Předseda dr. John

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr. Polanský, dr. Procházka, Richter, Valo, V. David, Žiak.

Zapisovatelé dr. Pátková, dr. Patschová.

Členové vlády: náměstek předsedy vlády dr. Ševčík; ministři dr. Nejedlý, V. Kopecký, dr. ing. Šlechta, dr. Neuman.

215 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr. Ramajzl, dr. Rattinger.

1. Zpráva výborů kulturního, ústavně právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 325) o státní péči o tělesnou výchovu a sport (tisk 335).

2. Zpráva výboru kulturního k vládnímu návrhu zákona (tisk 329) o soukromém vyučování v oboru umění (tisk 332).

3. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 328) o notářství (tisk 337).

4. Zpráva výboru ústavně-právního o návrhu poslanců Hodinové-Spurné, Komzaly, V. Davida, dr. Beráka, dr. Procházky, dr. Hulíského, Töröka, dr. Bartušky, Štětky a druhů (tisk 326) na vydání zákona o jednacím řádu Národního shromáždění (tisk 338).

5. Volba předsednictva Národního shromáždění.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná (zvoní):

Zahajuji 34. schůzi Národního shromáždění.

Sděluji, že dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dala jsem na dnešní schůzi poslancům Jurovi, Bacílkovi, Pramukovi, Šalgovičovi, Šmidkemu, Sýkorovi, na dnešní a včerejší schůzi posl. dr. Hobzovi.

Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž je

1. Zpráva výborů kulturního, ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 325) o státní péči o tělesnou výchovu a sport (tisk 335).

Zpravodajem za výbor kulturní je posl. dr. Julius Dolanský, dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Dolanský: Paní místopředsedkyně, páni ministři, paní a pánové!

Předstupuji před slavné Národní shromáždění, abych podal jménem kulturního výboru jednu z nejradostnějších zpráv. Máme projednati vládní návrh zákona o státní péči o tělesnou výchovu a sport, tisk 325 a 335.

Dovolte, abych se předem zmínil o jedné věci. Zabýváme se tímto zákonem v naší sněmovně před zástupci všeho lidu československého v památný den 14. července, t. j. ve výroční den začátku veliké francouzské buržoasní revoluce. Před 160 lety 14. července 1789 dobyl pařížský lid Bastilly, symbolu středověkého absolutismu a feudálního tyranství. Z krvavých plamenů revoluční Francie do celého světa zazářila osvobozující hesla o volnosti, rovnosti a bratrství. Tehdejší třetí stav, měšťanstvo, porazilo feudální monarchii a navždycky učinilo konec násilnickým pohádkám o nutnosti samovlády panovníků z milosti boží, císařů, králů a šlechty. Ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství se ujala vlády nová třída, buržoasie, aby nastolila na troskách staré feudální společnosti svůj nový věk kapitalismu. Víme, co dobrého i co zlého přinesla za půldruhého století tato diktatura buržoasie na celém světě. Její úlohu ocenil s trvalou platností na věčné časy již Marxův a Engelsův Komunistický manifest. Cituji: "Buržoasie hrála v dějinách nejvýš revoluční úlohu, kde se buržoasie zmocnila panství, tam zničila všechny feudální patriarchální idylické poměry, zpřetrhala bezohledně pestré feudální svazky, poutající člověka k jeho přirozenému představenému, a neponechala mezi lidmi jiného vztahu než holé sobectví, než bezcitné zaplatit hotovým." Tak posoudili dějinný význam buržoasie již před 100 lety Marx a Engels. Původní revoluční hesla o volnosti, rovnosti a bratrství se změnila za vystupňovaných třídních bojů v kapitalistické společnosti ve svůj pravý opak - v protiklad. Na místo volnosti všem poskytla vládnoucí buržoasie volnost a svobodu jenom pro sebe - svobodu volného vykořisťování. Namísto požadované rovnosti prohloubila buržoasie třídní propast mezi bohatými a chudými, mezi otrokáři a otroky, mezi vládnoucím kapitálem a utlačeným proletariátem. A revoluční zásada o lidském bratrství v národech a mezi národy neměla nikdy tak daleko ke svému uskutečnění jako právě za panství buržoasního kapitalismu, kdy stovky tzv. koloniálních národů na celé zeměkouli sténaly pod jařmem výbojně dravého kapitalismu a stamilióny pracujících se marně domáhaly alespoň základních lidských práv. Proto musel přijít s dějinnou neúprosností po 14. červenci roku 1789 slavný 7. listopad 1917. Po veliké francouzské buržoasní revoluci ještě větší a daleko významnější velká socialistická Říjnová revoluce. Teprve Leninův a Stalinův Sovětsky svaz dokončil a uskutečnil revoluční požadavky buržoasie o volnosti, rovnosti a bratrství. Ale za vedení dělnické třídy energicky nastoupil Sovětský svaz další cestu k socialismu a komunismu, aby vítěznou proletářskou revolucí položil základy k nové beztřídní společnosti, kde není a nebude kořistníků ani vykořisťovaných.

