Státní pozemkový majetek na území naší republiky sdílel všechny methody hospodářského a politického dění ve státě. K jeho prvnímu většímu vzrůstu došlo po první světové válce. Avšak neporovnatelně více vzrostl tento majetek po této válce, po okupaci. Rozsah státních lesů a statků vzrostl konfiskací zemědělského majetku a zákonem o revisi první pozemkové reformy o 1,507.134 ha půdy, takže ke dni 1. října 1948 činí celková rozloha zemědělské půdy státních statků a lesů 1,285.729 ha.

Je přirozené, že vzrůst a pokles obhospodařované půdy a politické události měly vždy svůj vliv na organisaci a správu podniku. Převzali jsme státní lesy a statky po okupaci ve velmi žalostném stavu tak jako vše, kde se hospodařilo po kapitalisticku. Reakce se snažila ještě před únorem ve svém útoku na vše, co bylo znárodněno a zestátněno, házet špínu a kal s poukazem na špatné hospodářství v těchto státních podnicích po květnové národní revoluci r. 1945. Byla to marná snaha reakce po odvrácení našeho lidu, zejména naších rolníků od cesty, kterou nastoupili.

Jestli bylo anebo je na celém tomto hospodářství něco špatného, pak to lze přičíst jedině minulému kapitalistickému režimu a jeho dědictví, které nyní velmi důsledně a energicky odstraňujeme a budeme stále i na všech úsecích, pokud se zde bude vyskytovat, odstraňovat. Na př. hospodářská krise let 1933 až 1935 byla zde i těžkou krisí podniku, který pod tlakem této krise, neméně však také pro politické zájmy svěřil veškerý svůj obchod s dřívím soukromé akciové společnosti, Československé ústřední prodejně dříví. V minulosti se v celku vyznačoval podnik státní lesy a statky před okupací tendencemi, jež byly úkazem nervosity kapitalistického systému v neklidném politickém a sociálním prostředí.

Okupace a válka přinesly nejpronikavější změny jak v rozloze podniku, tak i v jeho správě. Česká a slovenská část podniku ubírala se svými cestami; česká část, značně okleštěná, pod komisařským vedením byla vyňata z působnosti ministerstva zemědělství a začleněna do okupanty vedeného t. zv. Bodenamtu, v němž měla sloužit německému vedení války a osidlovacím plánům okupantů.

Pozemková držba polnohospodářská byla převedena na t. zv. Entschädingungsfonds a byla vlastně osidlovací reservou okupantů. Lesní držba, t. zv. Stiftung zur Förderung und Unterstützung von Siedlern in Böhmen und Mähren, měla sloužit k financování a podpoře německých osídlenců v Čechách. Okupantské hospodaření přineslo s sebou hospodářský, finanční, správní i právní chaos. Osvobození zastihlo tak podnik ve velmi neutěšené situaci a před velkými úkoly konfiskace zemědělského majetku nepřátel republiky, před pozemkovými reformami, před úkoly přestavby hospodářského, politického a sociálního zřízení a zejména v pozdější a přítomné době před úkoly nové zemědělské politiky.

Pro novou organisaci zemědělského a lesního podnikání státu je rozhodující: za prvé rozloha obhospodařované půdy, za druhé výrobní odvětví, za třetí požadavky socialistického hospodářství, za čtvrté poučení z historie podniku "Státní lesy a statky".

V nynější době je nutno při organisaci lesních a zemědělských podniků na státních statcích vzít v úvahu, že jde o lesní a polnohospodářskou půdu včetně půdy rybniční o výměře celkem 2,285.729 ha, která stále vzrůstá prováděním zákonů o pozemkových reformách. Jíž tato rozloha ukazuje, že organisace těchto lesních a zemědělských podniků vyžaduje dělbu práce podle základních výrobních odvětví, aby správa tak rozsáhlých majetků mohla býti, zejména při zjednodušené instanční cestě, zvládnuta.

