(1) Okresní národní výbor nařídí osobám vyměšujícím choroboplodné zárodky, aby se podrobily stálému dohledu úředního lékaře a opětovaným lékařským vyšetřením a aby prováděly desinfekci svých výmětů.

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 nesmějí býti činny při přímém i nepřímém zacházení s potravinami v závodech a zařízeních, v nichž se potraviny získávají, ošetřují, zpracovávají, upravují, podávají aneb uvádějí do oběhu. Osoby takové nesmějí býti zaměstnány ani při trhání a balení ovoce, ani při sběru lesních plodin (jahod, malin, ostružin a pod.) a léčivých rostlin.

(3) Okresní národní výbor nařídí, aby se všechny osoby vykonávající činnost, při níž je lidské zdraví vyměšováním choroboplodných zárodků zvláště ohroženo, podrobovaly v pravidelných obdobích vyšetření, zda nevyměšují choroboplodné zárodky. Vyšetření provádějí bezplatně úřední lékaři a Státní zdravotní ústav nebo jeho pobočky. Kde jest toho zapotřebí, spolupůsobí při vyšetření též jiní lékaři, zejména závodní lékaři.

(4) Okresní národní výbor nařídí vlastníku domu, aby v domě, kde se zdržují osoby uvedené v odstavci 1, provedl potřebná hygienická opatření sloužící k zamezení šíření přenosných nemocí. Náklady těchto opatření nese vlastník domu a nájemníci domu, pokud roční důchody těchto osob (včetně pracovního výdělku) spolu s ročními důchody (včetně pracovního výdělku) osob povinných je živiti přesahují částku 72.000 Kčs a pokud lze spravedlivě požadovati, aby zmenšily podstatu svého majetku. Částka 72.000 Kčs se zvyšuje o 3.600 Kčs na každého dalšího rodinného příslušníka, který má nárok na výživu. Částka příspěvku se má k celkovým nákladům vlastníka domu, jako se má roční nájemné osoby příspěvkem povinné k součtu nájemného placeného všemi nájemníky s nájemní hodnotou částí domu bezplatně používaných.

(5) Nezachovávají-li osoby uvedené v odstavci 1 omezení jim uložená (odstavec 1 a 2), nařídí jim okresní národní výbor, aby se podrobily isolaci (§ 12).

(1) Domy a byty, ve kterých jsou isolovány osoby stižené přenosnou nemocí, musí býti, bylo-li to nařízeno, zřetelně označeny. Okresní národní výbor může naříditi, aby byly stejně označeny domy a byty, ve kterých se zdržují osoby stižené přenosnou nemocí, kterým nebyla nařízena isolace, nebo osoby podezřelé z nemoci nebo nákazy.

(2) Vyžaduje-li toho účinné potírání přenosné nemoci, může okresní národní výbor naříditi úplné nebo částečné vyklizení bytů a budov. Obyvatelům vyklizených bytů a budov musí býti bezplatně opatřeno přiměřené náhradní ubytování.

(1) Nemocný nebo osoba, která o něho pečuje, musí prováděti po dobu nemoci běžnou desinfekci podle pokynů úředního lékaře.

(2) Změní-li osoba stižená přenosnou nemocí byt, je-li vyléčena nebo zemře-li, provede místní národní výbor obecním desinfektorem závěrečnou desinfekci v rozsahu stanoveném okresním národním výborem a podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví a vyhlásí v Úředním listě republiky Československé.

(3) Je-li zvláštními okolnostmi odůvodněno podezření, že některé domy, místnosti, dopravní prostředky nebo některé předměty chovají zárodky přenosné nemoci, nařídí okresní národní výbor místnímu národnímu výboru, aby provedl jejich desinfekci.

(4) Nemůže-li býti provedena desinfekce předmětů uvedených v odstavci 3, nebo je-li v poměru k jejich hodnotě příliš nákladná, nařídí okresní národní výbor jejich zničení.

