Na zdravotnictví věnujeme rok od roku také více peněz. Ve státním rozpočtu na rok 1949 je pamatováno na zdravotnictví částkou 5.630,450.000 Kčs, což činí přes 6 % celkového státního rozpočtu. I když to není ještě tolik, kolik by mělo být, totiž 10 %, vidíme, že je to proti loňskému rozpočtu téměř o 3 miliardy více. Je nesporné, že se vzrůstající hospodářskou prosperitou budou se položky na zdravotnictví ještě stupňovat.

O zdravotnictví pečují u nás v podstatě tři zařízení. Na prvém místě ministerstvo zdravotnictví jakožto nejvyšší zdravotnická instance, instituce řídící, plánovací a kontrolní. Mimo tuto svojí činnost se zabývá konkrétní zdravotní péčí, a to prostřednictvím zdravotních referátů krajských a okresních národních výborů, zestátněných nemocnic a lázní a zdravotnických zařízení národního pojištění.

Jinou zdravotnickou institucí jsou zdravotnické školy všech typů, v čele s lékařskými fakultami humánními i veterinárními. Úkolem všech je školit zdravotníky všech typů. Úkolem vysokých škol zdravotnických je vedle toho ještě vědecký výzkum.

Třetí zdravotnickou institucí je Státní zdravotnický ústav, jehož úkolem podle zákona je výzkum a průzkum, t. j. vědecký výzkum resortní, a dále speciální výchova zdravotnických osob, zdravotnická výchova a zdravotnická propaganda. Od vzájemné spolupráce všech těchto tří složek očekáváme veliký prospěch pro naše zdravotnictví zaměřené na péči o zdraví všeho živého.

Zákon o Státním zdravotnickém ústavu má 11 paragrafů. V § 1 se konstatuje sloučení dvou dosavadních ústavů, pražského a bratislavského, v ústav jeden. V § 2 jsou vyjmenovány úkoly ústavu. V § 3 se pojednává o tom, kde je hlavní ústav, kde je oblastní ústav pro Slovensko a kde se zřizují pobočky. V § 4 se pojednává o tom, že ústav hlavní, oblastní i pobočky se člení podle hlavních oborů své činnosti na odbory, které jsou po odborné stránce řízeny samostatně. Odbory mají ještě potřebný počet oddělení.

V čele hlavního ústavu a ústavu oblastního jsou ředitelé, které ustanovuje ministr zdravotnictví. Přes to, že je jim vyhrazena jen pravomoc administrativní a hospodářská, musí být odborníky, aby mohli řádně vykonávat svoji funkci a zejména, aby mohli správně posoudit potřeby ústavu jako celku. Ministerstvo zdravotnictví podle § 4 také zabezpečí vhodnými opatřeními, aby jednotlivé odbory postupovaly jednotně. V § 5 se určuje, že zaměstnanci ústavu tvoří samostatný osobní stav, a o jejich služebních a platových poměrech platí předpisy o příslušné kategorií státních zaměstnanců. Asistenti ústavu jsou postaveni na roveň vysokoškolským asistentům. V § 6 se určuje, že podrobné předpisy o organisaci a správě ústavu vydá ministr zdravotnictví, v § 7, že ústav může provádět rozbory také pro jiné právnické a fysické osoby než ministerstvo zdravotnictví, a to za úplatu, a v § 8, že ústav je podřízen ministerstvu zdravotnictví. §§ 9, 10 a 11 se zabývají formálnostmi. Zákon nabude účinnosti dnem 1. dubna 1949 a provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády. Tolik znění zákona.

Každý zákon je doprovázen prováděcím nařízením. V návrhu zákona o Státním zdravotnickém ústavu se pamatuje na provádění zákona zvláštním § 6, podle něhož bude vydán zvláštní organisační řád, kterým budou přesně vymezeny úkoly, které ukládá Státnímu zdravotnickému ústavu zákon. Zákon zajišťuje ústavu tělo, organisační řád mu dodává krve, vdechne mu život. Na tomto organisačním řádu záleží velmi mnoho. On teprve zajistí skutečný chod ústavu, on zaručí efekt jeho práce. Jednalo by se nám o předloze zákona lépe, kdybychom už dnes znali podrobné znění organisačního řádu. Mám k němu některé podněty.

