Místopředseda David: Zahajuji přerušenou 62. schůzi Národního shromáždění.

Pokračujeme ve společné rozpravě o státním rozpočtu na rok 1952 a o státním závěrečném účtu za rok 1950.

Do rozpravy se dále přihlásili tito řečníci: náměstek předsedy vlády posl. Fierlinger, posl. Paleček, Josef Hulinský, Pilát, dr Patschová, Jaroš, Sláva, Rainerová, Bohuš, Koktán, ministr školství, věd a umění dr Nejedlý, posl. Pošusta, dr Kácl a Pelikán.

Dávám slovo náměstkovi předsedy vlády Fierlingerovi.

Náměstek předsedy vlády Fierlinger (uvítán potleskem): Vážení přátelé!

Ministr financí soudruh Kabeš ve svém projevu, kterým na počátku tohoto zasedáni uvedl náš nový rozpočet na rok 1952, zdůraznil již jeho budovatelský charakter, který odpovídá urychlenému tempu výstavby našeho socialistického hospodářství a staví nás před velmi odpovědné, avšak nesmírně vděčné a radostné úkoly.

Bylo by ovšem omylem se domnívat, že tyto úkoly zůstávají omezeny na úsek hospodářský. Náš rozpočet, vyjadřující v prosaických cifrách celou naši státní politiku, ukazuje, jak velké a krásné úkoly jsme si vytyčili též na poli kultury, což je ostatně zjevno ze samého rozpočtu, z něhož 18,2 % jsou věnovány kulturním a sociálním opatřením, zatím co na naši národní obranu a státní bezpečnost se věnuje pouze 6,9 %. Při tom však nesmíme zapomínat, že náš letošní rozpočet zahrnuje všechny složky našeho národního hospodářství, takže část připadající na kulturní a sociální potřeby obyvatelstva je velmi význačná a charakterisuje dobře politiku naší lidové demokracie. Tento význačný rys nesou v menší či větší míře rozpočty všech zemí budujících socialismus, ve srovnání se zeměmi kapitalistickými, upadajícími v hospodářský a politický marasmus a šílené zbrojení, které stále více stlačuje životní míru obyvatelstva a výdaje na jeho kulturní potřeby.

President Truman svého času vystoupil s projevem, v němž mluvil o t. zv. vyšší západní civilisaci, pod níž třeba rozumět svobodu soukromého podnikání, proti kultuře a civilisaci SSSR a zemí lidové demokracie. Šílená vydání na válku, odrážející se v rozpočtech takřka všech kapitalistických zemí, která pohlcují značnou část národních důchodů na úkor sociálních a kulturních potřeb obyvatelstva, ukazují názorně, kdo má větší oprávnění mluvit o vyšší kultuře a civilisaci, zda kapitalismus, zabředající do stále většího bahna politického a mravního a připravující nové války, či země, které zvolily cestu socialismu a hájí mír.

Leč souběžně s těmito úkoly, které nám připadají na poli hospodářském a kulturním, musíme pamatovat především též na výstavbu našeho lidově demokratického státního ústrojí a našeho nového lidově demokratického právního řádu. Obrovskou úlohu státu a práva znova zdůraznil generalissimus Stalin ve své geniální studii o marxismu v jazykovědě. Vychází z marxistické zásady, že ekonomická základna vytváří svou ideologickou nadstavbu, kterou je souhrn politických, filosofických a právnických názorů a jim odpovídajících institucí. Leč generalissimus Stalin při tom zdůrazňuje, jak obrovskou aktivní silou se stává tato nadstavba, jak mocně působí zpět na svou základnu a pomáhá jí se formovat a upevňovat. Státu a právu přísluší právě ze všech ostatních institucí nadstavby nejvýraznější úloha. Tutéž myšlenku nacházíme v četných projevech našeho presidenta Klementa Gottwalda, který při každé příležitosti zdůrazňuje důležitost státního ústrojí, odpovídajícího potřebám pracujícího lidu, a důležitost nutné kázně, kterou musíme uplatňovat nejen ve všech oborech naší veřejné správy, nýbrž též v celé naší organisaci hospodářské. President tu vždy zdůrazňuje nesmírný význam našeho nového práva a socialistické zákonnosti.

Jaké jsou charakteristické znaky nového vývoje naší státní správy?

