Při plenárním projednávání zákona pak komunistická strana Československa předložila svůj pozměňovací návrh, v němž pravila: "... účelem tohoto zákona je chránit republikánské řády československého státu, zrozené z revoluce... Proto nesmí se jeho provádění dotknout zájmů a organisace pracujícího obyvatelstva. Vláda a všechny státní orgány nechť jsou si vědomy toho, že pracující obyvatelstvo bude tím odhodlaněji hájit republikánské řády, čím úzkostlivěji bude šetřeno demokratických svobod, jež vzešly z práva téže revoluce jako československý stát." - A zákonnou ochranu žádala komunistická strana Československa ve svém návrhu nejen pro ústavní formu, samostatnost a nedílnost ČSR, nýbrž i pro sociální vymoženosti pracujícího lidu. Stejně požadovala zákonnou ochranu republiky před vtažením do válečných konfliktů za účelem výboje, i před přípravou útoku ve spojení s cizími finančními a politickými činiteli proti vymoženostem sociálního zákonodárství republiky, i před ohrožením politických, ústavou zajištěných práv pracujícího obyvatelstva našeho státu.

Tak vypadala, paní a pánové, oposice komunistické strany Československa proti zákonu na ochranu republiky. Komunisté nechtěli pochopitelné vydat první republiku a její vymoženosti z revolučního období na milost a nemilost buržoasii, nechtěli vložit samostatnost českého i slovenského lidu do rukou mezinárodního imperialismu. Chtěli a požadovali, aby o ochraně republiky rozhodoval pracující lid.

Dějiny ukázaly, kdo měl pravdu. Zákon na ochranu republiky umožnil odsouzení mnoha revolučních pracovníků, neuchránil však ani samostatnost, ani jednotu, ani ústavní formu naší republiky před nejvážnějším nebezpečím, před fašismem. Naopak tím, že posílil moc buržoasie, jen pomohl těm elementům, které u nás připravovaly Mnichov vědomě či bezděčně. Bylo jen smutným zadostiučiněním, že ty strany, které v r. 1923 odhlasovaly zákon na ochranu republiky a které při této příležitostí vytýkaly komunistům odpor k němu jako nedostatek vlastenectví a dokonce jako zradu republiky, že právě tyto strany v r. 1938 - opět proti hlasu komunistů - projevily souhlas s činem, který byl nejbrutálnějším porušením hodnot, jež zákon na ochranu republiky měl chránit.

Dějiny tedy nedaly za pravdu těm, kdo v r. 1923 odhlasovali zákon, zabezpečující nikoli republiku, nýbrž jen její buržoasní, kapitalistické panství a výsady. Bylo, paní a pánové, zcela proti našim národním tradicím, proti smyslu husitské revoluce, proti duchu našeho obrození a stejně i proti skutečným zájmům našeho národa, jestliže ve chvíli světové krise kapitalismu bylo ponecháváno a upevňováno vedení národa a státu v rukou třídy, jež u nás politicky i mravně selhala dříve, než se dostala k politické moci. Dějiny naopak daly za pravdu těm, kdo - třeba z počátku nepochopeni a vydáni psychickému i fysickému pronásledování - ukazovali novou cestu a prohlašovali, že převzetí vedení v národě pracujícím lidem je nejen v duchu opravdových tradic našeho národa, nýbrž také nutným požadavkem a příkazem chvíle. Zákon z r. 1923 měl mimo jiné také zakrýt tuto pravdu a chránit před jejím pochopením český a slovenský lid, násilně roztrhnout v myšlení a cítění našeho národa pojmy s celými dosavadními dějinami tak organicky srostlé: prvek lásky k národu, opravdového vlastenectví, vůle k národní samostatnosti od prvku vůle k sociální spravedlnosti, k sociálnímu pokroku, k socialistické revoluci. A bylo, můžeme si říci, tragedií naší první republiky, že toto protipřirozené, protinárodní, protismyslné a škodlivé odtržení velikých těchto hodnot se skutečně alespoň na čas a alespoň částečně podařilo ke škodě republiky, ke škodě našich národů.