Zákon nestanoví počet odborů, ačkoliv § 2 naznačuje, že jich bude pravděpodobně 6. Považuji to za lepší řešení než to, které bylo v zákoně dřívějším, protože práce bude soustředěnější. Chtěl bych však při této příležitosti upozornit na resoluci zdravotnického výboru Ústavodárného Národního shromáždění ze dne 27. ledna 1948, která byla přijata při projednávání zákona o potírání nemocí přenosných na lidi a kterou se ministerstvu zdravotnictví ukládá, aby se staralo o vybudování vědního odboru fytomedicinského, jehož působností by byla péče o zdraví rostlin v souvislosti se životem lidí a zvířat. Ministerstvu zdravotnictví byl touto resolucí přímo uloženo uplatnit tento obor jako třetí medicinský obor při práci Státního zdravotnického ústavu. Připomínám tuto resoluci a žádám, aby při sdělávání organisačního řádu byl k ní vzat zřetel.

Ačkoliv se už v zákoně rýsuje 6 odborů Státního zdravotnického ústavu, zákon se vyhýbá jejich výslovnému uvádění, počítaje obezřetně s tím, že zdravotnictví má nekonečné vývojové možnosti a že v budoucnosti se mohou vyskytnout problémy, které by nebylo možno řešit v rámci žádného z dosavadních odborů a pro které bude nutno případně zřídit odbor zvláštní. Počítá-li s touto okolností zákon, je třeba, aby s ní počítal také organisační řád.

Organisační řád bude muset vyřešit také postavení nového ředitele. Říkám "nového" proto, že jeho oborem bude především administrativa a hospodářství ústavu, zatím co věci odborné budou si řešit přednostové jednotlivých odborů sami. Je to novum proti dosavadnímu stavu, kdy ředitel byl sice také odpovědný za administrativu a hospodářství, ale především řídil ústav po stránce vědecké a odborné a také byl za práci ústavu po této stránce odpovědný. Jsou důvody pro to, aby tak zůstalo i nadále, a jsou také důvody proti Zdravotnický výzkum, i když je mnohotvárný a vyžaduje vyhraněných specialistů, potřebuje také koordinace a jednotného řízení. To jsou důvody pro. Práce Státního zdravotnického ústavu rozrostla se do takové šíře a hloubky, že na ni sotva může stačit jedna osoba a že vedle velkých úkolů administrativních a hospodářských se sotva může věnovati také otázkám vědeckým a odborným. To jsou důvody proti.

Osnovatelé zákona uznali důvody proti za závažnější nežli důvody pro. Sociálně-politický a zdravotnický výbor po rozpravě koncepci zákona, určující řediteli úkoly administrativní a hospodářské, přijal. Očekává však, že ministerstvo zdravotnictví učiní všechna opatření, a § 8 zákona je k tomu přímo zavazuje, aby oslabení funkce ředitelské neznamenalo oslabení celistvosti Státního zdravotnického ústavu. I na to musí pamatovati organisační řád.

Přes to, že řediteli se vyhrazuje kompetence ve věcech administrativních a hospodářských, přece jen se od něho vyžaduje, aby byl odborníkem a jistě i budoucí praxe povede k tomu, že osoba ředitele bude stanovena z přednostů některého odboru a organisační řád mu jistě umožní, aby mohl býti iniciativní i ve věcech vědeckých a aby zejména mohl zasahovati tam, kde by činnost jednotlivých odborů nebyla dosti koordinována, a aby mohl býti zejména iniciativní při řešení nových problémů a při eventuálním zřizování nových odborů tak, jak to může být dobou žádáno.

