Podpredseda Komzala: Ďalej je prihlásená pi posl. Mrskošová. Dávam jej slovo.

Posl. Mrskošová: Slavné Národní shromáždění!

S upřímnou radostí připojujeme se my, československé ženy, k boji za mír, tak jak se toho za dnešní mezinárodní situace jeví potřeba. Zejména my, zemědělské ženy, připojujeme se s radostí k mírové akci, protože naše zemědělská práce a její zdárné výsledky jsou zabezpečeny jen trvalým mírem.

Naše generace poznala, bohužel, z vlastní zkušenosti všechny důsledky válečného běsnění pro pracující lid. První světová i druhá válka daly nám plně poznat, co jsou to válečné útrapy. Vždyť skoro není u nás v Československu rodiny, která by nebyla válkou postižena. Poznaly jsme zejména my, ženy, že zázemí za dnešní války není o nic méně nebezpečné než samo válečné pole. Tuto skutečnost nám zejména poslední válka prakticky potvrdila.

Naše pokojné Sedlčansko a Neveklovsko - tak jako i řada jiných ryze českých krajů - bylo ve jménu válečných potřeb násilně vysídleno. Já sama jsem byla vystěhována z vlastního hospodářství. A kdybychom si nebyli zachovali fotografie, ani bychom nevěřili, do jaké spousty jsme se vrátili. Živý a mrtvý inventář nám byl bez náhrady zabrán. Pole a louky byly přeměněny na válečné cvičiště esesmanů. Lesy byly pokáceny nebo úplně vydrancovány. Klidné vesnice se staly terčem cvičných dělostřeleckých cílů, takže z nich zbyly jen ruiny. A to vše jen proto, že kapitalisté v imperialistických státech si udělali z války výhodnou příležitost k snadnému a rychlému bohatnutí bez ohledu na to, že miliony lidí - mužů, žen i dětí - ve válečném pásmu i v zázemí nezměrně strádají.

Vidíme-li dnes v kapitalistickém světě, že se znovu činí pokusy zastrašovat lidi novou válkou, že na př. Amerika - jak to už uvedla paní místopředsedkyně Hodinová-Spurná - vynakládá na zbrojení 71 % státního rozpočtu, Francie v r. 1948 310 miliard franků, že v Argentině, Brasilii a jinde se zemědělské produkty - výsledky pilné a poctivé práce zemědělských rodin - ničí, pak máme my, zemědělské ženy a my ženy vůbec, oprávněnou nedůvěru ke všem těm krásným řečem o míru a demokracii, jak je slyšíme ze států ovládaných kapitalisty.

Mohu bezpečně dotvrditi zvlášť z výsledků nesčetných krajských a okresních konferencí odborů zemědělských žen Jednotného svazu českých zemědělců a Jednotného svazu slovenských roľníkov, jichž jsem se osobně účastnila, jak pozorně sledují naše venkovské ženy vývin světového úsilí o mír a jak kriticky posuzují všechny události směřující k zabezpečení a ochraně světového míru. Mírové manifestace jsou zemědělskými ženami podepřeny s upřímným přáním, aby úsilí o zabezpečení trvalého míru bylo korunováno nejlepším výsledkem.

Měla jsem také čest být členkou početné rolnické delegace z Československa, která v podzimu loňského roku byla hostem Sovětského svazu. Naše skupina viděla na Ukrajině ještě zbytky té ohromné spousty, kterou zde natropili němečtí fašisté. Viděli jsme však také to ohromné úsilí a nadšenou budovatelskou práci sovětských lidí bez rozdílu, mužů i žen, zejména na sovětském venkově, na jejich znamenitých kolchozech a sovchozech. Chápeme proto plně mírové úsilí a mírovou politiku Sovětského svazu a cele se za ni zejména my ženy stavíme.

Boj za mír je též především věcí žen a zemědělců. Nepřipustíme, aby vymoženosti vědy a techniky sloužily k ničení naší poctivé práce a jejích výsledků, tolik všemu lidstvu potřebných! Věda a technika musí naopak sloužit naší práci tak, jak jsme to viděli ve Svazu sovětských socialistických republik.

Proto se my ženy a my zemědělské ženy zvlášť stavíme plně a nesmlouvavě za politiku mírového tábora, vedeného Sovětským svazem, naším učitelem a věrným spojencem. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je p. posl. Török.

Posl. Török: Pán podpredseda, páni ministri, slávne Národné shromaždenie!