(1) Místní národní výbor provádí závěrečnou desinfekci (§ 16, odst. 2) a desinfekci na

řízenou okresním národním výborem podle ustanovení § 16, odst. 3, jakož i ochranná opatření nařízená okresním národním výborem a dozírá na dodržování všeobecných nařízení vydaných okresním národním výborem (§§ 8 až 10).

(2) Vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, zejména je-li nebezpečí v prodlení, může místní národní výbor na návrh státního obvodního (obecního, městského) lékaře naříditi prozatímní ochranná opatření, potřebná k zamezení šíření přenosné nemoci (§§ 8 až 10) a podá o nich neprodleně zprávu příslušnému okresnímu národnímu výboru. Okresní národní výbor může taková opatření místního národního výboru kdykoli doplniti, změniti nebo zrušiti.

(3) Obce jsou povinny zřizovati a udržovati zařízení sloužící k potírání a zamezení přenosných nemocí v rozsahu stanoveném okresním národním výborem. Ke zřízení a udržování takových zařízení se mohou obce spojovati podle platných ustanovení obecních zřízení. Okresní národní výbor může obce kdykoli přidržeti k tomu, aby se postaraly o zařízení potřebná k ochraně proti přenosným nemocem.

(1) Rozhodnutí (výměry) okresního národního výboru, jakož i rozhodnutí místního národního výboru (§ 17, odst. 1 a 2) při provádění ochranných opatření se prohlašují zpravidla ústně a v přítomnosti stran. Rozhodnutí o opatřeních podle ustanovení §§ 11 až 13 a § 14, odst. 2 musí býti vydána vždy písemně a doručena stranám. Strany mohou žádati, aby jim ústně prohlášené rozhodnutí bylo doručeno též písemně. Rozhodnutí však platí za vydané ústním prohlášením.

(2) Odvolání z rozhodnutí vydaných podle odstavce 1 nemají odkladný účinek.

Opatření podle §§ 8 až 18 provede okresní národní výbor na návrh úředního lékaře.

Náklady a škody, které vznikly prováděním opatření podle tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho, hradí stát (zdravotní správa), nejde-li o výjimky uvedené v § 8, odst. 2, § 14, odst. 4, § 22 nebo § 23.

Za úkon provedený podle ustanovení § 3, odst. 1 náleží lékaři, pokud k němu není zavázán svým služebním postavením, přiměřená náhrada obdobně podle ustanovení § 11, odst. 1 a 2 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb., o výkonu lékařské praxe.

(1) Náklady isolace prováděné v bytě nemocného (§ 12, odst. 2 a 3) a náklady povinného léčení (§ 9, č. 12), jakož i náklady běžné desinfekce (§ 16, odst. 1) hradí isolovaný (léčený), nejsou-li třetí osoby podle příslušných předpisů nebo jiných právních závazků povinny poskytovati ošetřování (léčení) nebo úhradu nákladů jím vzešlých.

(2) Ošetřovací výlohy osob stižených přenosnou nemocí, isolovaných z úředního příkazu v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu (§ 12, odst. 1 a 4), hradí stát (zdravotní správa) pokud není povinen nositel veřejnoprávního sociálního pojištění podle příslušných předpisů poskytovati nemocenské ošetřování nebo úhradu nákladů jím vzešlých.

(3) Byla-li isolována z úředního příkazu v nemocnici nebo v jiném vhodném ústavu osoba, která onemocněla nebo je podezřelá z onemocnění na nemoc uvedenou v § 1, odst. 1, písm. A, č. 1 až 7, 14, 22 a 23, nebo osoba podezřelá z jakékoliv nákazy přenosnou nemocí nebo z vyměšování choroboplodných zárodků hradí stát (zdravotní správa) ošetřovací výlohy spojené s isolací v plné výši, bez omezení stanoveného v odstavci 2.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí též, provede-li se isolace se souhlasem okresního národního výboru dobrovolně.

