Dnešní předseda vlády poslanec Zápotocký
vystoupil dne 16. června 1926 v rozpravě k tehdejší
osnově zákona a řekl mimo jiné: "Falešnou
mincí lze plným právem nazvati navrhovanou
předlohu zákona, upravující též
platy ozbrojených složek, poněvadž jim
nedává ani zdaleka to, co jim bylo slibováno,
co očekávají a co by jim také plným
právem náleželo. Předlohy zde předložené,"
pravil poslanec Zápotocký "nesou ve
všech směrech rysy třídní buržoasní
nespravedlnosti, posilují hospodářsky silnější
jednotlivce a chovají se macešsky k hospodářsky
slabým kategoriím. Mohli bychom říci,
že vedoucím heslem osnovy jest: ťRozděl
a panuj!Ť" Tak kritisoval zástupce komunistické
strany v tehdejším parlamentě zákon,
který nese na sobě pečeť tehdejší
vládnoucí buržoasie.
Pracující lid, paní a pánové,
od nás právem očekává odstranění
nespravedlnosti onoho zákona. Starý platový
zákon byl zákonem třídním,
který měl ze státního aparátu
učinit poslušný nástroj ochrany vykořisťovatelů
proti pracujícím. Pamatoval v prvé řadě
na vysoké státní byrokraty, na buržoasii
a agrárnické synky, kteří se protekcí
dostali do čela státního aparátu.
Zajišťoval pohádkové platy těm
nejvyšším, zatím co masa nižších
zaměstnanců, důstojníků a rotmistrů
dostávala hladové platy.
Ve starém zákoně byla sledována zásada,
aby i určité skupiny ozbrojených složek
byly od sebe uměle odděleny a stavěny proti
sobě. Tak byl zdůrazněn nejen rozdíl
mezi druhy jednotlivých zbraní u ozbrojených
složek, ale i rozdíl mezi složkami samými.
Proto považuji za zásluhu nového zákona,
že je společný pro všechny příslušníky
ozbrojených sborů, tedy pro armádu, SNB a
vězeňskou stráž, a tím je platově
i služebně spojuje. Nechceme, aby v budoucnosti byla
kterákoli složka vnitřní i vnější
obrany státu považována za nadřazenou
a práce jiné složky za méněcennou.
Je jedna republika a všichni příslušníci
jejích ozbrojených složek jsou rovným
dílem odpovědni za uhájení její
bezpečnosti. Nový zákon tedy stanoví,
že nebude ani rozdílu mezi základním
platem příslušníka armády, Sboru
národní bezpečnosti a vězeňské
stráže ve stejné hodnosti, a na výši
základního platu nebude mít vliv ani zařazení
do určitého oboru služby.
Platový zákon z roku 1926 odpírá ženám
právo na výchovné, dává sankci
k vykořisťování žen do nejkrajnějších
mezí. Činí také rozdíly i mezi
dětmi zaměstnanců tím, že stupňuje
výchovné podle hodnosti otce. Tato zásada,
ve starém zákoně uplatněná,
je dnes naprosto nepochopitelná. Je nemyslitelné,
aby jiné výchovné pobíral na své
dítě strážmistr a jiné vysoký
funkcionář. Nový platový zákon
zavádí výchovné na děti pro
všechny kategorie stejné, protože každé
narozené dítě potřebuje stejnou péči,
ať už je dítětem poddůstojníka
a nebo generála.
Takových nespravedlností obsahuje zákon z
r. 1926 celou řadu. Není proto divu, že příslušníci
armády, SNB a vězeňské stráže
usilovali o novelisaci tohoto zákona. Za vlády reakčních
politiků bylo před volbami mnoho slibů, ale
málo dobré vůle. Reakčně zaměření
představitelé některých politických
stran pokračovali i po roce 1945 ve své předmnichovské
politice s tím rozdílem, že nyní, když
již z Československa nemohli těžit, jim
běželo o poškození státní
finanční politiky a naší měny,
vedle snížení obranyschopnosti našeho
státu. I v jejich demagogických návrzích
na finanční úpravu platů se však
dále ozýval spodní tón hesla "Rozděl
a panuj" a snaha pomáhati především
vysokým byrokratům. My naproti tomu víme,
že je nutno přidávati, a přidávati
nejprve sociálně slabým, je podněcovat
k lepším výkonům a růstu, jim
dokázat, že Československo už k nim nemá
macešský poměr, ale že jim důvěřuje
a že si jejich práce váží. Jestliže
my, kteří jsme převzali odpovědnost
za všechno dění v našem státě,
jsme se rozhodli vybudovat socialistický řád
v Československu, pak i v tomto bodě půjdeme
a musíme jít důsledně a ve všech
našich rozhodnutích za vytčeným cílem.