Využívajíce bohatých a cenných zkušeností sovětského státního zřízení, usilujeme všude o důsledné uplatnění zásad demokratického centralismu. Ústřední úřady se stávají orgány normotvornými a usměrňujícími, při čemž široká pravomoc se ponechává orgánům lidové správy. Avšak i při tomto rozdělení kompetence stávají se úkoly ústředních úřadů stále odpovědnějšími a složitějšími, což nás vedlo k dalšímu učlenění ústřední správy, zejména sektoru hospodářského. Význačného doplnění doznala výkonná moc zřízením ministerstva státní kontroly. Přitom úřad předsedy vlády stává se stále důležitějším koordinačním úřadem, zaručujícím harmonickou spolupráci ministerstev. I tu bylo třeba vytvořit několik velkých úseků, v jejichž rámci bude lze snadněji koordinovat činnost jednotlivých příbuzných ústředních úřadů. Úřad předsednictva vlády stává se mocným kormidlem, kterým úspěšně a pevnou rukou řídí soudruh Zápotocký naši vládní exekutivu k vytčeným cílům.

Je pochopitelné, že naše lidově demokratické zřízení vyžaduje, abychom z něho vymýtili vše, co čpí starou copařskou kancelářštinou. Vypověděli jsme rozhodný boj starému byrokratismu nejen za pomoci zcela nových method práce, nýbrž i pronikavými zásahy, jakým byl převod téměř 80.000 zaměstnanců z administrativy do výroby. Dnes již můžeme říci, že tento velký úkol, který se mohl zdát před lety neuskutečnitelným, se nám plně zdařil. Bývalí písaři a jiní úředníci počínají v naší výrobě po krátkém přeškolení dobře působit. Ve většině případů vydělávají nyní více než na svých původních místech ve státní správě. To, co se zdálo předtím těžkou a bolestnou operací, ukazuje se dnes všeobecně prospěšnou reformou. Současně jsme ulehčili našemu státnímu aparátu, zbavili jej přebytečných administrativních sil, a na druhé straně jsme posílili naši výrobu; mohli jsme nahradit mnohé byrokratické pracovníky novými lidmi z dělnických řad a tím vnésti nového ducha do státní správy.

Zavedli jsme přísný pořádek přesným plánem pracovních sil, který platí pro každý úřad a který nám pomáhá odhalovat pracovní reservy. I když nás socialistické budováni staví stále před nové a nové úkoly, musíme se snažit plán pracovních sil přísně dodržovat. Jen tak zabráníme novému rozbujení byrokratického aparátu. Co do počtu pracovních sil omezená státní správa plní přesto dobře a možno říci lépe svoji funkci. Je to umožněno zaváděním nových pracovních method, pružnějších a účinnějších, než tomu bylo dříve, a dále pokračující výchovou pracovníků ve státním aparátě a užším spojením naší lidové správy s centrálními úřady a naší vládou. Celkem vzato můžeme říci, že jsme v odbyrokratisování státní správy učinili značné pokroky. Úředního šimla budeme nemilosrdně dále potlačovat a vyhlazovat.

Zvláštní pozornost věnujeme naší lidové správě. Chceme, aby byla co nejtěsněji spjata s pracujícím lidem, aby byla naplněna slova naší Ústavy 9. května, že náš lid nejen si sám zákony dává, ale i tyto zákony provádí. Po několikaletých zkušenostech můžeme zajisté říci, že se naše národní výbory při provádění našich budovatelských úkolů vcelku velmi osvědčily a že jejich práce se stále zdokonaluje. Je ovšem samozřejmé, že se tak nestalo přes noc, že ještě dnes stojíme před úkolem prohloubit a zlepšit jejich práci a odstranit některé chyby, kterých se dopouštějí. Heslo naší strany "Čelem k masám" musí se dnes státi vůdčí zásadou pro práci našich národních výborů a celé státní správy, poněvadž jenom správným vedením a přesvědčováním širokých mas pracujících mohou naše národní výbory úspěšně plnit svoji hospodářsko-organisační a kulturně výchovnou funkci a postavit se tím do čela vývoje a přerodu naší společnosti.

Ale právě v tomto ohledu zjišťujeme mnohé nedostatky. Práce národních výborů ve styku s širokými masami stále ještě pokulhává. Naše národní výbory přece jen stále ještě nejsou tak úzce spojeny s lidem, jak bychom si přáli. Můžeme to pozorovat na funkci širších orgánů lidové správy. Plena okresních a místních národních výborů se přes naši snahu nescházejí pravidelně, někdy dokonce velmi zřídka, stále nejsou těmi kontrolními a řídícími orgány práce funkcionářů i úřednického aparátu, jak by jako vrcholné orgány státní moci ve svém obvodu měly býti. Často jsou od rad národních výborů odtržena, politicky nežijí a práci rady neřídí. Totéž platí o komisích národních výborů, které zapojením široké vrstvy občanů mají být nejspolehlivějším nástrojem, kterým se vůle občanů při výkonu veřejné správy může projevit.

