Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Kdo způsobí požár na cizím majetku, nebo

kdo vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžkého poškození těla nebo zdraví, anebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu nebo ohrozí zájem národního celku tím, že způsobí požár na vlastním majetku,

bude potrestán pro zločin těžkým žalářem od pěti do deseti let.

(2) Dopustí-li se vinník činu uvedeného v odstavci 1 za okolností, kdy požáru bylo těžko čeliti, nebo za jiných zvláště nebezpečných okolností, anebo měl-li takový čin za následek těžké poškození těla nebo zdraví člověka nebo škodu na cizím majetku ve velkém rozsahu nebo krutou tíseň značného počtu osob a vinník podle okolností a svých poměrů alespoň mohl takový následek předvídati, bude potrestán těžkým žalářem od deseti do dvaceti let.

(3) Dopustí-li se vinník činu uvedeného v odstavci 1 v krátké době opětovně nebo jako člen spolčení ke žhářství, anebo měl-li takový čin za následek smrt člověka a vinník to podle okolností a svých poměrů alespoň mohl předvídati, bude potrestán těžkým žalářem na doživotí.

Dopustí-li se osoba podléhající vojenské trestní soudní pravomoci žhářství v místech nebo na věcech určených pro vojenské nebo válečné účely nebo důležitých pro obranu státu, bude potrestána těžkým žalářem na doživotí.

(1) Bylo-li žhářství spácháno v době branné pohotovosti státu, nelze trest na svobodě ani zkrátiti pod dolejší hranici zákonné trestní sazby, ani změniti jeho druh v mírnější.

(2) Bylo-li žhářství spácháno v době branné pohotovosti státu za okolností uvedených v § 1, odst. 3 nebo osobou podléhající vojenské trestní soudní pravomoci v místech nebo na věcech v § 2 uvedených, bude vinník potrestán smrtí.

Kdo vyrobí, sobě opatří nebo přechovává výbušinu nebo hořlavinu nebo jiné předměty, aby jich bylo užito ke žhářství, nebo

kdo někomu přenechá nebo opatří výbušinu nebo hořlavinu nebo jiné předměty, aby jich bylo užito ke žhářství, nebo

kdo se někomu nabídne ke žhářství, k pomoci k němu nebo k pomoci při něm, nebo

kdo se s někým spolčí ke žhářství,

bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro zločin těžkým žalářem od jednoho roku do pěti let, a byl-li čin spáchán v době branné pohotovosti státu, těžkým žalářem od pěti do deseti let.

(1) Kdo se dopustí činu uvedeného v § 1, odst. 1 z nedbalosti, bude potrestán pro přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.

(2) Dopustí-li se vinník činu uvedeného v odstavci 1 v krátké době opětovně, nebo měl-li takový čin za následek smrt nebo těžké poškození těla nebo zdraví člověka nebo škodu na cizím majetku ve velkém rozsahu nebo krutou tíseň značného počtu osob, bude vinník potrestán tuhým vězením od šesti měsíců do tří let.

Kdo způsobí nebezpečí požáru na cizím majetku, nebo

kdo opomine poskytnouti pomoc k odvrácení nebo zmírnění přímo hrozícího nebezpečí požáru, ačkoli jeho pomoci je k tomu zřejmě potřebí a ačkoli ji může poskytnouti snadno a bez nebezpečí pro sebe nebo pro osoby sobě blízké, nebo

kdo zničí, poškodí nebo neupotřebitelným učiní zařízení sloužící k odvrácení nebo zmenšení nebezpečí požáru,

bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, soudem pro přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

(1) Vinník není pro čin uvedený v §§ 1 až 3 a § 5 trestný, uhasil-li sám nebo přičinil-li se o uhašení požáru ještě v počátcích, pokud tak neučinil jen proto, že věděl nebo se domníval, že jeho čin vyšel najevo. Tohoto ustanovení nelze užíti, vzešel-li z činu některý následek uvedený v § 1, odst. 2.

(2) Vinník není trestný pro čin uvedený v § 4, jestliže od podniku upustil a nešlo-li jen o jeho podnik, jej zamezil nebo jej oznámil bezpečnostnímu úřadu nebo orgánu včas, kdy podnik ten mohl býti ještě zamezen, pokud tak neučinil jen proto, že věděl nebo se domníval, že jeho čin vyšel najevo. Oznámením úřadu (orgánu) se nestává beztrestným vinník, který podnik nastrojil v úmyslu, aby jej vyzradil úřadu (orgánu).

Nejde-li o čin přísněji trestný, bude potrestán okresním národním výborem pro přestupek vězením (uzamčením) od tří dnů do tří měsíců nebo pokutou od 1.000 Kčs do 50.000 Kčs:

1. kdo výbušiny nebo vznětlivé látky uchovává na takových místech nebo takovým způsobem, že s tím bývá spojeno nebezpečí požáru, nebo kdo s takovými věcmi zachází způsobem, s nímž bývá spojeno nebezpečí požáru jich výbuchem nebo vznícením;

2. kdo poruší předpisy k odvrácení požárů lesních ploch, vřesovišť nebo rašelinišť;

3. kdo poručí předpisy k odvrácení požárů na dopravních prostředcích a zařízeních;

4. kdo zneužije hasičské pomoci nepravdivým hlášením požáru nebo jejím neodůvodněným povoláním.

Nejde-li o čin přísněji trestný, bude potrestán okresním národním výborem pro přestupek vězením (uzamčením) do 14 dnů nebo pokutou do 5.000 Kčs:

1. stavitel, tesař nebo jiný živnostník nebo jejich pomocník, který při výkonu svého povolání něco zřídí, co je z důvodů nebezpečí ohně zakázáno stavebním, požárním nebo jiným předpisem nebo zjistiv při výkonu svého povolání něco nebezpečného, opomine to odstranit nebo oznámit tomu, komu náleží udržovat dům, provozovnu nebo jiné zařízení a kdyby ten odmítl závadu odstranit, bezpečnostnímu úřadu (orgánu);

2. kdo zřizuje nové ohniště (topeniště) nebo.je překládá a nepostará se při tom by tato práce byla provedena s hlediska požární bezpečnosti řádně a odborně, nebo kdo v domě nebo v místnostech, jež mu náleží udržovati, něco zřídí, co je z důvodu nebezpečí ohně zakázáno stavebním, požárním nebo jiným předpisem;

3. kdo opomine pečovati o to, aby ohniště (topeniště), komíny, bleskosvody, elektrické, plynovodní nebo jiné provozní zařízení v domě nebo v prostorách, jež mu náleží udržovati, byla udržována ve stavu dobrém a zajištěném proti ohni, ačkoli k tomu byl vyzván příslušným úřadem nebo orgánem;

4. kominík, který opomine dohlížeti, zda komíny v jeho obvodu jsou čištěny a ohniště (topeniště) udržována ve stavu dobrém a zajištěném proti ohni, nebo který shledav při tom něco nebezpečného, opomine to odstraniti nebo neprodleně vyzvati toho, komu náleží dům udržovati, aby v přiměřené lhůtě, kterou mu k tomu určí, to odstranil, a kdyby ten toho nedbal, oznámit to bezpečnostnímu úřadu (orgánu);

5. kdo vstoupí do provozny, do stodoly nebo do jiných prostor, jež obvykle slouží k uchování věcí snadno vznětlivých, nebo v nichž se pracuje s výbušnými nebo snadno vznětlivými látkami s nechráněným ohněm nebo světlem anebo se k nim přiblíží s nechráněným ohněm nebo světlem;

6. kdo rozdělá nechráněný oheň v nebezpečné blízkosti budov nebo věcí snadno vznětlivých, nebo kdo při odchodu z tábořiště zanechá tam ohniště až do úplného uhasnutí ohně bez dozoru;

7. kdo v nebezpečné blízkosti věcí snadno vznětlivých používá parních kotlů nebo spalovacích motorů nebo střílí ze střelné zbraně nebo vypaluje raketový ohňostroj;

8. kdo kouří na místech nebo v budovách, kde je kouření z důvodu nebezpečí požáru zakázáno;

9. kdo odkládá žhavý popel nebo jiné snadno vznětlivé odpadky na takových místech a takovým způsobem, že jejich vznícením může způsobit nebezpečí požáru;

10. kdo užije osoby nedospělé, duševně choré nebo slabomyslné k úkonu, s nímž je spojeno nebezpečí ohně, nebo kdo nedostatečným dozorem zaviní, že taková osoba učiní něco, s čím je spojeno nebezpečí ohně;

11. kdo hledí zatajiti vznikající požár nebo, když u něho požár vznikne, opomine to neprodleně oznámit podle předpisů o tom vydaných;

12. kdo poruší předpisy nebo úřední příkazy vydané k zamezení vypuknutí a šíření požáru nebo k jeho zdolání nebo k udržení pořádku a bezpečnosti při požáru.

Byla-li uložena pokuta za některý z přestupků uvedených v §§ 8 a 9, vyměří se pro případ její nedobytnosti zároveň náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě na čin stanovené.

V oboru působnosti trestního zákona zák. čl. V/1878 platí tato ustanovení:

1. návod ke zločinu uvedenému v § 1, odst. 1 se trestá podle ustanovení o pokusu, nedal-li se naváděný svésti k tomuto činu;

2. při odsouzení pro zločiny uvedené v §§ 1 až 4 vysloví soud vedle trestu na svobodě zároveň ztrátu úřadu a ztrátu volebního práva;

3. pokus přestupku uvedeného v § 6 je trestný;

4. přečin uvedený v § 5 náleží k příslušnosti krajského soudu.

Byly-li činem trestným podle tohoto zákona hrubě porušeny povinnosti živnosti nebo povolání nebo byl-li jím prokázán značný nedostatek vědomostí nebo zručnosti potřebných k jejich výkonu, může soud (okresní národní výbor) ve výroku o trestu vysloviti ztrátu živnostenského oprávnění nebo oprávnění vykonávati reálnou živnost nebo povolání na čas nebo na vždy.

(1) Kde jiné zákony mluví o žhářství, rozumí se tím trestný čin uvedený v § 1, odst. 1 tohoto zákona.

(2) Zrušují se:

1. ustanovení §§ 166 až 170, 434 až 459 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z.,

2. ustanovení §§ 422 až 428 trestního zákona zák. čl. V/1878,

3. ustanovení § 141 a, pokud se vztahuje na opatření při požáru, ustanovení § 142 zákona o přestupcích zák. čl. XL/1879,

4. ustanovení §§ 109, 110 a 112 lesního zákona zák. čl. XXXI/1879,

5. ustanovení §§ 448 až 456, 705 až 731 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z.

Tento zákon nabývá účinnosti osmým dnem po vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti, národní obrany a vnitra.

V poslední době značně vzrostl počet požárů, kterými byly zničeny mnohamilionové hodnoty. Převážnou většinou nejde však o požáry způsobené úmyslně, nýbrž o požáry zaviněné nedbalostí.

Trestní ochrana proti způsobení požáru, zejména proti způsobení požáru nedbalostí a proti způsobení nebezpečí požáru, je v platném právu nedostatečná. V právní oblasti české byly zastaralé předpisy §§ 434 až 459 trestního zákona z roku 1852 (č. 117/1852 ř. z.), týkající se trestní ochrany proti zavinění požáru nedbalostí a proti různým jednáním, jimiž se zpravidla působí nebezpečí požáru, zrušeny jednak ustanovením § 51, vl. nař. č. 242/1939 Sb., jednak ustanovením § 7, vl. nař. č. 62/1941 Sb. a nahrazeny posléze zmíněným vládním nařízením. Obě tyto normy jsou však podle čl. 2, odst. 2, věta druhá ústavního dekretu o obnovení právního pořádku vyloučeny z používání, takže zastaralé předpisy trestního zákona platí dále.

Ale ani zákonná úprava platná v právní oblasti slovenské nemůže býti pokládána za zcela vyhovující. Způsobení samotného nebezpečí požáru, když výsledek ještě nenastal, není trestně zachyceno obecným ustanovením. Podle § 141 přestupkového zákona z roku 1879 (zák. čl. XL/1879) je trestné jen porušení požárních předpisů, ale tresty, kterými se takové porušení předpisů ohrožuje, jsou příliš mírné.

V oboru vojenského trestního práva platí ustanovení, která jsou z větší části jen parafrází zmíněných předpisů trestního zákona z roku 1852.

Ustanovení vládního nařízení č. 62/1941 Sb., k odvrácení požárů zaviněných nedbalostí, se vcelku osvědčila a s více stran se proto doporučovalo, aby při nové úpravě trestnosti takových jednání - která by ovšem měla býti v celém státě jednotná - se navázalo na tuto úpravu. Při zachování rozdílných základních ustanovení o žhářství však není taková jednotná úprava možná.

Osnova proto upravuje celou otázku trestní ochrany proti požárům nově a jednotně pro celé území.republiky, a to i pro obor vojenského trestního práva. Přitom přihlíží k osnově nového československého trestního zákona i ke zmíněnému vládnímu nařízení č. 62/1941 Sb. Ustanovení navrhovaného zákona by pak mohla býti jen s menšími změnami pojata do jednotného československého trestního zákona.

K jednotlivým ustanovením osnovy se uvádí: