Předseda dr John.

Místopředsedové Hodinová-Spurná, Komzala, dr Polanský, Richter, Valo, V. David, Žiak.

Zapisovatelé dr Pátková, dr Patschová.

Členové vlády: předseda vlády Zápotocký; náměstkové předsedy vlády Široký, Fierlinger, dr Ševčík; ministři dr Čepička, dr Dolanský, Erban, Kliment, Kopecký, Krajčír, dr Nejedlý, dr Neuman, Nosek, Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, inž. dr Šlechta.

261 poslanců podle presenční listiny.

Z kanceláře NS: gen. tajemník NS Kováčik; jeho náměstkové dr Záděra, dr Ramajzl.

1. Zpráva výboru ústavno-právneho k vládnemu návrhu zákona (tlač 92) o názve Ministerstva informácií a Ministerstva školstva a osvety, ako aj príslušných povereníctiev (tlač 101).

2. Zpráva výboru soc.-politického a zdravotnického a výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 90), jimž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky (tisk 98).

3. Zpráva výboru branného a bezpečnostního, výboru soc.-politického a zdravotnického a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 91) o vojenské nemocenské péči (tisk 100).

4. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 93) o úpravě některých poměrů členů národních výborů a členů jejich složek (tisk 99).

5. Návrh poslanců dr Bartušky, V. Davida, Hodinové-Spurné, dr Jelínka, Koktána, Komzaly, dr Polanského, Žiaka a druhů na zvýšení počtu členů výborů zemědělského, soc.-politického a zdravotnického a hospodářského ze 24 členů na 36 členů a volba členů těchto výborů.

Předseda (zvoní): Zahajuji 14. schůzi Národního shromáždění.

K prohlášení vlády podle § 61 jedn. řádu se přihlásil pan předseda vlády Antonín Zápotocký. Prosím, aby se ujal slova,

Předseda vlády Ant. Zápotocký (uvítán hlučným potleskem a povstáním): Vážené Národní shromáždění, dámy a pánové!

Z pověření vlády Československé republiky předkládám dnes národnímu shromáždění návrh zákona o prvním pětiletém jednotném hospodářském plánu rozvoje republiky Československé.

Podle prvního paragrafu zákona jest jeho obsahem: Výstavba a přestavba československého hospodářství. Jeho úkolem: Zvýšení životní úrovně všech vrstev všeho pracujícího lidu. Prostředkem k tomu: Zvětšování produktivity práce. Důsledkem jeho bude: Omezování zbývajících kapitalistických prvků a vytlačování jich ze všech oborů národního hospodářství a vývoj československé lidové demokracie k socialismu.

Nutnost výstavby a přestavby našeho hospodářství zdůraznil již před rokem můj předchůdce, nynější president republiky Klement Gottwald, na schůzi Ústřední plánovací komise dne 10. října 1947, když řekl: "Kdybychom setrvali při této dnešní, nevyhovující průmyslové skladbě, pak je zřejmé, že naše hospodářství by bylo vystaveno nebezpečným otřesům a že by nebylo možno zaručit plný jeho rozvoj a vzestup životní úrovně. Výstavba a přestavba našeho průmyslu je tedy prvním předpokladem zvýšení naší životní úrovně. Touto přestavbou umožníme současně další rozvoj československého průmyslu na zdravější a pevnější základně."

Kladu zvláštní důraz na slova pana presidenta, že výstavba a přestavba je nutným a nezbytným předpokladem zvýšení životní úrovně. Činím tak proto, abych předem odmítl nesprávné iluse, že zvyšování životní a kulturní úrovně je průvodním zjevem anebo bude a musí dokonce předcházet plnění plánu. Opak je pravdou: Aby naše životní i kulturní úroveň mohla být zvýšena, je nutno splnit plán, t. j. přebudovat výrobu průmyslovou i zemědělskou, převést ji na vyšší technický stupeň, docílit, aby se více vyrábělo v továrnách i na polích, zvýšit pracovní výkony i produktivitu práce, rozmnožit národní důchod a tento národní důchod pak spravedlivě rozdělovat, aby se mohlo lépe, spokojeněji a radostněji žít. (Potlesk.)