Též členové místního národního výboru si musejí být vědomi toho, že jsou volenými poslanci lidu, jehož důvěru si musejí uchovat a jehož zájmy v užším místním měřítku jsou povinni hájit a zastupovat. Připomínám tu, jak význačná úloha připadla poslancům SSSR, ať již jde o členy místního či Nejvyššího sovětu. "Poslanec," učí J. V. Stalin, "musí vědět, že je služebníkem lidu a jeho zástupcem, musí jednat podle příkazu, který mu dal lid." A můžeme také říci, že sovětský poslanec čili deputát podle toho také vystupuje a je si vědom svého vysokého poslání. Je stále ve styku se svými voliči, vysvětluje jim zákony a politiku vlády, má právo kontrolovat podniky, školy a různé instituce, pokud spadají do působnosti nebo pod kontrolu dotčeného sovětu, má právo vyžadovat si informace a předkládat dotazy na zasedání příslušného sovětu nebo jeho výkonného výboru. Deputát má znát všechny bolesti a stížnosti svých voličů a hájit na příslušných místech jejich zájmy. Omezuje-li svou činnost jen na účast při zasedání sovětu, ztrácí styk s voliči a pozbývá schopnosti řešit své úkoly.

Též u nás je třeba vytvořit nový typ skutečného poslance lidu všech kategorií, ať již místního, okresního či krajského národního výboru. A myslím, že úsilí rozvíjené naší nejvyšší institucí, Národním shromážděním, znamená značný pokrok v tom směru, a jsem jist, že nás přivede na správnou cestu.

Těmto nedostatkům, o kterých jsem se zde zmínil, chceme nyní odpomoci vydáním nového zákona o naší lidové správě. Chceme v něm zakotvit a uplatnit celou řadu našich i sovětských zkušeností v tomto oboru a vybudovati z národních výborů skutečné orgány státní moci. Chceme toho dosíci podtržením významu plenárních zasedání národních výborů tím, že plénum, které nebude již řízeno předsedou rady, se stane nezávislým na radě a kritičtějším k jejímu rozhodování a bude moci skutečně práci rady i jednotlivých referentů řídit a kontrolovat. Také práce komisí národních výborů bude prohloubena, jejich kompetence rozšířena a do práce komisí bude zapojen větší počet občanů.

Také spolupráce národních výborů s našimi ústředními úřady a vládou bude ještě více prohloubena. Ústřední úřady po nedávno provedené reorganisaci budou nyní s to práci národních výborů lépe řídit a budeme také dbáti na to, aby naše ministerstva neviděla v národních výborech pouze svoji prodlouženou ruku v krajích a okresech, nýbrž aby na ně pohlížela jako na ústavní orgány státní moci.

Naše lidová správa stojí v této době před velikými úkoly, zvláště na úseku zemědělské výroby. Jsou to úkoly velmi těžké a pro vybudování socialismu u nás nesmírně důležité. Nebyly také až dosud plněny tak, abychom mohli říci, že lidová správa byla s to je skutečně plně zvládnout. Snažili jsme se proto posíliti naše národní výbory také tím, že zlepšíme jejich úřednický aparát. Stalo se tak počátkem tohoto roku zřízením nových tajemníků národních výborů. V obcích pracuje již 5080 tajemníků, na Slovensku 1960. Od nich si slibujeme, jako od politicky uvědomělých příslušníků dělnické třídy, z kterých jsou vybráni, nejen respektování a plnění směrnic nadřízených orgánů státní správy, ale také, že budou rádci a pomocníky národních výborů a jejich funkcionářů při plnění jejich vlastní práce.

Vážení přátelé, v souvislosti s budováním naší lidové správy máme před sebou k rozřešení ještě řadu jiných a pro náš lid velmi důležitých úkolů. Jsou to především úkoly na úseku našeho zdravotnictví, kde dva naše velké zákony v tomto oboru, zákon o sjednocení našeho zdravotnictví a zákon o hygieně a epidemiologii, který je právě Národnímu shromáždění předložen, ukládají ministerstvu zdravotnictví i národním výborům uplatnit celou řadu sovětských zkušeností, které jedině mohou na tomto poli zajistit zdraví našeho lidu.

S jakým nadšením dali se naši zdravotníci do práce na velkém díle sjednoceného zdravotnictví, ukazuje už ta okolnost, že ještě dříve, než příslušný zákon mohl být vyhlášen v krajích a okresech, zakypěla práce a již dnes v některých okresních městech, jako např. ve Znojmě nebo ve Šternberku, máme již dobrý základ příkladných zdravotních středisek.