Sociálně-zdravotnický výbor projednal vládní návrh zákona (tisk 884) o potírání přenosných nemocí ve schůzích dne 17. a 18. března 1948 a

rozpočtový výbor ve schůzích dne 12. a 18. března 1948.

Ve schůzích jmenovaných výborů byly provedeny ve vládním návrhu změny a doplňky, o nichž bylo dosaženo plné shody.

Sociálně-zdravotnický výbor konstatoval, že ačkoliv osnova znamená po stránce legislativní i hygienické veliký pokrok a z toho důvodu sociálně-zdravotnický výbor vítá iniciativu ministerstva zdravotnictví, přece zase osnova neřeší celý problém, všímá si hlavně jen přenosných nemocí u lidí a nikoliv v plném rozsahu i u zvířat a rostlin. Svá přání a návrhy vyjádřil sociálně-zdravotnický výbor v jednomyslně přijaté resoluci.

Oba jmenované výbory předkládají ústavodárnému Národnímu shromáždění upravený návrh zákona ke schválení tak, jak je zřejmý z připojeného celkového znění, i s připojenou resolucí, které je nerozdílnou součástí této zprávy.

Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Podle tohoto zákona jest hlásiti:

A. každé onemocnění, podezření z onemocnění a úmrtí při těchto přenosných nemocech:

1. asijská cholera,

2. malomocenství (lepra),

3. mor (pestis),

4. neštovice (variola),

5. papouščí nemoc (psittacosis),

6. skvrnivka (typhus exanthematicus) a jiné snadno přenosné rickettsiosy,

7. žlutá zimnice (febris flava),

8. Bangova nemoc,

9. dávivý kašel (pertussis),

10. přenosná dětská obrna (poliomyelitis epidemica),

11. horečka omladnic po porodu a po potratu (sepsis post partum et post abortum),

12. intoxikace a infekce z poživatin (botulismus, gastroenteritis infectiosa různého původu),

13. meningokoková nákaza (meningitis cerebrospinalis epidemica),

14. paratyf a ostatní onemocnění vyvolaná Salmonellami,

15. postvakcinační encefalitida (čerstvá i pokud jde o následky),

16. sněť slezinná (anthrax),

17. spála (scarlatina),

18. střídavka (malaria),

19. trachom,

20. trichinosa,

21. tularemie,

22. tyf (typhus abdominalis),

23. přenosná úplavice (dysenteria),

24. vozhřivka (malleus),

25. vrátivka (febris recurrens),

26. vzteklina (lyssa),

27. Weilova nemoc (morbus Weili),

28. epidemický zánět jater (hepatitis epidemica),

29. epidemický zánět mozku (encephalitis epidemica), jakož i na člověka přenosné encefalomyelitidy zvířecí,

30. záškrt (diphteria),

31. žňová horečka (leptospirosis grippotyphosa);

B. všechny streptokokové infekce horních dýchacích a zažívacích cest, pokud se vyskytují hromadně, zejména mezi školní mládeží a v léčebných, ošetřovacích a jim podobných ústavech;

C. každé úmrtí při chřipce (influenza) a prvotním zánětu plic (lobární pneumonii);

D. každé kousnutí vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem;

E. každou osobu, která, aniž je sama nemocna, vyměšuje zárodky infekce z poživatin, paratyfu, tyfu, přenosné úplavice nebo záškrtu;

F. každé onemocnění svrabem a mikrosporií u osob

1. zdržujících se v lázeňských místech a rekreačních střediscích,

2. hromadně ubytovaných,

3. činných v potravinářských závodech nebo v závodech a zařízeních s větším počtem zaměstnanců,

4. docházejících do škol nebo na místa, kde se shromažďuje větší množství lidí.

(2) Zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) může naříditi vyhláškou v Úředním listě republiky Československé (v Úradnom vestníku) pro celý svůj obvod nebo jen pro určitá místa nebo za určitých podmínek povinné hlášení všech případů onemocnění, podezření z onemocnění a úmrtí při:

1. chřipce,

2. planých neštovicích (varicella),

3. spalničkách (morbilli),

4. epidemickém zánětu příušnic,

5. serosní meningitidě,

6. atypické virové pneumonii.

(3) Ministerstvo zdravotnictví může naříditi vyhláškou v Úředním listě republiky Československé povinné hlášení podle odstavce 1 i u jiných přenosných nemocí, vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, zejména vyskytne-li se větší počet případů onemocnění.

(4) Bylo-li hlášeno podezření z onemocnění, je třeba ihned po přesném zjištění stavu podati hlášení o onemocnění přenosnou nemocí nebo hlášené podezření odvolati.

