Rašelina je důležitá jako doplněk
státního tepelného hospodářství
pro průmysl chemický a zemědělský.
V poslední době jsou prováděny slibné
pokusy s výrobou lihu z rašeliny. Je proto národohospodářsky
odůvodněno znárodniti jak těžbu,
tak i zpracování rašeliny.
V prvé řadě jde o amorfní křemenec,
těžený hlavně v severozápadních
Čechách, po lomařsku nebo sběrem,
který jest hlavní surovinou pro výrobu dinasových
kamenů. Dinas je složen více než 90% z
SiO2 a je nutný pro vyzdívky pecí
železných hutí, oceláren, koksáren,
skláren. Amorfní druh křemence má
proti ostatním odrůdám této horniny
přednost, že přejde v jednom žáru
do stavu, v němž se znovu posazen do žáru,
prakticky neroztahuje a nedeformuje tvar pecí, poklopů
a pod., jím vyzděných, a má příznivý
vliv na výrobu produktu do pece posazeného.
Ze speciálních odrůd křemenců
vyrábějí se také vyzdívky silexové
do mlecích bubnů.
Spotřeba amorfních a krystalických křemenců
činí kolem 100.000 tun ročně.
Křemelina jsou křemičité zbytky koster
mořských organismů, nahromaděné
na místech bývalých zátok a jezer.
Používá se pro výrobu stavebního
lehčeného materiálu, isolačního
materiálu a filtračních stanic. Ložiska
jsou hluboko pod zemí, takže každý majitel
pozemku, pod nímž se křemelina vyskytuje, může
otevříti těžiště a provozovati
výrobu shora uvedených druhů, což se
i děje. Z toho důvodu se navrhuje znárodnění
všech výskytišť křemeliny.
Znárodnění se navrhuje proto, že jest
nepostradatelnou surovinou pro naši výrobu elektroporcelánu.
Tato výroba je stále úzkým profilem
našeho podnikání a jest předmětem
pozornosti průmyslu keramického, kovoprůmyslu
a průmyslu energetického a laboratoří
a dílen. Mastkových skladišť na Slovensku
v gemerském rudohoří (a i u Sobotína
na Moravě), by bylo lze stěží získati,
kdyby mohli tuto těžbu provozovati soukromníci
a kdyby tak došlo k partikulárnímu podnikání
neusměrněných institucí.
Pro znárodnění barytu byly pro jeho význam
dány předpoklady již při znárodnění
v roce 1945. Hlavní jeho upotřebení je v
chemickém průmyslu, tedy ve znárodněných
podnicích, a není záhodno, aby jejich surovinové
base byly obhospodařovány cizími osobami.
Tyto nerosty jsou nepostradatelné pro výrobu cementu.
Ze sádrovce čistšího vyrábí
se pálením sádra, potřebná
nejen ve stavebnictví, ale i k hotovení keramických
forem. Spotřeba se vyčísluje v tisícitunových
ročních kvantech. Ložiska sádrovcová
se vyskytují u Opavy, kde těží národní
podnik, ale pruh sádrovcových výskytů
se táhne přes hranice až do polského
Slezska. Druhý význačný výskyt
sádrovce byl zjištěn u Spišské
Nové Vsi, kde těží soukromá firma,
která si k tomu pronajala právo od obce.
Anhydrit (bezvodý sádrovec), má význam
při výrobě síranu amonného
nebo přímo kyseliny sírové a nahrazuje
dovoz pyritu z ciziny, jehož domácí produkce
je nepatrná. Sádrovec i anhydrit jsou ložisky
na sebe vzájemně vázány a nelze je
od sebe oddělovat. Anhydrit může za šetření
určitých podmínek nahradit v keramické
výrobě sádrovec.
Osnova zahrnuje do znárodnění všechny
pískovcové variety, které jsou nebo mohou
býti matečnou horninou pro výrobu sklářského
písku.
Tyto neupravené písky používají
se také jako formovací písky. Dále
slouží tato surovina pro chemickou výrobu vodního
skla. Jsou to všechny druhy písku s menším
obsahem železa než 0.4% a zrnitosti od 0 do 1.5 mm.
