Je třeba říci celému národu,
jak čs. armáda v Sovětském svazu bojovala
nejenom proti Hitlerovým vojskům, ale musela se
bránit také proti vlastnímu MNO a proti t.
zv. hlavnímu velitelství v Londýně,
které měli po celou dobu války v rukou nepřátelé
lidu, nepřátelé pokroku a socialismu. V čele
těchto nepřátel lidu stál bývalý
generál Ingr. Tento zapřísáhlý
odpůrce Sovětského svazu maří
spolu s náčelníkem zpravodajského
oddělení Moravcem, bývalým generálem
Neumanem a ostatními zaprodanci kapitalismu výstavbu
československé jednotky v Sovětském
svazu, ale nabízí při vypuknutí sovětsko-finské
války československé jednotky zformované
ve Francii jako expediční jednotku do Finska proti
Sovětskému svazu. Ingr a celá jeho klika
dobře věděli, že Sovětský
svaz chce poskytnout vedení československého
odboje všemožnou pomoc, ale východní jednotka
československé armády nebyla v programu této
zrádné společnosti. Za to však odjíždí
z Londýna v květnu 1941 do Sovětského
svazu československá vojenská misse v čele
s podplukovníkem Heliodorem Pikou, který se nedávno
jako zrádný divisní generál před
státním soudem přiznal, že přijal
za velkou sumu liber a dolarů nabídku pracovat v
Sovětském svazu jako špion proti našemu
spojenci. Vojenská misse vedená Pikou místo
aby podporovala budování československých
vojenských jednotek, maří z londýnského
příkazu výstavbu Svobodových vojsk,
posílá do Londýna vylhané hanlivé
zprávy o Sovětském svazu, pokouší
se zanášením nesvárů reakční
a protisovětské tendence demoralisovat československou
jednotku, nepřipouští komunisty na velitelská
místa, brání jejich odchodu do armády,
zakazuje osvětu, vytýká generálu Svobodovi
nedodržení služebního postupu, když
žádal generalissima Stalina dopisem, aby povolil odeslání
československé jednotky na frontu, a zatím
co československá vojska hrdinně bojovala
u Sokolova, Bílé Cerkve, u Kyjeva, zatím
co naši padali u Žaškova a pod Duklou, vytýkal
Londýn jejich veliteli, že překročil
svou pravomoc, poněvadž tyto hrdiny vyznamenal a povýšil.
Píka vyzrazuje londýnskému vedení
úkoly, se kterými jsou posílání
z východu naši parašutisté do Československa,
a Ingr s Moravcem neváhají nasadit proti těmto
hrdinům své agenty a ohrozit tak zločinně
život odbojových pracovníků. Jedním
z těchto agentů londýnské reakční
kliky byl také bývalý posl. Bartoš.
Čím více se blížil první
československý samostatný sbor hranicím
vlasti, tím více usilovala zrádná
klika o jeho zničení. Ingr zakazuje doplňování
Svobodova sboru novými branci, i když už pronikli
na území Československé republiky.
Zánikem východního sboru měla vzniknout
hluboko v týlu nová armáda, armáda
v čele s generálem Hasalem a reakčními
důstojníky, armáda pro dělání
t. zv. pořádku, armáda pro t. zv. vládu
silné ruky, pro kterou byli v Londýně už
v r. 1941 cvičeni vyšší důstojníci
na velitele okresů, byli cvičení na pány
okresní hejtmany. A všichni tito služebníci
kapitalismu připravovali po celou dobu války diktátorské
zásahy proti českému a slovenskému
lidu po osvobození Československa, všichni
tito diktátoři byli rozhodnuti pokračovat
ve svobodné republice v protilidové, protidemokratické
a protisovětské branné politice.
Proto, paní a pánové, mařili výstavbu
lidově demokratické armády, bránili
její demokratisaci a rozvraceli naše spojenectví
se Sovětským svazem a ostatními lidově
demokratickými republikami. Reakce se snažila všemi
prostředky získat armádu jako nástroj
vlastní třídní politiky pro sebe a
když se jí to nedařilo, chystala se zrádná
klika, povzbuzovaná Zenklem, Lettrichem,
Ripkou, Drtinou, Krajinou, Vilímem
a jejich spojenci zmocnit se roku 1948 velení v armádě
a rozbít lidově demokratické zřízení.
