Nárok na náhradu ušlého výdělku (§ 24) nebo za předměty poškozené nebo zničené při desinfekci (§ 25) je třeba uplatniti u příslušného okresního národního výboru do 60 dnů po provedení nařízeného ochranného opatření nebo po vykonané desinfekci (vrácení předmětu) a nemohla-li tak osoba stižená přenosnou nemocí učiniti pro nepřekonatelnou překážku způsobenou touto nemocí do 15 dnů poté, co překážka pominula, jinak nárok zanikne.

(1) Stal-li se některý lékař činný při potlačování přenosné nemoci, kterou je nutno ohlásiti nezpůsobilým výdělku ve svém povolání, poskytne mu zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) v dohodě s příslušným finančním úřadem II. stolice ze státní pokladny odpočivný plat a zemřel-li, jeho oprávněným pozůstalým zaopatřovací plat. Odpočivné platy se stanoví ve výši pensijní základny úředníků zdravotní služby (služební třída 1b), 4. platové stupnice, stupně "a" Zaopatřovací plat činí u vdovy 50% pensijní základny a u sirotků jednu polovinu vdovské pense. Oprávněným příslušníkům zemřelého lékaře náleží úmrtné ve výši 25% příslušné pensijní základny. V ostatním platí pro přiznání odpočivných (zaopatřovacích) platů a úmrtného přiměřeně všeobecné předpisy o odpočivných (zaopatřovacích) platech státních úředníků.

(2) Stali-li se ošetřovatel nebo jiná osoba zaměstnaná při potlačování přenosné nemoci, kterou je nutno ohlásiti, neschopnými výdělku, poskytne jim zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) v dohodě s příslušným finančním úřadem II. stolice ze státní pokladny odpočivný plat, a zemřeli-li, jejich oprávněným pozůstalým zaopatřovací plat. Odpočivné platy se stanoví ve výši pensijní základny státních zřízenců III. platové stupnice, stupeň 9. V ostatním platí pro přiznání odpočivných (zaopatřovacích) platů a úmrtného obdobně ustanovení odstavce 1.

(3) Nárok podle ustanovení odstavců 1 a 2 nepřísluší, pokud osobám tam uvedeným nebo jejich oprávněným pozůstalým náleží odpočivné (zaopatřovací) platy z jejich služebního poměru nebo důchody podle předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění a dosahují alespoň výměry stanovené v odstavci 1 nebo 2.

(4) Nedosahují-li odpočivné (zaopatřovací) platy nebo důchody uvedené v odstavci 3 výše určené v odstavci 1 nebo 2, doplní se na výměru tam stanovenou.

(5) V případech hodných zvláštního zřetele může ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí povoliti odpočivné (zaopatřovací) platy podle ustanovení odstavců 1 a 3 také veterináři nebo jeho oprávněným pozůstalým.

(1) Osobám uvedeným v § 27, odst. 1 a 2 přísluší po dobu jejich činnosti při potlačování přenosných nemocí infekční přídavek, i když by se na ně vztahovalo ustanovení § 27, odst. 4. Vláda určí nařízením podmínky pro přiznání infekčního přídavku a stanoví jeho výši.

(2) Stát (zdravotní správa) může poskytnouti osobám činným při potlačování přenosných nemocí přiměřenou jednorázovou odměnu za mimořádné a obětavé spolupůsobení při provádění opatření podle tohoto zákona, které vedlo k rychlému a úspěšnému potlačení přenosné nemoci.

(3) Přesahují-li úkony osob uvedených v §§ 2, 3 a 27 nebo osob, kterým bylo nařízeno podrobiti se ochranným opatřením podle ustanovení §§ 7 až 17, meze povinné péče podle tohoto zákona, může stát (zdravotní správa) poskytnouti přiměřenou náhradu nákladů vynaložených na takové úkony, a to i vedle odměny poskytnuté podle odstavce 2.

(1) Úředními lékaři podle tohoto zákona se rozumějí úřední lékaři okresních a zemských národních výborů (na Slovensku pověřenectva zdravotnictví), jakož i lékaři v osobním stavu úředníků zdravotní služby při ministerstvu zdravotnictví. Státní obecní (městští) a obvodní lékaři jsou povinni spolupůsobiti při provádění ustanovení tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho.