Znárodněním sklářského
písku bude možno rozvinouti výrobu tak, že
dovoz těchto písků z Hohenbecku (Německo)
odpadne.
Jsou to přírodní směsi křemičitého
písku s vaznými tmely, které po úpravě
jejich specielní vlastnosti tepelné a technologické,
potřebné pro zhotovování odlitků
různých ocelí, litiny, kovu, lagur atd.
Dobývají se u nás v kruhu západomoravské
křídové tabule a na různých
místech v Čechách.
Soustředěním v národním sektoru
keramického průmyslu bude znárodnění
formovacích písků cenným přínosem
našemu národnímu hospodářství.
3) a 4) Podniky zabývající se zpracováním
nebo opracováním kamene jsou rovněž
většinou plně mechanisovány a při
10 brousících strojích, případně
dvou pilách dosahují ročního obratu
2.5 až 3,000.000.- Kčs. Tento vyšší
obrat je způsoben složitějším a
nákladnějším způsobem výroby.
Celkový počet podniků v průmyslu kamene v Čechách a na Moravě jest | 382, |
z toho podniků na zpracování a opracování kamene (kromě štěrkoven) zaměstnávající více než 50 zaměstnanců | 23. |
Z celkového počtu podniků průmyslu kamene v Čechách a na Moravě (382) jest štěrkoven | 97, |
z toho štěrkoven s kapacitou přes 10.000 tun ročně | 42. |
Podniků, zabývajících se opracováním nebo zpracováním kamene s počtem více než 10 brousících strojů nebo 2 pily na řezání kamene jest | 9. |
Pokládáme za nutné vyloučit tyto výroby
ze soukromých rukou a to z těchto důvodů:
Výrobky chemicko-farmaceutické jsou důležité
pro udržení zdraví národa a jejich ponechání
v rukou soukromých podnikatelů by toto bylo do značné
míry ohroženo. Zde nutno zejména zdůrazniti,
že soukromá výroba nemá téměř
výzkumu, na němž seriosní a odpovědně
prováděná výroba závisí.
Není také řádné kontroly vyráběných
specialit, což by mohlo být pramenem přímého
nebezpečí.
Po stránce kvalitativní jsou farmaceutické
speciality vyráběné soukromými podniky
z největší části brakem nejhoršího
druhu, prodávaný za vysoké ceny. Zneužívá
se tu důvěry spotřebitelů, již
tito k lékům mají, ve prospěch několika
jednotlivců.
Rovněž znárodnění výroby
předmětů důležitých pro
účely veterinářské je považovat
za nutné, i když v řadě případů
má na zdraví lidu jen nepřímý
účinek (výroba sera na potírání
červenky u prasat a pod.). Po stránce národohospodářské
jsou důvody pro znárodnění tohoto
odvětví nepopiratelné.
Výroba lékařských přístrojů
je rozložena do menších výrobních
jednotek. Jen část výroby je ve znárodněném
průmyslu a v konfiskátech. Jde o ucelení
národního podniku léčebné mechaniky,
který však nemá výrobu některých
specielních zařízení, na př.
operačních nožů pro oční
operace, jichž jest tísnivý nedostatek a která
jsou vyráběna v malých soukromých
závodech, majících monopol pro výrobu
určitých druhů. Další vývoj,
který by sledoval pokroky ve vědě, není
v těchto malých závodech možný
a lze jej uskutečniti pouze ve spojení s velkými
závody, jako bude národní podnik léčebné
mechaniky. Výroba je výnosná a výrobky
se obchoduje na černém trhu. Protože nedostatkem
přístrojů je ohrožováno zdraví
lidu, navrhuje se, aby byla znárodněna celá
tato výroba.
Z těchže důvodů je též důležitá
výroba skleněných ampulek, vyráběných
dosud jen soukromými podniky. U výroby skleněných
ampulek jde celkem o tři podniky v Čechách
a na Moravě, které mají celkem 90 zaměstnanců
a docílily v roce 1947 asi 10,000.000 Kčs obratu.
Podle dnešního stavu je 70% výroby obvazového
zboží ve znárodněném a 30% v
soukromém odvětví. Snížením
hranice pro znárodnění na 50 zaměstnanců
by se zmenšil podíl soukromého sektoru na 20%.
