Jak západní váleční štváči cynicky přiznávají, je tento obludný monopolní kolos hmotným předpokladem účinného úderu proti světu demokracie, socialismu, pokroku a míru.

Podle názoru západních osnovatelů třetí světové války je předpokladem útoku na Sovětský svaz a lidové demokracie útok na Německou demokratickou republiku. V bratrovražedném boji mají býti nejdříve získány posice, které byly v důsledku porážky v druhé světové válce ztraceny, a má býti získáno širší nástupiště k další akci. K tomuto účelu má býti především použito přesídlenců, u nichž se v západním pásmu soustavně pěstuje neklid a pomstychtivost proti Československu a Polsku. Američané odpírají poskytnouti přesídlencům stejná práva, jako mají ostatní Němci, a neustále se v nich vzbuzují naděje na možnost návratu. V tomto smyslu jsou zřizovány i organisace přesídlenců a neklid je ustavičně zvětšován. Američané počítají s přesídlenci jako přední linií v boji proti východu, v němž touha po odvetě by byla hnací sílou těchto žoldnéřů.

Aby mohli váleční štváči a američtí imperialisté plně využít lidských reserv, hospodářského potenciálu a území západního Německa, byl vytvořen tak zv. Západoněmecký stát. Tímto počinem byla západními velmocemi hrubě porušena Postupimská dohoda a Německo bylo rozděleno. Do vínku obdržel tento tak zv. stát příslib, že okupace západními velmocemi se prodlužuje na 50 let a že musí uznati veškeré válečné dluhy z první i druhé světové války. Tímto způsobem byl připoután na dolarový imperialismus.

Zrádcům německého lidu, pseudokřesťanu Adenauerovi a pseudosocialistovi Schumacherovi, bylo uloženo učinit vše, aby lid byl získán pro válku proti Východu.

Aby bylo dosaženo tohoto cíle, používá se zbytků nacismu a vytváří se hnutí neonacistické. Váleční zločinci, němečtí generálové, váleční fabrikanti, nejvyšší velitelé SS jsou propouštěni z vězení, aby toto přání amerických pánů mohlo býti splněno. K nastolení zločinných záměrů je nelidsky a nekřesťansky zneužíváno slov "demokracie", "svoboda" a "západní křesťanská civilisace". Vládní koalice bonnské vlády je tmelena společným heslem "proti komunismu, Sovětskému svazu a lidovým demokraciím". Nacionalismus a kosmopolitismus jsou heslem dne.

Hlavním úkolem bonnské vlády je připravovat podle diktátu Eisenhowera a Mac Cloye novou válku. Proto pronásledují se zavilou nenávistí všechna hnutí, která pracují pro mír, skutečnou demokracii a svobodu.

Základem nové imperialistické a fašistické armády mají být početné organisace bývalých důstojníků, vojáků a příslušníků SS. Letošního roku byla založena polovojenská organisace "Stahlhelm", která soustřeďuje příslušníky bývalých vojenských a uniformovaných útvarů a která na svých schůzích žádá bezpodmínečné propuštění všech válečných zločinců a vytvoření západoněmecké revanšistické armády.

Koncem června letošního roku konalo se v Hamburku velké shromáždění bývalých parašutistů, na kterém promluvil bývalý nacistický generál Ramcke a Student. V září 1951 byl ustaven v Bonnu "Svaz německých vojáků", který soustřeďuje všechny vojenské organisace na půdě západního Německa a v jehož předsednictvu jsou hitlerovští generálové Guderian, von Manteuffel, Ramcke, Stumpf, Student a vedoucí SS Hauser, Gille a jiní.

Válečné přípravy v západním Německu se stále stupňují. Velké plochy úrodné půdy jsou proměňovány na cvičiště a letiště, mosty a viadukty jsou podminovávány a obydlí pracujících mírumilovných občanů jsou násilně zavírána a proměňována v kasárna a byty pro důstojníky. Veškeré náklady s těmito válečnými přípravami spojené nese pracující lid západního Německa.

