Místopředseda dr Procházka: Dále
je ke slovu přihlášen pan posl. David.
Dávám mu slovo.
Posl. David (uvítán potleskem): Slavná
sněmovno!
Národní shromáždění po
důkladném projednání schválí
dnes státní rozpočet pro druhý rok
naší pětiletky. Může tak učiniti
s hrdostí, neboť rozpočet je dobrým
vysvědčením pro náš lidově
demokratický režim i pro postoj pracujících
mas k němu.
V rozpočtu se jasně obrážejí
naše dosažené velké úspěchy
i další úkoly při budování
socialismu v naší republice.
Rozpočet na tento rok je nejen vyrovnaný, nýbrž
i aktivní částkou 373,4 mil. Kčs.
Myslím, že tento výsledek je dobrým
vysvědčením pro nové hospodáře
a že jej přivítají především
ti, kteří mají na něm největší
podíl, náš pracující lid v čele
s dělnickou třídou.
Uvážíme-li, jaké veliké úkoly
máme před sebou při plnění
rozhodujícího roku naší pětiletky,
jak mnoho bude třeba investovat, jaká dalekosáhlá
opatření bude třeba učiniti pro další
zlepšení životní úrovně
pracujících, pak docílení nejen vyrovnaného,
ale i aktivního rozpočtu je naším velikým
vítězstvím, vítězstvím
našeho plánování, důkazem převahy
našeho způsobu hospodaření nad hospodařením
kapitalistů.
Víme, že i cestu k takovémuto rozpočtu
proklestil vítězný únor 1948. Toto
historické zúčtování našeho
lidu se zrádnou reakcí mělo za následek
zlikvidování jejích politických posic
ve státním aparátě, pronikavé
oslabení reakčních posic v hospodářství,
posílení veřejného sektoru na různých
úsecích hospodářství a tím
vším urychlení výstavby socialismu v
naší republice.
Únorové vítězství uvolnilo
veliké tvůrčí schopnosti našeho
lidu, které se projevily v rozmachu socialistického
soutěžení a údernického hnutí
a vedly ke zlepšení výroby, ke splnění
dvouletky a prvního roku naší pětiletky.
Velikou přehlídkou rozvoje našeho socialistického
soutěžení a údernického hnutí
a vzpruhou k dalšímu jejich rozšíření
a prohloubení byl nezapomenutelný IX. sjezd komunistické
strany Československa, na němž náš
první hospodář, president republiky Klement
Gottwald, provedl bilanci dosavadní práce
a ukázal, co třeba dělat, abychom v naší
zemi vybudovali socialismus. A nedávné zasedání
Ústředního výboru komunistické
strany Československa konstatovalo, že vývoj
od IX. sjezdu potvrdil správnost usnesení IX. sjezdu,
a určilo směrnice pro další, smělejší
postup vpřed.
Můžeme-li dnes s uspokojením projednávat
aktivní rozpočet, děkujeme za to především
politice komunistické strany a jejího předsedy
presidenta republiky Klementa Gottwalda (Potlesk.),
děkujeme za to budovatelskému nadšení,
pracovním výkonům našich dělníků
a dělnic (Potlesk.), děkujeme za to našim
úderníkům a údernicím, jejichž
tváře a jména zná celá země.
(Potlesk.) Bez nich nebylo by těchto vítězství
a nebylo by proto ani aktivního rozpočtu.
Můžeme-li dnes projednávat aktivní rozpočet
a můžeme-li se vůbec vykázat dosaženými
radostnými úspěchy našeho hospodaření,
děkujeme za to také naší šťastné
zahraniční politice, opírající
se o země s plánovaným hospodářstvím,
t. j. o mohutný bratrský Sovětský
svaz a země lidové demokracie. (Potlesk.)
Díky této politice byli jsme ušetřeni
důsledků nejrůznějších
forem diskriminace, jimiž se imperialisté již
dlouho marně namáhají rozrušit naše
pokojné a úspěšné budování.
