova základního
ekonomického zákona socialismu vytyčuje stejný
cíl, zajištění maximálního
uspokojování neustále rostoucích potřeb
celé společnosti.
Vládní prohlášení přesvědčivě
poukazuje na důležitou okolnost, že úspěšný
rozvoj naší průmyslové výroby
po druhé světové válce znamená
upevnění naší státní samostatnosti,
poněvadž nás zbavuje závislosti na kapitalistickém
Západě.
Máme všichni v živé paměti, že
nacistická okupace znamenala velké nebezpečí
též pro naši národní kulturu, největší
nebezpečí v celých našich dějinách.
Tu se jasně ukazuje dialektická souvislost oblasti
kulturní s hospodářskou. Jestliže dnešní
úspěšná výstavba průmyslu,
a to zásluhou dělnictva, upevňuje naši
samostatnost, platí to zcela přirozeně též
o výstavbě naší kultury. A je-li péče
o kulturní oblast posláním inteligence, plyne
z toho, že rozšíření a prohloubení
veškeré dosavadní kulturní činnosti
je vlasteneckou povinností naší inteligence.
Usilovnou a všestrannou péčí o kulturní
výstavbu naší vlasti přispěje
inteligence ke zvýšení životní
úrovně všeho našeho pracujícího
lidu, které zdůrazňuje vládní
prohlášení a k jehož uskutečnění
směřují všechna opatření
v něm navrhovaná.
Vládní prohlášení obsahuje tak
přímo i nepřímo pracovní, tvůrčí
program inteligence, určuje náplň, úkoly
její činnosti.
Úspěšný růst průmyslové
a zemědělské výroby, který
je předpokladem pro zvyšování hmotné
životní úrovně pracujících,
nezbytně vyžaduje od inteligence jako nositelky vědy
a techniky, aby široce a hluboce rozvinula výzkum
všech hospodářských hodnot, všeho
toho, co souvisí s průmyslovou a zemědělskou
výrobou, neboť předmnichovská buržoasie
měla zájem jen o výzkum toho, co přímo
zvyšovalo její kapitalistický zisk, a zcela
pomíjela výzkumnictví ve prospěch
pracujících. Výzkum hospodářských
hodnot je jedním z hlavních úkolů
Čs. akademie věd, Slovenské akademie věd
a Zemědělské akademie, jejichž zřízení
je historickým mezníkem v rozvoji československé
vědy. Důležitým doplňkem tohoto
významu je jednak vědecký výzkum na
našich vysokých školách, jednak výchova
vědeckých a odborných kádrů
na nich.
Stále se zvyšující péče
našeho státu o zdraví lidu vyžaduje nezbytně,
aby se tato péče opírala o výsledky
vědeckého bádání lékařského.
Tu připadá důležitý úkol
lékařským fakultám, a to nejen po
stránce výzkumnické a odborně vzdělávací,
nýbrž i co do výchovy nového typu lékařů,
kteří by neviděli v pracujících
zdroj svého blahobytného životního zajištění,
nýbrž platné členy lidské společnosti,
kterým mají obětavě a všemožně
pomáhat, aby si plně zachovali svou tvůrčí
pracovní schopnost a vnitřní uspokojení,
životní radost z ní plynoucí.
Ta část vládního prohlášení,
která se týče utěšeného
růstu našeho školství, v které
se zdůrazňuje potřeba zvýšení
vzdělanostní úrovně, mimo jiné
poskytnutím úplného středoškolského
vzdělání veškeré naší
mládeži, jasně vytyčuje důležité
úkoly všem našim školským pracovníkům
v nejširším smyslu. Při plnění
těchto úkolů nechť jsou si vědomi
toho, že je socialismus nikoliv pouze nový, jiný
společenský řád než kapitalismus,
nýbrž řád vyšší, který
usiluje o rozvoj nejvyšších kvalit lidských,
o rozvoj všeho toho, co je v člověku krásného,
vpravdě lidského, co jej povznáší,
zušlechťuje. Naší vychovatelé nechť
jsou si vědomi toho, že se rozvíjením
rozumové stránky lidské rozvíjí
též stránka citová a volní, neboť
cit a vůle jsou výsledkem, odrazem rozumové,
poznávací stránky lidského duševna.
