(1) Sejde-li se důchod podle tohoto zákona
s odpočivnými (zaopatřovacími) požitky
z veřejného pensijního zaopatření,
kromě případu podle § 72, odst. 2, nebo
s důchodem podle zákona ze dne 18. července
1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské
a válečné poškozence a oběti
války a fašistické persekuce, a přesahuje-li
úhrn obou důchodů průměrný
výdělek (§ 71, odst. 5), z něhož
byl důchod podle tohoto zákona vyměřen,
krátí se důchod podle tohoto zákona
o polovinu částky, která tento průměrný
výdělek převyšuje, nejvýše
však o polovinu nižšího důchodu.
Činí-li průměrný výdělek
více než 30.000 Kčs a přesahuje-li úhrn
důchodů tuto částku, krátí
se důchod obdobně podle věty první.
(2) Sejde-li se v jedné osobě starobní
(invalidní) důchod s vdovským důchodem
nebo důchodem družky a jejich úhrn přesahuje
vyšší z průměrných výdělků
(§ 71, odst. 5), z nichž byly důchody vyměřeny,
krátí se důchod o polovinu částky,
která tento průměrný výdělek
převyšuje, nejvýše však o polovinu
nižšího důchodu. Činí-li
tento průměrný výdělek více
než 30.000 Kčs a přesahuje-li úhrn důchodů
tuto částku, krátí se úhrn
obdobně podle věty první. Krácení
podle předchozích vět činí
však vždy alespoň 5000 Kčs.
(3) Má-li důchodce výdělek
a přesahuje-li úhrn důchodu a výdělku
18.000 Kčs ročně, krátí se
důchod o polovinu částky, o kterou úhrn
převyšuje 18.000 Kčs, nejvýše však
o polovinu výdělku.
(4) Při krácení důchodů
podle odstavců 1 až 3 se nezapočítává
do výše důchodů výchovné
a zvýšení pro bezmocnost. Zkrácení
vdovského důchodu provedené podle odstavců
1 až 3 se snižuje o třetinu za každé
dítě zemřelého pojištěnce
(důchodce), na které vdova bere výchovné.
(5) Krácení důchodů podle
odstavce 3 se provede nejprve zatímně podle výdělku
pravděpodobně očekávaného.
Po uplynutí šesti kalendářních
měsíců výdělečné
činnosti důchodce, stanoví se krácení
podle průměrného výdělku v
této době docíleného. Zvýší-li
nebo sníží-li se výdělek aspoň
o pětinu, upraví se krácení obdobně
podle věty první. Nehlásí-li důchodce
výdělek nebo jeho změnu vůbec nebo
včas (§ 227, odst. 1), může býti
důchod krácen se zpětnou platností
od počátku výdělečné
činnosti, po případě od zvýšení
výdělku. Vdovské důchody se krátí
podle odstavců 1 až 4 nejdříve po uplynutí
jednoho roku od smrti manželovy; toto ustanovení platí
obdobně i pro důchod družky.
(6) Odpočivnými (zaopatřovacími)
požitky z veřejného pensijního zaopatření
podle předcházejících odstavců
nejsou přídavky za zranění a válečné
přídavky podle §§ 66 a 74 zákona
ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských
požitcích zaopatřovacích.
(1) Důchod se nevyplácí, zdržuje-li
se oprávněný v cizině bez souhlasu
pojišťovny. Důchod se nevyplácí
cizinci, byl-li vyhoštěn z Československé
republiky.
(2) Důchody vyplácené do ciziny
se krátí o třetinu.
(3) Ministr sociální péče
může v dohodě s ministry financí a zahraničních
věcí povoliti výjimky z ustanovení
odstavců 1 a 2 s ohledem na vzájemný obdobný
postup cizích států i tehdy, není-li
uzavřena mezistátní dohoda.
(4) Důchody sociální se do ciziny
nevyplácejí.
