Ovšem to není jediná kategorie nepřátel
revolučních vymožeností, proti nimž
je nové trestní právo namířeno.
Nejen proti vyloženým nepřátelům
a snadno zjistitelným škůdcům je třeba
bojovat. Boj je nutný proti zištnosti vůbec,
ať se kdekoli a jakkoli projeví. Zrovna tak je nutný
boj proti každému ledabylému postoj k práci
a k občanským povinnostem. Je nutný proti
všem přežitkům kapitalismu v lidském
vědomí, proti pohrdavému poměru vůči
každému jednotlivci, který plní poctivě
povinnosti k celku. Tedy ne pouhý šablonovitý
boj proti osobám, nýbrž proti vlastnostem,
proti charakterovým kazům a všem ostatním
příčinám, které dělají
z lidí zločince. A tu vyvstává podstatný
rozdíl mezi právem lidově demokratickým
a socialistickým a mezi právem buržoasním.
Trestní zákon lidové demokracie nesleduje
jen potrestání provinilců bez ohledu na další
vývoj jejich charakteru. On se zejména snaží
o výchovu občanů k dodržování
pravidel socialistického soužití po odpykání
trestu. Tam, kde jde o nenapravitelné nepřátele
lidu a národa, stíhá je s veškerou přísností.
Kde však lze doufat v nápravu, tam klade hlavní
důraz na výchovný účel trestu.
Jde o to, aby i ten, kdo se proti společnosti provinil,
zase se do ní vrátil jako její platný
člen. Tedy, jak uvádějí první
paragrafy nového trestního práva, zákon
též vychovává k dodržování
pravidel socialistického soužití, vychovává
k plnění povinností při budování
socialismu. Zde si bereme příklad z velikého
vzoru Sovětského svazu, kdež je soudu připisován
veliký význam výchovný. Podstatou
tohoto soudu je methoda přesvědčování.
Nejde nikdy o pouhé potrestání vinníka,
nýbrž hlavně o převýchovu rušitele
k socialistické pracovní disciplině a k respektování
zákonů. Jako sovětský, tak i náš
soud se stává nástrojem výchovného
působení na široké masy, nástrojem
mobilisace k boji s asociálními zjevy.
Z různých způsobů tohoto výchovného
působení našeho trestního zákona
kromě podmíněného odsouzení
a podmíněného propuštění
dlužno se zmínit hlavně o zařazení
do tábora nucené práce a o nápravném
opatření, jakož i o zvláštních
ustanoveních stran trestání mladistvých.
Patří sem též ochranné léčení
a ochranná výchova. Dále v trestním
právu správním je důležitým
výchovným trestním prostředkem veřejné
pokárání i upuštění od
potrestání. Přirozeně, že zákony
vylučují jakýkoliv šablonovitý
postup. Ten by přiváděl zejména tyto
výchovné tendence k absurdu, k bezduchému
formalismu a míjel by se s cílem. Nutno vždy
přihlížet jak ke všem okolnostem páchaného
činu, tak i k osobě pachatele. A tu je největší
zárukou správného postupu účast
soudců z lidu, jehož masy se vydatně zúčastnily
i samé tvorby těchto trestních norem. To
je největší klad a přednost předložených
zákonů.
Výchovná stránka našich trestních
kodexů jeví se v několika směrech
a všechny navazují na veliký sovětský
vzor. Je nutno si znovu a znovu přečíst pedagogickou
poemu Antona Semionoviče Makarenka nesoucí název
"Začínáme žít", kde
je mistrně vystiženo, oč vlastně jde.
Jde o nový, skutečný život, o pravý
poměr člověka k člověku, o
pomocnou ruku slabším, o důkaz, že veliká
myšlenka socialismu dovede i skrze ty nejméně
nadějné - kteří se ocitli v konfliktu
s právním řádem - působit výchovně
i na nejširší okolí. Ano, vzali jsme si
odtud příklad. Máme na paměti, že
J. V. Stalin již v r. 1924 upozornil, že při
uplatňování výchovného vlivu
soudu má veliký význam přístupnost
přelíčení veřejnosti. Již
naše poslední veliké procesy, jež byly
náležitě zveřejněny, měly
nesporně veliký výchovný význam
pro celou naši širokou veřejnost.
A máme již též něco podobného
jako kolonii Gorkého, kterou popisuje Makarenko ve své
shora citované knize. Již dnes veliká většina
našich provinilců je zapojena do produktivní
práce v kolektivech. Přes polovinu jejich trvale
zaměstnáno v národních podnicích
a jen přespávají ve svých ústavech.
