Nařízením z 15. října 1938
bylo zavedeno kursové vyrovnání, aby se odstranila
disparita mezi vnitřními pohledávkami a závazky
(1 Kč = 12 pf.) a vnějšími, sjednanými
v clearingovém kursu. Úhrady mohly se prováděti
jen prostřednictvím úřadovny v Karlových
Varech a rozdílu vyplývajícího z různého
kursu se použilo na příspěvky sudetských
věřitelů 2 Pf. na 1 Kč. Toto kursové
vyrovnání bylo pro nás nepříznivé
částkou asi 20 mil. říšských
marek. Nová změna nastala, když dnem 1. října
1940 byla mezi Německem a českými zeměmi
odstraněna devisová hranice. Kursové vyrovnávací
řízení bylo zrušeno a nahrazeno jednorázovým
kapitálovým vyrovnáním, které
činilo 20 % pohledávky k 1. říjnu
1940, při čemž byl stanoven kurs 1 K = 10 Pf.
Tímto vyrovnáním byli povinni za jistých
podmínek sudetští dlužníci podle
stavu svých závazků z 10. října
1938 proti věřitelům v pozdějším
t. zv. protektorátě. Pohledávky z kapitálového
vyrovnání tvořily fond, z něhož
byl poskytován za jistých podmínek příplatek
2 Pf. na jednu Kč sudetským věřitelům
podle stavu jejich korunových pohledávek vůči
dlužníkům v t. zv. protektorátě.
Velmi důležitým opatřením okupantů
bylo provedení úvěrového uspořádání.
Peněžní ústavy v protektorátu
musely předati sudetským peněžním
ústavům jak svoje zápůjčky
dlužníkům v odtrženém území
a tam hypotekárně zajištěné,
tak i svoje vklady, které se vztahovaly k tomuto území
při kursu 1 Kč =10 Pf. Sudetským vkladatelům
byl opět z fondu kapitálového vyrovnání
poskytován příspěvek 2 Pf. na 1 Kč.
Kapitálové vyrovnání nás stálo
asi 25 mil. ř. m.
Po osvobození stala se od 1. srpna 1945 koruna jediným
a výlučným platidlem a problém přebudování
hospodářského života na korunovou měnu
byl řešen dekretem č. 36/45 Sb. o plnění
závazků znějících na říšské
marky, jímž byly stanoveny kategorie závazků
v říšských markách, trvající
1. srpna 1945, a jednotný kurs 10 Pf. za jednu Kčs
pro všechny kategorie pohledávek.
Tento dekret, zjednávající pořádek
a jasnost v měnových otázkách, měl
ovšem také nepříznivou odezvu. Jestliže
náš dlužník měl k 10. říjnu
1938 dluh 100.000 Kč, byla mu částka přepočtena
podle kursu 1 Kč = 12 Pf. na 12.000 ř. m. Jestliže
dlužník nesplácel a jen úrokoval, byla
mu podle dekretu č. 36/45 Sb. přepočtena
dlužná částka na nominálních
120.000 Kčs; tedy dluh - samozřejmě nebéřeme-li
v úvahu reální hodnotu - stoupl o 20.000
Kčs. A stejně tomu bylo i v případě
20 % kapitálového vyrovnání.
Dlužníci proto právem poukazovali na nezměněné
hypotekární závazky dlužníků
vnitrozemských, které kursovou diferencí
nevzrostly. Nepříznivý vliv byl zejména
citelný u nových osídlenců v pohraničí,
zatížených starými hypotékami
nemovitostí, dále u českých majitelů
usedlostí, vyhnaných za okupace, a u majitelů
usedlostí v krajích postižených válečnými
událostmi. (Předsednictví převzal
místopředseda Komzala.)
Také obce v pohraničí se zdráhají
platiti nominálně zvýšené závazky
z dlouhodobých zápůjček na nemovitosti,
poukazujíce na sníženou výrobnost, sníženou
výnosnost a rozmnožení úkolů
a tím sníženou platební schopnost. Věc
je komplikována ještě tím, že tu
docházelo k majetkovým převodům a
majetkově-právním jednáním
po 29. září 1938 pod tlakem okupace, o čemž
jedná zákon č. 126/46 Sb., a možno tedy
namítati neplatnost těchto jednání.
Nepříznivá odezva dekretu č. 36/1945
Sb. zasahuje i veřejné instituce. Tak na př.
hypotekární pohledávky a účelové
vklady nositelů veřejnoprávního sociálního
pojištění peněžním ústavům
za účelem hypotekárních zápůjček
byly podle úmluvy č. 205/40 Sb. předány
nositelům říšského pojištění
za kursu 1 K = 12 Pf. Podle vyhlášky ministra ochrany
práce a sociální péče č.