Jde o to, aby decentralisace byla provedena ve zdravém poměru s centralisací, aby se dosáhlo větší pružnosti a pohyblivosti, ale také větší odpovědnosti, zejména osobní odpovědnosti ve všech směrech. Hlavní zásadou je aby celé hospodářství státních lesů a statků bylo zapřaženo lépe než dosud do služeb naší cesty k socialismu, t. j. do služeb a pomoci malým a středním rolníkům.

Ale i služební poměry zaměstnanců státních lesů a statků se tímto zákonem podstatně. mění ve prospěch těch, kteří konají svou práci dobře, svědomitě, poctivě a obětavě, neboť po prvé bude dána možnost odměňování podle zásluhy a výsledků práce.

Základní výrobní složky zemědělské, t. j. polní a lesní hospodářství, jsou při intensivních formách hospodaření dvě samostatná, navzájem odlišná výrobní odvětví, která vyžadují též samostatnou, vzájemně nezávislou podnikovou organisací. Není žádoucí, aby lesní odborníci rozhodovali o věcech polního hospodářství a opačně. Ačkoli společná správa obou složek se jeví zdánlivě po stránce věcné i personální hospodárnější, vyžaduje rozlišnost práce a výroby lesní a polnohospodářské, aby byla vykonávána lesními a zemědělskými odborníky. Je to požadavek specialisace, který při odlišnosti výrobních odvětví předpokládá specialisaci i ve společných službách, jako jest služba účetní, právní, technická, personální a kancelářská.

Plánování v lesním a polním hospodářství je také rozličného charakteru. V lesnictví jde se zřetelem k dlouhé produkční době vždy o plánování dlouhodobé, naproti tomu v polním hospodářství o plánování krátkodobé.

Výsledky hospodaření lze sledovati v polním hospodářství každoročně po sklizni, v lesním hospodářství však až po revisi lesního hospodářství, v nejlepším případě po 5 letech, obvykle však po 10 letech.

Kumulace správy nese s sebou i kumulaci provozních prostředků věcných a personálu. Nelze zřetelně prokázati podíl lesnické a polnohospodářské výroby na těchto společných prostředcích věcných a na službách společného personálu.

Obtíže s reálným vydělením majetkové podstaty výrobní složky lesní a polnohospodářské pravidlem nejsou, a vyskytnou-li se, dají se odstranit.

Při rozpravě o § 5 bylo předneseno přání lesníků, aby úkoly, prováděné čistě v zájmu veřejném, které nejsou pro státní statky rentabilní, byly hrazeny z prostředků veřejných, i když nepůjde o příkaz vlády nebo ministra zemědělství. K tomu bylo podáno vysvětlení, že takové úkoly charakteru veřejné služby budou jistě zahrnuty do operativních plánů plánovaného hospodářství a že tím jejich úhrada připadne ministerstvu zemědělství.

Socialistické hospodaření je zaměřeno pro službu lidu a chce dosáhnouti stupňovanou produktivitou práce stále vyššího blahobytu. Půda sama o sobě netvoří hodnot, nýbrž lidská práce, násobená vědeckými poznatky a mechanisací pracovního procesu. Produktivity práce lze dosáhnouti specialisací a nemůže tedy v otázce organisace lesní a polnohospodářské výroby býti rozhodující nic jiného než práce, a tě se musí přizpůsobovati i její předmět. Zemědělský výbor ve své schůzi dne 14. prosince t. r. projednal tuto osnovu zákona tisk 166 a doporučuje jí sněmovně ke schválení. (Potlesk.)

Podpredseda Valo. Zpravodajcom za výbor ústavno-právny je p. posl. dr Popaďák. Dávam mu slovo,

Zpravodajca posl. dr Popaďák: Vážený pán podpredseda, slávne Národné shromaždenie!

Doterajšia organizácia podniku Štátne lesy a majetky. už nevystačuje na vyriešenie úloh uložených tomuto podniku a preto prijatím predloženého návrhu zákona o organizácii Štátnych lesov a majetkov chceme dať tomuto podniku organizačnú formu novú, vyhovujúcu.

