Před vpádem fašismu i za jeho tyranie byla mezi bankami a průmyslem jediná souvislost: výroba podléhala zájmům bankovního kapitálu.

Tato závislost se ovšem nevyjadřovala porobou průmyslu bankám, nýbrž sepětím zájmů kapitánů průmyslu se zájmy kapitánů bank, kteří všichni dohromady a společně ovládali společenský výrobní i bankovní aparát, nahromaděný a vybudovaný celonárodní pílí. Zaměstnanci průmyslu i bank byli předmětem téhož vykořisťování a všichni byli vykořisťováni v podstatě týmiž pány. Banky dosazovaly správní rady a rozhodovaly o funkcionářích v průmyslu, svazy průmyslníků dosazovaly vedení bank.

Problém organisace našeho bankovnictví není jen úzkým problémem bankovnictví. ale všeho našeho národního podnikání. Banky i národní podniky výrobní jsou majetkem státu a tato nezvratná skutečnost není jenom zárukou, že se již nemohou vrátit doby, kdy finanční kapitál rozhodoval o osudech výroby i státu; plyne z ní to, že stát má právo uzpůsobit a zorganisovat své banky tak, aby mohl kdykoliv a dobře odpovídat nejen za jejich hospodaření, ale i za jejich funkci. Jediným dnes představitelným zájmem bank je, aby dobře vyhovovaly úkolům, které na ně jejich majitel-stát-vznáší a vznese, a jediným zájmem státu je, aby se tyto úkoly kryly se zájmem našeho národního celku. Tedy: banky budou sloužit, nikoli vládnout.

Aby byl skutečně zájem našeho národního celku postaven před všechny zájmy dílčí, ať již jsou to zájmy osobní, podnikové, nebo zájmy úzce výdělečné, je třeba, aby celý peněžní systém byl vybudován tak, aby hlavním důvodem jeho existence a organisačních forem byly jednotlivé funkce, které má zastávat, a aby jako celek sloužil plánu. I když tedy formy budou různé, myšlenka zůstává jediná: podporovat vše, co slouží plánu, co slouží -seriosnímu hospodářskému úsilí a tím konsolidaci poměrů v našem státě a co konec konců přispěje ke zvýšení životní úrovně a blahobytu našeho lidu.

Požadavkem plánu je kontrola výrobní i obchodní činnosti po stránce peněžní. Předpokladem pro to je oddělení finančních prostředků, sloužících k investicím a k provozu podniku. Pro tuto funkci v úseku provozního úvěru máme živnostenskou banku v Čechách a na Moravě, a na Slovensku Slovenskou Tatra banku. Pro financování investic zřizujeme útvar nový-zvláštní investiční banku s působností celostátní, jak to odpovídá celostátnímu plánu investičnímu. Tím máme vyřešen celý úsek podnikání znárodněného resp. plánovaného.

Zůstává další důležitý úsek, t. j. drobné podnikání neplánované, jakož i služba místním potřebám, zvláště našeho venkova. Je to problém služby našemu drobnému lidu-všem našim střadatelům, problém zabezpečení odpovědné správy jejich úspor. Tuto funkci má vykonávat nový jednotný typ peněžního ústavu. Vracíme tak lidovému peněžnictví jeho správnou svépomocnou a samosprávnou funkci. Jeho nová forma v družstevním rámci mu zajistí spolupráci s nejširšími vrstvami a bude našemu lidovému hospodářství samosprávnou školou. Úzkým sepětím lidových funkcionářů s místními hospodářskými problémy bude dosaženo nejen žádoucího přehledu a souhry hospodářských činitelů již dole, ale budeme tu míti automatickou kontrolu hospodářského úsilí přímými zástupci lidu na místě. Je ovšem jasné, že k těmto úkolům není zapotřebí, aby vedle sebe na jednom místě existovaly četné rozličné typy lidového peněžnictví, jejichž náplň by byla stejná a jejichž činnost degenerovala prakticky jen v konkurenční boj. Je třeba, aby síť lidových peněžních ústavů byla sice velmi hustá a zasahovala do všech míst naší republiky, je však zároveň třeba, aby byla tato síť úsporná.

Že myšlenky, obsažené v osnově o organisaci peněžnictví, jsou správné, dokazuje jasně ta skutečnost, že po ujasněni cílů snažení lidu tohoto státu po únoru dochází ke slučovacímu procesu spontánně na mnoha místech již dnes. To je zároveň důkazem, že naši hospodářští pracovníci na venkovských místech i v okresech pociťují živelnou potřebu toho, aby peněžnictví plnilo řádně své poslání a aby zájem státu byl povznesen nad zájmy dílčí.

Účast lidové správy ve správě spořitelen a záložen je výrazem toho, že dnes nepohlížíme na peněžní ústavy jenom jako na podniky, nýbrž že si uvědomujeme, že i nejmenší ústav je vlastně ústavem veřejným, neboť plní důležitou veřejnou funkci t. j. sběr a distribuci národních úspor. Má a musí míti proto veřejná správa zájem na řádném chodu každého ústavu, zvláště když stát dnes zaručuje každému vkladateli bezpečnost jeho vkladů.

Konečným článkem v naší peněžní soustavě stává se Poštovní spořitelna, která jako celostátní peněžní ústředí bude soustřeďovat, vyrovnávat a ústředně rozdělovat přebytky, které se v celém peněžnictví nashromáždí. Její převedení do kompetence ministerstva financí je logickým požadavkem jednak pro soustředění dozoru na peněžnictví, jednak požadavkem resortu, a její nová funkce centrálního sběru a distribuce peněžních prostředků je předpokladem, bez kterého se žádné finanční plánování nemůže obejít. Všechny tři osnovy tvoří předpoklady pro to, aby naše peněžnictví odpovídalo potřebám hospodářského plánu. Je nám jasné, že zdržení v peněžnictví je obzvláště veliké a že bude třeba nesmírného úsilí k tomu, aby myšlenky, za které bojovala naše strana i ministr financí již dlouhou dobu a jejichž vyjádřením nové zákony jsou, byly co nejdříve uvedeny v život a aby se tak peněžnictví stalo nikoliv brzdícím elementem, nýbrž organisací, která podporuje a usnadňuje naše hospodářské úsilí a která organicky vyplývá z hospodářských skutečností v našem státě.

A proto nejen zaměstnanci peněžních ústavů, ale i všichni ti, kdo to s naším plánovaným hospodářstvím a s naší cestou k socialismu myslí doopravdy, musejí v tomto okamžiku vyslovit našemu ministru financí dr Dolanskému opravdovou vděčnost, a lituji jenom, že tento návrh zákona pro odpor těch, kteří nebyli vedeni poctivou snahou, nebyl realisován již před rokem. Jménem klubu poslanců komunistické strany Československa mám čest prohlásiti, že členové tohoto klubu budou pro osnovy zákonů o organisaci peněžnictví, o Investiční bance a o Poštovní spořitelně hlasovat.

Podpredseda Valo: Ďalším rečníkom je pán posl. dr Hulínský. Dávam mu slovo.

Posl. dr Hulínský: Pane předsedo, paní a pánové!

Zákony o organisací peněžnictví, o Poštovní spořitelně a o Investiční bance dokončujeme výstavbu naší nové hospodářské soustavy. Novou organisaci finančního hospodářství a vymezením jeho nové, zároveň však též přirozené funkce uzavíráme koloběh našeho hospodářství a splňujeme tak jednu ze základních podmínek, aby náš hospodářský plán, jenž jest motorem našeho hospodářství, mohl je roztočit na plné obrátky.

