Předseda dr John.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Komzala, dr Polanský, dr Procházka,
Valo, David, Žiak.
Členové vlády: předseda vlády
Zápotocký; náměstek předsedy
vlády a ministr zahraničních věcí
Široký, náměstkové předsedy
vlády Fierlinger, dr Ševčík;
ministr-předseda Státního úřadu
plánovacího dr Dolanský, ministři
arm. gen. Svoboda, dr Gregor, Nosek, Kabeš,
dr Nejedlý, dr Čepička, Kopecký,
Kliment, Ďuriš Krajčír,
Petr, dr inž. Šlechta, dr Neuman,
Erban, Plojhar, inž. Jankovcová,
dr Šrobár.
Předseda NÚKÚ dr Friedmann.
251 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik;
jeho náměstkové dr Ramajzl, dr Rattinger.
Předseda (zvoní): Zahajuji 43. schůzi
Národního shromáždění.
Sděluji, že pan předseda vlády oznámil
přípisem ze dne 15. března 1950, že
pan president republiky rozhodnutím ze dne 14. března
1950 zprostil pana posl. dr Vladimíra Clementise k jeho
žádosti úřadu ministra zahraničních
věcí. Současně pověřil
pan president pana náměstka předsedy vlády
Viliama Širokého řízením
ministerstva zahraničních věcí.
Dále sděluji, že pan poslanec Václav
Mikuláš se vzdal přípisem ze
dne 14. března 1950 pro nemoc svého poslaneckého
mandátu.
Přistoupíme k projednávání
pořadu schůze, na němž je
Společná zpráva výborů rozpočtového,
hospodářského, pro hospodářské
plánování a jeho kontrolu, zemědělského,
zahraničního, branného a bezpečnostního,
ústavně-právního, kulturního,
sociálně-politického a zdravotnického
o vládním návrhu zákona (tisk 433),
kterým se stanoví státní rozpočet
republiky Československé na rok 1950 (rozpočtový
zákon) (tisk 439).
Generálním zpravodajem o rozpočtu je posl.
Janouš. Dávám mu slovo.
Gen. zpravodaj posl. Janouš (uvítán
hlučným potleskem): Pane předsedo, páni
ministři, paní a pánové!
Návrh státního rozpočtu na rok 1950
byl opět, tak jako loni, projednáván jako
celek výborem rozpočtovým a jednotlivé
rozpočtové kapitoly v ostatních, věcně
příslušných parlamentních výborech.
Na základě zmocnění, kterého
se mi dostalo ode všech věcně příslušných
parlamentních výborů, podávám
slavné sněmovně tuto zprávu o výsledcích
jednání výborů.
Návrh státního rozpočtu na rok 1950
byl projednáván všemi parlamentními
výbory s pocity radosti, štěstí a hrdosti,
protože i tento rozpočet druhého roku naší
Gottwaldovské pětiletky je rozpočtem vyrovnaným.
Jeho aktiva činí 373,424.000 Kčs. Je to rozpočet
státu lidové demokracie, vyvíjejícího
se ve stát socialistický. Je to rozpočet
budování socialismu v naší vlasti. Je
to rozpočet mírové výstavby. Je to
rozpočet věčného a věrného
přátelství se Svazem sovětských
socialistických republik a ostatními státy
lidových demokracií, a tím i velkého
přínosu k upevnění trvalého
světového míru. Je to také druhý
rozpočet vlády obrozené Národní
fronty. Je to rozpočet neustálého stoupání
životní úrovně širokých
mas pracujících. V něm dochází
číselného vyjádření
zvýšené pracovní úsilí
našeho lidu, v něm se také odráží
ta neustálá, nezištná a bratrská
pomoc Sovětského svazu a v něm se také
vyjadřují bohaté zkušenosti a poučení,
které si béřeme z nepřeberné
studnice zkušeností z výstavby socialismu v
SSSR.
