Úterý 25. března 1952

Naše velké průmyslové podniky a surovinové zdroje byly zašantročeny zahraničním kapitalistům. Velké hodnoty, vyráběné pilnýma rukama pracujícího lidu, plynuly do kapes zahraničních a domácích kapitalistů.

Dalším výsledkem dvacetiletého kapitalistického hospodářství byla masová nezaměstnanost, statisíce podvyživených dětí, rapidně snížená životní úroveň.

Naskytá se otázka, jak vznikly tyto obrovské dluhy a kam plynuly hodnoty, vytvářené naším lidem.

Naši t. zv. "západní osvoboditelé" z první světové války dali si naši "svobodu" nekřesťansky zaplatit, což nás stálo hezkých pár miliard.

Naši kapitalisté převzali velkomyslně část rakouského státního dluhu a naložili jej na bedra pracujících. Podle vládního nařízení z 15. března 1919 bylo propašováno do státní pokladny 1.785,500.000 K t. zv. zajištěného dluhu. Podle zákona č. 124/1921 byl převzat nezajištěný rakouský dluh ve výši 4.400,000.000 K se 6 % úrokem na dobu 50 let, t. j. do roku 1976.

Nyní je třeba dát odpověď, odkud pramenila tato velkomyslnost našich kapitalistů?

Vysvětlení je snadné. Rakouský stát si k úhradě válečných nákladů půjčoval, kde jenom mohl, a samozřejmě také u českých bankéřů, kteří byli v úzkém styku s rakouským finančním kapitálem. Aby nepřišli o půjčené miliony, převedli je čeští kapitalisté po krachu Rakouska na bedra českého pracujícího lidu.

Pro záchranu finančního kapitálu a velkých bank byly honorovány na účet pracujícího lidu válečné rakouské půjčky. Podle zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. o čtvrté státní půjčce byla pak připuštěna záměna válečných půjček v celkové výši 4.424,804.000 K, které šly rovněž na konto našeho státního dluhu, tedy na konto našeho pracujícího lidu.

Státní rozpočet, jehož výši stanovil finanční kapitál, nebyl sestavován podle potřeb pracujícího lidu, ale vždy jen podle potřeb bankovních pirátů, bankéřů a velkostatkářů. Tam, kde šlo o zájmy finančního kapitálu a majetné třídy, nebylo třeba žádných rozpočtových položek. Ku př. v roce 1926 byl ze státní pokladny sanován úvěr bankám podle závěrečného účtu, nikoliv podle rozpočtu: Zemské bance 24,170.000 Kč, Pražské úvěrní bance 25 mil. Kč, Nár. bance v Ban. Bystrici 14 milionů, bance Bohemia 10,375.000 Kč atd. Státní pokladna převzala též k úhradě úpadek vídeňské pojišťovny Fenix ve výši 450 mil. korun; Německé bance v Děčíně byl odepsán vklad 10 mil. Kč, anebo státní pokladna uhradila pohledávky za Společností minerál. olejů 19 mil. Kč, za Společností pro zpeněžení lihu 5 mil. Kč atd.

Všechny tyto presenty dělal kapitalistický režim za pomoci t. zv. socialistických vůdců na účet dělnické třídy a všeho pracujícího lidu, za stále stoupajícího daňového vyssávání a zvyšování cen lidových potřeb.

Příznačná byla též daňová politika, prováděná českou buržoasií, projevující se v sanaci bank, v odpisu daní a pod. Na podkladě daňové reformy roku 1927 získali finanční kapitalisté obrovské daňové úlevy. Uvedu jenom 2 příklady.

Před daňovou reformou byla Živnobance ze zisku 127 milionů, docíleného v roce 1926, předepsána daň 33 milionů Kč. Po daňové reformě ze zisku 149 milionů, tedy vyššího o 20 milionů, bylo předepsáno jen 10 milionů Kš. Unionbance ze zisku 113 milionů před daňovou reformou předepsána daň 22 milionů Kč, po daňové reformě ze zisku 121 milionů pouhých 5,400.000 Kč.

Jinak se měřilo pracujícím. Tak ku př. domovní třídní daň byla z každé místnosti zvýšena ze 3 na 5 Kč, což při přirážkové soustavě v tehdejší době znamenalo pro domkáře a drobné dělníky zvýšení za každou místnost o 30 Kč.