Ano, zákon z r. 1923 neuchránil ani republiku ani svobodu národa. V katastrofách světové krise pochopil český a slovenský lid, co mu bylo dříve bráněno vidět a chápat. V boji proti nepříteli, jenž vznikl právě v téže době a z týchž motivů a kořenů, jako byly skutečné motivy zákona na ochranu republiky z r. 1923, v boji proti světovému fašismu poznali Češi i Slováci, kde je jejich místo; že toto místo je na straně mládí světa, na straně budoucnosti lidstva, na straně, kde se bojuje za skutečnou svobodu, za opravdový mír, na straně pokrokových sil v čele se Sovětským svazem, právě s tím Sovětským svazem, proti němuž také směřoval zákon z r. 1923. Bylo ironií dějin, že právě ty síly, které buržoasie svým zákonem z r. 1923 chtěla vyřadit ze státotvorných sil republiky, že tyto síly po krachu kapitalismu, po bankrotu koaličních stran u nás byly hlavním nositelem boje za novou samostatnost, za novou svobodu a že právě mocnost, proti níž také mezinárodněpoliticky směřoval duch zákona z r. 1923, stala se osvoboditelkou a obnovitelkou Československa.

Tak jsme poznali, kde je nejlepší záruka pro naši národní existenci a pro naši samostatnost. Poznali jsme, kdo a co může nejlépe chránit velké hodnoty našeho národního života a proti komu také je musíme a můžeme chránit. Náš lid se dobře poučil. Nahradil bezcharakterní, politicky bezzásadovou předmnichovskou koalici Národní frontou, svazkem zdravých lidových sil v čele s dělnickou třídou. Nahradil vládu kapitalistických monopolů svou vládou v hospodářství své celé země, překazil v únoru 1948 pokusy, jež mu chtěly tuto vládu opět vzít a zase ji dát do ruky kapitalismu i oné koalici, jež nebránila republiku a zradila ji jak roku 1923, tak roku 1938.

A v těchto skutečnostech, paní a pánové, je zásadní rozdíl mezi dneškem a dobou před 25 lety. V tom je také zásadní rozdíl mezi zákonem na ochranu republiky z roku 1923 a zákonem, jejž máme nyní před sebou. Zákon z roku 1923 měl zadržet hroutící se vládu naší buržoasie, zakrýt její rozchod s národními zájmy i s věcí pokroku a zamaskovat její morální i politický bankrot.

Náš zákon má být zbraní, kterou si pracující lid, tento pevný základ naší dnešní republiky, připravuje na obranu svých vymožeností. Bude si bránit nejen svou samostatnost, celistvost a republikánskou státní formu, bude bránit též lidově demokratické zřízení, společenskou a hospodářskou soustavu. Bude bránit pokrokový charakter svého státu a života v něm, bude bránit velký a drahý svazek spojenectví se Sovětským svazem a s lidově demokratickými státy. Zatím co buržoasie roku 1923, neschopna zvládnout hospodářskou krisi, neschopna uspokojit zbídačovaný lid, sahala k trestním ustanovením jako k poslednímu a jedinému prostředku pro udržení své moci, lidově demokratická republika má jiné základy. Je to velký rozvoj plánovaného hospodářství, jsou to imposantní vymoženosti sociální politiky, je to tvůrčí úsilí budovatelské, je to důvěra širokých vrstev lidu. To jsou zdroje moci v naší republice. A potřebuje-li tato moc k něčemu trestní sankce, pak proto, aby tyto opory a zdroje, ztělesňující zájmy nejširších vrstev, nebyly poškozovány zlovolnou činností, aby byla chráněna skutečná svoboda lidu a jeho tvůrčí budování proti zbytkům kořistnických reakčních vrstev, neboť víme, že žádná kořistnická vrstva v žádné zemi, když byla zbavena lidem své moci, nevzdala se a usilovala všemi prostředky, a to prostředky nejpodlejšími a nejzáludnějšími, o návrat k moci.

Víme tedy, proti komu budeme bránit tyto hodnoty. Zatím co buržoasie v roku 1923 se spíše snažila, aby všeobecnými formulacemi zakryla před veřejností, proti komu hlavně bude používat trestních sankcí zákona, my můžeme mluvit jasně a konkretně. Víme dobře, kdo jsou naši nepřátelé. Víme, že jsou to v první řadě síly mezinárodního imperialismu a kapitalismu, které trpce želí, že se jim nepodařilo udržet Československo ve své moci a zneužívat ho tak, jak to činily právě před 25 lety. Víme, že jsou to jejich agenti a pomocníci, ať vědomí či bezděční.