(2) Úřady státní zdravotní správy mohou, vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, pověřiti prováděním svých rozhodnutí a opatření též jiné než úřední lékaře (dále jen "epidemické lékaře"). Epidemičtí lékaři jsou oprávněni prováděti v mezích svého pověření úkony úředního lékaře (odstavec 1).

(3) Není-li epidemický lékař ustanoven ve veřejné službě, upraví se jeho služební poměr smlouvou obdobně podle předpisů o státních úřednících ustanovených ve zdravotní službě.

(1) Pokud ministr (ministerstvo) zdravotnictví všeobecně upraví podle předcházejících ustanovení některou věc, učiní tak pro Slovensko po vyjádření pověřence (pověřenectva) zdravotnictví, který se po případě dohodne se zúčastněnými pověřenci (pověřenectvy). Vyjádření musí býti podáno v přiměřené lhůtě podle povahy věci.

(2) Ministr (ministerstvo) zdravotnictví vykonává svou působnost podle tohoto zákona na Slovensku zásadně prostřednictvím příslušného pověřence (pověřenectva), který se při tom řídí směrnicemi a rozhodnutími vydanými ministrem (ministerstvem) zdravotnictví.

(3) Vyhlášky ministra (ministerstva) zdravotnictví v Úředním listě republiky Československé ve věcech upravených tímto zákonem uveřejní pověřenec (pověřenectvo) zdravotnictví též v Úředním věstníku.

Činiti opatření podle tohoto zákona v obvodu vojenské správy náleží zdravotním orgánům vojenské správy podle směrnic, které vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem zdravotnictví.,

(1) Okresním národním výborem bude potrestán pro správní přestupek pokutou do 5.000 Kčs nebo trestem na svobodě do 14 dnů, kdo

1. neučiní včas povinné hlášení podle ustanovení § 2 nebo předpisů vydaných podle něho,

2. jedná proti ustanovení § 3 nebo § 6, odst. 1, 3 nebo 4.

(2) Kdo se nepodrobí ochranným opatřením nařízeným podle ustanovení §§ 7 až 17 tohoto zákona, bude potrestán okresním národním výborem pro správní přestupek, pokud nejde o čin přísněji trestný, pokutou do 25.000 Kčs nebo trestem na svobodě do 3 měsíců.

(3) Byla-li podle odstavců 1 a 2 uložena pokuta, vyměří okresní národní výbor zároveň pro případ její nedobytnosti podle míry zavinění náhradní trest na svobodě do 3 měsíců.

Předměty, se kterými bylo nakládáno v rozporu s ustanoveními tohoto zákona nebo proti předpisům vydaným podle něho, může prohlásiti okresní národní výbor za propadlé ve prospěch státní pokladny, a to i když pachatel nemůže býti odsouzen.

(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost předpisů odporujících ustanovením tohoto zákona. Zejména se zrušuje platnost (použivatelnost):

1. ustanovení §§ 28 až 35, 37, 38, 80 až 89 zák. čl. XIV/1876 o uspořádání veřejného zdravotnictví, jakož i předpisů podle nich vydaných,

2. zák. čl. V/1886, o zamezení rozšiřování se oční nemoci trachom,

3. zákona ze dne 14. dubna 1913, č. 67 ř. z., o zamezení a potlačení přenosných nemocí, jakož i předpisů vydaných podle něho, pokud není v odstavci 2 stanoveno jinak,

4. vládního nařízení ze dne 17. dubna 1941, č. 2.54 Sb., o potírání přenosných nemocí, ve znění vládního nařízení ze dne 30. prosince 1944, č. 290 Sb., jakož i předpisů vydaných podle něho.

(2) Nedotčena zůstává platnost (použivatelnost):

1. ustanovení § 316 zák. čl. V/1878 (trestní zákon o zločinech a přečinech),

2. ustanovení §§ 99 až 101 zák. čl. XL/1879 trestní zákon o přestupcích),

3. ustanovení § 393 tr. z. ve znění § 49 zákona č. 67/1913 ř. z.,

4. ustanovení § 108, odst. 2 a § 124, odst. 2, písm. m) zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb., o drahách (železničního zákona),

5. vládního nařízení ze dne 25. srpna 1942, č. 367 Sb., o obecních desinfektorech.

Potírání tuberkulosy bude upraveno samostatným zákonem.