Únorové vítězství lidu drtí
reakci a tak skupina reakčních generálů
od Ingra, Moravce, Neumana přes Piku, Mrázka až
ke Kutlvašrovi, řada 28 zrádných generálů
organisuje z nenávistí k novému řádu
sabotáže, osnuje vraždy, vyzrazuje za libry a
dolary angloamerickým špionážním
centrům důležitá vojenská a průmyslová
tajemství. Nenávist k dělnické třídě
žene je k zločinům příprav úkladů
o republiku, k vojenské zradě, a tito vyvrhelové
se připravují v případě války
ve spojení s Němci vpadnout vlastnímu národu
do zad. Ale k velké radosti drtivé většiny
národa postavila se v únorových dnech převážná
část armády na stranu pracujícího
lidu. (Potlesk.) Vítězství nového
řádu zbavilo národní život, zbavilo
armádu zrádců a tak kráčí
naše armáda od únorového vítězství
s celým národem uvědoměle, radostně
a svobodně na nové cestě vpřed. (Potlesk.)
Nová naše armáda dohání rychlým
tempem, co bylo bržděno a mařeno reakcí.
Nebýt únorového vítězství
lidově demokratického řádu, nebyly
by uskutečněny požadavky, které pracující
lid už od osvobození na armádu kladl, a ani
dnes, paní a pánové, bychom nejednali o zákonech,
které znamenají podstatné posílení
naší armády.
A tak přistupujeme k prvému výročí
slavného únorového vítězství,
přistupujeme k prvému výročí
vítězství pracujícího lidu
s radostnou bilancí velkých úspěchů
v úsilí o vybudování armády
skutečně lidové, skutečně demokratické.
Únorem byla definitivně poražena buržoasní
branná politika, znamenající bránit
mocipány proti lidu. Zvítězila branná
politika lidová, zvítězila politika budovaná
na nových principech a na nových předpokladech
lidově demokratické státní politiky.
V únoru zvítězila Gottwaldova branná
politika, za kterou bojoval soudr. Klement Gottwald po
celých dvacet let v čele revoluční
strany dělnické třídy. (Potlesk.)
President. Klement Gottwald stal se tak zakladatelem, stal
se tak nejvýznačnějším představitelem
branně moci v lidovém pojetí, politiky, která
se osvědčila v boji za svobodu a samostatnost našich
národů. Dlouholetý boj Klementa Gottwalda
za lidové pojetí obrany vlasti, požadavek zdemokratisování
armády a především důstojnického
sboru, spojenectví se Sovětským svazem, Gottwaldův
boj proti mnichovanům, ideová, taktická politická
základna, na které se zrodil z Gottwaldova popudu
náš branný odboj, Gottwaldovy myšlenky
o branné politice obsažené v Košickém
a budovatelském vládním programu, v Ústavě
9. května, v historickém jeho projevu na listopadovém
zasedání ústředního výboru
komunistické strany Československa - to všecko
představuje presidenta republiky Klementa Gottwalda
jako tvůrce naší nové branné
politiky a obrany vlasti, kde armáda už nikdy nebude
mocenským aparátem vládnoucí menšiny,
nýbrž bude sloužit zájmům pracujícího
lidu a stane se spolehlivým nástrojem politiky lidově
demokratického řádu.
Tak sleduje výstavba armády od února klasickou
jasnost Gottwaldovy linie lidové branné politiky.
Naprosté zlidovění armády a především
demokratisace důstojnického sboru je prováděna
doplňováním sboru hlavně z řad
dělnické třídy a z našich vojenských
škol budou přicházet k plukům důstojníci
vyšli z dílen, továren a polí, ze šachet
a dolů, důstojníci vyšli z prostého
lidu, věrní lidu a oddaní novému řádu.
Radostný poměr vojáka k dělníku
je utužován patronáty závodů
nad vojenskými jednotkami. Dělníci chodí
mezi vojáky, dělníci učí vojáky
revoluční bdělosti, učí vojáky
nezlomné víře v socialistickou budoucnost.
Armáda se účastní výstavby
republiky a pracující lid je přesvědčen,
že zbraní, vyrobených jeho rukama, nebude už
nikdy použito proti němu. Pracující
lid, dělnická třída ví, že
lidová armáda, jeho armáda, nebude už
nikdy kapitulovat bez boje, protože nebude kapitulovat lid,
nebude kapitulovat vláda lidu, nebude kapitulovat president
lidu. (Potlesk.)