Místní národní výbor hradí z vlastních prostředků:

a) náklady, které vznikly prováděním převozu podle ustanovení § 12, odst. 5,

b) náklady závěrečné desinfekce (§ 16, odst. 2),

c) zřizovací a udržovací náklady na zařízení sloužící k potírání a zamezení přenosných nemocí (§ 17, odst. 3).

Vzniknou-li nebo rozšiřují-li se přenosné nemoce v mimořádném rozsahu, může ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí poskytnouti finančně slabým obcím výpomoc na úhradu prokázaných nákladů, které obcím vzniknou provedením opatření podle § 12, odst. 5, § 16, odst. 2 nebo § 17, odst. 3.

(1) Stát (zdravotní správa) poskytne náhradu za pracovní výdělek ušlý následkem ochranných opatření nařízených a provedených podle ustanovení tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho osobám, u kterých součet ročního důchodu spolu s důchodem osob povinných je živiti nepřesahuje částku 72.000 Kčs. Tato částka se zvyšuje o 3.600 Kčs na každého dalšího rodinného příslušníka, který má nárok na výživu.

(2) Ušlý pracovní výdělek se nahradí v celé výši, pokud náhrada takto poskytnutá nepřesahuje spolu s případným ostatním příjmem po škozeného částku 36.000 Kčs. Částka 36.000 Kčs se zvyšuje o 3.600 Kčs na každého dalšího rodinného příslušníka, který má nárok na výživu.

(3) Přísluší-li oprávněné osobě podle jiných předpisů nárok na náhradu ušlého výdělku proti osobě třetí, poskytne ji stát (zdravotní správa) pouze případný doplněk na míru uvedenou v odstavci 2.

(4) Podrobnosti o poskytování náhrady za ušlý pracovní výdělek, zejména se zřetelem na sociální poměry postiženého, určí vláda nařízením.

Způsob poskytnutí náhrady škody za předměty, které byly při provádění úředně nařízené desinfekce poškozeny nebo zničeny, její výši, jakož i okruh fysických a právnických osob, kterým nepřísluší nárok na náhradu škody, určí vláda nařízením.

Nárok na náhradu ušlého výdělku (§ 25) nebo za předměty poškozené nebo zničené při desinfekci (§ 26) je třeba přihlásiti u příslušného okresního národního výboru do 60 dnů po provedení nařízeného ochranného opatření nebo po vykonané desinfekci (vrácení předmětu) a nemohla-li tak osoba stižená přenosnou nemocí učiniti pro nepřekonatelnou překážku způsobenou touto nemocí do 15 dnů poté, co překážka pominula, jinak nárok zanikne. Písemný výměr okresního národního výboru (§ 18) o nařízeném opatření musí obsahovati poučení o propadné lhůtě a následcích jejího nedodržení.

(1) Stal-li se některý lékař nebo veterinář činný při potlačování přenosné nemoci, kterou je nutno ohlásiti nezpůsobilým výdělku ve svém povolání, poskytne mu zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) v dohodě s příslušným finančním úřadem II. stolice ze státní pokladny odpočivný plat a zemřel-li, jeho oprávněným pozůstalým zaopatřovací plat. Odpočivné platy se stanoví ve výši pensijní základny úředníků zdravotní služby (služební třída Ib), 4. platové stupnice, stupně "a". Zaopatřovací plat činí u vdovy 50% pensijní základny a u sirotků jednu polovinu vdovské pense. Oprávněným příslušníkům zemřelého lékaře nebo veterináře náleží úmrtné ve výši 25% příslušné pensijní základny. V ostatním platí pro přiznání odpočivných (zaopatřovacích) platů a úmrtného přiměřeně všeobecné předpisy o odpočivných (zaopatřovacích) platech státních úředníků.