Tuto stručnou charakteristiku rozpočtu konstatovaly
shodně a jednomyslně všechny parlamentní
výbory. Taktéž s touto plnou jednomyslností
si zvolily za základ hodnocení dosaženého
a k stanovení hmotného zajištění
dalších úkolů linii slavného
IX. sjezdu KSČ, zpřesněnou a zkonkretisovanou
usneseními, přijatými na zasedání
Ústředního výboru KSČ, konaného
v únoru t. r.
Státní rozpočet se stal podstatnou součástí
finančního plánu. Dotýká se
stále větší a větší
části našeho národního hospodářství.
Ba co víc, přímo z něho vyrůstá
a slouží mu plně ve všech oblastech. Tato
skutečnost se také odráží v strukturální
skladbě rozpočtu. Tak se stal tento jednotný
státní rozpočet současně i
rozpočtem KNV, ONV a MNV. Do těchto rozpočtů
se promítá velká část téměř
všech rozpočtových kapitol.
Setkali jsme se proto s tím zjevem, že problematika
průmyslu, plánování, zemědělství,
lidové správy a pod. se diskutovala v několika
výborech najednou. Otázky kulturní nelze
oddělit od kultury na vesnici. Tak je tomu i s otázkami
sociální a zdravotní politiky i s otázkami
dalšími. Nemůže tomu být jinak
ani ve zprávě výborové a proto výsledky
výborových jednání nejsou zachyceny
jen podle jednotlivých výborů, nýbrž
i v souhrnu podle problémů.
Poněvadž jedním ze základních
kamenů socialistického hospodářství
je plánování, počíná
i zpráva plánováním a problémy
plánování. Náplní debaty bylo
zjištění, že SÚP se dobře
osvědčil a dobře se osvědčil
i Slovenský státní úřad plánovací,
který vypracoval oblastní plán industrialisace
Slovenska. Funkce SÚP je odpovědná a obtížná.
Dosažené výsledky by mohly být ještě
větší, kdyby všechna místa pochopila
pravý význam plánování a kdyby
i místa plánování si uvědomila
svůj význam a svou odpovědnost.
V debatě byla probrána nejen problematika našeho
plánování, ale i problematika celého
našeho národního hospodářství.
Jako základní úkol byla vyzdvižena nutnost
urychlit přestavbu a výstavbu našeho hospodářství,
především průmyslu, t. j. urychlit socialistickou
industrialisaci naší vlasti. Plánování
je nedílnou součástí a nástrojem
výstavby socialismu. Jím se upevňuje socialistický
sektor ve všech úsecích našeho hospodářství
a tak se upevňuje ekonomický základ našeho
lidově demokratického zřízení.
To znamená posílení hospodářské
základny nového společenského řádu
a posílení vedoucí úlohy dělnické
třídy. Dále rozvoj těžkého
průmyslu nám za prvé zajišťuje
odbyt těchto výrobků v ostatních státech
lidové demokracie a tím i trvalou zaměstnanost
pro náš průmysl, za druhé odstraňuje
naši závislost na trzích kapitalistických
států, za třetí zvyšuje schopnost
obrany země a tak posiluje naši nezávislost
a samostatnost, za čtvrté vytváří
technickou základnu pro socialistickou přestavbu
našeho zemědělství a nakonec, jen rozvoj
těžkého průmyslu zajišťuje
i rozvoj lehkého průmyslu. (Předsednictví
převzala místopředsedkyně Hodinová-Spurná.)
Na závodech a pracovištích se stále
více vžívá heslo předsedy vlády
s. Zápotockého, že každý
má být hospodářem na svém pracovišti.
Každý dobrý hospodář musí
svou prací plánovat a plánovitě provádět.
Plán, práce podle plánu, to se má
stát nepsaným zákonem pro každého
pracovníka. Proto je potřebí podtrhnout důležitost
výchovy pracujících i v tomto směru.
Socialistické plánování je jen tehdy
socialistickým plánováním, když
se zúčastňují svou iniciativou tisíce
a tisíce pracujících. Jen tak je možno
vypracovat plán, který mobilisuje pracující
masy, plán, který dává úkoly
velké, které splnit má býti pro každého
pracujícího věcí cti a slávy.