Na začiatku našej republiky Štátne lesy a majetky boly spravované podľa rakúsko-uhorských služobných inštrukcií ako štátny majetok podľa jednotlivých riaditeľstiev, bez unifikácie správnych, služobných a účtových predpisov. Bola to správa veľmi nepružná, zdĺhavá, nejednotná, byrokratická a samozrejme veľmi drahá. Zmena nastala po roku 1924, kedy Štátne lesy a majetky sa staly podnikom spravovaným podľa zásad obchodného hospodárenia.

I keď doterajšia organizácia podniku zahrnovala v sebe obe základné výrobné složky hospodárske, t. j. hospodárstvo lesné a poľné, vývojom a zväčšovaním výmery pôdy prejavovaly sa tendencie k oddeleniu obidvoch týchto základných složiek, takže prevádzka podniku na hospodárstve poľnom a prevádzka podniku na hospodárstve lesnom boly už prakticky od seba oddelené. Taktiež miestne správne orgány podniku boly oddelené, osobitné pre hospodárstvo poľné a osobitné pre hospodárstvo lesné. Tak tomu bolo a je i v ústrednej správe. Spomenutá tendencia z minulosti, oddeliť od seba poľné a lesné hospodárstvo, pri intenzívnych formách hospodárenia je ešte silnejšia a samozrejmejšia, pretože hospodárstvo poľné a lesné sú výrobné odvetvia navzájom odlišné, ktoré vyžadujú aj samostatnú podnikovú organizáciu. Na oko sa zdá, že spoločná správa obidvoch složiek je hospodárnejšia, avšak odlišnosť práce a výroby lesnej a poľnohospodárskej, ako aj požiadavka odbornej špecializácie vyžaduje, aby lesné hospodárstvo bolo vedené odborníkmi lesnými a poľnohospodárske zase poľnohospodárskymi.

Plánovanie v lesnom hospodárstve je tiež inej povahy ako plánovanie v hospodárstve poľnom. V lesníctve ide vždy o plánovanie dlhodobé, zakiaľ v hospodárstve poľnom o plánovanie krátkodobé. Výsledky hospodárenia v poľnom hospodárstve možno zistiť každoročne po sobraní úrody, kým v lesnom hospodárstve obyčajne až po 5, poťažne po 10 rokoch. No, a už sama skutočnosť, že toho času podnik Štátne lesy a majetky spravuje výmeru 2,285.729 ha, vyžaduje, aby tento podnik dostal organizačnú formu lepšiu, pružnejšiu, novú, aby sa vyhovelo jednak požiadavke deľby práce a jednak aby správa tak rozsiahlych majetkov mohla byť náležite zvládnutá a mohla splniť úlohy podniku sverené. Všetko toto sú dôvody pre vytvorenie samostatného podniku lesného a samostatného podniku poľnohospodárskeho vo forme národných podnikov.

Osnova zákona preto umožňuje, aby vláda nariadením zriadila v rámci rezortu pôdohospodárstva samostatné podniky: Československé štátne lesy a Československé štátne majetky ako národné podniky. Tieto národné podniky sa povedú podľa zásad obchodného hospodárenia so zvláštnym zreteľom k národohospodárskym a správnym úlohám, ktoré sú im uložené, tak aby čo najlepšie a najhospodárnejšie vykonávaly lesnú a poľnohospodársku prvovýrobu, ďalej aby pridružené závody zaisťovaly a doplňovaly prevádzku lesnej a poľnohospodárskej prvovýroby a konečne aby podniky boly vzorom pre malých a stredných roľníkov a poskytovaly im podporu a pomoc.

