Tuto buržoasní politiku český a slovenský
národ odmítl. Odmítl ji definitivně,
navždy. Naproti tomu zahraniční politiku vlády
Národní fronty, vlády, jejíž
vedoucí silou je dělnická třída,
český a slovenský lid radostně přijímá
a bezvýhradně schvaluje. Je to politika jeho.
Je to politika v první řadě národní,
národní v nejlepším slova smyslu. Dělnická
třída, která pod vedením komunistické
strany, pod vedením Klementa Gottwalda pevnou rukou
převzala řízení osudu našich
národů, nikoli z cizí moci, nýbrž
vlastní silou, silou vítězství celého
pracujícího lidu, háji a uplatňuje
ve své politice plně zájmy našich národů.
Naše národní nezávislost, naše
existence není již vydána na pospas rozhodnutí
hrstky bankéřů Wall-Streetu a londýnské
City. Již nikdy nebude moci skupina imperialistických
válečných zločinců škrtem
pera měnit naše hranice, předávat naše
území, ba dokonce rozhodovat o naší
národní existenci. A také nikdy nepřijme
náš hrdý lid ani jeho vláda imperialistické
vměšování do svých vnitřních
věcí. Dovolte mi, abych zde vyjádřil
to, co jsme řekli včera všichni svým
potleskem při slovech pana ministerského předsedy
o tom, že právo trestat usvědčené
cizí špiony podle našich zákonů
"si nedáme upřít a nikdo nás,"
- praví pan min. předseda - "nemůže
hrozbami, porušováním smluv a vydíráním
donutit, abychom se tohoto práva vzdali". Náš
lid je za tato slova svému ministerskému předsedovi
a své vládě vděčný.
Stejně tak plně souhlasí s usnesením,
které naše vláda učinila k doporučení
pana náměstka Širokého dne 23. října,
kdy na diskriminační porušení všeobecné
dohody o clech a obchodu se strany Spojených států
odpověděla suspensí celních slev,
poskytovaných podle úmluvy naší republikou
Spojeným státům americkým.
Stojíme plně za vládou a ze všech sil
ji podpoříme ve všech akcích, jimiž
jako věrný strážce naší
svobody hájí národní svrchovanost
proti všem formám intervence. Pro americké
imperialisty je snad národní svrchovanost přežitkem,
protože brání volné expansi dolaru do
zemí hospodářsky slabších. Buržoasní
a reformističtí přisluhovači imperialismu
v západní Evropě ochotně pomáhají
v tomto směru utápět nezávislost svých
zemí s jejich slavnou historií a s jejich národní
individualitou v kosmopolitických beznárodních
slepencích, které si americký imperialismus
chce vytvořit jako trh pro dolary a jako nástupiště
pro své útočné plány. Beznárodnost
naší zrádné emigrace je jen dokumentována
a podtržena tím, že do těchto slepenců
slibuje začlenit také naše země a náš
národ. My víme, že nikdy se jí to nepodaří!
Naše dělnická třída, nositel
socialistického vlastenectví, vzala osudy národa
pevně do svých rukou. Vláda, která
je představitelem její vůle, bdí nad
národní svrchovaností. A my, poslanci Národního
shromáždění, na jehož půdě
se právě před několika dny ústavně-právní
výbor pozastavil nad křiklavým vměšováním
amerického imperialismu do řeckých voleb,
vyjadřujeme svou radost a svůj dík naší
vládě za to, že svou zahraniční
politikou chrání naši zemi a zaručuje,
že z ní nikdy nebude druhé Řecko. Politika
naší dělnické třídy získala
nám spojence, jejichž věrnost a síla
mají jiné základy, než měly vrtkavé
sliby předmnichovských spojenců předmnichovského
Československa, sliby, jejichž platnost závisela
na kursech newyorské či londýnské
bursy. Politika naší dělnické třídy
spojila náš národ věrně, nerozlučně
a trvale s politikou velikého Sovětského
svazu, země Říjnové revoluce, jež
byla zdrojem našeho osvobození v roce 1918, země
velikého Stalina, vítěze nad fašismem
a osvoboditele našich národů z hitlerovského
otroctví. A zahraniční politika naší
dělnické třídy získala nám
také lásku, přátelství a pevné
spojenectví sousedních národů, jejichž
vykořisťovatelské třídy v minulosti
byly nepřáteli a utlačovateli českého
a slovenského lidu, stejně jako lidu vlastního
národa.
