Náš ministerský předseda Ant. Zápotocký neustává připomínat všemu našemu lidu, že na práci závisí vše. Svobodná práce je a bude nejvyšší povinností i ctí našeho občana. Náš pracující lid dokázal již mnoho a dokáže ještě více. V první naší pětiletce, do níž nás za pár dní uvede vláda, její předseda Ant. Zápotocký a president republiky Klement Gottwald, se stane naše země zemí práce. A tam, kde je práce, musí přijít i to druhé, klid, mír a blahobyt. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pán posl. Kratochvíl.

Posl. Kratochvíl: Slavné Národní shromáždění!

Projednávaný návrh zákona o organisaci státních lesů a statků není po mém názoru jen formálním základem pro utvoření národních podniků, nýbrž je nástrojem ke zlepšení zásobovací situace a k pozvednutí zemědělské výroby vůbec. Nesmíme totiž ponechávati bez zřetele skutečnost, že struktura zemědělské výroby se od květnové revoluce podstatně změnila. Tím se i změnilo poslání státních statků a státních lesů.

Mimo selské malolesy a lesy, jichž vlastníkem jsou složky lidové správy, a mimo několik lesních družstev je stát hlavním majitelem lesů. Na novém národním podniku lesním proto bude poskytnouti průmyslové i živnostenské výrobě dostatek surovin a odstraniti škody v našich lesích, které vznikly kořistnickým hospodařením za okupace a živelními katastrofami. Národní podnik spravující les sám o sobě nebude moci stačiti na všechny úkoly a bude nezbytně nutno, aby byl podporován celou veřejností. Bude nutno především přikročiti k nejvýše úspornému hospodaření s dřevem. Zde musí národní podniky dosáhnouti snížení spotřeby všemi prostředky, jež budou k disposici. Film, rozhlas, školy, tisk budou pracovati k dosažení cíle a musí plniti zde své poslání. Pomáhati musí také ostatní výroba, ať sektoru národního nebo soukromého. Povšimněme si jen používání dřeva v zemědělství. Zde jsou vozy, ploty, nářadí a jiné potřeby ze dřeva. Použivatelnost a trvanlivost mnohých předmětů ze dřeva dá se prodloužiti konservováním dřeva vhodnými nátěry. Zde musí zasáhnout chemický průmysl a dodati tyto ochranné nátěry na dřevo v dostatečném množství. Na vesnici bude nutno použíti všech vhodných míst k vysázení stromů a křovin, aby byla v budoucnu získána část spotřeby palivového dříví. Dosud se při selském pečení chleba spotřebuje velmi mnoho dříví. Bude věcí našeho družstevnictví, aby síť pekáren byla rozšířena, protože pokud jde o palivo, je provoz parních pekáren mnohem úspornější než obyčejné pece selské. V městských domácnostech, kde je zaveden plyn, nutno propagovati podpalování uhlí plynem. Velká úspora dřeva také vznikne soustavným používáním skládacích beden.

Rovněž musíme šetřiti dřevem pro výrobu papíru. V této době vidíme, jak zbytečně mnoho papíru se vyplýtvá na luxusní obaly. Nádherné krabice jsou vykládány mnohdy i textilem a tak provedeny, že obal dosahuje zde až 20% ceny výrobku. Neříkám, že pro všechnu budoucnost mělo by býti od tak pěkného balení zboží upuštěno; zdá se mi však, že dnes, kdy je příkazem šetrnost se všemi surovinami, měli bychom si ukládati trochu reservy a spokojiti se jen nejnutnějším balením.

Také tabáková režie patří do této kategorie; není třeba všechno kuřivo baliti po 10 kusech, zejména když u nás je zvykem, že kuřáci cigaret mají zvláštní pouzdro a papírový obal ihned odhazují. Levnější obal můžeme nahraditi kuřákům lepší kvalitou cigaret; ušetříme mnoho papíru a tím ušetříme naše poškozené lesy.

