Aby oddělení financování investic
a provozu mohlo býti co nejdůslednější,
aby prostředky investiční nemohly ani přechodně
sloužiti v provozu, budou odpisy investic odváděny
Investiční bance již během roku.
Zmínil jsem se již o stanovení kmenového
jmění národních podniků; tu
jde v podstatě o požadavek stejného finančního
vybavení národních podniků, t. j.
o ustanovení, kolik má ten který podnik mít
t. zv. vlastního kapitálu. Podle zákona č.
51 Sb. z r. 1948 rovná se kmenové jmění
národních podniků součtu bilančních
hodnot investic a trvale nutných zásob - výši
kmenového jmění bude schvalovat na návrh
ústředního orgánu příslušný
ministr v dohodě s ministrem financí. Předpokladem
provedení tohoto ustanovení je ovšem, aby byly
bilance očištěny, t. j. aby byla převedena
nelikvidní resp. pochybná aktiva a neúnosné
závazky z doby okupace i revoluce na Fond znárodněného
hospodářství, kde stát jakožto
majitel národních podniků bude míti
o nich přehled a kde je bude národní podnikání
samo - ovšem jako celek - vypořádávati.
Teprve tím docílíme, že všechny
národní podniky budou postaveny na stejnou finanční
basi a do výsledků své činnosti srovnatelné.
Fond znárodněného hospodářství
je podstatnou součástí našeho finančního
systému a jeho prostřednictvím budeme usilovat
o to, aby socialistický sektor našeho hospodářství
souvisel s hospodářstvím státním.
Z Fondu znárodněného hospodářství
vytvoříme kromě jiného i ústřední
evidenční místo pro veškerý státní
majetek, representovaný našimi národními
podniky.
Podám vám nyní, paní a pánové,
stručný přehled vývoje našeho
státního hospodářství. Především
chci se ještě zmínit dodatkem k tomu, co jsem
již dříve uvedl stručně o měně
a peněžnictví.
Zmínil jsem se již dříve, že zvýšení
oběživa je úměrné vzrůstu
naší výroby. V této souvislosti chci
upozorniti na uvolňování vázaných
vkladů. V prvních dobách po měnové
reformě bylo totiž hlavním důvodem zvětšování
nového oběživa uvolňování
vázaných vkladů. Dělo se totiž
tak, že Národní banka vydávala za vázané
vklady nové volné peníze bez krytí
a bez obvyklé protihodnoty.
Tento způsob narůstání nového
oběživa byl postupně omezován. V roce
1947 ho bylo používáno ještě v
menší míře do 31. srpna. Od 1. září
vůbec zanikl tím, že vstoupil v život
Likvidační měnový fond. Od té
doby se používá k uvolňování
vázaných vkladů jen již dříve
vydaného nového oběživa. Naopak po revisi
uvolňovacího řízení došlo
od té doby k částečnému návratu
uvolněných peněz do vázanosti, takže
do konce září 1948 došlo dokonce k poklesu
nového oběživa návratem 1.154,000.000
Kčs do vázanosti. Jsem rád, že jsme
tento důvod rozmnožování oběživa
včas zlikvidovali, protože další zvyšování
oběživa tímto způsobem by vytvořilo
příliš vysoký nepružný blok.
Zvyšování tohoto nepružného a neregulovatelného
bloku, které by se mohlo dít dnes jen pro účely
spotřební, by vadilo plánovité a stabilisační
měnové politice.
Mezinárodní postavení naší koruny
zůstalo po celou dobu 2LP pevné na základě
smluvené parity. Dokazuje to i index reální
hodnoty naší koruny ve srovnání s reální
hodnotou dolaru, měřeno indexy velkoobchodních
cen. Právě v poslední době velkoobchodní
index cen v USA vykazuje stále stoupající
tendenci, proti velkoobchodnímu cenovému indexu
našemu, který vykazuje jen nepatrné zvýšení.
A toto zvýšení u nás je dáno
vlastně jen zvýšeným indexem zboží
dováženého a ne domácího. Srovnáme-li
tyto indexy, vidíme, že výsledný reálný
kurs Kčs činil v lednu 1947 ještě 53
Kčs vůči dolaru a odtud postupně klesal
na průměrný reálný kurs 47,45
za 1 $ v měsících lednu až srpnu 1948.
Již tady se ukazují klady našeho plánování,
třebaže je ještě v počátečním
stadiu. Je to nepochybně tím příznivější
zjev, že vliv loňské katastrofální
neúrody značně ovlivnil náš zahraniční
obchod a tím i platební bilanci. Obchodní
bilance zůstala dočasně pasivní a
snížila devisové reservy naší Národní
banky, resp. zvýšila naše zadlužení
na clearingových účtech. Přesto však
právě na tomto citlivém úseku našeho
hospodářství můžete si ověřiti
jeho odolnost.
