Ustanovení nařízení Slovenské národní rady ze dne 8. února 1946, č. 24 Sb. n. SNR, o státní záruce za rolnický úvěr, a prováděcího nařízení sboru pověřenců ze dne 18. března 1946, č. 39 Sb. n. SNR, kterým se vyhlašují podrobnosti k provedení nařízení č. 24/1946 Sb. n. SNR o státní záruce za zemědělský úvěr, se zrušují, pokud upravují povolování zápůjček na podkladě státní záruky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři zemědělství, financí, vnitra a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zkušenosti z minulých dob, zejména z doby zemědělské krise, ukázaly, že organisace zemědělského úvěru, jeho poskytování a používání nevyhovovaly dostatečně potřebám zemědělským. Svědectvím toho jsou četné exekuční prodeje zemědělských usedlostí, zvláště od poslední krise v r. 1929. Československé zemědělství utrpělo též velké ztráty v době okupace, kdy nebylo možno prováděti opravy budov, obytných ani hospodářských, a kdy nebylo možno prováděti potřebné podnikové investice. Kromě nutnosti od.straniti tyto nepříznivé následky musí naše zemědělství, má-li se státi rentabilním, odstraniti roztříštěnost zemědělské držby a provésti scelování pozemků, čímž bude umožněno využití mechanisačních prostředků, které usnadní práci rolníka. Tím bude čeleno i nedostatku pracovních sil v zemědělství. Též provádění meliorací je úkolem, který čeká naše zemědělství. Je možno též učiniti opatření, kterými bude čeleno i jiným důvodům nežádoucího odlivu obyvatelstva z vesnic. Sem spadá nutnost řádného budování vesnic, odstranění závad v bydlení jejich obyvatelstva, splnění nutných hygienických požadavků bydlení, vybudování zařízení, které umožní kulturní vyžití vesnice a pod.

Nedostatky, nashromážděné z minulých dob, jsou v porevoluční době odstraňovány cílevědomou zemědělskou politikou. Hospodaření drobného a středního zemědělce bylo již postaveno na spolehlivější základy stanovením výrobního plánu a pevných výkupních cen zemědělských výrobků. K tomu má přistoupit zrušení trhových svazů a vytvoření takových výkupních organisací, které by měly povinnost vykoupiti veškeré zemědělské produkty vy robené podle plánu za stanovené ceny. Dosavadními zásahy do pozemkové držby usiluje nová zemědělská politika o posílení drobných a středních zemědělců, zejména umožňováním doplnění zemědělských usedlostí na míru soběstačnosti. Je však nutno jíti po této cestě dále, aby mohly býti vyřešeny všechny shora uvedené potřeby a problémy. Je jisto, že novou výstavbu zemědělství nemohou prováděti zemědělci jen svými vlastními prostředky a jen svojí námahou, a to tím spíše, že se jedná o otázky rázu všeobecného a zásadního. Je proto třeba organisovati vhodné prostředky, z nichž jedním je levný, snadno přístupný a pro řádného pracujícího zemědělce bezpečný úvěr, a stejný úvěr i pro budování těch nutných hospodářských a kulturních zařízení, která nejsou již záležitostí jednotlivých zemědělců, nýbrž celého zemědělství. Zároveň je třeba pamatovati i na to, aby zemědělec v případě neúrody, živelních pohrom, úrazu a pod, nebyl stavěn před skutečnost, že pro okamžitou a přechodnou neschopnost zaplatiti věřiteli bude nadále vydáván nebezpečí bezohledného vymáhání věřitelských nároků. Z toho důvodu je nutno se postarati o zprostředkujícího činitele, který by převzal v takových případech zaplacení dospělých dlužnických závazků, jak činí osnova zřízením Zemědělského zajišťovacího fondu. To, čeho se v minulých dobách dosáhlo organisováním zemědělského peněžnictví, byla jen pomoc z nouze, nikdy však řešení, kterého bylo třeba. Zemědělec dodnes může dostati dlouhodobý úvěr jen do výše vyjádřené částí hodnoty jeho majetku (do t. zv. pupilární, zákonné jistoty), bez ohledu na to, jaké výnosy může poskytovati jeho hospodaření a jak sám svými osobními kvalitami a odbornou schopností zaručuje, že věřiteli splatí, co je dlužen. Již tím je omezován v možnostech podnikání a v rozvoji svého úsilí a je tu v nevýhodě u porovnání s ostatními obory podnikání. Krátkodobý úvěr směnečný je prakticky vázán také na moment hodnoty majetku dlužníka i ručitelů; totéž lze říci i o jiných formách úvěru, jako je zástava budoucí sklizně (t. zv. zelená hypoteka) a o zálohách na příští dodávky zemědělských výrobků (na př. cukrovky a j.). Takový způsob poskytování úvěru nikdy nedostačoval a nedostačuje zejména dnes, již také proto, že dnešní úvěrové formy berou ohled jen na bezpečnost věřitele, nikdy však na měnivé situace, v kterých se zemědělec rok od roku ocitá vlivem přirozeného kolísání jeho výroby a jejích výtěžků. Zemědělec, který byl nucen se zadlužiti, aby mohl provésti účelnou investici, prostě stojí bez jakékoli pomoci před skutečností zaplatiti věřiteli ve stanovenou dobu, a nemůže-li tak učiniti, musí nésti následky neplacení (žaloby, útraty knihovního zajišťování) a vlivem toho trpěti neustálé odčerpávání finančních prostředků, které by, vloženy jsouce do výroby, přinesly užitek jemu a možnost splacení dluhu o něco později.