Nejzřetelněji, vážení přátelé,
vidíme tento skutečně národní
charakter naší dnešní zahraniční
politiky právě na tom vztahu, který byl po
staletí nejvážnějším a základním
problémem existence našeho národa - na poměru
k Německu a k německému národu. Nedávná
návštěva presidenta Piecka v Praze byla skutečností
hlubokého historického významu. Vystihli
jej výrazně president Gottwald i Wilhelm
Pieck, a my jsme tento význam cítili do hloubi
duše, my všichni a s námi všechen náš
lid, který radostně vítal představitele
pokrokových sil německého národa.
Právě pro naše hranice, pro naši bezpečnost,
pro naši národní nezávislost mají
nesmírný význam hluboce pravdivá slova
Stalinova o tom, že vytvoření Německé
demokratické republiky je mezníkem v dějinách
Evropy. Vždyť po prvé v životě německého
národa dostaly se tu k moci ty síly, které
po staletí usilovaly o to, aby o vážných
životních otázkách Německa rozhodoval
německý lid, aby Německo bylo ne postrachem
a nebezpečím, nýbrž přítelem
a spolupracovníkem sousedních zemí a národů.
A tyto síly byly vždy přátelské
nám, Čechům a Slovákům. Vždyť
jejich jménem mluvil již v 16. století velký
plebejský revolucionář Thomas Münzer,
když se obracel do Prahy k zdroji husitské revoluční
tradice, o niž se chtěl opřít ve svém
boji proti německým pánům a církvi.
Jejich jménem v r. 1848 zdravili Marx a Engels pražskou
revoluci a tvrdě potírali šovinismus německé
buržoasie, namířený proti slabším
národům. Jejich jménem proti Bismarckovi
a vilémovskému militarismu bojovali Bebel a Vilém
Liebknecht, jejich jménem za první světové
války statečně vystoupil Karel Liebknecht
a Luxemburgová. V jejich čele bojoval proti zradě
reformistů a proti Hitlerovu barbarství Ernst Thälmann.
V jejich čele za podpory Sovětského svazu
zvítězila jednotná socialistická strana
Německa pod vedením Viléma Piecka. (Potlesk.)
Vážení přátelé, upřímné
přátelství těchto sil zabezpečuje
naše hranice na severozápadě Čech. A
spojenectví s nimi posiluje bezpečnost také
té části hranic, kde ještě souvisíme
s druhým Německem. Neboť tyto síly vedou
dnes hrdinský, obrovský zápas za to, aby
celý německý národ a celou německou
zemí vyrvaly ze spárů amerického imperialismu,
z drápů fašistického militarismu kříšeného
a živeného dolary, a aby je místo do reakční
válečné kombinace západoevropské,
jak to chce dolarový imperialismus, začlenily do
rámce jednotného, svobodného, demokratického
a mírumilovného Německa. Zatím co
pod vedením těchto pokrokových sil byla v
Německé demokratické republice odstraněna
kasta pruských junkerů a velkokapitalistů,
výstižně označená naším
presidentem za kastu odvěkých kazimírů
Evropy, tato kasta se svými lokaji a pomocníky,
s agenty vatikánské politiky a pravicovými
socialisty - tato kasta, která byla kletbou německých
dějin a postrachem sousedů Německa a celé
Evropy - je pod patronací dolaru v západním
Německu znovu dosazována do vedoucích posic.