U výroby vaty jde o dva podniky pod 50 zaměstnanců.
Podniků, které mají povolení k výrobě,
jest celkem 24, z toho 7 znárodněných (6
patří Československým tukovým
závodům, národnímu podniku, a 1 Synthesii,
národnímu podniku); 1 podnik jest pod národní
správou, jeden jest družstevní a 15 patřilo
soukromníkům.
V přídělu ministerstva průmyslu v
jádrovém mýdlu, který jest příznačný
svým poměrem, se podílejí:
znárodněný průmysl | 69.8%, |
soukromý průmysl | 25.0%, |
družstevní | 4.6% |
a podniky pod národní správou | 0.27%. |
Roční obrat těchto podniků v mýdle
a mýdlových výrobcích činí
hrubým odhadem 1 miliardu Kčs.
Na černém trhu je značné množství
mýdla, které pochází z nepoctivých
manipulací v továrnách a z ušetřených
mastných kyselin při výrobě a z manipulací
s lístky, což odhadem činilo za 3/4
roku 5 mil. kusů.
Jako výroba zbytných statků dociluje zvlášť
vysokých zisků a přináší
značné možnosti daňového úniku.
Je však také důležité, aby s hlediska
zdraví lidu byla tato výroba, pokud se provádí
ve větším měřítku, vyňata
ze sféry soukromého podnikání. V kosmetice
je celkem 29 podniků, organisovaných v Hospodářské
skupině chemického průmyslu, se 457 zaměstnanci.
Kromě toho jest asi 600 podniků v řemesle,
z nichž bude znárodnění podrobeno asi
9, u nichž bylo v roce 1947 docíleno obratu vyššího
než 1 mil. Kčs, a kde tedy pojem řemeslné
výroby jest dán pouze členstvím v
Ústředním svazu řemesel.
Jde o získání kovů, zejména
drahých (platiny, iridia, zlata, stříbra,
tantalu atd.) cestou chemickou nebo elektrochemickou. Je účelné
soustřediti tuto výrobu, neboť se tak docílí
bezvadné kontroly veškerých drahých
kovů v ČSR, ježto téměř
všechny drahé kovy musí projíti afinačním
výrobním procesem. Stát získá
znárodněním affinerií možnost
kontroly většiny zlatníků, stříbrníků,
obchodníků s drahými kovy, dentistů
a zubních lékařů, a tak podvázati
a omeziti černý obchod s drahými kovy a odplývání
drahých kovů za hranice. Soustředění
affinerií umožní využití vědeckých
poznatků k tomu, aby našemu průmyslu byly přineseny
nové výrobky a nové upotřebení
drahých kovů. Zbavíme se tak do značné
míry závislosti na cizině. Na výrobcích
zdejších affinerií mají zájem
i jiné státy, hlavně slovanské, dále
Rumunsko a Maďarsko.
Největší naše affinerie zavedla výrobu
platinového nářadí, specielních
solí, drahých a platinových kovů,
kontaktů z drahých kovů, specielních
průmyslových pájek platiniridiových
a platiniridiových sít atd. Svými výrobky
zásobuje tato affinerie průmysl elektrotechnický,
chemický, fotografický, farmaceutický, radioprůmysl,
průmysl sklářský, jabloneckou bižuterii,
veškeré výzkumné a provozní laboratoře,
vysoké školy, vědecké a vojenské
ústavy, nemocnice, zubní ambulatoria atd. Vyrábí
polotovary pro zlatníky, stříbrníky,
a výrobky z těchto polotovarů jsou z valné
části určeny pro vývoz. Dalším
odvětvím živnosti této affinerie je
výroba dentalních slitin.
Ostatní affinerie se starají hlavně o výrobu
dentalních slitin, která je nejvýnosnější
a vyžaduje nejméně pracovních sil. Výrobu
pro průmysl ponechaly pro nevýnosnost jen naší
největší affinerii, jež tuto výrobu
nezastavila, protože si byla vědoma své povinnosti
vůči československému průmyslu.