84/45 přešly veškeré takové pohledávky
opět na příslušné nositele československého
národního pojištění. Od dlužníků
se ovšem požaduje nyní plnění v
kursu 1 ř. m. = 10 Kčs. A opět je věc
komplikována tím, že je možno namítati
neplatnost úmluvy č. 205/40, poněvadž
svým obsahem se příčí znění
nebo demokratickým zásadám československé
ústavy. V řadě takových zápůjček
je zájemcem i stát, který převzal
záruku jako rukojmí, po příp. i jako
plátce. Nutnost obnoviti rovnost obou kategorií
dlužníků a zájem na tom, aby se předešlo
nevyhnutelným a těžko řešitelným
sporům, vedl vládu k tomu, aby povinnost plnění
markových závazků řešila obecně
zavazující zákonnou normou.
Navrhovaná osnova béře za základ stav
vytvořený dekretem č. 36/45 Sb., jehož
platnost plně respektuje, a spravedlivě předpisuje
těm, kteří byli opatřeními
okupantů obohaceni, náležité slevy a
dobropisy, které dlužníkovy povinnosti uvádějí
v takový stav, jako by žádných okupantských
měnových změn a opatření nebylo.
Přijetím tohoto zákona činí
lidově demokratická republika další
krok k napravení nespravedlností a zhojení
ran, které fašistický režim zasazoval
ve všech odvětvích činnosti a života
obyvatelstvu krajů, jež dostal do svých spárů.
Ale přes snahu, odčiniti všechna neštěstí
a blahodárnou rukou vymýtiti všechny stíny
okupace, nesmíme nikdy zapomenouti, že nejúhlavnějším
nepřítelem lidství jest fašismus a kapitalismus;
že to byly právě agrárně-kapitalistické
kruhy národa, které nás zavedly přes
bídu nezaměstnanosti a hospodářské
krise na cestu ke zradě a kapitulaci mnichovské
a k tomu moři utrpení a běd fysických
a morálních, které jsme zakoušeli za
okupace. Nesmíme zapomenout, že se národ octl
na pokraji hrobu, poněvadž zapomenout značí
vyhazovat nejcennější a krví placené
zkušenosti oknem ven, značí novou cestu k Mnichovu
a porobě. Jenom jasná a upřímná
spolupráce všech příslušníků
našeho národa v budovatelském úsilí,
vedoucím k uskutečňování socialismu,
zaručí našemu národu existenci a lepší
budoucnost a dá každému z nás více
štěstí, více blahobytu a vnitřního
uspokojení ze zdárně vykonané práce.
Hospodářský výbor projednal ve své
schůzi dne 16. listopadu t. r. vládní návrh
zákona o úlevách v plnění závazků
znějících na říšské
marky a usnesl se doporučiti Národnímu shromáždění
přijetí tohoto návrhu s nepatrnými
změnami uvedenými ve zprávě hospodářského
výboru. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor ústavno-právny
je p. posl. dr. Burian. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Burian: Pane místopředsedo,
paní a pánové!
Jménem ústavně právního výboru
doporučuji, aby vládní návrh zákona
o úlevách v plnění některých
závazků, které zněly na říšské
marky, byl přijat ve znění usneseném
výborem hospodářským a připojuji
se k vývodům pana zpravodaje hospodářského
výboru. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor rozpočtový
je p. posl. dr. Hulínský. Dávam mu
slovo.
Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Pane místopředsedo,
paní a pánové!
Po obsáhlé zprávě pana zpravodaje
za výbor hospodářský nebudu se již
zabývat meritem věci a zdůvodněním
osnovy. Jako zpravodaj rozpočtového výboru
chci však podat slavné sněmovně zprávu
o tom, jaké důsledky vyplývají z navrhovaného
zákona pro státní finance, resp. pro jiná
státní zařízení finanční
povahy.
Předloženou osnovou zákona, zejména
ustanoveními §§ 6 a 8 jsou význačnou
měrou dotčeny zájmy Likvidačního
fondu měnového, neboť na Likvidační
fond měnový se převádí úbytek
aktiv peněžních ústavů, způsobený
poskytováním slev podle této osnovy, a to
jako dubiosní pohledávka proti Německu, jehož
měnovými opatřeními ke škodě
došlo. Tím bere na sebe Likvidační fond
měnový ztráty, které vzejdou peněžním
ústavům novou úpravou plnění
některých dlouhodobých jejich pohledávek.
