Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona vo znení výborovej zprávy, nech zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je jednohlasné. - Tým Národné shromaždenie schválilo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený 5. bod poradu.

Pristúpime k prerokovaniu šiesteho bodu denného poriadku, ktorým je

6. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotníckeho k vládnemu návrhu zákona (tlač 615) o hygienickej a protiepidemickej starostlivosti (tlač 624).

Zpravodajcom je posl. dr Bláha. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Bláha: Vážené Národní shromáždění, soudružky a soudruzi!

Vládní návrh zákona, tisk 615, o hygienické a protiepidemické péči znamená jeden ze základních kamenů životní úrovně člověka a jeden z hlavních pilířů zdravotní péče o lidi. Před necelým ¹/₄ rokem jsme schvalovali zákon o sjednocení léčebné péče. Socialistická medicína však nechce jenom bolesti a nemoci lidi léčit a hojit, po případě jim předcházet, nýbrž chce a musí ruku v ruce s ostatními vědami přírodními a technickými vytvářet pro člověka takové prostředí, aby se mu žilo co možná nejlépe a aby byl chráněn před onemocněním a jakýmkoliv ohrožením.

Stará kapitalistická věda a všechny její předchůdkyně vykládaly, že člověk přichází na svět s určitými vlastnostmi a neměnnými znaky zděděnými, na kterých již nelze ničeho změnit. Dříve se tomu říkalo "osud" a nakonec bylo osudem všechno, co člověka v životě potkávalo. Také stará filosofie učila, že se má člověk s takovým osudem smířit nebo aspoň s ním vyrovnat. To jest chudák s chudobou, nemocný s nemocí, otrok s otroctvím a těch několik šťastných jednotlivců s t. zv. štěstím. Socialistická věda však ví, že lidský organismus je také výsledek prostředí a vlivů, které působí na člověka. Tyto vlivy působí na jednotlivce i na celá pokolení a vtiskují jim určité znaky, které potom přecházejí z pokolení na pokolení. Ale je také možno tyto vlivy měnit změnou prostředí, v němž se člověk rodí, roste, žije, pracuje i umírá. Socialistická medicína stejně jako technika a ostatní vědy, jak nás tomu naučila věda sovětská, chce měnit a zlepšovat prostředí a podmínky člověka tak, aby se mu žilo co možná nejlépe, aby se lidský organismus mohl všestranně rozvinout tak, jak ho chceme mít, jak ho vyžaduje náš kolektivní socialistický zájem a jak to vyžaduje opravdové lidské štěstí.

30 let existence socialistického státu na světě, ale také už necelých 7 let našeho vývoje lidově demokratického a spějícího k socialismu nás přesvědčilo, co znamená hospodářské a společenské zabezpečení člověka pro jeho zdraví a pro celý lidský život. Zkušenosti ze Sovětského svazu nás naučily, jak tam dovedou uplatňovat Stalinské poučky o tom, že člověk je to nejcennější, co máme. A že všechno v socialismu a komunismu musí sloužit člověku. Ze všech vědeckých, technických a jiných vymožeností a objevů, z neúmorně budovatelské 30leté práce a jejich zázračných výsledků, z přetváření přírody a životních podmínek vyrostl nový, zdravý sovětský člověk tak, jak zvítězil ve velké vlastenecké válce, a tak, jak vítězí i v dnešním boji za socialismus a světový mír. Předseda vlády soudruh Zápotocký nám ukázal před třemi měsíci názorně, co znamenají první naše kroky směrem k socialismu pro zdraví našich dětí a lidí vůbec. Co znamená, že už dnes lidé nebydlí v nelidských doupatech, že všichni mají práci, že nikdo nemá hlad, že jsou slušně oblečení, že mají léčebnou i jinou péči, že se zkrátka o ně o všechny staráme.

