Příjmy státního rozpočtu na
rok 1953 dosahují podle návrhu celkové částky
435,2 miliardy Kčs, což značí proti
roku 1952 růst o 34,2 %. Výdaje dosahují
celkové částky 430,9 miliardy Kčs,
takže rostou proti roku 1952 o 33,1 %. Přebytek příjmů
nad výdaji činí pak 4,3 miliardy Kčs.
Hlavní složkou růstu rozpočtových
čísel proti předchozímu roku je na
straně příjmů i výdajů
částka 79,8 miliardy Kčs. O ni však
narůstá rozpočet jen zdánlivě,
a to proto, že do něho letos po prvé zahrnujeme
národní pojištění a všechny
rozpočtové organisace plnou výší
jejich příjmů i plnou výší
výdajů a nikoli již pouhým rozdílem
mezi příjmy a výdaji jako doposud. Zbytek
zvýšení proti roku 1952 v částce
31,1 miliardy Kčs pramení z rozvoje našeho
národního hospodářství a vyjadřuje
skutečný růst našeho rozpočtu.
Nejvýznamnějšími příjmy
státního rozpočtu na rok 1953 jsou výsledky
našeho socialistického hospodářství,
které činí včetně daně
z obratu 292,3 miliardy Kčs, t. j. 67,1 % všech státních
příjmů.
Tyto výsledky plynou do státního rozpočtu
dvěma cestami: jednak jako přímé odvody
zisku našich socialistických podniků, jednak
jako daň z obratu.
Daň z obratu je hlavním způsobem odvodu podnikově
akumulace a také hlavním zdrojem státních
příjmů; na řádném a
rovnoměrném plnění jejího plánu
má tedy stát prvořadý zájem.
Nelze bohužel říci, že se všechna
naše místa, na kterých je plnit tuto daň,
správně zhostila svých úkolů.
Na příklad všechna výroba spotřebního
zboží se vždycky neřídila požadavky
spotřebitelů ani co do druhu, ani co do jakosti.
Proto šly na příklad některé
druhy naší konfekce špatně na odbyt.
Některé výrobní podniky se dopouštěly
chyb v plánování i chyb v organisaci práce.
Někdy šlo o vyloženou lhostejnost ke kvalitě
výroby. Jak na př. mohly Teplické a Novosedelské
sklárny vyrábět láhve z pórovitého
skla, někdy dokonce s vypouklým dnem, takže
je nebylo možno postavit, nebo se zataveným hrdlem?
Namnoze naše obchodní podniky nezkoumaly dost svědomitě
jakost dodávaného jim zboží a nezajišťovaly
dostatečný přísun z velkoobchodu do
maloobchodu. Jestliže se závady ve výrobě
lehkého průmyslu týkají spotřebitelů,
t. j. budovatelů socialismu, jejichž stoupající
poptávku nelze pro tyto závady krýt dostatečným
množstvím kvalitních a vkusných výrobků,
jsou závady ve výrobě těžkého
průmyslu přímou brzdou budování
socialismu. Co máme říci závodu těžkého
strojírenství, který dodal jedné z
nově budovaných velkých elektráren
vadnou parní turbinu, takže když byla uvedena
do provozu, vylámalo se, případně
poškodilo množství řad lopatek na statoru
i rotoru?
Druhou formou odvodu podnikové akumulace do státního
rozpočtu je, jak už řečeno, přímý
odvod zisku. Do státního rozpočtu poplynou
v roce 1953 okrouhle dvě třetiny zisku národních
a komunálních podniků; zbývající
třetina zůstává v podnicích
na financování plánovaných pro ně
investic, na zvýšení jejich obratových
fondů, na příděly ředitelským
fondům atd. Smyslem odvodu zisku není jen soustředění
prostředků, určených k peněžnímu
zajištění plánovaných úkolů.
Kontrolou úplného a včasného odvodu
zisku do státního rozpočtu je vyvíjen
i tlak na upevňování chozrasčotu,
na snižování vlastních nákladů
v podnicích a na prohlubování hospodárnosti.