Tak se snaží bonnská vláda plnit úkol, který ji byl okupanty uložen: poskytnout statisíce mladých mužů pro budoucí západoněmeckou armádu, která by pod velením amerických a anglických generálů nastavovala svoje životy za zájmy amerických imperialistů. Tak tato vláda prakticky provádí směrnice, které vyslovil letos v březnu před americkým kongresem generál Eisenhower, kde projevil přání Američanů: "Je třeba pušek a mužů proti našemu nepříteli. Jestliže mohou USA dodat pušky a najít někoho jiného, kdo by je nesl, jsem nadmíru spokojen."

Proti této mobilisaci válečného potenciálu západního Německa a verbování západoněmeckých hitlerovců hrdinně bojuje prostý západoněmecký lid vedený komunistickou stranou Německa. Přes policejní teror, persekuce, tresty, žalářování, zbavování práce nepolevuje západoněmecký pokrokový dělník ve svém odporu proti imperialistické politice. Odpor západoněmeckého lidu byl tak mohutný a působivý, že bonnská vláda musela prozatím ustoupit od svého návrhu, podle kterého měla být osnova zákona o zavedení povinné vojenské služby projednána již na letošním podzimním zasedání bonnského parlamentu. Projednávání bylo odloženo až na pozdější dobu, až se těmto zrádcům, jak říkají, podaří "psychologicky připravit" lid.

Německý pokrokový lid maří plány přisluhovačů imperialistů. Přístavní dělníci všech německých přístavů odmítají vykládat válečný materiál. Němečtí dělníci odmítají vyrábět válečnou výzbroj a odmítají stát se znovu potravou pro děla a žoldnéři cizí imperialistické mocnosti. Pokrokoví muži, ženy i mládež chápou jasně nebezpečí, do kterého vrhá bonnská vláda celý německý národ, vidí, jak roste šťastný a spokojený život v Německé demokratické republice, a nelitují žádných obětí, aby bylo Německo sjednoceno v duchu skutečné demokracie a svobody.

Německá demokratická republika, díky Sovětskému svazu, má možnost svobodně se rozvíjet a projevovat. Německý národ se po prvé v dějinách svobodně projevuje, protože vláda Německé demokratické republiky je vládou lidu a ne loutkami západního imperialismu jako v západním Německu.

"Není Němec jako Němec", prohlásil náš president Klement Gottwald a je nám to tím jasnější, čím více pozorujeme vývoj v dnešním Německu, zápasícím o jednotné, mírumilovné a demokratické Německo. V Německé demokratické republice jsou u moci pokrokové demokratické síly, které svým budováním a mírumilovným postojem ukazují, že jde o jiné, nové Německo. Za své návštěvy v Německé demokratické republice jsem poznal novou tvář bojujícího pokrokového Německa, jehož zájmy jsou v souladu se zájmy všech lidových demokracií. V Německé demokratické republice si teprve jasně uvědomujeme slova generalissima Stalina, že totiž "existence mírumilovného, demokratického Německa spolu s existencí mírumilovného Sovětského svazu vylučuje možnost nových válek v Evropě a znemožňuje zotročení evropských států světovými imperialisty." (Potlesk.)

Podívejme se proto letmo na Německou demokratickou republiku v jejím dnešním stavu. Více než 50 % průmyslové výroby v NDR je znárodněno. Je to především klíčový průmysl, který na západě slouží k přípravě nové světové války. Zemědělská reforma rozdrtila mocenské postavení velkostatkářů a junkerů a dala více než půl milionu rolnických hospodářství do rukou malozemědělců a bezzemků.

Otázka přesídlenců byla v NDR vyřešena skutečně příkladně. Právě zde pomohla pozemková reforma, která umožnila, aby 390.000 přesídlenců dostalo nový domov, bylo svázáno s půdou a ztratilo všechny touhy po návratu a po pomstě.

Německá demokratická republika jde cestou svobody, cestou samostatnosti. Nacistické a fašistické síly byly smeteny, politický život byl očištěn a postaven na nové základy. Vedoucí činitelé si uvědomují, že výchova budoucích generací spočívá ve školách. Proto 80 % učitelů nasáklých nacistickým jedem bylo propuštěno a výchova mládeže byla svěřena do rukou demokratických a pokrokových, které dávají záruku nejlepší výchovy a jsou garantem toho, že nová německá generace a inteligence bude neprodejná a nedopustí, aby německý lid byl zneužit k imperialistickým cílům.