Totéž platí pro průmysl léčiv. Kartónové balení lahviček, zejména pokud se léčiva neposílají do velkých vzdáleností, nutno pro tuto dobu zamítnouti. Nesmíme baliti jen proto, aby lékárna mohla požadovati zvýšenou cenu za lék. Obal musí chrániti jen před poškozením a zkázou.

To všechno by však nestačilo, kdybychom nedovedli ještě lepším způsobem uspořádati sběr starého papíru. Je nutno obyvatelstvo více vychovávati ve smyslu šetrnosti se surovinami a sběr starého papíru musí býti trvalou institucí se stále stoupajícími výsledky.

Raději začněme šetřit již dnes, než žíti ve vědomí, že v našich lesích se víc kácí než přirůstá. Naše lesy potřebují šetření po delší řadu let. Hlavně však potřebují doplňujícího vysazování. Škody okupace nutno odstranit a v nastávajících letech je třeba vysazovat a mnoho vysazovat. Národní lesní podnik musí zavolat mládež a tato mládež, vychovávaná v novém duchu, pomůže vylepšit lesy dosavadní a založit lesy nové. A mládež jistě ráda pomůže, vždyť lesy patří celému národu a budou zase jen jeho chloubou.

V naších lesích musí také být pořádek. Lesní personál bude dohlížet, aby záškodníci lesa - ať dospělí, nebo děti - při sběru borůvek a hub nepoškozovali mladé kultury.

Vyslovuji přání, aby národní lesní podnik byl dobrým zaměstnavatelem. Tím se dosáhne toho, že i lesní personál bude sloužit lesu s láskou a obětavostí. I prostý lesní dělník musí být existenčně zabezpečen a musí mu být dopřána účast na kulturním životě.

Svěřujeme tímto zákonem většinu naších lesů do rukou národního podniku a jsme si jisti, že je svěřujeme do rukou dobrých. Proto v budoucnosti očekáváme od tohoto kroku jen dobrý výsledek. Totéž platí v plném rozsahu pro národní podnik statků, který bude spravovati zemědělskou půdu. Tímto uspořádáním budou v soukromých rukou jen hospodářství drobná a střední. Všechny tyto celky budou patřiti-vyjma několik obecních dvorů-státním statkům. Na nich bude, aby po stránce produkční nahradily všechno to, co dříve dodávaly velkostatky.

Způsob hospodaření je do značné míry závislý na výměře podniků. Proto také velkostatek kráčel v čele zemědělského pokroku, zaváděl moderní hospodářské stroje, hojně používal umělých hnojiv a prováděl také specialisaci. Řada dvorů v okolí velkých měst se specialisovala na výdojné hospodářství a byla proto v zimním období hlavním dodavatelem mléka. Všeobecně byly velkostatky producenty ušlechtilého osiva a tím vsím přispěly k zemědělskému pokroku. Výměra státních statků neustále vzrůstá postátňováním půdy, podrobené revisi pozemkové reformy, takže státní statky budou ještě význačnějším činitelem ve výrobě než dosud.

Pro začátek budou zde jistě obtíže, zejména na půdě, kterou teprve nyní přejímají státní statky. Zde bude třeba zvláštního opatření a zvláštního postupu. Místy jde o objekty menší než 30 ha, a tu je samozřejmo, že takové objekty mají velmi různé výrobní podmínky a že nesnesou velké režie. Jeví se proto nezbytným, aby bývalí majitelé byli na těchto podnicích zaměstnání, pokud budou míti zájem o služební postavení u státních statků. Toto opatření bude užitečné aspoň pro dobu přechodnou. Rozhodně je nutno nově získané státní půdě věnovati co nejvíce péče, protože část půdy zůstala nezorána. To jsou však obtíže přechodné, kterým nelze zabránit u tak velkých přesunů ve vlastnictví půdy. Novy národní podnik si musí vychovati stále, věrné a spokojené dělnictvo. Bude nutno dokázat, že i zaměstnanec na půdě může býti slušně živ. Podati tento důkaz bude možno, protože silně mechanisované státní statky dosáhnou vyššího podílu hodnoty práce u každého zaměstnance, ježto jejich obchodní vedení nebude zaměstnávat zbytečně velký počet úřednictva, naopak bude zaměstnávat co nejvíce zaměstnanců prací produktivní.