Po únoru jsme už definitivně skončili
s nepolitičností armády a základem
politického školení v armádě
je vědecké učení marxismu-leninismu,
které je podle slov presidenta Klementa Gottwalda
jediné pevným základem armády skutečně
moderní a skutečně pokrokové. A tak
roste naše nová armáda po únoru, roste
cestou přesvědčení, že idea obránců
republiky musí být totožná se smýšlením
a cítěním vedoucí a nejvyspělejší
třídy, kterou je třída dělnická.
Únor nám umožnil budovat naši armádu
důsledně podle vzoru slavné a vítězné
armády sovětské (Potlesk.), jejíhož
31. výročí zrodu vzpomíná v
hluboké úctě, lásce a vděku
všechen český a slovenský lid a s ním
celý kulturní svět. Sovětská
armáda nám zůstane vzorem klasického
vojenského umění a hrdinství, zůstane
nám vzorem armády lidově demokratické
a antifašistické.
Paní a pánové, v žádné
zemi na celém světě nebylo prokázáno
v boji tolik hrdinství, tolik lásky k vlasti a svobodě,
jak tomu bylo ve veliké vlastenecké válce,
v boji sovětské armády, sovětského
lidu proti Německu. Sovětská armáda
přinesla lidstvu největší oběti,
měla geniální vojevůdce, vybojovala
největší vítězství a zůstane
i nadále nejspolehlivější zárukou
spolehlivého demokratického a opravdového
míru.
Od nejmenších bojových družin a skupin
Rudých gard veliké říjnové
socialistické revoluce až k nejsilnější
a nejmocnější armádě světa
- to je cesta, kterou šel vývoj ozbrojené moci
osvobozeného lidu podle rad všesvazové komunistické
strany (bolševiků) pod vedením Lenina a jeho
velikého žáka generalissima Stalina. (Potlesk.)
Proto si dnes znovu připomínáme, za co musíme
být vděčni a čemu se musíme
učit od sovětské armády. Dnes si také
znovu připomínáme význam Leninova
příkazu: Nechť žádné vnitřní
uspořádání sovětského
Ruska nepřestane stavět otázku armády
na prvé místo - a Stalinova slova: Buď vybudujeme
pravidelnou, pevnou a disciplinovanou armádu, nebo nás
setřou s tváře této země.
Návrhy zákonů, které má dnes
slavné Národní shromáždění
schválit, jsou výsledkem Gottwaldovy lidové
branné politiky státu, znamenají plánovitou
a důslednou demokratisaci a očistu armády
a jsou proto velikým příspěvkem pevnosti,
disciplinovanosti a spolehlivosti armády.
Český a slovenský pracující
lid souhlasí s opatřením, souhlasí
se zákony, aby v armádě nezůstal ten,
kdo to s pracujícím lidem a republikou nemyslí
poctivě a dobře. Kdo nesouhlasí s ideologií
našeho nového řádu, kdo nesouhlasí
s naší cestou k socialismu, ten podle slov ministra
národní obrany do armády nepatří.
(Potlesk.) Náš pracující lid
v čele s dělnickou třídou pečuje
o svou armádu, má ji rád a zůstane
před úklady reakce stále a bděle na
stráží, by se do řad naší
armády již nikdy nevloudili nepřátelé
pokroku a socialismu. Po všech těch zrádcích,
kteří ukládali o svobodu lidově demokratické
republiky, dohrál již také Píka, po
Píkovi gen. Mrázek, po něm gen. Kutlvašr.
A těm, kteří ze zahraničí hanobí
a kují pikle proti republice nového řádu,
těm odpovídáme: Na každého dojde!
(Potlesk.) Odpovídáme: Nechť si všichni
naši nepřátelé dobře uvědomí,
že se socialismem, že s pracujícím lidem
není možno chytračit. Žádná
politika dvojí tváře, žádná
střední cesta, žádné kličkování
s obranou této naší republiky. Všichni
zrádci budou nakonec odhalení a po zásluze
tvrdě potrestání. V lidově demokratické
armádě zůstanou jenom ti, kteří
souhlasí s budovatelskou i brannou politikou většiny
národa, ti, kteří souhlasí s řádem
socialisující demokracie ve prospěch pracujícího
lidu v čele s dělnickou třídou.