Zatím co zákon z roku 1923 byl namířen proti celým vrstvám lidu, my zde můžeme mluvit vlastně jen o jednotlivcích. Jsou to zrádci, sabotéři, záškodníci, jsou to ti, kteří nemohou nebo nechtějí pochopit, že v této zemi je kapitalistická vláda poražena, že v této zemi je lid pánem veškeré moci a veškerého hospodářství. Jsou to ti, kdo nechtějí dopřát našemu pracujícímu lidu klid v jeho tvořivém úsilí; jsou to ti, kdož nechtějí zvyšování životní úrovně a blahobytu; jsou to ti, kteří se škodolibou radostí vyhledávají všechny nesnáze a snaží se je zvětšit, kteří se snaží z nesnází hospodářských a technických vyvodit nesnáze politické, kteří z nich chtějí kořistit, kteří se neštítí spojovat se se všemi nepřáteli. Jsou to fašisté, šovinisté, rasoví štváči a spekulanti, očekávající prospěch z války.

A právě toto široké zaměření, které rozšiřuje ochranu zákona na všechny národy a rasy a stíhá válečné štvanice, právě toto zaměření charakterisuje zároveň náš zákon - přes jeho tvrdé trestní sankce - jako vysoce humánní opatření, neboť chráníme zde nejen svůj národ a stát, nýbrž chráníme každý národ a každou rasu.

A tak můžeme mluvit s Kollárem o národě a rase jako o nádobě, formě lidství, kterému my ve svém zákoně poskytujeme ochranu. Tak také v této věci je naše republika opravdovým uskutečňovatelem velkých morálních hodnot, zdůrazňovaných v našich humanitních a pokrokových tradicích. Tak také je naše republika v čele s Klementem Gottwaldem blíže Masarykovi, nežli byla republika v roce 1923, která Masaryka sice formálně měla ve svém čele, ale která jeho ideje a jeho pokrokový význam znehodnocovala agrárně-kapitalistickou korupcí a kapitalistickým násilím.

Zároveň rozhodným bojem proti fašismu a potíráním válečné propagandy vyjadřuje náš zákon bojovný příspěvek našeho národa v zápase proti imperialismu. Je v něm tentýž duch, který se projevuje v mírové politice Sovětského svazu a lidově demokratických států na evropském foru i na foru Spojených národů. Je to také příspěvek a pomoc v zápase revolučního dělnictva západní Evropy proti teroru imperialismu a vlád, jeho pomocníků. Je to příspěvek k boji protifašistů Španělska proti krvavému režimu, který právě nyní dostává injekci amerického kapitalismu. Je to příspěvek k boji demokratů Řecka a Izraele, je to příspěvek k boji národů Indonesie a Vietnamu proti koloniálnímu útisku.

Nemáme důvodu zakrývat tuto historickou souvislost, zatím co v roce 1923 se buržoasie neodvažovala ukázat veřejnosti republiky historickou a světovou souvislost motivů, které vedly tenkrát k jejímu zákonu na ochranu republiky. Můžeme klidně a s hrdostí poukázat na tento mezinárodní dosah našeho zákona, jenž svou mírovou a protiimperialistickou tendencí je nejlepší odpovědí na válečné štvanice, na zastrašování, na mobilisaci reakčních sil ve světě proti mírové politice Sovětského svazu a také proti nám.

Víme, že právě proto ti, jimž se nelíbí ani naše lidová demokracie, ani její směr k socialismu, nebudou s tímto zákonem spokojeni. Budou šířit pokrytecké nářky a zlostný křik na jeho tvrdost. My komunisté jako marxisté jsme si vědomi podstaty státní moci. Stát je mocenským orgánem vzniklým a nutným v třídní společnosti. Je však podstatný rozdíl v tom, zda se tohoto mocenského orgánu užívá v zájmu a ve prospěch většiny, to jest dělnické třídy a pracujících vrstev, či v zájmu a ve prospěch úzké a kořistnické menšiny. Mocenské prostředky, jichž bylo použito anglickou revolucí v roce 1648, Jakobíny v roce 1793, Lincolnem v roce 1864, to byly mocenské prostředky tvořivé, uvolňující cestu k dalšímu rozvoji výrobních sil za vedení tehdy mladé, rostoucí buržoasie.

Tím tvořivější pak byla proletářská revoluce, tím tvořivější jsou revoluční opatření, jimiž národy osvobozené od kapitalistického a fašistického útlaku chrání svou mladou lidovou demokracii a cestu k socialismu. Naproti tomu násilí Metternichovo, násilí carského absolutismu, stejně jako násilí upadající buržoasie proti pracujícímu lidu, vrcholící ve fašistickém barbarství a v atomových hrozbách imperialismu, je násilím reakčním, usilujícím zadržet pokrok lidstva, potlačujícím svobodu a životní zájmy národů. Proti tomuto násilí, proti imperialismu, na ochranu své republiky a národa, na ochranu naší tvůrčí práce ostříme svou zbraň. Naše státní moc, která nám tuto zbraň dává, je tak činitelem vysoce tvořivým. Přivádí k uplatnění a k vládě velkou většinu národa, pracující třídy v čele s dělnictvem, obrací se přitom jen proti nepatrné menšině, usilující přivést zpět k platnosti starý kořistnický pořádek. Vládu velké většiny, předpoklad rozvinutí opravdové demokracie, demokracie socialistické, budeme chránit a musíme chránit proti každému, kdo by nám v jejím rozvinutí a uplatnění chtěl překážet. Je to v zájmu republiky, lidu i světového pokroku.