Výstavba a přestavba nebude uskutečněna jen proto, že má někdo zbožné přání jí uskutečnit. Výstavba a přestavba znamená zvýšenou práci i zvýšené náklady. Chceme-li hospodářství zlepšit a zvelebit, je především nutno do něho investovat práci i peníze.

Obracím proto vaši pozornost zvláště na oddíl II návrhu zákona, kapitola "Investice", § 23, kde se praví: "K zabezpečení hospodářského rozvoje se v období pětiletého plánu provedou investice v úhrnné hodnotě nejvýše 336,2 miliardy Kčs.

Z toho připadne: a) na průmysl 131,9 miliardy Kčs, b) na zemědělství 26,8 miliardy Kčs, c) na stavebnictví 4,6 miliardy Kčs, d) na dopravu 52,9 miliardy Kčs.

To znamená 216 miliard 200 mil. Kčs, a připočteme-li k tomu ještě pod písmenem j) zařazené investice veřejné správy na silnice a mosty, vodohospodářské stavby atd. v částce 47,1 miliardy Kčs, činí výrobní investice celkem 263 miliardy 300 mil. Kčs.

Vedle toho přicházejí investice na sociální, kulturní a podobná zařízení, a to: e) na obchod a cestovní ruch 5 miliard Kčs, f) na bytovou výstavbu 39,3 miliardy Kčs, g) na sociální péči 8,1 miliardy Kčs, h) na zdravotní péči 10,3 miliardy Kčs, i) na kulturní péči 10,2 miliardy Kčs. Tyto investice činí úhrnem 72,9 miliardy Kčs.

Dohromady to dává výše řečenou sumu 336,2 miliardy Kčs investic v době pěti let, to znamená 67 miliard investic ročně.

Aby bylo možno těchto 67 miliard investovat, je nutno opatřit na to finanční prostředky.

Budování státního hospodářství je vázáno v tomto směru týmiž podmínkami jako budování hospodářství soukromého. Chce-li si kdo vybudovat vlastní dům, musí mít k tomu nutné finanční prostředky, které může získat: z kapitálu, z úspor, z půjček.

Investiční kapitál je možno nashromáždit jednak z výtěžku práce cizí, pak je nutno mít možnost jiné vykořisťovat. Nebo z úspor své práce vlastní, pak je nutno šetřit a odpírat si dlouhý čas mnohé z těch potřeb a požitků, které by si jinak člověk dopřáti mohl, kdyby se úmyslu mít vlastní dům zřekl.

Nakonec půjčkou. Buduje-li kdo na účet půjček, musí se pak tím více uskrovňovat a šetřit, aby zaplatil nejen vypůjčený kapitál, ale i úroky z kapitálu.

Stejné je to s hospodářstvím státním. Můžeme budovat: 1. z vlastního jmění, 2. z výtěžků a úspor své práce, 3. z cizích půjček a pomocí.

Uspořené jmění, které by bylo možno do výstavby investovat, naše republika nemá.

Po staré společnosti i okupantech zdědili jsme miliony dluhů, bezcenné papíry a znehodnocené vklady. Cizí prácí vykořisťovat nechceme. Na cestu imperialistického porobování druhých národů a loupežení jejích majetku se dávat nebudeme.

Vypůjčit bychom si mohli. Byla zde na př. lákavá nabídka Marshallova plánu. My jsme ji odmítli proto, že na lichvářské směnky a úroky si vypůjčovat nechceme a nebudeme. (Potlesk.) Jako úrok z půjčky Marshallova plánu bylo žádáno vzdání se politické samostatnosti a hospodářské nezávislosti: nebudovat podle své potřeby a plánu, nýbrž budovat podle plánu a potřeby věřitele.

Jak takové budování na cizí účet a podle cizího diktátu vypadá, vidíme na příklad na Francii. Nařídilo se jí: zničení filmového průmyslu, což mělo za následek vyhození tisíců kulturních i technických pracovníků na dlažbu; zavírání továren a omezování výroby aut, letadel a pod., což má za následek vyhazování na dlažbu nových desetitisíců pracovníků těchto průmyslových odvětví jen proto, aby francouzská výroba nepoškozovala cizí kapitalistickou konkurenci.

Získat americké půjčky znamená tedy vpravdě stát se bezbranným vasalem amerického kapitálu a amerických kapitalistů. To však také znamená vzdát se navždy naděje vybudovat a zajistit si vlastní zvýšenou životní a kulturní úroveň.