Paní a pánové, zákony, které
má dnes slavné Národní shromáždění
přijmout, a to jak návrh zákona na reorganisaci
velitelského sboru, tak návrh zákona na očistu
gážistů a poddůstojníků
mimo činnou službu, posílí obranu země
jdoucí rozhodně a pevně k socialismu. Svoboda,
práce a mír je heslem dělníka a i
vojáka této země, ale nepřipustíme,
abychom se stali obětními beránky uchvatitelů.
Věříme, věříme s presidentem
Klementem Gottwaldem, že ve válce, která
by nám byla vnucena, zvítězíme, protože
věříme, že armáda vítězného
února po boku Sovětského svazu a ostatních
lidově demokratických republik, povzbuzena důvěrou
lidu bude pokračovat v úsilí dokončit
výstavbu armády lidu, lidu oddané, politicky
vyspělé, uvědoměle ukázněné
a bojově mocně. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Polanský.)
Proto, paní a pánové, prohlašují
jménem klubu poslanců komunistické strany
Československa, že s návrhy zákonů
tisky 223 a 238 souhlasíme. (Dlouhotrvající
potlesk.)
Místopředseda dr Polanský: Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Ing. Novák. Prosím, aby se ujal
slova.
Posl. Ing. Novák: Pane místopředsedo,
pane ministře, paní a pánové!
Jestliže důvodová zpráva k vládnímu
návrhu zákona o úpravě právních
poměrů souvisících s reorganisací
velitelského sboru vojska praví, že úbytek
a nedostatečný početní stav sboru
délesloužících přímo ohrožuje
výcvik a pohotovost armády, musí to být
pro nás všecky výstražným signálem.
Zpráva uvádí také příčiny
tohoto znepokojivého stavu a odůvodňuje opatření
obsažená v navrhovaném zákoně,
která vzhledem k úplně změněným
politickým a sociálním poměrům
v našem lidově demokratickém zřízení
umožní nám nápravu tohoto stavu.
Je samozřejmé, že pro vzor navrhované
úpravy jdeme tam, kde velkolepé vítězství
ve světovém zápolení potvrdilo správnost
organisace, výchovy a výcviku lidové armády
- do Sovětského svazu. Zkušenosti získané
tam za 20 let od doby, kdy Lenin vydal svojí slavnou knihu
"Socialistická vlast v nebezpečí",
přes celý řetěz intervenčních
akcí a vnitřních vítězných
bojů proti vnitřní i zahraniční
reakci na pevném podkladě socialistického
zřízení státního vytvořily
z Rudé armády neodolatelnou sílu, která
zachránila nejen národy Sovětů, ale
osvobodila i ostatní národy, nacistickým
Německem porobené.
Nebyla to ovšem jen organisace, v níž se Rudá
armáda ukázala nadřazenou německému
válečnému stroji. Zvítězil
též ruský výcvik a iniciativa nad německým
kaprálským drillem, a byla to zejména výchova,
duchovní příprava sovětského
vojáka, která tu rozhodovala. Pro německého
útočníka byla duchovní přípravou
teorie o Herrenvolku, povolaném k tomu, aby méněcenné
národy odstranil a ovládl svět, a Mein Kampf,
který se stal biblí německého národa.
Lží a podvodem začal německý
útok proti svobodě světa a loupeží
a pleněním, mučením a vyvražďováním
všeho obyvatelstva pokračoval. Hitler stokrát
ujišťoval, že nemá útočných
úmyslů a dával mírumilovná
ujištění, aby hned na to slavnostně
podepsané smlouvy věrolomně porušil,
mírumilovné státy zákeřně
přepadl a obyvatelstvu dal zakusiti všecky hrůzy
nacistické "ochrany". S jakou morálkou
mohl pak jít německý voják do boje,
když později musel začít přemýšlet,
poněvadž na počátku války nepřemýšlel,
byl jen zpit snem o světovládě a snadnými
vítězstvími nad státy rozleptanými
pátou kolonou, jejichž vlády vzaly raději
na sebe jho třídně příbuzného
Německa, než aby se odvolaly k lidu a s ním
svedly boj s kapitalistickou agresi. Že německý
útok na svobodu světa byl imperialistickým
tažením za dobytím zdrojů surovin a
podrobením národů, které měly
buď dodati otrocké levné síly německé
světové říši, anebo býti
vyhubeny, o tom není sporu.