Díky této politice mohou se naše vzájemné
hospodářské styky plánovitě
rozvíjet a upevňovat, mohou být našemu
průmyslu zabezpečeny potřebné suroviny
a na trvalo zajištěn i odbyt našich výrobků.
Díky této politice mají naši dělníci
zajištěnu práci, poněvadž naše
hospodářství se včas zabezpečuje
před důsledky hospodářské krise,
která se již projevuje v kapitalistických státech,
především ve Spojených státech
amerických, a jejíž následky pociťují
již na své kůži miliony tamějších
pracujících.
Orientací na Sovětský svaz a země
lidové demokracie uchránili jsme republiku takových
konců.
11. prosince 1947 v rozpravě k rozpočtu na r. 1948
pranýřoval zde soudr. Zápotocký
volání představitelů naší
reakce po "šikovné" politice, t. j. takové,
která by podle vzoru Francie a Italie spekulovala na spojenectví
s americkým velkokapitálem a reakcí.
Jeden z těchto živlů, bývalý
agrární předák Zadina, schovávající
se v Lidové demokracii za šifru Brázda, dokonce
hrozil, že budou přidrženi k odpovědnosti
ti, kteří u nás dělají nešikovnou
zahraniční politiku - myslel politiku přátelskou
Sovětskému svazu - a vyzýval lidi, aby jim
podle zásluhy naměřili. Lidi však v
únoru podle zásluhy naměřili panu
Zadinovi a celé reakční sebrance,
po níž dnes pes neštěkne. Ale velké
poučení zde zůstalo. Kde bychom se byli octli,
kdyby o osudech republiky byli rozhodovali reakční
spřeženci západu! Stihl by nás osud
zmarshallisovaných zemí, takový, jaký
zakouší lid Francie, Italie a jiných zemí.
Projednávání rozpočtu neposkytovalo
vždy obraz klidné budovatelské spolupráce
jako dnes. V předmnichovské republice byl státní
rozpočet nástrojem kapitalistického vykořisťování
a útisku pracujících mas, prostředkem
k ochraně a upevnění kapitalistického
soukromého vlastnictví. Celý rozpočet
byl sestaven s hlediska zájmů buržoasie a její
zájmy také věrně zobrazoval. Představoval
na jedné straně částky, jež budou
vyždímány z pracujících,
a na druhé straně uváděl různé
účely, k nimž bude peněz použito
v zájmu kapitalistů a jejich potlačovacího
aparátu. Pracující lid takové rozpočty
vždy nenáviděl, neboť věděl,
že budou znamenat další utažení řemene,
další daňové a jiné zatížení
pracujících.
Pro takovéto rozpočty mohli hlasovat a hlasovali
představitelé buržoasie, zástupci bankéřů,
fabrikantů, agrárnických velkostatkářů
a zbytkařů a jejich přisluhovači z
řad koaličních socialistů. Pro takové
rozpočty nemohli hlasovat a nehlasovali skuteční
představitelé pracujícího lidu - poslanci
komunistické strany Československa.
Proto projednávání rozpočtu bylo ve
znamení těžkých politických bojů,
v nichž komunisté pranýřovali buržoasní
politiku útisku, bídy, nezaměstnanosti a
hladu, strhávali pokryteckou masku představitelů
vládnoucí buržoasie a jejich koaličních
socialistických pomocníků, bojovali za neschválení
takových rozpočtů, za provedení škrtů
a oprav na účet kapitalistů a ve prospěch
pracujících. Komunističtí poslanci
neúnavně odhalovali kouzla maskovaných, utajených
cifer v rozpočtu, jak je tam podvodně vpašovávali
buržoasní šejdíři, a zápasili,
podporováni lidem, o každou položku.
Svědectví o tom podává na př.
známá řeč Klementa Gottwalda
v rozpočtové rozpravě 30. listopadu
1937.
Po osvobození naší republiky slavnou sovětskou
armádou dostal rozpočet jiný smysl a obsah.
Z dřívějšího nástroje
kapitalistického vykořisťování
stává se rozpočet nástrojem k zajištění
rozvoje naší lidově demokratické republiky,
k budování lepšího života našeho
lidu. K takovému rozpočtu měli komunisté
přirozeně nejkladnější postoj,
poctivě a obětavě jej připravovali,
projednávali a pro jeho přijetí bez výhrad
hlasovali.