My se však tohoto cíle vzdáti nechceme. Proto nám zbývá jediná cesta: vybudovat a provést přestavbu svého hospodářství na účet své vlastní práce, na účet svých vlastních prostředků, na účet vlastních úspor, a neváhám říci, i obětí. (Potlesk.) Pokládám za nutno vás, poslance Národního shromáždění, na tento fakt zvláště důtklivě upozornit.

Při projednávání návrhu zákona o pětiletém plánu mějte na zřeteli stále tu jedinou a neoddiskutovatelnou pravdu, že nejkrásnější věty a nejnadějnější čísla pětiletého plánu samy o sobě životní úroveň nezvyšují.

Aby životní úroveň mohla býti zvýšena, je nutno pětiletý plán nejen v některých, nýbrž ve všech úsecích výroby splnit. Je potřebí do výstavby a přestavby výroby peníze i práci investovat. Je nutno produktivitu práce zvýšit. Je nutno ve znárodněné výrobě i veřejné správě šetřit. Je nutno co největší procento lidí do práce zařadit a jejich pracovní schopnosti řádně využít. Pětiletý plán je zkrátka otázkou cti a pracovní schopnosti celého národa. (Potlesk.) Máme již dnes veliké zkušenosti z plnění dvouletého plánu. Je nutno se z nich učit. Proč nebyla životní úroveň zvýšena všeobecně tak, jak dvouletý plán předpokládal? Proto, že dvouletý plán ve svém celku a na všech úsecích nebyl stoprocentně splněn.

Obracím vaši pozornost na důvodovou zprávu kapitoly první, "Bilance dvouletého plánu ".

Bilance ukazuje, že plánování bylo správné. Výrobní plány v průmyslové výrobě byly nejen splněny, ale ve většině odvětví budou překročeny.

Podle statistických výkazů byl dvouletý plán průmyslové výroby, nepočítaje v to průmysl výživy, splněn za 18 měsíců na 101%, v červenci na 104,5%, v srpnu na 101,1%. Základní úkol průmyslové výroby, t. j. dosáhnout indexu 110% ve srovnání s rokem 1937, se také splnil. Už v květnu t. r. činil index průmyslové výroby bez průmyslu výživy 110,9%, s průmyslem výživy 105,4%.

Cenné jsou výsledky v těžbě uhlí a v hutnictví, kde jsme překročili vysoko předválečnou výrobu: u kamenného uhlí o 15%, u hnědého uhlí o 36%, u železa o 2% a u ocele o 20%. Také v kovodělném průmyslu plníme plán na 100% a v četných oborech jsme nad předválečnou úrovní, jako u lokomotiv, automobilů, traktorů a pod. Nad plánem též pracuje průmysl kožedělný a gumárenský, sklářský, papírenský, průmysl dřeva, kamene, zemin a keramiky. Téměř na 100% plní plán průmysl energetický, chemický, textilní a oděvní.

Lze odhadnout, že nad předválečnou úrovní budou koncem dvouletky pracovat průmysl báňský o 18%, průmysl energetický o 133%, hutnický o 10%, kovodělný o 30%, chemický o 14% a průmysl keramický a gumárenský o 4%. Na hlavu obyvatele se průmyslová výroba koncem roku zvýší o 22% proti době předválečné.

Stejně je tomu i v dopravě. V železniční dopravě už byl překročen předválečný výkon, a to s menším počtem lokomotiv, nákladních vozů a osobních vozů. V osobní dopravě bude přepraven mnohem větší počet osob než před válkou. V silniční dopravě, která pracuje o 40 až 60% nad plán, se též vysoko překročí předválečný výkon.

Slabší plnění plánu se zaznamenalo v dopravě říční a v letectví. V poštovní dopravě je plněn plán vysokým procentem.

Jinak je tomu v zemědělství, v potravinářství a stavebnictví. Na těchto úsecích plány splněny nebyly. Nesplnění plánů vrhá svoje důsledky na zvýšení životní úrovně.

