Slavné národní shromáždění,
takový je obrázek, taková je situace ve státech
severoantlantického souručenství, ve zmarshallisovaných
zemích, které jsou zavázány k šílenému
zbrojení smlouvou, a aby mohly být armádě
severoantlantického souručenství dodány
Amerikou nařízená děla, tanky a letadla,
budou vbrzku obyvatelé těchto zemí donuceni
zříci se nejen másla, ale i mnoha jiných,
k životu nevyhnutelně potřebných věcí.
To na připomínku těm, kteří
ještě tu a tam kují pikle proti republice pracujícího
lidu a kteří čekají od Hlasu Ameriky
zázrak. (Potlesk.) U nás není nezaměstnaných,
není otrhaných ani hladových a nemusí
být ani nespokojených! (Potlesk.)
Zatím co Sovětský svaz a státy lidové
demokracie zvyšují rok od roku procenta rozpočtových
výdajů na budovatelské, sociální
a kulturní výdaje a proto stoupá v těchto
zemích životní a kulturní úroveň
pracujících - tak provedli na př. v Sovětském
svazu od konce druhé světové války
už po čtvrté snížení cen,
které ušetří obyvatelstvu ročně
34,5 miliardy rublů a národní důchod
překročil úroveň roku 1940 o 64% -
zatím co se český a slovenský pracující
lid těší z budovatelských úspěchů,
z nových továren, z vyšších výnosů
v zemědělství, je výsledkem všeobecné
tendence politiky vlád zemí válečných
štváčů inflační olupování
mas, vyšroubování daní, kruté
snižování životní úrovně
pracujících, snižování všech
sociálních výdajů a likvidace zbytků
demokratických svobod a zesílení policejního
teroru. Naproti tomu stoupají závratně zisky
zbrojařských monopolů. Tak na př.
zisky amerických korporací, účastněných
na zbrojení, dosáhly za 3 měsíce po
americkém vpádu na Koreji dvojnásobné
výše vrcholku válečné konjunktury
druhé světové války.
Takový je výsledek miliard rozpočtů
vydřených na záchranu zkomírajícího
kapitalismu: zbrojařům ráj a pracujícím
peklo. Tak přinášejí rozpočty
válečných štváčů
válku a hlad. Naproti tomu rozpočty států
tábora míru - stejně jako náš
státní rozpočet - pomáhají
plnit smělé plány hospodářské
výstavby, zvyšovat hmotnou a kulturní úroveň
pracujících a zajišťují spokojenost
a mír. Dokazují to čísla, fakta, skutečnost,
dokazuje to vzestup sociálních důchodů,
růst mezd a platů, růst příjmů
v zemědělství, zvětšení
spotřeby zboží všech druhů.
Tak mohl oznámit president republiky Klement Gottwald
ve svém novoročním poselství i na
zasedání ÚV KSČ radostné výsledky
našeho budovatelského úsilí, kde na
př. náš průmysl překonal už
v druhém roce pětiletky o 50% nejvyšší
průmyslovou výrobu za kapitalismu. S. ministr dr.
Jaromír Dolanský potvrdil, že bychom
mohli splnit původní pětiletku už za
tři a půl roku, a proto jsme si mohli postavit nové
úkoly urychlené výstavby socialismu, jejichž
splnění znamená proti roku 1948 zvýšení
průmyslové výroby na dvojnásobek,
při čemž spotřeba obyvatelstva vzroste
o 49%. Děje se tak zásluhou budovatelské
iniciativy pracujících, vděčíme
za to našemu věrnému spojenci SSSR (Potlesk.),
jehož pomoc a smluvní závazky nás nezavazují
připravovat válku, ale stavět krásnější
a radostnější život pracujícím
a upevňovat mír. (Potlesk.)
Varšavský kongres i pražský sjezd obránců
míru, daleko přes půl miliardy podpisů
na stockholmské resoluci, první zasedání
Světové rady míru v Berlíně
- to všecko ukázalo, že existuje také
jiný svět než svět válek, než
svět vykořisťování, nezaměstnanosti
a bídy. Obrovský ohlas všech těchto
akcí na zachování míru ukázal
světu sílu mírového tábora,
kde vládne pracující lid, milující
nade vše svobodu a mír, a který je ochoten
přinésti pro uhájení těchto
nejvyšších hodnot člověka i sebevětší
oběti.