Jak velmi podrobně a průkazně odhaluje Bílá
kniha, vydaná Národní frontou demokratického
Německa právě v posledních dnech,
a jak nás denně poučuje světový
- i kapitalistický - tisk, jsou pod americkým protektorátem
v loutkovém bonnském státě opět
u moci známí kapitalisté a podporovatelé
nacismu, Krupp, Thyssen, i méně známí
Pferdmenges, Reusch, Henle, Abs a jiní. Jejich protektoři
jim dávají také všechny možnosti:
Již 30. srpna t. r. zrušili vysocí komisaři
západních mocností všechna omezení
výroby válečného průmyslu v
západním Německu. Porúří
má se opět stát válečnou kovárnou,
jak bylo za Viléma a za Hitlera. Američtí
monopolisté, kteří si velmi dobře
vzpomínají na svá předválečná
spojení s porúrskými kartely, na svou spoluúčast
na Mnichově a na vyzbrojení Hitlera, nyní
nejen propouštějí, rehabilitují a podporují
ty zločince, kteří Hitlerovy zbraně
připravili a ukuli, ale též ty, kteří
těmito zbraněmi pustošili země a vyvražďovali
národy.
Obnovují německý generální
štáb. Reaktivují válečné
zločince. Tyto militaristické kreatury jsou dnes
hrdiny amerických útočných plánů.
Na jejich rozkazy čekají anebo se jim již podřizují
důstojníci západoněmecké policie,
budované jako žoldnéřská organisace,
obdoba výmarské Reichswehr. Pod pláštíkem
služeb okupantů jsou udržovány a rozšiřovány
t. zv. pracovní sbory, které ve skutečnosti
jsou rovněž žoldnéřskou armádou.
Spolu s nimi vyrůstá dnes v západním
Německu řada spolků bývalých
vojáku - od veteránských organisací
až do nebezpečných teroristických illegálních
skupin. Zcela ve stopách organisaci fémových
vrahů z let 1919-1923 jdou t. zv. freischaren, jejichž
názvy mluví za komentář: je tu Freikorps
Deutschland, das Reich, Dönitz, podle admirála, válečného
zločince, který rovněž má býti
Američany propuštěn, Landsberg a Werl podle
věznic, kde sedí odsouzení váleční
zločinci, a také - maršál Pétain
jako důkaz kosmopolitické solidarity fašistů,
zrádců a kolaborantů. Obnovuje se dokonce
ve formě sdružení bývalých vojáků
také zločinecká organisace SS. Mají
dokonce svůj tisk Der Ausweg, v jehož titulu je provokativně
vyobrazen znak esesáckých vrahů, proklínaný
a nenáviděný miliony lidí v Evropě.
Jihoněmecký tisk sděluje, že v západním
Německu je již 376 esesáckých organisací.
V časopisech bývalých vojáků
za amerického souhlasu se žádá, aby
esesáckým vrahům byla vrácena čest,
neboť jich bude zapotřebí pro zajištění
evropské bezpečnosti a pro válku za dobytí
východních oblastí. Pochopitelně pod
americkým protektorátem tu existuje také
t. zv. sudetská legie, o jejímž zaměření
nepotřebujeme mluvit.
Ze všech těchto organisací byla v Bonnu pod
patronancí americké okupační správy
založena jednotná organisace v čele s nacistickými
generály a New York Herald Tribune, který, jak víme,
je dobře informován, 10. září
o ní napsal, že bude mít "velké
slovo v západoněmeckých věcech".
Velké slovo zřejmě v souhlasu s americkými
okupanty, kteří vědí velmi dobře,
komu toto slovo dát při přípravě
nenávistných kampaní a útoků
proti zemím skutečné svobody a demokracie,
proti Sovětskému svazu a také proti nám.
Je pochopitelné, že toto obnovování
nacismu, obnovování německého nebezpečí
pro Evropu, vyvolává neklid v zemích amerických
satelitů na západě. Zejména francouzský
lid, který zažil od r. 1870 již trojí
německou okupaci a poznal velmi podrobně prušáckou
soldatesku, protestuje proti machinacím amerických
monopolistů, kteří na jeho hranicích
znovu vytvářejí toto nebezpečí.