Soudruh ministr národní obrany v branném výboru potvrdil zkušenostmi z přehlídek branců, že v posledních letech je průměr výšky našich mladých mužů o 15 cm vyšší než byl po první světové válce a průměrná váha činí 74 kg. Připočteme-li k tomu, že se podařilo veliké armádě našich zdravotnických a vědeckých pracovníků ruku v ruce s osvětou a politickým a kulturním uvědoměním našeho lidu odstranit velkou většinu nebezpečných a nakažlivých nemocí, vidíme, co znamená věda, která je skutečně pro lid, která mu slouží a dává mu k disposici všechny své vymoženosti, jak to žádá s. Lenin a Stalin.

Takovou vědou je i hygiena. Zákon o hygieně a protiepidemické péči má za sebou pestré osudy a historie. Byly obavy u řady veřejných činitelů jak z hygieny, tak i z hygieniků. A my se tomu nemůžeme nijak divit. Všichni se pamatujeme na t. zv. hygienu, jak byla prováděna represivně úředními a obvodními lékaři v době kapitalismu. Kde nebylo žalobce, tam nebylo soudce. A heslo: "Čí chleba jíš, toho píseň zpívej" platilo i v tomto směru. Podle toho vypadaly komise, kolaudace, stavební a živnostenská povolení, epidemiologická opatření a všechno, co s tím souviselo. Vzpomínám si ze svého mládí: Vypukl na vesnici tyfus a nákaza se objevila ve studni. Když studně patřila chalupníkovi nebo domkáři, byla zavřena a majiteli uloženo vystavět novou studni. Přitom komise přeskakovala hnojůvku tekoucí do ní ze sousedního selského statku. Avšak tam za zdí u sedláka, tam už byl vliv agrární strany a okresního hejtmana, tam už se nesmělo. A tak tomu bylo všude. V nejlepším případě se lékařů nikdo neptal a nakonec to, co už bylo postaveno podle ziskuchtivých či jiných sobeckých důvodů, muselo být chtě nechtě schváleno, ať to byla škola, továrna, nemocnice, potravinářský obchod, obytný dům nebo jiné veřejné zařízení.

V socialismu má hygiena jednu ohromnou výhodu. Socialismus má základ na přesném plánování. Nic nemůže být budováno, ba ani připravováno bez přesného a všestranně zajištěného plánu. A hygienik a lékař bude stát při plánu, při samém zrodu práce, aby zajistil co možná nejlepší podmínky a prostředí pro služby, které má plánované zařízení vykonávat. Víme dobře, že v Sovětském svazu při stavbách socialismu a dnes komunismu na pusté pláně, stepi a pouště přicházejí nejdříve jako první pionýři vedle geologů a klimatologů hygienici, aby zařídili a vybrali co možná nejlepší podmínky pro chystanou stavbu a pro pracující. Proto se tam nemůže nikdy stát, aby tam byla postavena továrna, jako se stává ještě u nás, bez záchodů, umyváren, šaten, kanalisace, pitné vody a záchytné stanice odpadových vod, a když dodatečně jsou na taková samozřejmá a nezbytná opatření požadovány investice, aby je podnik odmítl jako věci zbytečné a luxusní. Vzduch, voda, půda, obydlí, škola, obchody, továrny, úřadovny, komunikace a vůbec všechno, hlavně ovšem potraviny a předměty denní potřeby, s čím člověk přichází do každodenního styku, jsou starosti a hlavní péči hygieny a hygieniků.

Druhý předmět rozpaků byli hygienici. I zde platí stará poučka, že kádry rozhodují všechno. A proto bylo tolik obav a nedůvěry vůči velké části našich lékařů. Není třeba o tom zde mluvit, co jsme si zde už mnohokráte pověděli. Máme lékaře dobré ve velké většině a odborně zdatné a svědomité, ale vcelku takové, jaké nám je vychovala kapitalistická společnost a soukromá lékařská praxe, na kterou byli odkázáni. Ani zde nemůžeme čekat zázraky přes noc. Avšak stejně kádrové potíže jsme měli i s ostatními druhy naši inteligence, jako techniky, chemiky, staviteli a konečně i živnostníky. A nezastavili jsme k vůli tomu naše socialistické budování. Vedeme je, poučujeme, přesvědčujeme a po případě i hlídáme, kde je toho třeba. Díky našemu vzácnému rádci, který byl největším naším spolupracovníkem na této zákonně osnově, profesoru Litvinovovi z Moskvy, budeme mít v nejbližší době i u nás novou sanitárně hygienickou fakultu, v níž budeme sice vychovávat podle sovětských Pavlovových zásad v první řadě dobré komplexní lékaře, avšak už od studií zvláště zaměřené pro práci hygienickou a epidemiologickou.

