Za těchto okolností ovšem i zákonná
úprava otázky státního občanství
zůstává od počátku nejasná,
neúplná a nedůsledná, neboť právo
o státním občanství československém,
jehož základem je ústavní zákon
č. 236 z r. 1920, jen provádí mírové
smlouvy, a až do Mnichova, kdy na tyto základní
chyby ukazují všechny z toho vzniklé důsledky
v celé hrůze, se na tomto stavu jen záplatovalo.
Okupanti pak v době největšího ponížení
národa jen upravovali otázku státního
občanství takovým způsobem, že
v poměrech státoobčanských nastal
úplný chaos. Tak se stalo, že po osvobození
v r. 1945 bylo možno mluvit o tom, že státní
občanství všech obyvatel tohoto státu
bylo nějakým způsobem dotčeno, a přitom
bylo bezpodmínečně nutno nastoupit novou
cestu k zajišťování existence státu,
v neposlední řadě tím, že ústavním
dekretem presidenta republiky čís. 33 z r. 1945
bylo odňato státní občanství
osobám národnosti německé a maďarské.
Toto opatření ovšem také nepřispělo
k jednoduchosti úpravy státního občanství
a k vyjasnění této otázky, naopak
ji v mnohých ohledech ještě ztížilo.
Provésti důkaz o existujícím státním
občanství je velmi obtížné. Je
třeba dokazovat mnoho okolností, svědčících
o založení poměru státoobčanského,
z velmi vzdálené doby, ještě před
vznikem republiky, a přitom je nutno osvědčovat,
že v důsledku státoprávních změn
nedošlo ke zrušení tohoto stavu. Značná
část našich obyvatel může prokázati
své občanství jen po dlouho trvajících
a svízelných honbách za nejrůznějšími
doklady a často se stává, že takový
důkaz vůbec není možno spolehlivě
provésti. Z toho ovšem vznikají dnes - kdy
je třeba, abychom soustředili všechny své
síly na hospodářskou výstavbu státu
- neúměrné škody a neúnosné
obtíže pro každého občana. Proto
bylo naléhavě třeba usnadniti provedení
důkazu o státním občanství
tak, aby tyto obtíže byly odstraněny a aby
bylo přitom co nejvhodněji provedeno vymezení
okruhu státního občanství.
Všechny nedostatky minulosti nemohou být odstraněny
naráz. Nejsou ani překonány všechny
obtíže, které způsobila okupace a nutnost
provésti odsun Němců. I když nám
již bylo umožněno vyřešiti na př.
státní občanství pracujících
občanů maďarské národností,
není možno provésti řešení
lineárně, tak, že by přímo ze
zákona bylo uděleno státní občanství
všem obyvatelům na našem území.
V otázce určování, kdo je a kdo není
dnes státním občanem, bylo nutno spokojit
se s dosavadní právní úpravou a zejména
zachovat dekret čís. 33 z r. 1945, i když jsme
již učinili opatření, aby se Němci,
kteří se proti státu neprovinili a dosud
žijí a pracují na našem státním
území, mohli ucházet o státní
občanství. Přitom chci zvlášť
zdůraznit, že žádné z těchto
opatření se v žádném směru
nedotýká Němců z republiky odsunutých,
takže všechny zprávy, šířené
v zahraničí o nějakém návratu
odsunutých Němců zpět, jsou jen výmyslem
nepřátel našeho státu, namířeným
k narušování pracovního úsilí
našeho lidu. (Potlesk.)
Staráme se o to, aby bylo provedeno radikální
usnadnění při provádění
důkazu o státním občanství.
Stane se tak použitím ustanovení o čestném
prohlášení, které připouští,
aby okolnosti, které dříve byly prokazovány
listinami, jež je možno jen těžko opatřovat,
byly osvědčeny čestným prohlášením
žadatele. Budou tedy národní výbory
při osvědčování státního
občanství požadovat písemné doklady
jen tehdy, když bude odůvodněná pochybnost
nebo když vznikne podezření ze zneužití
čestného prohlášení. Protože
pak úmyslně nepravdivé údaje v čestném
prohlášení jsou trestné jako zločin,
není třeba se obávat, že by došlo
k zneužívání ani při tak důležitém
aktu, jakým je osvědčení státního
občanství.