(2) Stali-li se ošetřovatel nebo jiná osoba zaměstnaná při potlačování přenosné nemoci, kterou je nutno ohlásiti, neschopnými výdělku, poskytne jim zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) v dohodě s příslušným finančním úřadem II. stolice ze státní pokladny odpočivný plat, a zemřeli-li, jejich oprávněným pozůstalým zaopatřovací plat. Odpočivné platy se stanoví ve výši pensijní základny státních zřízenců III. platové stupnice, stupeň 9. V ostatním platí pro přiznání odpočivných (zaopatřovacích) platů a úmrtného obdobně ustanovení odstavce 1.

(3) Nárok podle ustanovení odstavců 1 a 2 nepřísluší, pokud osobám tam uvedeným nebo jejich oprávněným pozůstalým náleží odpočivné (zaopatřovací) platy z jejich služebního poměru nebo důchody podle předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění a dosahují alespoň výměry stanovené v odstavci 1 nebo 2.

(4) Nedosahují-li odpočivné (zaopatřovací) platy nebo důchody uvedené v odstavci 3 výše určené v odstavci 1 nebo 2, doplní se na výměru tam stanovenou.

(1) Lékařům, veterinářům, ošetřovatelům a jiným osobám zaměstnaným při potlačování přenosných nemocí přísluší po dobu jejich činnosti při potlačování přenosných nemocí infekční přídavek. Vláda určí nařízením podmínky pro přiznání infekčního přídavku a stanoví jeho výši.

(2) Stát (zdravotní správa) může poskytnouti osobám činným při potlačování přenosných nemocí přiměřenou jednorázovou odměnu za mimořádné a obětavé spolupůsobení při provádění opatření podle tohoto zákona, které vedlo k rychlému a úspěšnému potlačení přenosné nemoci.

(3) Přesahují-li úkony osob uvedených v §§ 2, 3 a v odstavci 1 nebo osob, kterým bylo nařízeno podrobiti se ochranným opatřením podle ustanovení §§ 7 až 17, meze povinné péče podle tohoto zákona, může stát (zdravotní správa) poskytnouti přiměřenou náhradu nákladů vynaložených na takové úkony, a to i vedle odměny poskytnuté podle odstavce 2.

(1) Úředními lékaři podle tohoto zákona se rozumějí úřední lékaři okresních a zemských národních výborů (na Slovensku pověřenectva zdravotnictví), jakož i lékaři v osobním stavu úředníků zdravotní služby při ministerstvu zdravotnictví. Státní obvodní (obecní, městští) lékaři jsou povinni spolupůsobiti při provádění ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho.

(2) Úřady státní zdravotní správy mohou, vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, pověřiti prováděním svých rozhodnutí a opatření též. jiné než úřední lékaře (dále jen "epidemické lékaře"). Epidemičtí lékaři jsou oprávněni prováděti v mezích svého pověření úkony úředního lékaře (odstavec 1).

(3) Není-li epidemický lékař ustanoven ve veřejné službě, upraví se jeho služební poměr smlouvou obdobně podle předpisů o státních úřednících ustanovených ve zdravotní službě.

(1) Pokud ministr (ministerstvo) zdravotnictví všeobecně upraví podle předcházejících ustanovení některou věc, učiní tak pro Slovensko po vyjádření pověřence (pověřenectva) zdravotnictví, který se po případě dohodne se zúčastněnými pověřenci (pověřenectvy). Vyjádření musí býti podáno v přiměřené lhůtě podle povahy věci.

(2) Ministr (ministerstvo) zdravotnictví vykonává svou působnost podle tohoto zákona na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušného pověřence (pověřenectva), který se při tom řídí směrnicemi a rozhodnutími vydanými ministrem (ministerstvem) zdravotnictví.

(3) Vyhlášky ministra (ministerstva) zdravotnictví v Úředním listě republiky Československé ve věcech upravených tímto zákonem uveřejní pověřenec (pověřenectvo) zdravotnictví též v Úradnom vestníku.

