Pod písm. a) sú uvedené podmienky dosiahnutia
vyššej hodnosti, kedy vojenská osoba konala aspoň
20 rokov riadne a úspešne službu v čs.
brannej moci, pričom na rozdiel od vyššie citovaného
vládneho nariadenia upúšťa sa od podmienky
dosiahnutia veku 60 rokov. Toto dosiahnutie povýšenia
sa tu nijako negeneralizuje a povýšenie bude udeľované
len v prípadoch osobitného zreteľa hodných.
Pod písm. b) spadajú prípady účastníkov
boja za oslobodenie podľa zákona č. 255/46
Sb., čo je ustanovením novým a skutočne
spravodlivým a je to jak v záujme občianskej,
tak i vojenskej morálky. V dôvodovej zpráve
sa uvádza nateraz známy presný počet
prípadov vojenských osôb, určených
k povýšeniu, ktorý počet po preskúmaní
osobitnou komisiou činí u nižších
dôstojníkov a rotmajstrov 144 (z nich 15 mŕtvych),
ďalej 51 štábnych kapitánov a vyšších
dôstojníkov (z nich 23 mŕtvych). Toto ustanovenie
môže sa použiť aj pre prípady doteraz
neznáme. Tu treba pripomenúť, že povýšenia,
prevedené v období partizánskych a iných
bojov za oslobodenie, pokiaľ boly zvláštnou komisiou
prejednané a uznané, ostávajú v platnosti
a nevylučujú možnosť ďalšieho
povýšenia na najbližšiu hodnosť.
Konečne pod písm. c) spadajú tie prípady
zvláštneho zreteľa hodné, kedy vojenská
osoba pri vykonávaní vojenskej služby, spojenej
so zvýšeným ohrozením zdravia alebo
života, utrpela bez vlastnej viny úraz, poškodenie
zdravia a stala sa neschopnou v ďalšej vojenskej službe.
U prípadov, spadajúcich pod písm. b) a c)
nevyžaduje sa podmienka 20ročnej vojenskej služby
ani dosiahnutia veku 60 rokov. Vyplýva to už z povahy
ustanovení, lebo nie je možné neprepožičať
titul vyššej vojenskej hodnosti osobám skutočne
zaslúžilým v bojoch za oslobodenie a tiež
v prípadoch ohrozenia zdravia pri výkone vojenskej
služby len preto, že neslúžily 20 rokov
alebo nedosiahly predpísanej vekovej hranice. Vo všetkých
prípadoch § 2 ostáva branný pomer osôb
tiež nezmenený a povýšenie nezakladá
žiadny nárok na úpravu služobných
a zaopatrovacích platov.
Ďalšie paragrafy osnovy pojednávajú o
kompetencii prepožičiavania vyšších
vojenských hodností, o zániku prepožičania
hodnosti, ako aj o platnosti povýšenia podľa
doteraz platných predpisov.
Vzhľadom k tomu, že predložená osnova zákona
pojednáva o čiste vnútorných záležitostiach
armády a ostatné rezorty štátnej správy
nemôžu mať na nich osobitný záujem,
je prevedením zákona poverený minister národnej
obrany.
Prevedenie zákona nevyžaduje žiadneho nákladu.
Slávne Národné shromaždenie, branný
a bezpečnostný výbor prerokoval predložený
vládny návrh zákona, tlač 323, o prepožičiavaní
titulov vyšších vojenských hodností
na svojej schôdzi dňa 6. júla 1949 a bezo
zmeny ho schválil. Ako zpravodajca branného a bezpečnostného
výboru doporučujem plénu Národného
shromaždenia, aby túto schválilo v predloženom
znení. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Dávám slovo zpravodaji k
odst. 2, jímž je p. posl. Kašpárek.
Zpravodaj posl. Kašpárek: Paní místopředsedkyně,
páni ministři, paní a pánové!
Vládní návrh zákona o platových
poměrech příslušníků ozbrojených
sborů - tisk č. 330, který vám dnes
branný a bezpečnostní výbor předkládá
k projednání, je dalším velmi významných
článkem k vybudování naší
lidově demokratické armády, Sboru národní
bezpečnosti a Sboru vězeňské stráže.