Přitom ministerstvo vnitra stanovilo povinnost, aby si
všichni občané, starší 15 let,
do konce roku 1950 opatřili občanský průkaz,
a národní výbory budou na základě
čestného prohlášení přímo
v něm provádět osvědčování
státního občanství. Tím bude
dána nejlepší možnost, aby v poměrně
krátké době a bez obtížného
úřadování byl spolehlivě vymezen
okruh státních občanů a provedena
jejich evidence, která nám poskytne mnoho dalších
výhod.
Za těchto okolností bylo nám tedy umožněno
předložit Národnímu shromáždění
návrh zákona o nabývání a pozbývání
československého státního občanství.
V duchu pokrokových zásad odstraňujeme dosavadní
diskriminaci nemanželského zrození a umožňujeme
naší občance zachovat si čs. státní
občanství, i když se provdá za cizince.
Nově se upravuje i otázka odnímání
státního občanství těm, kteří
se svými činy vylučují z našeho
státního společenství. Jsem přesvědčen,
že administrativními opatřeními k usnadnění
důkazu o státním občanství,
o nichž jsem mluvil, uchráníme našeho
občana škod, které vznikají zejména
ztrátou času při obstarávání
dokladů, ale také získáme vhodný
podklad pro přesné zjištění okruhu
našich státních občanů. Předkládaný
návrh zákona je pak vhodným prostředkem
k tomu, aby byly odstraněny dosavadní obtíže.
Opatření, která budou při jeho provádění
učiněna, nám jistě umožní
odstranit všechny chyby a nesnáze minulosti a přispějí
tak k zajištění spokojeného soužití
všech obyvatel naší lidově demokratické
republiky.
Prosím proto, slavná sněmovno, abyste přijali
tuto osnovu zákona s vědomím, že jejím
schválením činíte nejen důležité
opatření k odstranění dosavadních
právních nejasností, ale také významný
krok ke konsolidaci národnostních a státoobčanských
poměrů v našem státě. (Hlučný
potlesk.)
Podpredseda Komzala: K slovu nie je už nikto prihlásený,
rozprava teda odpadá.
Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien
textových?
Zpravodaj posl. dr. Jelínek: Nejsou.
Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.
Osnova má 4 časti, 12 paragrafov, nadpisy častí,
nadpisy paragrafov, nadpis zákona a úvodnú
formulu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 4 časťami, 12 paragrafmi, nadpismi častí,
nadpismi paragrafov, nadpisom zákona a úvodnou formulou,
v znení zprávy výborovej, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 3. odsek poriadku.
Pristúpime k rokovaniu o štvrtom odseku poriadku,
ktorým je
4. Zpráva výboru pre remeslo a obchod a výboru
zahraničného k vládnemu návrhu (tlač
324), ktorým sa predkladá Národnému
shromaždeniu republiky Československej k prejavu súhlasu
Dohoda o dočasnej úprave hospodárskych stykov
medzi republikou Československou a republikou Fínskou,
podpísaná v Helsinkách dňa 6. mája
1949 (tlač 334).
Zpravodajcom výboru pre remeslo a obchod je posl. Sajal;
dávam mu slovo.
Zpravodaj. posl. Sajal: Paní a pánové!
Vláda předložila sněmovně ke
schválení návrh dohody o prozatímní
úpravě hospodářských styků
mezi naší republikou a republikou Finskou. Obchodní
styky s Finskem byly po osvobození obnoveny na základě
mírové smlouvy, jejíž ustanovení
v tomto směru platila do 15. dubna t. r. Jsme tedy de jure
s Finskem ve stavu obchodně bezesmluvním. Proto
se obě vlády sjednotily na návrhu předkládané
dohody a předkládají jej svým sněmovnám.