(1) Ústřední národní
pojišťovna se účastní podle svých
prostředků určených k tomu hospodářským
plánem (§ 200) a v rámci jednotného
plánu zdravotní péče (§ 193)
na preventivní péči pro pojištěnce
a jejich rodinné příslušníky,
podporuje všeobecná a zvláštní
opatření této péče, po případě
ji provádí.
(2) Za týchž předpokladů
účastní se i všeobecných a zvláštních
opatření, jež směřují
k odvrácení předčasné invalidity
pojištěnců a jejich rodinných příslušníků
a podporuje je.
(3) Pojištěnci a jejich rodinní
příslušníci jsou povinni podrobiti se
opatřením pojišťovny směřujícím
k provádění péče uvedené
v odstavcích 1 a 2.
(1) Při provádění ustanovení
§ 94, odst. 1, plní pojišťovna za předpokladů
v něm uvedených zejména tyto úkoly:
a) pravidelné a soustavné prohlídky pojištěnců
a jejich rodinných příslušníků,
zvláště mladistvých a těch, kteří
jsou při výkonu svého zaměstnání
(povolání) ohrožováni na zdraví;
b) umisťování pojištěnců
a rodinných příslušníků
ohrožených na zdraví v zotavovnách pod
lékařským dozorem, se zvláštním
zřetelem k mladistvým a osobám ohroženým
nemocemi z povolání (horníkům a podobně),
rekonvalescentům a dětem, jejichž zdravotní
stav toho vyžaduje;
c) zdravotní výchovu pojištěnců
a jejich rodinných příslušníků;
d) zkoumání nemocnosti;
e) účast na zotavovacích akcích pro
pojištěnce a jejich rodinné příslušníky;
f) účast na poradenské zdravotní péči
podle zákona ze dne 19. března 1947, č. 49
Sb., o poradenské zdravotní péči.
(2) Poradenská zdravotní péče
se provádí v úzké spolupráci
se státní zdravotní správou, a to
zásadně v zařízeních podle
zákona č. 49/1947 Sb.; v dohodě se státní
zdravotní správou může však pojišťovna
k tomuto účelu použíti i vlastních
zařízení.
(1) Pojišťovna spolupůsobí
při zábraně úrazů a nemocí
z povolání. Při tom postupuje v součinnosti
s příslušnými státními
úřady a orgány, s jednotnou odborovou organisací,
se zájmovými organisacemi, s vědeckými,
výzkumnými a jinými ústavy a zařízeními,
pokud se zabývají otázkami lidské
práce s hlediska bezpečnosti života a ochrany
zdraví pojištěnců.
(2) K úkolům pojišťovny v oboru
péče o zábranu úrazů a nemocí
z povolání patří zejména:
a) zkoumati příčiny pracovních úrazů
a nemocí z povolání a navrhovati vhodné
prostředky, jak je odstraniti;
b) poučovati pojištěnce a podnikatele o významu
úrazové zábrany;
c) spolupůsobiti při tvoření bezpečnostních
a ochranných předpisů a při dozoru
nad jejich zachováváním.
(1) Vláda vydá nařízením
pro všechny druhy činností s výjimkou
podniků (závodů) podrobených horně-policejnímu
dozoru předpisy o ochraně života a zdraví
pojištěnců a stanoví, které dosavadní
předpisy mají dále platiti a v jakém
rozsahu. Do té doby platí dosavadní předpisy
o ochraně života a zdraví zaměstnanců;
ustanovení vládního nařízení
ze dne 10. února 1938, č. 41 Sb., jímž
se vydávají všeobecné předpisy
na ochranu života a zdraví pomocných dělníků,
ve znění předpisů je měnících
a doplňujících, platí zatím
přiměřeně také pro osoby, které
teprve od počátku účinnosti tohoto
zákona mají nárok na odškodnění
za pracovní úrazy.
(2) Zaměstnavatelé (podnikatelé)
jsou povinni na svůj náklad učiniti všechna
opatření nařízená předpisy
o ochraně života a zdraví pojištěnců,
vydanými podle odstavce 1, a hlásiti neprodleně
příslušnému státnímu dozorčímu
úřadu i pojišťovně těžké
a hromadné úrazy. Ustanovení § 223,
odst. 2 zůstává nedotčeno.