Jen za posledního půl roku bylo pro ně uspořádáno
1800 přednášek, mají svůj film
poslouchají rozhlas, tvoří si zájmové
kroužky jako divadelní, pěvecký, hudební,
recitační, šachový a pod. Zvlášť
pozoruhodné jsou poměry v ústavech pro mladistvé,
kde všechno spravuje samospráva chovanců a
Sbor vězeňské stráže ji pouze
nenápadně kontroluje. Zde se nejlépe ukazuje
nápravný a výchovný účinek
práce v kolektivu. l Dosahuje se až stachanovských
výkonů, projevuje se veliká pracovní
morálka, v ubikacích panuje vzorná čistota
a po propuštění vracejí se do života
noví lidé, kteří však i nadále
udržují s ústavem přátelské
styky.
Čteme-li, že před nedávnem bylo v Anglii
uvažováno o vzrůstající zločinnosti
a jako recept se navrhovalo znovuzavedení tělesných
trestů, tu vystupuje nejlépe rozdíl mezi
nazíráním prohnilého imperialismu
a zdravými proudy socialistického systému,
jež se projevují i v oboru trestního práva.
V debatě ve sněmovně lordů sám
arcibiskup z Yorku prohlásil, že tělesný
trest nepovažuje za špatný, zejména u
mladistvých zločinců. Lord Chief Justice
Goddard pak v této debatě výslovně
řekl, že udělal vše možné,
když byl nový trestní zákon před
sněmovnou, aby zachoval aspoň nějakou formu
tělesného trestu, protože to považuje
za správné. Připomněl odstranění
důtek, ale podržení ostatních forem
trestání metly a rákosky. Věc stojí
tak, že bití důtkami nebolí o nic více
než metlou, když ji má v rukou dozorce, který
rozumí svému businessu. Veřejnost myslí
na důtky jako na řemen s uzly na konci a dívá
se na člověka potrestaného důtkami
jako na mučedníka nebo hrdinu, ale když muž
dostane napráskáno metlou, je jen předmětem
smíchu. To hlavní však, že to je znevážení
lidské důstojnosti bitím, ať už
důtkami či rákoskou, vůbec anglické
mentalitě uniká, i když jde o názor
strážců veřejné mravnosti nebo
dokonce o názor odborných právníků.
U nás bylo dosud právnictví privilegiem úzké
vrstvy formálně a theoreticky vzdělaných
právníků, kteří se však
nakonec museli přizpůsobit koncepci vládnoucí
buržoasní třídy. Dnes naopak je tvoření
a zejména pak i provádění zákonů
majetkem všeho lidu. A již ta skutečnost, že
se během necelých dvou let podařilo vypracovat
tak obsáhlé materiálie, jako jsou naše
čtyři projednávané zákony,
normující celý obor našeho trestního
práva, a když se při tom pracovalo za účasti
všeho lidu, je nejlepším vysvědčením,
že dílo je dobré. Bohaté životní
zkušenosti nejširších vrstev pracujících
našly zde vyjádření skutečného
práva a skutečných potřeb společnosti.
Bude to tedy právo živé, odpovídající
potřebě všech pracujících. Tato
životnost je však zajištěna též
do budoucnosti při jeho uplatňování.
Zajišťuje ji nejširší účast
lidu v nalézání práva, ať už
je to účast soudců z lidu ve všech soudních
instancích, či způsob administrativního
řízení trestního, které provádějí
skutečné původní orgány lidu
- národní výbory.
Ježto tedy jde o tak významné dílo všeho
lidu, je samozřejmým toho důsledkem, že
čs. strana lidová již jako složka Národní
fronty, to je politického mluvčího téhož
lidu, toto dílo vítá. Vítá
však též tuto příležitost,
že může znovu a se vším důrazem
prohlásit, že cesta naší Národní
fronty k socialismu je i její cestou. Křesťanský
názor světový tomu nijak neodporuje. Naopak,
čím opravdovější křesťan,
tím má k socialismu blíže. A aby bylo
úplně jasno: Není míněn křesťanský
socialismus, který by stál proti socialismu marxistickému.
Jest jen jeden socialismus, a to ten, který už je
skutečností v Sovětském svazu a ke
kterému i naše společenské zřízení,
vedené Národní frontou, směřuje
a který odpovídá svou morální
a ethickou náplní křesťanským
představám.