Organizácia Štátnych lesov a majetkov vo forme národných podnikov umožní teda, aby sa v týchto výrobných oblastiach hospodárilo rentabilne. Každý závod v týchto podnikoch bude si môcť a nielen môcť, ale bude musieť podľa novej organizácie viesť svoje vlastné rozpočty, a táto okolnosť umožní i riadnu kontrolu hospodárenia na jednotlivých závodoch. Tieto všetky okolnosti umožnia zvýšiť produktivitu práce pri pôdohospodárskej výrobe na Štátnych lesoch a majetkoch a tým usnadnia i zvýšenie výroby a celkové zveľadenie týchto hospodárstiev.

Veľmi dôležitým momentom je aj tá okolnosť, že zamestnanci týchto podnikov budú odteraz v súkromnoprávnom pomere a nie ako doteraz v pomere pragmatikálnom. To umožní, aby vedúce úlohy v týchto podnikoch boly sverené takým zamestnancom, ktorí svojím odborným rozhľadom a svojou iniciatívou zaručujú, že úkoly im sverené budú plniť dobre, svedomite a iniciatívne, tak, ako to výrobný plán podniku vyžaduje. Zamestnanci zaťažení byrokratizmom a ťažkopádnosťou budú musieť ustúpiť zamestnancom mladým, výbojným, iniciatívnym, ktorí zaručia úspešné a rentabilné hospodárenie v týchto podnikoch.

Náš prvý päťročný plán ukladá nášmu lesnému a poľnému hospodárstvu veľké úlohy a už i so zreteľom na tieto úlohy päťročného plánu podnik Štátne lesy a podnik Štátne majetky musia byť vzorom.

Vyťažiť množstvo dreva uložené päťročným plánom, túto drevnú hmotu vymanipulovať na sortimenty, aké požaduje náš vzmáhajúci sa drevársky a chemický priemysel, bane, železnice a stavebníctvo, obnoviť lesné porasty a zalesniť reštancie, ako aj zalesniť spustlé pôdy nevhodné pre pôdohospodárstvo; zaviesť výberové lesné hospodárstvo a premeniť nízke lesy na lesy vysokokmenné; pokračovať v mechanizácii ťažieb a odvozu dreva; vybudovať riadnu sieť komunikačných prostriedkov; vystaviť zdravé a vyhovujúce byty pre úkony lesných zamestnancov a stálych lesných robotníkov, a to najmä na lesoch získaných konfiškáciou a revíziou prvej pozemkovej reformy, to sú základné úlohy uložené päťročným plánom nášmu lesnému hospodárstvu. Dnešná organizačná forma štátnych lesov na splnenie týchto úkonov nestačí, a preto hľadáme organizačné formy. Finančné hospodárenie v národnom podniku, ako som už uviedol, bude spočívať na systéme pružnom, ktorým sa vyznačujú všetky znárodnené podniky. V národnom podniku složky sú a musia byť prehľadné a tým dobre kontrolovateľné, naproti tomu štátne podniky nebolo možné dosť dobre kontrolovať. To isté platí aj v sektore hospodárstva poľného.

Spomeniem len veľké úlohy nášho poľnohospodárstva v živočíšnej výrobe a prebiehajúcu akciu výkrmu ošípaných. Je len samozrejmé, že podnik organizovaný na nových základoch vo forme národného podniku zaručuje úspešné splnenie úloh mu uložených a nielen že zaručuje, ale umožní, aby sa podnik Štátne majetky stal vzorom pre našich malých a stredných roľníkov.

Správa podnikov bude organizovaná čo najjednoduchšie. Na čele podniku bude stáť kolektívny orgán, tzv. správny sbor, složený jednak zo zamestnancov podnikov a jednak z osôb stojacich mimo podniku. Je to teda správa demokratická. Na čele správneho sboru bude stáť generálny riaditeľ ako predseda správneho sboru a námestník generálneho riaditeľa ako podpredseda. Výkonným orgánom generálneho riaditeľa a správneho sboru bude ústredné riaditeľstvo a pre Slovensko oblastné riaditeľstvo.