Změny, provedené v organisaci peněžnictví, jsou jen logickým důsledkem strukturálních změn našeho hospodářství. A je zcela přirozené, že to bylo právě nové uspořádání peněžnictví v duchu lidově demokratického řádu, jež narazilo na největší odpor a obtíže ze stran nepřátel lidově demokratické republiky a socialismu. Vždyť právě peněžní trusty představovaly poslední a snad nejdůležitější etapu v procesu soustřeďování kapitálu. Finanční kapitál svou anonymitou, mezinárodními vztahy a neodpovědností byl nejvhodnějším nástrojem bezohledného vykořisťování pracujícího člověka. Soustředil obrovské majetky pozemkové, průmyslu, přírodního bohatství a obchodu do rukou několika lidí, kteří rozhodovali nejenom v hospodářství, a!e ovlivňovali a mnohdy diktovali i v politice. Lenin správně vystihl, že kapitalismus se opírá především o finanční kapitál, který si osobuje největší podíl na ziscích, a že hospodářská a politická moc přešla z výroby od průmyslových a obchodních podnikatelů do rukou "geniů" finančních machinací a spekulací. Však také vznik, historie a činnost finančních koncernů všude na světě byly si až nápadně podobné, ať již to byly bankovní domy Morganův, Rotschildův nebo Živnostenská banka Preissova.

Plánované socialistické hospodářství určuje peněžnictví ty funkce a formy, jichž je potřebí k pravidelnému a správnému chodu národního hospodářství. Nejsou to úkoly malé, i když nutno konstatovat, že rozhodující vliv na vývoj a směr našeho hospodářství peněžnictví definitivně ztrácí.

Je to především financování hospodářského plánu, a to jak plánovaných investic, tak i jejich provozu. Dnes není pochyby o tom, že pro plnění plánu není rozhodné to, zda máme k disposici potřebný finanční kapitál, ale že je především nutné k úspěšnému splnění plánu zajistit si kapitál reálný. to jest stroje, suroviny, energii a pracovní síly. Zkušenosti z dvouletého plánu nám však ukázaly, že je třeba doplniti plán výrobních prostředků a pracovních sil plánem finančním. Účelně uspořádané peněžnictví umožní nám svou funkcí sledovat v hospodářském plánu, nejen zda je plněn co do množství a dodržován časově, ale poskytne nám též spolehlivý prostředek k tomu, abychom mohli kontrolovat, zda hodnota vyrobeného zboží odpovídá hodnotě vynaložených výrobních nákladů. Dostaneme se konečně také k objektivnímu zjištění skutečné jakosti naší výroby, což znamená, že budeme moci zjišťovat hodnotu výrobků nejen pokud jde o odborné provedení, ale i s toho hlediska, jak jsou žádoucí na trhu a podle toho i cenné. Záměr sledovati provozní úvěr, pokud jde o kontrolu plánu výroby po stránce kvantitativní, je dostatečně znám a není třeba se o něm šířiti. Nedosti zdůrazněno však dosud bylo, že cílevědomá a do hloubky propracovaná soustava této kontroly poskytne nám i druhou možnost, a to sledování trhu tak, jak probíhá světově a jak je vyjadřován v nabídce a poptávce po zboží, která, dokud ještě značná část světa se ve svém hospodářském systému řídí principem nabídky a poptávky, je ve svém konečném výsledku i konečným kriteriem ceny.

V našem hospodářském postavení musíme této možnosti průzkumu trhu věnovat plnou a mimořádnou pozornost, a výkyvy, či spíše nepravidelnosti, které se v průběhu obratu nejen výroby, ale i distribuce budou projevovati, stanou se neomylnými ukazateli tendencí, které mají vliv nejen na současný stav, ale i na budoucí vývoj světových trhů. Dostaneme se tak k analyse trhů metodou, kterou nikdo druhý, kdo je v podobném vztahu ke světovému hospodářství, nebude míti v tomto rozsahu po ruce. Tento předpoklad bude správný jedině tehdy, jestliže provozní banka ve svém rozsahu bude skutečnou a výhradní základnou pro provozní úvěr. Je proto třeba, abychom důsledně a cílevědomě správně rozlišovali úvěr investiční a provozní, tak, jak to mají uskutečnit navrhované osnovy.