Tyto ztráty budou jenom částečně
vyrovnány kursovními zisky vkladatelů u peněžních
ústavů.
Kromě odvodů srážek kursových
diferencí z vkladů se přikazují Likvidačnímu
fondu měnovému na úhradu ztráty jako
příjem částky, které došly
po 4. květnu 1945 nebo které ještě dojdou
Zemské bance a žirovému ústředí
v Liberci, v likvidaci, na pohledávky z kapitálového
vyrovnání.
Důvodová zpráva celkem oprávněně
předpokládá, že tyto příjmy
Likvidačního fondu měnového stačí
k tomu, aby kryly fondem převzaté ztráty
peněžních ústavů, které
se odhadují asi na 220 mil. Kčs.
Likvidačnímu fondu měnovému se také
vzhledem k jeho majetkovým zájmům přiznává
oprávnění prováděti dohled
podle obdoby zákonných předpisů o
vázaném devisovém hospodářství.
Jinak si provedení navrhovaného zákona nevyžádá
žádných zvláštních nákladů
ze státní pokladny. Doporučuji proto jménem
rozpočtového výboru, aby navrhovaný
zákon byl přijat se změnami provedenými
ve výboru hospodářském. (Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Ku slovu nie je nikto prihlásený,
rozprava odpadá.
Sú nejaké návrhy opráv alebo zmien
textových?
Zpravodaj posl. inž. Novák: Nikoli.
Zpravodaj posl. dr. Burian: Nejsou.
Zpravodaj posl. dr. Hulínský: Ne.
Podpredseda Komzala: Pristúpime k hlasovaniu.
Osnova má 10 paragrafov, nadpis a úvodnú
formulu.
Pretože niet pozmeňovacích návrhov,
dám o celej osnove hlasovať naraz podľa zprávy
výborovej. (Námietky neboly.)
Námietok niet.
Kto teda súhlasí s celou osnovou zákona,
to je s jej 10 paragrafmi, nadpisom a úvodnou formulou
podľa zprávy výborovej, nech zdvihne ruku!
(Deje sa.)
To je väčšina. Tým Národné
shromaždenie prijalo túto osnovu zákona
podľa zprávy výborovej.
Tým je vybavený 5. odsek poriadku.
Budeme prejednávať šiesty odsek poriadku, ktorým
je
6. Zpráva výborov hospodárskeho a ústavno-právneho
k vládnemu návrhu zákona (tlač 125)
o úprave uspokojenia a o určení splatnosti
niektorých záväzkov dotknutých znárodňovacími
a inými predpismi (tlač 144).
Zpravodajcom za výbor hospodársky je p. posl. Poláček.
Udeľujem mu slovo.
Zpravodaj posl. Poláček: Paní a pánové!
Vládní návrh zákona tisk 125 pojednává
o úpravě uspokojení a o určení
splatnosti některých závazků dotčených
znárodňovacími a jinými předpisy.
Jde o osnovu s hlediska hospodářského naléhavou,
ježto se jí teprve vydávají předpisy
předvídané v § 5a, poslední odstavec,
dekretu čís. 100/1945 Sb. ve znění
čl. II zákona č. 114/1948 Sb. a obdobných
dalších předpisů. Před uzákoněním
této osnovy nemohou národní a obdobné
podniky požádat soud, aby upravil závazky předluženého
majetku a určil jejich splatnost.
Podle § 5a dekretu č. 100/1945 a podle obdobných
dalších předpisů mohou osoby tam uvedené
požádati, aby soud do výše obecné
ceny aktiv předluženého majetku blíže
označeného ke dni převzetí upravil
uspokojení závazků patřících
k tomuto majetku a určil jejich splatnost, přihlížeje
k hospodářským možnostem navrhovatele.
Dále pak se stanoví, že zvláštním
zákonem budou vydány podrobné předpisy
o příslušnosti soudů, o řízení,
o jeho účincích na promlčení
pohledávek, na spory, exekuční a konkursní
řízení, na práva na oddělené
uspokojení a o způsobu, jak se zjišťují
nároky věřitelů.
Tento slib plní předložená osnova zákona,
jejíž všeobecnou snahou je řízení
pokud možno zjednodušit, zlevnit a urychlit. Poněvadž
jde o blízkou obdobu vyrovnávacího řízení,
ve kterém mají krajské soudy velké
zkušenosti, jsou pověřeny krajské soudy
řízením podle tohoto zákona. Krajské
soudy mají plné zkušenosti při vedení
vyrovnávacích řízení a lze
se proto spolehnout, že je zvládnou bez obtíží
s náležitou odbornou úrovní a potřebným
urychlením.
