Posl. dr Bláha: Pane místopředsedo, paní a pánové!

Předložený návrh zákona o Státním zdravotnickém ústavu znamená důležitý a zásadní bod ve výstavbě našeho socialistického života. Třebaže Státní zdravotnický ústav republiky Československé už existuje 25 let a byl později doplněn sloučením s dalšími vědeckými ústavy - jako ústavem pro zkoumání potravin, ústavem veterinářským a ústavem pro výzkum léků - nevytvořil to, co bylo tehdy očekáváno. Největší jeho část totiž tvořil ústav pro výrobu léčivých ser a tak se postupně stával ústav, původně vědecký a badatelský, výrobním zdravotnickým podnikem.

Socialistická zdravotnická politika a socialistické nazírání na vědu a vědecký výzkum vycházejí z naprosto jiného stanoviska, než tomu bylo za řádu liberalistického a kapitalistického. Liberalismus a kapitalismus také podporovaly vědu a jiné hodnotné stránky lidského ducha, ovšem k tomu, aby proslavily režim a přinášely výsledky a hlavně hmotný prospěch určitým omezeným třídám a jedincům. Ve veliké většině - tak jako v umění, "umění pro umění" - se stávala i věda sama o sobě účelem. Ale velmi často dovedla i věda sloužit tomu, kdo ji platil. Už v první světové válce jsme se přesvědčili o tom, jak nejkrásnější výtvory lidského ducha, jak milionová práce lidí kteří pracovali, studovali a snažili se o to, aby udělali lidem svět krásnější a život na světě lepší, se postupem stávaly najednou zbraněmi k ničení lidských životů a hodnot lidské práce. Přesvědčili jsme se potom také, že vlastně celá lidská věda a umění a všechny duchovědné obory byly přímo zasazeny do válečného stroje. A tenkrát, když jsme se vraceli z front první světové války, jsme my, lékaři, byli pyšni na to, že jediní jsme nezradili. Ať to byl přítel nebo nepřítel, kdo tenkrát potřeboval pomoci, tomu jsme vždy podávali svou pomocnou ruku.

Proto jsme byli překvapeni a bezradní teď v druhé světové válce, když kapitalismus vykvetl nejjedovatějším květem ve formě fašismu a nacismu, když jsme viděli, že ne na frontě proti nepříteli se zbraní v ruce, který usiloval o bezživotí, ale daleko v zápolí a závětří, na universitách a klinikách, v laboratořích a pracovnách velkého chemického farmaceutického průmyslu ne negramotní primitivové, ale učenci, universitní profesoři, lékaři, chemici, inženýři, techničtí a tovární ředitelé plánovitě a úmyslně připravovali zhoubu a trápení desítek a statisíců, ba milionů lidí, kteří už jim ani nebyli nepřáteli, ale kteří už byli jako bezbranní svázaní za mřížemi a dráty určováni k jejich t zv. vědeckým pokusům. A přece tyto oběti a provozovatelé těchto pokusů stáli jako koryfejové na titulních stránkách největších nacistických děl, jakožto největší mohykáni fašistické a nacistické kultury. Když jsme potom hodnotili výsledky této vědy v mezinárodních procesech r. 1945 a 1947, viděli jsme, že všechno to, co bylo zvrácením a scestím r. 1945 - kdy tehdejší nacističtí političtí a vojenští vůdcové vycházeli s těžkými tresty za svou zradu lidstva - 1 nebo 2 roky na to vypadalo to tak, že zrádcové vědy a lidské kultury měli stovky a tisíce obhájců a stovky a tisíce polehčujících důvodů se všech stran západního kulturního světa. Profesor Thomayer ještě před první světovou válkou v dobách našeho mládí nám vždycky vykládal, že mezi slovanským pojetím vědy a vědou ostatní je jeden podstatný rozdíl, že na západě považují člověka za předmět vědy, kdežto u nás je vždycky člověk podnětem vědy. To jsme poznali teprve právě na této vědě na scestí a ani medicina nezůstala ve druhé světové válce výjimkou, jak tomu bylo ve světové válce prvé.