Je ještě v živé pamětí agitace
reakčních politiků některých
stran před únorem o lineární zvýšení
platů, které bylo rozpočítáno
na zachování starých privilegií a
rozvrácení státní finanční
politiky a naší měny vůbec. Nám,
příslušníkům ozbrojených
složek, o žádné lineární
zvýšení platů nejde. Jde nám
o spravedlivé ohodnocení každého jednotlivce
podle práce a o odstranění křivd,
které starý platový zákon zejména
na některých platových kategoriích
páchal. My jsme si dobře vědomi toho, že
zvýšení životní úrovně
nevězí ve zvýšení platů,
nýbrž ve zvýšení produktivity práce.
V poslední době mluvíme v našich ozbrojených
sborech často o socialistickém soutěžení
a údernickém hnutí. Máme značné
výsledky tohoto nového výkonu služby
a podporujeme tyto snahy všemi silami. Proto vítáme
možnost, kterou zákon dává, aby byly
nadprůměrné služební výkony
hodnoceny stejně jako dosažené úspory
materiálu a mimořádné služební
úkony. Tím bude ještě více posíleno
úsilí příslušníků
ozbrojených sborů a jejich iniciativa a bude jim
též umožněno, aby se postavili po bok
dělníků v továrnách, kteří
údernickým hnutím a socialistickou soutěží
dosahují vyšší produktivity práce.
Díváme se s obdivem na naše pracující
v továrnách i na poli, na naše úderníky.
Jejich cestou se budeme v budoucnu ubírat. Víme,
že jen v nerozborném svazku s naším pracujícím
lidem, zvyšováním a zlepšováním
naší společné práce dosáhneme
blahobytu.
Košický vládní program vytyčil
jako jeden z úkolů lidově demokratické
vlády změnu mzdové politiky a stanovil konkretní
úkoly, pokud jde o příslušníky
ozbrojených sborů. Konečně tyto úkoly
znovu stanovil budovatelský program třetí
vlády lidově demokratické republiky a v kapitole
o zvýšení životní úrovně
lidu konstatoval, že je třeba sociálně
spravedlivě upravit platové a služební
poměry příslušníků ozbrojených
složek. Zároveň vytyčil program úkol,
aby dosavadní platový systém byl odstraněn
a v nejkratší době nahrazen novým systémem,
který bude vybudován na základě jednotné
sociálně politické linie s úpravami
podobnými poměrům v průmyslu. Konečně
jsou zde hluboké politické a hospodářské
přeměny, které se u nás od té
doby udály. Odstranili jsme moc kapitalistů, provedli
jsme znárodnění, plánovaným
hospodářstvím jsme vymýtili metlu
kapitalistické éry: nezaměstnanost. Starý
kapitalistický státní aparát byl rozbit.
Dnes nepřicházejí do Sboru národní
bezpečnosti kapitalističtí synkové,
ale nejlepší synové pracujících,
nepřicházejí tam ani lidé, kteří
utíkají do uniformy před přízrakem
nezaměstnanosti a kteří, jak je z dob předmnichovské
republiky známo, za pouhou existenci nebo z třídních
zájmů byli ochotni pronásledovat pracující
a nebáli se střílet do hladových a
nezaměstnaných. Tyto doby patří minulosti.
Státní aparát dostal novou funkci. Vládnoucí
buržoasie nebudovala státní aparát pro
vnitřní a vnější obranu státu,
ale pro svoje úzké a sobecké cíle.
Nikdy také nebylo použito četnictva a policie
proti henleinovským nebo domácím fašistickým
rozvratným živlům. Naopak. Buržoasní
koalice, která připravovala zradu, učinila
i v tomto směru svůj aparát povolným.
Posílala četníky a policii do tehdejších
Sudet proti dělníkům, kteří
se bránili proti troufalosti henleinovců. Armádu,
která chtěla po mnichovském diktátu
bojovat, zradila a donutila ke kapitulaci, zato však armády
dovedla používat 1. května nebo při
stávkách proti pracujícím. Dnes budujeme
nové ozbrojené sbory - lidově demokratické,
s jedním a každému z jejich příslušníků
svatým cílem: obrana naší země
proti našim nepřátelům a obrana nezávislosti
našeho lidu.