Affinerie jsou výrobou klíčovou, důležitou
i pro obranu státu. Všechny affinerie až na jednu,
jsou organisovány v Hospodářské skupině
průmyslu železa a kovů. Podniků tohoto
druhu s počtem zaměstnanců pod 50 jest 6,
a je v nich celkem 73 zaměstnanců. Jejich roční
obrat činí asi 40,000.000 Kčs. Výroba
těchto podniků činí asi 24% celkové
výroby tohoto druhu.
Za radioelektrické zařízení ve smyslu
zmíněných předpisů se považují:
úplné vysílací nebo přijímací
radioelektrické stanice, dále proměnné
kondensátory, vysokofrekvenční a mezifrekvenční
transformátory, vysokofrekvenční oscilátory,
vysokofrekvenční a mezifrekvenční
zesilovače, heterodyny a elektronky všeho druhu. Výroba
těchto radioelektrických zařízení
je velmi důležitá pro rozšíření
rozhlasu u nás. Kromě toho je nezbytné, aby
naše výroba v tomto oboru se udržovala na stejné
technické výši jako v cizině, kde jest
v tomto odvětví velmi rychlý vývoj.
Soustředění této výroby umožní
našim výrobkům, aby dobře obstály
při ostré soutěži cizozemských
výrobků. Nelze přehlížet ani
důvody obrany státu zejména při stavbě
vysílacích stanic.
O tomto odvětví platí obdobně, co
bylo uvedeno pod č. 12.
Tato výroba je základním úkolem dvouletého
plánu a jest důležitá nejen pro všechen
ostatní kovoprůmysl nýbrž i pro železnice,
dřevoprůmysl, stavební průmysl atd.
Nesmírný význam této výroby
se ukázal zejména po nedávném požáru
Žatecké šroubárny. U Hospodářské
skupiny průmyslu železa a kovů je vedeno 8
podniků pod 50 zaměstnanců, které
se zabývají výrobou tohoto zboží.
Celkový jejich obrat činí přes 25
mil. Kčs a jejich podíl na hodnotě odbytu
činí asi 5%; je v nich zaměstnáno
asi 237 osob.
Vzhledem k úkolům, které budou uloženy
stavebním podnikům v pětiletém plánu,
a k nedostatku železa, cementu a jiného stavebního
materiálu bude nutno počítati s větším
podílem dřevěných staveb v údobí
tohoto plánu. Aby tyto úkoly mohly býti zdárně
splněny, je nutno znárodnit výroby dřevěných
domků a dřevěných staveb bez omezení
na počet zaměstnanců, neboť tyto závody
jsou velkým konsumentem řeziva. Aby roztříštěnou
výrobou nevznikaly značné ztráty na
materiálu, kterým lze zabránit jen, když
výroba dřevěných staveb bude řízena
z jednoho místa, jest nutno přikročit ke
znárodnění tohoto odvětví.
Takto účelně organisovaná a plně
využitá kapacita těchto závodů
by značnou měrou přispěla ke splnění
stavební dvouletky a pětiletky, při čemž
bude také velkým přínosem při
opatřování devis ze zahraničí.
V tuzemsku by pomáhala vyřešit naléhavé
otázky staveb v průmyslu (Jáchymov, Ostrava,
a jiná průmyslová centra, která na
tyto domky čekají).
Vzhledem k budoucímu vývoji stavební techniky
jest nutno přihlížeti i k výrobě
montovaných staveb z jiných hmot, neboť i na
tomto úseku jest široké pole působnosti.
Z toho důvodu jest potřebí i zde přikročiti
ke znárodnění celého odvětví.
Těžba dřeva byla pro rok 1948 snížena
z 12.500 m3 na 10.993 m3 a i pro celou pětiletku
nejsou vyhlídky na její zvýšení.
V zemích českých bylo přetěženo
o 23 mil. plm, na Slovensku o 4 mil. plm. Tím vznikne na
trhu ještě větší nedostatek suroviny
než dosud. Většina výroby jest roztříštěna
v soukromých rukou a velké množství
této důležité suroviny uniká
na černý trh jak v tuzemsku, tak i v exportě.
Podle dekretu č. 100/1945 Sb. byly znárodnění
podrobeny pily s počtem zaměstnanců nad 150,
což postihlo tři pily. Ostatní pily byly znárodněny
s jinou výrobou.