Vědění, poznání formuje povahu
člověka, z něho pramení cit lásky,
důvěry, oddanosti atd. stejně jako cit nenávisti,
odporu atd., a řídí, usměrňuje
lidské chování a jednání.
Připomeňme si, že osvobození celého
světa od barbarského nacismu a fašismu sovětskou
armádou a všemi sovětskými lidmi je
výsledek nejen vyspělého válečného
umění, nýbrž i vrcholného hrdinství
a bezmezné obětavosti, výsledek nejen poznání,
nýbrž i vřelého citu a pevné
vůle. A připomeňme si našeho Julia Fučíka
a všechny ty hrdinné bojovníky za svobodu naší
vlasti, jejichž je Fučík prototypem.
Naši vychovatelé mají čestný
a odpovědný úkol vzdělávat
a vychovávat člověka pro socialismus, člověka
socialistického, milujícího svou vlast a
národ a prodchnutého úctou a vážností
ke všem ostatním národům na světě.
Vládní prohlášení s důrazem
poukazuje na neustálý růst společenských,
kulturních potřeb našich pracujících,
ušlechtilé zábavy, návštěvy
kin, divadla, koncertů, uměleckých výstav,
vzdělávacích přednášek,
poslechu rozhlasu, četby krásného i odborného
písemnictví. Tento pozoruhodný jev našeho
společenského života žádá
nezbytně rozvoj osvěty, rozvoj našich společenských
věd, veškerého umění, celé
naší duchové kultury. Její pěstitelé,
osvětoví pracovníci, vědci, spisovatelé
a umělci musí mít na paměti, že
jsou-li pracující spotřebiteli kultury, jejími
nositeli, je třeba, aby tato kultura svým duchem,
svou náplní byla lidová, národní.
To naprosto neznamená snížení její
úrovně, nýbrž naopak zvýšení
její kvality a tím úkonnosti. To znamená
zbavit naši kulturu všech rysů úpadkovosti,
které v ní vznikly za předmnichovské
republiky. Vynikající znalec naší kultury,
její velký tvůrčí představitel
a strážce pokrokových tradic kulturních,
president Čs. akademie věd Zdeněk Nejedlý
řekl na večeru kulturních pracovníků
koncem května 1945, že dekadentní úpadková
kultura v předmnichovské republice "vykopala
přímo propast mezi sebou a lidem, který tak
zůstával vně všeho tohoto dění".
To bylo v zájmu buržoasie, která tím
chtěla odvrátit pozornost od skutečného
života, který přinášel pracujícím,
vlastním představitelům národa, jen
strádání a utrpení.
Naléhavým úkolem všech kulturních
pracovníků je proto jednak vymýtit všechno
to, čím kultura sloužila předválečné
buržoasii, co má na sobě pečeť
úpadkovosti, jednak plně rozvíjet a nově
vytvářet všechno to, co slouží
všem pracujícím, co podporuje výstavbu
socialismu, co přispívá k výchově
socialistického člověka. Tento úkol
je mnohem obtížnější, než
bylo přisluhování nemohoucné odumírající
buržoasii, neboť je třeba kultury živé,
pevné spjaté s životem a s národem,
kultury obsahem socialistické, formou národní,
kultury tvořivé, posilující a zušlechťující.
Tento úkol je však svrchovaně nutný,
protože hoví životním potřebám
a zájmům obou našich národů.
Pracující inteligence radostně vítá
se všemi pracujícími vládní prohlášení
jako neklamný důkaz o tom, že je veškeré
naše společenské dění vedeno
a řízeno tak, aby byl naplněn základní
ekonomický zákon socialismu, vyslovený velkým
Stalinem.
