Den horníků připomněl celé
republice znovu obětavou a namáhavou práci,
bez které by ochrnul všechen náš průmysl
a prakticky by ustal celý náš život. Takovouto
významnou složkou naší společné
práce je černé zlato, které bychom
bez práce našich horníků neměli.
A nelze zde při této příležitosti,
před schválením zákona o věrnostním
přídavku horníkům nevzpomenout těžkých
uhelných kalamit, které hrozily ještě
v nedávné době, kdy bylo nutno opravdu napínat
a mobilisovat všechny síly, abychom náš
průmysl zachránili před vážnými
a kritickými chvílemi.
Vzpomeňme velkých a tisícových brigád
z našich národních podniků a velkých
tisícových brigád naší nové
armády, které se spontánním nadšením
pomáhat horníkům, naší republice,
znárodněnému průmyslu, aby se opět
mohla točit kola naší výroby, odcházely
na mnoho měsíců často do sobě
neznámé práce, do práce v hornickém
podzemí. Tímto svým uvědomělým
postojem, nadšením a radostí z vykonané
práce jednoznačně odpovídali pracující
lidé na útoky naší i zahraniční
reakce, která se snažila dokázat neschopnost
vlády dělnické třídy v tomto
státě, a chtěla k tomu použít
jako důkazu nedostatek uhlí a z toho vyplývající
nedostatek energie a případné zastavení
celých průmyslových sektorů.
Bylo dále nutno uvést co nejdříve
do chodu vydrancované doly z doby okupace, bylo nutno rychle
zvedat těžbu, jestliže se měla dařit
obnova našeho průmyslu válkou zničeného
nebo značně poškozeného. Realisovat
tyto požadavky, zejména zvyšovat těžbu,
to byl nakonec problém pracovních sil a problém
jejich trvalého zaměstnání. Naši
horníci v podstatě instinktivně cítili
a chápali, oč nám v těchto prvních
letech naší mladé lidově demokratické
svobody šlo a naše vláda vždycky z iniciativy
komunistické strany Československa jejich dobrou
práci od počátku potvrzovala. Nestačilo
však jen chválit, nestačilo však republice
a okolnímu světu představovat první
československé úderníky.
Komunistická strana ústy svého presidenta
Klementa Gottwalda, tehdy ještě náměstka
předsedy vlády, přináší
návrhy na řadu opatření, jimiž
byla práce horníků zabezpečena, jimiž
byli na práci v dole zainteresováni mladí
lidé a záslužná činnost horníků
byla náležitě oceněna a doceněna.
Toto existenční a materiální zlepšování
bylo naprosto nezbytné, neboť lidé by nám
nešli do této svízelné a nebezpečné
práce, když mají možnost pracovat jinde
vyhodněji a snáze.
Starý kapitalistický svět srazil horníka
s hlediska sociálního pod lidskou úroveň,
když diktoval a snižoval hladové mzdy na méně,
nežli bylo existenční minimum. Proto se také
nemůžeme divit, že po osvobození, zejména
v prvních týdnech pokvětnových v roce
1945, odcházeli z našich dolů horníci
v celých stovkách v domnění, že
nad šachtami dále visí bývalý
černý přízrak kapitalistického
a fašistického kořistění.
Měl-li tedy být získán pro doly dostatek
lidí, bylo nutno začít především
s odstraňováním těch nejkřiklavějších
bolestí. Proto rychlé uzákonění
hornického pojištění, lepší
úprava mzdová, zvýšené a přednostní
zásobování horníků masem, textiliemi,
obuví a současně s tím vším
zvelebování péče sociální,
rekreační, výchovné a kulturní.
A tu opět nutno vyzvednout zásluhu komunistické
strany, starost, péči a lásku pana presidenta
Gottwalda k našim horníkům, která vedle
soustavného prosazování všech zmíněných
opatření k vyšší životní
úrovni horníků dává iniciativu
a vytváří první údernické
hnutí, jehož úkolem je ušlechtilé
závodění o prvenství v uhelné
těžbě.
Veliká uvědomovací akce a všechna ostatní
opatření již vzpomínaná vedou
nakonec k radostným a konkretním výsledkům,
o nichž výstižně nedávno řekl
ministr průmyslu soudr. Kliment: "Můžeme
dnes s největší radostí konstatovat,
že ke Dni horníků probíhá už
na 160 šachtách ušlechtilé zápolení
o primát ve zvýšení produktivity práce
a uhelné těžby a zvláště
o získání standarty presidenta republiky."