Proč si toto všechno připomínáme právě dnes, 14. července, kdy máme projednávat zákon o státní péči o tělesnou výchovu a sport ? Proto, že také otázky tělesné kultury souvisí co nejúžeji s celkovou stavbou společností a společenského řádu. Právě na naší tělesné výchově a sportu vidíme, jak se na nich a v jejich vývoji u nás odrazila a odráží grandiózní směna společenských řádů při výměně vládnoucích tříd. Dějinná náhoda, že právě dnes můžeme vzpomínat na francouzskou buržoasní revoluci, dává nám vítaný rámec k tomu, abychom plně pochopili historickou závažnost navrženého zákona.

Neváhám prohlásit, že tu jde o jeden ze základních zákonů naší lidové demokracie, kdy péčí o rozvoj tělesné výchovy a sportu bere do svých rukou stát. Že soustavná péče o zdraví člověka a rovnoměrná výchova těla i ducha náležejí k předním povinnostem kultury, věděl už učitel národů, náš geniální Komenský. Už on požadoval, aby škola - dílna lidskosti - přinášela všem občanům bez rozdílu, mužům i ženám v mladém věku nejen všestranné duševní vzdělání, ale aby rozvíjela a zocelovala také jejich tělo. Za časů Komenského, v době protireformačního temna, byl to ovšem požadavek tak revoluční, že se zdál neuskutečnitelnou utopií. Nejenom tehdy v 17. století, jako ostatně v celém středověku, ale ještě i dlouho potom se omezovala tělesná výchova jenom na tenounkou vrstvu feudální šlechty. O zdraví pracujícího lidu, uhněteného těžkou porobou, robotou a poddanstvím, se nikdo nestaral. Nápravu shora nepřinesl ani kapitalisticky řád. V sousedních zemích na západě a v severní Evropě volalo již několik osvícených hlav od poloviny 18. věku po nutnosti tělovýchovy. Ve Francii, Německu, Dánsku, Švédsku a Švýcarsku se šířilo stále více přesvědčení, že tělovýchova má být zavedena do škol. Naše národní obrození v Čechách a na Slovensku probíhalo dlouho jenom po lince hospodářské a kulturní. Na tělesnou výchovu jako nezbytnou součást obecné kultury tehdy u nás ještě nikdo nepomýšlel. Teprve vzrušená revoluční doba kolem roku 1848 pohnula také tady stojatými vodami. Po vzoru německého turnérství se začalo cvičit v několika soukromých ústavech bývalé rakouské monarchie. A jako dříve za feudalismu bývaly rytířské turnaje a míčové hry výsadou šlechty, tak nyní v prvním rozkvětu buržoazie stávala se gymnastika a tělocvik majetkem zámožného měšťanstva. Je nesmrtelnou zásluhou dr. Miroslava Tyrše, zakladatele sokolství, že on prvý si u nás nově uvědomil význam tělesné výchovy pro zdraví všeho lidu. Ale nejenom to, po zkušenostech nezdařeného revolučního povstání z roku 1848 poznal, že k boji za svobodu národa je nezbytně potřebí, aby se všechen lid připravil také k obraně svých práv se zbraní v ruce. Brzy to bude plných 90 let, co vznikla z Tyršova podnětu v únoru 1862 první pražská tělocvičná jednota Sokol.