Není tudíž divu, že při takovémto hospodářství státní rozpočty za 20 let první republiky byly vesměs pasivní a v 16 případech vykazovaly rozpočtové schodky, jdoucí do miliard. Ve 4 případech byly sice státní rozpočty vyrovnány, avšak jen fiktivně, neboť - jak ukázaly závěrečné účty - skončily i tyto značnými schodky.

Ministr financí dr Engliš hodnotil dne 7. záři 1928 výsledky finanční politiky a uvedl podle stenografického protokolu toto: V oboru státních poplatků byl vydán zákon, kterým se věnování na oslavu 10letého trvání republiky osvobozují od poplatků z obohacení, daně důchodové a výdělkové, a připraven zákon o vrácení obchodových daní pro ohrožený průmysl vývozní." To se také stalo.

Bankovním pirátům, fabrikantům a velkostatkářům dostalo se z 20 miliard dlužných daní 15 miliard daňového odpisu. Tak oslavili kapitalisté v Československu 10. výročí své republiky. Dělnická třída neměla opravdu co oslavovat. Kapitalistická vláda jim jen v posledních letech zdražila chléb, mouku, brambory, tuky o 25 až 50 %, činži o 40 % a v desátém roce trvání republiky zdražila cukr o 60 hal. na kg, při čemž se náš cukr prodával na př. v Anglii za 3 Kč, ale u nás jsme ho platili 7 Kč.

Ministr financí končil 7. září 1928 své exposé těmito slovy - cituji podle stenografického záznamu: "Raduji se z výsledků 10leté práce naši finanční politiky. Kéž finanční ministr, který bude předkládat 21. rozpočet republiky, bude moci radostně říci, že dílo konsolidace je dokonáno a že není v zemi finančně-hospodářských problémů."

Soudružky a soudruzi, to nebyla předpověď slepého mládence, ale mazaného advokáta mezinárodního finančního kapitálu, který věděl, že v 21. roce trvání republiky bude státní rozpočet a závěrečný účet dělat sice český ministr, ale ve službách hitlerovského režimu, neboť ne nadarmo jezdil do Berlina na porady starý Preis, který svému věrnému služebníku dr Englišovi dával pokyny, jak republiku co nejvýhodněji prodat za plné prkenice.

A nyní mi dovolte, abych dal odpověď na otázku, s čím začal hospodařit náš lidově demokratický režim v r. 1945?

1. Na věčné časy zůstane v paměti všech poctivých občanů záměrné a zločinné bombardování našich měst a průmyslových středisek v posledních dnech války na příkaz Churchillův a jeho amerických spojenců angloamerickými bombardéry, aby tak Československá republika, osvobozená Rudou armádou, byla odkázána na dovoz strojů a všeho potřebného na angloamerické kapitalisty.

2. Je všeobecně známo, že v druhé světové válce jsme utrpěli škody, přesahující 350 miliard Kč v předválečné hodnotě, že ve státní pokladně zbyly bezcenné okupační papírové peníze a že celý zlatý poklad byl vyvezen za hranice a tam rozkraden.

3. Je také známou pravdou, že jsme se museli s těmito haldami bezcenných peněz vypořádat, že jsme museli začít hospodařit každý s 500 Kčs, že vše ostatní zůstalo na vázaných vkladech. Ale současně je pravdou také to, že už bylo uvolněno přes 22 miliard Kčs z vázaných vkladů na různé potřebné účely, i když v některých případech ne tak nutné.

Začali jsme hospodařit u snědeného krámu. Náš lidově demokratický režim začal téměř s holýma rukama, bez finančních prostředků budovat rozbité továrny a města a jen díky ohromnému pracovnímu úsilí a velké obětavosti dělnické třídy a za nezištné pomoci Sovětského svazu jsme se při všech těch nedostatcích dostali z toho nejhoršího a nastoupili jsme cestu k rychlému vybudování naší vlasti jako socialistického státu. (Potlesk.)

Přehlížíme-li bilanci našeho hospodaření za uplynulých 6 let, můžeme na ni být opravdu hrdi. Byly odstraněny stamiliardové škody, způsobené nám válkou a nacistickou okupaci. Naše země se proměnila v jedno veliké staveniště. Tam, kde ještě předevčírem byla pustá pole, vyrostly včera základy, kde dnes se stavějí nové vysoké pece, aby zítra vylévaly tisíce tun tvrdého kovu. Desítky nových přehrad, stovky továren, tisíce škol, nemocnic, zdravotních středisek a desettisíce bytových jednotek postavených během několika let - to je nejlepší obraz hospodářství dělnické třídy. Během pětiletého plánu budeme investovat na 500 miliard korun čs., našich poctivě vydělaných korun. O 500 miliard hodnot bude náš stát a náš lid bohatší a z nich poplynou nové další hodnoty. A to není ještě všechno. Následují další desítky miliard věnovaných každoročně na sociální a nemocenskou péči, na zaopatření pro stáří, na školství a pod., jak ukazují naše rozpočty.