Při znárodnění nad všeobecnou
hranici 50 zaměstnanců by přešlo celkem
17% pil do znárodněného sektoru, takže
by zbyl ještě soukromý sektor v poměru
47%.
V návrhu byla proto zvolena nižší hranice,
a to podle technického zařízení o
denní výkonnosti pořezu alespoň 10
plm kulatiny při osmihodinovém provozu, což
odpovídá asi podnikům o 20 až 30 zaměstnanců.
Podíl znárodněných pil, přihlížíme-li
k počtu zaměstnanců, by se tím zvýšil
z dosavadních 23% na 60%. Znárodnění
se nedotkne ještě velkého množství
malých pil, neboť v soukromých rukou zůstane
ještě 1.345 pil (pozn.: Uvedená data platí
pouze pro země české. Na Slovensku je o něco
více pil s počtem zaměstnanců nad
20, takže procento soukromého sektoru v ČSR
se ještě o něco zmenší).
Návrh, aby pro znárodnění cihelen
byla ve druhé etapě určena za základ
roční výrobní schopnost závodu
alespoň 2 mil. kusů cihlářských
výrobků jest vyvolán těmito podněty:
a) různost vybavení cihlářských
závodů při stejné kapacitě
ovlivňuje podstatně potřebu zaměstnanců,
b) počet zaměstnanců je závislý
na druhu vyráběného zboží,
c) hospodářský význam cihlářských
závodů není charakterisován počtem
pracovních sil,
d) vlivem koncentrace průmyslu, provedené za války,
trpí většina cihelen nedostatkem pracovních
sil, který se projevuje nedostatečným využitím
výrobní kapacity,
e) z důvodů dislokačních a distribučních
je cihlářský závod s kapacitou 2 mil.
kusů cihl. výrobků význačnou
hospodářsko-výrobní jednotkou, která
je svým významem bez ohledu na počet zaměstnanců
plně rovnocennou závodům charakterisovaným
v resoluci závodních rad počtem 50 zaměstnanců.
V zájmu jednotného řízení tohoto
důležitého odvětví jest ve veřejném
zájmu, aby národní průmysl měl
tuto důležitou výrobu zcela ve svých
rukou.
Výrobu a úpravu technických plynů
nutno znárodnit, poněvadž jde o klíčový
průmysl, na jehož řádný chod
jest odkázán kovoprůmysl, chemický
průmysl a průmysl výživy. V tomto odvětví
pracují tři podniky s větším
počtem zaměstnanců než 50 a 9 podniků
s menším počtem. Celý obor zaměstnává
450 zaměstnanců. Obrat v roce 1946 činil
150 mil Kčs.
Jest důležitá pro obranu státu. Jde
také o racionální hospodaření
surovinami a polotovary dovezenými z ciziny. V tomto oboru
pracují čtyři podniky vesměs s počtem
zaměstnanců menším než 50 osob.
Všechny čtyři podniky zaměstnávají
úhrnem 71 zaměstnanců. V r. 1946 bylo v tomto
odvětví docíleno 26 mil. Kčs obratu.
Jsou základní složkou kožedělné
výroby a proto je třeba, aby byly znárodněny
jako celek bez ohledu na počet zaměstnanců.
Jde o rozšíření § 1, č.
15 dekretu č. 100/1945 Sb., kterým byla znárodněna
jen výroba celulosy, kdežto ostatní základní
suroviny pro výrobu papíru byly ve značné
míře ponechány v soukromých rukou.
Znárodněním veškeré výroby
dřevoviny bude zaručeno, že tato cenná
základní surovina pro výrobu novinového
a tiskového papíru bude vhodně použita
a že nebude unikat na výrobky méně důležité.
Též vzhledem k nedostatku brusného dřeva
je třeba, aby jeho použití bylo co nejúčelnější.
Rovněž znárodnění výroby
lepenky jest nezbytné. Podle Hospodářské
skupiny průmyslu papíru uniká téměř
2/3 produkce lepenky řádné
distribuci a ze soukromých lepenkáren mizí
na výrobu zakázané luxusní kartonáže
a pod. V důsledku toho není dostatek obalů
a vázne proto jak distribuce zboží, tak i export.
Podobně byl ohrožen export do SSSR (u firmy Baťa).
Nedostatek obalů ohrožuje distribuci potravin (kartony
na vejce), distribuci léčiv atd.
Pro úplné znárodnění lepenky
mluví také důvody státně bezpečnostní
(výroba obalů na střelivo). Znárodněním
pouze závodů zaměstnávajících
více než 50 zaměstnanců byly by z výroby
dřevoviny postiženy jen dva podniky a tím by
nesnáze shora uvedené nebyly řešeny.
Podniky sklářské s vybavením
automechanickým, nebo nejméně s 10 strojovými
jednotkami na zpracování a zušlechťování
skla zahrne
v oboru drobného skleněného zboží asi | 70 podniků | |
v oboru dutého skla asi | 90 podniků | a |
v oboru plochého skla | 15 podniků |
(s celkovým obratem asi 550 mil. Kčs) z celkového
počtu 1200 podniků začleněných
do Hospodářské skupiny sklářského
průmyslu, nehledíc k několika stům
výroben provozovaných po řemeslnicku, začleněných
do Ústředního svazu řemesla.
Hranice 50 osob činných nebo zaměstnaných
v podniku se bere za dělítko mezi znárodněnou
a neznárodněnou oblastí všude, kde nebyly
stanoveny jiné podmínky (č. 1 až 23).
Oproti dekretu č. 100/1945 Sb. se přihlíží
k osobám v podniku činným i zaměstnaným
bez ohledu, kde pracují nebo pracovaly, jakož i k
domáckým pracovníkům.
Stav ke dni 1. ledna 1948 se bere za základ u podniků,
které se znárodňují toliko podle druhu
výroby nebo druhu výroby a jejich technického
zařízení.
Třebaže osnova vyjímá ze znárodnění
podniky a závody společenstev výdělkových
a hospodářských (družstev) a svazků
lidové správy, které byly v den 1. ledna
1948 v jejich vlastnictví a jejich provozu, je třeba
zákonem umožnit, aby ve výjimečných
případech (plánování výroby,
účelnost organisace) mohly býti do organisace
národních podniků zapojeny i některé
z těchto podniků nebo výroben. K zamezení
pochybností se v předvětí činí
i zmínka, že se ustanovení § 1, odst.
1 nevztahuje na majetek státu a národních
podniků.
Předpoklady znárodnění nebude lze
vždy zjistit jen v šetření úřadu.
Osnova proto ukládá povinnost hlásit předpoklady
pro znárodnění osobám pověřeným
správou majetku, podléhajícího znárodnění.
Jest pochopitelné, že úřad vyzve podle
§ 2, odst. 1, věty 2 jen osoby, které mají
určitý vztah k podniku, závodu, nebo majetku,
o jehož znárodnění jde. Také
dosavadnímu vlastníkovi nebo držiteli se ukládá,
aby svým vyjádřením přispěl
ke správnému zjištění objektivních
podmínek pro posouzení věci. Vzor hlášení
vyhlásí ministr průmyslu zároveň
s uveřejněním zákona.
Znárodnění samo nebylo by dosti účinným,
kdyby bylo umožněno, aby se v budoucnu mohlo soukromé
podnikání rozrůsti nad míru stanovenou
v § 1. Osnova postihuje proto i případy, kde
podmínky znárodnění nastanou po dni
účinnosti zákona.
V odvětví podle § 1, odst. 1, č. 1 až
23 si stát vyhrazuje možnost zakládati podniky,
a to bez ohledu na rozsah výroby a nabývati k tomu
potřebná oprávnění, což
jest zvlášť významné pro odvětví,
uvedená pod č. 3, 4, 6, 10, 16, 17 a 23. Pokud by
podle § 32 dekretu č. 100/1945 Sb. ve znění
tohoto zákona byly podniky určitého odvětví
odevzdány ministrem průmyslu k opatření
jinému ministrovi, byl by příslušným
podle části 1., § 4 tohoto zákona tento
ministr.
Toto ustanovení v podstatě odpovídá
zásadě vyslovené v § 6 dekretu č.
100/1945 Sb. I u nově znárodněných
podniků je třeba zabránit zavlékání
znárodňovaného majetku. V této snaze
napomáhá i ustanovení odst. 3, které
postihuje převody podniků nebo kapitálových
účastí po 31. říjnu 1947.
Pro náhradu za znárodněný majetek
platí zásady dekretu č. 100/1945 Sb. Ustanovení
jeho § 7 se zostřují u osob, které byly
nebo budou pravoplatně odsouzeny soudy pro delikty v tomto
ustanovení uvedené.
Toto ustanovení umožňuje použíti
znárodněného majetku i k jiným účelům,
než ke zřízení národních
podniků nebo k začlenění, arci jen
takovým, které se budou zájmovým zaměřením
krýti se zájmy národních podniků.
Příslušným ministrem v případech
uvedených v č. 1, písm. a) jest ministr vnitra.
Pro znárodnění podle části
I. se přejímají některá v osnově
uvedená ustanovení dekretu č. 100/1945 Sb.
Z jejich výpočtu jest zřejmo, že se
znárodnění v oboru průmyslu a výroby
jeví jako jednotný typ po stránce svého
právního a organisačního řešení.
Ustanovení obsažená v této části
mají odstranit některé nedostatky dekretu
č. 100/1945 Sb., které se ukázaly při
jeho provádění. Kromě nedostatků
formálních, na které se zvlášť
nepoukazuje, upozorňujeme zvláště na
tyto body:
č. 1: doplňuje se o podniky a právo na vyhledávání
a dobývání živic;
č. 3: odstraňuje neúplnost znárodňovací
úpravy v dosavadním § 1, odst. 1, č.
9 dekretu č. 100/1945 Sb.;
č. 4, 5 a 6: odstraňuje komplikace podmínek
znárodnění, pro něž nebylo hospodářského
odůvodnění;
č. 7: odklízí obtíže, které
vzcházely dosud z používání §
1, odst. 1 a 2 dekretu č. 100/1945 Sb., zvláště
při znárodnění podniků o více
stupních a podniků, které dosahovaly podmínek
znárodnění započítáváním
všech svých zaměstnanců;
č. 10 a 11: přinášejí úpravu
znění s ohledem na ujednání s předsednictvem
Slovenské národní rady ze dne 27. června
1946;
č. 13: v souladu se zásadou, která již
došla výrazu v části I, § 4 se
vyhrazuje státu právo zakládati podniky uvedených
odvětví a nabývati k tomu potřebná
oprávnění bez ohledu na rozsah;
č. 14: upravuje jasněji otázku rozsahu znárodnění
podle § 4 dekretu č. 100/1945 Sb. a vylučuje
znaky, které nebyly účelné, i když
ve vlastním uspořádání nejde
o podstatné změny. Toliko v odstavci 5 se okruh
znárodnění rozšiřuje u kapitálových
společností bez ohledu na jejich velikost;
č. 15: zdokonaluje dosavadní ustanovení o
závazcích znárodněných podniků.
Zároveň se také upravuje otázka osobních
daní a poplatků dosavadního vlastníka,
dosud nevyjasněná, jakož i závazků
jiných majetkových podstat na národní
podniky převáděných;
č. 18: upravuje soubor otázek souvisících
s vypořádáním závazků
předlužených znárodněných
podstat, a to oproti dekretu č. 100/1945 Sb. důkladněji
než tomu bylo dosud v § 5, odst. 3. Podle tohoto ustanovení
se umožní, aby se vypořádání
závazků dalo účelně použíti
všude, kde jsou pro to hospodářské předpoklady;
č. 21: správou právnické osoby se
rozumí nejen statutární orgány, nýbrž
i prokuristé, ředitelé a zaměstnanci,
kteří svým postavením měli
vliv ve vedení. Zanedbání přiměřené
opatrnosti vztahuje se jak na volbu tak na jakékoliv povolávání
těchto osob k jejich funkcím;
č. 22: zjednává pružnější
možnosti oproti dosavadnímu znění §
7, odst. 5 dekretu č. 100/1945 Sb.;
č. 24: zdokonaluje dosavadní úpravu náhrad
a umožňuje, aby se provedení náhradového
řízení nesetkávalo s obtížemi
při oceňování;
č. 25: má za účel odstraňovati
nedostatky vedoucí k praxi právním předpisem
nepodložené;
č. 26: uvádí dekret č. 100/1945 Sb.