Gigantické stavby lidu stalinské epochy, překonávající
vše, co dosud poznal svět, radostné budovatelské
úspěchy lidu v zemích lidové demokracie,
v Německé demokratické republice a v lidové
Číně, nevyčerpatelné hospodářské
a morální možnosti zemí světového
tábora míru, v nichž bylo odstraněno
vykořisťování, v nichž pracují
lidé podle svých nejlepších možností,
protože pracují pro sebe, pro mír, morálně-politická
jednota stamilionů - v tom všem jsou základní
zdroje síly tábora míru, zdroje optimismu,
klidu a budovatelského sebevědomí. (Předsednictví
převzal místopředseda Žiak.)
Obrovské miliardy zbrojení imperialistických
rozpočtů nemohou zastavit mocný a vytrvalý
nástup a postup lidových mas. Stamiliony pracujících
na celém světě si přejí mír,
pevný a trvaly mír, aby mohli žít jako
lidé, svobodně, bez strachu z nezaměstnanosti,
bídy a války. Proto osud imperialistů už
není jenom v jejich rukou, nerozhodují o něm
jejich vlády a totální diplomaté na
těch různých podivných konferencích
s jejich hlasovací mašinou. Proti jedné newyorské
ulici amerických miliardářů stojí
dělnická třída v čele pracujících
na celém světě a o osudu míru či
války rozhodnou tyto stamiliony, znamenající
soustředěnou a neporazitelnou sílu, do jejíž
fronty se statečně postavily desetitisíce
pracujících Barcelony a celého Katalánska
Francova Španělska mohutnými bouřemi
stávek proti fašismu, proti vykořisťování,
bídě a válce.
Stalin má pravdu, že mír bude zachován
a upevněn, vezme-li lid věc zachování
míru do svých rukou a bude-li ji hájit do
konce.
Pracující lid celého světa už
dobře poznal kontrasty ceny míru a války.
Ve světě socialismu a lidových demokracií
se platí cena míru budovatelským úsilím,
jehož všechny výsledky se vracejí pracujícím,
kteří je tvoří. Ve světě
kapitalismu se platí cena války zbídačením
národů ve prospěch úzké vrstvy
monopolistických vykořisťovatelů, neboť
všechny problémy se tam řeší na
úkor pracujících. Odhodlání
budovat a stavět krásnou budoucnost pro všechny
- to je cena míru. Dravé pustošení,
mrhání surovinami a zbožím, plýtvání
pracovní energií za účelem ničení
a maření lidských životů a statků
- to je cena války. Proto se rozhodl lid Československa
pro rozpočet budování - rozhodl se pro rozpočet
míru.
Z miliard našeho mírového státního
rozpočtu, prokrvených nevyčerpatelnou pracovní
iniciativou a energií socialistického nadšení
a soutěžení, zdvihají dělnické
ruce, zdvihá 400.000 úderníků v čele
pracujících mohutné stavby nových
továren, aby se staly životními prostorami
socialistické práce, aby dávaly stále
více a lepších strojů, aby rozšiřovaly
socialistickou industrialisaci u nás i v ostatních
lidově demokratických zemích.
Imperialistický tábor zdůrazňuje při
každé příležitosti miliardy, které
věnuje na zbrojení, a chce tak nahánět
pracujícímu lidu strach. Tak jako když byl
Hitler se svou cháskou ve sklepě hlavního
stanu už napolo zasypán a přesto doufal ještě
pomocí zázračných zbraní v
uskutečnění svých plánů
vlády nad celým světem, tak i americký
ministr zahraničí Acheson a starý válečný
štváč Churchill nabádají stále
k tomu, aby bylo využito převahy letectva a atomové
pumy, pokud prý ještě tato převaha nad
Sovětským svazem existuje. Imperialisté dobře
vědí, že každá dlouho trvající
válka nemůže skončit jinak než
jejich porážkou, neboť vlastní lid se
postaví nakonec proti nim, a proto počítají
ne s lidmi, ale se zázračnými zbraněmi.
Špatně však kalkulují váleční
štváči s těmi svými různými
zázračnými zbraněmi, které
mohou snad pro okamžik dobře posloužit válečné
propagandě, ale nikdy nerozhodnou o výsledku války
samy. Válečná technika je důležitým
a význačným činitelem moderního
vedení války, ale nemůže rozhodnout
sama o konečném vítězství.
Je to člověk, je to lid, morálka a duch bojovníků,
přesvědčených, co brání
a zač bojují, které rozhodují, kdo
vydrží o vteřinu déle, která
strana zvítězí.