Navrhovaným zákonem mají býti příslušníci
ozbrojených sborů vyňati z dosud jinak platného
zákona č. 103/1926 Sb., který dnes jíž
nevyhovuje, a to jednak tím, že svým zastaralým
pojetím a strukturou neodpovídá dnešnímu
lidově demokratickému zřízení,
a dále proto, že doposud byl jen brzdou úspěšného
vybudování ozbrojených sborů.
Při projednávání tohoto zákona
je nutno zdůraznit, že v tomto případě
nejde o věc novou, nýbrž jen o důsledné
provedení Košického vládního
programu, jenž vydání nového platového
zákona plně uznával, a plnění
budovatelského programu vlády Klementa Gottwalda,
který ve svém prohlášení zvlášť
zdůrazňoval zajištění materiálních
potřeb příslušníků ozbrojených
sborů, aby se tito mohli, jsouce zbaveni tíživých
existenčních starostí, plně věnovat
svému odpovědnému povolání.
Přes to, že potřeba těchto vpravdě
oprávněných požadavků byla obecně
již dříve uznávána, můžeme
k tomuto významnému úkolu přistoupit
teprve nyní, po slavném únorovém vítězství,
kdy pracující lid se stal skutečným
hospodářem v našem státě. Osnova
předloženého zákona je dále významná
tím, že se opírá o slova presidenta
republiky a nejvyššího velitele branné
mocí soudruha Klementa Gottwalda, který na
významném zasedání ústředního
výboru komunistické strany Československa
v listopadu minulého roku ve svém referátu
o významu státního aparátu řekl:
"V únoru se ukázalo, že státní
aparát v tomto smyslu sehrál svou významnou
roli, a bylo to názorným poučením
pro dělnickou třídu, jak ona jakožto
vládnoucí třída má pečovat
o svůj mocensky aparát. A ona o něj bude
muset pečovat velmi svědomitě a velmi pečlivě."
A jestliže jsme, paní a pánové, na základě
těchto slov odhlasovali již několik zákonů,
jež daly základ pro vybudování nových,
spolehlivých a dělnické třídě
oddaných ozbrojených sborů, pak schválením
tohoto návrhu zákona splníme úkol
nejdůležitější. Ukončíme
tím pevný a nekompromisní boj naší
komunistické strany o uskutečnění
další části vládního programu
a zároveň postavíme ozbrojené sbory
na nový, spravedlivý hospodářský
základ, který až do dnešního dne
byl stále otevřeným a živým problémem.
Tento zásadní požadavek urychleného
uspořádání finančních
poměrů příslušníků
ozbrojených sborů vystupuje do popředí
zvláště nyní, to jest právě
v době stále se zostřujícího
třídního boje, ve kterém jsou na příslušníky
ozbrojených sborů kladeny stále větší
a odpovědnější úkoly jak politické
tak i odborné, kdy tyto sbory stále ještě
budujeme a posilujeme zejména tím, že při
stále ještě probíhající
očistě přijímáme do jejich
řad nejlepší a nejuvědomělejší
příslušníky dělnické třídy.
Jsou to vesměs kvalifikovaní a dobře placení
dělníci, jejichž průměrná
měsíční mzda značně
převyšovala služné, jež dosud mohou
obdržet za nebezpečnější a odpovědnější
službu v ozbrojeném sboru.
Na základě těchto poznatků a skutečností,
které značně ztěžovaly situaci
v ozbrojených sborech, byl právě vydán
vládní návrh zákona tisk 330, jehož
účelem je, aby všechny tyto nedostatky odstranil
a napravil křivdy, které byly napáchány
zvláště na těch nejmenších
a nejmladších příslušnících.
Předložený návrh zákona vychází
ze zásad našeho plánovaného hospodářství
a budovatelských úkolů. Je to zákon
nového typu a v otázce platové je vpravdě
revoluční. Při honorování všech
příslušníků sboru se uplatňuje
socialistická zásada: Každému podle
jeho práce a výkonu.
