Zákon

ze dne

1952

o sociálně právní ochraně mládeže.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Část prvá.

Úvodní ustanovení.

§ 1.

Aby všechna mládež byla stejně účastná všech státem jí zaručených možností plného tělesného i duševního rozvoje zejména aby byla zaručena řádná výchova všech dětí v uvědomělé občany republiky, připravené přispívat svou prací k prospěchu společnosti, a aby žádné dítě neutrpělo ujmy na svých právech, pečuje stát také o sociálně právní ochranu mládeže.

§ 2.

Sociálné právní ochrana mládeže (dále jen "ochrana mládeže") spočívá zejména ve vykonávání hromadného poručenství a opatrovnictví, ve zvláštní ochraně dětí, které nejsou v péči rodičů, v činnosti poradní a pomocné a v tom, že stát přispívá na úhradu osobních potřeb dětí, které toho potřebují.

§ 3.

(1) Úkoly hromadného poručenství (opatrovnictví), ochrany děti, které nejsou v péči rodičů, a činnost poradní a pomocnou obstarávají úřadovny ochrany mládeže (§§ 16, 17.).

(2) Peněžité příspěvky na úhradu osobních potřeb dětí poskytuje stát prostřednictvím poručenského (opatrovnického) soudu.

Část druhá.

Úkoly ochrany mládeže.

Oddíl prvý.

Hromadné poručenství a opatrovnictví.

§ 4.

Soud pověří poručenstvím úřadovnu ochrany mládeže (dále jen "úřadovna"), není-li vhodné osoby, povinné poručenství přijmout.

§ 5.

(1) Žádá-li si toho zájem nezletilce, může soud na úřadovnu přenést také jen některá práva a některé povinnosti zákonného zástupce.

(2) Úřadovna může být také ustanovena opatrovníkem nezletilého pro úkon.

§ 6.

(1) Úřadovna napomáhá k tomu, aby žádný nezletilec nezůstal bez zákonného zástupce.

(2) Dokud se poručník neujme poručenství nebo opatrovník nezletilcův opatrovnictví, náleží úřadovně vykonávat i neodkladné úkony poručníkovy nebo opatrovníkovy.

§ 7.

Úřadovna je soudu nápomocna při dozoru na činnost poručníků a opatrovníků nezletilých.

Oddíl druhý.

Ochrana dětí, které nejsou v péči rodičů.

§ 8.

(1) Dítě lze umístit do péče nahrazující péči rodičů jen na podkladě rozhodnutí soudu.

(2) Je-li třeba umístit dítě v takové péči bez odkladu, zařídí umístění úřadovna a zároveň požádá soud o schválení tohoto opatření.

(3) Rozhodnutí (schválení) soudu není třeba, jde-li o umístění dítěte, učiněné v rámci výkonu moci rodičovské, nebo o umístění jen přechodné.

§ 9.

Je-li třeba dítě svěřit do péče nahrazující péči rodičů, bude umístěno zásadně do péče kolektivní; jinak lze dítě umístit jen v rodině, která skýtá záruku, že dítě bude vychováno k lásce k lidově demokratickému státu, a která je schopna mu poskytnout prostředí příznivé po všech stránkách pro jeho rozvoj a to zpravidla u toho, kdo dítě osvojí.

§ 10.

(1) Úřadovna sleduje bedlivě, zdali se dětem dostává všeho, čeho je třeba k jejich zdárnému tělesnému a duševnímu rozvoji.

(2) Soud může z dohledu úřadovny vyjmout děti, které jsou umístěny v rodině, ukáže-li se, že péče o tyto děti je trvale bezvadná a nepotřebuje soustavné kontroly; vynětí dětí z dohledu může soud kdykoliv odvolat.

(3) Na výkon péče kolektivní úřadovna nedohlíží.

Oddíl třetí.

Příspěvky na úhradu osobních potřeb dětí.

§ 11.

O mládež pečuje stát i tím, že přispívá na úhradu osobních potřeb dětí, které toho potřebují.

§ 12.

(1) Na úhradu osobních potřeb dětí, o něž není postaráno jinak, zejména péči kolektivní, přispívá stát poskytováním státního dětského příspěvku (dále jen "příspěvek"). Příspěvek bude poskytován, dokud dítě nedovrší šestnáctý rok, a dítěti staršímu než šestnáct let a mladšímu než dvacet pět let, dokud se pro nedostatek zdraví, pro duševní poruchu nebo tělesnou vadu nemůže živit samo, anebo dokud se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem na řádném učilišti nebo jiným školením (výcvikem).