Rok 1948 zůstane navždy zaznamenám nejen v
organisačním, ale i ve funkčním vývoji
našeho peněžnictví: po zestátnění
Národní banky není dnes již v našem
peněžnictví kapitalistický živel
vůbec zastoupen.
O průběhu trnité cesty k dnešní
koncentraci a specialisaci peněžnictví i o
dnešní jeho výstavbě jsem se již
obšírně zmínil. Chci k tomu dodati ještě
několik doplňujících poznámek.
Hospodaření naší provozní banky
(Živnostenské banky) je konsolidované. Za rok
1947 - tedy před soustředěním - vykázala
Živnostenská banka bilanční zisk 35
mil. Kčs, všechny banky, národní podniky
dohromady pak vykázaly úhrnný bilanční
zisk 50 mil. Kčs. Za údobí od 1. ledna 1948
můžeme očekávati, že živnostenská
banka se zřetelem k úsporám režie plynoucím
ze soustředění vykáže čistý
zisk za rok 1948 proti roku 1947 asi ve dvojnásobné
výši.
V r. 1947 jsme vyčistili účty našich
peněžních ústavů od vázaných
peněz. Převodem aktiv a pasiv ve vázaných
korunách na Likvidační fond měnový
poklesly bilanční úhrny peněžních
ústavů tak, že na př. u bank proti úhrnu
zůstatkových rozvah k 31. prosinci 1946 v částce
89,9 miliard Kčs v českých zemích
a 6,9 miliard Kčs na Slovensku stojí k 31. prosinci
1947 bilanční úhrn 63,6 miliard Kčs
v českých zemích a 6,4 miliard Kčs
na Slovensku.
V důsledku nové zákonné reorganisace
peněžnictví zaniknou koncem roku 1948 Svaz
spořitelen, Svaz záložen a Ústřední
svaz peněžnictví v Praze. Příslušná
vyhláška bude vydána.
Vedle peněžnictví je také smluvní
pojišťovnictví zdrojem finančních
prostředků dlouhodobých. Vklady našeho
pojišťovnictví v nové měně
dosahují dnes asi 1 miliardy Kčs. Měsíční
přírůstek nově sjednaných životních
pojistek se v uplynulém dvouletí vyvíjel
uspokojivě a vcelku vykazoval tendenci vzestupnou.
Nejdůležitější stránkou
vývoje soukromého pojišťovnictví
v letech 1947 a 1948 jsou však změny organisační,
jimiž i na tomto poli byl zcela vymýcen živel
kapitalistický. Den 1. ledna 1947 je datum zřízení
pěti pojišťoven - národních podniků,
z nichž jeden byl na Slovensku. Toto řešení
však bylo - jako tehdy vše - dílem politického
kompromisu. Ze základů takto reorganisovaného
pojišťovnictví stále ještě
nebyl odstraněn kapitalistický prvek volné
soutěže. Po únorových událostech
roku 1948 však vláda na můj návrh přikročila
ke sloučení těchto pěti pojišťoven
v jediný celostátní pojišťovací
ústav s oblastním ředitelstvím na
Slovensku, v Československou pojišťovnu, národní
podnik. Tím teprve byl vytvořen předpoklad
pro řádnou organisaci čs. smluvního
pojišťovnictví. Očekávám
od něho, že povede k úsporám režie.
Službu pojistníkům v okresích nebude
již vykonávat pět pojišťoven, každá
svými jednateli; bude tu jen jediné představenstvo;
odpadá důvod pro další trvání
Pojišťovací rady. Snižuje se také
potřeba zajišťování. Všechna
tato zjednodušení najdou oporu v připravované
osnově zákona o smluvním pojišťovnictví.
Nyní přejdu k vylíčení vývoje
státního hospodářství v roce
1948 a na prvém místě k vývoji daňových
příjmů.
Proti předchozím letům se letošní
vývoj daňových příjmů
za prvá tři čtvrtletí odlišuje
ve dvojím směru: daňové příjmy
nevykazují podstatnější přebytky
proti rozpočtu, a posuzujeme-li je vcelku, není
v nich pozorovat stoupající tendenci, nýbrž
naopak určité oslabení.
Prvý zjev - souhlas s rozpočtem - hodnotím
kladně. Znamená to totiž, že jsme se v
rozpočtu přiblížili skutečnému
vývoji a že jsme preliminovali přesněji.
Druhý zjev - určité oslabení rozvojové
linie - je způsoben hlavně tím, že naše
daňová soustava je v přestavbě a že
pokles výnosu, který nastal zavedením daně
ze mzdy, daně zemědělské a daně
živnostenské a poskytnutím slevy všeobecné
daně výdělkové, neměl protiváhu
v sektoru zdanění nepřímého,
který bude nově upraven teprve od 1. ledna 1949
a jehož letošní nižší výnos
také nese důsledky loňského sucha.