Tak tomu bylo, když 14 imperialistických států
napadlo mladý sovětský stát, tak tomu
bylo ve Velké vlastenecké válce, tak se o
tom přesvědčili imperialističtí
generálové v Číně, kde se 50.000
děl, dodaných Amerikou Čankajšekovi,
stalo nakonec kořistí čínské
lidové armády a přispělo k slavnému
vítězství demokratické Číny,
tak tomu bylo ve Vietnamu, tak tomu je na Koreji, kde krvelačný
generál Mac Arthur už 9 měsíců
marně bojuje proti statečnému a mírumilovnému
korejskému lidu, a ačkoliv slíbil svým
vojákům, že budou o vánocích
1950 jako vítězové doma, prohlásil
před několika dny, že situace na frontě
nedává žádné z bojujících
stran vyhlídek na vítězné ukončení
války.
Na adresu presidenta Spojených států Trumana,
na adresu Achesona, Attleeho, Churchilla a všech těch
imperialistických generálů a válečných
štváčů patří vážná
připomínka generalissima Stalina: ... je pochopitelné,
že i nejzkušenější generálové
a důstojníci mohou utrpět porážku,
pokládají-li vojáci válku, která
jim byla vnucena, za krajně nespravedlivou a konají-li
proto své povinnosti na frontě formálně,
bez víry ve spravedlnost svého poslání,
bez nadšení.
Generál Eisenhower nechť si připomene, jak
při jeho první verbířské návštěvě
v západní Evropě zjistil naprostou propast
mezi cítěním mas a jejich vládami,
jak byl vítán nápisy "vrať se domů",
protože pracující lid všech těchto
států je přesvědčen o tom,
že tak zvanou západní civilizaci není
třeba bránit proti komunismu, protože komunisté
jsou jeho nejlepšími přáteli a jedinými
ochránci proti bezohlednému vykořisťování.
(Potlesk.)
Sovětská armáda má skutečně
zázračnou zbraň, kterou byl a zůstane
sovětský člověk a jeho vysoká
bojová morálka, živená přesvědčením,
že politika sovětské vlády směřuje
k vybudování šťastného života
pracujících, že nikdy nepovede válku
uchvatitelskou, ale bude-li napaden, bude bojovat válku
spravedlivou nejen v zájmu Sovětského svazu
samého, ale i v zájmu drtivé většiny
všeho lidstva.
Lid tábora míru dovede nejen budovat, ale i to,
co pro sebe vytvořil, bránit. Jestliže je letošní
náš státní rozpočet opět
důkazem toho, že nezávodíme ve zbrojení
s imperialistickými válečnými štváči,
tu nepodceňujeme obranu své vlasti proti jejich
útočným plánům. Český
a slovenský lid dobře ví, že stojí
v tomto boji v těsném sousedství s ohniskem
agrese imperialistických uchvatitelů, kteří
obnovují vojensko-průmyslový potenciál
západního Německa a staví v čelo
nově se tam tvořící německé
armády bývalé Hitlerovy generály.
Jestliže věnujeme jenom 6,3% všech výdajů
letošního státního rozpočtu naší
armádě, jsme si zároveň dobře
vědomi toho, že hospodářská výstavba
státu, že vzestup výroby je základem
vyšší životní i kulturní úrovně
lidu a tím také pevným základem vyššího
stupně obrany vlasti.
Mír, jak už zde bylo opětovně zdůrazněno,
si na nikom nevyprosíme, za mír třeba bojovat,
a musí to být - vedle ozbrojené záštity
míru - práce, práce na vybudování
socialismu v naší vlasti, jejíž úspěch
posílí základnu mírové fronty
na celém světě. Údernictvím
se stáváme nejvážnějšími
členy tábora obránců míru.
Dělníci pracující na výstavbě
socialismu, to jsou ozbrojené oddíly obrany míru.
Budovatelská iniciativa pracujících, jejich
radost z úspěchu vlastního díla, jejich
láska k novému řádu, jejích
důvěra k vedení státu, další
stovky miliard na investice u nás i v ostatních
státech míru, tyto miliardy určené
mírové přeměně světa
a výstavbě šťastnějšího
zítřku, naše nová mládež,
naše věrné spojenectví se Sovětským
svazem, to všechno tvoří obrovskou mravní,
hospodářskou a bojovou sílu světového
tábora míru, která nakonec zadrží
vražednou ruku válečných zločinců.