K tomu patří i důležitá otázka výživy. Náš vědecký výzkum, který je dnes v úzkém vztahu k sovětské vědě, zná už biologickou hodnotu našich potravin a proto může a musí v tomto směru naši práci, t. j. i výrobu a přípravu lidské potravy, říditi, tím spíše, čím více roste hromadné stravování našich pracujících.

S hygienou jde ruku v ruce i boj proti epidemiím. Vývoj buržoasní vědy v dobách jejího boje proti poměrům feudálním, t. j. v pokrokových tradicích, přinesl v tomto směru krásné výsledky. Jména Mečnikova, Pasteura, Kocha, Semmelweise jsou z veliké armády vědců, badatelů a bojovníků, z nichž stovky, ba tisíce položili své životy za oběť, aby pomohli lidstvu k odstranění hlavních metel a pohrom, které představovaly v dřívějších stoletích i v nedávných desetiletích epidemie v celém světě. Práce sovětských epidemiologů a hygieniků z velké vlastenecké války slavila vítězný triumf ve skutečnosti, že přes všechno barbarské nacistické běsnění a ničení, hrůzy a strádání milionů sovětských lidí, nedošlo na východě vůbec k žádným epidemiím, ani v armádě, ani v civilním obyvatelstvu. Máme před sebou ještě řadu nevyřešených problémů v boji s nemocemi. Avšak věda v socialismu a komunismu a tedy i medicina nemá a nemůže mít nikdy před sebou žádných nepřekonatelných překážek. Máme za sebou řadu skvělých úspěchů a před sebou řadu problémů a úkolů, které musíme rozřešit.

Jedním z takových dnešních palčivých problémů nejenom medicinských, ale i hospodářských je na př. infekční žloutenka. Znamená absence, ztrátu set tisíců a milionů pracovních hodin a sta milionů nákladů, invalidity i předčasné umírání. Víme, že někdy lze těžko rozhodovat, co je v tomto směru lhostejností, lehkomyslností a lajdáctvím a co záškodnictvím a sabotáži. I zde je třeba vrcholné ostražitosti a bdělosti. Totéž se týká i alkoholismu, který se opět stává naším velikým hygienickým a sociálním problémem, ale i hospodářským faktorem. Zprávy z našich průmyslových středisek a hlavně ze severních krajů slovenských, kde dochází k hromadným otravám denaturovaným lihem a těžkým následkům, řádění opilých pirátů na našich silnicích, nutí k veliké opatrnosti a bdělosti. Zde všude musí postupovat ruku v ruce nejenom lékař a hygienik, jeho výzkumné laboratoře a stanice, nýbrž i škola a rodina, osvěta, odborové organisace a masové složky, abychom i po stránce hygienické vychovali nového, t. j. lepšího a zdravějšího člověka.

Lenin nás učí, že zdraví člověka je starostí všech pracujících lidí. Proto musejí se o ně starat všichni a musejí se starat, aby je neztratili a aby nebylo ohroženo.

Co znamená hygiena a boj proti epidemiím po stránce obrany státu v dnešních dobách harašení zbraní válečnými štváči, netřeba vykládat. Z tohoto velikého našeho plánu a úsilí se nám pak teprve projevuje v plném světle zvrácenost zoufalé mentality imperialismu, který v předtuše svého neodvratného zániku chce zahladit všechny světlejší a kladné stránky dřívějšího vývoje společnosti a rád by strhl s sebou do záhuby celý svět. Jenom tak můžeme rozumět tomu, co se dnes děje a zkouší v ubohé a zároveň slavně Koreji a čím se hrozí celému světu.