V celé dlouhé historii lidstva teprve socialismus,
nejprve v Sovětském svazu, prohlásil péči
o každého pracujícího člověka
za základní cíl společenského
řádu. Teprve socialismus ústrojně
spojuje hospodářskou oblast společenského
života s oblastí kulturní, neboť se buduje
na vědeckém poznání přírody,
lidské společnosti a jejich vývoje. A tak
věda a s ní spjatá technika nabývá
v socialismu životní důležitosti. Z toho
přirozeně vyplývá i důležitost
umění, které podává podle Lenina
věrné poznání skutečnosti jako
věda, jenže v uměleckých obrazech.
Výmluvným důkazem životního významu
vědy, techniky a umění pro vývoj lidstva
je Sovětský svaz. To přetvoření
zchátralé carské říše
za krátkou dobu v kvetoucí mohutný socialistický
Sovětský svaz, ty velkolepé stavby komunismu,
to je triumf vědy a umění v nedílné
spojitosti s tvůrčí prací a s velkou
iniciativou dělnické třídy. (Potlesk.)
Komunistická strana Československa jako vedoucí
a odpovědná síla našeho národního
a státního dění a naše vláda
soustavně vytvářejí žádoucí
předpoklady pro neustálý rozvoj naší
kultury. Naši pracující inteligenci čekají
proto velké a odpovědné úkoly v oblasti
vědy, techniky a všeho umění.
Česká a slovenská inteligence získala
si čestné místo v kulturním vývoji
obou našich národů, vytvořila pokrokové
tradice, ale nikdy v celé její historii nepřipadlo
jí tak významné poslání, nikdy
neměla takové pracovní a tvůrčí
možnosti jako dnes, kdy prožíváme novou,
slavnou epochu našich dějin. Význam tohoto
poslání se zvyšuje v dnešní době
tím, že je kulturní výstavba naší
republiky, stejně jako výstavba hospodářská,
důležitým přínosem českého
a slovenského lidu k úsilí o udržení
a upevnění světového míru.
(Předsednictví převzal místopředseda
dr Polanský.)
Při plnění svých úkolů
může se pracující inteligence opírat
o bohaté a cenné výsledky a zkušenosti
sovětské vědy, techniky, sovětského
umění a o přímou vydatnou i ochotnou
pomoc sovětských přátel. Sovětští
vědci, technikové, spisovatelé a umělci
významným podílem přispěli
k obrovité výstavbě Sovětského
svazu a proto si získali úctu a vážnost
všeho sovětského lidu. Česká
a slovenská pracující inteligence vidí
v sovětské inteligenci svůj světlý
vzor. Pracující inteligence je vděčna
za to, že dnes není odstrkovanou pastorkyní,
jako byla v řádě kapitalistickém,
kdy mohla mít jen pocit pokořujícího
služebnictví a přisluhovačství.
Pracující inteligence s vnitřním uspokojením
vidí soustavnou péči naší republiky
o veškeru kulturu, vidí, jak si naše republika
cení práce všech kulturních pracovníků.
Chce se ukázat hodnou důvěry, kterou jí
věnuje dělnická třída, a chce
proto plnit své důležité poslání
s plným vědomím toho, že přispívá
k budovatelskému dílu společnému,
jehož ušlechtilým cílem je přinést
všem pracujícím radost, štěstí
a mír. (Potlesk.)
Místopředseda dr Polanský: Dalším
přihlášeným řečníkem
je posl. Pelikán. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Pelikán: Soudruhu presidente, soudružky
a soudruzi!
Za předmnichovské kapitalistické republiky
si mládež zpívala tehdy populární
Ježkovu satirickou píseň "Vousatý
svět", v níž se mimo jiné říkalo:
"Dávno, pradávno už nezáleží
na mládeži." Tato píseň, zesměšňující
přehlíživé a cynické stanovisko
vládnoucí třídy k mládeži,
vyjadřovala pravdivě tehdejší skutečnost.
Buržoasii na mládeži opravdu nezáleželo
a žádná buržoasní vláda
se k mládeži neobracela. Nebylo také proč.
Což se mohly ucházet o podporu mládeže
vlády, které nedovedly mladým lidem nabídnout
nic jiného než nezaměstnanost, bídu
a omezování vzdělání?