(5) Potírání tuberkulosy a pohlavních nemocí upravují samostatné zákony.

(1) Hlášením jest povinen:

a) v léčebných, ošetřovacích a jim podobných ústavech, poradnách a ambulatoriích vedoucí lékař nebo lékař, který jej zastupuje,

b) ve výchovných, kárných, vězeňských a jim podobných ústavech ústavní lékař, a není-li ho, ošetřující lékař,

c) jinak každý lékař, který zjistil nemoc, podezření z nemoci, vyměšování choroboplodných zárodků nebo úmrtí na přenosnou nemoc.

(2) Hlášení podle odstavce 1 jest povinen učiniti též každý veterinář, který se dověděl při výkonu svého povolání, že někdo onemocněl nebo je podezřelý z onemocnění papouščí nemocí, Bangovou nemocí, intoxikací nebo infekcí z poživatin, paratyfem, snětí slezinnou, trichinosou, tularemií, vozhřivkou, zvířecí encefalomyelitidou, vzteklinou nebo byl kousnut vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem.

(3) Hlášení jest podati pro každý jednotlivý případ do 24 hodin od zjištění skutečností uvedených v odstavci 1, písm. c). Způsob hlášení stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v Úředním listě republiky Československé.

(4) Hlášení podle odstavců 1 až 3 je třeba učiniti zároveň okresnímu národnímu výboru a státnímu obvodnímu (obecnímu, městskému) lékaři, příslušným podle místa pobytu (úmrtí) osoby onemocnělé, podezřelé z onemocnění přenosnou nemocí nebo osoby vyměšující choroboplodné zárodky. Ve městech s vlastním statutem nebo se zřízeným magistrátem se učiní hlášení jen příslušnému orgánu národního výboru. Hlášení přenosných nemocí u osob, které jsou v nemocničním ošetření, je třeba podati též orgánům příslušným podle místa posledního pobytu nemocného před přijetím do nemocnice.

(5) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny hlásiti každou změnu bytu nebo místa pobytu nemocného, z nemoci podezřelého nebo osoby vyměšující choroboplodné zárodky, pokud se mohly při výkonu své činnosti o těchto okolnostech dověděti, jakož i jejich přijetí a propuštění z ústavu. Byla-li osoba stižená přenosnou nemocí propuštěna z ústavního ošetření, je v hlášení uvésti, zda je vyléčena, nebo že již nevyměšuje zárodky bakteriálních infekcí.

(1) K osobám, které onemocněly přenosnou nemocí nebo k osobám z takové nemoci podezřelým, musí býti přivolán bez prodlení lékař, který je povinen ošetřiti nemocného a učiniti předepsané hlášení.

(2) Lékaře jsou povinni přivolati:

1. osoby, které ošetřují nemocného,

2. přednosta domácnosti nebo zletilý spolubydlící,

3. majitel bytu nebo domu,

4. ředitel nebo správce veřejného nebo soukromého učiliště, pokud onemocněly osoby, které se zdržují v takových učilištích.

(3) Osoby odpovědné za vedení podniků, závodů nebo jiných zařízení mají, pokud jde o osoby tam ubytované, stejné povinnosti jako přednosta domácnosti (odstavec 2, č. 2).

(4) Povinnost přivolati lékaře (odstavec 1) u osob uvedených v odstavci 2, č. 2 až 4 a v odstavci 3 vznikne jen tehdy, není-li osoby uvedené na přednějším místě.

(5) Úřední ohledač mrtvol, který zjistil úmrtí na přenosnou nemoc nebo podezření z takové nemoci, jest povinen o tom zpraviti bezodkladně státního obvodního (obecního, městského) lékaře.

(1) Okresní národní výbor provede svými zdravotnickými orgány ihned ve svém obvodu na podkladě došlých hlášení (§§ 1 a 2) potřebná šetření o příčině, způsobu a původu nákazy, o rozšíření nemoci, jakož i o nebezpečí jejího dalšího šíření. Vyžaduje-li veřejný zájem zdravotní součinnosti jiných orgánů veřejné správy, jest třeba je bezodkladně přizvati.

(2) Veřejné ústavy léčebné a ošetřovací, jakož i zdravotní ústavy výzkumné a badací, které patří veřejnoprávním korporacím nebo veřejným fondům, jsou povinny na žádost okresního národního výboru spolupůsobiti při šetření podle odstavce 1 a sděliti mu výsledek.

(3) Okresní národní výbor sdělí výsledek šetření místnímu národnímu výboru, v jehož obvodu vznikla nemoc nebo podezření z nákazy.