V socialismu a lidové demokracii naproti tomu chceme, aby všechny pokroky lidského ducha, nové moderní vymoženosti a vědecké vynálezy byly především a vlastně výlučně určeny jen pro lepší život a šťastnější budoucnost všech lidí bez rozdílu. Proto studují, namáhají se, bádají desetitisíce a statisíce nejlepších mozků, k tomu pracují miliony lidských rukou. Bádání a vědecký výzkum práce v oboru lidského zdraví v boji proti všem nebezpečím lidského zdraví a života je jistě jedna z nejdůležitějších prací v socialistické společnosti, protože bez zdraví není štěstí ani radosti z práce ani výsledků práce. Proto také Státní zdravotnický ústav může mít jako ústav výzkumný a vědecký v našem socialistickém budování své pravé umístění a poslání jedině tehdy, když bude v bezprostředním styku s lidem, lidu bude sloužit a z potřeb širokých vrstev pracujících bude čerpat své podněty. To je úkolem navrženého zákona a Státním zdravotnickém ústavě. Jde tu o rozsáhlou práci při výzkumu podmínek, původu a možností obrany lidského zdraví a života, tak jak se jeví nejen v laboratořích a vědeckých ústavech, nýbrž přímo mezi lidem v terénu, na jeho pracovištích, v jeho bydlištích, ve školách a všude, kam člověk přichází. Tento nový vědecký ústav, který bude mít své pobočky ve všech krajích republiky, bude také daleko pohyblivější než dosavadní ústavy v Praze a v Bratislavě. Bude moci zakročovat, bádat, zkoumat a přinášet nové podněty ze všech krajů republiky. Víme velmi dobře, že každý náš kraj má kromě společných nebezpečí a výhod lidského zdraví a života i své individuální podmínky, své zvláštní regionální bolesti a zdravotnické starosti. To bude speciálním úkolem všech odboček v jednotlivých krajích a výsledky těchto bádání budou pak vědecky zpracovávány a soustřeďovány, zkoumány a vědecky zhodnocovány pro všechny v centrálním ústavu. Výzkum a kontrola všech léků, ať jsou vyráběny kýmkoliv, znamená zároveň záruku objektivního a vědeckého výzkumu, znamená nezávislost, ne jako tomu bylo dosud, kdy tyto věci byly závislé na továrnách a obchodním zájmu a podnikání výrobce a vydavatele. I zde, stejně jako při výzkumu a kontrole prostředků výživy a oddělení veterinářském, bude především stát zájem spotřebitelů v popředí a zájem lidu bude hrát rozhodující roli. Vytvoříme tak nové formy naší dietetiky a z každodenního pozorování mezi jednotlivými pracujícími třídami a stavy budeme usměrňovat naši potravinářskou distribuci a výrobu na podkladě přísně vědeckém a badatelském.

Největší význam nového zdravotnického ústavu bude však nejen v boji s epidemiemi, nýbrž i v t. zv. obecné hygieně, t. j. v novém zdravotnickém způsobu života všech pracujících vrstev. Znamená to neustálou práci a studium přímo mezi lidem, pozorování a kontrolu v továrnách a v závodech v úřadech,ve školách, na venkově, v obydlích, zkoumání všech prostředků a předmětů, s nimiž lidé přecházejí do styku a kde je všude možné ohrožení lidského zdraví a nerušeného vývoje pracujícího života.

Jaký bude význam této obecné hygieny i pro naše socialistické technické plánování v průmyslu, obchodu a hlavně v budování našeho bydlení, komunikací atd., je jistě samozřejmé.

Státní zdravotnické ústavy budou vlastně vědeckými odděleními Ústavu národního zdraví, budou zkoumat, bádat, ověřovat a potvrzovat výsledky preventivní poradenské péče, plánovat, připravovat možnosti a prostředky nápravy a správného léčení v ambulatóriích a v nemocnicích, budou pravou rukou veřejného zdravotnictví ve všech krajích a potřebnou vědeckou součástí našich vysokých škol a vědeckých institucí v centrálách. Konečně znamená každý Státní zdravotnický ústav nové středisko pro výchovu dnešních nedostatečných kádrů zdravotnického personálu všeho druhu a další školení všech pracovníků ve veřejném zdravotnictví, národním pojištění, v závodech i v obcích. Teprve nyní se budou moci státní zdravotnické ústavy věnovat pilně této práci, nezatíženy výrobou léčivých látek a prostředků, která je tímto zákonem od nich odpojena a zařazena mezi státní farmaceutické podniky jako výroba ostatních léků a léčivých prostředků.