My, jejichž životním posláním a povoláním je věnovat se vědě, vítáme, že vědě se dostává teprve v novém socialistickém společenském řádu náležitého místa a uplatnění. Veškerá organizace našeho života, dění hospodářské i kulturní, se opírá o vědecké poznatky. Jedině to, co lze vědecky odůvodnit a co lze vědecky podepřít, je a bude, zejména v budoucnosti, uváděno ve skutek. Věda přestává být soukromým potěšením vědců, přestává sloužit také hospodářským zájmům a je-li něčemu podřízena a musí-li něčemu sloužiti, tedy je podřízena celku a musí sloužiti blahu lidstva.

Z tohoto změněného poslání vědy vyplývá i změněný postoj a vztah veřejnosti, společnosti a státu k vědě. Také vědec je dělníkem a z užitečných dělníků tím nejužitečnějším. V přítomné době především vědec-technik a vědec-biolog, v budoucí době každý vědec, i ten, který se zabývá nejabstraktnější vědou. Vědec musí být ve své práci a ve svém snažení také náležitě podpořen. Musí být vybaven věcným zařízením a musí být zabezpečen také hmotně. Kolik vědců muselo v minulé době zběhnout od své vědy proto, že museli být také nějak živi a že jim tato věda živobytí nezabezpečovala.

Na historii Státního zdravotnického ústavu jsme ukázali, jak mnoho skutečně talentovaných vědců se nemohlo pro nedostatečnou podporu rozvinout a jak také práce tohoto ústavu nemohla býti z těchto důvodů konána v tom rozsahu, jak ji původní zákon určil a jak ji také předpokládal.

Přijímáme dobrý zákon, jeho provedení však záleží na lidech. Aby se zákon mohl stát skutečně živým činem, je třeba, abychom krásné prostory Státního zdravotnického ústavu naplnili osobami se skutečně žhavým vědeckým zájmem, solidním vzděláním, odpovědností vůči celku, a abychom tyto osoby také hmotně plně zabezpečili. Jen tak se stane z dobrého zákona také dobrý skutek.

Sociálně-politický a zdravotnický výbor projednal osnovu vládního návrhu zákona o Státním zdravotnickém ústavě ve své schůzi konané dne 15. února 1949, po všeobecné i podrobné rozpravě provedl v osnově některé změny tak, jak jsou uvedeny v tištěné zprávě, a doporučuje poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o Státním zdravotnickém ústavu ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: K tejto veci sú prihlásení rečníci, zahajujem preto rozpravu.

Rečníkmi sú posl. Vodáček a dr Bláha.

Prosím p. posl. Vodáčka, aby sa ujal slova.

Posl. Vodáček: Paní a pánové!

Pan zpravodaj dr Kácl podrobným a vyčerpávajícím způsobem nám zdůvodnil význam dnes projednávané osnovy zákona o Státním zdravotnickém ústavu. Tímto zákonem dáme našemu lidu opět jeden z těch dobrých zákonů, kterým krok za krokem zdokonalujeme službu zdraví všeho občanstva naší republiky. A bylo-li s této tribuny při nedávno projednávaném státním rozpočtu na rok 1949 opětovně zdůrazňováno, že na zdravotnickou péči přispívá naše lidově demokratická republika hřivnou opravdu největší, pak chceme v této tradici dobré a účinné služby pokračovati systematicky dále, abychom měli národ opravdu zdravý a odolný.

Státní zdravotnický ústav, jak již bylo řečeno, není ovšem novinkou, kterou zavádíme teprve nyní. Máme opravdu vzorně vybudovaný a vedený ústav v Praze na vinohradech, vzniklý brzy po prvé světové válce. Tehdy zdravotničtí činitelé našeho státu pociťující potřebu toho střediska, o které se opírala práce veřejné zdravotní správy, nalezli oporu, jak zdůraznil již pan zpravodaj, v morální a vydatné hmotné pomoci Rockefellerovy nadace, o jejíž zájem se zasloužila paní dr Alice Masaryková, a společnou prací zdravotníků, ministrů i poslanců Národního shromáždění došlo tak k založení zdravotního ústavu na zákonném podkladě. A tak již dne 12. října 1925 byl u nás odhlasován zákon č. 218, jímž byl konstituován Státní zdravotní ústav, dobře finančně dotovaný a vhodně umístěný na Vinohradech, v jedné z nejzdravějších částí Prahy, obklopený zahradami.