A tu přišla francouzská buržoasie, již
zcela zaprodaná Wallstreetu, spolu se svými pravicově
socialistickými lokaji na kouzelnou formulku: "sjednocení
Evropy", v němž prý západní
Německo bude méně nebezpečné,
i když dostane do ruky zbraně. To je podstatou t.
zv. Schumanova plánu o sjednocení ocelářské
výroby, i Plevenova plánu o vytvoření
západoevropské armády. Tyto oba plány
přijala ochotně a s radostí Washingtonská
konference ministrů USA, Anglie a Francie, konaná
ve dnech 10. až 14. září. Pro americký
imperialismus je to vítaná cesta. Vždyť
tímto způsobem obnoví diktaturu prušácké
militaristické kasty nejen nad západním Německem
a jeho lidem, ale vydá ji na pospas také Francii
a ostatní kapitalistickou západní Evropu,
aby ji dostatečně posílil a upevnil jako
útočný předvoj pro zločinnou
válku chystanou proti Sovětskému svazu a
zemím lidové demokracie.
To je skutečným obsahem snah o t. zv. sjednocení
Evropy, snah, jimž bezvýhradně a otrocky slouží
také odporná zrádná poúnorová
emigrace. Toto "sjednocení Evropy" má
být jen zhoršeným a zmenšeným vydáním
hitlerovské "nové Evropy", tentokrát
pod americkým protektorátem, stejně však
reakční, nelidské a brutální,
stejně tak protidělnické a protisovětské
jako byla "nová Evropa" hitlerovská.
A právě proto, že si uvědomujeme velmi
jasně zločinný charakter politiky remilitarisace
západního Německa, politiky odporující
nejen postupimským rozhodnutím, ale základním
zájmům míru, Evropy a německého
národa samého, základním zájmům
naší republiky a našich národů,
stojíme svými sympatiemi a svou aktivní účastí
plně na straně zdravých sil německého
národa, vedoucích nejen v NDR, ale také v
západním Německu statečný boj
proti remilitarisaci. Tento zápas, v němž po
boku pokrokových sil Německa stojí dělnická
třída celé Evropy, jak dokázala její
konference, konaná na jaře t. r. v Berlíně,
vstoupil nyní do nové fáze, když na
zločinné spiknutí washingtonské odpověděla
lidová sněmovna Německé demokratické
republiky výzvami z 15. září a z 10.
října, jimiž apeluje na celý německý
národ a také na politiky západního
Německa a jimiž vyzývá k jednání
o uspořádání všeněmeckých
voleb, o vytvoření jednotného německého
státu. Síla lidu národu Evropy, lidu skutečně
svobodného a demokratického, lidu vedeného
dělnickou třídou, je taková, že
vážně otřásá imperialistickými
plány amerických okupantů. Tento boj, jehož
hlavním ohniskem a bojištěm je dnes Německo,
tento boj pokrokového Německa i lidu celé
Evropy proti agresi má všechny vyhlídky na
vítězství. Jeho vítězství
bude nejen vítězstvím německého
lidu, bude vítězstvím celého lidstva,
vítězstvím míru, vítězstvím
našim. (Potlesk.) A politika naší vlády,
která navázala pevné přátelství
s přední silou tohoto boje, s NDR, je proto politikou
hájící plně zájmy českého
a slovenského národa i republiky. (Předsednictví
převzal místopředseda David.)
Zahraniční politika vlády obrozené
Národní fronty je politikou v pravém slova
smyslu mírovou. Zajišťuje nám spojeneckými
smlouvami potřebný mír a klid pro budování
a zároveň se svými spojenci a s celým
pokrokovým lidstvem aktivně bojuje za mír
na celém světě. Právě současné
události nás poučují o obrovské
síle mírového tábora, do něhož
jsme vůli našeho lidu i zaměřením
naší zahraniční politiky zapojeni. Američtí
političtí i vojenští dobrodruzi, kteří
jsou si dnes vědomi, že jejich surové plány
na zotročení korejského národa ztroskotaly
na hrdinném odporu korejského lidu a na aktivní
solidaritě všech pokrokových a svobodných
sil Asie, byli již před čtyřmi měsíci
donuceni reagovat na slavnou sovětskou výzvu k zastavení
války. Hledají nové a nové záminky,
jak jednání o příměří
přerušit, usilují ještě v této
chvíli, jak získat alespoň poněkud
výhodné posice barbarským bombardováním
a vražděním civilního obyvatelstva.