(2) Výši příspěvku upravuje zvláštní předpis.

§ 13.

Příspěvek povoluje na žádost poručenský (opatrovnický) soud; podle jeho poukazu jej vyplácí krajská soudní správa.

§ 14.

(1) Pokud bude někdo zavázán plnit vyživovací povinnost vůči dítěti, jemuž je poskytován příspěvek, přechází nárok dítěte na výživné na stát, a to do výše poskytnutých příspěvků; obdobně platí, je-li někomu předběžným opatřením nařízeno, aby dítěti plnil předběžně určenou úhradu osobních potřeb.

(2) Dlužníku může být uloženo, aby vedle dlužné dávky.

Oddíl čtvrtý.

Činnost poradní a pomocná.

§ 15.

(1) Činností poradní a pomocnou přispívají úřadovny zvláště k zdárnému vykonávání rodičovské moci a k řádnému plnění všech povinností poručníků a opatrovníků nezletilých.

(2) Zákonným zástupcům pomáhají úřadovny především ve věcech výživy a výchovy dětí, jsou jim nápomocny ve styku se soudy, národními výbory a orgány státní správy a zprostředkují umístění dětí zvláště v ozdravovnách, v ústavech a zařízeních výchovných, ošetřovacích nebo léčebných.

(3) Právní ochranu mládeže zajišťují úřadovny zejména udílením právních porad a opatřováním a sepisováním listin, potřebných k zjištění otcovství, k uskutečnění osvojení dítěte, k uplatnění nároků dítěte na poskytování prostředků na výživu a výchovu, nároků matky proti otci dítěte, za kterého není provdána, nároků na rodinné přídavky (přídavky na děti, výchovné), dávky z národního pojištění, státní dětský příspěvek a podobné.

(4) O právní ochranu mládeže pečují úřadovny také součinnosti se sondy a prokurátory, a to jak ve věcech občanskoprávních, tak v trestních věcech proti mladistvým.

Část třetí.

Organisační ustanovení.

oddíl prvý.

Úřadovny ochrany mládeže.

§ 16.

(1) Úřadovny se zřizují při lidových soudech, které vykonávají soudnictví ve věcech občanskoprávních.

(2) Plnění úkolů právní ochrany mládeže v poměru k cizině lze soustředit u jedné úřadovny.

§ 17.

(1) Úřadovny plní své úkoly svými zaměstnanci, zejména hromadnými poručníky a sociálními pracovnicemi; přitom jim napomáhají důvěrníci ochrany mládeže.

(2) Důvěrníky ochrany mládeže ustanovují úřadovny z osob. doporučených okresním národním výborem.

§ 18.

Hromadný poručník složí u soudu slib, že bude řádně plnit úkoly uložené mu právními předpisy. Tím je nahrazen slib, který jinak poručníci (opatrovníci) skládají po každé, jakmile jsou ustanoveni.

§ 19.

(1) Správu úřadoven a služební dohled nad nimi, pokud nejde o výkon jejich vlastní působnosti, obstarává krajská soudní správa.

(2) Vrchní dohled na úřadovny vykonává ministr spravedlnosti; pokud jde o výkon jejich vlastní působnosti, podléhají přímo ministerstvu spravedlnosti.

(3) Jednací řád úřadoven vydá ministr spravedlnosti.

Oddíl druhý.

Zařízení pro kolektivní péči o mládež.

§ 20.

(1) Kolektivní péči poskytuji dětem mladším než tři léta zdravotnické ústavy, dětem starším domovy a jiná výchovná zařízení.

(2) Právní poměry těchto výchovných zařízení, jakož i podmínky pro přijetí dítěte do nich a výchovu chovanců upravují zvláštní předpisy.

§ 21.

(1) Výchovnými zařízeními, v nichž je vykonávána soudem nařízená ochranná výchova dětí starších než patnáct let, jsou výchovny dorostu.

(2) Ochranná výchova se končí, jakmile bude dosaženo jejího účelu, nejpozději však, jakmile chovanec dosáhne zletilosti.

(3) Ochrannou výchovu může soud, vyžaduje-li to zájem chovance, prodloužit až do doby, dokud chovanec nedosáhne dvacátého prvého roku věku.

§ 22.