Osnova chrání národní majetek a je
spravedlivá i k věřitelům, poněvadž
se snaží vyloučit možnost velkých
sporů. Zásadou osnovy je, že pohledávky
nesmějí přesahovat obecnou cenu předluženého
majetku a nemá se učinit z tohoto řízení
jakási obdoba konkursu, v kterém náklady
pohlcují obrovské částky, takže
nakonec se na pohledávky věřitelů
nic nedostane. Poněvadž je známo, jaké
náklady by vzešly zejména u velkých
průmyslových podniků pořizováním
soudních odhadů, nežádá osnova
bezpodmínečně v každém případě
soudní odhad, nýbrž spokojuje se s obecnou
cenou aktiv, udanou navrhovatelem. Vychází se z
předpokladu, že každý navrhovatel byl
již při sestavování zahajovacích
rozvah ke dni vzniku povinen pořídit si přesné
ocenění převzatých aktiv, a to podle
směrnic vydaných příslušným
resortním ministerstvem a podle podrobných pokynů
vydaných ústředními orgány.
Tyto směrnice a pokyny jsou tak podrobné, že
navrhovatelé budou ve valné většině
případů s to uvést přesvědčujícím
způsobem správnou obecnou cenu aktiv i bez zvláštního
a ovšem nákladného soudního odhadu.
Teprve když by věřitel vznesl námitku
nesprávnosti udané obecné ceny aktiv nebo
kdyby soud sám měl pochybnosti, může
soud podle volného uvážení nařídit
i soudní odhad. Náklady na něj by však
šly na vrub aktiv předluženého majetku,
čili zmenšila by se tím možnost uspokojiti
pohledávky věřitelů.
Tato osnova zákona pomůže národním
a obdobným podnikům z nezaviněného
zadlužení.
Hospodářský výbor projednal tento
vládní návrh ve schůzi dne 16. listopadu
1948 a usnesl se jednomyslně doporučiti plenu Národního
shromáždění jeho přijetí.
(Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Zpravodajcom za výbor ústavno-právny
je p. posl. dr. Verich. Dávam mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Verich: Pane místopředsedo,
paní a pánové!
Ústavně-právní výbor projednal
ve své schůzi dne 19. listopadu t. r. (tisk 125),
který obsahuje vládní návrh zákona
o úpravě uspokojení a o určení
splatnosti některých závazků dotčených
znárodňovacími a jinými předpisy.
Předložená osnova zákona zabývá
se - podobně jako zákon z 11. března 1948,
č. 51 Sb. - úpravou finančních poměrů
znárodněných a zestátněných
podniků a stanoví způsob, jak jim pomoci
z nezaviněného zadlužení. Jde o onen
zvláštní zákon, slíbený
ve většině zákonů o znárodnění
určitých podniků a zařízení.
Stanoví se jím zásady soudní příslušnosti
řízení a způsob, jak zjistiti nároky
věřitelů. Osnova zákona plní
předpoklady lidově demokratického zákonodárství.
Navrhované řízení je pokud možno
jednoduché, rychlé a levné. Dbá se
plné rovnosti věřitelů. V tom předčí
osnova jak naše znárodňovací předpisy,
tak i konkursní a vyrovnávací řády
z první republiky. Ustanovení těchto řádů
přejímá návrh jen zřídka,
přejaté upravuje a doplňuje. Úmysl
rychlého a levného řízení vede
k odchylkám od dříve vžitých
zásad. Osnova nežádá v každém
případě odhad aktiv soudním znalcem
a přikazuje rozhodování o popřených
pohledávkách bez ohledu na hodnotu předmětu
do výlučné příslušnosti
krajského soudu. Pro řízení podle
této osnovy je použito ustanovení o nesporném
řízení pro jeho jednoduchost, rychlost, zásadu
vyhledávací a jiné výhody.
Navrhovaný zákon dává všechny
předpoklady, aby u znárodněných podniků
a jiných začleněných majetkových
podstat, ke dni převzetí předlužených,
bylo cestou soudní dosaženo rychlého uspokojení
závazků při současném respektování
hospodářských možností národního
podniku.
Z těchto důvodů projevil ústavně-právní
výbor s vládním návrhem projednávaného
zákona jednomyslný souhlas. Jako zpravodaj tohoto
výboru doporučuji sněmovně, aby vládní
návrh rovněž v plném rozsahu schválila.
(Potlesk.)
Podpredseda Komzala: Ku slovu nie
je nikto prihlásený, rozprava odpadá.