Tak v tavírně ocelárny ve Stalingradě
byli soudruzi, a to celý kolektiv, ještě v
r. 1951 placeni na základě kolektivního úkolu,
který nakonec znamenal, že byl stejně hodnocen
plně odpovědný tavič jako kterýkoliv
jiný pracovník na tavírně. Naopak
se stávalo, že někteří z pracovníků,
pracujících na méně odpovědných
a i méně namáhavých pracích,
vydělávali v průměru více na
jednu odpracovanou hodinu, a to jenom proto, že vynechávali
sobotní a nedělní směny nutné
pro opravu pecí. Tím, že měli odpracován
menší počet hodin, získávali
při rovnoměrném rozdělování
kolektivního výdělku za jednu pracovní
hodinu více i o několik korun. Když si soudruzi
v tavírně uvědomili, že úkol
r. 1952 je o 119,5 % vyšší, než byl v r.
1950, kdy byly stanoveny zásady kolektivního úkolu,
rozhodli se na základě technickoorganisačních
opatření, nové organisace práce, plným
využitím pracovní doby celého kolektivu
a pak správným ohodnocením pracovního
úsilí jednotlivých pracovníků
splnit tento vysoký úkol, i když si byli vědomi,
že to bude při dosavadním zařízení
obtížné. A tak sáhli k odbourání
rovnostářského ohodnocení a přivedlo
je to i k tomu, že bude lépe, aby každá
jednotlivá pec měla svůj úkol, čímž
bude umožněna vzájemná soutěž
mezi kolektivy jednotlivých pecí, což nakonec
zaručuje nejlepší předpoklady splnění
daných úkolů v jednotlivých případech.
Již v prvních měsících letošního
roku dosahují soudruzi zvýšených výkonů
v celku, na jednotlivých pecích pak výkonů
požadovaných podle plánu a dosahují
při tom hodinových výdělků,
které odpovídají správnému
ohodnocení práce a odpovědnosti. Přitom
po zpevnění normy o 33 % dosahuje tavič 47,30
Kčs, první pomocník 42 Kčs, druhý
pomocník 37 Kčs na jednu odpracovanou hodinu a soudruzi
půjdou teď do soutěže, což bude znamenat
podstatné zvýšení výkonů
a snížení vlastních nákladů
v tavení.
Ani naši konstruktéři nezůstali pozadu
a uvědomili si, že ztechnologičtění
konstrukce znamená nejen podstatné snížení
výrobních časů, ale v mnoha případech
i značné úspory na materiálu, a to
v některých případech i těch
materiálových prvků, které dovážíme
za tvrdou valutu. Tak tomu bylo u skříní
turbiny, které v původní konstrukci byly
z jednoho kusu, děleného pouze v dělicí
rovině v podélné ose. Když se staly
horizontální vyvrtávací stroje nejužším
profilem v závodě a tím bylo ohroženo
plnění plánu, přišel soudruh
Jiří Snížek, konstruktér, s návrhem
provést turbinovou skříň dělenou
ještě ve svislé rovině, čímž
bylo umožněno opracovávat tyto menší
díly i na karuselech. Odlitky byly podstatně jednodušší
a byl tím zmenšen nárok na odbornost dělníků
ve slévárně - a to je velmi významné
- a pochopitelně byla snížena i výmětovost.
Při této konstrukci mohl být volen i jiný
materiál a tak bylo ušetřeno pro jednu turbinovou
skříň 16 kg molybdenu, 129 kg wolframu, 53
kg vanadia a 60 kg chrómu. Soudruh Jiří Srížek,
konstruktér turbiny, značně přispěl
k zhospodárnění výroby, k snížení
vlastních nákladů a pomohl zlepšit akumulaci
na svém úseku.
A soudr. Vladík, konstruktér transformátorů,
provedl takové změny, že celkovou výšku
transformátoru o 35 megavoltampérech snížil
na vyhovující míru a přitom ušetřil
na kostře transformátoru 4400 kg transformátorových
plechů. Zlepšil výrobní technologii,
tím snížil výrobní čas
i vlastní náklady, a tak úspora na jednom
transformátoru je cca 180.000 Kčs. Přitom
dosáhl ještě takového předpokladu
k úspoře elektrické energie, že kdyby
tento transformátor byl zapojen nepřetržitě
celý rok, znamenalo by to úsporu 66.000 kWh.
Bojuje se i v administrativě o větší
hospodárnost. Soudr. Albína Dvorská z úseku
elektrických strojů, jak se později prokázalo,
společně s R. Kubcovou podaly návrh, který
znamená, že ušetří jedno opisování
celého sborníku a jde-li o větší
počet sérií, tedy obecně každé
druhé opisování. Soudružky tak uspořily
35.910 Kčs a dostaly odměnu 3.850 Kčs, o
kterou se svorně rozdělily!