Celkové příjmy na veřejných
dávkách a monopolech (bez tabákového
monopolu, cenových vyrovnávacích částek
a daně z předmětů zbytné potřeby)
činily do konce září 1948 33 miliardy
912 milionů Kčs. Proti rozpočtové
částce za 3/4 roku jeví
se tedy malý přebytek 429 mil. Kčs, t. j.
zhruba 1 %. Proti výsledkům za stejné období
r. 1947 byly letošní příjmy nižší
o 981 mil. Kčs, t. j. asi o 2 %.
Ve srovnání s rozpočtem zůstal zatím
pod rozpočtovou částkou výnos daně
ze mzdy, daně z obratu, cel a nepřímých
daní, kdežto ostatní přímé
daně, poplatky, monopoly, zejména monopol lihový
a důchodkové pokuty vykazují naopak proti
rozpočtové kvotě přebytky.
Ve srovnání s loňským výnosem
za stejné období nastal pokles u daně ze
mzdy o 2.214 milionů Kčs, u nepřímých
daní o 454 mil. Kčs a u monopolů - hlavně
u monopolu lihového - o 1.123 mil. Kčs; ostatní
skupiny dávek jsou naopak proti loňskému
výnosu vyšší, a to přímé
daně bez daně ze mzdy o 944 mil. Kčs, daň
z obratu o 1.262 mil. Kčs, cla o 66 mil. Kčs, poplatky
o 440 mil. Kčs a důchodkové pokuty o 97 mil.
Kčs.
Jak vidíte, největší pokles nastal u
daně ze mzdy, téměř o 21/4
miliardy. V r. 1947 platily totiž až do července
sazby srážkové daně důchodové
a tento pokles výnosu nám udává, jakou
úlevu ve zdanění pracovního důchodu
přinesla daň ze mzdy. Znamenala-li srážková
daň důchodová v celkovém daňovém
výnosu začátkem r. 1947 průměrně
asi 17 %, klesá její podíl na 10 % koncem
třetího čtvrtletí 1948. Ve výnosu
daně ze mzdy se však neodráží stoupající
křivka mezd a platů; bude třeba, aby závody
i finanční správa věnovaly srážení
daně ze mzdy zvýšenou pozornost a aby do kvoty
mezd za práci přes čas a za vyšší
výkon, která do konce dvouletky není podrobena
dani, byly zahrnovány jenom částky, které
tam skutečně svou povahou patří. Daň
ze mzdy upravila zdanění pracovního důchodu
jistě únosně a bylo by těžkým
proviněním proti zájmům celku, kdyby
se ustanovení zákona o dani ze mzdy zneužívalo
k daňovému úniku.
Pokles u nepřímých daní a u monopolů
způsobila loňská neúroda, která
se projevila v nízkých výnosech daně
z masa, daně z cukru, daně z piva a lihového
monopolu.
Uspokojivý je vývoj daně z obratu, jejíž
průměrný měsíční
výnos stoupl od ledna 1947 do konce třetího
čtvrtletí letos o více než o 30 %. Je
sice pravda, že daň z obratu zůstávala
koncem září 1948 asi o 2 % pod rozpočtovou
kvotou, ale předpokládám, že poslední
čtvrtletí, které bývá výnosově
nejsilnější, tento rozdíl vyrovná.
Výnosový vzestup daně z obratu je na Slovensku
vyšší než v českých zemích;
svědčí to o hospodářském
a průmyslovém rozvoji Slovenska, což je potěšujícím
zjevem.
Jen stručně upozorním na velký vzestup
výnosu důchodkových pokut, které dnes
vynášejí v průměru téměř
7násobek výnosu ze začátku roku 1947.
To je dokladem úsilí finanční správy,
aby moc zákona tvrdě dopadla na daňové
a devisové podvodníky.
Pokud jde o daňové příjmy v posledním
čtvrtletí r. 1948, známe zatím data
za říjen a listopad. Již příjem
za tyto dva měsíce ukazuje, že daňový
výnos posledního čtvrtletí podstatně
převýší výsledky čtvrtletí
předcházejících. Do konce listopadu
1948 bylo na veřejných dávkách a finančních
monopolech vybráno 44.604,4 mil. Kčs. Do splnění
celoročního rozpočtu chybělo tedy
toliko 39,5 mil. Kčs, t. j. 1/10
%. Podle vývoje denních příjmů
státní pokladny v prosinci 1948 lze s určitostí
říci, že daňový rozpočet
bude překročen zhruba asi o 8 až 10 %.
K daňovým příjmům se úzce
vážou výsledky tabákového monopolu.