Plán, který takovéto úkoly staví,
je plánem splnitelným a každému pracujícímu
srozumitelným. Na tuto poučku nemají plánovací
místa zapomínat a v tomto směru je pro ně
široké pole možností působit výchovně-politicky
na masy pracujících.
Plán má býti také součástí
finančního plánu podniku. Má býti
výrazem základního zákona plánovaného
hospodářství, t. j. výrazem stálého
růstu výrobnosti a produktivity práce. Musí
mít hmotnou rovnováhu, a to nejen na papíře,
nýbrž také ve skutečnosti. Jen takovýto
plán pomáhá a slouží pracujícím,
poněvadž jim pomáhá odhalovat všechny
chyby a nedostatky v práci a v provozu podniků.
V debatě o plánování odznělo
také mnoho slov kritiky a kritických připomínek.
Přes velké pokroky, kterých jsme v tak krátké
době v našem plánování dosáhli,
objevily se v plánu vážné nedostatky
a chyby. Vznikl určitý nepoměr mezi investicemi
stavebními a nestavebními. Investice byly mnohdy
plánovány bez důkladného rozboru a
nebyly nezbytné. Oba povolané výbory proto
vřele vítají prověrku potřebnosti
a naléhavosti i účelnosti všech požadovaných
investic. Ani způsob, v jakém poměru bylo
používáno investic celkově nebo v poměru
jedné ke druhé, nebyl vždy dobře zladěn.
Výrobní plány nevážily dost dobře
ani poměr hmot, případně možnosti
použití hmoty náhradní. Nebyla uvedena
v rovnováhu potřeba pracovních sil nebo finančních
prostředků atd. Proto u výrobních
plánů výbory uvítaly možné
a nutné korektury. Jen z těchto několika
ve zprávě zachycených problémů
vyplývá důležitost a velikost úkolů,
které naše plánování musí
rozřešit, ať již se tyto úkoly nazývají
úkoly technologickými, či technického
zlepšení provozu, bilance hmot, prověrka investic
a pod.
Plánování vlastně řeší
také otázku výstavby a přestavby našeho
průmyslu. Proto příslušné výbory
hodnotily úkoly a stav našeho průmyslu s ohledem
na to, jak průmysl v praxi využívá výsledků
plánování a jak se jimi řídí.
Především byl výbory vyzdvižen
zásadní rozdíl mezi funkcí ministerstva
průmyslu dříve, v období prvé
republiky, a mezi jeho funkcí dnes. Tehdy ministerstvo
průmyslu neřídilo, ale hájilo zájmy
kapitalistických vlastníků podniků.
Dnes ministerstvo řídí průmysl v celé
zemi, a to tak, aby sloužil zájmu všech pracujících.
Pod jeho bezprostředním řízením
stoupá produktivita práce. Údernické
hnutí a socialistické soutěžení,
pracovní nadšení tisíců a tisíců
budovatelů nové společnosti, nabývá
masového charakteru a přineslo své prvé
ovoce. Celková tendence našeho průmyslu je
vzestupná, jak nám dokazují výsledky
národních podniků, kde socialistická
akumulace v roce 1949 dosáhla 440%. Výrobní
plán byl vcelku splněn a v mnohých odvětvích
překročen. Mají-li se vsak v praxi uskutečnit
velkolepé a závažné směrnice,
vytyčené na únorovém zasedání
Ústředního výboru KSČ, je potřebí
dobudovat správnou organisaci průmyslových
podniků. Zvlášť velký význam
má systematické prohlubování plánování.
Musí býti zajištěno rovnoměrné
plnění plánu ve všech sektorech a ve
všech ročních obdobích, nedohánět
zmeškané jen pomocí "šturmovštiny".
Lépe organisovat práci, vyčistit výrobní
programy, provést správnou specialisaci na určité
výrobní úkoly a řešit otázku
správného rozmístění jak průmyslových
podniků samých, tak i pracovních sil.