Nelze říci, že všechna naše výrobní
ministerstva právě tímto směrem projevila
opravdové pochopení pro úkoly a potřeby
státu. I letos bylo bojovat s tendencemi resortů
dostat co nejvíce z rozpočtu a co nejméně
státu dát. Tlak ministerstva financí, které
odpovídá za plnění státního
rozpočtu, na docílení co nejvyššího
nakupení podnikových přebytků ve státním
rozpočtu nemá ovšem jen fiskální
smysl. Akumulace je i jedním z hlavních ukazatelů
dobré práce podniků. V posledním čase
se mnozí smířili s představou, že
pracovat se ztrátou není nejen hanbou, ale ani nedostatkem.
Zatím však má být ctižádostí
všech, převést právě i podniky
dosud ztrátové na ziskové. Zodpovědní
činitelé v podnicích i ministerstvech ještě
pořád myslí, že musí "své"
dostat, ať pracují jak pracují, i když
toto "své" na svém účtě
v bance vůbec nemají. Tady je třeba vzpomenout
slov, která napsal Lenin 1. února 1922 lidovému
komisariátu financi:
"Myslím, že trusty a podniky byly založeny
na chozrasčotě právě proto, aby ony
samy, a to v plném rozsahu, odpovídaly za to, že
jejich podniky budou beze ztrát......
Nedokážeme-li po vytvoření chozrasčotních
trustů a podniků zabezpečit plně podnikatelsky
a obchodnicky své zájmy, jsme úplnými
hlupáky.
O to musí pečovat Nejvyšší rada
národního hospodářství, ale
ještě více lidový komisariát
financí prostřednictvím Státní
banky a prostřednictvím zvláštních
inspektorů, neboť zejména lidový komisariát
financí, který není zainteresován
bezprostředně, je povinen zavésti skutečnou
a reálnou kontrolu a prověrku."
Takto kladl Lenin otázku chozrasčotu a takto stavěl
úkoly finanční soustavy! I my se musíme
snažit, aby odpovědnost za řízení
hospodářství a za práci vůbec
přešla do naší živé praxe.
Nestačí, aby odpovědnost byla jen konstatována;
ze zanedbání povinností budou vyvozovány
důsledky.
Naše podniky by mohly dosáhnout mnohem lepších
finančních výsledků než dosahují,
na příklad kdyby podniky ministerstva hutí
a rudných dolů neplatily tak vysoké kontrakční
penále jako platí, kdyby se staraly o snížení
placeného stojného, které je i ukazatelem,
že je brzděn oběh dopravních prostředků.
Hospodářské výsledky Československých
státních statků se v roce 1952 nevyvíjely
uspokojivě a zatížily státní
rozpočet plánovanými i neplánovanými
ztrátami. Státní statky nesplnily v roce
1952 plán výroby, nedodržely agrotechnické
lhůty ani plánované hektarové výnosy,
ani plánovanou užitkovost zvířat, nezajistily
svou základnu statkových krmiv, nevěnovaly
dostatečnou péči hospodárnosti. Je
třeba, aby zlepšily v roce 1953 svou práci
a intensivněji uplatňovaly principy hospodárnosti;
státním statkům byl uložen úkol
snížit v roce 1953 vlastní náklady o
13 %: budiž politickou ctižádostí všech
příslušných činitelů ho
předstihnout. Některá ministerstva nedovedou
zajistit plnění úkolů státního
plánu, neprosazují s dostatečnou energií
usnesení strany a vlády, nepečují
o snížení procenta zmetků ve výrobě,
připouštějí mrhání materiálem
a lhostejně se chovají k otázce správného
odměňování za práci.
Plnění plánu výkonů trpí
na příklad v některých podnicích
ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů
značnou poruchovostí výroby a zpožděným
uváděním nových kapacit do provozu.
I některé podniky ministerstva energetiky vykazují
vysokou poruchovost, způsobenou zejména nedostatky
v dodávkách provozovacího zařízení.