Socialismus není pro nás žádným
strašákem a jestliže naše vedoucí
strana, KSČ, ve své velkolepé koncepci příštího
dialektického vývoje má k nám důvěru
a chce i nás vésti, tedy i my k ní máme
plnou důvěru a stojíme při ní
bez jakýchkoliv výhrad. (Potlesk.) Nejsme
stranou nesocialistickou a nemáme k tomu žádných
příčin. Naopak jsme stranou sociální
spravedlnosti, tedy stranou socialistickou. Náboženské
přesvědčení křesťanské
nám nejen nikdo nebere, nýbrž naopak je plno
záruk, že bude víc a lépe chráněno
než kdykoliv dosud. Vždyť i celý duch našich
nových zákonů a zejména nynějších
trestních kodexů je ryze křesťanský.
Poměr k bližnímu, dobrý poměr
i k tomu, kdo poklesl, úsilí o jeho nápravu,
cena každé lidské duše, odpovědnost
celku za jedince, radost nad napraveným hříšníkem,
to všechno - tak krásně křesťanské
- přímo vyzařuje z tohoto našeho právního
pojetí trestního práva. Tedy i z vnitřního
svého křesťanského přesvědčení
budou poslanci klubu čs. strany lidové pro projednávané
osnovy radostně hlasovat. (Potlesk.)
Podpredseda Žiak: V rozprave napokon prehovorí
p. posl. Valo.
Posl. Valo: Slávna snemovňa!
Prerokovávame dôležité osnovy nášho
nového trestného práva. Dávame do
rúk nášho ľudu nový mocenský
nástroj pre ochranu ľudovodemokratického spoločenského
poriadku. Týmito zákonmi znovu dokumentujeme, nakoľko
je náš spoločenský poriadok demokratickejší,
ako ktorýkoľvek meštiacky poriadok.
Náš spoločenský poriadok nehovorí
len plane o ľudových právach, ale denne ich
uskutočňuje. Stále viac a viac prenášame
výkonnú moc do rúk ľudu, do rúk
pracujúcich.
Aj buržoázno-meštiacke revolúcie maly
na svojich zástavách napísané: "Moc
do rúk ľudu," ale akonáhle sa dostaly
k moci, okamžite musely zistiť, že ich záujmy
sa diametrálne lišia a sú v príkrom
rozpore so záujmami ľudu, a preto už v rannom
veku buržoáznej moci sme boli svedkami, že stále
viacej a sústavnejšie zužovaly vplyv ľudu
na politickú moc a zvlášť sa bránily
dať čo len malý úsek výkonnej
moci ľudu. Tým horšie to bolo a je v dobách,
kedy kapitalistický spoločenský poriadok
sa dostával do rozporu nielen s triedou vykorisťovaných,
ale aj s výrobnými pomerami.
Starý absolutistický rakúsko-uhorský
režim a jeho zákony mohla prevziať demokratická
republika Československá a ešte ich vo veľkej
miere zostriť, obmedziť a vylúčiť
pracujúci ľud z výkonnej moci, keď aj
snáď formálne práva boly zachované
a rozšírené. Anglia, ktorá sa považuje
za zem klasickej demokracie, odlúčila výkonnú
moc od správnej a zákonodarnej tak, že štátny
aparát nepodlieha vôbec voleným orgánom.
Výkonná moc podlieha jedine ústredným
úradom. Takisto sa má aj s mocou sudcovskou. V tejto
zemi klasickej demokracie je najrozšírenejšie
t. zv. právo samosudcov, ktorí rozhodujú
o vine a vynášajú súdne výroky.
Táto sudcovia sú podriadení Najvyššiemu
súdu, a hoci sú ustanovení obecným
voleným zastupiteľským sborom, nie sú
vôbec zodpovední týmto voleným orgánom.
V prvej republike, o ktorej bolo toľko v minulosti hovorené
ako o čistej demokracii, bol náš ľud vylúčený
z výkonu moci či už správnej alebo súdnej.
Pri okresných zastupiteľstvách boli trestní
komisári, ktorí boli úradníkmi a nepodliehali
vo svojom výkone voleným zastupiteľským
sborom, ale priamo ústredným orgánom.
Okresný náčelník bol takto rozhodujúcim
a jediným pánom a vládcom v okrese. Obecné
a okresné zastupiteľstvá sa mohly usnášať,
či sa opraví cesta, alebo či sa opraví
pomník, mohly sa usnášať o rozpočte,
ale okresný náčelník a okresný
trestný komisár posielali četníkov
na nezamestnaných a za pomoci četníckeho
aparátu ničili stávky. Vynášali
rozsudky preto, že niektorá chudobná ženička
zašla si bez povolenia na hríby do lesa. Do takýchto
protiľudových pomerov nemal zastupiteľský,
ľudom volený orgán právo povedať
svoje slovo.