Na IX. sjezdu KSČ dal nám president republiky Klement
Gottwald směrnice, jak budovat ozbrojené
složky a jak má pracující lid o ně
pečovat. A já zde mohu prohlásit jako příslušník
Sboru národní bezpečnosti, že tato péče
našeho pracujícího lidu se denně projevuje
v pomoci, kterou dostáváme v boji proti nepřátelům
našeho státu. Bez této pomoci by se náš
SNB a naše slavná lidová milice neobešly.
S touto pomocí a s bezpříkladným nadšením
zneškodňují příslušníci
bezpečnostních sborů zrádce a nepřátele,
kteří jsou k nám posíláni,
aby zde konali černé dílo. Příklady
zneškodněných protistátních skupin,
které se neštítily ani vražd na příslušnících
SNB, ukazují, že naše bezpečnostní
sbory jsou předmětem nenávisti domácí
i zahraniční reakce pro svou věrnost a oddanost
pracujícímu lidu a lidově demokratické
republice Československé.
Nebudeme se moci zastavit u úspěchů, kterých
jsme dosáhli. Bude třeba naše ozbrojené
sbory dále budovat a zdokonalovat. Naše reakce, která
ztratila naději, že by mohla získat v naší
zemi oporu pro svoji vlastizrádnou politiku, upadá
stále hlouběji a nevybírá si prostředky
boje. Bída, ve které žije naše emigrace,
a mravní schátralost těch, kteří
utekli za hranice, a těch, kteří byli postiženi
spravedlivým hněvem lidu, je vede ke stále
zoufalejším činům. Organisují
bandy všeho schopných lidí, které náš
aparát musí zneškodňovat. V tomto boji
jsou ztráty. Příslušníci našich
ozbrojených složek však jen ještě
stupňují svoje nadšení v boji s nepřítelem,
denně dokazujíce svou obětavou lásku
k svému lidu a své rozhodnutí, na úseku
bezpečnosti učiniti vše k zabezpečení
naší socialistické budoucnosti.
Jménem klubu poslanců KSČ považuji za
svou povinnost prohlásiti, že vítám
vládní návrh zákona o platových
poměrech příslušníků ozbrojených
Sborů, který přispěje vydatnou měrou
k tomu, aby naši příslušníci armády,
SNB a SVS ještě více a lépe plnili své
závazky, rozkazy i úkoly, které jsou jim
dány, a jsem přesvědčen, že tyto
úkoly nesmírného významu budou plnit
věrně, tak, jak jim to přikazuje jejich závazek
k pracujícímu lidu na naší cestě
k socialismu, a tak, jak jim to přikazuje jejich poslušnost
vlády a presidenta republiky.
S radostí prohlašuji, že poslanci KSČ
budou hlasovat pro přijetí vládního
návrhu zákona. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Druhým řečníkem je p. posl. Žiak.
Prosím, aby, se ujal slova.
Posl. Žiak: Slávne Národné shromaždenie!
V štáte, ktorý sa volá križovatkou
Európy, musí nám veľmi záležať
na tom, aby sme hodnoty, ktoré boly vybojované revolúciou,
skutočne zachránili a mravne a duchovne upevnili.
Boj v druhej svetovej vojne o dobytie našej štátnej
samostatnosti z otroctva fašizmu bol nesporne i víťaznou
revolúciou, ktorá nám vytvorila podmienky
pre lepší život. Kto pozorne sleduje cestu, po
ktorej politicky, hospodársky, sociálne a kultúrne
kráčame v našom štáte, s potešením
môže zistiť, že práca, pokrok, napredovanie
sú heslami nášho života. Ak pozeráme
zpät a zvažujeme programové myšlienky, ktoré
sme si vytýčili po oslobodení a v ďalších
rokoch, nemôžeme nezbadať, že tvorcovia Košického
a budovateľského programu našej vlády,
ako aj tvorcovia programu vlády obrodeného Národného
frontu, mali pred očami jasne vyznačené úlohy
a boli rozhodnutí s opravdivým predsavzatím
vyznačené úlohy splniť. Pohľad
na politický vývoj v oslobodenej republike nás
poučuje, že v politickom a verejnom živote v
našom štáte zastávajú a budú
zastávať miesta len ľudia, ktorí revolučné
výdobytky, vykúpené obeťami najlepších
a najpokrokovejších synov a dcér národa,
sú úprimne rozhodnutí brániť
a na nich svorne a družne v úprimnom dorozumení
budovať.