Metlou naší výroby pak jsou zmetky. Bude nezbytno
trvat na tom, aby ztráty vzniklé výrobou
zmetků byly předepsány k náhradě
podnikům, které je zavinily, a při kontrole
podniků budeme sledovat, zdali náhrady způsobených
škod jsou přenášeny na ty, kteří
je zavinili.
Vysoká poruchovost, promeškaná pracovní
doba z důvodu špatné organisace přísunu
materiálu a mimořádné mzdové
výdaje, způsobené povolováním
nedělních prací a přesčasů
jsou v některých podnicích příčinou
překračování mzdových fondů
a nízkého plnění podnikové
akumulace. Naši dělníci reagují na tyto
vady oprávněně ostrou kritikou: nelze tu
však zůstat jen při kritice. Je občanskou
povinností být důsledným v zajišťování
nápravy.
Druhá z příčin neplnění
akumulace je podceňování finančního
hospodářství, lhostejnost některých
pracovníků ministerstev, hlavních správ
i podniků k řádnému jeho vybudování.
Lhostejnost roste z neschopnosti nebo ze zlé vůle.
I s finančního hlediska přicházíme
tedy k nutnosti věnovat více péče
sledování kvality vedoucích hospodářských
kádrů.
Jak státní plán, tak i státní
rozpočet jsou závazné pro veškerou naši
hospodářskou činnost. Proto je nevyhnutelné,
aby byly řádně vybudovány kontrolní
orgány a finanční odbory resortů a
hlavních správ; je nezbytné, aby se vedoucí
hospodářských organisací opírali
více než dosud o své finanční
a účetní pracovníky, jakožto
strážce finanční discipliny. Nelze připustit
a strpět nepořádek ve výkaznictví
a ve lhůtách účetních a statistických
hlášení. Vedoucí hospodářských
organisací musí bedlivě sledovat hospodaření
podřízených orgánů - pak také
samo sestavování státního a finančního
plánu bude i jim úkolem podstatně lehčím
než dosud. V podnicích, jak strana a vláda
uložily dne 10. února t. r. ministrům, se musí
měsíčně projednávat výsledky
plnění plánu nákladů podle
jednotlivých prvků a musí se činit
opatření k odstranění nepořádků
a snížení nadměrných nákladů.
Je třeba potírat škodlivý názor
některých vedoucích pracovníků
nár. a komunálních podniků i ministerstev,
podle něhož nakonec Státní banka, ministerstvo
financí nebo vláda, tak jako tak vydá potřebné
částky". Stejně je nutno potírat
i názor, že výroba má jen vyrábět,
a o finanční stránku i o to, že odběratelé
mají včas platit dodané zboží,
že se má starat někdo druhý, buď
banka, či ministerstvo financí. Leckteří
vedoucí hospodářští činitelé
hřešili dosud na to, že ministerstvo financí
a jeho orgány nebyly vždycky dost pevné a důsledné
při kontrole uvolňování rozpočtových
prostředků. Proto bylo naprosto správné,
když to strana i vláda ministerstvu financí
tvrdě vytkly a uložily mu, aby uvolňovalo rozpočtové
prostředky jen v poměru k plnění plánovaných
úkolů a jen když byly řádně
a ve stanovených lhůtách předloženy
předepsané výkazy.
Špatné hospodaření se projeví
nakonec v neplněni plánovaných úkolů
výrobních i finančních. Proto strana
i vláda zaměřily svou pozornost na pořádek
v hospodaření. Už samo zavedení nových
předpisů o úvěrování
hospodářských organisací bankami nám
pomohlo odhalit mnoho závad v podnicích. Pořádek
v účtování a dobře vybudované
účtárny jsou i základními nástroji
upevňování moci dělnické třídy
a budováni socialismu. Řádná účetní
evidence a včasné podáváni účetních
výkazů umožňují včasné
zásahy a zabraňují hospodářským
škodám. Účetní pracovníci
jsou státními kontrolory, kteří jsou
ze zákona povinni se starat, aby se nepromarnil ani haléř.