Jiný postoj vsak zaujali k rozpočtu mluvčí
reakce, proniknuvší do většiny politických
stran. Projednávání rozpočtu bylo
pro ně příležitostí k pokusům
o rozvrácení celého lidově demokratického
režimu, jeho vnitřní a zahraniční
politiky, k zuřivému napadání, ostouzení
a skandalisování komunistické strany a jejích
představitelů. Ve sněmovní aréně
pokoušeli se prosadit nebo zablokovat to, co se jim jinde,
zejména ve vládě, nepodařilo. Napadali
zde národní podniky, zemědělskou politiku
vlády, nové politické vymoženosti lidu,
poctivé budovatele republiky, příslušníky
Sboru národní bezpečnosti, bojovníky
za svobodu a na druhé straně brali v ochranu zrádce
a kolaboranty, fabrikanty a velkostatkáře, vědomě
prozrazovali tajemství, důležitá v zájmu
obrany republiky. Při projednávání
rozpočtu měl pracující lid možnost
poznat, jaká je to banda rozvratníků a zrádců.
Jejich řádění udělal jednou
provždy konec v našem nezapomenutelném únoru
1948. Díky tomu můžeme již po druhé,
zbaveni povyku zrádné reakční chamradě,
projednávat rozpočet v duchu vzájemné
důvěry, dobré vůle, odpovědné
spolupráce a jednomyslnosti všech stran obrozené
Národní fronty.
Státní rozpočet na rok 1950 má již
znaky socialistické rozpočtové skladby země,
jež nastoupila cestu k vybudování socialismu.
Je součástí celostátního finančního
plánu, k jehož sestavení jsme mohli již
letos přikročit. Jako nástroj finančního
plánování opírá se o hospodářský
plán. Vychází z hospodářských
výsledků prvního roku pětiletky a
z politických a hospodářských předpokladů,
jež jsme v tomto roce vytvořili.
Charakteristickým znakem našeho rozpočtu je
to, že plánovitě zahrnuje celé veřejné
hospodářství, to znamená nejen ministerstva
a ostatní státní úřady, ale
i národní výbory všech stupňů,
takže státní rozpočet dává
obraz o hospodaření i té nejmenší
vísky.
Rozpočet ve svém budovatelském zaměření
odpovídá úkolům druhého roku
Gottwaldovy pětiletky tím, že věnuje
na investice 48,2 miliardy korun, t. j. dvojnásobek loňské
výše. Jsou to investice mírové a slouží
výhradně k vybudování našeho
hospodářství a tím k zvyšování
životní úrovně pracujícího
lidu. Je mezi nimi na př. 8 miliard korun věnovaných
na bytovou výstavbu.
Rozpočet pro rok 1950 ještě dokonalejším
způsobem než loni slouží redistribuci
národního důchodu ve prospěch sociálně-zdravotních
a kulturních potřeb našeho lidu. To znamená:
je v něm zahrnut rozpočet národního
pojištění, které zabezpečuje
pracující ve stáří a v případě
nemoci, dále zahrnuje a rozšiřuje celou zdravotní
péči, na př. rozšiřuje počet
nemocničních lůžek, zpřístupňuje
ve větší míře lázně
pracujícím, nehledě k dosavadní rekreační
péči o pracující, jako rozvíjí
Revoluční odborové hnutí.
V protikladu k rozpočtům kapitalistických
států zabezpečuje náš rozpočet
značné pro středky - téměř
6 miliard Kč - pro zvýšení populace
a péči o dítě. Tak podporuje a zabezpečuje
náš rozpočet zdravý vývoj našich
národů. Porovnejme s tím na př. skutečnost,
že Times, list anglických lordů, doporučil
v těchto dnech Italii řešit její populační
problémy omezováním porodnosti a zvýšením
vystěhovalectví.