Den, kterým tento zákon nabývá účinnosti, určí vláda nařízením; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Potírání přenosných nemocí je dosud upraveno rozdílnými předpisy v zemích České a Moravskoslezské a na Slovensku.

V Čechách a na Moravě platí nyní vládní nařízení ze dne 17. dubna 1941, č. 254 Sb., o potírání přenosných nemocí, ve znění vládního nařízení ze dne 30. prosince 1944, č. 290 Sb. Těmito normami byl částečně zrušen zákon ze dne 14. dubna 1913 ř. z., jakož i předpisy podle něho vydané.

Na Slovensku platí dosud ustanovení zák. čl. XIV/1876, o uspořádání veřejného zdravotnictví a prováděcího nařízení býv. uh. min. vnitra ze dne 8. prosince 1894, č. 91.954. V době od 15. března 1939 do ukončení okupace byly na Slovensku vydány předpisy o potírání přenosných nemocí cestou administrativní.

Roztříštěnost a zastaralost platných předpisů byla tísnivě pociťována již po prvé světové válce a proto již v roce 1920 byl podán návrh na novelisaci zákona č. 67/1913 ř. z. V roce 1929 byl podán další návrh, ale nová úprava nebyla přesto až do okupace provedena. Za okupace bylo potírání přenosných nemocí upraveno na území býv. protektorátu vládním nařízením č. 2.54/1941 Sb., ve znění novely č. 290/1944 Sb., kde byly převzaty s poměrně nepatrnými modifikacemi předpisy německé.

Navrhovaný zákon upravuje předpisy o potírání přenosných nemocí jednotně pro celé území ČSR, při čemž přihlíží k novodobým poznatkům vědeckým, epidemiologickým a therapeutickým. Tím se docílí snížení škod na zdraví obyvatelstva, způsobených šířením nákazy při epidemiích a zabrání se tak hospodářským ztrátám, které vzniknou jako nutný následek vyřazení nemocných z práce a případného trvalého snížení jejich pracovní způsobilosti a tím též zmenšení výdělkových možností. Důsledným prováděním navrhovaného zákona se zmenší též náklady nemocenské a sociální péče, protože počet onemocnění se zredukuje na nejmenší míru.

Mikrobiologie a imunologie přináší stále nové poznatky a ministerstvo zdravotnictví si plně uvědomuje, že i zákon vypracovaný v souladu se současným stavem vědy se stane za poměrně krátkou dobu zastaralým a přestane vyhovovati svému účelu.

Výdaje spojené s prováděním navrhovaného zákona jsou zajištěny v návrhu rozpočtu ministerstva zdravotnictví na rok 1948, tit. 1, § 6, pol. 101 "Potírání epidemií" částkou 5,000.000 Kčs a částečně též na pol. 102 "Povinné očkování" částkou 8,000.000 Kčs, pokud jde o provádění očkování proti přenosným nemocem podle navrhovaného zákona.

Systematické uspořádání navrhovaného zákona odpovídá v hlavních rysech vládnímu nařízení č. 254/1941 Sb., ve znění vládního nařízení č. 290/1944 Sb. V dalším jsou u vysvětlení k jednotlivým ustanovením uvedeny v závorce odpovídající §§ vládního nařízení č. 254/1941 Sb.

K jednotlivým ustanovením je třeba připomenouti:

K § 1

(§ 1 a § 2, odst.1 a 5):

Výpočet přenosných nemocí se rozšiřuje o postvakcinační encefalitidu (č. 15) a epidemický zánět jater (č. 28). Kromě toho podléhají nově hlášení vedle skvrnivky (č. 6) též jiné snadno přenosné rickettsiosy, vedle paratyfu. (č. 14) i ostatní onemocnění vyvolaná Salmonellami a vedle epidemického zánětu mozku (č. 2.9) také na člověka přenosné encefalomyelitidy zvířecí. Vedle povinnosti hlásiti onemocnění je zavedena povinnost hlásiti též každé podezření z onemocnění a úmrtí, takže bude přenosná nemoc evidenčně zachycena již při zjištění počátečních příznaků a její šíření v zárodku omezeno na nejmenší míru. Do výpočtu přenosných nemocí není pojata tuberkulosa, protože hlášení této nemoci, jakož i opatření proti jejímu šíření budou upravena zvláštním zákonem. Postvakcinační encefalitida se zařazuje proto, aby byla získána přesná evidence všech přenosných nemocí, ježto její dosavadní hlášení jako škody při očkování proti neštovicím (§ 31, odst. 6, vl. nař. č. 298/1920 Sb.) tohoto účelu nedosahuje. Rozšíření okruhu přenosných nemocí uvedených pod č. 6, 14 a 29 bylo provedeno na žádost odborných vědeckých kruhů z toho důvodu, že tyto přenosné nemoci, přes to, že se na území našeho státu nevyskytují, mohly by v budoucnosti způsobiti velmi nebezpečné epidemie.

Hromadná streptokoková onemocnění se dají podle moderních metod řešiti též epidemiologicky. Therapie a profylaxe streptokokových nákaz má nesmírný význam v preventivní medicině, zejména se zřetelem na zamoření lidstva srdečními vadami.

Hlášení úmrtí při prvotním zánětu plic je zavedeno již v některých státech a má uspokojivé výsledky.

Hlášení onemocnění svrabem a mikrosporií se zavádí z toho důvodu, že mimořádné válečné a poválečné poměry měly neblahý vliv na nežádoucí rozšíření těchto nemocí a úspěšný boj proti nim předpokládá přesnou evidenci jejich výskytu.

Přenosné nemoci jmenované v tomto odstavci mohou v době epidemie nebo při mimořádném průběhu značně ohroziti zdraví obyvatelstva, zejména školní mládeže.

Dosavadní způsob zavedení ohlašovací povinnosti u jiných přenosných nemocí podle § 2, odst. 5 vl. nař. č. 254/1941 Sb. byl zdlouhavý a zdržel značnou měrou provádění potřebných ochranných opatření. Okamžité vydání vyhlášky zabrání mnohým škodám na zdraví obyvatelstva a urychlí potlačení epidemie.

Aby byl přesně zachycen počet onemocnění, je třeba, aby hlášení bylo po zjištění skutečného stavu opakováno nebo odvoláno.

(§ 2, odst. 2 a 3 a §§ 3 a 4):

Vyplnění předepsaného formuláře pro hlášení přenosných nemocí předpokládá odborné znalosti a proto se ohlašovací povinnost ukládá pouze lékařům. Podávání hlášení místním národním výborům by zdrželo provádění ochranných opatření. Rychlého jednání bude dosaženo tím, že budou uvědoměni státní obecní (městští) a obvodní lékaři a okresní národní výbor. Organisace protiepidemijní služby ve městech s vlastním statutem (zřízeným magistrátem) vyžaduje pouze uvědomění zdravotního referátu.

§ 2 ukládá ohlašovací povinnost pouze lékaři a veterináři. Osobám uvedeným v § 3, odst. 2 až 4 se ukládá povinnost přivolati lékaře. Jejich povinnost vznikne jen tehdy, mohou-li předpokládati na základě svých zkušeností, že se jedná o přenosnou nemoc, kterou je nutno hlásiti. Toto ustanovení znamená v podstatě zeslabení proti platným předpisům, podle kterých rovněž tyto osoby byly povinny podati hlášení na předepsaném formuláři, který mohly s ohledem na své znalosti vyplniti jen neúplně. Ustanovení odstavce 5 přichází v úvahu pouze na Slovensku, kde dosud v některých zdravotních obvodech vykonávají laické osoby funkci úředního ohledače mrtvol.

(§§ 5, 25 a 6):

Není třeba zvláštního vysvětlení.

Jelikož ochranné očkování je jedním z nejúčinnějších opatření proti šíření nákazy, je nutno dáti zemským národním výborům po případě ministerstvu zdravotnictví zákonné zmocnění k tomu, aby mohlo v době epidemie naříditi očkování ve větším rozsahu.

(§ 39 a § 7, odst. 1):

Není třeba zvláštního vysvětlení.

K § 9

(§§ 9, 16, 18, § 10, odst. 3, §§ 15, 17, 19, 21, 22, 23):

§ 9 obsahuje demonstrativní výpočet všeobecných ochranných opatření, která má okr. národní výbor provésti v zájmu potlačení přenosných nemocí. Směrnice k provedení ustanovení § 9 vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

V § 10 jsou vypočtena ochranná opatření okresního národního výboru v jednotlivých případech, o kterých podrobně pojednávají ustanovení §§ 11 až 16. V §§ 9 a 10 jsou systematicky uspořádány dřívější roztříštěné a kasuistické předpisy, takže tyto §§ tvoří spolu s ustanovením § 8 rámcový předpis, na kterém se zakládá všeobecná působnost okresních národních výborů v boji proti epidemiím. V uvedených §§ získá též laický člen okresního národního výboru přehled o opatřeních, která mají býti především provedena v boji proti epidemiím.