Nadšení německého lidu se projevuje v budovatelské a obnovitelské činnosti. Škody způsobené válkou jsou odstraňovány a napravovány a stejně jako byly smeteny poslední zbytky říšského kancléřství a na místě budován nový střed Berlína - nám. Ernsta Thälmanna, tak byly smeteny všechny zbytky nacismu a v celém východním Německu je budován nový, krásný a šťastný život, jehož zárukou je právě německá mládež.

V pionýrských organisacích a v organisacích "Svobodné německé mládeže" je dbáno o demokratickou výchovu, která dosahuje velmi pozoruhodných výsledků. Festival mládeže v Berlíně byl svědectvím, že německá mládež chápe, co znamená nová doba, demokratický a socialistický společenský řád, pro který je odhodlána nejen pracovat, ale i pro něj bojovat. Německá demokratická mládež je nadšeným bojovníkem za mír a toto své nadšení přenáší na ostatní. Není nadšenějších a upřímnějších stoupenců míru, než s jakými jsem se setkal v Německé demokratické republice.

Přátelství se Sovětským svazem, Československem a Polskem je vedoucí myšlenkou zahraniční politiky Německé demokratické republiky. Na našich severních hranicích stojí po prvé v historii našeho národa přítel. Tato hluboká proměna vzájemných vztahů mohla nastat proto, že v obou těchto státech se ujal moci pracující lid, který skoncoval se starou politikou kapitalismu a šovinismu. (Potlesk.)

Návštěva presidenta Wilhelma Piecka u nás byla novým důkazem, jak neustále rostou a mohutnějí síly míru. Ukázala, jak řekl president republiky Klement Gottwald, že "německý lid má sílu i vůli likvidovat těžké dědictví minulosti a započít nový život."

Německou demokratickou republiku nemůžeme považovat za oddělenou část Německa, nýbrž za předvoj jednotného demokratického Německa. (Potlesk.) Německá demokratická republika je varováním válečným štváčům a příslibem silám míru, které se chtějí dívat stejně na celé Německo, jako se dívají dnes na Německou demokratickou republiku. Až i v západním Německu bude vládnout německý lid, pak budeme moci s důvěrou pohlížet na celé Německo jako na přítele a spojence. Dnes není to jen obyvatelstvo Německé demokratické republiky, které bojuje za sjednocené Německo. Stále rostou masy pracujících i v západním Německu, k nimž připojují se i vrstvy ostatní, které vidí, že jedině v jednotném Německu bez amerického poručenství je budoucnost německého lidu a možnost zapojit se důstojně mezi demokratické, svobodné, mírumilovné a pokrokové státy tak, jako dnes je zapojena Německá demokratická republika.

Jménem čs. strany lidové prohlašuji, že plně schvalujeme radostný, věcný a poučný projev předsedy vlády A. Zápotockého. (Potlesk.) Jasnými a pro každého srozumitelnými slovy, příklady a zkušenostmi prýštícími přímo z pracovišť a z nejužšího styku s lidem zhodnotil předseda vlády nejenom dosavadní úspěchy, ale otevřeně a upřímně poukázal na chyby a nedostatky. Současně nám otevřel perspektivy radostného nástupu do krásné blízké budoucnosti.

Tato pracovní schůze Národního shromáždění je nejpádnější a nejjasnější odpovědí všem válečným štváčům, zrádné emigraci, a je vážným a posledním mementem zbytkům domácí reakce. (Potlesk.)

Nezastíráme překážky, které dědictví buržoasně kapitalistické doby staví v cestu našemu socialistickému nástupu. Nezamlčujeme obtíže, chyby a těžkosti, ale jedno říkáme jasně do řad domácí a zahraniční reakce: Naši svornost a jednotu národa nikdo již nerozloží! (Potlesk.) Náš lid v jeho vítězném nástupu k Šťastné budoucnosti nikdo nezastaví.

Zúčtovali jsme a zúčtujeme se všemi zrádci a škůdci, nezalekne nás řinčení zbraní západních válečných štváčů. Neoslní nás lesk dolarů.

Nesvede nás s cesty pravdy a pokroku ani štěkání hlasu "Svobodné Evropy", ani hrozby a pseudokřesťanské rady vatikánského rozhlasu. (Potlesk.)