Zákon byl postaven na těchto zásadách:
Plně se v něm uplatňuje heslo, že lidová
demokracie lidi spojuje. Je společný a platí
pro všechny ozbrojené složky. Tímto opatřením
navždy mizí stará nevraživost a touha
po nadřaděnosti jednoho sboru nad druhým,
jak ji záměrně dovedli pěstovat kapitalisté
za první republiky, aby v případě
potřeby mohli použít jednoho sboru proti druhému.
Zákon je rámcový a proto obsahuje jen hlavní
zásady, v nichž nejsou uváděny žádné
sazby služebních příjmů, jako
tomu bylo dříve. Vláda se zmocňuje,
aby podle celkové cenové hladiny a potřeb
kádrů sama stanovila výší základního
platu a ostatních přídavků. Tímto
ustanovením se dostává zákonu náležité
pružnosti, která bude prospěšná
jak pro zajištění státní bezpečnosti,
tak i pro samé příslušníky ozbrojených
sborů, kteří na jeho podkladě se stanou
samostatnými, na nikom nezávislými orgány
našeho lidově demokratického státu a
skutečnou ozbrojenou pěstí dělnické
třídy.
Jako jeden z příslušníků těchto
sborů pevně věřím, že
na základě tohoto zákona se nám podaří
plně potřít zbytky úplatkářství
a korupce, které se ještě tu a tam jako přežitek
kapitalistického hospodářství objeví.
Osnova vychází ze zásady sovětského
vzoru. Zavádí systém plánování
služebních míst, který bude nejdůležitějším
prostředkem k regulování početních
stavů, a uskutečnění systému
odměn za funkce. Zákon zavádí systém
odměn za vyšší výkony, který
se již plně osvědčil v našem hospodářství
a v národních podnicích. Tímto opatřením
má ještě vyniknout snaha o zvýšení
produktivity práce v oboru bezpečnosti a příslušníci
sborů mají tak býti povzbuzeni k ještě
větší výkonnosti.
Ustanovení prvního oddílu zákona se
týká jen vojenských osob z počtu mužstva.
Jsou v něm upraveny peněžní a naturální
náležitosti mužstva a poddůstojníků
v základní službě, dříve
presenční, dále elévů, dorostenců,
učňů a žáků, kteří
podle § 1 nejsou vojenskými osobami a proto se pro
ně zavádí společný název
vojenští chovanci.
Jednou ze zvláštností zákona je, že
pro mužstvo i poddůstojníky základní
služby je pamatováno na odměnu, když zastávají
místo plánované pro důstojníky
nebo poddůstojníky vojska z povolání.
Odměna se nazývá zástupné a
jistě ji všichni můžeme přivítat
jako jeden z mnoha výchovných prostředků
k získání zájmu vojenských
osob základní služby o odpovědnější
službu na místech nižších velitelů
a tím i jako prostředek k výchově
kádrů pro dobu branné pohotovosti.
V § 12 se vypočítává, co všechno
bude tvořit nový služební příjem
příslušníka sboru. Jeho nejdůležitější
složkou bude základní plat, ve kterém
vedle výchovného budou zahrnuty všechny dosavadní
příjmy, jako činovné, služné,
platový přídavek, vojenský nebo četnicky
přídavek a dosavadní platová úprava.
Základní plat bude pro všechny složky
stejný. Zásadně se bude řídit
podle hodnosti, a to bez zřetele na vzdělání,
na zařadění do služebních kategorií
a oborů. Zvyšovat se bude podle počtu odpracovaných
let. Dosavadní platové stupnice a třídy,
které byly stanoveny ne podle práce, nýbrž
podle ošoupaných kalhot, se ruší. Tím
budou odstraněny poslední zbytky starého
způsobu služby. Ve sborech nám vznikne skutečná
jednota, a to především jednota na poli skutečné
práce, která je prvním předpokladem
každého úspěchu.