Vítám a oceňuji, že vláda v § 1 zákona ukládá státním statkům, aby poskytovaly malým a středním rolníkům podporu a pomoc. V tom vidím vytváření nového poměru mezi státním statkem a obyvatelstvem vesnice. Je to zárodek účinné spolupráce, která může znamenati mnoho pro drobné zemědělce a zvýšení jejich produkční schopnosti.

Zákon o pětiletém plánu ukládá našemu zemědělství přeorganisování výroby rostlinné na živočišnou. Do budoucna je přímo příkazem větší výroba masa, tuků, mléka a vajec. Potřebujeme je pro vydatnější výživu a i v zájmu zdraví našeho národa a můžeme je proto také lépe zaplatit nežli výrobky rostlinné. Proto jenom zvýšenou produkcí živočišnou bude umožněno pozvednout i životní úroveň zemědělců samých.

Vycházíme z přesvědčení, že jen za pomoci mechanisace a účelné dělby práce odstraníme nedostatek pracovních sil v zemědělství. A zde musí státní statky jako národní podnik dávati příklad a hospodařit tak, aby s dosaženým výtěžkem také vystačily bez přispění státu. Ony musí dokázati našim zemědělcům, že mohou žít jako lidé, kterým je práce pouze prostředkem k uhájení všech životních podmínek, a ne jen dřinou, umořující tělo i duši.

V zájmu hladkého uspořádání pozemkové reformy jest, aby státní statky co nejdříve uhradily svoje závazky za převzatý živý i mrtvý inventář, protože tato náhrada bude v mnoha případech sloužiti bývalým majitelům k uhrazení jejich životních potřeb, protože pro pokročilý věk jíž nemohou vstoupit do služebního poměru.

Na státních statcích bude také nutno pozvednouti pracovní morálku. Plaťme dobře zaměstnance a žádejme dobrou práci ! To musí být cílem v budoucnosti. Zaměstnanec státního statku nemá dnes nic společného s bývalým živoříc m deputátníkem. Zemědělský dělník koná důležitou a těžkou práci a proto musí býti po zásluze odměněn. Musí ovsem také míti vědomí odpovědnosti vůči národnímu celku. Musí také přispívat k rentabilitě podniku, musí dobře krmit svěřená zvířata, musí plnit rozkazy, protože hospodářskou jednotku může vésti jen jedinec, který musí být vybaven právem dávati rozkazy i ukládat povinnosti, nésti plnou odpovědnost. Naproti tomu musí být schopnému dělnictvu umožněn společenský vzestup. Vyplatí se schopného kočího třeba ve 30 letech ještě poslati do kursu, aby z něho byl dobrý šafář. Revoluční odborové hnutí musí ve svých členech na státních statcích buditi pocit povinnosti a neustále je nejen odborově, ale i odborně školiti. Tak postupem doby vzniknou moderní zemědělské velkopodniky, vedené zkušenými a praktickými agronomy, které budou hlavním pěstitelem osiva a sádě, praktickou školou zemědělského venkova, pomocníkem drobných zemědělců a úspěšným dokladem nových method v zemědělském podnikání. Věřím v tuto budoucnost, protože věřím, že půda, která z rukou panovnického rodu, z rukou cizáků přešla konečně do rukou národního podniku a tím do rukou celého národa, neodepře vydání bohaté úrody těm, kteří s láskou k národu a s oddaností k lidově demokratickému zřízení této nejpokročilejší formě správy veřejných věcí, ve kterém není ani utiskovatelů, ani utištěných budou na ní pracovati.

Zahajujeme projednáním tohoto zákona novou éru v zemědělské politice. Uznáváme přednosti zemědělské velkovýroby, uznáváme její význam pro zásobování, a vyslovuji přání, aby národní podnik státní statky úspěšně doplňoval hospodaření na malých a středních podnicích tak, aby po letech strádání bylo dost potravin pro všechny občany našeho státu a aby se nové ocenění zemědělské práce projevilo i ve štěstí a spokojenosti všeho zemědělského lidu.