Často se mylně tvrdívá - a řekněme úmyslně mylně a lživě - že Tyršovo sokolství vždycky bylo a má být záležitosti nepolitickou. Tyršovi šlo prý jenom o tělocvik a o nic jiného. Kdo takto soudí, prozrazuje, že vůbec nezná a nepochopil Tyrše a jeho sokolskou myšlenku a obsah. Sokolstvo vždycky bylo a zůstalo organisací vrcholně politickou. Nejvýš politické cíle: svobodu národa a lidu, vytyčil sokolstvu právě Tyrš. On sám ukazoval, jaký je náš - jak říká - svazek v národě, naše postavení a náš úkol uprostřed onoho ruchu pospolitého a všech těch nesčíslných snah, z kterých se skládá život národní.

A jaké měla podle Tyrše sokolská tělovýchova poslání, jaký byl náš úkol, směr a cíl? Cituji: "První a povšechný náš úkol záleží v tom, že jsme před jinými povoláni zachovávati svůj národ při té všestranné jarosti, která národním nedá odumřít, při té síle stálé a svěží, při té zdravosti tělesné, duševní a mravní, která nedá vzniknouti žádné zkáze a tím i žádnému stanutí, žádnému zpátečnictví, tomu nejhoršímu a vražednému zločinu na národech páchanému." Tady vytkl Tyrš pro věčné časy politickou směrnici sokolstvu a celé jeho práci. Zavázal nás pro věčné časy slibem, abychom přede všemi jinými pečovali o tělesné, duševní a mravní zdraví národa a lidu, zavázal nás slibem, že nikdy nedovolíme, aby do našeho národa vnikla jakákoliv zkáza a jakékoli stanutí. Za nejhorší, ba vražedný zločin, jaký je možno páchat na národě, považoval Tyrš zpátečnictví, t. j. reakci. Proto přikazoval sokolstvu, abychom vždycky spěli "Kupředu, zpátky ni krok!" a abychom se nikdy neocitli v rozporu s duchem věčného ruchu a pokroku a tím namnoze i s duchem nové doby, jež zatím nad lidstvem vzešla. - To jsou Tyršova slova. Není pravda, že Tyršova sokolská tělovýchova byla vždycky nepolitická. Tyrš sám o tom pověděl - a prosím, abychom si dobře uvědomili jeho slova, objevují se totiž skoro doslovně hned v prvním paragrafu navrhovaného zákona: "Věc sokolská, jak se obrací ke všem stavům a vrstvám, znamená toliko, co tělesné i mravní vychování a šlechtění všeho národa československého, odchování jeho k síle, statečností, ušlechtilosti a brannosti zvýšené, a musí hledět, aby se nakonec všechen lid octl v jejím okruhu."

Jak vidíte, paní a pánové, tanul prvnímu zakladateli naší národní tělovýchovy před očima antický ideál kalokagathia, ideál člověka dobrého a krásného, ušlechtilého, silného a statečného. Tyrš první u nás pojal úmysl vést všecek národ s pomocí tělovýchovy také k zvýšené brannosti. Proto zaváděl do sokolské tělovýchovy nejenom cvičení na nářadích, nýbrž také cvičení se zbraněmi, jak o tom mluví Náš úkol, směr a cíl. A v době nesvobody, kdy jsme byli pod rakousko - uherským jhem, Tyrš sokolstvu přikazoval: "Zbroj v každé pěsti! Zřízení válečné! Stokrát, tisíckrát to buď řečeno." Byl snad v tom nepolitický úkol sokolské tělovýchovy? Je jasné, že tělesnou výchovou velel Tyrš kráčet vpřed až na nejvyšší metu, na stráž, na obranu národa, a jeho svobodou proti všem nepřátelům. Tyrš věřil, učil a přikazoval, že všichni příslušníci Sokola se mají ve vzájemné lásce k vlasti předstihovat ustavičným závoděním a bratrskou řevnivostí, jak dosáhnout ještě vyšších a lepších výkonů. Věčný ruch a věčná nespokojenost. Osobnost není nic a celek vše - tak zněla stěžejní hesla sokolské tělesné výchovy.