(1) Výchovny dorostu zřizuje a zrušuje ministerstvo spravedlnosti.

(2) Správu výchoven dorostu a služební dohled nad nimi, pokud nejde o výkon jejich vlastní působnosti, obstarává krajská soudní správa.

(3) Vrchní dohled na výchovny dorostu vykonává ministr spravedlnosti; pokud jde o výkon jejich vlastní působnosti, podléhají přímo ministerstvu spravedlnosti.

(4) Ostatní právní poměry výchoven dorostu, zejména jejich úkoly, působnost a vedení, jakož i podmínky pro přijetí dítěte do výchovny dorostu, podrobnosti o výchově chovanců a jejich nároky upraví ministr spravedlnosti v organisačním řádu.

Část čtvrtá.

Obecná ustanovení.

§ 23.

K umožnění řádného výkonu všech svých povinností jsou úřadovny v stálém styku s národními výbory, se školami, se sdruženími rodičů a přátel školy, s ústavy a zařízeními výchovnými, ošetřovacími a léčebnými, zejména se všemi ústavy a zařízeními, pečujícími o zdraví matky a dítěte, jakož i s dobrovolnými organisacemi sdružujícími mládež.

§ 24.

Veškeré orgány státní správy, národní výbory, školy a výchovné, ošetřovací a léčebné ústavy (zařízení), jakož i dobrovolné organisace jsou povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona.

§ 25.

Hromadný poručník, sociální pracovnice a důvěrník ochrany mládeže jsou oprávnění, je-li toho k dohledu na péči o dítě třeba, dítě navštívit, prohlédnout místnosti, které dítě obývá nebo v nichž se zdržuje, a žádat na rodičích, členech jejich domácnosti, nebo i na jiných osobách, aby podle pravdy podávali vysvětlení o poměrech dítěte, jakož i aby dítě podle daného pokynu přivedli k lékařskému nebo k jinému vyšetření.

§ 26.

Náklady na sociálné právní ochranu mládeže hradí stát, pokud jejich úhrada není zajištěná jinak.

§ 27.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby v dohodě se zúčastněnými členy vlády vydal nařízením zvláštní předpis podle § 12 odst. 2, jakož i jiné předpisy potřebné k provedení tohoto zákona; může také soudní správu pověřit, aby nároky dětí na výživné sama vymáhala, i pokud nejsou kryty poskytovaným příspěvkem.

§ 28.

Zaměstnanci okresních národních výborů, pověřeni výlučně agendou sociálně právní ochrany mládeže, přecházejí do oboru ministerstva spravedlnosti.

§ 29.

(1) Organisační opatření, učiněná před účinností tohoto zákona k včasnému jeho provedení, zůstávají, pokud neodporují tomuto zákonu, nedotčena a považují se za opatření učiněná podle tohoto zákona.

(2) O návrhu výchovy dorostu na prodloužení ochranné výchovy může soud podle tohoto zákona rozhodnout, i když chovanec dosáhne věku, který je dosud rozhodující pro ukončení ochranné výchovy, před účinností tohoto zákona.

§ 30.

(1) Zrušují se veškerá ustanovení o věcech upravených tímto zákonem a všechna ustanovení, která odporují ustanovením tohoto zákona.

(2) Zrušují se zejména:

1. zák. čl. VIII/1901, o státních dětských domovech;

2. zák. čl. XXI/1901, o zaopatření dětí starších sedmi let, odkázaných na obecnou podporu;

3. nařízení č. 1/1903 B. M. (uh. m. vnitra), o ochraně opuštěných dětí;

4. zákon č. 256/1921 Sb., o ochraně dětí v cizí péči a děti nemanželských;

5. vládní nařízení č. 29/1930 Sb., jímž se provádí zákon o ochraně dětí v cizí péči a dětí nemanželských;

6. zákon č. 213/1941 Sl. z., o veřejné ochraně mládeže, veřejném poručenství a úpravě ochranného dozoru;

7. zákon č. 7/1946 Sb., o hromadném poručenství;

8. zákon č. 48/1947 Sb., o organisaci péče o mládež;

9. vládní nařízení č. 202/1947 Sb., jímž se provádí zákon o organisaci péče o mládež;

10. zákon č. 57/1948 Sb., o zálohování výživného dětem;

11. čl. IV zákona č. 242/1949 Sb., jímž se upravují některé sociální dávky.

§ 31.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.