Tento formální nedostatek se mlčky s obou
stran přechází a obchod se rozvíjí
tak, jakoby smlouva byla již uzavřena.
Nejdůležitějšími ustanoveními
smlouvy jsou tyto tři body: 1. Pro oba státy platí
na základě vzájemnosti zásada nejvyšších
výhod ve věcech cla, dovozních a vývozních
poplatků a předpisů o dovozu a vývozu.
2. Osoby fysické i právnické budou na území
druhého státu požívat nejvyšších
výhod ve věcech obchodu, průmyslu, plavby
a veškeré jiné podnikatelské činnosti.
3. Obě smluvní strany budou používat
práva transitu.
Smlouvou jsou nám tedy zaručeny všechny nejvyšší
výhody, které jsou poskytnuty kterémukoliv
jinému státu. Prozatímnost smlouvy není
na závadu a tato forma byla volena s naší strany
proto, že v době projednávání
smlouvy nebyla jasná organisace našeho zahraničního
obchodu. Na dobrých stycích s republikou Finskou
nám velmi záleží. Obchodování
je klidné a přátelské k prospěchu
obou států. Smlouvou se nám zaručuje
roční limit pro náš export částkou
375 mil. Kčs a pro dovoz k nám sumou 350 milionů
Kčs. Hospodářská struktura obou států
je tak rozdílná, že se naše hospodářství
mohou ideálně doplňovat. Z Finska dovážíme
hlavně měď, celulosu, papír, chemické
výrobky ze dřeva a překližky. My exportujeme
chmel a slad, obuv, textil, sklo, strojírenské výrobky
a válcované železo. Obrat za poslední
dva roky se vyvíjel takto: Dovoz z Finska činil
v roce 1947 57 mil. Kčs, vývoz z Československa
do Finska 123 mil. Kčs. V roce 1948 činil dovoz
z Finska 118 mil. Kčs, vývoz z Československa
do Finska 248 mil. Kčs. V prvém čtvrtletí
1949 činil dovoz z Finska 53 mil. Kčs a náš
vývoz do Finska 95 mil. Kčs. Z těchto čísel
je zřejmé, že náš obchod s Finskem
je značně aktivní a stále stoupá.
Bylo by si přát, aby celý limit byl oboustranně
vyčerpán.
I když je do určitě míry a v určité
době výhodné mít obchod silně
aktivní, velmi mne zajímalo, jaké jsou toho
příčiny. Obrátil jsem se proto na
oddělení pro obchod s Finskem při ministerstvu
zahraničního obchodu. S politováním
jsem však zjistil, že jsem nezískal informace,
které jsem potřeboval. Přednosta oddělení
mne nemohl přijmout, protože měl právě
jakousi poradu. Obrátil jsem se proto na jiného
úředníka tohoto oddělení, který
mi pouze vyjádřil své překvapení,
že s Finskem smlouvu uzavíráme, když podle
jeho názoru již dávno v legalisovaných
smluvních stycích jsme. O tom, s čím
s Finskem obchodujeme, jaké jsou naše obraty a proč
je náš dovoz nízký, mi informace poskytnout
nemohl, poněvadž podle svého vyjádření
je v oddělení teprve půl roku a proto svou
věc ještě plně nezná. Bylo by
zajímavé dát vypočítat, kolik
let by tento pán potřeboval k tomu, aby se seznámil
se všemi fakty obchodu s Finskem, když mu trvalo 6 měsíců,
než zjistil, že máme s tímto státem
smlouvu, která existuje pouze v jeho fantasii, a že
nekupujeme jen proto, že nemáme protihodnotu, což
je hrubý omyl. Uvádím to jen tak mimochodem,
protože je to prvý případ toho druhu
z mé parlamentní praxe. Ústřední
úřady vždy vycházely sněmovním
zpravodajům vstříc s velkou ochotou a je
známo, že se zvláštní péčí
a porozuměním tak činí po únoru.
(Předsednictví převzal místopředseda
dr. Polanský.)
Obchodní bilance s Finskem je v poměru k celému
obratu našeho zahraničního obchodu poměrně
malá. To však neznamená, že bychom si
styků s Finskem málo vážili anebo jim
nevěnovali náležitou péči. Čím
větší je vějíř našich
dobrých zahraničních obchodních partnerů,
tím je nám to prospěšnější.
Dobrá vůle při obchodu sama o sobě
ovšem nestačí. Na mezinárodním
trhu máme tvrdou konkurenci, v tomto případě
Velkou Britannii a Spojené státy severoamerické.
Musíme vyrábět levně a kvalitně,
chceme-li v cizině obstát a své zboží
prodat. Budeme to dělat ovšem jinak, než se to
činilo za kapitalistického režimu; tedy nikoli
na úkor dělnictva, nýbrž zvyšováním
produktivity pomocí dokonalejších strojů
a lepších pracovních method.
Výbor pro řemeslo a obchod považuje předkládanou
dohodu za přínos a proto ji doporučuje sněmovně
ke schválení. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský: Zpravodajem
za výbor zahraniční je p. posl. dr. Hájek;
dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Hájek: Pane předsedo,
paní a pánové!
Zahraniční výbor projednal předkládanou
dohodu na své schůzi a doporučil ji ke schválení.
Co se týče hospodářských výhod,
které z této smlouvy pro nás plynou, byly
už dostatečně vyjádřeny a charakterisovány
zpravodajem za výbor pro řemeslo a obchod. Já
bych rád poukázal jen na to, že dohoda, která
po své formální stránce je v podstatě
obdobná dohodám jiným, je pro nás
důležitá také v jiném, řekl
bych v politickém smyslu.
Finsko je země kapitalistická. Pro její vládnoucí
třídu projevuje imperialismus západních
mocností přitažlivost jak po stránce
hospodářské, tak po stránce politické.
S druhé strany ovšem zeměpisná poloha,
vlastní zájmy finského hospodářství
a demokratické síly země vyžadují
politiku těsného styku se Sovětským
svazem a zeměmi lidové demokracie. Všechna
opatření, jimiž se tento styk upevňuje
a rozšiřuje, přinášejí prospěch
nejenom účastníkům tohoto hospodářského
styku, nýbrž jsou také příspěvkem
k posílení mírové politiky demokratického
tábora, vedeného Sovětským svazem.
Dovolil bych si připomenout, že hospodářské
styky naší republiky s Finskem byly rozšířeny
ještě nad tuto smlouvu, a to dohodou zvláštního
typu, podepsanou v Moskvě 29. m. m., podle níž
Československo dodá Finsku zboží v ceně
20 mil. rublů a dostane z SSSR zboží v téže
ceně, uhrazené dodávkami v téže
výši z Finska do SSSR. Tato dohoda, jíž
stát socialistický a stát lidově demokratický
uzavírají se státem kapitalistickým,
aby rozšířily objem oběhu zboží
a vzájemného uspokojování svých
potřeb bez tíživých závazků
valutových, je dalším výrazem a ilustrací
plánovité, jasné a skutečně
mírové hospodářské politiky
Sovětského svazu a zemí lidové demokracie.
Je zároveň kontrastem politiky vzájemných
styků kapitalistických zemí.
Právě před dvěma lety byl puštěn
do světa tak zvaný Marshallův plán,
vyhlašovaný tenkrát kapitalistickými
ekonomy a politiky jako velké dílo evropské
rekonstrukce. Dnes, po dvou letech, se můžeme přesvědčit,
kdo měl tenkrát pravdu. Vidíme, že měli
a mají pravdu ti, kdo odhalovali třídní
a imperialisticky útočný charakter Marshallova
plánu a zároveň po stránce hospodářské
jeho neúčinnost, ba přímo zhoubný
ráz. Nedávná pařížská
jednání mezi evropskými účastníky
Marshallova plánu a americkým kapitalismem ukázala
velmi jasně hluboké rozpory mezi jednotlivými
kapitalistickými partnery. Dolarová bariéra
uzavírá země Marshallova plánu od
východní Evropy hospodářskou diskriminací.
Jejich osud, politicky namířený proti lidově
demokratickým státům a Sovětskému
svazu, se zařezává do hospodářství
kapitalistických států evropských.
Zvyšování nesnází, zostřování
rozporů monopolního kapitalismu, krisové
zjevy výroby i obchodu se odrážejí a
dopadají tíživě právě
na země Marshallova plánu. Projev sira Stafforda
Crippse z 6. t. m. odhalil nové a další potíže,
vznikající z rostoucího dolarového
schodku a hrozící britskému hospodářství
a britským spotřebitelům novými omezeními.
Britský tisk, na př. New Statesman, mluví
o situaci připomínající hospodářskou
i politickou krisi r. 1931. Dnes ráno jsme mohli slyšet
v rozhlase, že Francie zavírá továrny
vyspělého a kdysi slavného leteckého
průmyslu - jako důsledek Marshallova plánu.
Je zadostiučiněním pro moudrou politiku naší
vlády a i pro politickou zralost našeho lidu, jenž
odmítl pokusy reakcionářů o její
zvrat, čteme-li v poslední hospodářské
zprávě Spojených národů, redigované
nesocialistickými odborníky, jako je Švéd
Gunar Myrdal, že vzájemný hospodářský
styk kapitalistických států západní
Evropy dosáhl v r. 1948 jen 72% stavu z r. 1938, zatím
co styk států lidově demokratických
a SSSR, států s plánovaným hospodářstvím,
vystoupil na 288% svého rozsahu předválečného.
Vidíme tedy, že také v oblasti mezinárodních
obchodních styků projevuje socialistické
hospodářství svou převahu nad kapitalismem.
Projevuje ji zjevně a drtivě, jak ukazují
právě tvrdé hospodářské
skutečnosti. A to je o důvod víc, aby slavné
Národní shromáždění projevilo
svůj souhlas se smlouvou, jež je součástí
naší zahraniční politiky, zabezpečující
po boku velkého Sovětského svazu za jeho
zdatné a bratrské pomoci zdar naší výstavby
a životní úroveň našeho obyvatelstva
a zároveň bojující proti dolarové
kanonádě a proti dolarovým bariérám
za mír a za spolupráci mezi národy. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Polanský: Ke slovu
není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Sajal: Nejsou.
Zpravodaj posl. dr. Hájek: Není jich.
Místopředseda dr. Polanský: Přistoupíme
k hlasování.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak,
jak je uvedeno ve zprávě výboru pro řemeslo
a obchod a výboru zahraničního, nechť
zvedne ruku! (Děje se.)
To je většina. Tím Národní shromáždění
přijalo toto schvalovací usnesení
podle zprávy výborové.
Tím je vyřízen pořad schůze.
Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby se
příští plenární schůze
konala zítra, t. j. 14. července. 1949 v 9 hodin.
1. Zpráva výborů kulturního, ústavně-právního
a rozpočtového k vládnímu návrhu
zákona (tisk 325) o státní péči
o tělesnou výchovu a sport (tisk 335).
2. Zpráva výboru kulturního k vládnímu
návrhu zákona (tisk 329) o soukromém vyučování
v oboru umění (tisk 332).
3. Zpráva výboru ústavně-právního
k vládnímu návrhu zákona (tisk 328)
o notářství (tisk 337).
4. Zpráva výboru ústavně-právního
o návrhu poslanců Hodinové-Spurné,
Komzaly, V. Davida, dr. Beráka, dr. Procházky, dr.
Hulínského, Töröka, dr. Bartušky,
Štětky a druhů (tisk 326) na vydání
zákona o jednacím řádu Národního
shromáždění (tisk 338).
5. Volba předsednictva Národního shromáždění.
Končím schůzí.