v soulad ustanoveními zákona o úpravě
některých finančních poměrů
národních podniků průmyslových
a potravinářských;
č. 29: zjednává možnosti odpovídající
potřebám národních podniků
i hospodaření státním majetkem. Kromě
toho se nově umožňuje použíti znárodněného
majetku pro jiné účely veřejného
zájmu. Nově se upravuje oproti dosavadnímu
uspořádání postup při začleňování
konfiskátů do národních podniků
(odst. 5). V odstavci 6 se předpisy platnými pro
příděl konfiskovaného majetku rozumějí
ustanovení §§ 6 a 7 vládního nařízení
č. 106/1947 Sb.;
č. 30: zdokonaluje dosavadní znění
a přináší závažný
příspěvek pro sestavení počátečního
kmenového jmění národního podniku;
č. 33: obsahuje důležitou změnu oproti
dosavadnímu stavu. V § 17, odst. 3 dekretu č.
100/1945 Sb. se totiž stanoví, že národní
podniky nepotřebují oprávnění,
kterého by jinak bylo zapotřebí k provozování
činnosti podle jeho předmětu podnikání.
Není však zamýšleno vyjmouti národní
podniky vůbec z platnosti živnostenských předpisů.
V jakém směru zůstanou jejich předpisům
podrobeny, má vláda stanoviti nařízením;
č. 34: uvádí osnovu do souladu s ustanoveními
zákona o úpravě některých finančních
poměrů národních podniků průmyslových
a potravinářských;
č. 39: upravuje a zlepšuje některá ustanovení
§ 21 dekretu č. 100/1945 Sb.;
č. 40: odstraňuje některé pochybnosti
o jednotlivostech služebního poměru ředitele
národního podniku, pokud se týče ústředního
(oblastního) ředitele, a upravuje některé
v dekretu č. 100/1945 Sb. nevyřešené
otázky. V odstavci 9 provádí osnova úkol,
který vláda uložila ministru průmyslu
ve své 124. schůzi dne 22. prosince 1947;
č. 41: umožňuje zřizovati národní
podniky z majetkových podstat národních podniků
nebo tyto podstaty do národních podniků začleňovati
(§ 23). Totéž platí o majetkových
podstatách podniků, které patří
právnickým osobám, jejichž kapitálovými
účastníky jsou výhradně národní
podniky (§ 24). V §§ 26 až 30 jest upraveno
zrušení národního podniku a jeho likvidace
celkem ve shodě s ustanovením obchodního
zákona. § 31 umožňuje upraviti organisaci
podniků, které byly zřízeny podle
jiných předpisů ve shodě se zájmy
účelnosti; obdobné cíle sleduje i
ustanovení § 32. Příslušný
ministr bude u podniků vyňatých podle §
32 přiměřeně používati
předpisů dekretu č. 100/1945 Sb., pokud vláda
neupraví odchylně jejich poměry;
č. 44: obsahuje zmocnění k úpravě
poměrů, jejichž řešení se
pro nedostatek právního podkladu setkávalo
s obtížemi;
č. 47: osvobození od daní, poplatků
a dávek se podle ustanovení § 40 vztahuje na
opatření, která jsou prováděním
dekretu č. 100/1945 Sb. Sem povětšinou patří
zakladatelské úkony nebo takové, které
se jim svou povahou blíží. Ve větě
druhé se uvádí, která jednání
a druhy činnosti národních podniků
se nepokládají za provádění
dekretu ve smyslu tohoto ustanovení;
č. 48: řeší daňové otázky,
které nebyly dosud uspokojivě objasněny;
č. 49: umožňuje úhrnkové vypořádání
mezi Fondem znárodněného hospodářství
a Fondem národní obnovy.
§ 2 zavádí různou účinnost,
poněvadž jde v části II. toliko o úpravu
znění dekretu č. 100/1945 Sb. Tam ovšem,
kde by změny mohly míti závažné
rozdílnosti v právních poměrech mezi
27. říjnem 1945 a mezi 1. lednem 1948 se posouvá
počátek účinnosti k tomuto datu.