Ministr zdravotnictví vyhlásí v Úředním listě republiky Československé směrnice pro postup při vědeckých pracích se zárodky přenosných nemocí, při zacházení s nimi a při jejich úschově.

(1) Zdravotnické osoby pověřené okresním národním výborem, aby provedly šetření potřebná k pátrání po nemoci, podezření z nemoci nebo po vyměšování choroboplodných zárodků, jsou oprávněny vstupovati na místa, kde je ošetřován nemocný nebo kde je uložena mrtvola. Tyto osoby musí zachovávati mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při tom dověděly, jakož i šetřiti zákonných předpisů o ochraně svobody osobní, domovní, a dále tajemství poštovního a listovního. Vyžaduje-li toho zjištění nemoci, může okresní národní výbor naříditi pitvu zemřelého.

(2) Při šetření prováděném podle odstavce 1, zejména při pitvě, může býti přítomen též ošetřující lékař.

(3) Osoby stižené přenosnou nemocí nebo podezřelé z takové nemoci a osoby vyměšující choroboplodné zárodky nebo podezřelé z takového vyměšování, jakož i osoby uvedené v § 3, odst. 2 a 3, jsou povinny sděliti vyšetřujícím orgánům (odstavec 1) na jejich dotaz všechny okolnosti potřebné k vyšetření nemoci.

(4) Osoby uvedené v odstavci 3, kromě osob uvedených v § 3, odst. 2 a 3, a osoby, které mají býti propuštěny z isolace nebo do hledu úředního lékaře (§ 11, odst. 1), se musí podrobiti nutným lékařským vyšetřením a odnětí materiálu k vyšetření.

(1) Vznikne-li nebezpečí epidemie, učiní zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) všechna potřebná a vhodná opatření směřující k jejímu potlačení. Zejména může naříditi povinné ochranné očkování veškerého obyvatelstva, obyvatelstva určitého obvodu nebo jeho skupin proti přenosným nemocem.

(2) Opatření uvedená v odstavci 1 učiní kdykoli také ministerstvo zdravotnictví, zejména přesahuje-li nebezpečí epidemie obvod jednotlivého zemského národního výboru (pověřenectva zdravotnictví), a může opatření zemského národního výboru (pověřenectva zdravotnictví) kdykoli doplniti, změniti nebo zrušiti.

(1) Okresní národní výbor je povinen prováděti stálý dozor na zařízení, která slouží zásobování pitnou a užitkovou vodou, jakož i na zařízení sloužící k odstranění odpadků, zejména lidských a zvířecích výkalů.

(2) Okresní národní výbor může uložiti majitelům nebo udržovatelům zařízení uvedených v odstavci 1, aby odstranili na vlastní náklad závady na těchto zařízeních, po případě určiti způsob, jakým se zjedná náprava.

(3) Vypukne-li přenosná nemoc nebo vznikne-li podezření, že taková nemoc vypukla, vydá okresní národní výbor neprodleně příkazy a zákazy potřebné k provedení ochranných opatření, a to jak všeobecně, tak pro jednotlivé případy. Všeobecná nařízení, jakož i jejich odvolání vyhlásí okresní národní výbor způsobem v místě obvyklým.

Okresní národní výbor může podle potřeby pro svůj obvod nebo jeho části zejména:

1. naříditi povinné prohlídky mrtvol úředním lékařem,

2. naříditi omezení ve výrobě, dovozu, vývozu, přepravě, úschově, prodeji a jinakém nakládání s předměty, kterými může býti šířená nákaza, zejména s potravinami,

3. zakázati nebo omeziti provoz kočovných živnostenských podniků,

4. omeziti na nejmenší míru cesty obyvatel postižených obcí mimo obvod jejich bydliště,

5. naříditi některá omezení v dopravních podnicích, zejména v lodní a vorové dopravě,

6. zavésti zvláštní hlášení osob, které se před příchodem do jeho obvodu zdržovaly v místech postižených přenosnou nemocí; pro účely hlášení jest opatřiti oddělené místnosti,

7. naříditi osobám, které při výkonu svého povolání přicházejí do styku s osobami postiženými přenosnou nemocí nebo s mrtvolami, omezení v osobním styku a v povolání a uložiti jim, aby se podrobily dalším jeho opatřením, zejména povinnému ochrannému očkování proti přenosným nemocem,

8. naříditi uzavření škol, zakázat.i nebo omeziti konání trhů, veletrhů, slavností všeho druhu, divadelních a filmových představení, schůzí a jiných podniků, při nichž se shromažďuje větší množství lidí; rozhodnutí okresního národního výboru o uzavření nebo znovuotevření školy provede ředitel nebo správce školy,