U vědomí své síly a své pravdy, stmelení v jednotné nerozborné Národní frontě stojíme hrdě za prvním dělníkem a hospodářem své vlasti, za milovaným presidentem Klementem Gottwaldem. (Hlučný potlesk.)

S hrdinnými národy Sovětského svazu, s vítěznou demokratickou Čínou a přátelskými národy lidových demokracií a se všemi lidmi dobré vůle na celém světě vytvoříme nerozbornou, neporazitelnou a stále mohutnější frontu obránců míru a budovatelů nového života. (Potlesk.)

S Gottwaldem a Stalinem jdeme pod prapory míru a socialismu, lidskosti a praktického křesťanství, za zvuků radostné Písně práce do boje a do práce za socialismus a světový mír. (Dlouho trvající hlučný potlesk.)

Místopředseda Fiala (zvoní): Přerušuji schůzi. Bude opět zahájena ve 14 hodin.

Podpredseda Valo: Zahajujem prerušenú schôdzu.

Udeľujem slovo ďalšiemu prihlásenému rečníkovi, námestníkovi predsedu vlády dr. Ševčíkovi. Prosím, aby sa ujal slova.

Podpredseda vlády dr. Ševčík: Slávna snemovňa!

Bol som poverený klubom poslancov Strany slovenskej obrody, aby som zaujal stanovisko k včerajšiemu vyhláseniu predsedu vlády Zápotockého. Prehlasujem, že jasné slová predsedu vlády Zápotockého o našich vnútorných a zahraničných politických otázkach počúva náš ľud vždy s otvoreným srdcom. Vanie z nich rozvaha starostlivého hospodára, bystrý postreh skúseného politika a zdravý postoj robotníckeho vodcu na naliehavé otázky. Včerajšia reč nášho predsedu vlády bola, kde treba, prísne kritická, inde zas povzbudzujúca a poučujúca, no v celom svojom rozsahu bojovná a vždy smelá.

Pán predseda vlády Zápotocký vo svojom prejave objektívne zhodnotil doterajšie výsledky budovateľského úsilia našej vlády a nášho obrodeného Národného frontu, ako aj konkrétne pracovné výsledky našej pracujúcej pospolitosti na ceste budovania socializmu. No najcennejšie pre nás sú jeho nebojácne kritické slová, ktorými vie odkryť nedostatky a to bez ohľadu na to, či sú osobného alebo vecného rázu, ktorými vie vždy veľmi účinne usmerniť činnosť štátnych i ľudových orgánov.

Veľmi cenná je v prejavoch predsedu Zápotockého jeho nezlomná revolučnosť, ktorá charakterizuje aj činnosť vlády a celého Národného frontu. Na ceste, po ktorej kráčame po víťaznom februári, nesmieme zastať. Nesmieme sa uspokojiť dosiahnutými výsledkami, nesmieme sa nechať odstrašiť ťažkosťami a nedostatkami. Musíme byť ostražití a pripravení na všetky nástrahy našich zahraničných i domácich nepriateľov. Musíme dobre poznať nášho nepriateľa, i keď zakuklene chodí medzi nami, musíme poznať jeho povahu, strhávať jeho masku, odstraňovať prekážky, ktoré nám navalil do cesty, a s tvrdou revolučnosťou kráčať stále vpred pomocou demokracie do socializmu.

Vieme dobre, že táto cesta ešte niektorým nevyhovuje. Niektorí ľudia, zasiahnutí vo svojom sebectve, hovoria o nespravodlivosti. Vidia len sami seba, svoje šťastie. Nikdy nevideli nešťastie tisícov, hoci chodili a žili uprostred nich. Nevidia víťaznú pravdu, ktorú predstavuje robotnícka trieda. Necítia a nechcú dýchať nový, svieži, čerstvý vzduch. Sú to príslušníci odstavenej buržoázie, ktorí ťažko nesú, že sú odsunutí na vedľajšiu koľaj. Jedni z nich uchýlili sa na cestu politickej emigrácie, iní doma klesajú do bahna zrady. Čo chceli a čo chcú títo ľudia? Čoho sa boja? Boja sa nového života v socialistickom poriadku, neprajú slobode a zvyšujúcej sa životnej úrovni pracujúcich, ktorú prináša vývoj do socializmu.