V mnoha případech jde v hospodárnosti snižování
vlastních nákladů příkladem
napřed naše mládež. Člen ČSM,
soudruh Rudolf Randa, elektromechanik z úseku elektrických
přístrojů, podal v r. 1951 13 zlepšovacích
námětů, které uspořily našemu
závodu a tím našemu národnímu
hospodářství 423.003 Kčs. Pět
z nich znamenalo podstatné úspory v barevných
kovech. A letošního roku již podal 5 zlepšovacích
námětů a jedním z nich ušetří
134 kg mědi a 100 kg mosazi. To je skutečně
mládež nová, mládež Gottwaldova.
Soudr. Randa není sám v tom velikém kolektivu
mládežníků, kteří si teď
při projednávání rozpočtu vypočítávají,
kolik náš rozpočet, rozpočet republiky,
vedené dělnickou třídou, dává
na kulturní, zdravotní, sociální a
tělovýchovné položky, kolik dává
na to, abychom měli lepší pracoviště
na závodech, na zlepšení našich kuchyní
a sociálních zařízení. Mládež
si uvědomuje, že jsou to zařízení,
která budou sloužit hlavně jí.
Ve své velké většině jdou všichni
zaměstnanci těžkého strojírenství
za stále se zvyšující produktivitou
práce. Jsou cestou systematického snižování
vlastních nákladů podle zákonů
socialistické ekonomiky. Během r. 1951 došlo
k podstatnému zlepšení, pokud jde o využití
výrobní plochy ve slévárnách.
Zvýšenou směnností, vnitřní
reorganisaci některých pracovišť a středisek
se dosáhlo v r. 1951 v poměru k r. 1950 využití
formovací plochy ve slévárně šedé
litiny na 140 %, ve slévárně oceli na 142
%, ve slévárně bronzu na 104 % a ve slévárně
hliníku na 116 %. Tím se pochopitelně zvýšilo
také využití výrobního zařízení
a podstatně se snížily vlastní náklady.
Byl udělán významný pokrok ve využití
materiálu a tak na př. ve slévárně
šedé litiny zvýšilo se využití
materiálu z 61.6 % na 64 %. Jsou k tomu předpoklady
i ve slévárně oceli, využije-li se sovětských
zkušeností s tlakovými odlitky. Přineslo
by to našemu hospodářství další
tisíce tun odlitků ze šedé litiny i
ocelolitin a zhospodárnění výroby
v našich slévárnách i ocelárnách.
I zvýšení směnnosti podstatně
přispělo a může dále přispět
k snížení výrobních nákladů.
Vytížení obráběcích strojů
na 3 směny a v rukodílných provozech již
směnnost 1,5 znamená snížení
výrobních nákladů na hlavu o 8,5 %.
V tomto směru jsou ještě veliké nedostatky,
ale také veliké možnosti. Plné obsazení
3 směn v obráběcích provozech a dvousměnný
provoz v montážích dává možnost
podstatného snížení vlastních
nákladů. Ve slévárnách, které
v tomto směru dosáhly mnohem lepších
výsledků, je nutno s hlediska plnění
úkolů pracovat na plné tři směny
ve strojní formovně. Třísměnný
provoz má také rozhodující vliv na
odběr elektrické energie. Kdyby se nám podařilo
dosáhnout stejného zatížení při
předpokládaných 22 pracovních hodinách
na den a při 300 pracovních dnech do roka, bylo
by možno snížit náklady na elektrickou
energii o 14,4 %. To však je jeden z největších
našich nedostatků a denní diagram odběru
elektrické energie ukazuje, že se dostáváme
na průměrný výkon v odběru
elektrické energie teprve vždy po 40 minutách
po začátku pracovní doby, že pracovní
přestávky netrvají 20 minut, ale v průměru
35 minut a odběr elektrického proudu, zvláště
v nočních hodinách, klesá nám
hluboko pod předpokládaný průměr.
To, co nejvíce zvyšuje naše výrobní
náklady a snižuje akumulaci, jsou zmetky. Jsou to
hlavně zmetky v našich slévárnách,
které zaviňují vysoké ztráty,
ale způsobují ve svých důsledcích
neplnění plánu i v našich elektroúsecích
a i v ostatních závodech, kterým odlitky
dodáváme. Zmetky jsou hlavně zaviňovány
nerespektováním technologické discipliny,
a to na všech výrobních úsecích,
a chci jen na jednom případě ukázat,
jaké škody jsou způsobovány špatně
vedenou šarží v pětitunové obloukové
peci, kde místo předepsaných 13,5 % chrómu
se analysou zjistilo jenom 9,2 % chrómu, při čemž
rozdíl 4,3 % chrómu se dostal do strusky. Tím
se stalo, že odlité kolo Francisovy turbiny muselo
být zmetkováno a ztráty činí
63.746 Kčs, v čemž nejsou zahrnuty ztráty
vzniklé tím, že odlitek nebyl včas dodán
a nemohla být proto v předepsané lhůtě
dodána ani turbina.