V Košickom vládnom programe takmer prvé miesto
zaujíma stať hovoriaca, ako si vybudujeme našu
brannú moc, čs. armádu. Vyliata krv a obetované
životy našich najlepších, postavených
do zbrane proti zotročiteľom v zahraničnom
a domácom odboji, od začiatku nás zaväzovaly
a zaväzujú vybudovať našu ľudovodemokratickú
armádu ako spoľahlivú ochrankyňu nášho
ľudovodemokratického poriadku voči zahraničným
i domácim nepriateľom. A rovnako tak zaväzuje
nás vybudovať i Sbor národnej bezpečnosti
a Sbor väzenskej stráže ako ozbrojené
sbory. Ak hovoríme o našom oslobodení, je nám
prirodzené zmieniť sa najuznanlivejším
slovom o bratskom Sovietskom sväze, ktorý vykonal
najťažšiu podstatnú prácu v našej
oslobodzovacej borbe. No kedykoľvek hovoríme o československej
armáde, vždy musí byť našou vďačnou
povinnosťou myslieť a hovoriť o veľkom vojenskom
umení, o sebaobetavosti, o slávnom hrdinstve sovietskej
armády, ktorá má rozhodujúce zásluhy
o naše oslobodenie. Pri uskutočňovaní
pevnej programovej línie na úseku budovania našej
čs. brannej moci, je a má nám byť samozrejmé,
že organizačne, výstrojom i výcvikom
opierame sa o sovietsku armádu ako o svoj vzor. Dnes, v
tomto slávnom sbore, po krátkom časovom odstupe,
keď sme odhlasovali už niekoľko zákonných
osnov v súvise s budovaním a organizáciou
našej brannej moci a ozbrojených sborov, najmä
keď sme odhlasovali branný zákon, tvoríme
významný existenčný základ
príslušníkom ozbrojených sborov.
Zákonom o platových pomeroch príslušníkov
ozbrojených sborov dávame konkrétny výraz
i praktickú náplň tej časti vládneho
programu, v ktorej sa hovorí, že hmotné pomery
ozbrojených sborov sa zlepšia. Vláda, plniac
vôľu ľudu, dá armáde všetko,
čo potrebuje; vláda a ľud v štáte
nebudú ľutovať sebaväčších
obetí, kde ich bude treba, menovite keď armáda
svojím rýchlym rozvojom a ľudovo-demokratickou
orientáciou poskytne záruku, že v každej
chvíli bude na svojom mieste a na patričnej výške.
Naše vojsko a vôbec ozbrojené sbory poskytujú
ľudu úplnú záruku v žiadanom smere.
Sú teda splnené podmienky, aby sme v povedomí
istoty spoľahnutia sa na naše ozbrojené sbory
ochotne uskutočnili platový zákon pre vojsko,
SNB a SVS. Vládny návrh zákona rieši
platové pomery príslušníkov ozbrojených
sborov ľudovodemokratickým spôsobom, pri ktorom
sú sociálne a socialistické hľadiská
- hodnotiť a odmeniť schopnosť, spoľahlivosť
a nadovšetko výkon v službe - náležite
uplatnené. Okolnosť, že zákon bude platný
pre vojsko, SNB a SVS, má svoje vážne odôvodnenie.
Ozbrojené sbory v ktoromkoľvek odvetví sú
povolané s rovnakou zodpovednosťou brániť
náš poriadok, naše snaženie, našu prácu,
našu slobodu a štátnu samostatnosť voči
akýmkoľvek nepriateľom, či už domácim
alebo zo zahraničia. Ak sú úlohy ozbrojených
sborov rovnako vážne, zodpovedné a neraz žiadajúce
obete životov, tak sú oprávnené v zásade
i rovnaké práva pre všetkých.
Rámcovou povahou platového zákona vláda
republiky berie na seba úlohu, že sadzby služobných
príjmov a náležitostí sama stanoví.
V rozpočtovom výbore, kde som bol zpravodajcom vládneho
návrhu, obšírne sme sa zaoberali práve
týmto momentom. Konštatovali sme, že výška
nákladov, ktorá vznikne praktickým uplatnením
zákona, nie je dosial známa. Ale je isté,
že vláda bude prihliadať k dielčím
rozpočtom ministerstiev, a to národnej obrany, vnútra
a spravodlivosti, a prípadné zvýšené
nutné úhrady nájde v rozpočtových
úveroch.