Avšak hygiena a boj proti epidemiím znamená také boj všech o lidský život. To jest proti tě největší nákaze, která lidstvu hrozí, proti psychose a válečné propagandě, jakož i proti možnosti nového válečného požáru. Zbavit lidi těchto starostí, zbavit rodiče strachu o osud jejich dětí, pracující, aby mohli soustředěně a bezstarostně věnovat všechny své síly a prostředky k budování nového, krásného života, to je boj nás všech za mír, čili hygiena světa a všeho lidstva. To jest úkolem naší socialistické mediciny, našeho socialistického humanismu.

K tomu bude sloužit tento zákon, který budou uplatňovat novými a dokonalejšími prostředky nejenom lékaři a hygienikové, nýbrž i naše lidová správa, všechny naše veřejné korporace a organisace a všichni dobří a pokrokoví lidé v naši republice.

Nakonec bych měl jako zpravodaj též mluvit o tom, co to bude všechno - hygienici a ostatní materiál, okresní stanice, krajské a centrální výzkumné ústavy - stát. Před několika hodinami jsme schválili jednomyslně náš mírový a budovatelský rozpočet. Jsou v něm výsledky práce našich pracujících, stamiliardové investice do našeho budoucího socialistického života. Včera zde řekl velký učitel naší pokrokové inteligence, že investice do člověka se vyplácejí nejvíce.

Sociálně politický a zdravotnický výbor projednal tento vládní návrh zákona na své schůzi dne 24. března 1952 velmi podrobně a předkládá jej s nepatrnými doplňky Národnímu shromáždění ke schválení, aby se stal novým a účinným prostředkem a zbraní k vybudování a obraně socialismu v naší vlasti. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ku slovu sa prihlásil minister zdravotníctva Plojhar. Prosím, aby sa ujal slova.

Ministr Plojhar: Paní a pánové!

V poměrně krátké době předkládá naše vláda slavné sněmovně druhý veliký a významný zdravotnický zákon. První zákon o preventivní a léčebné péči, zákon 103, bude nyní doplněn a korunován zákonem o hygienické a protiepidemické péči.

Tyto dva zákony umožní nám další radostné budování socialistického zdravotnictví v naší vlasti podle krásného, vznešeného vzoru sovětského zdravotnictví. Umožní nám, abychom my zdravotníci splnili veliký úkol, uložený nám krátkou, ale významnou větou naší poúnorové ústavy, že každému přísluší právo na ochranu zdraví.

Zákonem o preventivní a léčebné péči jsme povinni nejenom pečovat o nemocného, postarat se o jeho uzdravení a navrácení do radostného života a pracovního procesu, ale socialistickou prevencí jsme také povinni starat se o to, aby k onemocnění pokud možno nedošlo. Zákonem o hygieně je nám uloženo, abychom se postarali o radostné a především zdravé pracovní prostředí. Počínaje školou, jeslemi, mateřskou školou a všemi typy našich škol vůbec jsme povinni postarat se o to, aby na veškerých pracovištích měst i venkova byl čistý vzduch, aby byly odstraněny všechny příčiny onemocnění, aby bylo pečováno o to, aby člověk pracoval pokojně a bezpečně ve zdravém prostředí. Tyto podmínky nám umožňují, abychom splnili veliké poslání socialistického zdravotnictví.

Jestliže dříve jsme měli my zdravotníci možnost při kritice naší činnosti a našich neúspěchů se vymlouvat na to a ono, dnes tomu již tak není. Máme splněny veškeré podmínky, náš pracující lid, naše socialistická ústava, naše poúnorové zákonodárství, naše sněmovna a vláda nám daly všechny možnosti a prostředky k tomu, abychom vybudovali péči o zdraví pracujícího člověka. Dosáhli jsme po vzoru sovětském a za krásné, nezištné pomoci sovětských zdravotníků toho, že máme dnes sjednocené zdravotnictví. Sněmovna, mluvčí našeho pracujícího lidu, dala nám zákony, na podkladě kterých můžeme pečovat o zdraví člověka. A právě odhlasovaný rozpočet dává nám finanční a hmotné prostředky, abychom mohli plnit náš veliký a odpovědný úkol.