Snahou iniciátorů tohoto ústavu bylo vytvořit z něho předpoklad pro praktickou hygienu a v tom smyslu byl také členěn, ač se snad zdálo, že na naše poměry byl v některých sektorech předimenzován. Některá odvětví pak nebyla vůbec uskutečněna podle zákonného předpokladu. Ústav měl hlavně vytvářet předpoklady pro studium všech podmínek pro zdraví člověka a získané zkušenosti pak přenášet ve prospěch zdraví celého národa. Ústav také své zkušenosti prakticky zpracovával, takže postupem doby v něm převládalo odvětví výrobní, které se podílelo na rozpočtové položce takřka polovinou. Méně bylo dbáno původního poslání ústavu, a to školení zdravotníků. Chybělo učiliště. Pracovaly spíše laboratoře, které vykonávaly z velké části kontrolu, ať poživatin, léků, či vzorků odebraných od nemocných osob. Mimo to v diagnostických laboratořích vykonávali na požádání zemského úřadu či z podnětu ministerstva zdravotnictví šetření o epidemiích a podávali zprávy o jejich výsledcích těmto úředním místům. Tato činnost - často jen příležitostná a převážně laboratorně posudkového rázu - nedává ovšem dostatek příležitosti a možnosti k výchově nových mladých pracovníků pro průkopnickou politiku ve zdravotnictví, jak bylo zamýšleno při zakládání ústavu.

Hospodářská krise kolem roku 1930 a její odraz v zaměstnanecké politice státu způsobily nenapravitelné škody v rozvoji ústavu tím, že na řadu let znemožňovaly nábor schopných mladých pracovníků, jak z řad vedoucích, tak laboratorních, kteří nacházeli dokonce i lepší placenou pracovní příležitost v sektorech soukromého podnikání. V době německé okupace nastala ovšem i zde výměna osazenstva i vedení a ústav byl postupně stále více a více zaměřován na výrobu očkovacích látek, které okupanti potřebovali pro své účely. Na Slovensku v době t. zv. samostatného státu byl zřízen v roce 1939 Zdravotně-sociální ústav s poněkud odlišným zaměřením než měl ústav pražský. Měl na příklad výkonnou pravomoc v úkolech při potírání epidemií. Mnohé z výrobků, které produkoval pražský ústav, byly zde objednávány a zasílány na Slovensko. Bratislavský zdravotně-sociální ústav zřizoval své odbočky v některých větších městech Slovenska.

Po květnové revoluci v roce 1945 projevovala se v pražském ústavě tendence, směřující k osamostatňování oddělení podle pracovních úkolů. V návrhu zákona se projevuje snaha najít správný kompromis, spojit úseky, které spolu vnitřně souvisí, a vytvořit logické, pracovně souvisící právní celky.

Nedostatkem ústavu v dřívějších dobách bylo a prakticky ještě nyní je, že úsek, který se zabývá vztahy prostředí ke zdraví člověka a společnosti a studuje je, se dostatečně nevyvinul. V ústavu jsou sice zastoupeny některé složky tohoto úkolu - jako výzkum a kontrola vod pitných a odpadových, sledování výživy - ale pro celek problému stanovených zde úkolů obecné hygieny nebylo zde střediska. Tato složka, dostatečně rozvinutá, má poslání státi se páteří ústavu. Jednou z příčin, proč za poměrně dlouhé doby trvání ústavu nedošlo k utvoření takového útvaru, je jistě okolnost, že tento tak důležitý lékařský obor nepůsobí dost přitažlivě na mladé lékaře, takže i na lékařských fakultách se jeví citelné důsledky nezájmu o obor hygieny.