Příkladem podniku, kde pochopili, že úkoly
státních o plánu i finančního
plánu je třeba řádně a rovnoměrně
plnit, je národní podnik Buzuluk v Komárově,
který dovedl splnit plán výroby nejen v hrubé
hodnotě, ale i v sortimentu, zkrátil lhůty
pro dodávky do Sovětského svazu a do lidově-demokratických
Států, splnil správně finanční
plán a dosáhl úspor na mzdových fondech
i na vlastních nákladech.
Hnědouhelné doly a briketárny v Sokolově
získaly standartu presidenta republiky jako nejúspěšnější
revír. Na př. důl Medard značně
překročil plán výroby přes
nízký stav zaměstnanců a dobře
plnil i svoje úkoly finanční. V lehkém
průmyslu v akci"Polana" dosáhlo Snížení
vlastních nákladů nad plán částky
přes miliardu Kčs, úspory obratových
fondů částky 378 mil. Kčs a snížení
nadměrných zásob částky 816
mil. Kčs.
Zatím co jsou jádrem našich rozpočtových
příjmů výsledky našich socialistických
podniků, činí daně placené
obyvatelstvem 8,3 % úhrnu všech státních
příjmů a dosahuji necelých 36 miliard
Kčs, ve kterých jsou zahrnuty i bývalé
příspěvky zaměstnanců na národní
pojištění.
Ve srovnání se zdaněním v kapitalistických
státech je zdanění našeho obyvatelstva
nízké.
Ve velké Británii činily přímé
a nepřímé daně vybrané od obyvatelstva
v roce 1951 60,7 % celkových příjmů
státního rozpočtu; ve Francii dosáhly
v roce 1952 73,9 % všech rozpočtových příjmů.
Toto ohromné břemeno dopadá na bedra pracujících;
monopolisté dovedou vždy tak či onak skrýt
své zisky před zdaněním.
Naše obyvatelstvo přispívá státu
na jeho úkoly několika způsoby. Především
dani ze mzdy, se kterou byl sloučen příspěvek
zaměstnanců na národní pojištění,
protože toto pojištění je dnes věcí
státu jako kterýkoliv jiný úkol státní
péče o růst kulturní a sociální
úrovně obyvatelstva.
Avšak nejen zaměstnanci, nýbrž i zemědělci
musí přispívat na výstavbu svého
státu, vynakládajícího veliké
prostředky i na povznesení úrovně
života naší vesnice na úroveň našich
měst.
Vypořádat se i s nedoplatky na starou zemědělskou
daň a zamezit vzniku nových nedoplatků při
všech daních - to je zajisté úkol národních
výborů, ale je to věc především
zemědělců samých, věc i jejich
státní kázně.
Musíme se konečně vypořádat
i s nedoplatky příspěvků na národní
pojištění. Příspěvky na
národní pojištěni jsou dnes součástí
příjmů státního rozpočtu,
ze kterého jsou placeny všechny výdaje sociálního
zabezpečeni. Proto je úkolem příslušných
orgánů národního pojištěni
i národních výborů zlikvidovat staré
nedoplatky pojistného a zamezit vznik nových - ale
především je to opět věcí
cti a kázně každého řádného
občana, aby neměl vůči státu
dluhy.
Ze základního zákona socialismu plyne rozsah
toho, co stát budující socialismus dává
svému občanstvu. Naše státní
výdaje na kulturně-sociální opatření,
tedy ona, jež se občanstva bezprostředně
týkají a spoluurčují výši
jeho životní míry, činí mnohonásobek
daní placených obyvatelstvem. Desítky miliard
vydává stát, aby se každý mohl
vzdělávat ve školách, aby bylo postaráno
o léčebnou péči i peněžité
dávky nemocenského pojištění;
neméně vysokými náklady zajišťuje
přestárlé a invalidní pracovníky,
umožňuje rekreaci statisícům dětí,
umožňuje každému pracujícímu
placenou až čtyřtýdenní dovolenou.