(Potlesk.)
V této pevné víře věnujeme
většinu výsledků společné
budovatelské práce v letošním státním
rozpočtu opět hospodářské výstavbě
státu.
Deset a půl miliardy dává pracující
lid v rozpočtu své armádě, která
nemá útočných cílů,
ale stojí na stráži jeho mírových
budovatelských úspěchů, je pevnou
oporou socialistického rozvoje. Český a slovenský
lid má naprostou důvěru k své armádě,
armádě zbavené mnichovského kapitulantství
a naplněné silou optimismu, že je členem
mohutného tábora míru, sjednoceného
ne na základě falešného kosmopolitismu
a pacifismu, ale na základě bojové mezinárodní
proletářské solidarity. Proto se v uplynulém
roce ještě více zpevnilo pouto přátelství
armády s lidem, který s radostí sleduje výstavbu
čs. armády podle vzoru sovětské armády,
sleduje s radostí růst lidové armády,
která jde cestou nových předpisů a
řádů, zlepšené péče
o materiální a kulturní zajištění
vojáků, zdokonalené bojové a politické
přípravy, jde cestou zlidovění důstojnického
sboru, uvědomělé železné kázně,
zvýšené bojeschopnosti, jde cestou vedena heslem:
učit se od Sovětského svazu budovat socialismus,
učit se od sovětského armády bránit
mír, znamená učit se vítězit!
(Potlesk.)
Tak je, slavné Národní shromáždění,
náš letošní budovatelský a mírový
státní rozpočet protestem i obranou proti
osnovatelům nové války! Je přesvědčivým
důkazem, že jsme pro mírovou cestu pokojného
budování, avšak svou hospodářskou
výstavbou posilujeme obranyschopnost naší vlasti.
Za miliardami vydání našeho rozpočtu
stojí člověk bojující svou
prací za světový mír.
Hospodářským využitím našeho
státního rozpočtu maříme činnost
všech rušitelů míru. Proti válce
stavíme mír - proti rozvratu a zkáze stavíme
budovatelskou práci. Miliardy našeho rozpočtu,
věnované hospodářské výstavbě
socialismu, stavějí pevnou hráz proti plánům
a činům válečných štváčů,
kteří by chtěli ve své bezmezné
touze vydělávat z krve chudých, chtěli
by ničit a bořit celé země, vykořisťovat
a zabíjet miliony!
Budovatelským a mírovým státním
rozpočtem pro rok 1951 prohlašujeme, že splníme
všechny úkoly hospodářské výstavby
republiky, že se ještě rozhodněji a ještě
pevněji přimkneme k největší
záštitě míru, demokracie a svobody národů
na celém světě, k našemu osvoboditeli
a spojenci vedenému generalissimem tábora míru
Stalinem (Potlesk.), že v čele s presidentem
Klementem Gottwaldem dáme všechny své
síly k vybudování socialismu v naší
vlasti do boje za mír, za život a za štěstí
člověka! (Potlesk.)
Podpredseda Žiak: Udeľujem slovo ďalšiemu
rečníkovi, ktorým je p. posl. dr. Berák.
Posl. dr. Berák: Slavná sněmovno!
Projednávajíce státní rozpočet
republiky Československé na letošní
rok prohlašujeme my všichni poslanci Národního
shromáždění, my všichni poslanci
Národní fronty pracujícího lidu Československa,
že je to rozpočet míru, že je to rozpočet
budování.
Poukazujeme při tom na to, jak život pracujících
v kapitalistických zemích se každým
dnem stává stále těžším.
Zuřivé, horečné zbrojení, prováděné
imperialisty USA, Anglie, Francie i jiných útočných
států, přináší masám
pracujícího lidu těchto zemí nesnesitelná
utrpení, strádání, hlad a bídu.
Zákonem kapitalistického rozvoje je neustálé
obohacování hrstky kapitalistů a rostoucí
ožebračování mnohamilionových
pracujících mas. Postavení pracujících
v kapitalistických zemích se v souvislosti s přípravou
imperialistů k nové válce stává
nesnesitelné.
Kapitalistické vykořisťování
dělníků a rolníků, žen
a dětí nabývá stále krutější,
nelidské povahy. Prudce rostou daně, zvyšují
se ceny potravin a zboží, katastrofálně
klesá životní úroveň mas a miliony
lidí jsou vystavovány hladu a bídě.
Předáci kapitalistického světa, připravujíce
novou světovou válku, vedou nástup proti
životním právům pracujících.