Plnění pětiletky v důlním průmyslu
bylo takto postaveno na konkretní a praktický základ.
Nikoli nařizování nebo strach z nezaměstnanosti,
nýbrž náležité uvědomování
a všestranná a účinná péče
o zájmy horníků a jejich rodin, to jsou naše
cesty k zvyšování pracovního výkonu
a ke zdokonalování a stupňování
uhelné těžby. Jen takovýto způsob
zvyšování výroby a výrobnosti
má opravdovou a trvalou cenu. Nejde tu ani o špičkové
ani o přechodné výkony, nýbrž
o trvalé zajištění určitého
pracovního progresivního standardu. Můžeme-li
dnes konstatovat, že se nám těžba daří
podle plánu, dostává se nám nejen
zadostiučinění a důkazů, že
naše cesta k zabezpečení prosperity našeho
hospodářství nejdůležitější
surovinou - uhlím - jest správná, ale potvrzuje
to také potěšitelnou skutečnost, že
československý pracující lid se stále
více sjednocuje kolem svého odpovědného
vedení, kolem své komunistické strany a lidově
demokratické vlády a že chce stále usilovněji
pracovat pro prospěch socialistického hospodářství.
Pan president Klement Gottwald nejednou řekl našim
horníkům, že uhlí je krví našeho
průmyslu a života. A naši horníci jeho
slova měnili a stále mění v radostné
činy. Proto též snaha naší vlády
o zákonné zavedení věrnostních
přídavků, jimiž mají být
odměňování ti horníci, kteří
za těžkých pracovních podmínek
zůstávají věrni svým závodům,
kteří docilují stále větších
výsledků, tolik nezbytných pro první
pětiletý plán a při budování
socialismu v našem státě.
Je tedy tento zákon, paní a pánové,
důsledným pokračováním v zahájené
již politice naší vlády poskytnout spravedlivé
výhody a výsady našim horníkům
jako budovatelům z nejzasloužilejších
o průmyslový rozvoj a výstavbu naší
republiky.
Tento zákon však také je důkazem, že
naše zákonodárství chce správně
řídit celý běh našeho hospodářského
života a vychází proto ze zkušeností
uplynulých let a předvídá a řeší
obtíže vyplývající ze špatné
docházky do práce a z neúměrné
fluktuace, předvídá a řeší
překážky při dalším zdvíhání
výroby a produktivity práce tím, že
klade důraz na pevné výrobní normy,
dále se snaží odstranit možné poruchy
v hospodářství materiální podporou
zvýšeného náboru nových pracovníků
do tohoto těžkého průmyslu a dáti
také záruky vyšší životní
úrovně našim mladým hornickým
učňům, synům našich dělníků,
horníků a pracující inteligence. Řeší
tedy naše zákonodárství tímto
zákonem šťastně několik závažných
problémů hornické práce, předcházejíc
takto eventuálním poruchám, které
by se snad mohly stát brzdou našeho průmyslového
rozvoje v budoucnosti a zaměřuje se na podporu a
povznesení našeho hornictví, které má
tak slavnou a letitou tradici a hodlá takto vytvořiti
jeden za základních kamenů naší
cesty vpřed, naší cesty k socialismu. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Procházka: Dále
je ke slovu přihlášen posl. Urbánek.
Dávám mu slovo.
Posl. Urbánek: Pane místopředsedo,
slavná sněmovno, paní a pánové!
Naše slavné Národní shromáždění
podává dnes další důkaz ocenění
těžké hornické práce a předkládá
k schválení zákon o věrnostních
přídavcích horníkům. Celá
veřejnost našeho národa a zvláště
naši horníci jistě ocení vzácné
pochopení československé vlády, která
6. září 1949 návrh p. ministra průmyslu
Aug. Klimenta projednala a usnesla se na zásadách,
podle nichž se budou věrnostní přídavky
vyplácet.
Hornická práce se stala nejvyšší
ctí československého občana a věrnostní
přídavek podává důkaz tohoto
uznání. Od roku 1249, od roku vydání
prvního hornického práva po celých
700 let vykořisťoval kapitál horníky.
Mocní a bohatí tohoto světa měli mnoho
možností a příležitostí
těžkou práci horníka uznávat
a odměňovat. Nestalo se tak a proto musel pracující
lid sám sobě vybojovat a dovršit sociální
spravedlnost a vydobýt si práva, za která
marně bojoval za feudálního a kapitalistického
systému. Dnes je už tato doba nenávratně
za námi a dnes my žijící vděčně
vzpomínáme na mrtvé bojovníky za práva
a lepší život horníků. Nesmíme
zapomínat na tyto generace předchůdců,
které před 50 až 80 lety bojovaly, krvácely
a znovu a znovu neúnavně nastupovaly proti posicím
kapitalistických řádů a dovedly obětovat
vše na barikádách socialistických bojů.