Investiční banka má vésti ve své evidenci všechny hodnoty, které souvisí s pořizováním výrobních statků, ať již jsou pořizovány z přebytků hospodaření podniků anebo, což bude prozatím častější případ, ještě převážně z úvěru, poskytnutého k tomuto účelu. S tím souvisí zajisté i správa těchto investic po stránce finanční, a proto také správně má být Investiční bance svěřeno vedení evidence kmenových jmění národních podniků, ať již tuto funkci bude provádět přímo anebo pro fond znárodněného hospodářství, který se vlastně stává představitelem vlastnictví všeho toho, co rozumíme národními podniky.

Tak bude postaráno o stálé a spolehlivé hodnocení užitečnosti pořízených provozních investic. Investiční banka bude si opatřovati prostředky na financování investic jednak z národní úspory přes ústředí lidového peněžnictví a druhým zdrojem bude předfinancování investic dočasně přes cedulový úvěr, ovšem za předpokladu, že bude jasný plán, podle kterého takto pořízené investiční statky vyreprodukují ve stanoveném čase peněžní hodnoty do nich investované. Z toho je patrno, že investice takto pořizované musí být bezpodmínečně investicemi produktivními.

Bude též úkolem investiční banky, aby byla strážcem správné relace mezi kapitálem finančním a kapitálem reálným, neboť neproduktivními investicemi snadno by se mohla přesunout váha na stranu kapitálu finančního se všemi inflačními důsledky. Ostatní investiční úvěr, zejména financování spotřebních investic, což znamená stavbu obytných domů, investice řemesel a živností, bude obstarávat po druhé koleji lidové peněžnictví.

Prozatím nám ovšem bude působit starosti mimořádný stav, vzniklý tím, že provozní banka po vybavení národních podniků průmyslových peněžním jměním z prostředků fondu přes Investiční banku stane se vlastně věřitelem této banky, čímž prostředky, které mají mít charakter krátkodobý-neboť byly svěřeny do provozu-se stanou prostředky dlouhodobými. Tu stojíme před problémem, jak dočasně upravit zmenšenou mobilitu provozní banky. Tento systém by nebyl úplný, kdyby nebylo pamatováno na zřízení ústředního místa, jímž by probíhaly všechny peněžní prostředky, které jsou a musí býti jednoznačné. To znamená, že nemáme ve skutečnosti peněz dlouhodobých a krátkodobých; máme peníze toliko jedny a funkci krátkodobosti nebo dlouhodobosti jim podle plánu teprve určujeme. Rozdělování těchto dvou proudů podle směrnic plánů bude svěřeno Poštovní spořitelně, která bude tímto ústředím ve smyslu osnovy.

Hospodářský plán nám poskytuje možnost, abychom o národní úspoře, kterou rozumíme tvorbu trvalých statků výrobních i spotřebních a na níž závisí hospodářský a kulturní pokrok, řídili s jednoho místa a s celkového hlediska potřeb tohoto státu a jeho lidu. Toto rozdělování národního důchodu peněžně se projeví právě v Poštovní spořitelně. Obě banky, provozní i investiční, budou si obstarávati prostředky převážně z peněžního ústředí, t. j. z Poštovní spořitelny. Jestliže tedy v mnoha případech nebude Poštovní spořitelna již přímým partnerem v peněžním spojení, zejména s národními podniky, nepozbývá tím na svém významu, nýbrž právě naopak. Celý obrat peněžního dění zůstane stejně u ní soustředěn a bude beze zbytku i kontrolován. Jedině rozvíjející se a žádoucí bezhotovostní placení, jež bude probíhat mezí národními podniky, nebude již u ní zachycováno, neboť jeho sledování je jedním ze základních úkolů provozních bank.