Magnáti kapitálu se obohacují na dodávkách
zbraní, na vykořisťování pracujících,
na olupování národů.
V Americe i v Anglii tak jako ve Francii - řekl generalissimus
Stalin ve svém nedávném rozhovoru
s dopisovatelem Pravdy - jsou agresivní síly, prahnoucí
po nové válce. Potřebují válku
k dosažení nadzisků, k olupování
jiných zemí, jsou to miliardáři a
milionáři, kteří se dívají
na válku jako na zdroj úžasných nadzisků.
Reakční vlády kapitalistických zemí,
plníce vůli těchto magnátů
kapitálu, rozdouvají válečnou hysterii,
mění národní hospodářství
svých zemí v hospodářství válečné
a zvětšují armády. O ohromném
rozsahu válečných příprav USA
a jejich satelitů hovoří zejména ta
skutečnost, že jen průmysl tří
členů severoatlantického paktu, USA, Anglie,
a Francie, je mobilizován ke stále rostoucí
výrobě zbraní. O tom svědčí
rostoucí válečné výdaje USA
a jejích satelitů. Válečné
výdaje jsou pro pracující lid těchto
zemí těžkým břemenem. Stále
silněji je svírá daňový lis.
Sekretariát OSN uveřejnil nedávno publikaci,
nazvanou "Mezinárodní hospodářská
situace v letech 1949-1950". Autoři této publikace,
které nelze obviňovat z nějakého přátelství
vůči lidovým demokraciím a vůči
Sovětskému svazu, se zřejmě snažili
přikrášlit stav hospodářství
kapitalistického světa. A přece byli nuceni
konstatovat, že jen v SSSR a lidově demokratických
zemích se každým měsícem zlepšuje
hospodářská situace. Publikace ukazuje, že
léta 1949-50 byla v těchto zemích léty
rychlého růstu průmyslové a zemědělské
výroby, léty soustavného snižování
cen potravin i zboží denní potřeby.
V letech 1949-50 se v SSSR a lidově demokratických
zemích neustále zvyšovala reálná
mzda dělníků a zaměstnanců
i příjmy pracujícího rolnictva. Sekretariát
OSN charakterizuje hospodářskou situaci kapitalistického
světa v těchže letech a uvádí
údaje, svědčící o poklesu úrovně
průmyslové výroby ve zmarshallisovaných
zemích. V letech 1949-50 byl v kapitalistických
zemích pozorován prudký růst nezaměstnanosti.
Jen na př. v Italii jsou dva miliony úplně
nezaměstnaných a 3 miliony částečně
nezaměstnaných. 31/2 milionu
Italů je zaregistrováno v seznamu nemajetných,
to znamená, že úředně byli uznáni
za žebráky. Stejně značný byl
růst nezaměstnanosti ve Francii, Kanadě,
Dánsku, Holandsku a zvláště v Belgii.
Děti zakrňují ve vzrůstu a umírají,
starým lidem se daří bídně.
Rodiny jsou namačkány po šesti, sedmi a osmi
na půdách a ve sklepních bytech, stávají
se obětmi válečné politiky, která
přináší s sebou smrt.
Roste drahota. Na začátku února byly velkoobchodní
ceny potravin v USA o 24,3% vyšší než v
lednu loňského roku. Horečné zbrojení
přináší zbrojařským králům
nesmírné zisky. Jen ve třetím čtvrtletí
r. 1950 zisky amerických obchodníků se smrtí
vzrostly ve srovnání se stejným obdobím
předešlého roku více než o 50%.
Zatím důchody více než poloviny amerických
rodin jsou nižší o 25-30%, než nejnutnější
existenční minimum. To znamená, že desítky
milionů Američanů hladoví, zadlužuje
se a dostává do nejhlubší bídy.
Skutečně katastrofálně hladoví
pracující Anglie, která se přeměnila
ve vojenskou základnu amerického imperialismu a
ve zbrojnici pro uskutečňování válečných
dobrodružství. Následkem horečného
zbrojení se spotřeba potravin v Anglii na 1 obyvatele
prudce snížila. Za vlády labouristů
celkový index cen vzrostl téměř dvakráte.
Na druhé straně vzrostly však v roce 1950 zisky
anglických monopolů přibližně
o 20% ve srovnání s rokem 1949, ve kterém
stejně už tehdy byly přibližně
třikráte vyšší nežli zisky
před válkou světovou.