Aké boly potom dôsledky takéhoto vládnutia,
je vidieť na mnohých prípadoch. Krajský
súd v Levoči odsúdil r. 1932 tajomníka
komunistickej strany na 6 mesiacov väzenia preto, že
na verejnej schôdzi použil výroku, "že
drahota stúpa". Isteže by nebolo bývalo
možno vyniesť takýto rozsudok, keby boli v trestnom
senáte sedeli robotníci, ktorí mali možnosť
zistiť, že výrok zodpovedá pravde. Ale
je charakteristické, čo vedeli štátny
zástupca a súd z tohto výroku vyvodit. Pri
kvalifikovaní činu vychádzal štátny
zástupca z toho, že slova "drahota stúpa"
mohly viesť k tomu, že by sa ľudia hromadili a
skupovali tovary na trhoch a v dôsledku toho že by
mohlo dôjsť k veľkému porušeniu verejného
kľudu a poriadku, a preto za slova "drahota stúpa"
vymeral 6mesačny žalár.
Tento spôsob demokracie chceli londýnski mocipáni
znova zaviesť v oslobodenej republike a preto sa tak kŕčovite
bránili systému národných výborov.
Na dlhých, ba nekonečných diskusiách
o národných výboroch v Londýne páni
Ripka a Drtina, ba aj sám dr Beneš stavali
sa so všetkou vehemenciou proti národným výborom.
Snášali všetky možné argumenty. Už
s miestnymi národnými výbormi boli by súhlasili,
ale nijak nechceli súhlasiť s okresnými národnými
výbormi, a to len preto, že chceli, aby predseda,
keď už nie okresný náčelník,
bol dňom, kedy sa stane predsedom, štátnym
úradníkom, t. j. aby vo svojej funkcii nepodliehal
plénu národného výboru, ale ústredným
orgánom. Takú istú požiadavku mali páni
aj pokiaľ šlo o trestných sudcov pri okresnom
národnom výbore. Uvádzali, že by to
bola anarchia v správnom pokračovaní. Súhlas
k vytváraniu národných výborov boli
ochotní dať len vtedy, keď už slávna
Červená armáda stála pod Lipt. Sv.
Mikulášom a keď národné výbory
boly už ustavené na oslobodenom území
podľa pokynov súdruhov Gottwalda a Slánskeho.
Naši reakcionári veľmi dobre chápali,
že keď sa dáva právo a moc ľudu,
môže to ísť jedine na úkor moci
kapitalistov a teda aj ich moci. Ripka, Drtina a Hála vedeli,
že moc, ktorá sa dáva ľudu, berie sa im.
Vedeli, že sila ľudu je ich slabosť, a preto sa
tak kŕčovite bránili národným
výborom.
My sme sa tejto moci ľudu nielen nebáli, ba práve
preto, že sme vedeli a vieme, že tým, že
dávame moc do rúk ľudu, posilňujeme
ľudovodemokratický poriadok a posilňujeme aj
cestu k socializmu. Nebáli sme sa dať moc do rúk
národných výborov, lebo sme vedeli, že
reakciu môžeme poraziť len za pomoci ľudovej
moci, a čím bude moc ľudu a v prvom rade robotníckej
triedy pevnejšia, tým bude naša ľudovodemokratická
republika silnejšia a bezpečnejšia.
Druhý povyk reakcie sme videli pri ustavovaní ľudových
milicií, kedy sme dávali do rúk našich
robotníkov zbrane. Ozbrojovali sme našu robotnícku
triedu. Aj vtedy sme počuli z úst predstaviteľov
buržoázie, ako zúrili nad týmto činom,
ako zakročovali u ministra vnútra, aby ľudové
milície boly rozpustené. Kričali o porušovaní
právneho poriadku a o vytváraní nelegálnych
ozbrojených sborov. Áno, naša reakcia mala
sto dôvodov kričať, lebo celkom správne
chápala, že prenášanie výkonnej
moci a ozbrojovanie robotníkov je oslabovaním jej
moci. Aj tu sa ukázalo, aké rozdielne záujmy
tu boly medzi národom a buržoáznou reakciou.
Vedela veľmi dobre, že dávanie moci ľudu
je proti jej záujmom. Ako hurá-vlastenecké
a hurá-národné boly pôvodne frázy,
ktoré tak často a hlasno buržoázia proklamovala!
Ale akonáhle sa moc dávala ľudu, bola to tá
hurá-národná a hurá-vlastenecká
buržoázia, ktorá bila na poplach a prorokovala
nebezpečie. My sme sa nebáli tejto sily národa,
tejto ozbrojenej sily národa. Vedeli sme, že jeho
sila je silou našou.
Ďalším veľkým krokom prenášania
výkonnej moci na pracujúci ľud bolo zľudovenie
súdnictva. My sme v našom súdnictve rozhodujúcim
elementom urobili zástupcov ľudu. Súdne senáty
dnes predstavujú väčšinu ľudových
sudcov. Prokurátori z veľkej väčšiny
sú bývalí robotníci - a nejde to na
úkor kvality súdov. Ba tým sme sa priblížili
tomu, aby rozsudky boly spravodlivejšie a úmerné
trestnému činu a postaveniu toho, kto ho spáchal.
Veľa sa u nás hovorilo v minulosti, ba ešte aj
teraz, o sudcovskej nezávislosti. A reakcia najviac budovala
na tom, že kričala do sveta, že chceme sudcu
zbaviť jeho nezávislosti. Nuž, nezávislosť
na spoločenskom poriadku alebo na existujúcom svete
neexistuje. Keď mi niekto hovorí o nezávislosti
na ľudovodemokratickom spoločenskom poriadku, tak
viem, s kým mám do činenia. Takáto
nezávislosť - to znamená nezávislosť
na novom spoločenskom poriadku - ale závislosť
na spoločenskom poriadku, v ktorom žil, v ktorom získal
školské a mimoškolské vzdelanie, ktorého
teorie si osvojoval a - keď chcete - jeho ovzdušie dýchal.
Takúto nezávislosť môže hájiť
len podvodník alebo naivný človek. Naša
Ústava 9. mája hovorí vo svojom článku
XI, že moc sudcovskú vykonávajú nezávislé
súdy, a ďalej, že sudcovia vykonávajú
svoj úrad nezávisle, súc viazaní len
právnym poriadkom ľudovej demokracie. Ale práve
táto viazanosť ľudovodemokratickým právnym
poriadkom znamená, že to sú záujmy pracujúceho
ľudu, ktoré majú sudcovia z ľudu nezávisle
na akomkoľvek postrannom ovplyvňovaní hájiť
a strážiť, a nie už záujmy vykorisťovateľov,
ako tomu bolo skôr. Prvý raz v dejinách nášho
ľudu je materiálne i formálne zaistené
spravodlivé rozhodovanie, vychádzajúce len
a len zo záujmov tohto ľudu a v jeho prospech.
Nechceme ani slepú spravodlivosť, ako ju vždy
stará spoločnosť predstavovala. My chceme spravodlivosť
s otvorenými očami. My chceme, aby sa rozoznávalo,
kto priestupok alebo poklesok spáchal a v akom zameraní,
či to bol záškodnícky nepriateľ
alebo pomýlený pracovník. My nechceme slepo
posudzovať trestné činy u každého
rovnako. Náš zákon hovorí, že nie
je len slepo trestajúcim, ale aj výchovným
prostriedkom. Budeme postupovať triedne. Na nepriateľov
budú používané tie najťažšie
tresty; voči pomýleným alebo ľudom,
ktorí poklesli pod rôznymi vplyvmi a okolnosťami,
budeme postupovať tak, aby trest bol poučením,
výchovou a nápravou.
Predloženými zákonmi dávame dôležitú
zbraň do rúk nášho pracujúceho
ľudu. Rozširujeme výkonnú moc ľudu
na prevádzanie a výkon zákonov. Môžeme
tak robiť preto, že záujmy ľudovodemokratického
spoločenského poriadku sú totožné
so záujmami pracujúceho ľudu našej republiky.
Čím väčší vplyv bude mať
robotnícka trieda na našu zákonodarnú
a výkonnú moc, tým silnejšia bude ľudovodemokratický
poriadok, tým bezpečnejšia a rýchlejšia
bude naša cesta k socializmu.
Niet na svete meštiackej demokracie, ktorá by sa mohla
odvážiť dať svojmu pracujúcemu ľudu
toľko moci, ako si to môže dovoliť ľudovodemokratický
spoločenský poriadok. Lebo moc ľudu v meštiackej
demokracii je protikladom záujmov pracujúceho ľudu.
Buržoázia môže udržovať svoje
panstvo ešte dnes tým, že má v rukách
všetky mocenské prostriedky, že vylučuje
a nepripustí k týmto mocenským prostriedkom
pracujúcu triedu.