Náš rozpočet je věrným odrazem
rozvoje naší školské a kulturní
politiky. Nejsou to jen vysoké částky, které
jsou věnovány potřebám ministerstva
školství, věd a umění a ministerstva
informací a osvěty, nýbrž tato péče
prolíná i rozpočty řady jiných
ministerstev. Zpřístupňuje tak pracujícímu
lidu měst i venkova dosažení vyššího
politického i odborného vzdělání,
aby mohl vykonávat svou vedoucí funkci ve státní
správě a v národním podnikání.
Tak prakticky rozpočet umožňuje růst
nové inteligence z řad dělníků
a rolníků.
Péče o fysickou zdatnost našeho lidu, zejména
mládeže, je zajištěna novou rozpočtovou
kapitolou Státního úřadu pro tělesnou
výchovu a sport.
Rozpočet je také důkazem našeho pevného
odhodlání urychleně zajistit, aby hospodářská,
sociální a kulturní úroveň
Slovenska se vyrovnala českým krajům. Svědčí
o tom zejména skutečnost, že více než
třetina investic je určena pro rozvoj Slovenska.
Všechny tyto veliké budovatelské úkoly,
vyjádřené miliardovými rozpočtovými
položkami, plně zabezpečujeme řádnými
rozpočtovými příjmy, hlavně
výnosem všeobecné nákupní daně.
Tato daň představuje především
celonárodní úspory sloužící
nikoli zájmům jednotlivých vykořisťovatelů,
jak tomu je v kapitalismu, nýbrž zájmům
všeho pracujícího lidu. Všeobecná
daň zabezpečuje mimo jiné pracujícím,
aby za své vydělané peníze mohli si
stále ve větší míře opatřovat
předměty své potřeby. Je tak vyjádřením
zvyšované produktivity práce. Výsledek
této produktivity věnujeme jednak nutným
budovatelským investicím, zabezpečujícím
a rozšiřujícím blahobyt lidu do budoucna,
jednak se tímto výsledkem denně přispívá
k zvyšování životní úrovně
lidu. Dokladem toho bylo opětovné snížení
cen na volném trhu, v kterémžto snižování
budeme i nadále pokračovat.
Všeobecná nákupní daň se v minulém
roce osvědčila jako účinný
nástroj proti thesauraci peněz, černému
obchodu, jemuž zasadila smrtelnou ránu. Je trvalým
regulátorem trhu a veškerým svým účinkem
upevňuje naše celé hospodářství
a především naši měnu. Budeme ji
dále zdokonalovat, aby ještě lépe plnila
svou funkci.
Budovatelské úkoly zajišťujeme dále
výnosem zvláštní daně výdělkové,
budoucí daně podnikové, která svým
významem pro státní pokladnu řadí
se hned za všeobecnou daň. Její podstatně
vzrůstající výnos svědčí
o stále se zlepšujícím hospodaření
našich národních podniků, které
jsou prakticky jediným plátcem této daně.
Zvláštní daň výdělková
vynášela v r. 1938 250 mil. korun. Její
letošní výnos je v rozpočtu předvídán
ve výši 23 miliard korun. Z tohoto porovnání
je nejlépe vidět, jaké obrovské zisky
utajovali kapitalističtí kořistníci
a jak svými daňovými defraudacemi okrádali
pracující lid.
Výnosy těchto dvou daní tvoří
asi 4 pětiny všech rozpočtových příjmů
státní správy. Ve srovnání
s tím ustupuje do pozadí důležitost
ostatních daní a dávek. Zejména ztrácejí
na svém dřívějším významu
ty daně, které v kapitalistickém řádu
tvořily hlavní pilíře státních
příjmů (důchodová, všeobecná
výdělková a jiné). Z toho také
vyplývá, že daně z pracovního
důchodu, z nichž nejdůležitější
je daň ze mzdy, neslouží již k přenášení
hlavního břemene státních výdajů
na pracující, jak tomu bývalo za kapitalistického
řádu.