Slovenský národ, poučený celou svojou neradostnou minulosťou, ústami svojich volených zástupcov slávnostne manifestoval v Slovenskej národnej rade za pokoj medzi národmi, za svetový mier. Poslanci SNR zo všetkých častí Slovenska tlmočili nezlomnú vôľu a pevné odhodlanie slovenského pracujúceho ľudu budovať si svoj domov v mieri, pracovať za krajšiu budúcnosť svojich detí a spravodlivo užívať plody zeme, ktoré už dnes nemusí dobývať krvou a potom, ale radostnou prácou s piesňou na rtoch a s úsmevom na tvári, lebo sa nedelí viac o výsledky svojej práce s príživníkmi, ktorí žili z jeho mozoľov.

História slovenského národa, pretkaná nespočetnými zápasmi o vydobytie národnej slobody a hospodárskeho pokroku, je najlepšou školou pre našu dnešnú pokojnú budovateľskú prácu, ktorú usilovné ruky našich pracujúcich premieňajú v radostný život a blahobyt širokých vrstiev pracujúcich. Táto história nás poučuje i o tom, že slovenský pracujúci ľud bol nie raz zatiahnutý do boja za cudzie záujmy pod falošnými heslami. Najsmutnejším príkladom pre Slovákov je posledná svetová vojna. Hitlerovský fašismus, ktorý svojou imperialistickou nenásytnosťou chcel zotročiť europské národy a menovite zlikvidovať slovanské národy, išiel do svojej imperialistickej vojny s heslom: "Za ochranu europskej civilizácie". Slovenská fašistická klika nepovažovala toto heslo za dosť účinné pre slovenský národ a preto si dala iné heslo: "Za Boha a národ". A pod týmto falošným heslom hnala náš ľud za cudzie záujmy do bratrovražedného boja. Pravá skutočnosť bola však celkom iná.

O čo išlo v tejto vojne a ako malo znieť správne toto heslo? Jeho nefalšované znenie bolo: "Za záchranu našich fabrík, bánk, veľkostatkov a zaistenie vojnových ziskov".

Slovenský pracujúci ľud sa na vlastnej škode a utrpení presvedčil, čo znamenala tá záchrana europskej civilizácie. Vypálené dediny, zničené trate, cesty, továrne, vraždy miliónov nevinných ľudí, vdovy a siroty - to sú smutné pomníky barbarského hitlerovského režimu. Slovenský ľud spoznal i falošne predstierané kresťanstvo. Pravé kresťanstvo - to nie sú útočné vojny, vraždy, násilia a vykorisťovania; práve kresťanstvo - to je opravdivá láska k blížnemu, uskutočňovaná v našom každodennom živote, to je mier medzi národmi, rovnosť a spravodlivosť. Uvedomuje si, ako bol zavedený, keď pod zámienkou ochrany náboženstva bol posielaný do nespravodlivého boja za ochranu rútiaceho a rozpadajúceho sa kapitalizmu. Táto skutočnosť ostane najmä pre nás katolíkov smutným, ale zároveň výstražným poznaním a poučení, do budúcnosti, akého hrozného omylu sa dopustila tá časť vysokej cirkevnej hierarchie, ktorá budúcnosť kresťanstva spojovala s osudmi hitlerovského fašizmu a ktorá videla záchranu náboženstva v kapitalizme a imperializme.

Poučení týmito skutočnosťami slovenskí pracujúci nepripustia nikdy viac, aby sa táto história v akejkoľvek inej forme a pod akýmikoľvek staronovými heslami opakovala. Slovenský pracujúci ľud, všetci jeho veriaci bez ohľadu na cirkevnú príslušnosť práve zo zásad kresťanstva zostanú vždy a za každých okolností verní myšlienke socializmu, pretože v jeho víťazstve vidia víťazstvo tých zásad, ktoré kresťanstvo hlása dve tisícročia a ktoré sa až teraz v našej ľudovodemokratickej republike stávajú skutkom. Každý dobrý katolík si je dnes vedomý, že jeho miesto je v tábore mieru, že tábor imperializmu, ktorý hlása novú vojnu, nové vraždy, nové potoky krvi, je najväčším bezbožníctvom, ktoré by celkom isto cirkev strhlo do istej záhuby. S touto pravdou musíme oboznámiť nielen všetkých príslušníkov nášho národa, ale všetkých pracujúcich tohoto sveta. Bolo by neodpustiteľným hriechom, keby sme dnes svoj hlas nepozdvihli proti novým heslám, prichádzajúcim zo Západu, že náboženstvo je v nebezpečí, hoci dobre vieme, že týmito heslami sa má maskovať strach bankárov a priemyselníkov, ktorí skutočne tušia nebezpečie pre svoje koristnícke zisky.