Je proto třeba postarati se o nápravu hlavně ve dvojím směru, a to předně odpoutati otázku zatěžitelnosti zemědělského podniku od jeho hodnoty vyjádřené jen cenou (§ 6, odst. 1, č. 3) a umožniti vyšší zatížení a úvěruschopnost zemědělského podniku součtem jistot, které poskytuje nejenom hmotná jeho podstata, nýbrž i výnosovost při spolehlivém uvážení charakterových a odborných vlastností a schopností jednotlivého zemědělského podnikatele se zřetelem na jeho účast v zemědělském výrobním plánu; to dále umožní promítnutí prospěchu, který zamýšlená investice přinese, do úvahy o tom, v jaké výši může býti zápůjčka a státní záruka poskytnuta. Není ovšem možno, jak je tomu dosud, ponechati toto posouzení jedině příštímu věřiteli zemědělce, a je proto nutno ustaviti pro to zvláštní orgán, jak činí osnova v § 15, který se po případě i sám postará o nalezení věřitele, z těch ústavů zemědělského peněžnictví, které k tomu budou určeny (§ 6, odst. 1, č. 1 osnovy), který by pak jako jediný poskytoval i příští úvěr témuž dlužníku, jehož výrobní situaci a osobní kvality bude přesně znáti. Bude jen důsledkem činnosti takového orgánu, aby dohlédl na to, aby sjednaného jím úvěru bylo také správně a podle plánu použito a aby upozorněním a poradou povzbudil k účelnému sjednávání úvěru i ty zemědělce, kteří jsou úvěru schopni - ve smyslu výše uvedeném - nejsou však dosti podnikaví nebo informovaní, aby zemědělský úvěr vyhledávali za účelem zvelebení své hospodářské činnosti (§ 17). I tato kontrola a činnost je pronikavou reformou dnešní úvěrové techniky a umožní poskytnutí značně vyšších úvěrů. Poskytnutí úvěru podle tohoto zákona ovšem nevylučuje možnost, aby zemědělec použil výhod i jiných předpisů o úvěru, na př. dekretu č. 78/1945 Sb. o přechodném finančním zabezpečení hospodářských podniků, zákona č. 41/1947 Sb. o státní podpoře na obytné stavby a č. 115/47 Sb. o stavební obnově (§ 22a cit. zák.), je však v zájmu zemědělce samého, aby všecky jeho úvěry byly řádně evidenčně postihnuty (§ 17, odst. 3). Bude věcí praxe a příštího vývoje, aby všechny tyto úvěry, k nimž je přiřaditi na př. i zákon úvěrový č. 166/1920 Sb. ve znění novel, zákon č. 142/1947 Sb. o revisi první pozemkové reformy, dekret č. 12/1945 Sb. s vládním nařízením č. 70/ 1945 Sb. (statut Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství) a osnovu scelovacího zákona, byly sjednoceny a jednotně upraveny tak, aby zájmy jimi sledované neutrpěly.