Také v tomto ukázněném soutěžení navazujeme dnes v tělesné výchově a sportu na Tyršovy zásady. K celku se Tyrš obracel a pro celek národa vypracoval svůj tělovýchovný program. Nechtěl, aby se tělesná výchova omezovala jenom na úzký kroužek zájemců, kteří by pěstovali tělocvik jenom pro svou soukromou zálibu. Výslovně o tom pravil: "Zde nemůže veliká část národa zůstat pouhým obecenstvem. My nejsme jen k tomu, aby se jiní na nás dívali a našim snahám přizvukovali. Časem musí veškeré obecenstvo na závodiště vstoupit a po jistá léta se na něm tužit." Už v počátcích sokolstva tak pomýšlel jeho tvůrce a zakladatel na to, že přijde čas, kdy všichni budou muset povinně projít tělesnou výchovou. Tak daleko ještě ani dnes nejsme. Povinná tělesná výchova zůstane i nadále omezena jenom na školy a na armádu.

Ale už Tyrš připomínal, že zdatnější úsilí malé části nemůže změnit povšechný výsledek obecného snažení a bojování, protože zlomek, který by zůstal napořád zlomkem, neměl by nikterak rozhodnou cenu pro život národní. A právě v této souvislosti vyložil Tyrš, co mu leželo nejvíc na srdci: Sokolská tělovýchova všem, všemu lidu, neboť "co všechen lid nezná, nikdo nezná, co lid ještě nedoveď, nikdo nedoveď, co lidem se nestalo, nikým se nestalo". Takové byly hlavní zásady masové sokolské tělovýchovy, jak je stanovil už před 80 lety veliký pokrokový demokrat a vlastenec, dr. Miroslav Tyrš. Nešlo tu vůbec o tělovýchovu samoúčelnou, o pouhé pěstování zdraví pro zdraví samo. Paže tuž, vlasti služ, zní nám heslo řadu let, jak zpíváme ve staré sokolské písni. Tyršova tělovýchova měla sloužit vlasti a národu, svrchovanosti lidu, Slovanstvu, ustavičnému pokroku a obraně míru. Do rozhodujícího zápasu za tyto nejvyšší politické statky národní a lidové svobody chtěl vést Tyrš prostřednictvím tělesné a mravní výchovy celý národ, národ nerozdvojený. Proto hlásal: Naše věc není pro strany, ale pro národ veškerý.

A jeho spolupracovník Jindřich Fügner připojil: "Nechť jsme spolek bratrů svorných, nerozdvojených ani náhledy politickými ani náboženskými." Oba zakladatelé sokolstva si představovali, že tam, kde jde o prospěch národa a lidu, obranu míru a svobody, o ustavičnou cestu kupředu v duchu skutečného pokroku, či naopak o zrádné přisluhování reakci a zpátečnictví, že tam nemohou vzniknouti v sokolských řadách nikdy pochybnosti a kolísání. Cituji: "Kde je jádro života zdravé, tam platí celek částem nadevše. Tam není místa pro zradu, netečnost a zbabělost dbalou jenom o osobní prospěch a vlastní záchranu a mařící v rozhodné době úsilí části šlechetnější, jen tam je možné, ani nikdo nesměle nebo zrádně neodstoupil, aby celý národ stál a setrval jako jediný rek, o jehož neprůlomné brnění se nakonec roztříšti vražedné meče." Tak vyjádřil Tyrš v závěru svého programového spisku o sokolské tělovýchově svůj pojem národní jednoty: "Celý národ jako jediný rek, o jehož neprůlomné brnění se nakonec roztříští vražedné meče." Není to v podstatě totéž, co dnes nazýváme méně patheticky, ale stejně rozhodně Národní frontou? Tyršovo sokolství, sokolská tělesná a mravní výchova měly být už tehdy tmelem národní jednoty, jednotného bojového šiku ve službách národa a lidu, pokroku, slovanské spolupráce, obrany svobody a míru. (Potlesk.)