Slovenský národ po prežití veľkej katastrofy, do ktorej ho vohnala klika fašistických zapredancov, začína žiť novým životom v oslobodenej vlasti s bratským národom českým. Zmenil od základu svoju politickú i hospodársku štruktúru a už dnes je svedkom radostných výsledkov svojej usilovnej práce. Plánovitým spriemyselnením vyrovnáva sa Slovensko po stránke hospodárskej, sociálnej i kultúrnej so zemiami českými a životná úroveň jeho obyvateľstva sa zo dňa na deň zvyšuje. Slovensko prestalo byť krajinou exportu pracovných síl do blízkej i ďalekej cudziny a stáva sa krajinou exportu hotových priemyselných výrobkov, vyrobených v slovenských továrňach šikovnosťou pracovitých rúk našich robotníkov. Všetci sme svedkami radostného rozvoja našej zeme a jej krásnej budúcnosti a rovnako všetci si uvedomujeme, že toto naše postavenie sme mohli dosiahnuť jedine v rodine slovanských a mierumilovných národov pod vedením bratského Sovietskeho sväzu, ktorý nás nielen zachránil pred zánikom v mori fašistického imperializmu, ale ukázal nám i správnu cestu, cestu socializmu, po ktorej bezpečne dôjdeme k vytýčeným cieľom.

My, volení a ľudu zodpovední zástupcovia slovenského ľudu, vyjadrujúc neoblomné rozhodnutie tohto ľudu, vyslovujeme svoju spolupatričnosť k veľkému mierovému táboru tak, ako tomu dal výraz celý slovenský národ v rezolúcii Slovenskej národnej rady, a sme odhodlaní všetkými svojimi silami a svojou prácou spoločne s českým ľudom brániť svetový mier po boku bratského Sovietskeho sväzu, ktorý s prvým bojovníkom za mier, generalissimom Stalinom, predstavuje dnes nerozbornú baštu svetového mieru. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Ďalším rečníkom je pán posl. dr Trávníček. Prosím, aby sa ujal slova.

Posl. dr Trávníček: Slavné Národní shromáždění!

Věda a umění, dvě důležité složky duchovného života, musí být v souladu s obecnou ideou obou našich národů - s ideou socialistického humanismu, jehož vznešeným cílem je všelidský pokrok a mír. Vědečtí a umělečtí pracovníci nemohou nikdy zapomenout na kruté poučení z druhé světové války, kdy byly výbojným kapitalismem ohroženy nejen všechny duchové i hmotné statky obou našich národů, nýbrž i sama jejich existence. Čeští a slovenští představitelé vědy a umění jsou si zároveň se všemi pracujícími vrstvami, jejichž jádrem je dělnická třída, dobře vědomi své odpovědnosti za osud obou národů a jejich společného státu. Nesmějí ani nechtí dopustit, aby se smrtelné nebezpečí naší státní a národní záhuby opakovalo.

Čeští a slovenští vědečtí a umělečtí pracovníci vědomě a s hlubokým vnitřním přesvědčením se hlásí ke všemu pracujícímu lidu jako nedílná součást naší národní a státní pospolitosti a projevuje své pevné odhodlání společně a svorně s nimi bránit světový mír a bojovat za něj. Pokračují tak v tradicích našich pokrokových představitelů duchovního života, v jejichž řadách se stkví slavná jména dávné minulosti - Jan Hus a Petr Chelčický. Čeští a slovenští vědečtí a umělečtí pracovníci stávají se do řad stále sílícího světového tábora míru, vedeného mohutným Sovětským svazem, chti posílit v hrdinném boji za lidská práva a za mír, dělnictvo kapitalistických států a koloniálních zemí.

My, čeští a slovenští vědečtí a umělečtí pracovníci, obracíme se k vědeckým a uměleckým pracovníkům v kapitalistických státech s výzvou, aby přestali přesluhovat vykořisťovatelskému řádu, zvyšovat jeho výbojnou moc, a vrátili vědu a umění jejich vlastnímu vznešenému poslání - službě pravdě, pokroku a míru k blahu celého lidstva. Ty pak z nich, kteří toto poslání vědy a umění již pochopili a podle toho také jednají, vřele vítáme do světové mezinárodní armády míru a slibujeme jim všechnu pomoc a plodnou spolupráci. My, čeští a slovenští pracovníci ve vědecké a umělecké oblasti, nastoupili jsme tu cestu tvůrčího úsilí, na které se sovětská věda a umění po Velké říjnové socialistické revoluci dopracovaly skvělých výsledků ve prospěch své slavné vlasti i všeho lidstva.

S radostí a hrdě před tváří celého světa osvědčujeme, že náš lidově demokratický a socialistický řád poskytuje nám netušené možnosti rozvoje tvůrčích sil ve všech vědeckých a uměleckých oborech a vytváří předpoklady pro rozmach a rozkvět vědy a umění. Jsme si plně vědomi toho, že je tento utěšený stav umožněn a vykoupen neúmornou a nadšenou prací všeho pracujícího lidu a že je tvůrčí a plodná práce ve prospěch a k blahu celku jedinou cestou k zajištění světového míru.