Činila-li naše sklizeň obilnin roku 1947 místo plánovaných 275.000 vagonů jen 185.000 vagonů - z toho bylo vykoupeno pro zásobování pouze 65.780 vagonů chlebovin proti 105.920 vagónům v předcházejícím roce - je pochopitelno že nemohly být potom dodrženy plánované příděly ani plánovaná životní úroveň. Jestli jsme přes to nepropadli hladu, pak vděčíme za to jedině vydatné pomoci našeho spojence Svazu sovětských socialistických republik, (Potlesk.) a naší průmyslové výrobě, která splněním a v mnohých případech překročením plánu usnadnila nám úbytek zemědělské výroby nahradit, více vyvážet a tím také získat možnosti pro dovoz potravin.

Ještě horší následky než v obilní výrobě mělo pro nás nesplnění plánu v oblasti výroby živočišné. Výroba hovězího masa v první polovině 1948 činila místo plánovaných 80.000 tun jen 46.327 tun, t. j. pouze 58%. Výroba vepřového masa místo 133.000 tun pouze 71.382 tun, t. j. 54%. Výroba mléka místo 16,000.000 hl pouze 10 milionů hl, t. j. 62%. Úbytky, které zde byly vykázány, nemohl pochopitelně dovoz masa i tuků, i když byl značně zvýšen, nijak nahradit.

Úbytek zemědělské výroby vyčísluje se přibližně částkou 15 miliard Kčs. Je pochopitelno, že takovýto úbytek musil mít na příděly i životní úroveň nepříznivý vliv.

Stejně je to i ve stavebnictví. Byl-li plán r. 1947 splněn jen na 70% a ve výrobě bytů dokonce jen na 7%, bylo-li místo projektovaných 61.000 bytů postaveno jen asi 29.000 bytů, je pochopitelno, že bytová krise nemohla být zmenšena, naopak, že se ještě rozrostla. Je možno jistě uváděti různé omluvy pro nesplnění plánů v uvedených sektorech. Je možno poukazovat na nepřízeň počasí, nedostatek materiálu, pracovních sil a pod. Nelze však přezírati, že velikou úlohu zde sehrál ten fakt, že soukromo-kapitalistické hospodářské prvky, které v těchto sektorech převládají, mají na nesplnění plánů veliký podíl a vinu.

Je také nepopíratelné, že na tomto nesplnění plánů a na těžkých poruchách, které z toho pro naše hospodářství vznikly, založila svoje záškodnické plány naše rozvratnická, kapitalistická reakce. Kruhy, které se nejvíce přičiňovaly o to, aby krise, zaviněná neúrodou, byla ještě sabotážnickými akcemi šmelinařením a neplněním dodávek co možná nejvíce zvětšena, domnívaly se a spekulovaly na to, že bídy a hladu, které bude mít neúroda a jejich sabotážnictví za následek, budou moci využitkovat pro své zločinné, paličské cíle.

Nepodařilo se jim to. Nepodařilo se právě proto, že plánování ve svém základě ukázalo se správným a prospěšným. Škody, které nám a naší zemědělské výrobě a zásobování byly způsobeny neúrodou, reakčním rozvratnictvím a sabotáží, soukromo-kapitalistickou chamtivostí a šmelinařením, mohly býti nahrazeny a byly z největší části nahrazeny vypětím pracovní energie a dobrovolnou pracovní povinností poctivých pracujících ve městech a na venkově. (Potlesk.)

Trpěli jsme mnohými nedostatky, ale hladu, bídě ani zoufalství jsme nepropadli. Na konci dvouletky je životní úroveň našeho národa a najmě jeho pracujícího lidu i přes rány způsobené neúrodou i sabotáží daleko vyšší, než byla v dobách největší úrody a nadbytku za vlády starého kapitalistického hospodářství.

U nás není nezaměstnaných. V první republice 4. rok po skončené světové válce bylo v lednu 1922 zaregistrováno 112.323 nezaměstnaných, v prosinci téhož roku již 436.710 nezaměstnaných.

Ptejte se, jaká byla životní úroveň tohoto půlmilionu lidí, dělníků i úředníků, kteří pracovat chtěli, ale práci nenalézali? Jaká byla životní úroveň jejich dětí a příslušníků jejich rodin? Jaké byly jejich příděly masa, tuků.

U nás ani dnes v době nedostatku není žebráků a trhanů. V první republice, v době největšího hospodářského rozvoje, jsme na otrhance naráželi na každém kroku a žebráci si podávali dveře. Kolik pracujících požívalo u nás v třetím roce po světové válce plně placené dovolené a na jak dlouho?