Ale jejich ztráty jsou již tak velké, že
se marně snaží přehlušit tísnivý
dojem z nich cynickým vychloubáním, kolik
Korejců vyvraždili. Jejich prestiž v očích
asijských národů a celého světa
značně poklesla a další porušování
mezinárodních smluv, další uplatňování
gangsterských metod nemůže ji zachránit,
naopak jen zvyšuje jejich mravní úpadek. To
dokázala nad slunce jasněji konference v San Franciscu,
svolaná začátkem září
pro projednání mírové smlouvy s Japonskem.
Metodami diplomatického i hospodářského
nátlaku a nestoudné diskriminace vůči
asijským národům podařilo se americkým
imperialistům změnit tuto konferenci v hlasovací
mašinerii. Vnutili tak celému světu proti vůli
největších asijských národů,
proti vůli téměř jedné miliardy
lidí anglo-americký návrh smlouvy, který
delegát SSSR Gromyko odhalil jako "návrh smlouvy
o přípravě nové války na Dálném
Východě". Zajistili si tak pochybnou autorisaci
pro politiku remilitarisace Japonska, obdobnou tomu, co dělají
v západním Německu. Ale proti této
smlouvě staví se aktivně drtivá většina
obyvatelstva celé Asie i většina samých
Japonců. Sama buržoasie asijských zemí,
jak ukazuje příklad indické vlády,
odmítá tyto metody. A odmítají je
dokonce buržoasní politikové těch států,
které jsou jinak poslušnými satelity dolarového
imperialismu. Vyslovil se proti ní vedle filipínských
politiků také bývalý australský
ministr Evatt, jenž podle časopisu Times z 5. 9. označil
ji za zjevné a nestydaté opuštění
všech principů mezinárodní spravedlnosti,
za nebezpečí pro fysickou i hospodářskou
bezpečnost národů jižního Tichomoří.
Řetěz imperialismu se pod údery lidového
hnutí rozpadá a hroutí dnes zejména
na blízkém Východě. Celý svět
sledoval a sleduje s napětím veliký zápas
mezi Iránem a anglickými naftovými monopoly.
V něm byla znovu odhalena lokajská úloha
britských labouristů, kteří z příkazu
svých monopolů popírali právo druhého
národa znárodňovat - tedy právo na
to, čím se ve své vnitřní politice
labouristé chlubili jako největším úspěchem
t. zv. demokratického socialismu. Na druhé straně
projevila se tu nesmírná moc a síla lidu,
který v tomto boji mocnými demonstracemi, stávkami
a jinými masovými akcemi donutil vlastní
buržoasii, aby se, třeba s váháním,
vzepřela tyranii cizího kapitálu.
Vidíme, jak mocný ohlas iránských
událostí se ozývá v Iráku,
v Saudské Arabii a ve všech ostatních zemích
blízkého Východu, v nichž bohatá
naftová ložiska povzbuzují nenasytný
apetit nestvůrných petrolejářských
monopolů. Do nečisté a podlé hry,
v níž kapitalističtí konkurující
soupeři kupovali jednotlivé politické vůdce,
dosazovali a sesazovali je nebo je vraždili, zavál
tu mocný dech lidového osvobozeneckého hnutí,
který elektrisuje, probouzí, mobilisuje nové
a nové miliony prostých lidí, leká,
vystrašuje, děsí imperialisty a jejich agenty.
Pod jejich závanem rozvíjí se také
současný boj Egypta, jehož vláda pod
tlakem pracujících mas a všech skutečných
vlastenců byla donucena zrušit potupné koloniální
smlouvy a nyní sahá na samotný nerv imperialistické
soustavy, na Suezský kanál, kudy chodí transporty
koloniálních žoldnéřů
z Evropy do Koreje, do Malajska, do Vietnamu, na Madagaskar a
jinam, a na těchto transportech, určených
k vraždění, prolévání
krve bojujících svobodymilovných národů,
vydělává své obrovské zisky
monopolistická společnost Suezského kanálu.