Z uvedených výdajových a příjmových
znaků našeho rozpočtu pro rok 1950 vyplývá
i jeho aktivita. Není to aktivita náhodná
nebo pouze číselná, nýbrž je
to výsledek plánovaného hospodářství,
výsledek toho, že jsme během dvouletky a prvního
roku pětiletky uvedli do provozu řadu nových
závodů a v nich vytvořili nové hodnoty,
výsledek zvýšené produktivity práce,
dosažené socialistickým soutěžením,
údernickým a zlepšovatelským hnutím,
výsledek lepší a hospodárnější
organisace našeho podnikání a ne v poslední
míře výsledek plné zaměstnanosti
našeho lidu. (Potlesk.)
Je to důkazem toho, že svobodný lid dovede
hospodařit lépe než kapitalisté. Proto
aktivita rozpočtu stává se za našich
poměrů znakem trvalým.
Reálnost našeho rozpočtu je nerozlučně
spojena s plněním hospodářského
plánu. A aby byl řádně plněn
plán, k tomu je třeba, aby se stal majetkem pracujících
mas. Výsledek prvého roku pětiletky, kdy
plán v průmyslu byl splněn na 102%,
rozmach socialistického soutěžení a
údernického hnutí ukazuje, že pracující
pochopili oč jde a vzali věc za svou.
Ve zprávě Státního úřadu
plánovacího o plnění plánu
za rok 1949 se praví, že v tomto roce bylo podáno
na 110.000 zlepšovacích návrhů a bylo
jimi dosaženo na 3 milardy korun úspor. Počet
účastníků socialistického soutěžení
vzrostl ze 69.000 v lednu 1949 na 691.000 ke konci roku 1949.
Na nejrozmanitějších pracovištích
ukazuje náš lid nový, v kapitalismu nemožný
a nikdy nevídaný poměr k práci, stává
se zodpovědným hospodářem ve výrobě.
Nejrůznějším způsobem zaměřují
pracující své úsilí o dosažení
vyšší výrobnosti práce, aby se
vyrábělo více a přitom lépe
a levněji. Uzavírají závazky za lepší
využití energie, materiálu, surovin, peněz,
pracovních sil, za snížení výrobních
nákladů. Provádějí důkladné
prověrky pracovišť, přecházejí
na nové pevnější pracovní normy.
Toto úsilí nezastavilo se jen u dělníků,
nýbrž stále aktivněji se do něho
zapojují i mistři, technici a jiní činitelé
ve výrobě.
Hnutí za zvýšení produktivity práce
jako jediná cesta k dosažení lepší
životní úrovně razí si cestu
i na vesnice a projevuje se tam v plnění výrobních
a dodávkových plánů a smluv.
Nový poměr k práci ukazuje se i na našich
úřadech.
Novými methodami práce neustále zvyšovat
produktivitu práce, to je cesta k lepšímu životu,
to je zásada, jež se stává majetkem
širokých vrstev pracujícího lidu.
Pětiletý plán nám ukládá
značně zvýšit produktivitu práce.
Zatím jsme dokázali zvýšit produktivitu
v průmyslu za rok 1949 o 3,5%. Její další
a rychlejší zvyšování závisí
na tom, jak dovedeme zvládnout a zapojit všechny rozhodující
činitele produktivity: techniku, organisaci a kádry.
Rozvoj produktivity práce brzdila i dosavadní konstrukce
daně ze mzdy. Je proto třeba ji reformovat v tom
smyslu, aby se stala dobrým nástrojem vyšší
produktivity práce.
Hospodaření podle rozpočtu a kontrola tohoto
hospodaření korunou, to musí být zásadou
vedení každého našeho socialistického
závodu.
Jsou to velké úkoly. Jsou však splnitelné
a náš pracující lid je také splní.
"Je třeba, abychom socialistické soutěžení
a údernické hnutí dále rozvíjeli
a prohlubovali, aby se stalo skutečně hnutím
masovým a aby do něho byly zapojeny také
technické kádry," - řekl na zasedání
Ústředního výboru KSČ 24. února
t. r. president republiky Klement Gottwald, a upozornil,
že při tom musíme současně dělníkům
dát jasnou perspektivu, že poctivou a dobrou prací
si mohou více vydělat."