Osnova teda umožňuje, aby jednotný celoštátny podnik na Slovensku bol spravovaný a vedený prostredníctvom oblastného riaditeľstva. Organizačný štatút, ktorý vydá vláda nariadením, podrobne upraví pôsobnosť správneho sboru a oblastného riaditeľstva, ako aj orgánov podnikov vôbec. Výbor ústavno-právny predloženú osnovu zákona prerokoval na svojej schôdzke, konanej 15. decembra t. r. a ja v zastúpení výboru ústavno-právneho doporučujem plénu Národného shromaždenia, aby osnovu uzákonilo v predloženom znení. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Zpravodajcom za výbor rozpočtový je pán posl. K l e í n. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Klein: Slavná sněmovno, paní a pánové!

Zákonem o organisaci státních lesů a statků, jehož vládní návrh máme před sebou, bude odstraněn dosavadní zastaralý a nepružný způsob obhospodařování lesní, zemědělské a rybniční půdy, která je v majetku státu.

V § 1, odst. 1 se uvádí, že vláda nařízením zřídí státní lesní a zemědělské podniky ve formě národních podniků. Toto označení má po mém soudu zachytit historický vývoj těchto podniků, protože vznikly ze státních statků. Také lesní zákony platné dosud na území našeho státu, t. j. zák. č. 250/1852 ř. z. a zákonný článek XXXI/1879, znají státní lesy proti lesům komunálním a soukromým. Mimoto se tyto národní podniky liší od ostatních tím, že mají být vzorem racionálního hospodaření pro malé a střední zemědělce a poskytovat jim pomoc. Dále podle platných předpisů, zejména pokud se týkají lesního hospodářství, mají podniky důležité úkoly veřejné, a proto po mém názoru označila vláda vším právem tyto podniky za podniky státní, nehledíc ani k tomu, že i ve Svazu sovětských socialistických republik jsou obdobné podniky označeny jako "děržavní".

Pokud se týče finančního hospodaření, tu stanoví § 5 osnovy, že se bude postupovat podle zásad platných pro národní podniky. Tím je postaráno o to, aby ve všech národních podnicích bylo postupováno jednotně. Otázka kmenového jmění podniků je upravena podle zákona č. 51/48 Sb. Podle § 6 tohoto zákona jsou národní podniky povinny používati pro financování investic služeb místa určeného pro poskytování investičního úvěru, t. j. služeb Investiční banky, která byla zřízena zákonem č. 183 o Investiční bance. I státní lesní a zemědělské podniky jsou přísně vázány zákonem č. 51 a 183. Na př. tyto podniky nesmějí prostředků určených k investičním účelům ani přechodně užívati k účelům jiným. Nesmějí si navzájem poskytovati finanční úvěry ani vyrovnávati své závazky kompensací. Finanční prostředky si budou oba národní podniky opatřovati pro své provozní účely, pokud jich samy nemají, provozním úvěrem. Pokud jde o účetnictví samo, platí i pro tyto podniky ustanovení zákona č. 16/1946 Sb. o účetnictví.

V § 4 uložil zemědělský výbor povinnost vésti podniky podle zásad řádného obchodníka, to znamená hospodařiti tak, aby výdaje se kryly při nejmenším s příjmy. Uvědomil si přitom, že podle lesních zákonů jsou podnikům uloženy úkoly, které nikdy nemohou býti rentabilní, jako je na př. udržování lesů ochranných a lesů chráněných, neboť tyto úkoly přinesou užitek až za dobu velmi dlouhou, třeba i za 100 let, uvážíme-li, že státní lesy budou zalesňovati desetitisíce hektarů půdy v pohraničí, plníce tak zákon o pětiletém plánu a nikoliv jen nařízení vlády anebo ministra. Na zalesnění 1 ha je třeba asi 25.000 Kčs a při takových nákladech jdoucích do set milionů by byla bilance podniku státních lesů rozvrácena, a proto se přimlouvám za výklad zemědělského výboru, že v takových případech musí býti v rozpočtu ministerstva zemědělství, tak jak tomu bylo dosud, pamatováno na financování úkolů, jež v zájmu státu a národního hospodářství budou tyto podniky plniti.