Hlavním úkolem ústavů lidového peněžnictví jest, jak zdůrazňuje důvodová zpráva, sběr vkladů a podpora spořivosti. Je to úkol nadmíru důležitý, který obsahuje v sobě i prvky mravní výchovy našeho lidu. Je jen přirozené v socialistickém hospodářství, že úspory krajů bohatších a hospodářsky pokročilejších budou moci býti prostřednictvím lidového peněžnictví přeneseny k hospodářskému pozdvižení krajů hospodářsky chudších.

Tyto pronikavé změny v organisaci našeho peněžnictví, zejména jeho radikální zjednodušení, musí míti ovšem svou odezvu v sociálních poměrech zaměstnanců oněch složek peněžnictví, které byly sloučeny v ústřední ústavy. Řešení tohoto problému usnadňuje však velmi okolnost, že téměř ve všech peněžních ústavech je značné procento zaměstnanců poměrně vysoké věkové hranice, a proto přirozený úbytek nyní nadměrného osobního vybavení bude velmi značný. Zdá se, že tento velmi obtížný problém se uspořádá sám svou přirozenou cestou.

V závěru bych chtěl znovu zdůraznit velikou důležitost a zodpovědnost našich peněžních ústavů. Způsob hospodaření s kapitálem je nesmírně významný. Zejména v socialistickém řádu je třeba klásti daleko větší důraz na jeho hospodárné využití, poněvadž se tím zvyšuje národní důchod. Bylo by velmi pochybné a nebezpečné, kdybychom všechny obtíže a překážky v naší znárodněné výrobě, obchodu a dopravě chtěli řešit pouze zvýšeným investováním kapitálu. Je třeba zdůraznit, že úzké profily v našem hospodářství musí být řešeny také větší podnikavostí, lepší organisací a zkrátka takovým způsobem, aby všichni výrobní činitelé, práce i kapitál, poskytovali co největší výnosy.

Jsem, pověřen sdělit, že klub poslanců československé strany socialistické bude pro tyto osnovy hlasovat. (Potlesk.)

Podpredseda Valo: Ďalším rečníkom je pán posl. Malina. Dávam mu slovo.

Posl. Malina: Pán podpredseda, slávne Národné shromaždenie!

Významné osnovy zákonov o organizácii peňažníctva, o Investičnej banke a o zmene právnej povahy Poštovnej sporiteľne, tvoria odôvodnený normatívny celok, ktorý naše peňažné problémy stavia na základnicu vhodnú pre naše ďalekosiahle ľudovodemokratické hospodárske opatrenia. Naše bezohľadnou konkurenciou preniknuté bankové a ľudové peňažníctvo predstavovalo typický obraz liberalistickej roztrieštenosti. V našich mestách a mestečkách vedľa troch-štyroch bánk pravidelne boly 3-4 peňažné ústavy, a to Mestská sporiteľňa, Roľnícke pokladnice, živno-ústavy, Úverné spolky atď. Je len prirodzené, že každý peňažný ústav si hľadal okruh zákazníkov a často svoju pôsobnosť rozprestieral na hospodársky sektor, pre ktorý nemal ani vecných ani zákonitých predkopladov.

Značnú roztrieštenosť podporovala liberalistická voľná súťaž v obchodnom a hospodárskom živote. Vyslovovalo sa neraz zbožné želanie o pestovaní občianskej svornosti a snášanlivosti, ale hmotné podmienky hospodárskeho a sociálneho života priamo nabádaly k nevraživosti. Priemyselníci mali banky, roľníci Roľnícke pokladnice, remeselníci živnostenské ústavy. Vo všetkých peňažných ústavoch, v bankách alebo v ľudovom peňažníctve bola hlavná snaha zaistiť si moc vo finančnom sektore a tak i politicky ovládať život v štáte.