Je jistě na místě, abychom u příležitosti projednávání zákona o Státním zdravotnickém ústavu apelovali jak na činitele, jimž přísluší plánování distribuce lékařů, tak i na lékařský dorost, aby v zájmu zdraví národa vyvodili důsledky z této potřeby.

V projednávaném zákoně je úkol, o němž hovořím, jasně vyznačen a požadován tím, co se uvádí v § 2, že ústav provádí výzkumy, průzkumy a vyšetřování, nutné k zajištění zdraví lidí, zvířat i rostlin ve vzájemné souvislosti života, a dále tím, že provádí výzkum a kontrolu životního prostředí se zvláštním zřetelem k základním přírodním podmínkám a jejich vlivu na život.

Zde tedy zákon napravuje skutečnost, že za posledních 25 let trvání dosavadního ústavu nevznikla zde všeobecně hygienická část, která by vlastně už dávno měla být jeho jádrem.

Další klad zákona o Státním zdravotnickém ústavu nutno spatřovat v tom, že se počítá se zdravotnickým školením, a proto školení si postupem doby jistě vynutí zřízení a organisovaní odboru, jak je vyžaduje prohloubení veřejné zdravotní péče ve včerejší schůzi vlády byla o něm již také zmínka. Praktickým kladem ústavu je dále skutečnost, že se od květnových dní v r. 1945 dal na cestu decentralizace činnosti kontrolní a diagnostické, které mohou býti účinné, jen zůstávají-li v těsném styku s terénem.

V dnešní době se skládá ústav z 9 plnokrevných oddělení a ze 3 samostatných laboratoří. Rovněž bude nutno vytvořit ve smyslu zákona oddělení pro studium zdraví rostlin, pokud mají vliv na zdraví člověka.

Při projednávání tohoto zákona ve výboru soc.-politickém a zdravotnickém bylo též žádáno, aby v sídle lékařských fakult a krajských národních výborů byla věnována zvláštní pozornost pobočkám zdravotnického ústavu, které nutno zaměřit podle rázu krajů na jednotlivé úseky v tom kterém kraji nejaktuálnější. Je to jistě podnět dobrý a zákon sám pamatuje na jeho realizaci.

Výrobu očkovacích látek, která se hlavně v posledních letech rozrůstá přímo továrnicky, bude jistě účelné řídit tím způsobem, že bude prováděna v jednotném a samostatném státním podniku, tak jak je tomu s připravovanou výrobou penicilinu, jehož výrobna jistě v dohledné době zahájí svou blahodárnou činnost.

Při realizaci dalších podobných výroben vyžádá si doba na př. výrobu sušené krevní plasmy a dalších ser a očkovacích látek pro účely humánní. Výrobu vakcin pro účely veterinární nám celkem dobře plní státní veterinární ústav v Ivanovicích na Hané, který zachraňuje státu cenné hodnoty živočišné a pomáhá šetřit valuty. Je jistě v zájmu státu a celého našeho národního hospodářství, budeme-li pokud možno nejvíce samostatní i ve výrobě látek očkovacích.

Státní zdravotnická rada, která bude rovněž rozšířena, bude jistě společně se Státním zdravotnickým ústavem, s našimi odbornými učilišti medicinskými a s ministerstvem zdravotnictví pečovat o to, aby po stránce výroby zdravotnické se našemu lidu dostalo nejhodnotnějších a plně vyzkoušených léčiv a očkovacích látek. Věříme proto, že v dokonalé pracovní a výzkumné synthese všech těchto zdravotnických institucí se splní úmysl zákonodárců a že se Státní zdravotnický ústav stane jedním z nejpevnějších pilířů naší státní zdravotní správy pro dobro všeho lidu.

Jménem klubu poslanců čs. strany lidové a jistě i jménem vás všech, paní a pánové, prohlašuji, že budeme všichni pro předloženou zákonnou osnovu hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Žiak: Ďalším rečníkom je pán posl. dr Bláha. Prosím, aby sa ujal slova.