A co je na tom krásného a radostného, je to, že tato obrovská výstavba, že tyto obrovské hodnoty plynou z vlastních prostředků, aniž bychom si na to vypůjčili korunu v cizině. Dnes již stát jako dobrý hospodář nemusí chodit a žebrat s čepicí pod paždí v cizině. Znárodněné hospodářství dává dnes potřebné finanční prostředky na obrovské úkoly, které plníme. Dokladem toho jsou naše poúnorové rozpočty, které nejsou jen vyrovnány, ale konči stamilionovými přebytky.

President republiky soudruh Gottwald na historickém zasedání ÚV KSČ dne 22. února 1951 o našem hospodářství řekl:Víte, že v kapitalistickém světě jsme se od roku 1948 o půjčku vůbec neucházeli, a každý pokus proniknout zahraničním kapitálem do naší výroby jsme rozhodně odmítli a budeme odmítat i nadále."

Tak hospodaří náš pracující lid, vedený dělnickou třídou a komunistickou stranou. To je naše perspektiva i pro budoucnost, a za ni vděčíme prvnímu hospodáři naší země, presidentu republiky soudr. Klementu Gottwaldovi. (Dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda Fiala: Dávám slovo posl. Zupkovi.

Posl. Zupka: Slávne Národné shromaždenie!

Náš prezident súdruh Klement Gottwald vo svojom prejave na II. všeodborovom sjazde zdôraznil, že odborové organizácie ako najširšia organizácia robotníckej triedy nesú hlavnú zodpovednosť za budovanie socializmu v našej vlasti. Zákon o 5RP vo svojom 21. paragrafe hovorí, že jednotné odborové organizácie a ich složky a vedúci podnikov, závodov a úradov budú sa vo vzájomnej spolupráci starať o stále zvyšovanie produktivity práce a hospodárnosti výroby.

Hlavná práca odborov je zameraná na organizovanie iniciatívy pracujúcich za splnenie a prekročenie úloh štátneho národohospodárskeho plánu. Úsilie každého odborára ako hospodára je sústredené na to, aby sa vyrábalo viac, lepšie a lacnejšie. Pracujúci plne pochopili, že nestačí len výrobné úlohy splniť, ale je treba zaistiť potrebné prostriedky pre socialistické budovanie republiky. Pochopili, že hlavnú časť nákladov budovania môžeme kryť len zo socialistickej výroby socialistickou akumuláciou. Preto zhospodárnenie výroby, zvýšenie produktivity práce a sníženie výrobných nákladov stojí dnes v popredí práce členov odborového hnutia na všetkých pracoviskách.

Jedným zo základných predpokladov zhospodárnenia výroby je zaistenie správneho vývoja v pomere medzi vzrastom produktivity práce a vzrastom miezd a platov. Túto otázku veľmi dôrazne podškrtnul náš prezident súdruh Gottwald vlani na februárovom zasadnutí ÚV KSČ. V živelnom vývoji miezd a platov produktivita práce zaostávala. To zapríčinilo celý rad ťažkostí a ohrožovalo našu socialistickú výstavbu. To bolo umožnené tým, že tak dôležitý činiteľ, ako je zárobok pracujúceho človeka, nebol začlenený do plánovania. Tento nedostatok sa postupne odstraňuje. Od druhého štvrťroku 1951 boly zavedené záväzné mzdové úhrny a v prevádzacích plánoch na tento rok sú už plánované riadne mzdové fondy.

Doterajšie skúsenosti so mzdovými úhrnami a fondami nám ukázali celý rad slabín. Je pravdou, že na tomto úseku nášho hospodárenia sme ešte len v začiatkoch. Najvážnejšie nedostatky sú zapríčinené nepochopením a podceňovaním významu a poslania mzdových fondou. Stále ešte sa nájdu ľudia, ktorý sa nechcú učiť a nechcú používať a uplatňovať skúsenosti Sovietskeho sväzu, ktoré sa veľmi dobre osvedčily tak pri plánovaní, ako aj pri uplatňovaní mzdových fondov. Inak je ťažko vysvetliť často predkladané mzdové a platové úpravy, ktoré neberú ohľad na mzdové fondy a vyžadovaly by ich zvýšenie. Pritom chcem ešte poznamenať, že niektoré závody už v januári značne prekročily mzdové fondy. Týmto závodom je treba aby hospodárske orgány ako aj odborové organizácie venovali zvýšenú pozornosť. V Sovietskom sväze vládou schválený mzdový fond je zákonom a jeho porušenie je takým istým previnením, ako previnenie proti ostatným platným zákonom.