(3) Všichni pojištěnci jsou povinni
dbáti předpisů vydaných na ochranu
jejich života a zdraví a používati ochranných
zařízení a pomůcek. Osoby, jimž
přísluší řízení
a dozor, jsou povinny bdíti nad zachováváním
ochranných předpisů. Členové
závodních zastupitelstev zaměstnanců
jsou povinni spolupůsobiti při zábraně
úrazů.
(1) Pojišťovna, provádějíc
úkoly uvedené v § 96, vysílá
do podniků s výjimkou podniků (závodů)
podrobených horně-policejnímu dozoru, odborné
úředníky, kteří zjišťují,
v jakém stavu jsou ochranná zařízení
a jak se zachovávají ochranné předpisy.
(2) Tito úředníci musí
míti vedle obvyklých všeobecných technických
znalostí zvláštní zkušenosti o
technických zařízeních, o chodu výroby
a způsobu práce v onom oboru, v němž
budou pověřeni dozorem nad podniky.
(3) Úředníci uvedení v
odstavci 1 jsou oprávněni prohlížeti
podniky v době provozu i mimo provoz v rámci všeobecných
předpisů. Povinnost mlčenlivosti uvedená
v § 22, odst. 2 platí zde obdobně, netýká
se však zpráv o zjištěných závadách.
(4) Pojišťovna vyzve zaměstnavatele
(podnikatele), aby v přiměřené lhůtě
odstranil zjištěné závady. Závady,
které v této lhůtě nebyly odstraněny,
ohlásí pojišťovna příslušnému
státnímu orgánu.
(5) K výkonu oprávnění
uvedených v odstavcích 1 a 3 u podniků vojenských
a podniků důležitých pro obranu státu
musí si pojišťovna vyžádati souhlas
vojenské správy.
(1) Podnikatel, který zbuduje provozovnu, nebo
vyrobí stroje, strojní nebo provozovací zařízení,
ručí objednateli za to, že provedená
stavba, dodané stroje a strojní nebo provozovací
zařízení vyhovují předpisům
o zábraně úrazů platným v době
dodávky.
(2) Dodatel je povinen vydati objednateli na žádost
záruční listinu, že je splněna
podmínka odstavce 1.
(1) Pojišťovna má vhodnými
prostředky, pokud nelze tohoto účelu dosáhnouti
podle §§ 27 až 34, pečovati o to, aby se
práce neschopný nebo zraněný pojištěnec
stal opět způsobilým k dřívějšímu
nebo, není-li to možné, k jinému povolání.
(2) Působnost úřadů ochrany
práce není ustanovením odstavce 1 dotčena.
(1) Péči o povolání provádí
pojišťovna výcvikem, jímž by pojištěnec
nabyl schopnosti k práci nebo jímž by byla
jeho pracovní schopnost zvýšená. Pojištěnec
budiž školen pro svoje dosavadní povolání,
po případě pro jiné povolání,
o němž je možno právem se domnívati,
že by je mohl zastávati. Po dobu školení
platí ustanovení § 46 obdobně.
(2) Ministr sociální péče
může vyhláškou v Úředním
listě po slyšení Ústřední
národní pojišťovny stanoviti podrobnosti
provádění péče o povolání,
zejména upraviti spolupráci s úřady
ochrany práce.
(1) Nárok na peněžitou dávku
nemá, kdo přivodil příčinu
jejího nápadu v úmyslu ji dosáhnouti
nebo při spáchání zločinu.
(2) Nárok na nemocenské nemá,
kdo si přivodil pracovní neschopnost zaviněnou
účastí ve rvačce, nebo jako bezprostřední
následek opití. Rodinným příslušníkům
může však býti přiznána
podpora ve výši polovičního nemocenského.
(1) Peněžitá dávka se nevyplácí,
pokud oprávněný odpykává trest
na svobodě delší dvou měsíců,
leč by šlo o dávky v mateřství.
Totéž platí, je-li oprávněný
déle dvou měsíců v donucovací
pracovně nebo vychovatelně (polepšovně).
(2) V případech uvedených v odstavci
1 se dávka vyplácí rodinným příslušníkům.
Je-li takovýchto rodinných příslušníků
několik, mají manžel a děti přednost
před rodiči a tito před ostatními
rodinnými příslušníky.
(3) V mimořádných případech
mohou býti dodatečně vyplaceny zcela nebo
z části peněžité dávky,
které podle odstavce 1 nebyly vypláceny, a to nejen
rodinným příslušníkům,
nýbrž i osobám, jež mají zákonný
nárok na výživu vůči pojištěnci.
Starobní a invalidní důchod se nevyplácí
po dobu výplaty nemocenského, přiznaného
na podkladě pojištění z doby před
nápadem důchodu.
(1) Nárok na peněžité dávky
nemocenského pojištění se promlčuje
v jednom roce ode dne svého vzniku.
(2) Nárok na dávku důchodového
pojištění kromě případů
uvedených v odstavcích 3 a 4 se promlčuje
v deseti letech ode dne nápadu. Ve dvou letech se promlčují
nároky na výbavné a nárok rozloučené
ženy na poměrnou část vdovského
důchodu (§ 65, odst. 6).
(3) Nárok na odškodnění za
pracovní úraz se promlčuje ve dvou letech
ode dne úrazu. Nárok na odškodnění
za nemoc z povolání se promlčuje ve dvou
letech ode dne, kdy bylo lékařsky zjištěno,
že jde o nemoc z povolání (§ 78, odst.
3), nejpozději však v pěti letech ode dne,
kdy pojištěnec přestal pracovati v podniku
uvedeném v příloze k § 78 tohoto zákona.
(4) Zemře-li zraněný, jemuž
bylo přiznáno úrazové odškodnění,
na poranění, promlčuje se nárok pozůstalých
na úrazové odškodnění ve dvou
letech po smrti zraněného.
(5) Nárok na výplatu jednotlivé
splátky opakující se peněžité
dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její
splatnosti.
(1) Opakující se peněžité
dávky nemocenského pojištění
se vyplácejí pozadu v obdobích nejvýše
16 dnů, zaokrouhlené na celé koruny dolů.
(2) Dávky důchodového pojištění
se vyplácejí v měsíčních
lhůtách dopředu.
(3) Měsíční částky
důchodu se rovnají jedné dvanáctině
ročního důchodu, zaokrouhlené na celé
koruny dolů.
(4) Výplata důchodu do ciziny se může
díti také v jiných lhůtách
než měsíčních a pozadu. Ministr
sociální péče může i v
jiných případech stanoviti vyhláškou
jiný způsob výplaty dávek na návrh
Ústřední národní pojišťovny
a po slyšení jednotné odborové organisace
a vrcholných zájmových organisací.
(5) Oprávnění jsou povinni na
požádání před každou výplatou
předložiti potvrzení o životě,
vdovství nebo jiných rozhodných skutečnostech.
(6) Důchod manželky (§ 64) starobního
(invalidního) důchodce se vyplácí
spolu s důchodem manžela, nepožádá-li
důchodkyně o zvláštní výplatu.
(1) Nedosáhlo-li by se výplatou dávky
oprávněnému zřejmě účelu,
kterému dávka slouží, nebo kdyby tím
byly poškozovány zájmy jeho rodinných
příslušníků, může
okresní soud bydliště oprávněného
na návrh jeho manželky, opatrovníka dětí,
nositele hromadného poručenství nebo obce,
ve které bydlí, určiti osobu, korporaci nebo
úřad, kterým má býti vyplácena
dávka místo oprávněnému. Soud
rozhodne usnesením po provedeném nesporném
řízení podle předpisů o ustanovení
opatrovníka.
(2) Vyhoví-li se návrhu, je ten, komu
jest vyplácena dávka, povinen použíti
jí toliko ve prospěch oprávněného
a jeho rodiny.