Jestliže porovnáme rozpočet, který jsme převzali po naší předúnorové vládě ve výši něco přes 2 miliardy, s letošním, kdy pracující lid z výtěžku své práce dává na zdravotnictví téměř 18 miliard Kčs, je to důkazem, že právě pro zdravotnickou péči je tolik porozumění a tak štědře otevřená ruka pracujícího lidu. (Potlesk.)

Během projednávání našeho rozpočtu padlo s tohoto místa mnoho radostných a pochvalných slov o našem zdravotnictví. Byla vyslovena také slova věcné kritiky, za kterou jsme povděčni, která nám pomáhá, upozorňuje nás a pobízí k další výkonné práci pro zdraví našeho lidu.

Abychom si mohli dobře uvědomit, jaké možnosti má zdravotnictví v socialistickém státě, je dobře aspoň letmo se poohlédnout kolem nás. Když jsem nedávno navštívil Rakousko, napsal vládní orgán rakouský "Die Presse": Přijel sem ministr zdravotnictví ČSR. A v závorce poznámka: My bohu díky žádného ministra zdravotnictví nemáme, to by byly ještě větší daně. - Tak se dívá kapitalistický stát, který se dobrovolně dává do područí americkému kapitalismu jako kolonie, na poslání státu v péči o zdraví člověka. Důsledky jsou takové, že v Rakousku připadá na 10.000 obyvatel necelých 8 lékařů a stovky lékařů jsou bez zaměstnání. Vyprávěl mi rakouský pokrokový lékař, že právě v ulici, kde on bydlí, lékař dva roky po promoci bez zaměstnání převzal truhlářskou dílnu po svém otci, který právě zemřel. Rakouští lékaři odcházejí do Maroka, do Tunisu a do severských států, dávají se najímat do cizineckých legií, poněvadž rakouský kapitalistický stát se svým zdravotnickým systémem jim nedává možnost působnosti. A na druhé straně tisícům a tisícům nemocných občanů je znemožněno léčit se, přijít do nemocnice a pečovat o své zdraví, poněvadž nemají na to prostředků a poněvadž péče o zdraví člověka je ponechána čistě soukromému podnikání jednotlivých lékařů.

Zajímavý je i tento úkaz: Jako my v těchto dnech, tak i anglický parlament projednává svůj rozpočet. A v anglické sněmovně byla zajímavá debata ke kapitole zdravotnictví. Bylo konstatováno, že prý v poslední době je veliký příliv nemocných lidí do anglických nemocnic, a tu moudří poslanci radili, že je třeba tomu zabránit, poněvadž si praktičtí lékaři stěžují, že tím jim vzniká škoda. Mají škody ve svých ordinacích, když lidé jdou do nemocnic a ne k nim. Byl dán návrh, aby poplatek v nemocnici byl zvýšen na úroveň poplatku v hotelu v Londýně, aby lidem bylo znemožněno a ztíženo jít do nemocnice. To se děje v roce 1950 v Anglii, v době, kdy u nás dáváme 18 miliard Kčs na bezplatnou péči o nemocného člověka. (Potlesk.)

A není náhodou, že dnes předkládáme zástupcům našeho lidu k odhlasování a projednání zákon o protiepidemické službě, v době, kdy Američané na Koreji zločinným, gangsterským způsobem, uměle zneužívajíce výzkumů a vědy, shazují infikovaně mušky, ptactvo a hmyz, aby šířili nejhorší epidemické nemoci mezi korejským a čínským lidem. Tak se divá kapitalistický svět, svět odsouzený k zániku, na poslání bakteriologie. U nás projednáváme zákon, který má vytvořit veškeré podmínky, zavázat nejenom celý kolektiv zdravotnických pracovníků, ale každého občana našeho státu, aby se stal bojovníkem proti šíření epidemických nemocí. Tak krásně vytváří nový socialistický řád podmínky, abychom mohli dobře plnit naše poslání zdravotní služby našemu lidu. Povinností našeho kolektivu zdravotnických pracovníků je, abychom důvěru našeho lidu nezklamali, abychom svěřenými miliardami dobře hospodařili a abychom splnili úkoly, které nám naše ústava a naše zákony ukládají.