Takovéto nedostatky máme ještě ve všech
úsecích naší práce a kdybychom
je odstranili, mohli bychom podstatněji zvýšit
objem výroby, který v r. 1952 představuje
proti r. 1951 zvýšení o 43 %, a dosáhnouti
ještě většího procenta akumulace,
i když zvýšení 88 % proti r. 1951 je jistě
nemalý úkol pro závod, který v r.
1951 prodělal podstatné změny ve své
výrobě, zvýšil počet zaměstnanců
o více než 50 % a musel řešit mnoho problémů
souvisících s tímto růstem velkých
úkolů, při čemž má závod
i určité materiálové potíže.
V našem rozpočtu na r. 1952 se projevilo proti rozpočtu
na r. 1951 podstatné zlepšení. Provedli jsme
důslednou vazbu na plán, zlepšili jsme methodiku
rozpočetnictví a hlavně jsme zlepšili
účast našich pracujících na vypracování
plánu. Plán, to znamená výrobní
plán na r. 1952, dával už možnosti komplexního
rozpočtu a bylo umožněno sladění
nejdůležitějších ukazatelů,
jako hrubé hodnoty výroby, počtu zaměstnanců,
změny stavu zásob, mzdových fondů
v plánech a v rozpočtech. Rozpočty jednotlivých
úseků byly projednávány za účasti
funkcionářů strany i ROH a byly také
jimi schvalovány. To zaručuje našemu podnikovému
rozpočtu, že za čísla v něm uvedená
budou ochotně všichni zaměstnanci bojovat.
Jak jsem ukázal, máme již i my stovky a tisíce
dobrých případů a zkušeností.
Máme k disposici sovětské zkušenosti
nenáročně a bratrsky nám poskytované.
Dovedeme-li se těmito zkušenostmi řídit,
pak máme všechny předpoklady, abychom šli
cestou plnění a přeplňování
úkolů, cestou snižování vlastních
nákladů, cestou vyšší produktivity
práce, cestou zvyšování akumulace rychleji
vpřed, k socialismu.
A v závěru bych chtěl ukázat a vysoce
ocenit na konkretním případě, jak
nám pomáhají sovětské výrobní
zkušenosti, dovedeme-li jich dobře a rychle využívat.
Chtěl bych projevit vděčnost nás všech
za nezištnou a bratrskou pomoc, která je nám
takovýmto způsobem prokazována. Jedna z našich
sléváren dostala za úkol odlít sérii
složitých odlitků nezbytně potřebných.
Byla to vysoce složitá výroba a požadavky
na výrobky u nás dosud nepožadované.
Zkoušelo se, laborovalo, jezdili experti, znovu se zkoušelo
a nebylo možno dosáhnout požadované kvality
odlitků. Co se odlilo, šlo znovu do pece a po několikaměsíčním
zkoušení bylo teprve zjištěno, že
je k disposici sovětská dokumentace. V rekordní
době bylo připraveno zařízení,
které výroba podle sovětské dokumentace
předpokládala a pak započato s výrobou.
Bylo mnoho sýčků, byli i domýšlivci,
kteří ve své bohorovnosti dokazovali, že
nastoupená cesta rozhodně není cestou k dobrým
výsledkům. Ale již po prvních zkouškách
se ukázalo, jak vysoko převyšuje sovětská
technika a technologie nejen zkušenosti některých
t. zv. našich odborníků, ale ukázalo
se, že použité technologické výrobní
postupy porážejí všechno to, co nám
dává a co má vůbec k disposici kapitalistická
technika. (Potlesk.) Odlitky mají předepsanou
kvalitu a zlepšení je tak podstatné, že
podle dosavadních výsledků je možno
již dnes bezpečně předpokládat
roční úsporu cca 30 milionů Kčs.
Tuto skutečnost je si potřeba i dnes při
projednávání státního rozpočtu
uvědomit, neboť případ, o kterém
jsem právě mluvil, je jedním ze sta či
tisíců případů, které
nám denně ukazují naprostou převahu
sovětské techniky a technologie a její vysokou
hospodárnost. Úderná síla sovětské
techniky, socialistické techniky, zaručuje její
vítězství v každém boji. Vysoká
sovětská technika a technologie, vysoká hospodárnost
sovětských závodů, to byla cesta k
aktivním rozpočtům Sovětského
svazu. Je to cesta, která vedla k vybudování
socialismu a povede k vybudování komunismu v SSSR.