Úmyslně jsme podrobněji připomněli všechny vůdčí zásady Tyršova sokolského učení. A dovolte, abych z tohoto místa jménem Československé obce sokolské předsednictvu Národního shromáždění vzdal upřímné díky za to, že samo rozhodlo, aby zpravodajem o navrhované osnově zákona byl v našem Národním shromáždění vzdělavatel Československé obce sokolské. (Potlesk.)

Statisíce a miliony věrných sokolských srdcí nosí po celé generace hluboko ve svých nitrech nezapomenutelná slova zakladatelů Sokola dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. Rozvedli jsme je po prvé v dějinách československého Národního shromáždění podrobněji také na parlamentní půdě nejenom pro nepopíratelné zásluhy sokolstva o naši tělovýchovu a všechen náš národní život, citovali jsme je především proto, aby bylo jasno, že zákon, který tu dnes projednáváme, má hluboké kořeny v naší národní lidové sokolské tradici. Je logickým dovršením a naplněním díla Tyršova.

Jak to, že teprve nyní po vítězství lidové demokracie a za vlády lidové demokracie, vedené lidovým presidentem Klementem Gottwaldem, se může doslova a do písmene uskutečnit, po čem volal a o čem snil už před osmdesáti a devadesáti roky Tyrš? Tyršův sokolský program masové tělesné a mravní výchovy byl přece tak promyšlený a jasný, že se mu na první pohled nemohlo stavět nic do cesty. A přece dějinný vývoj brzy ukázal, kde a v čem byla vážná mezera Tyršova tělovýchovného plánu. Miroslav Tyrš, příslušník a vrstevník nerudovské generace, tzv. "májové" generace, patřil k posledním buditelským pokolením. Sám pocházel z drobné buržoasie a neměl přímo třídního uvědomění. Jako většina buditelů před ním a jako i mnozí v jeho době, domníval se i on, že mluví k celému národu; že existuje ve společnosti třídní boj, sice věděl, ale nedoceňoval jeho význam. Všecky své síly zasvětil boji za svobodu národa. K němu vedl také sokolstvo a věřil, že bratrství sokolské tělovýchovy může překlenout všechny společenské rozdíly, všechny rozpory a všechna nedorozumění. Ze svého jinošského mládí onoho slavného ovzduší revolučního r. 1848 byl Tyrš po celý život naplněn zvučnými hesly veliké francouzské buržoasní revoluce, volnost, rovnost, bratrství. Zásady rovnosti a bratrství se snažil Tyrš vtělit do sokolských organisací, aby s jejich pomocí dospěl celý národ až na nejvyšší metu svobody. Křivdil by Tyršovi. kdo by se domníval, že jeho sokolská tělovýchova měla sloužiti jen jediné třídě - buržoazii. Pročtěte si celého Tyrše, nikde nic podobného nenajdete. Naopak, víme už, co znovu a znovu zdůrazňoval: že věc sokolská se obrací ke všem stavům a vrstvám. Věc sokolská chtěla vychovávat všechen národ československy a měla hledět, aby se nakonec všechen lid ocitl v jejím okruhu. Nikoliv, nechtěl sloužit jenom buržoazii, to výslovně hlásal, kdo všechen lid nezná, všechno nezná, co lid ještě nedovedl, nikdo nedovedl, co lidem se nestalo, nikým se nestalo. Toto jsou zásady, které plně přijímáme v naší lidové demokracii, a ne jenom pro otázky tělesné výchovy. Ale už Tyrš sám, ještě za svého života se přesvědčil, že nestačí zásady jenom vyslovit; neustále musí zápasit s třídními rozdíly, které už tehdy ohrožovaly pokojný rozvoj tělesné výchovy v sokolstvu. Už za Tyršova života, byla sokolská organizace postihnuta vleklou desetiletou krizí. Tyršovi se ještě podařilo jakž takž na čas znovu stmelit sokolskou tělovýchovu, takže mohl odejít ze světa s nadějí, že jeho myšlenka přece nakonec zvítězí, ale sotva si uvědomil, kde je příčina všeho zla.