Prohlášení naší vlády, přednesené
včera jejím předsedou soudruhem Širokým,
názorně ukazuje zcela jiný poměr lidově
demokratické vlády k mládeži. Lidově
demokratická vláda může směle
předložit mládeži a všemu lidu bilanci
toho, co pro mládež už vykonala, a současně
vytyčit program, který mladým lidem dává
nejširší možnosti k rozvinutí všech
jejich schopností. Proto také vždy ztroskotaly
a i v budoucnu hanebně ztroskotají všechny
pokusy náhončích reakce, vlákat mládež
pod různými záminkami do starého kapitalistického
chomoutu. Vždyť co by chtěli tito zastánci
"starých zlatých časů" nebo
t. zv. západnického způsobu života nabídnout
mládeži za její dnešní světlý
život. Chtěli by snad našim mladým dělníkům
poskytnout třeba takovou perspektivu, jaké se těší
miliony nezaměstnaných v kapitalistických
a koloniálních zemích, o jejichž těžkém
životě jsme se dověděli z názorných
fakt, z jejich vyprávění na Světovém
festivalu mládeže a studentstva v Bukurešti,
kde jsme měli příležitost mluvit s mladými
lidmi z celého světa a mohli jsme si vzájemně
vyprávět o svém životě a o tom,
jak vypadají jejich podmínky. Tam jsme mohli vidět,
jak mladí lidé z těchto zemí přijímají
vyprávění o našem dnešním
životě dychtivě a radostně jako ztělesnění
přání, o nichž zatím oni jen
sní a za jejichž splnění s velkými
oběťmi bojují. Tam jsme se mohli dovědět
o milionech nezaměstnaných, z nichž na př.
v západním Německu a v USA 30-50% tvoří
mládež, o tom, že na př. v Italii mají
zemědělští dělníci práci
jen 20-30 dní do roka, o tom, jak milionům mládeže
je zabráněno získat vzdělání,
takže v zemích Afriky, Blízkého a Středního
východu a Jihovýchodní Asie připadají
na každých 20 lidí jen 3, kteří
umějí číst a psát. Mladí
lidé ze Spojených států amerických
nám vyprávěli s trpkostí, že
na vysokou školu se nedostane nikdo, byť sebenadanější,
kdo nemůže zaplatit 1500-2300 dolarů ročně.
Mohli jsme si učiniti představu o náplni
amerického školství, kde tak zvané školní
rady USA doporučují pro studenty takové soutěže,
jako na př. kdo nabere do úst největší
množství žvýkací gumy, kdo nejdále
doplivne, kdo vykouří současně nejvíce
cigaret, kdo víc ztluče bičem černocha
a podobně. Tam při srovnání těchto
dvou světů jsme si ještě více
než zde doma uvědomili, jak krásný a
lidský je proti onomou dusnému kapitalistickému
světu náš život, plný rušné
práce, s jasnou perspektivou, s bohatým kulturním
a soudružským prostředím a s neomezenými
možnostmi pro mladé lidi vzdělávat se
a uplatnit se na odpovědných místech v politickém,
hospodářském a kulturním životě.
S jakou hrdostí jsme tím více svým
zahraničním přátelům vyprávěli
o své vlasti a s jakou dvojnásobnou láskou
jsme se do ní vrátili s odhodláním
pracovat ještě úsilovněji pro její
další rozkvět a být bděle na
stráži její svobody.
A bude opravdu zapotřebí všech talentů
naší mládeže, všech smělých,
obětavých a nadšených chlapců
a děvčat, abychom nastoupili k útoku na nejdůležitějších
úsecích budování socialismu, jak nám
je určuje vládní prohlášení.
Cožpak může být lepšího úkolu
pro odvážného mladého člověka,
než vyrvat zemi - ať již jako mladý horník
nebo geolog - její ohromné bohatství uhlí
a rudy a dát je lidem pro zlepšení jejich života,
nebo pustit do nesčíslných tepen naší
republiky nové proudy elektrické energie, nebo dát
lidem do rukou užitečné, kvalitní a
vkusné výrobky, jež budou probouzet hrdost
nad dovedností člověka a jež se stanou
i pýchou naší země za hranicemi.