Tak se stává věrnostní přídavek
horníků holdem živým, pracovitým
a je důkazem, že vedení našeho socialistického
státu střeží a oceňuje práci
těch, kdož dávají krev našemu hospodářství,
uhlí.
Tento zákon je výsledkem pečlivých
příprav a porad zástupců ministerstev
průmyslu, práce a sociální péče,
Ústřední rady odborů, Svazu zaměstnanců
v hornictví a čs. dolů. Na podkladě
těchto porad konala se další jednání
s horníky, s jejich zástupci a se zástupci
národních podniků. Na každém
závodě byli horníci informováni o
náplni zákona o věrnostním přídavku.
Osnova zákona vychází ze zásady hmotného
zainteresování pracujících na trvalosti
svazků se závodem, na přesném a řádném
pracovním výkonu, na splnění plánovaných
úkolů a chce také podnítit další
nábor pro hornickou práci. Tento zákon pomůže
také zmenšit počet těch, kdož špatně
nebo nepravidelně docházejí do práce,
získá trvalejší pracovní kádry
a bude napomáhat lepšímu sžití
s pracovním prostředím. Státní
katalog prací bude do konce roku zaveden a rovněž
tak pevné normy. Tyto normy nejsou ještě na
mnoha závodech uspokojující a proto se této
otázce věnuje velká pozornost. Řekl
jsem, že na každém závodě byly
porady a zákon o věrnostním přídavku
projednáván a posuzován. A proto věřím,
že toto slavné shromáždění
vezme jistě radostně na vědomí, že
byl-li v měsíci říjnu t. r. splněn
plán v kamenném uhlí na 99,1 % a v hnědém
uhlí v českých zemích na 97,1 %, je
už do 14. listopadu, tedy do poloviny tohoto měsíce
splněn plán na 102,7 % v uhlí kamenném
a na 105,9 % v uhlí hnědém, kromě
Slovenska. (Potlesk.) To je už bezprostřední
důsledek a je to jistě hrdou pýchou našich
horníků, že přes obtíže
a překážky možno pozorovat neustálé
zvyšování těžby, která bude
jistě i nadále stoupat.
Zákonem o hornickém věrnostním přídavku
jdeme do dalšího údobí na hospodářské
výstavbě státu v úseku nad jiné
důležitém. Propracovaný katalog prací,
pevné normy a zdravá soustava progresivních
mezd, jež zároveň snižuje náklady
na jednotku výroby, jak říká §
1 tohoto zákona, toť příslib a záruka
dalších pracovních úspěchů.
Zrodil se nový poměr k práci.
Zákon si všímá i mladých horníků
a učňů, a to je jistě velmi správné.
Československý hornický dorost, to je nová
avantgarda hornické práce, která přebírá
odkaz příkladné památky mrtvých
od Nýřan, Trojice, Orlové, Horní Suché,
neboť socialistický dnešek jest jejich sláva
a čest a také jejich vítězství.
Za bojovnou revoluční minulost, za zdravou a činnou
přítomnost, za námahu a obtížnost
tvořivé práce dostává se horníkům
dalšího uznání. Dříve
žaláře, nezaměstnanost - dnes všestranná
pomoc, nejvyšší uznání, úcta,
odměna a vyznamenání.
Dnes, kdy všichni jistě rádi souhlasně
zvedneme ruce pro tento zákon, dovolte mně, abych
vzpomenul těch, jimž vděčíme
za možnost socialistické výstavby. Jsou to
sovětští havíři, stateční,
mužní, kteří svým strhujícím
příkladem na všech frontách, ať
prací nebo krví, pomáhali osvobozovat Československo.
(Potlesk.)
Dnešní naše slavné shromáždění
zdvíhá znovu vysoko prapor uznání
hornické práce, která je zbavena v našem
novém životě prokletí, ponížení
a méněcennosti. Buď každé tvořivé
práci, která nás přibližuje šťastnému
a bohatému životu, a zvláště a
především hornické práci čest!
(Potlesk.)
Místopředseda dr. Procházka: Dále
není ke slovu nikdo přihlášen, rozprava
je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji posl. Ježkovi.
Zpravodaj posl. Ježek: Vzdávám se slova.
Místopředseda dr. Procházka: Má
pan zpravodaj nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Ježek: Nemám.