V druhé řadě je nutno zajistiti zemědělce i věřitele pro případ, že zemědělec jako dlužník nebude moci vlivem nepředvídaných okolností, na př. sucha a jiné živelní pohromy a z jiných podobných důvodů, beze své viny zaplatiti v termínu, který byl smluven. Od věřitele nebude moci býti žádáno delší posečkání, a proto je nutno, aby mezi zemědělce-dlužníka a mezi jeho věřitele byl postaven subjekt jiný s úkolem pomocným, jak činí osnova v §§ 11 až 14, jehož finanční prostředky částečně opatří stát, částečně zemědělci-dlužníci sami, způsobem uvedeným v § 13, písm. c), tedy organisovanou svépomocí.

Osnova pamatuje i na celkové oddlužení těch zemědělců, kteří se nezaviněně zadlužili; může jim býti nahrazena celá anuitní služba konsolidovaných starých dluhů [§ 5, odst. 1, písm. c) - § 14]. Má býti dále umožněno, aby zemědělci postižení válečnými škodami nebo nezaviněným zadlužením byli postaveni na roveň svým šťastnějším druhům, kteří tak postiženi nebyli, t. j. že u postižených se může určiti nejvyšší zatěžitelnost (§ 6, odst. 3, § 17) bez ohledu na jejich dluhy z válečných škod a nezaviněného zadlužení, jelikož o tyto dluhy bude postaráno - budou-li dány předpoklady (§ 14, odst. 1) - službou Fondu.

Pro případ, že by dlužník proti očekávání upadl vlastní vinou do nových dluhů, bude možno odepřením převzetí placení jeho dluhů ponechati průběh realisaci věřitelovy pohledávky a jejímu uspokojení v nucené dražbě, v kterémžto případě teprve by mohla přijíti podle okolností k uplatnění státní záruka s účinkem uvedeným v § 9 osnovy. Nutno zdůrazniti, že neschopnost placení podle § 14 není míněna jako insolvence ve smyslu konkursního řádu, ale jako dočasná neschopnost životaschopného podniku, kterému právě podpůrné platy podle § 14 přispějí k ozdravění.

Z uvedeného plyne, že lze poměrně snadno dospěti k takové organisaci zemědělského úvěru, který bude zemědělci a ve prospěch zemědělství ve zvýšené míře vyhledáván a používán a určenými peněžními ústavy ochotně poskytován, protože bude pro obě strany spolehlivý a bezpečný a pro stát jako ručitele nikoli tíživý. Z tohoto momentu se vyvozuje pak další výhoda a možnost, že takovýto úvěr může a musí býti levný, jak zajišťuje osnova v § 7.

Zvláštní a jednotné úpravy bude vyžadovati splácení zemědělských zaručených dluhů. Dobu splatnosti bude nutno přizpůsobiti době, kdy zemědělec prodává nejvíce svých výrobků, t. j. době po zpeněžení výtěžku žní a kromě toho ještě snad středu hospodářského roku, k němuž bude moci zemědělec soustřediti výnos zejména z živočišné výroby. Budou ovšem ve splácení rozdíly u úvěru krátkodobého (§ 4) oproti úvěru dlouhodobému (§ 5), jak to povaha tohoto úvěru vyžaduje. V obou případech však bude nutno stanoviti jednotné zásady pro splatnost, její dobu a výši plateb. Stanovením jednotné doby splatnosti bude zjednodušena a zlevněna manipulace v peněžních ústavech. Z téhož důvodu je nutno i zevní formou zmíněných právních listin postarati se o rozlišení zemědělského úvěru od úvěrových forem jiných (§ 5, odst3 a § 6, odst. 2).

Je v povaze věci, že na výhody, které osnova poskytuje, nemůže míti nikdo právního nároku (§ 20). Přesto však je nutno zemědělci, který se bude dožadovati u orgánů k tomu povolaných (§ 15) pomoci, zajistiti ochranu pro případ neodůvodněného zamítnutí jeho žádosti v řízení podle § 18, odst. 1. Bude úkolem ústavu nebo podniku uvedeného v § 6, odst. 1, č. 2, aby pečoval o pohotovost peněžních ústavů a podniků, pokud jde o obstarávání peněžitých prostředků, a aby byl po této stránce regulačním činitelem.