Činiti opatření podle tohoto zákona v oboru vojenské správy náleží orgánům státní zdravotní správy za součinnosti vojenských zdravotních orgánů podle směrnic, které vydá ministr zdravotnictví v dohodě s ministrem národní obrany.

(1) Okresním národním výborem bude potrestán pro správní přestupek pokutou do 5.000 Kčs nebo trestem na svobodě do 14 dnů, kdo

1. neučiní včas povinné hlášení podle ustanovení § 2 nebo předpisů vydaných podle něho,

2. jedná proti ustanovení § 3 nebo § 6, odst. 1, 3 nebo 4.

(2) Kdo se nepodrobí ochranným opatřením nařízeným podle ustanovení §§ 7 až 17 tohoto zákona, bude potrestán okresním národním výborem pro správní přestupek, pokud nejde o čin přísněji trestný, pokutou do 25.000 Kčs nebo trestem na svobodě do 3 měsíců.

(3) Byla-li podle odstavců 1 a 2 uložena pokuta, vyměří okresní národní výbor zároveň pro případ její nedobytnosti podle míry zavinění náhradní trest na svobodě do 3 měsíců.

Předměty, se kterými bylo nakládáno v rozporu s ustanoveními tohoto zákona nebo proti předpisům vydaným podle něho, může prohlásiti okresní národní výbor za propadlé ve prospěch státní pokladny, a to i když pachatel nemůže býti odsouzen.

(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost předpisů odporujících ustanovením tohoto zákona. Zejména se zrušuje platnost (použivatelnost):

1. ustanovení §§ 28 až 35, 37, 38, 80 až 89 zák. čl. XIV/1876 o uspořádání veřejného zdravotnictví, jakož i předpisů podle nich vydaných,

2. zák. čl. V/1886, o zamezení rozšiřování se oční nemoci trachom,

3. zákona ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z., o zamezení a potlačení přenosných nemocí, jakož i předpisů vydaných podle něho, pokud není v odstavci 2 stanoveno jinak,

4. vládního nařízení ze dne 17. dubna 1941, č. 254 Sb., o potírání přenosných nemocí, ve znění vládního nařízení ze dne 30. prosince 1944, č. 290 Sb., jakož i předpisů vydaných podle něho.

(2) Nedotčena zůstává platnost (použivatelnost):

1. ustanovení § 316 zák. čl. V/1878 (trestní zákon o zločinech a přečinech),

2. ustanovení §§ 99 až 101 zák. čl. XL/1879 trestní zákon o přestupcích),

3. ustanovení § 393 tr. z. ve znění § 49 zákona č. 67/1913 ř. z.,

4. ustanovení § 108, odst. 2 a § 124, odst. 2, písm. m) zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona),

5. vládního nařízení ze dne 25. srpna 1942, č. 367 Sb., o obecních desinfektorech.

Tento zákon nabývá účinnosti třicátého dne po vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Sociálně-zdravotnický výbor, uváživ současně to, že navrhovaným zákonem zasahuje se hluboce do zdravotních poměrů veškerého obyvatelstva a že také státní zdravotní správa bude postavena před řešení nových problémů, navrhl všímati si ještě dalších věcí, které nejsou obsaženy v zákoně a tlumočí tyto své požadavky v jednomyslně přijaté resoluci tohoto znění:

1. Doporučuje ministerstvu zdravotnictví, aby na podkladě dosud známých vědeckých poznatků o přenosných chorobách lidí, zvířat a rostlin, jakož i na podkladě dosavadních vědeckých poznatků o vzájemné přenosnosti infekčních chorob lidí, zvířat a rostlin předložilo novou osnovu, která by jednotně řešila preventivními a represivními opatřeními potírání těchto nemocí u lidí, zvířat a rostlin, a odpovídala základnímu pojetí veřejné zdravotní péče o zdraví lidí, zvířat a rostlin ve vzájemné spojitosti života.