Pro ty osoby, které - nehledě na hodnost - budou
v ozbrojených sborech zastávat důležitá
velitelská, řídící nebo kontrolní
místa, zavádí zákon funkční
přídavky. Přídavky budou mimo základní
plat zvláštní odměnou za zvýšený
výkon. Pro výkon služby, která vyžaduje
zvláštní námahy nebo klade na příslušníka
sboru zvýšené požadavky, stanoví
se služební přídavky. Zákon nezapomíná
ani na vypořádání se s cizími
názvy. Místo nečeského slova "žold"
zavádí se česky výraz "služné"
a pro vojenské chovance "kapesné".
Ustanovení oddílu šestého, vyplývající
z jednotnosti sborů, týká se pouze příslušníků
Sboru národní bezpečnosti a Sboru vězeňské
stráže. Podle něho, stejně jako u armády
podle zákona č. 44/1949 Sb., se ruší
gážisté mimo služební třídy
a místo nich se zřizuje sbor strážmistrů
Sboru národní bezpečnosti a vězeňské
stráže.
V důsledku toho upravuje se také počet hodností
u Sboru národní bezpečnosti. Místo
dosavadních čtyř stupňů zavádějí
se pouze tři stupně, a to strážmistr,
štábní strážmistr a vrchní
strážmistr. Tímto novým ustanovením
se ruší hodnost praporčíka a o jejich
zařazení rozhodne ministr vnitra.
Ustanovení tato platí obdobně i pro příslušníky
Sboru vězeňské stráže. Pokud
se týče dosavadních úředníků
Sboru vězeňské stráže, budou
podle zákona jednotlivě převedeni do stavu
důstojníků vězeňské
stráže.
Vzhledem k tomu, že ozbrojené sbory musejí
být složkou výkonnou, stanoví se v §
41, na jakém podkladě a za jakých podmínek
mohou být příslušníci ozbrojených
sborů převáděni do civilního
zaměstnání vlastního nebo do jiného
oboru veřejné správy a kdy zase naopak i
civilní státní zaměstnanci mohou být
převedeni do SNB a SVS.
Pro ženy jako příslušnice ozbrojených
sborů platí ustanovení § 44, ve kterém
se říká, jakým způsobem bude
upraven jejich služební příjem v době
těhotenství a mateřství.
Ostatní ustanovení zákona jsou naprosto jasná,
takže nepotřebují zvláštního
odůvodnění.
Paní a pánové, nakonec mi dovolte, abych
s tohoto místa jménem všech příslušníků
ozbrojených sborů poděkoval naší
vládě, jednotlivým resortům, ministrům
ozbrojených sborů a zvláště naší
ochránkyni a záštitě, komunistické
straně Československa, za jejich velikou péči,
kterou nám dosud věnovali, aby dnes při tak
významné příležitosti zároveň
přijali naše soudružské ujištění,
že všichni příslušníci očištěných
ozbrojených sborů zůstanou věrni zásadám,
za které pod vedením komunistické strany
v těsném spojení s pracujícím
lidem v únoru minulého roku bojovali a slavně
zvítězili. (Potlesk.)
Branný a bezpečnostní výbor podrobně
projednal ve své schůzi konané dne 6. července
t. r. vládní návrh zákona o platových
poměrech příslušníkům
ozbrojených sborů, tisk 330, a taktéž
rozpočtový výbor ve své schůzi
konané dne 7. července 1949 vzal usnesení
výboru branného a bezpečnostního za
své. Oba výbory, jak vidno ze zprávy tisk
336, provedly některé menší změny.
Zvláště bych chtěl upozornit plenum
na doporučení těchto výborů
příslušným resortním ministrům,
týkající se započitatelnosti let pro
výsluhu u těch příslušníků
ozbrojených sborů, kteří do ozbrojených
sborů teprve vstoupili.
Navrhuji, aby plenum slavného Národního shromáždění
schválilo osnovu zákona tak, jak je uvedena ve zprávě
výboru branného a bezpečnostního,
tisk 336. (Potlesk.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná:
Nyní přistoupíme ke společné
rozpravě. Přihlášeni jsou tito řečníci:
pp. posl. Pavel, Žiak, Jan Sova, Šalgovič
a ing. Novák.