(§ 10, odst. 1 a 2):

Ustanovení odstavce 3 ukládá isolaci i osobám zdravým v zájmu důsledného provádění boje proti šíření nákazy.

(§ 11):

§ 12 zavádí všeobecně povinnou ústavní isolaci. Isolace v bytě může býti povolena jen výjimečně a za podmínek uvedených v odstavcích 2 a 3. Ustanovení odstavce 5 předpisuje zachovávání zvláštních ochranných opatření proti šíření nákazy při převozu nemocných do nemocnice.

(§ 12):

Ve směrnicích bude pamatováno též na to, aby zaměstnavatel byl včas uvědoměn o době a rozsahu zákazu výkonu povolání nebo činnosti, aby si mohl po případě opatřiti náhradu.

(§ 13):

Ustanovení odstavce 3 zavádí periodické vyšetřování osob činných zejména ve školách, potravinářských a jim podobných závodech, zda nevyměšují choroboplodné zárodky. Ustanovení odstavce 4 ukládá majitelům domů, ve kterých se zdržují vyměšovači choroboplodných zárodků, aby provedli některá hygienická zařízení (na př. postavili záchod s vodotěsnou jímkou).

(§ 14):

Není třeba zvláštního vysvětlení.

(§ 20):

Protože při provádění běžné desinfekce se jedná o úkony velmi jednoduché, svěřuje se její provádění nemocnému nebo osobě, která ho ošetřuje.

(§§ 8 a 24):

§ 17 uvádí obdobně podle §§ 8 až 10 souhrn zpráv a povinností místních národních výborů. Zařízeními, která slouží k zamezení a potírání přenosných nemocí, se rozumí zejména dopravní prostředky pro převoz osob stižených přenosnou nemocí a prostředky sloužící k provádění závěrečné desinfekce.

(§ 7, odst. 3 a 6):

§ 18 obsahuje předpisy formální a je organickým doplňkem k §§ 8 až 10 a 17.

§ 19 ve spojení s následujícími §§ odstraňuje nejasnosti v otázce náhrady a zapravení nákladů, které vznikly provedením ochranných opatření.

Povinnost uložená ustanovením § 3, odst. 1 nese sebou též nutnost určiti způsob náhrady nákladů, které vznikly lékaři provedením úkonu podle tohoto ustanovení.

(§ 26):

Aby bylo zabezpečeno provádění ústavní isolace při zvláště nebezpečných nemocech a při podezření z nákazy a vyloučena možnost, že se osoby, kterým byla isolace nařízena, této povinnosti vyhnou z obavy před výší vzniklých nákladů, zavádí se i v takových případech bezplatná isolace.

§ 22 vypočítává, které náklady ochranných opatření se hradí z prostředků obcí.

(§ 37, odst. 3) a § 34 (§ 27):

Není třeba zvláštního vysvětlení.

(§§ 2.8 až 35):

Náhrada škody za předměty poškozené nebo zničené desinfekcí vyžaduje podrobné úpravy vládním nařízením.

(§ 34):

Není třeba zvláštního vysvětlení.

(§§ 35 a 36):

Výše odpočivných a zaopatřovacích platů byla upravena tak, aby odpovídala všeobecnému zvýšení cenové hladiny.

(§§ 38, 40, 43, 41 a 42):

Není třeba zvláštního vysvětlení.

§ 34 obsahuje demonstrativní výpočet předpisů, jejichž platnost nebo použivatelnost se zrušuje a taxativní výpočet předpisů, jejichž platnost nebo použivatelnost zůstává nedotčena.

Zvláštní povaha tuberkulosy vyžaduje, aby její potírání bylo upraveno zvláštním zákonem.

Zrušení dosud platných předpisů o potírání přenosných nemocí vyžaduje podrobnou úpravu prováděcími předpisy k navrhovanému zákonu. Až do této nové úpravy je nutno ponechati v platnosti předpisy dosavadní.