Zatížení státní pokladny, které z ustanovení osnovy vyplývá, nelze přesně napřed vyčísliti, neboť jde o akci, která dosud v hospodářství Československé republiky neměla obdoby a mnohé složky kalkulací nelze ani přibližně odhadovati. Nicméně jest možno provésti úvahu s ohledem na zemědělský výrobní plán nejbližších let a dále za předpokladu, že katastrofální neúroda postihuje naše zemědělství průměrně jednou za deset let.

Dnešní zatížení zemědělských podniků odhaduje se na 6.000,000.000 Kčs, z čehož asi polovina jsou dluhy krátkodobé a druhá polovina dluhy dlouhodobé. Odhaduje se, že přechodné zatížení v krátkodobém úvěru stoupne v důsledku plánovaného zvýšení zemědělské produkce asi o jednu miliardu Kčs a dlouhodobé zápůjčky v důsledku nutných investic o 7.800,000.000 Kčs do konce roku 1950, takže finanční odhady mohou se pohybovati v milionech Kčs takto:

kterážto risika u Fondu bude nutno krýti z jiných pramenů, zejména též podle § 13, písm. b) ročním státním příspěvkem. Z těchto částek je považovati za risiko státní pokladny zbytek, který nebude uhrazen Fondem.

Fond (§ 11 osnovy) bude částečně obstarávati i podpůrnou službu, kterou nyní obstarává výlučně ministerstvo zemědělství na účet příslušných rozpočtových položek. To znamená, že službou Fondu budou postupně úměrně redukovány určité rozpočtové položky ministerstva zemědělství, takže příspěvek podle § 13, písm. b) nepovede nutně k zvýšení rozpočtu ministerstva zemědělství.

Vzhledem na výklad, který byl již shora podán k některým ustanovením osnovy, uvádí se ještě jen toto:

Pojem "jiné osoby", uváděný pod písm. b), je v tomto ustanovení omezen účelovým určením, které při jejich volbě bude rozhodným. Půjde zpravidla o obce a o účelová družstva nebo jiná sdružení osob.

Omezení na výměru půdy, uvedenou pod písm. a) a b), je v souladu se zásadou, vytčenou v osnově zákona o trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě.

Krátkodobý úvěr bude poskytován na opatření základních zemědělských provozních potřeb (§ 4); mezi ně je nutno počítati též mzdy placené sjednaným pracovním silám. K odstavci 2 se poznamenává, že s ohledem na ustanovení § 21 osnovy nebude obtížno prolongací směnečného úvěru prodloužiti splatnost směnečné zápůjčky, kdyby pro toto ustanovení musela být původně stanovena splatnost na dobu kratší 3 měsíců.

Pojem "nabytí zemědělského podniku" v odstavci 1, písm. b) znamená jednak nabytí jednáním mezi živými, jednak dědictvím.

Ustanovení odstavce 1, č. 1 je odůvodněno současnými poměry v tvořící se organisaci československého peněžnictví. Ustanovení č. 2 umožní za těchže poměrů vytvoření odborného střediska, které se bude zabývati zemědělským úvěrem ve smyslu zákona. Půjde tu o pověření některého již stávajícího ústavu nebo podniku, nikoli o vytvoření organu nového.

Rozsah státních záruk bude určován jednak potřebou plánované zemědělské výroby, jednak rozpočtovými prostředky, které ke krytí výdajů, spojených se závazky vznikajícími z povinnosti, kterou převezme stát v mezích ustanovení § 9 osnovy, budou moci býti zařazovány do rozpočtu ministerstva zemědělství se zřetelem na poměry úvěrového trhu a přiměřenost přejímaného risika pro státní pokladnu.

Platnými předpisy a zvyklostmi, uvedenými v odstavci 3, písm. b), jest rozuměti všechny předpisy, po případě statutární ustanovení, jimiž je ten který peněžní ústav nebo podnik při provozování své činnosti vázán. Spadá sem i povinnost zachovávati péči řádného obchodníka podle obchodního práva.