Význam rozdielu medzi štátnym rozpočtom na rok 1952 a medzi rozpočtami minulých rokoch spočíva v tom, že na tohoročný štátny rozpočet sú priamo zapojené aj národné a komunálne podniky. Hospodárenie týchto podnikov, ich príjmy a straty, platenie všeobecnej dane atď. sú preliminované v rozpočtových kapitolách príslušných rezortov. Nie je tu teraz prostredníka, ako bol v minulých rokoch Fond znárodneného hospodárstva. Táto skutočnosť znamená zvýšenie zodpovednosti jednotlivých ministerstiev za dodržanie rozpočtu. Zvyšuje to aj zodpovednosť všetkých hospodárskych orgánov za hospodárenie v národných a komunálnych podnikoch. Táto zvýšená zodpovednosť iste povedie k starostlivejšiemu vypracovaniu výrobných plánov a k dodržiavaniu mzdových fondov. Len tak bude mzdový fond plniť svoje poslanie dôležitého činiteľa pri zvyšovaní produktivity práce.

Zvýšená iniciatíva pracujúcich na budovaní socialismu sa prejavuje vo vzraste socialistického súťaženia. V roku 1951 sa zúčastnilo socialistického súťaženia 65 % všetkých zamestnancov národného hospodárstva. Pracujúci súťažia o lepšie využitie a skrátenie pracovného času, o plné využitie výrobnej kapacity strojov, o lepšie využitie surovín, zvýšenie kvality výrobkov atď. Socialistické súťaženie pri všetkých svojich kladoch má aj značné nedostatky. Príliš trpí formalizmom a dostatočne sa neopiera o ušľachtilé súťaženie človeka s človekom. Je to úloha odborov zamerať organizovanie súťaženia tak, aby jednotlivci, celé partie a dielne súťažili za predčasné splnenie úloh päťročnice. V tomto úsilí sa rozvíja aj tohoročné predmájové súťaženie, ktoré doteraz prinieslo pre naše národné hospodárstvo hodnotné záväzky. Pracovné nadšenie nášho ľudu, vyjadrené týmito záväzkami, nás oprávňuje veriť, že v tomto roku prekonáme výsledky dosiahnuté v minulom roku.

Iniciatíva pracujúcich sa v minulom roku prejavila najrôznejším spôsobom. Boly dosiahnuté veľmi dobré výsledky v prenášaní a rozširovaní skúseností a nových pracovných metód sovietskych stachanovcov a našich najlepších pracovníkov. Tak napr. len uplatňovanie skúseností sovietskych katristov pomohlo zvýšiť priemer prerezaných plnometrov na našich pilách o 17násobok. Práve tak návšteva s. Blaženova pomohla rozvíjať naše hnutie päťstovkárov na železniciach, ktorých koncom r. 1951 bolo už 800. V našich hnedouhoľných baniach sa uplatňuje metóda sovietskeho stachanovca Boriskina. Naše novátorské školy tavičov vyučujú podľa metódy sovietskeho majstra vysokých tavieb Privalova. Svobodova a Doutnáčova metóda v kovopriemysle, práca podľa cykličnosti v baniach, prevádzanie rýchlotavieb v hutiach, múrovanie do Tencerovho rámu a Novotného metóda múrovania priečiek v stavebníctve, spôsob práce podľa metódy Lydie Korabelnikovej v ľahkom priemysle a mnoho iných sú najkrásnejším výrazom nového socialistického pomeru k práci u našich pracujúcich.

Významným prínosom pre urýchlenie plnenia plánu s zlepšovacie návrhy, ktoré podávajú naši technici a zlepšovatelia vo všetkých výrobných sektoroch nášho hospodárstva. V roku 1951 bolo podaných 108.918 zlepšovacích návrhov, ktoré znamenaly len za prvých 7 mesiacov roku 1951 úspory v hodnote 1.284,083 Kčs. Chcem uviesť len niekoľko významných zlepšovacích námetov z poslednej doby.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP