Proto nové trestní zákony musí být
a budou přísnou a spravedlivou zbraní proti
těm, kteří se odrodili svému lidu,
svému národu, své vlasti a republice a svou
zločinnou činností ji poškozují
a zrazují. Proti těm, kteří se snaží
mařit budovatelské úsilí našeho
lidu, plody jeho poctivé práce, práce dělníka,
rolníka a duševního pracovníka. Proti
těm, kteří za cenu války ohrožují
naši svobodu a samostatnost. Je budeme podle těchto
zákonů trestati sice spravedlivě, ale přísně
a bez milosrdenství a soucitu. V budoucnu povedeme náš
lid stále ve jménu Fučíkovy výzvy:
"Lidé, bděte!" ještě k větší
bdělosti a ostražitosti v továrnách
i na polích proti hospodářským špionům
a záškodníkům. Ještě více
a lépe budeme střežit své stroje, továrny
i závodní objekty, svá pole, svou úrodu,
své sýpky a svá výrobní tajemství
proti sabotérům a škůdcům. Nikdy
nesmí nepřátelská činnost zasáhnouti
náš hospodářský život.
Nikdy nesmí poctivý občan republiky mít
ohledy na býv. přátele z války, z
koncentráku z partyzánských oddílů,
z vojenské služby z dílny nebo vesnice, kteří
zklamali jeho důvěru a postavili se do řad
nepřátel lidu a republiky, a ze sentimentálních
důvodů je chránit. Naopak. Zde je třeba
včas je odhalit, zneškodnit a zabránit tak
mnohým škodám. Každé mlčení
znamená spoluvinu a po právu je a bude trestáno.
Odhalení a zneškodnění nepřítele
a jeho zákeřné činnosti proti naší
vlasti a našemu lidu je čestnou a vlasteneckou povinností
poctivého občana a čs. vlastence.
Také v armádě, která se těší
zvláštní pozornosti nepřátel,
musí naši vojáci být vychováváni
a vedeni k opatrnosti a mlčenlivosti. Jen tak lze uchránit
každé vojenské tajemství před
nepřítelem. Zdánlivě nedůležitá
věc mnohdy stačí k rozvinutí nepřátelské
špionáže a tím k poškození
naší vnější obrany.
I v armádě odhalujeme ty, kteří v
zájmu našich nepřátel brzdí správný
výcvik, podrývají kázeň a i
jinak překážejí tomu, aby se naše
armáda stala ve všech směrech armádou
vyspělou, hodnou spojenectví se slavnou armádou
Sovětského svazu.
Bdělost a ostražitost není a nemůže
být jen věcí našich bezpečnostních
orgánů, našeho lidově demokratického
státu nebo jen jedné politické strany. Je
a musí být věcí všech politických
stran, všech složek Národní fronty, všeho
občanstva našeho státu, neboť všichni
dohromady a každý sám za sebe jsou odpovědni
za bezpečnost naší republiky. A proto spolupráce
každého občana s našimi lidovými
úřady, s naším SNB, který je
ochráncem vnitřní bezpečnosti našeho
státu, je vlasteneckou a čestnou povinností.
Jen touto spoluprací vymýtíme a znemožníme
každou zradu a každé záškodnictví
a uchráníme náš stát, náš
lid, naše budování republiky a naši pětiletku
všech škod a těžkostí a upevníme
svou svobodu a samostatnost.
Opřeni o nové trestní zákony a nový
trestní řád jako nástroje bdělosti
a ostražitosti, zajistíme své republice a svému
svobodnému lidu vnější i vnitřní
bezpečnost, abychom v bezpečné tvůrčí
práci pod vedením KSČ a v čele s presidentem
Klementem Gottwaldem v brzké době uskutečnili
v našich zemích socialismus jako řád
skutečného pokroku, skutečné demokracie,
humanity a trvalého míru. Proto s nadšením
a plnou odpovědností budeme pro tyto osnovy hlasovati.
(Potlesk.)
Podpredseda Žiak: Ďalším rečníkom
je p. posl. dr Burian. Prosím, aby sa ujal slova.
Posl. dr Burian: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
V projevech pana ministra spravedlnosti a pana ministra vnitra
i ve zprávách pánů zpravodajů
byl zhodnocen politický a právní význam
skutečnosti, že Národní shromáždění
přistupuje ke konečnému projednání
zákonných osnov, jimiž bude kodifikováno
trestní právo, a to ve všech svých úsecích.
Používám příležitosti, kterou
dává rozprava o těchto zákonech, abych
se vrátil k jednomu ze základních problémů
právních, s nimiž se oba páni ministři
ve svých projevech zabývali, k otázce zákonnosti.
V září loňského roku konal
se v Praze IV. sjezd československých právníků,
který byl právem označen za jistý
mezník na cestě těch, kdo slouží
právu.
Na tomto sjezdu bylo, a to v projevech nejvýznačnějších
představitelů politických i pracovníků
vědeckých, jasně řečeno, že
v naší nové společnosti, budující
socialismus, potřebujeme nové právo, takové,
které slouží lidu a jeho blahu, právo
hájící otevřeně a upřímně
věc lidu - právo socialistické.
Bylo otevřeně řečeno, že posláním
našeho právního řádu je upevnit
naši cestu k socialismu, a konečně bylo zdůrazněno
- abych se dotkl jen základních problémů,
které byly v bohatosti myšlenek v jednání
uplatněných na sjezdu diskutovány - že
je třeba, aby i u nás se stalo obecným majetkem
vědomí o nutnosti lidové demokratické
legality, jejíž dodržování nám
zajisté - po zkušenostech získaných
v Sovětském svazu - ulehčí plnění
našich úkolů, neboť přispěje
ke zvýšení vnitřní disciplíny
naší společnosti a k plynnější
mobilisaci sil pro plnění hospodářských
plánů a v zájmu budování socialismu.
Přihlédneme-li k osnově trestního
zákona, trestního zákona správního
i obou trestních řádů, bude vám
patrno, že tyto kodexy trestního práva znamenají
skutečně jasné uplatnění zásad,
jež byly zdůrazněny na IV. sjezdu československých
právníků.
Pan ministr vnitra již připomněl, že jak
§ 1 trestního zákona, tak i § 1 trestního
zákona správního - zřejmě záměrně
a vědomě - týmiž slovy vypočítávají
mravní a právní statky, které bude
naše nové trestní právo chránit,
a stejným výrazem definují výchovné
poslání nového trestního práva
soudního i správního.
V § 2 trestního zákona je převzata zásada
vyslovená v § 35 ústavy, totiž, že
jen na základě zákona možno tresty hrozit
a je ukládat.
V § 2 odst. 1 trestního řádu je zdůrazněno,
že úkol prokurátora a soudu je na prvém
místě v péči o to, aby byly zachovávány
zákony lidově demokratické republiky a aby
jich bylo používáno v souladu se zájmy
pracujícího lidu.
Mohl bych poukázat i na jednotlivé skutkové
podstaty trestných činů i na jednotlivá
ustanovení procesní a dovodit z nich, že kodexy
trestního práva se jasně přihlašují
k principu zákonnosti, který žádá,
aby trestné činy byly posuzovány v souhlasu
s trestním zákonem a aby kvalifikace trestného
činu se v konkrétním případě
kryla se všemi znaky skutkové podstaty, jak jsou obsaženy
ve zvláštní části trestního
zákona.
Je to ovšem zákonnost lidově demokratická
a nejenom § 1 obou trestních zákonů,
nýbrž i celá skladba těchto trestních
kodexů nemohou nikoho nechat na pochybách, že
nové trestní právo má a bude pomáhat
vybudovat hospodářský, společenský
a právní řád, v němž by
zákonnost lidově demokratická již byla
vystřídána zákonností socialistickou.
Ti, kdož se snažili a snaží najít
nějakou obecně platnou definici práva, práva,
jež je vydáváno za "nadtřídní
a nepolitické", se snad pozastaví nad otevřeností
a upřímností, se kterou se naše nové
trestní zákony hlásí ke svému
poslání účinně napomáhat
při budování naší nové
společnosti.
Na druhé straně však by málokdo z nich
byl ochoten připustit, že zákonnost, kterou
on má na mysli, je zákonností kapitalistickou,
a dokonce připustit, že lidstvo XX. věku je
svědkem i zákonnosti feudální a otrocké.
Vzpomeňme jen právních řádů
některých indických knížetství
a právních řádů v některých
územích koloniálních.
Historie nás poučuje, že nedostatek otevřenosti
a upřímnosti právního řádu,
tedy pseudolegalita, přináší utrpení
a pohromy právě těm, kdož věří,
že to, co je vydáváno za nadstranickost a nepolitickost
práva, je jeho skutečnou vlastností.
Víme z historie nepříliš vzdálené
a také i z literatury, co se dálo v některých
státech, když sociální problémy
nabývaly v některém místě revolučního
rázu.
Postup byl všude obdobný. Místní vládní
autority ve spojení s temnými reakčními
živly vyvolávaly národnostní, rasové
a podobné nepokoje, jimiž byl při nedostatečném
třídním uvědomění hněv
proti sociálnímu útlaku uměle sváděn
na jinou kolej.
V análech soudnictví těchto států
bychom však marně hledali nějaký doklad
o tom, že byl někdy před soud pohnán
anebo dokonce potrestán některý okresní
nebo policejní náčelník, který
byl intelektuálním původcem a mnohdy i zjevným
aranžérem těchto temných akcí
plných násilí a brutality.
V těchto případech neměl právní
řád odvahy jít na kořen zla a spokojoval
se nanejvýše postižením některého
z vedlejších účastníků
akce.
Období před nástupem Mussoliniho a Hitlera
k moci je zase dokladem toho, že nikdy by se nemohl italský
fašismus a hitlerovsky nacismus tak snadno dostat k moci,
kdyby tu nebylo úlohy, kterou sehrál právní
aparát a právní řád konstituční
monarchie italské a výmarské republiky německé.
Několik let předtím, než se Mussolini
stal šéfem italské vlády, bylo vyplněno
řadou organisovaných a soustavně prováděných
násilností, týrání, vydírání
a vražd, které jsou nemyslitelný bez tichého
přihlížení a někdy i maskované
přímé pomoci policejních a soudních
orgánů.
Nejinak tomu bylo i v Německu, kde prvý Hitlerův
pokus o státní převrat byl zakončen
justiční fraškou a kde opět dlouho předtím,
než se Hitler zmocnil oficiální státní
funkce, bylo Německo - zase za tichého souhlasu
a tiché pomoci státních autorit půdou,
kde se téměř denně odehrávala
násilí na pokrokových lidech.
Právem bylo vysloveno, že nejohyzdnější,
nejzpátečnější a konec konců
nejosudnější myšlenkou moderního
imperialismu je tiché spiknutí mezi zákonem
a nezákonným násilím.
Avšak i doba po druhé světové válce
nám přináší téměř
denně doklady o tom, že právní řád
států kapitalistických opouští
svoji nadstranickost a nepolitičnost, jestliže se
dostane do kolise se skutečným zájmem vládnoucích
vrstev.
Byly zde uvedeny případy denacifikační
praxe v západním Německu, mohl bych se zamyslit
nad násilnostmi neofašistů italských
a nad případy trestního soudnictví
proti členům Ku Klux Klanu, nad nimiž se pozastavil
americký tisk, avšak dovolte, abych citoval aspoň
jeden konkretní případ z poslední
doby.
V anglickém časopise Daily Worker z 1. července
1950 byla uveřejněna tato zpráva z britského
parlamentu: "Otázka uvěznění
starosty a městských radních z Limassolu,
ostrov Kypr, protože odmítli změniti pojmenování
jedné ulice, vyvstala znovu minulou středu při
dotazu poslance Toma Driberga v parlamentě.
Tentokrát byl sekretář pro kolonie Dugdale
uveden do rozpaků, které by byly směšné,
kdyby nebyly hanebné. Připustil, že starosta
a radní jsou stále ve vězení, kde
jsou nyní již měsíc, protože se
dopustili velkého přestupku tím, že
přezírali soud.
Ve skutečnosti byli dáni do vězení
na rozkaz britského guvernéra, protože nechtěli
změniti jméno ulice 28. října (byla
tak nazvána v roce 1945 v upomínku na významný
akt odporu proti italským fašistům) na "ulice
sira George Palmera" podle bývalého britského
guvernéra.
Tom Driberg se tázal sekretáře pro kolonie,
proč, jestliže jméno existovalo od roku 1945,
se tak náhle stalo velmi nutným změniti název
ulice, že starosta a radní mohou být posláni
do vězení za to, že nechtěli tak učiniti.
Pan Dugdale odpověděl vyhýbavě: "Byla
tu značně dlouhá doba, během které
ulice vůbec neměly jmen, což způsobovalo
každému včetně listonošů
mnoho nepohodlí.
Co se týká otázky, zda starosta a radní
zůstanou ve vězení nebo ne, pan Dugdale ji
považoval za otázku týkající
se soudu a nechtěl o ní kriticky uvažovat.
A tak v tomto velkém imperiu - končí svůj
článek Daily Worker - prohlašovaném
za baštu "svobodného světa", musí
starosta a radní sedět ve vězení."
Dovolil jsem si nadhodit několik otázek toho, jak
právní řád v kapitalistických
zemích poskytoval podporu při nástupu fašismu
a nacismu a jak dovede i ve věci, která by se zdála
podružnou, avšak má význam zásadní,
porušit základní práva jím samým
zaručovaná, jestliže chce dosáhnout
určitého cíle vyhovujícího
vládnoucí vrstvě.
Naproti tomu lidově demokratický právní
řád nezakrývá, že chce chránit
lidově demokratickou republiku, její socialistickou
výstavbu, zájmy pracujícího lidu a
jednotlivce a že chce vychovávat k dodržování
pravidel socialistického soužití - jak to §§
1 obou trestních zákonů vyjadřují
formou, kterou lze chápat jako přímou proklamaci
principu lidově demokratického právního
řádu a chce, aby lidově demokratické
zákony byly skutečně zachovávány.
Je v tom veliká otevřenost, avšak také
veliký úkol, neboť musíme chápat,
že po zkušenostech, které měla dělnická
třída s právním řádem
kapitalistického zřízení, zůstává
ještě jistý zbytek jakéhosi psychologického
odporu proti myšlence zákonnosti, legality, která
vyvolává představu něčeho,
co má chránit starý řád.
Nicméně nemůžeme se zastavit před
úkolem, aby se vědomí o nutnosti lidově
demokratické zákonnosti stalo majetkem obecným.