Téměř všichni debatéři
o kapitole ministerstva průmyslu zdůrazňovali
slova presidenta republiky Klementa Gottwalda, že
na urychlení rozvoje celého našeho národního
hospodářství bude mít rozhodující
vliv rozvoj těžkého průmyslu a jeho
hlavního článku - těžkého
strojírenství. S jeho vzestupem souvisí další
možnost zvyšování životní
a kulturní úrovně lidu, neboť nepůsobí
jen na rozvoj samého průmyslu, ale i na zemědělství,
stavebnictví a dopravu. Jeho rozvoj pomáhá
odstraňovat závislost na zemích kapitalismu.
Jeho rozvoj urychlí přetvoření naší
země v socialistickou republiku.
Otázkám industrialisace Slovenska věnovaly
výbory plnou pozornost, jsouce pamětlivy slov presidenta
republiky Klementa Gottwalda, který řekl:
"Vyrovnání rozdílů mezi českými
zeměmi a Slovenskem je nejen jedním z cílů
socialismu v naší zemi, ale přímo předpokladem
jeho vítězství." Proto všechny
úkoly, které si vyžadují okamžitého
řešení, ať již v plánování
či v průmyslu nebo na kterémkoliv jiném
poli, jsou tím závažnější
a naléhavější s hlediska Slovenska.
Na prvém místě zde stojí otázka
výchovy kádrů. Rychlé tempo industrialisace,
kterým Slovensko prochází, vyžaduje
budování husté sítě podnikových
škol a výbory vítají snahu pověřenectva
průmyslu, kterou v tomto úseku vyvinulo.
Velkou pozornost věnovaly výbory finančním
otázkám národních podniků.
Financování bylo postaveno na jednotný základ,
což umožní srovnávání jejich
hospodářských výsledků a dokonalejší
plánování a kontrolu. Početnictví
a rozpočetnictví v národních podnicích
musí být v lepším pořádku
než dosud. Finanční plán podniku musí
zabezpečovat výrobní plán, musí
býti veden socialistickým duchem, t. j. musí
se opírat o dobře vedené účetnictví
a jeho nástrojem musí být rozpočet,
ve kterém budou uplatněny zásady chozrazčotu.
Technické normy, finanční ukazatelé,
dobré početnictví a rozpočetnictví,
to vše povede ke snížení výrobních
nákladů a tak i ke zvýšení životní
úrovně. Debata ve výborech se dotýkala
i úpravy kmenového jmění národních
podniků a jejich zapojení na Fond znárodněného
hospodářství.
Rovněž byl projeven velký zájem o investiční
politiku našeho průmyslu. Byl udělán
správný závěr: investice se musí
soustředit především na těžký
průmysl a hlavně na těžké strojírenství.
Jejich plánování je potřeba věnovat
vážnou pozornost a investice provádět
rychle a účelně. Hlavně na Slovensku
mají prováděné investice veliký
význam, a proto tím více se musíme
postarat o jejich správné a účelné
rozmístění.
Je také mnoho možností, jak poměrně
s malými investicemi se dá mnoho zlepšit a
docílit velkého zvýšení produktivity
práce. Jednou z nich je správné rozestavení
a zlepšování dosavadního strojního
parku zlepšovacími náměty. Nemáme
ani v hutích plně využitu výrobní
kapacitu, jinde nemáme dostatečně využit
stávající zastavený prostor nebo účelně
provedené menší stavební úpravy,
které by lepší využití umožňovaly.
Není provedena ani nutná spolupráce mezi
jednotlivými podniky. Socialistická spolupráce
mezi jednotlivými závody, využívání
zkušeností v organisaci práce a jejich přenášení
do závodů dalších, to se musí
projevit v daleko větší míře
než dosud. Na údržbu a opravářství
se musí dáti více, než jsme dávali,
a to nejen peněžních prostředků,
ale i pečlivosti a pozornosti. Surovinám a zásobám
surovin a polotovarů, zrychlení výrobního
cyklu a tím i zrychlení oběhu finančních
prostředků nebyla až dosud věnována
potřebná péče. Je mnoho rozpracovaných
zakázek a tak jsou zatěžovány nejen
sklady, ale je zmenšován výrobní prostor
přímo v dílnách, což opět
vede k menšímu využívání
výrobní kapacity. I na tomto poli by měla
více pomáhat kontrola korunou, neboť zmenšení
možností samofinancování podniků
dává ústavu, který poskytuje provozní
úvěr, možnost kontrolovat používání
úvěrů, a jakékoliv zpomalení
výrobních cyklů, které se projevuje
ve zvýšeném nároku na úvěr,
nesmí a nemůže uniknout pozornosti.