Sociálně-zdravotnický výbor konstatuje, že se veřejná zdravotní správa sice již dávno starala též o potírání nemocí zvířat, ale nebylo i tu dosti přihlédnuto k souvislosti se zdravím lidí - teprve tento zákon o tom podrobněji jedná - a hlavně nebylo přihlédnuto k uznávané skutečnosti, že péče o zdraví člověka je bez stálé a bedlivé pozornosti ke zdraví zvířat a rostlin neúplná a nedokonalá.

Veřejná zdravotní správa je povinna se starati o vybudování vědného oboru fytomedicinského, který by stavěl život rostlin do souvislosti se životy lidí a zvířat a uplatniti tento vědný obor fytomedicinský jako třetí medicinský odbor v administrativě a také ve výzkumu ve Státním zdravotním ústavu a ve všech jeho filiálkách.

2. Vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby v dohodě s ministerstvem školství a osvěty zakázalo školní mládeži sběr kostí, textilií, papíru a pod. z cizích domácností a uskladňování tohoto materiálu ve školních budovách.

Sociálně-zdravotnický výbor uznává sice důležitost tohoto sběru pro náš národní průmysl, avšak s hlediska zdravotního nemůže souhlasiti s tím, aby sběr odpadkového materiálu, který může chovati v sobě choroboplodné zárodky, byl svěřován školním dětem, které jsou zvlášť náchylné k různým infekčním nemocem.

Rovněž uskladňování zmíněného materiálu ve školních budovách je s hlediska zdravotního závadné a vystavuje školní mládež zvýšenému nebezpečí nákazy.

Akce sběru kostí, textilií, papíru a pod. mohla by býti velmi úspěšně prováděna prostřednictvím majitelů nebo správců domů. Sebraný materiál by mohl býti odvážen přímo z domu obecními vozy na místa proto zvlášť určená.

3. Doporučuje ministerstvu zdravotnictví, aby obnovilo činnost obecních, okresních a zemských zdravotních rad.

Zákon č. 236/1922 Sb. výslovně ukládá státní zdravotní správě, aby v sídle každého okresního národního výboru a v městech se zvláštním statutem nebo se zřízeným magistrátem byla ustavena zdravotní rada jako poradní orgán národního výboru ve věcech zdravotních. Stejnou povinnost ukládá státní zdravotní správě zákon č. 68/1870 ř. z., pokud jde o ustavení zemských zdravotních rad.

Ustavením zdravotních rad dostane se národním výborům odborného poradce ve věcech zdravotnických a osobám ve veřejném zdravotnictví činným jako na př. státní obvodní městští lékaři, vojenští lékaři, veterináři, zdravotní referenti místních národních výborů, zástupci nemocenských pojišťoven, Ústřední rady odborů a spolků, které podle svých stanov sledují účely sociálně zdravotní, humanitní a tělovýchovné, jakož i jiným znalcům z oboru veřejného zdravotnictví možnost, aby svou poradou a iniciativními návrhy pomáhali okresním a ústředním národním výborům při řešení otázek zdravotnických.

Dále zdravotnické rady mají podle § 7 cit. zákona č. 236/1922 Sb. jako epidemické komise spolupůsobiti při potírání infekčních nemocí. Stejná situace je pokud jde o zemskou zdravotní radu, která může jako poradní orgán zemského národního výboru velmi úspěšně zasahovati při řešení důležitých zdravotnických problémů.

4. Vyzývá ministerstvo zdravotnictví, aby u každého okresního národního výboru byl zřízen alespoň jeden zdravotnický dozorce, který by pomáhal úřednímu lékaři a veterináři v jejich činnosti, zejména při potírání přenosných nemocí, dále aby u všech okresních národních výborů bylo auto, určené výhradně k přepravě osob, postižených těžkými přenosnými chorobami, o jehož desinfekci by bylo náležitě pečováno.

5. Vyzývá ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo zahraničního obchodu, aby použily každé příležitosti k opatření dostatečného množství streptomycinu a penicillinu.