Místopředseda dr. Procházka: Přistoupíme
k hlasování.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovat
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona ve znění
zprávy výborové, nechť zvedne ruku!
(Děje se.)
To je většina.
Tím Národní shromáždění
přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy
výborové.
Tím je vyřízen 9. bod pořadu.
Přistoupíme k projednávání
desátého bodu pořadu, jímž je
10. Zpráva výboru mandátového ve
věci mandátu poslance Pavlova.
Zpravodajem je posl. Mjartan. Dávám mu slovo.
Zpravodajca posl. Mjartan: Panie a páni!
Listom zo dňa 15. decembra 1948 požiadal generálny
sekretariát Ústredného akčného
výboru slovenského Národného frontu
na podklade usnesenia predsedníctva Ústredného
akčného výboru slovenského Národného
frontu zo dňa 13. decembra 1948, aby posl. Pavlov
bol zbavený mandátu. Mandátový výbor
zistil na podklade spisového materiálu, že
posl. Pavlov ako tajomník Strany slobody spreneveril
zo zištných dôvodov niekoľko poukazov na
nové vozy, ďalej že zo stavu vozov Strany slobody
dva vozy spreneveril a nakoniec utiekol za hranice ČSR.
Právom teda žiada volebná skupina, z ktorej
kandidátnej listiny poslanec bol zvolený, v danom
prípade v smysle § 54 zákona o voľbách
do Národného shromaždenia, č. 75/1948
Sb., slovenský Národný front, aby posl. Juraj
Pavlov bol dľa § 66, ods. 1, lit. c) rokovacieho
poriadku Národného shromaždenie odvolaný,
lebo sa previnil proti záujmom ľudu, ktorý
ho nielen zvolil, ale ktorému je i dľa článku
IV ústavy zodpovedný.
Vzhľadom k tomu navrhuje mandátový výbor
dľa § 66, ods. 2 rokovacieho poriadku NS, aby poslanec
Juraj Pavlov bol zbavený mandátu.
Místopředseda dr. Procházka: Ke slovu
není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem výboru mandátového,
předneseným panem zpravodajem, aby podle §
66 jedn. řádu byla vyslovena ztráta mandátu
posl. Pavlova, nechť zvedne ruku! (Děje
se.)
To je většina. Návrh mandátového
výboru je schválen.
Tím je vyřízen 10. bod pořadu.
Přistoupíme k projednávání
jedenáctého bodu denního pořadu, jímž
je
11. Zpráva výboru mandátového ve
věci mandátu posl. Roby.
Zpravodajem je posl. Holdoš. Dávám mu
slovo.
Zpravodajca posl. Holdoš: Panie a pánovia!
Listom zo dňa 11. októbra 1949 požiadal Ústredný
akčný výbor slovenského Národného
frontu, aby posl. Ondrej Roba bol zbavený mandátu.
Mandátový výbor zistil na podklade spisového
materiálu a najmä protokolárneho doznania poslanca
Robu, že tento zneužil svoje funkcie k svojmu
obohateniu tým, že dal sebe a členom svojej
rodiny neoprávnene prideliť pri parcelácii
z pozemkovej reformy na úkor drobných poľnohospodárov
značnú rozlohu pôdy a lesa a dopustil sa i
iných nesprávností. Tým sa spreneveril
povinnostiam svedomitého výkonu verejnej funkcie,
ku ktorej ho ľud povolal, a právom teda žiada
volebná skupina, z ktorej kandidátnej listiny poslanec
bol zvolený, v danom prípade vo smysle § 54
zákona o voľbách do Národného
shromaždenia č. 75/48 Sb., slovenský Národný
front, aby posl. Roba bol podľa § 66, ods. 1,
lit. c) rokovacieho poriadku NS odvolaný, lebo sa previnil
proti záujmom ľudu, ktorý ho nielen zvolil,
ale ktorému je i dľa článku IV ústavy
zodpovedný.
Vzhľadom na to navrhuje mandátový výbor
dľa § 66, ods. 2 rokovacieho poriadku NS, aby posl.
Ondrej Roba bol zbavený mandátu.
Místopředseda dr. Procházka: Ke slovu
není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem výboru mandátového,
předneseným panem zpravodajem, aby podle §
66 jedn. řádu byla vyslovena ztráta mandátu
posl. Roby, nechť zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Návrh mandátového
výboru je schválen.
Tím je vyřízen pořad schůze.
Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští
schůze Národního shromáždění
byla svolána písemně nebo telegraficky.
Končím schůzi.