Je to cesta, po které půjdeme i my všichni
v závodech těžkého strojírenství,
i my všichni pracující lidé v Československé
republice, protože víme, že vysoce aktivní
rozpočet je základem k vybudování
socialismu u nás. (Potlesk.)
Podpredseda Žiak: Dávam slovo posl. Fialovi.
Posl. Fiala: Paní a pánové, soudružky
a soudruzi!
Náš státní národohospodářský
plán na r. 1952, jehož odrazem je právě
projednávaný státní rozpočet,
který za přímé účasti
a podpory všech našich pracujících má
jeho splnění zajistit po stránce finanční,
ukládá i našemu stavebnictví podstatně
vyšší úkoly než kdykoli předtím.
Objem stavební výroby se má v tomto roce
zvýšit o 34 %. Jsou to nemalé úkoly,
uvážíme-li, že stavební průmysl
má do konce roku 1952 dokončit a předat našim
pracujícím do užívání
45.800 bytů a přitom zaměřit své
úsilí především na výstavbu
Ostravska, kde stavební činnost stoupne, jak zde
bylo již řečeno, oproti minulému roku
o 65 %. Sama bytová výstavba na Ostravsku ukládá
stavební výrobě úkol postavit zde
tak velké město, jako jsou na př. České
Budějovice. To ovšem neznamená, že vedle
průmyslové a bytové výstavby Ostravska
nebude pokračováno ve velkorysé výstavbě
v ostatních krajích. Budou to nejen byty, nové
školy a sociálně zdravotní zařízení,
ale budou to i nové objekty našeho socialistického
zemědělství, nové silnice, mosty,
železnice a budou to zejména gigantické stavby
socialismu jak v Kunčicích, tak i u Košic.
Bude se i nadále měnit tvářnost naší
země po celé její šíři
výstavbou 16 hydroelektráren, které v poměrně
krátké době promění nám
toky vod v 8,5 miliardy kwh elektrické energie a ušetří
nám přitom 8,5 milionů tun uhlí ročně.
Vodní bohatství podchytíme 12 údolními
přehradami, které nám zajistí dostatek
vody užitkové pro náš průmysl i
zemědělství a pitné pro všechno
obyvatelstvo. Vybudujeme nové rudné i uhelné
velkodůly, postavíme cementárny značné
kapacity a celou řadu strojírenských a jiných
průmyslových závodů. Ze staré
kapitalistické republiky vybudujeme v nepředstavitelně
krátkém čase republiku novou, republiku šťastnou
a radostnou pro všechny pracující - republiku
socialistickou. (Potlesk.)
Prvořadý význam stavebnictví pro plánovitou
výstavbu socialismu vystihují jistě velmi
dobře slova Molotovova takto: "Otázky stavebnictví
byly u nás vždy nejen otázkami hospodářskými,
nýbrž i politickými. Je to pochopitelné.
Zítřek socialismu závisí především
na úspěších stavebnictví, kterých
dnes dosáhneme." Je tedy stavebnictví ubytovatelem
národního hospodářství, protože
rozmnožuje socialistický majetek stavbami, které
přímo i nepřímo slouží
k rozšiřování hospodářské
základny, k rozmnožování národního
produktu a tím i ke zvyšování životní
úrovně lidu a jeho brannosti.
Je třeba si dnes položit otázku, zda naše
stavebnictví je schopno splnit všechny ty velké
úkoly, které naše socialistická výstavba
na ně klade. A já jsem přesvědčen,
že na základě dosavadních výsledků
a zejména úspěšných výsledků
výstavby v uplynulém roce je schopno splnit i zvýšené
úkoly v roce 1952. Vždyť naše znárodněná
stavební výroba dostala se od roku 1948 z chaotické
kapitalistické malovýroby k průmyslové
velkovýrobě, odstranila již téměř
známou sezónnost, která vždy byla neblahým
údělem stavebních dělníků
v dobách kapitalistického vykořisťování.
Zima vždy znamenala pohromu pro stavební dělníky
a jejich rodiny, zatím co letos byla - zejména na
stavbě Nových hutí Klementa Gottwalda - dobou
nejen největšího pracovního vypětí,
ale také ukázkou obětavosti a pracovního
nadšení tisíců stavebních a montážních
dělníků, techniků a značného
počtu mládežníků. Jen díky
této veliké iniciativě nových budovatelů
socialismu mohl pan předseda vlády Antonín
Zápotocký zapálit 1. ledna t. r. prvou,
nejmodernější technikou vybavenou vysokou pec
Nových hutí Klementa Gottwalda, která nám
již dnes bohatě vrací investované hodnoty
ve formě tekoucí lávy žhavého
železa.