Pokud jde o účast rozpočtových prostředků ministerstva zemědělství, přichází v úvahu částka 20,000.000 Kčs (po povinné úspoře: 18,000.000 Kčs), zařazená v kap. 12, tit. 2, § 5, pol. 191/3 (státní příspěvek ve výši 1% na úroky z úvěru, jenž bude poskytnut zemědělcům na doplnění stavu chovného dobytka). Zbývajících 82 milionů Kčs bude uhrazeno Národním pozemkovým fondem při ministerstvu zemědělství.

Jelikož jde o úpravu celostátní, která zahrnuje i případy, na které se vztahují slovenské předpisy, uvedené v § 23, bylo nutno tyto předpisy zrušiti, avšak jen pokud jde o ustanovení o poskytování zaručených zápůjček. Ostatní ustanovení (jde tu zejména o ustanovení §§ 3 a 9 prov. nař. č. 39/1946 Sb. n. SNR) zůstávají ve své platnosti nedotčena, ježto je jich třeba pro kontrolování a likvidaci dosud poskytnutého úvěru.

Při výpočtu nákladů uvedených na straně 15 vychází osnova z následujících předpokladů:

1. Výměra zemědělské půdy:

5,013.000 ha Čechy a Morava,

2,758.000 ha Slovensko,

7,771.000 ha ČSR

Výměra orné půdy:

3,846.000 ha Čechy a Morava,

1,762.000 ha Slovensko,

5,608.000 ha ČSR.

2. Zadlužení zemědělských podniků k 30. 6. 1947 podle státního úřadu statistického:

V položce běžné účty a směnky jsou zahrnuty též položky dlouhodobého úvěru. Jestliže odhadujeme celkové zadlužení zemědělských podniků koncem roku 1947 na 6 millard Kčs, mohli bychom odhadnouti rozdělení tak, že jedna polovina celkového zadlužení připadá na zápůjčky dlouhodobé a jedna polovina, t. j. 3 miliardy Kčs, na zápůjčky krátkodobé. Vzestupem zemědělské produkce během příštích dvou let stoupne potřeba provozního krátkodobého úvěru asi o 30%, t. j. na 4 miliardy Kčs.

Další vývoj dlouhodobých zápůjček dá se odhadovati jedině podle zemědělských výrobních plánů, a to dvouletého a připravovaného pětiletého plánu.

3. Konsolidace bude se vztahovati jen na poměrně málo zemědělských dluhů, jelikož mnohá předlužení se za poslední války podstatně zlepšila; z části byla zaviněna dlužníky. Pohraničí zde nepřichází prakticky v úvahu, takže odhad dnešního stavu 250 milionů Kčs v Čechách a na Moravě a 200 milionů Kčs na Slovensku jest postačující.

4. Obnova: Při obnově využije se převážně výhodnějšího zákona č. 115/1947 Sb., takže částka Kčs 350 milionů počítaná pro obnovu je postačitelná.

5. Komasace jest proponována během pětiletého plánu v 3.500 obcích. Náklady na komasaci odhadujeme takto:

průměrná výměra jedné obce 300 ha, tedy výměra 3.500 obcí = 1,050.000 ha. Náklady na 1 ha asi Kčs 3.000.-, t. j. celkové náklady na komasaci Kčs 3.150,000.000.-. Uvažuje se, že tyto náklady budou kryty z jedné poloviny z běžných prostředků, takže pro úvěrovou službu bude nutno, bráti v úvahu jednu a půl miliardy Kčs, při čemž uvažujeme na takovéto postupné roční zadlužení:

r. 1948 - 500 milionů Kčs,

r. 1949 - 1 miliarda Kčs,

r. 1950 - 1 miliarda 500 milionů Kčs.

Sem jsou počítány též

vodní stavby, které se budou týkati přímo zemědělské výroby a nebudou prováděny z veřejných prostředků.