Naproti tomu sovětský voják šel do boje
s posláním organisátora vítězství
- Stalina: Soudruzi rudoarmějci a rudí námořníci,
vědečtí a političtí pracovníci,
partyzáni a partyzánky! Na vás se dívá
celý svět jako na sílu, která je s
to zničit lupičské hordy německých
vetřelců, velké osvobozenecké poslání
vám připadlo. Buďte hodni tohoto poslání!
Nechť vás vede vítězný prapor
velikého Lenina - volá Stalin všemu bojujícímu
lidu a ukazuje vysoký mravní cíl: osvobozenecké
poslání.
A 6. listopadu 1943 vytyčil úkoly protihitlerovské
koalice takto: Osvobodit evropské národy, poskytnout
jim plné právo a svobodu, aby samy o sobě
rozhodovaly, potrestati nacistické zločince, vyloučiti
možnost nové agrese, vybudovati trvalou hospodářskou
a kulturní spolupráci evropských národů.
Je samozřejmé, že tyto vysoké mravní
hodnoty, za něž se bil sovětský voják
a které zůstávají i pro nynějšek
i pro budoucnost ideálem mírumilovného světa,
k nimž se ještě připojily válečné
zkušenosti, bojovný duch, nezlomná vůle
a neochvějná víra ve vítězství,
které ani v dobách nepříznivých
neselhaly, musely přinést Sovětskému
svazu válečné i morální vítězství.
A to nám musí být při budování
naší armády světlým příkladem.
Organisace, výzbroj, výcvik a duchovně-osvětová
příprava jsou podkladem a měřítkem
ceny armády. V tomto smyslu ovšem v první řadě
přichází v úvahu vytvoření
dokonalých kádrů - velitelského sboru
vyššího i nižšího, neboť
armáda bude takovou, jakým bude její velitelský
sbor. Zákon, který povznáší ty,
kteří se vojenské službě věnují,
na rovnocenné pracovníky se službami jinými,
který je existenčně zabezpečuje, umožní
jim, aby se úkolům, které jim připadají,
plně věnovali.
Musíme si ovšem uvědomit, že v případě
konfliktu je život celého národa v sázce
a že celý národ je bojujícím
tělesem, ať již se zbraní v ruce, nebo
v továrně a na poli, a bojujícímu
vojsku velí též záložní
velitelský sbor. Víme dobře, co znamenala
ve válečných osudech evropských států
pátá kolona a víme, že Sovětský
svaz radikálně odstranil toto hrozné nebezpečí
i na nejvyšších místech, naštěstí
ještě včas, těsně před
válkou. A vzpomeňme, jak skvělá naše
mobilisace v r. 1938 dokázala světu jednomyslnou
vůli českého národa hájiti
se zbraní v ruce svojí svobodu. Ale v pozadí
u nás pracovala zrada a reakce, která raději
přijala pro národ protektorát kapitalistického
fašistického Německa, než aby se vším
lidem, opřena o socialistický Sovětský
svaz, čelila nacistické agresi. Kapitalistická
agrárně-demokratická klika dovedla nás
k Mnichovu a naše armáda, zrazená vnitřním
nepřítelem, musela bez boje opustit opevněné
posice a vydat, ač neporušena, všecku výzbroj
a výstroj se všemi zásobami triumfujícímu
Hitlerovi. Už nikdy Mnichov, je nyní devisou každého
poctivého vlastence! Aby se nemohl opakovati, bylo potřebí
důsledné očisty všech národních
vrstev. Ale přesvědčili jsme se, že
pátá kolona nebyla zcela potlačena ani únorovými
událostmi, tím méně za blahovolného
režimu předúnorového. Po květnu
1945 byl národ jednotný, poněvadž prošel
peklem nacistické okupace a koncentračními
tábory. Všem bylo jasné, že staré
kapitalistické methody se přežily a že
budeme muset budovat naši republiku jako skutečně
lidově demokratický stát, že naše
cesta jest jen jediná, a to cesta k socialismu - novému
pořádku budoucího společenského
života, jak to došlo výrazu v Košickém
programu.