Marně se snaží tomuto rozmachu americký
imperialismus zabránit pokusem koupit si buržoasii
těchto zemí nebo ji zastrašit hrozbami. Marně
se snaží nastoupit na místo oslabeného
imperialismu anglického v těchto místech
tím, že nařídil svým satelitům
v Atlantickém bloku, aby na konferenci v Ottavě
schválil přístup států, které
jako na výsměch názvu Severoatlantického
paktu leží tisíce kilometrů daleko od
Atlantických břehů - fašistického
Turecka a monarchofašistického Řecka. Ottavské
zasedání t. zv. Atlantické rady jen zdůraznilo
- bylo-li to vůbec ještě zapotřebí
- útočný charakter Severoatlantického
paktu před celým světem. Zároveň
však nedokázalo utajit hluboké rozpory mezi
jednotlivými americkými satelity i mezi jejich možnostmi
a nenasytnou žravostí dolarových pánů.
Vzdyť samo komuniké tohoto zasedání
prohlásilo, že státy t. zv. Atlantického
bloku "budou hledět k tomu, aby předešly
rozporům ve své mezinárodní hospodářské
politice." Brutální politika hospodářské
války, namířené především
k diskriminaci Sovětského svazu a našich spojenců,
nakonec dopadá nejtíže a nejtvrději
právě na evropské satelity Ameriky, kteří
ve svých oficiálních dokumentech s hrůzou
přiznávají prudký vzestup cen životních
potřeb, nedostatek surovin i nedostatek dolarů.
A tyto rozpory jen zvyšuje nepokoj ze zahájené
remilitarisace západního Německa.
Americký imperialismus nemůže zastavit rozpad
kapitalismu a imperialismu v zemích svých satelitů
ani tím, že bezvýhradně a zjevně
podporuje nejreakčnější křídlo
tamní buržoasie. Názorně nám
to ukazuje nedávný výsledek parlamentních
voleb v Anglii. Labouristická strana přes poníženou
ochotu svých vůdců přestala být
způsobilým nástrojem vykonávání
amerických rozkazů, neboť v masách i
v části samého vedení vyrostla proti
takovéto politice vážná oposice. Proto
američtí bankéři zjevně a všemi
prostředky podporovali Churchillovu konservativní
stranu a hospodářským i psychologickým
nátlakem prosadili její volební vítězství.
Churchillova otevřená protisovětská
nenávist, projevená před válkou už
od r. 1918, za války i po ní - zejména známou
řečí fultonskou - ta je jim zárukou,
že jejich příkazy budou lépe plněny.
Tak právě ve dnech, když jsme vzpomínali
s radostí a hrdostí šestého výročí
znárodnění a když jsme si uvědomovali
správnost naší cesty k socialismu, skončil
v Anglii žalostným krachem pokus t. zv. "demokratického
socialismu" labouristů, pokus znárodňovat
a plánovat hospodářství při
zachování kapitalismu a pod ochranou, ba v rostoucím
područí nejreakčnější
kapitalistické mocnosti. To je jedna stránka této
věci. Ale pro věc imperialismu v Evropě a
v Anglii samé tím nebylo vyhráno nic. Okolnost,
že americký imperialismus se nyní musí
spojovat s těmi, jejichž reakční charakter
je lidu jejich země i celého světa zjevně
znám, znamená, že nemá již nových
prostředků, jimiž by klamal lid, že vyhazuje
již poslední kartu a že je nucen používat
již jen starých zdiskreditovaných a obehraných
politických hesel i osobností. Chabá účinnost
těchto staronových hesel i osobností je jasná
již ze samotných britských voleb, kde nepatrná
většina Churchillova je vlastně jen většinou
mandátů, je jen výsledkem reakčního
volebního systému a ve skutečnosti je menšinou
hlasů britského voličstva. Tak tomu ostatně
je také ve všech ostatních zemích satelitů,
zejména, jak jsme si již připomněli,
v západním Německu.