6. Veškeré stavby zemědělské jsou počítány v pětiletém plánu na 16,7 miliard Kčs (celkem počítá pětiletý plán s 35 miliardami Kčs zemědělských investic). Část staveb nebude přicházeti v úvahu pro tento úvěr vůbec (na př. stáje pro pastevní družstva bude financovat Národní pozemkový fond) a, pokud by stavby nebyly prováděny z vlastních prostředků, odhaduje se jejich rozsah takto:

pro r. 1948 2 miliardy Kčs,

pro r. 1949 3 a půl miliardy Kčs,

pro r. 1950 5 miliard Kčs.

7. Stroje a zařízení počítají se v pětiletém plánu v rozsahu 18,2 miliard Kčs, v čemž je pojata též mechanisace lesní výroby. Úvěr by se vztahoval především na 30 tisíc traktorů, dále na roční dodávky hospodářských strojů v rozsahu asi 1,1 miliardy Kčs a asi půl miliardy dalších mechanisačních a jiných zařízení (mezi jinými též elektrisace, telefonisace, vodovody atd.), na kteréžto položky odhadujeme úvěrovou potřebu takto:

r. 1948 1 miliarda Kčs,

r. 1949 2 miliardy Kčs,

r. 1950 3 miliardy Kčs.

8. Nákup dobytka. Podle předběžných zjištění přichází v zásadě v úvahu dlouhodobý úvěr na nákup dobytka u horských pastevních družstev. Nynější stav dobytka u horských pastevních družstev odhaduje se na 35.000 kusů (jedna dojnice připadá na 5 ha). Na doplnění optimálního stavu počítá se s přírůstkem 10.000 kusů ročně, t. j. roční potřeba asi Kčs 120 milionů. Dále se bere v úvahu reserva 5.000 kusů (na 1 rok) pro soukromou potřebu. Odhadujeme tudíž celkový přírůstek na dobu tří let (inclusive reservy na založení stájí u jednotlivců) na 15.000 kusů ročně, t. j. Kčs 180 milionů. Úvěrová potřeba Kčs 150 - 250 - 300 milionů.

9. Chmelnice a sady. Pro jejich založení anebo obnovení je počítáno podle dat dvouletého plánu takto (v úvěrové potřebě):

pro r. 1948 100 milionů Kčs,

pro r. 1949 150 milionů Kčs,

pro r. 1950 150 milionů Kčs.

Při dlouhodobých úvěrech na nákup strojů, dobytka a na založení neb obnovu chmelnic a sadů může se počítati s úvěrem 15tiletým, což odpovídá při zúročení 3¹/₄% 9%ní anuitě.

Ostatní dlouhodobé anuity (konsolidace, obnova, komasace a stavby) jsou počítány na úmor během 35 let při úroku 3¹/₄%, anuita 5%.

Přehled zemědělského úvěru a výpočet anuit (v milionech):

Do risika je započítán celý úrokový náklad na půjčky konsolidované [sub a) a u dalších úroků počítáme s tím, že osnovou předvídané kalamity nastanou asi jednou za deset roků, při čemž polovina dlužníků nebude s to platiti, což znamená risiko jedné dvacetiny, t. j. 5% z celého obnosu úroku, anuit sub b)]. K tomu dále počítáme jako risiko 1% z úvěru provozního [sub c) ].

Na risiko vyčíslené 36, 62 a 63 miliony Kčs počítáno je s ročním státním příspěvkem až do výše 75 milionů Kčs, jelikož ostatní příjmy, mimo sub a) uvedené, se nedají odhadnouti. Každý rok nepřijde ovšem celé risiko k realisaci, proto bude zapotřebí prostředky shromažďovati na roky předvídatelné pohromy, kdy přijdou tyto prostředky k uplatnění, základní částka je zajištění na mimořádné výkyvy, kdy může být i tato dočasně použita a potom zase doplněna.

Podotýká se, že risika výpočtů uvedená v letech 1948-49-50 se mohou obraziti teprve v rozpočtu let následujících, neboť, mohou býti zjištěna teprve koncem každého roku. (Tedy prvé risiko projeví se rozpočtově teprve v r. 1949).

Výsledek ("předpokládaná ztráta celkem") je součet risik Fondu a státní pokladny. Část, která připadá na státní pokladnu odhaduje se na 20% celkového risika; zatížení z toho pro státní pokladnu vyplývající není nepřiměřené.