Maje na zřeteli tyto skutečnosti, jsem zmocněn klubem poslanců čs. strany lidové prohlásiti, že klub bude jednomyslně pro předložený vládní návrh zákona hlasovati. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala (zvoní): Ďalším rečníkom je p. posl. Bacílek. Dávam mu slovo.

Posl. Bacílek: Slávna snemovňa, dámy a pánovia!

Ak srovnávame činnosť a úlohy štátnych statkov s inými národnými podnikmi, musíme vidieť mimoriadny význam, aký majú štátne majetky pri budovaní socializmu na našej dedine, a to na strane jednej, a na druhej strane ťažkosti, s ktorými sa tento socialistický sektor na dedinách stretáva. Ak v priemysle súkromný sektor reprezentuje 95% všetkej hodnoty priemyslovej výroby, v pôdohospodárstve je pomer takmer obrátený. Hlavným dodávateľom pôdohospodárskych výrobkov zostáva súkromný podnikateľ, malý a stredný roľník, a z veľkej časti podeľuje sa na zemedelskej výrobe ešte aj zemedelský kapitalista, dedinský boháč-statkár.

Povedzme si pravdu, že medzi mnohými maloroľníkmi badať niekedy aj nedôveru voči novým útvarom štátnych statkov. Táto nedôvera našich malých roľníkov má svoje korene v minulosti, kedy veľkostatkár vykorisťoval bezohľadne nielen svojich deputátnikov, ale aj malých a stredných roľníkov. Každý z nás môže uvádzať skutočnosti, ako za požičanie strojov, poťahov, sejačky, museli naši malí roľníci obrábať celé týždne pri okopávaní repy na majetkoch jednotlivých statkárov. Videli sme tiež, ako naši statkári zneužívali svoje funkcie v jednotlivých družstvách, ako Roľnícke vzájomné pokladnice, skladištné družstvá a iné družstevné podniky za kapitalistického režimu slúžily väčšinou práve len pre tých niekoľkých najväčších a najbohatších jednotlivcov v jednej dedine.

My vieme tiež, akú úlohu hrala úžera a akým spôsobom náš dedinský ľud bol v minulosti sodieraný. Ak dnes je určitá nedôvera voči štátnym majetkom, je to ešte tá časť neuvedomelosti, ktorá nechápe, aký význam štátny majetok má, a ktorá je proti každému veľkému majetku tu zriadenému. Úlohou štátnych majetkov je, aby pomáhaly odstraňovať nielen odveké vykorisťovanie našich dedín, našich malých a stredných roľníkov, ale aby účinnou pomocou malým a stredným roľníkom, najmä dodávaním ušľachtilých osív a šľachteného chovného statku, prakticky hospodáreniu malých roľníkov dnes pomáhaly, aby priamou pomocou strojmi, poťahmi, pomáhaly obrábať role bezzemkov a drobných roľníkov, pomáhaly na strojových staniciach, na strojových družstvách a tak si získavaly plnej dôvery drobných i stredných roľníkov. Náš drobný roľník nesmie vidieť v štátnych statkoch svojho konkurenta, ale naopak pomocníka, bez ktorého nebude v budúcnosti možné, aby zveľadil svoje vlastné hospodárstvo, aby sa oslobodil zo závislosti na jednotlivých statkároch, na ktorých bol ešte do posledného času závislý.