Celkový úhrn státních výdajů
činí podle návrhu státního
rozpočtu 430,9 miliard Kčs. Z toho připadá
na hospodářství,5 mld Kčs čili | 59,1 %, |
na kulturně-sociální opatření,1 mld Kčs čili | 25,8 %, |
na obranu a bezpečnost,8 mld Kčs čili | 9,7 %, |
na správu,8 mld Kčs čili | 4,3 % |
a na státní dluh,7 mld Kčs čili | 1,1 %. |
Největší složkou výdajů
na rok 1953 jsou výdaje na rozvoj hospodářství.
V čele této skupiny jsou výdaje na investice.
Částka, kterou na ně věnujeme, je
opět veliká a již tím se na první
pohled liší náš rozpočet od každého
rozpočtu kapitalistického. Jen na přídělech
hospodářským organisacím na úhradu
investičních nákladů plánujeme
téměř 60 miliard Kčs, vedle nichž
si podniky hradí dalších asi 37 miliard Kčs
z vlastních zisků a odpisů. Jen stát,
který odstranil vykořisťovatele, může
soustředit takovéto prostředky na růst
základních prostředků podniků.
V roce 1952 naše investiční výstavba
proti roku 1951 podstatně vzrostla. V roce 1953 je plánován
její další růst. Uvažujíc
o dosavadním průběhu uskutečňování
investičního plánu a usilujíc o co
nejhospodárnější jeho plnění,
uložila strana a vláda ministrům snížit
hodnotu stavebně montážních prací
proti číslům uvedeným ve státním
plánu o 20 %, a to ne zabrzděním výstavby,
nýbrž vyřazením jakýchkoli zbytečností
z projektů, zjednodušením a zlevněním
dokončovacích a jiných prací, přijetím
nové, dokonalejší technologie ve výrobě
i stavebnictví a urychlením výstavby. Pro
celkové zrychlení investiční výstavby
je základně důležité, abychom
měli stále na zřeteli nutnost soustředit
investiční prostředky na objekty nejdůležitější,
na objekty, které mají být v brzku uvedeny
do provozu, a na objekty rozpracované. Rozptylováni
investiční výstavby, brzdicí její
tempo, a vůbec vysoká rozestavěnost je stále
ještě balastem našeho hospodářství,
pozůstatkem škůdcovské činnosti
Slánského bandy a pramenem škod, který
je nutno odstranit.
Dosud se nám nepodařilo odstranit všechny nedostatky
a chyby v investiční výstavbě. Jak
je známo z procesu s vedením zrádcovského
protistátního centra, byla jeho škůdcovská
činnost zaměřena právě na naši
investiční výstavbu, kde se dalo škodit
ve velkém a s dlouholetou perspektivou.
Naší investiční výstavbě
však škodí a brzdí ji i naše vlastní
chyby. Je to na příklad neplné využívání
našich výrobních zařízení.
Kolik investic bychom si uspořili, kdyby byly před
každým návrhem nově investice přezkoumány
reservy v kapacitách využití zařízení
dosavadních.
Jiným zlem, které vydáním nových
směrnic o financováni investic (vládní
vyhláška č. 349/Ú. l. z 18. listopadu
1952) pomáháme odstraňovat, je projekční
nepřipravenost. Investiční banka již
nemůže a nebude financovat výstavbu objektů,
které nemají řádně vypracované
a schválené projekty a rozpočty. O tom i
o jiných formách porušováni státní
kázně, jako jsou třeba černé
stavby, úhrada nákladů na investice z provozních
prostředků, platí stále živá
slova našeho učitele s. Klementa Gottwalda, pronesená
na prosincové celostátní konferenci Komunistické
strany Československa:
"Nemůžeme nadále dopouštět,
aby se bez důsledku pro odpovědné činitele
porušovala usnesení strany a vlády, anebo aby
se prostě neprováděla."
Vlastní oběžné prostředky našich
socialistických podniků vzrůstají
v roce 1953 proti předchozímu roku o více
než 12 mld Kčs. Z toho se hradí přídělem
ze státního rozpočtu 4,6 mld Kčs;
ostatek plyne z vlastních zdrojů podniků.