Jde sice o výsledky podnikové, ale největší
jejich část připadá na daňovou
složku, která je v ceně tabákových
výrobků zahrnuta. Do konce září
1948 odvedl tabákový monopol do státní
pokladny celkem 8 miliard 682 milionů Kčs, čímž
překročil o 44 mil. Kčs celoroční
rozpočtovou částku. Celý odvod za
poslední tři měsíce v roce bude tedy
znamenat přínos nad částku předpokládanou
v rozpočtu. Je to doklad zdatnosti tabákového
monopolu, že se podařilo včasným opatřením
surovin a účelným zmechanisováním
práce dosáhnout takové výroby, že
potřeba kuřáků mohla být prakticky
plně kryta.
Nyní k stránce výdajové. Za první
3/4 roku 1948 došlo k celkové
úspoře proti rozpočtu téměř
8 miliard Kčs. Tato úspora by byla mnohem vyšší,
kdybychom k rozpočtové kvotě připočetli
úvěry, přenesené z minulého
roku, příp. další částky,
použitelné v letošním roce podle ustanovení
fin. zákona. Prozatím lze vyčísliti
tyto prostředky, zvyšující státní
rozpočet, částkou 9.664,9 mil. Kčs.
Z této částky by připadla na 3/4
roku kvota 7.248,6 mil. Kčs, takže úspora proti
rozpočtu o ni zvětšenému by činila
celkem 151/4 miliardy (8.000 + 7.248,6 mil.
Kčs).
V čem tkví tyto úspory? Především
v tom, že plnění investic zůstává
značně za dvouletým plánem. Za prvních
9 měsíců činí úspora
na státních investičních výdajích
4.821,3 mil. Kčs; uvážíme-li, že
přenesené prostředky jsou převážnou
většinou povahy investiční, lze odhadnout
celkovou úsporu na investičních výdajích
za 3/4 letošního roku asi na
9 miliard Kčs.
Tento výsledek je ovšem značně skreslen
tím, že zápůjčky vlastní
státní správy státním podnikům
na pravé investice a příspěvky státním
podnikům na válečné obnovy budou proúčtovány
až po uplynutí správního roku (rozpočtové
kvoty těchto dvou položek za 3/4
roku činí 3.886 mil. Kčs). Po proúčtování
výdajů na tyto položky zmenší se
tedy značně úspora na investičních
výdajích.
Není pochyby, že ke konci roku bude řada rozdělaných
investic ještě dokončena a dojde k likvidaci
účtů stavebních podnikatelů
ve velkém měřítku, protože podnikatelé
předkládají velmi často účty
až po skončení stavební sezóny.
Náležitost druhého pololetí se dále
zvýší dodatečnými účiny,
protože podle § 15, odst. 2 fin. zák. na r. 1948
lze propláceti na vrub prostředků dvouletkových
až do konce března 1949.
Tak na př. obdobné účiny účtované
na rozpočet 1947 a placené pokladnou v lednu až
květnu 1948 jen v českých zemích činily
podle výkazu NÚKÚ 3.800 mil. Kčs.
Se Slovenskem půjde o částku přes
4 miliardy Kčs. V tom bude patrně značná
část výdajů investičních.
U osobních výdajů patrně úspora
nebude. Nedojde-li k překročení, bude to
i tak výsledek pozoruhodný, protože ve výdajích
je započtena i nepreliminovaná potřeba na
zálohu na přechodnou úpravu platů
státních zaměstnanců.
Ostatní správní (funkční) výdaje
vykazují koncem září t. r. úsporu
687 mil. Kčs, poměrně nepatrnou vzhledem
k váze této výdajové složky.
Tady je však nutno počítat ke konci roku se
zvýšenou výplatou subvencí a různých
dotací. Se schodkem v suchofondu tu nepočítám,
protože schodek ten je zatím zálohován
z kontokorentu a má být uhrazen podle možnosti
z příjmů na mimořádných
dávkách, které ještě budou docházeti
i v příštím roce.
Shrneme-li tyto vývody, lze podstatnou rozpočtovou
úsporu v r. 1948 očekávat u vlastní
státní správy jen u investičních
výdajů. V ostatních úsecích
k významnějším úsporám
nedojde.
Nyní bych rád obrátil vaši pozornost,
paní a pánové, k plnění investičního
plánu ve dvouletce. Investice ve dvouletém plánu
neměly sice tak kardinální význam,
jako mají v pětiletém plánu, přesto
však byly důležitou jeho částí,
a na nedostatcích, které se při jejich provádění
ukázaly, musíme se učit, abychom se jich
vyvarovali v pětiletém hospodářském
plánu.
Je ovšem velmi nesnadné opatřit si jasný
obraz o celkovém rozvoji investiční činnosti
v období dvouletého plánu. Spěšná
hlášení a jiné statistické prameny
o prováděných investicích jsou v mnoha
směrech neúplné.