Právě pro tento rozdílný charakter je také rozdílná atmosféra, v níž toto slavné shromáždění dnes jedná o předloženém zákoně. Právě proto, že jde o zákon na ochranu naší lidové demokratické republiky, není dnes třeba svádět v tomto Národním shromáždění úporné zápasy ani ve výborech, ani v plenu. Právě proto také projevuje veřejnost naší republiky hluboké uspokojení nad tímto zákonem. Dělnictvo, které r. 1923 odpovídalo stávkami a protesty, odpovídá dnes projevy radostného souhlasu a vůle posílit svou vládu, posílit republiku proti všem záškodníkům a nepřátelům. Lid, který zvítězil v únoru, poslal do tohoto parlamentu jen své skutečné zástupce, nikoli služebníky buržoasie, ani nerozhodné a váhavé hlasatele "třetí síly", skrývající se svou bezbarvostí za protilidový a protidemokratický charakter.

Zákon z r. 1923 byl zákonem na ochranu panství buržoasie, panství menšiny, chránil kapitalistické vykořisťování, výrobní anarchii, krise, nezaměstnanost, imperialismus, národnostní útlak a podmínky pro růst fašismu. Vydával republiku a její národy do rukou sobectví třídy, jež svým rozkladem a bankrotem nás uvrhla do smrtelného nebezpečí. Proto komunistická strana Československa hlasovala roku 1923 proti zákonu na ochranu republiky. Zákon, který máme před sebou, je zákonem na ochranu moci a vlády širokých vrstev lidových v čele s dělnickou třídou, moci a vlády velké většiny proti záškodnictví, sabotáži a zradě jednotlivců. Chrání naše hospodářské plánování, naše sociální vymožeností, náš kulturní rozvoj, naše hranice i naše spojenectví se Sovětským svazem a ostatními bratrskými národy, jež je zárukou naší bezpečnosti, chrání pokrokový charakter našeho života i mírovou politiku našeho státu. Proto bude komunistická strana Československa hlasovat pro zákon na ochranu lidově demokratické republiky. (Potlesk.)

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Společná rozprava je skončena. Dávám slovo k doslovu zpravodaji k odst. 1, posl. dr. Kokešovi.

Zpravodaj posl. dr. Kokeš: Vzdávám se slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Dávám slovo k doslovu zpravodaji k odst. 2, posl. dr. Haimovi.

Zpravodajca posl. dr. Haim: Vzdávam sa slova.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Vykonáme nyní odděleně hlasování o obou ze společně projednávaných předloh.

Národní shromáždění je způsobilé se usnášeti.

Budeme hlasovati o prvém odstavci pořadu.

Ad 1. Hlasování o osnově zákona na ochranu lidově demokratické republiky (tisk 103).

Zpravodajem je posl. dr. Kokeš.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Kokeš: V tisku se přihodila tisková chyba. Před §§ 36, 37 a 38 je v nadpisu slovo "sabotáž" vytištěno tučně, ačkoliv mělo být vytištěno normálním tiskem proloženým. Navrhuji přijetí s touto opravou.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 5 hlav, nadpisy hlav, 72 paragrafů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 5 hlavami, nadpisy hlav, 72 paragrafy, nadpisy paragrafů, nadpisem zákona a úvodní formulí podle zprávy výborové, s opravou právě uvedenou, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tím Národní shromáždění přijalo tuto osnovu zákona podle zprávy výborové. (Potlesk.)

Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.

Budeme hlasovati o druhém odstavci pořadu.

Ad 2. Hlasování o osnově zákona o státním soudu (tisk 102).

Zpravodajem je posl. dr. Haim. Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodajca posl. dr. Haim: V § 33, odst. 2, riadka tretia vznikla tlačová chyba tým, že miesto slova "tří" bolo nesprávne vytlačené slovo "osmi". Navrhujem prijatie s touto opravou.

Místopředsedkyně Hodinová-Spurná: Přistoupíme k hlasování.

Osnova má 4 hlavy, nadpisy hlav, 48 paragrafů, nadpisy paragrafů, nadpis zákona a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.