A tu je treba vidieť, že nový národný podnik Štátne statky bude môcť splniť svoje úlohy iba vtedy, keď bude naplnený novým duchom ľudovej demokracie a pevným krokom kráčať na ceste k socializmu. Konkrétne úlohy, uložené štátnym statkom v päťročnici na Slovensku, nie sú malé. Už na konci roku 1949 prevezmú štátne statky na 50% všetkých plôch určených pre množenie ušľachtilých osív a postupne behom roku 1949 prevezmú takmer celé šľachtenie a množenie semien. Skúsenosti, ktoré získaly štátne statky na šľachtiteľských staniciach v Dioseku, Vígľaši, Veľkej Lomnici prevzatím súkromných šľachtiteľských podnikov, umožnia vypestovať osivo pre všetky geonomické oblasti Slovenska. Štátne statky majú veľkú úlohu r. 1949 pokiaľ sa týka pomoci roľníkom v oblasti živočíšnej produkcie. Už roku 1949 dodajú štátne majetky pre potreby živočíšnej výroby našim roľníkom na 300 plemenných býkov, 300 kancov a 600 plemenných baranov. V ďalších rokoch budú štátne majetky dodávať pre potreby maloroľníckeho chovu na Slovensku na tisíc kancov, tisíc plemenných býkov a celú potrebu plemenných baranov.

Nie menej významnú úlohu budú hrať štátne majetky pri zásobovaní obyvateľstva. Podľa skúsenosti z tohto roku ukázalo sa nedostatočné zásobovanie väčších miest a priemyslových stredísk zeleninou. Preto štátne majetky rozširujú plochy, na ktorých sa bude pestovať zelenina, z 290 ha na 900 ha. Cieľom zaistenia úrody na týchto plochách boly urobené opatrenia pre získanie potrebných zavlažovacích zariadení, ktoré zaistia úrodu raných zemiakov a zeleniny i pri suchom počasí.

Štátne majetky majú veľký podiel i na pestovaní nových kultúr. Tak v roku 1949 na základe skúseností v pestovaní ryže u presídlencov z Maďarska budú štátne majetky pestovať ryžu cca na 25 až 30 ha. Cukrový cirok sa bude pestovať viac ako na 100 ha s tým zameraním, aby v budúcnosti na juhu Slovenska mohol zameniť ohrozené pestovanie cukrovej repy. Pri výkrme prasníc štátne majetky na Slovensku sa zaviazaly dodať 80.000 bravov vo váhe okolo 90 kg na verejné zásobovanie. Podobne štátne majetky i v zásobovaní mliekom, í keď je počet kráv absolútne nedostatočný, prevzaly na seba úlohu dodať celkom 20 miliónov litrov mlieka. Tak by som mohol pokračovať. Štátne majetky budú mať ohromné úlohy v otázkach mechanizácie, v stavebných investíciách, v pokusníctve, v šľachtení, a to tak, aby po doplnení vlastného stavu mohly sa stať hlavnými dodávateľmi a pomocníkmi nášho malého a stredného roľníka.

Naskytuje sa otázka, či sú dnes štátne majetky tak vybavené, tak personálne obsadené, tak organizované alebo budú v krátkom čase organizované, aby sme mohli od nich očakávať, že tieto úlohy splnia? Povedzme si pravdu, že bude treba mnoho zariadiť a mnoho napraviť.

Štátne majetky na Slovensku dnes obhospodarujú na 80.000 ha pôdohospodárskej pôdy. Ich vybavenie je ale absolútne nedostatočné, hlavne čo sa týka plemenného materiálu. A tu dovoľte mi, aby som povedal niekoľko kritických slov na jednotlivých úradníkov Povereníctva pôdohospodárstva a pozemkovej reformy, niekoľko kritických slov úradníkom štátneho majetku a aby som poukázal, akým nezodpovedným spôsobom boly preberané statky z revízie pozemkovej reformy. Podľa zprávy štátnych majetkov na Slovensku bolo z majetkov podliehajúcich revízii pozemkovej reformy na 50.000 ha pôdy a tieto prevzaté statky pripadly štátnym majetkom.

Mám tu niektoré výkazy o prevzatí štátneho majetku na juhu Slovenska. Smejkal Jozef, majetok 60 ha, štátu pripadne 45 ha, Smejkalovi zostane 15 ha. Z celkového inventára zostanú však Smejkalovi dva voly, štátnemu majetku pripadne jeden. Pánu Smejkalovi zostanú štyri kravy, štátny majetok neprevezme nič, zo šiestich jalovíc preberá štátny majetok štyri.