Osnova zákona o Státním zdravotnickém ústavu znamená dále, že věda - v tomto případě lékařská - a vědecká zdravotnická péče musejí jít z center mezi lid. Nemají být už uzavřeny do temných a isolovaných zdí středověkých universitních řádů, nemají být omezeny na úzkou vrstvu šťastných lidí, kteří buď měli na to peníze nebo měli to štěstí, že bydleli v universitním městě nebo v jeho blízkosti a mohli se tudíž prakticky podílet na výsledcích nejnovějších lékařských výzkumů a vědecké práce. Socialismus nezná mezi lidmi rozdílu, ať žijí ve městě nebo na venkově, ve středu státu nebo v pohraničí. Chce, aby se všem lidem dobře dařilo podle toho, jak si toho zasluhují svou prací pro národní celek. Chce, aby se každý člověk podílel na výsledcích práce a studia našich nejlepších duchů, kteří pracují, aby pomáhali zachraňovat zdraví a lidské životy a aby ulehčovali smutný osud lidí, postižených chorobami. Každá práce, a socialistická práce zvlášť, musí být podepřena prací vědy a vědeckým výzkumem, tím více ovšem naše práce zdravotnická. Dialektický socialismus je socialismem vědeckým, který využívá na každém kroku a důsledně všech výsledků vědy, všech kladných hodnot lidské práce fysické i duševní, aby rozmnožoval statky, blahobyt a štěstí lidí. K tomu patří také lidské zdraví. Proto jako socialisté a komunisté vítáme tento zákon, který má pomáhat všem našim vrstvám bez rozdílu, ne jako tomu bylo dříve pouze bohaté a privilegované menšině, nýbrž všem, nejenom těm, kteří si to mohli dovolit nebo zaplatit, všem, bez rozdílu krajů a území našeho státu. Přejeme si, aby všechna nová naše vědecká zdravotnická centra našla dostatek uvědomělého, věci oddaného a odborně schopného personálu, který by vybudoval všechna plánovaná zařízení tak, aby se stala důležitými pilíři národního zdraví ve všech krajích naší republiky a ještě důležitějšími sběrnými stanicemi nových poznatků, podnětů, výsledků práce pro blaho všech a pro další pokrok naší zdravotnické a lékařské vědy.

Současně tvoří tento zákon další pilíř a milník naší mírové politiky v době, kdy na západě a všude jinde ve světě jest dále věda zapřahována do vytváření a vymýšlení nových zdrojů a zbraní proti budoucím nepřátelům. Jenom věda ruku v ruce s potřebami a zájmy lidu může mít svůj plný význam a uvaruje se scestí, na jakém se octla za liberalismu a kapitalismu. Jenom tenkrát může dojít také plného uznání a plných výsledků.

Vycházeje z tohoto poznání a přesvědčení, bude klub poslanců komunistické strany Československa s radostí hlasovat pro navrhovaný zákon. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak (zvoní): Ku slovu sa už nikto nehlásí, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi, posl. dr Káclovi.

Zpravodaj posl. dr Kácl: Vzdávám se slova.

Podpredseda Žiak: Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien textových?

Zpravodaj posl. dr Kácl: Nejsou.

Podpredseda Žiak: Pristúpime k hlasovaniu.

Osnova má 11 paragrafov, nadpis a úvodnú formulu.

Pretože niet pozmeňovacích návrhov, dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy výborovej. (Námietky neboly.)

Námietok niet.

Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona, to je s jej 11 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou podľa zprávy výborovej, nechť zdvihne ruku! (Deje sa.)

To je väčšina. Tým Národné shromaždenie prijalo túto osnovu zákona podľa zprávy výborovej.

Tým je vybavený denný poriadok schôdze.

Oznamujem, že sa predsedníctvo uznieslo, aby budúca schôdza bola zvolaná písomne alebo telegraficky.

Končím schôdzu.