Dávám slovo prvnímu řečníku,
panu posl. Pavlovi.
Posl. Pavel: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Projednávaná osnova platového zákona
armády, Sboru národní bezpečnosti
a Sboru vězeňské stráže, která
má položit základy nové platové
politiky v těchto složkách, má veliký
význam pro vnitřní i vnější
ochranu našeho státu vůbec, jakož i pro
budování ozbrojených složek zvláště.
Tento zákon má odstranit ustanovení zákona
z roku 1926, č. 103 Sb., který nevyhovuje nejen
z důvodů formálně technických
a administrativních, ale je především
v rozporu se zásadami naší mzdové politiky,
ba možno říci, že jeho zásady jsou
v rozporu s lidově demokratickým zřízením.
Nežli přijdu k hodnocení zákona, chtěl
bych jako člen ozbrojených složek poukázat
na to, za jak rozdílných podmínek je projednáván
dnešní platový zákon proti zákonu
z roku 1926. Není sporu o tom, že úprava
platových poměrů příslušníků
ozbrojených složek se děje za podmínek
všeobecného zvyšování životní
úrovně pracujícího lidu. Dochází
k snižování cen životních potřeb,
zvýšené požadavky pracujících
jsou kryty zvyšující se výrobou, trh
je zásobován stále větším
množstvím spotřebního zboží.
Peníze i bodové poukazy, které pracující
dostávají, mají stále vyšší
reálnou hodnotu.
Naše vláda usnesením z června t. r.
zajišťuje rolníkům jejich právo
na slušnou životní úroveň tím,
že jim zaručuje odběr všech zemědělských
produktů a u některých druhů dokonce
zvyšuje ceny. Údernické hnutí, snižování
norem, pracovní elán pracujících pomohl
nám k tomu, že ceny na volném trhu mohly být
citelně sníženy, stoupá jakost zboží
a tak dochází ke stále postupujícímu
zhodnocování platů.
Jaký je to rozdíl proti poměrům, které
vládly v naší republice, když byl projednáván
zákon č. 103 z r. 1926 o platech státních
a veřejných zaměstnanců! Projednávání
platového zákona probíhalo tehdy v ovzduší
útoků vládnoucích stran na životní
úroveň všeho lidu. Deflační politika
ministra financí Rašína přesunuje
břemena hospodářské rekonstrukce na
bedra pracujícího lidu, při čemž
astronomické zisky válečných zbohatlíků
nejen že jsou nedotčeny, ale naopak se zvyšují.
V této době, kdy podle úřední
statistiky milion dělníků nevydělávalo
více nežli 100 Kč týdně a kdy
896.000 dělníků pobíralo na týdenní
mzdě mezi 100 až 150 Kč měsíčně,
předložila vládnoucí buržoasie
parlamentu návrh zákona o zavedení cen na
zemědělské produkty, kterými byly
zdraženy nejdůležitější životní
potřeby o 20%, a dále postavila na pořad
dne zdražení cukru, lihu, nájemného
a železniční dopravy.
Projednávání platového zákona
se dělo v době, kdy byl prováděn útok
na životní úroveň našeho lidu.
V těch dnech dochází k demonstracím
pracujících v Praze i v jiných městech.
Policie používá obušků, na demonstranty
útočí jízdní čety a
bylo použito i střelných zbraní. Při
srážkách jsou desítky těžce
i lehce zraněných. V této atmosféře
byl projednáván zákon, který má
dnes být pro příslušníky ozbrojených
sborů zrušen. Na jedné straně se mělo
dostat veřejným zaměstnancům několika
stovek, zatím co zdražením životních
potřeb se jim z kapes vytáhlo daleko více.
Na jedné straně byla budována ozbrojená
část státního aparátu, ale
použito jí nemělo být a nebylo proti
skutečným nepřátelům ČSR,
ale proti pracujícím lidem našeho státu.