9. zakázati nebo omeziti používání studní, rybníků, jezer, vodních toků, vodovodů, lázní, prádelen a záchodů, pokud slouží veřejnému užívání,

10. naříditi obyvatelstvu hubení živočišných škůdců, kteří přispívají k dalšímu šíření přenosných nemocí,

11. naříditi zachovávání zvláštních ochranných opatření při umísťování, zarakvení, přepravě a pohřbívání osob, zemřelých na přenosnou nemoc,

12. naříditi osobám stiženým přenosnou nemocí povinné léčení v ústavu nebo mimo ústav.

V jednotlivých případech může okresní národní výbor:

1. naříditi osobám stiženým přenosnou nemocí a osobám podezřelým z takové nemocí nebo nákazy, aby se podrobily isolaci nebo jiným omezením v osobním styku (§§ 11 a 12),

2. zakázati osobám uvedeným pod č. 1 zcela nebo částečně výkon některých činností nebo povolání (§ 13),

3. provésti potřebná opatření k zamezení šíření přenosných nemocí u osob vyměšujících choroboplodné zárodky (§ 14),

4. naříditi označení bytů a domů, ve kterých se vyskytla přenosná nemoc, po případě naříditi úplné nebo částečné vyklizení takových bytů a domů (§ 15),

5. naříditi provedení desinfekce domů, místností, dopravních prostředků a předmětů, které mohou působiti na šíření nákazy (§ 16).

(1) Osoby stižené přenosnou nemocí a osoby podezřelé z takové nemoci nebo nákazy se musí podrobiti isolaci nebo dohledu úředního lékaře. Okresní národní výbor může v zájmu zamezení šíření nákazy naříditi těmto osobám, nebo osobám, které o ně pečují, aby se podrobily některým omezením v osobním styku, zejména, aby upustily od školní docházky.

(2) Osobám bez přístřeší nebo osobám bez stálého bydliště, jakož i osobám, které provozují kočovné živnosti nebo vedou ze zvyku potulný život, může okresní národní výbor za účelem dohledu podle odstavce 1 uložiti omezení ve volbě místa pobytu a místa pracovního.

(3) Vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, mohou býti v ohrožené oblasti isolovány na určitou dobu též osoby zdravé. K provedení takové isolace může si okresní národní výbor, po předchozím vyrozumění zemského národního výboru (na Slovensku pověřenectva zdravotnictví), vyžádati pomoc orgánů vojenských.

(1) Isolace se provádí zpravidla v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu. Okresní národní výbor může však povoliti isolaci v bytě, je-li zabezpečeno, že budou zachovány podmínky uvedené v odstavcích 2 a 3.

(2) Isolace musí býti provedena tak, aby nemocný nepřišel do styku s jinými osobami a aby bylo zamezeno další rozšíření přenosné nemoci. Přístup k nemocnému mají pouze osoby, které ho ošetřují, a osoby uvedené v § 6, odst. 1. Dále může býti povolen přístup k nemocnému též duchovnímu a výjimečně rodinným příslušníkům nemocného a jiným osobám, jejichž styku s nemocným vyžaduje vyřízení neodkladných věcí. Tyto osoby musí zachovávati všechna nutná opatření proti dalšímu šíření nemoci.

(3) Osoba podezřelá z nemoci nebo nákazy nesmí býti isolována v téže místnosti s nemocným. Uzná-li to úřední lékař za přípustné, mohou býti isolovány v téže místnosti osoby podezřelé z nákazy společně s osobami podezřelými z nemoci.

(4) Nedodržuje-li nemocný, podezřelý z nemoci nebo osoby, které s nimi přicházejí do stálého styku, isolaci nařízenou v bytě, nebo chovají-li se tak, že vznikne nebezpečí rozšíření nemoci, nařídí okresní národní výbor jejich isolaci v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu.

(5) Převoz osob stižených nemocemi uvedenými v § 1, odst. 1, písm. A, č. 1 až 7, 10, 13, 14, 17, 22, 23, 24, 26, 28 a 30 a osob podezřelých z těchto nemocí do nemocnice se může provésti pouze vozy k tomu účelu zvláště určenými.

Okresní národní výbor může podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví a vyhlásí v Úředním listě republiky Československé, zakázati osobám stiženým některou přenosnou nemocí, jakož i osobám podezřelým z takové nemoci, zcela nebo částečně výkon povolání nebo činnosti, při níž by mohly šířiti nákazu.