Podľa predbežných výpočtov a s
ohľadom na to, že účinok zákona
počne až dňom 1. septembra 1949, predpokladá
sa, že náklad, spojený so zákonom, bude
možno v r. 1949 uhradiť v rámci rozpočtových
úverov príslušných rezortov; v prípade,
že by sa tento predpoklad úplne nesplnil, vláda
si vyžiada pre prekročenie rozpočtu dodatočný
súhlas Národného shromaždenia podľa
§ 8 rozpočtového zákona na rok 1949.
Na rok 1950 sa príslušný náklad zaradí
do rozpočtových návrhov. Takto je zaistený
vplyv Národného shromaždenia na celkový
rozsah výdavkov spojených so zákonom. Naša
vláda, ktorej úplne dôverujeme, bude iste
pokračovať rozvážne pri určovaní
plánov služobných miest ozbrojených
sborov i pri ustálení základného platu
a iných náležitostí pre slušné
postavenie oddaných obrancov republiky a pre vysoký
bezpečnostný záujem nášho štátu.
(Predsedníctvo prevzal podpredseda Komzala.)
Pri tejto príležitosti je zvlášť
vhodné spomenúť, že hoci sledujeme rozumné
úsporné a mierumilovné zretele a nevydávame
na zbrojenie horibilné sumy, ako to robia v západných
štátoch, jednako ochotne a radi dáme našej
brannej moci toľko finančných prostriedkov,
aby sme mali skutočne prvotriednu, moderne vystrojenú
armádu so spokojným mužstvom, poddôstojníkmi
a dôstojníkmi, ako aj spokojný Sbor národnej
bezpečnosti a Sbor väzenskej stráže, ktoré
sa v naprostej oddanosti našej republike postavia neohrozene
a nadšene za vec ľudovej demokracie a socializmu.
Doterajšie skúsenosti s postojom ozbrojených
sborov nám vcelku potvrdzujú ich dobrú orientáciu.
Za 4 roky po oslobodení vyskytlo sa dosť príležitostí,
kedy naše ozbrojené sbory dokázaly, že
si zasluhujú úplnú dôveru pracujúceho
ľudu. Spomíname s úctou, ako statočne
splnil Sbor národnej bezpečnosti svoju úlohu
v boji proti podlým banderovským skupinám
na Slovensku a proti ich nízkym cieľom. Spomíname
s vďakou na postoj našej brannej moci na prelome nášho
politického života vo februárových dňoch
1948. Naše ozbrojené sbory sú organickou súčasťou
nášho pracujúceho ľudu a z duše si
želáme, aby živou súčasťou
zostaly. Ony sú zosobneným výrazom našej
túžby víťazne brániť tento
náš drahý domov. Zodpovednosť za obranu
revolučných výdobytkov zaiste nesieme všetci,
či sme súkromnými osobami, alebo na významných
miestach verejného života, alebo v uniformách
ozbrojených sborov. Chceme spokojne a s povedomím
bezpečnosti budovať svoju domovinu, spolupracovať
so Sovietskym sväzom a ľudovými demokraciami,
čestne a úspešne plniť úlohy v
našom hospodárstve a v našej kultúre podľa
plánu, nateraz podľa plánu päťročnice.
Žiaľbohu, zakiaľ čo my máme úprimné
mierové úmysly a mienime všetko úsilie
venovať pokojnej výstavbe nášho štátu
a zaistiť podmienky šťastia všetkým
pracujúcim ľuďom v našej vlasti, zatiaľ
tak zahraniční, ako aj mnohí pomýlení
domáci neprajníci nášho snaženia
hovoria o novej vojne a znepokojujú náš život.
Nie sme bezradní, ani nie sme naplnení obavami.
Nech nám ale nikto nezazlieva, ak sme obozretní
a pripravení. Naše ozbrojené sbory môžeme
ubezpečiť, že i keď nesú hlavný
podiel úlohy obrany štátu, môžu
svoju povinnosť konať vo vedomí svojej odbornej
a politickej prípravy v tom vedomí, že vo všetkom
pracujúcom ľude tohto štátu majú
pohotovú a neohrozenú zálohu pre prípad
ťažkej chvíle.
Za Klub poslancov Strany slovenskej obrody vyslovujem s navrhnutou
osnovou zákona o platových pomeroch príslušníkov
ozbrojených sborov svoj súhlas a prehlasujem, že
budeme za zákon hlasovať, a vyslovujem i želanie,
aby naše ozbrojené sbory každodenne vzrastaly
v uvedomelej disciplíne vo vedomí národných
a ľudovodemokratických povinností, v utužovaní
vzťahov k slávnej sovietskej armáde a v stálom
chápaní veľkých úloh obrany vlasti,
našej Československej republiky. (Potlesk.)