Tyto všechny a ostatní další úkoly
můžeme s úspěchem řešit
jen tehdy, když je přiblížíme osazenstvu
závodu. K tomu je jediná cesta, a to rozvíjení
pracovního nadšení a iniciativy mas, cesta
socialistického soutěžení. Přes
velké pokroky na tomto poli, přes vzrůstající
masovost údernického hnutí jsou jestě
některé výrobní sektory, ve kterých
je údernické hnutí teprve v počátcích.
I uvnitř sektorů jsou závody, ve kterých
úderníci jsou vzácnou výjimkou. Proto
výbory zdůrazňují, že cesta k
dalším úspěchům vede jen přes
rozvíjení a organisování údernického
hnutí, a to do šíře i do hloubky.
Po otázkách plánování a průmyslu
byla největší pozornost výborů
věnována otázkám našeho zemědělství.
Ve všech výborech se dospělo ke shodným
závěrům. Díky pracovitosti našeho
rolnictva se nám podařilo i přes katastrofální
sucho v roce 1947 v podstatě splnit úkoly, uložené
našemu zemědělství jako celku. Stav
skotu i bravu se mnoho neliší od plánovaného
stavu, kromě stavu dojnic. Průměrný
hektarový výnos se u celé řady plodin
rovněž přiblížil plánovanému
výnosu. Velkostatek zmizel a byla rozšířena
půdní základna malého rolníka.
Počet zemědělských strojů se
proti stavu v prvé republice zněkolikanásobil.
Zemědělství dostává stále
více strojených hnojiv. Pomocí družstevnictví
hledá venkov cestu k dosažení vyšší
výnosnosti své práce.
Naše cesta k socialismu se opírá o svazek dělníků
a rolníků, který našel výraz
v obrozené Národní frontě. Proto byla
správná naše politika likvidace velkostatkářů.
Bylo správné, když jsme rolníkům
dávali cenné a významné příspěvky,
ať již v politice cenové nebo intervenční
či subvenční, úvěrové
a v neposlední řadě i v politice daňové.
Letošní rozpočet je důkazem, že
chceme i nadále v této politice pokračovat.
Bratrská pomoc dělníků rolníkům
se neomezovala jen na toto pole, k praktické pomoci vesnici
vyjíždělo z měst tisíce brigád,
ať již na opravu strojů, nebo pomoci při
sklizni a podobně.
Přesto produktivita práce v zemědělství
zůstává neustále pozadu za stoupající
produktivitou práce v průmyslu. I když jsme
zvětšili držbu půdy u malých a
středních rolníků, neodstranili jsme
roztříštěnost půdy. Práce
na větších půdních celcích
je rentabilnější, poněvadž umožňuje
racionální používání moderních
zemědělských strojů. Proto výbory
do budoucna vidí problém všech problémů
v zemědělství v tom, aby i zemědělství
přešlo k vyšším výrobním
formám, t. j. ke společnému obdělávání
půdy. V tom je také hlavní úkol JZD,
aby rolníka vedly a společné obdělávání
půdy mu přiblížily a usnadnily. Naše
cesta k socialismu v sobě zahrnuje i cestu vesnice k socialismu
a ta bez společného obdělávání
půdy možná není. Nemohou natrvalo stát
vedle našich průmyslových kolosů drobná
zemědělská hospodářství
a cesta budování kapitalistických velkostatků
pro nás není přijatelná. Ta by ostatně
nepomohla ani našim zemědělcům, jak
se o tom dnes nejnázorněji mohou přesvědčit
v Italii.