Považujeme proto za svou občanskou, národní i lidskou povinnost činně se zúčastnit zápasu za světový mír. Vyjadřujeme svou ochotu i pevnou vůli podle sovětského příkladu a vzoru přispívat ze všech sil k povznášejícímu budovatelskému úsilí českého a slovenského lidu a tím k plnému vítězství idejí světového míru. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pán posl. Pramuka.

Posl. Pramuka: Slávne Národné shormaždenie!

V našej republike buduje náš ľud socializmus a buduje ho s úspechom. Náš ľud vie, že socializmus znamená lepšie žiť. Nevie si predstaviť, že by sa mohlo žiť lepšie vtedy, keď sa všetko, čo sa vybudovalo, ničí, že by sa mohlo lepšie žiť vtedy, keď ľudia miesto aby držali vo svojich rukách svoje pracovné nástroje, držia pušky a automaty. Skúsil, že to je zlé, a zlé sa naučil nenávidieť - dobré má rád. Preto náš ľud nechce vojnu a miluje mier. Preto náš ľud bojuje proti vojne, preto buduje mier a žije sa mu lepšie po boku mierumilovného Sovietskeho sväzu a ostatných štátov, kde si vládne ľud na čele s robotníckou triedou.

Každý deň sa dozvedáme, že v imperialistických štátoch na západe a najmä v Amerike žijú ľudia, ktorých cieľom je nová vojna. Počujeme hlasy generálov západných imperialistických armád a politikov imperialistických štátov. Generál Montgomery hovorí, že ako kresťanský vojak prehlasuje sa za nepriateľa komunizmu a všetkého, za čo komunisti bojujú. Komunisti bojujú za mier. Pán generál sa teda prehlasuje za nepriateľa mieru. Podľa jeho názoru národy západu sú dnes vo vojne proti komunizmu.

Vieme, že na nedávnej porade v bankovom dome v Calvin Ballock v New Yorku prehlásil, že je najvyšší čas obnoviť nemeckú útočnú armádu a že vraj budúca vojna "bude dobrou zábavou a veľké množstvo ľudí bude zabité". Preto - podľa výroku amerického senátora Clarence Cannona - majú byť vyzbrojení vojaci iných národov, a chlapci týchto druhých národov majú byť poslaní na vojnové jatky, aby boly usporené životy pravých Američanov.

Vieme však i to, ako sa národy na západe dívajú na túto vojnu proti komunizmu. Hovoria nám to každý deň prístavní robotníci z Livorna, Marseille, Kalkuty, robotníci baní, oceliarní, automobiliek a zbrojárskych podnikov Porýnia, Paríža a Wallesu, Chicaga a iných pre vedenie vojny dôležitých podnikov a miest.

Ako československý vojak prehlasujem, že my, vojaci, ako celý náš ľud, nechceme vojnu. Sme bojovníkmi za mier. Nechceme a neprajeme si, aby deti našich matiek staly sa obeťou vojnových štváčov, rovnako ako si neprajeme, aby pre ušetrenie ich životov umieral niekto iný. Prešli sme hrôzou fašistickej okupácie. Vyskúšali sme slobodu z rúk nadľudí na vlastnom tele. Poznali sme ukrutnosť a krvilačnosť nositeľov imperializmu. Poznali sme fašizmus a zúčastnili sme sa bojov proti nemu. Stálo nás to mnoho krvi a životov - naučili sme sa ho nenávidieť.

To nás naučilo, že o mieri nestačí len hovoriť, ale je treba zaň bojovať; bojovať proti tým, ktorí preberajú dedičstvo fašistických otrokárov, bojovať proti tým, ktorí sa snažia vzkriesiť hitlerovské hlásanie rasovej nadriadenosti, bojovať proti tým, ktorí chcú ničiť a vraždiť znovu v našej zemi a v Sovietskom sväze, bojovať proti tým, ktorých náboženstvo je zisk, to znamená krv a imperializmus, to znamená vojnu.

V tomto duchu vychovávame našu armádu a naša armáda jednotná s naším ľudom, s celým pokrokovým ľudstvom pod vedením Sovietského sväzu a jeho hrdej Červenej armády mier ubrániť dokáže. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Posledným prihláseným rečníkom je pán minister Plojhar. Prosím, aby sa ujal slova.

Ministr Plojhar (uvítán potleskem): Slavná sněmovno, paní a pánové!

Každý jednotlivec, každý národ a každý stát je v dnešní době postaven před otázku, na kterou musí dát jednoznačnou a jasnou odpověď: buď se musí postavit na stranu těch, kteří v zoufalém zápase chtějí udržet k zániku odsouzený svět imperialismu, kapitalismu, asociálnosti a koloniální politiky, anebo musí posílit frontu míru, pokroku a výstavby nového, lepšího života.