Nároky na dávky mohou býti platně
postoupeny nebo zastaveny jen pro
a) zálohy na napadlé dávky, které
oprávněný dostal od zaměstnavatele,
obce nebo jiné veřejnoprávní korporace,
b) pohledávky proti oprávněnému z
nároku na výživné, a to až do poloviny
dávky.
(1) Změní-li se poměry, rozhodné
pro vyměření dávky, nebo zjistí-li
se dodatečně, že dávka byla přiznána
na podkladě omylu ve skutkových okolnostech, dávka
se zvýší, sníží, zastaví
nebo odejme. Jde-li o snížení nebo zastavení
dávky, nabývá toto opatření
působnosti uplynutím období, za které
dávka byla již vyplacena. Dávka se však
zvýší ode dne, od něhož zvýšení
náleží.
(2) Vrácení poskytnutých dávek
může býti požadováno jen, nesplní-li
pojištěnec nebo příjemce dávky
povinnosti uložené v § 227 nebo přivodil-li
přiznání či výplatu dávky
tvrzením nepravdivých skutkových okolností
nebo zatajením závažných skutečností
anebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudil
poskytnutí dávky trestným jednáním.
O povinnosti vrátiti poskytnuté dávky nebo
nahraditi jejich peněžitou hodnotu rozhoduje pojišťovna
výměrem a vymáhá je jako pojistné.
V těchto případech mohou býti částky
neprávem přijaté sraženy též
z běžné nebo později přiznané
dávky téhož příjemce.
(1) Nejde-li o případ § 111 nebo
§ 112 a má-li pojištěnec, rodinný
příslušník nebo jeho pozůstalý,
nárok na náhradu škody z důvodu, pro
nějž byly přiznány dávky, náleží
nárok na tuto náhradu pojišťovně
až do výše dávek. Plnění
takové dávky se považuje za škodu, která
byla pojišťovně bezprostředně způsobena.
(2) Náhrada podle odstavce 1 může
býti zaplacena v kapitálové hodnotě
dávek, vypočtené podle zásad platných
pro hospodaření pojišťovny.
(1) Přivodí-li zaměstnavatel (podnikatel)
nebo jeho zástupce, který ho může zavazovati,
pracovní úraz úmyslně nebo hrubým
zaviněním, je zaměstnavatel (podnikatel)
povinen nahraditi pojišťovně dávky napadlé
z důvodu pracovního úrazu. Ustanovení
§ 110, odst. 2 platí obdobně.
(2) Nárok pojišťovny se promlčuje
ve třech letech ode dne úrazu.
(1) Pojištěnec nebo jeho pozůstalí
jsou pouze tehdy oprávněni se domáhati nároku
na náhradu škody na zaměstnavateli (podnikateli),
byl-li pracovní úraz přivoděn úmyslně
nebo hrubým zaviněním některou z osob
jmenovaných v § 111, odst. 1.
(2) Nárok podle odstavce 1 se omezuje na částku,
o kterou náhrada, náležející
oprávněnému podle příslušných
předpisů o náhradě škody, převyšuje
dávky napadlé z důvodu pracovního
úrazu.
(1) Poskytla-li pojišťovna dávky na
základě nesprávného potvrzení
vydaného zaměstnavatelem, aniž byl nárok
na tyto dávky, nebo poskytla-li na základě
nesprávného potvrzení vydaného zaměstnavatelem
dávky vyšší, než jaké by příslušely
podle skutečného vyměřovacího
základu, je zaměstnavatel povinen nahraditi pojišťovně
způsobenou škodu.
(2) Zjistí-li se do tří let po
přiznání důchodu, že důchod
měl býti vypočten z vyššího
vyměřovacího základu, než podle
něhož bylo placeno pojistné (§ 109, odst.
1), má pojišťovna proti plátci pojistného
nárok na náhradu tohoto zvýšení
důchodu. Nebyl-li pojištěnec vůbec k
pojištění přihlášen, má
pojišťovna nárok na náhradu celého
vyplaceného důchodu.
(3) Pojišťovna rozhoduje o náhradě
výměrem a vymáhá ji jako pojistné.
Nárok na náhradu podle odstavce 2 musí býti
uplatněn do roka po novém vyměření
důchodu.
(1) Ujednání v neprospěch pojištěnců
(důchodců) a jejich rodinných příslušníků
nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s
tímto zákonem, jsou neplatná.
(2) Zaměstnanec, jemuž bylo pojišťovnou
povoleno nebo poskytnuto ústavní ošetřování
nebo zvláštní léčebná
péče, nesmí býti z důvodu tohoto
léčení propuštěn ze zaměstnání,
ani mu nesmí býti dána výpověď
po dobu tohoto léčení. Takové propuštění
nebo výpověď jsou neúčinné,
došlo-li k nim po podání návrhu nebo
žádosti o toto léčení.
(3) Byl-li zaměstnanec pro tuberkulosu léčen
v léčebném ústavě a byl-li
propuštěn z něho jako schopný k práci,
rozšiřuje se zákaz propuštění
nebo výpovědi podle odstavce 2 na dobu šesti
měsíců od propuštění z
tohoto léčení.
Nároky, které mají pojištěnci,
jejich rodinní příslušníci a
pozůstalí vůči jiným fysickým
nebo právnickým osobám, podpůrným
pokladnám, pojišťovnám, příplatkovým
ústavům, fondům a jiným podpůrným
zaopatřovacím zařízením z téhož
důvodu, z něhož jim vznikl nárok na
dávku, nejsou dotčeny, pokud tento zákon
nestanoví jinak.
(1) Prostředky potřebné k úhradě
nákladů národního pojištění
se opatřují
a) pojistným (§§ 117 až 134),
b) úhrnkovou částkou za pojištění
důchodců (§ 135),
c) úhrnkovou částkou za pojištění
nezaměstnaných (§ 136),
d) státním příspěvkem (§
137),
e) výnosem majetku.
(2) Příjmů podle odstavce 1 může
býti použito pouze k účelům tímto
zákonem předepsaným nebo připuštěným.
Také ostatních příjmů Ústřední
národní pojišťovny (náhrad, pokut
a jiných) lze použíti jen k těmto účelům.
(1) Pojistné se určuje procentní
sazbou z vyměřovacího základu (§
20).
(2) Pojistné nemocenského pojištění
činí
a) 6,8% za zaměstnance s výjimkou uvedenou v písm.
b),
b) 5% za veřejné zaměstnance uvedené
v § 36, odst. 5,
c) 6,7% za osoby samostatně výdělečně
činné a za spolupracující členy
rodiny.
(3) Pojistné důchodového pojištění
činí 10%. Za pojištěnce, kteří
mají nárok na odškodnění za pracovní
úrazy (§ 76, odst. 1), se vyměřuje k
tomuto pojistnému úrazový příspěvek
ve výši 1% vyměřovacího základu.
(1) Vláda může nařízením
zvýšiti sazby pojistného nemocenského
pojištění až o 0,5% vyměřovacího
základu.
(2) Ministr sociální péče
v dohodě s ministrem financí a nejvyšším
úřadem cenovým a po slyšení Ústřední
národní pojišťovny, jednotné odborové
organisace a vrcholných zájmových organisací
může vyhláškou v Úředním
listě snížiti sazby pojistného nemocenského
pojištění.
(1) Nevyhovuje-li zařízení závodu,
v němž je činných aspoň pět
pojištěnců, podle pravoplatného zjištění
okresního úřadu ochrany práce (živnostenská
inspekce) předpisům zdravotnickým a ochranným,
může býti k pojistnému předepsána
přirážka až do 25% jeho sazby, a to po
dobu trvání závad. Stejně může
býti k úrazovému příspěvku
předepsána přirážka až do
50% jeho sazby.
(2) Přirážka se platí ode
dne, kdy byla zjištěna závada.
(3) O povinnosti platiti přirážku
rozhodne pojišťovna výměrem. Jinak platí
o přirážce ustanovení o pojistném.
(1) Zaměstnavatel hradí celé pojistné
za zaměstnance.
(2) Osoba samostatně výdělečně
činná hradí pojistné za sebe a spolupracující
členy rodiny.