Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Podle tohoto zákona jest hlásiti:

A. každé onemocnění, podezření z onemocnění a úmrtí při těchto přenosných nemocech:

1. asijská cholera,

2. malomocenství (lepra),

3. mor (pestis),

4. neštovice (variola),

5. papouščí nemoc (psittacosis),

6. skvrnivka (typhus exnathematicus) a jiné snadno přenosné rickettsiosy,

7. žlutá zimnice (febris flava),

8. Bangova nemoc,

9. dávivý kašel (pertussis),

10. přenosná dětská obrna (poliomyelitis epidemica),

11. horečka omladnic po porodu a po potratu (sepsis post partum et post abortum),

12. intoxikace a infekce z poživatin (botulismus, gastroenteritis infectiosa různého původu),

13. meningoková nákaza (meningitis cerebrospinalis epidemica),

14. paratyf a ostatní onemocnění vyvolaná Salmonellami,

15. postvakcinační encefalitida (čerstvá i pokud jde o následky),

16. sněť slezinná (anthrax),

17. spála (scarlatina),

18. střídavka (malaria),

19. trachom,

20. trichinosa,

21. tularemie,

22. tyf (typhus abdominalis),

23. přenosná úplavice (dysenteria),

24. vozhřivka (malleus),

25. vrátivka (febris recurrens),

26. vzteklina (lyssa),

27. Weilova nemoc (morbus Weili),

28. epidemický zánět jater (hepatitis epidemica),

29. epidemický zánět mozku (encephallitis epidemica), jakož i na člověka přenosné eicefalomyelitidy zvířecí,

30. záškrt (diphteria),

31. žňová horečka (leptospirosis grippotyphosa);

B. všechny streptokokové infekce horních dýchacích a zažívacích cest, pokud se vyskytují hromadně, zejména mezi školní mládeží a v léčebných, ošetřovacích a jim podobných ústavech;

C. každé úmrtí při chřipce (influenza) a prvotním zánětu plic (lobární pneumonii);

D. každé kousnutí vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem;

E. každou osobu, která, aniž je sama nemocna, vyměšuje zárodky infekce z poživatin, paratyfu, tyfu, přenosné úplavice nebo záškrtu;

F. každé onemocnění svrabem a mikrosporií u osob

1. zdržujících se v lázeňských místech a rekreačních střediscích,

2. hromadně ubytovaných,

3. činných v potravinářských závodech nebo v závodech a zařízeních s. větším počtem zaměstnanců,

4. docházejících do škol nebo na místa, kde se shromažďuje větší množství lidí.

(2) Zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) může naříditi vyhláškou v Úředním listě republiky Československé (v Úředním věstníku) pro celý svůj obvod nebo jen pro určitá místa nebo za určitých podmínek povinné hlášení všech případů onemocnění, podezření z onemocnění a úmrtí při:

1. chřipce (při této nemoci podléhá úmrtí hlášení všeobecně podle ustanovení odstavce 1, písm. c,

2. planých neštovicích (varicella),

3. spalničkách (morbilli),

4. epidemickém zánětu příušnic,

5. serosní meningitidě,

6. atypické virové pneumonii.

(3) Ministerstvo zdravotnictví může naříditi vyhláškou v Úředním listě republiky Československé povinné hlášení podle odstavce 1 i u jiných přenosných nemocí, vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, zejména vyskytne-li se větší počet případů onemocnění.

(4) Bylo -li hlášeno podezření z onemocnění, je třeba ihned po přesném zjištění stavu podati hlášení o onemocnění přenosnou nemocí nebo hlášené podezření odvolati.

(1) Hlášením jest povinen:

a) v léčebných, ošetřovacích a jim podobných ústavech, poradnách a ambulatoriích vedoucí lékař nebo lékař, který jej zastupuje,

b) ve výchovných, kárných, vězeňských a jim podobných ústavech ústavní lékař, a není-li ho, ošetřující lékař,

c) jinak každý lékař, který zjistil nemoc, podezření z nemoci, vyměšování choroboplodných zárodků nebo úmrtí na přenosnou nemoc.

(2) Hlášení podle odstavce 1 jest povinen učiniti též každý veterinář, který se dověděl při výkonu svého povolání, že někdo onemocněl nebo je podezřelý z onemocnění papouščí nemocí, Bangovou nemocí, intoxikací nebo infekcí z poživatin, paratyfem, snětí slezinnou, trichinosou, tularemií, vozhřivkou, zvířecí encefalomyelitidou, vzteklinou nebo byl kousnut vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem.

(3) Hlášení jest podati pro každý jednotlivý případ do 24 hodin od zjištění skutečností uvedených v odstavci 1, písm. c). Způsob hlášení stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v Úředním listě republiky Československé.

(4) Hlášení podle odstavců 1 až 3 je třeba učiniti zároveň okresnímu národnímu výboru a státnímu obecnímu (městskému) a obvodnímu lékaři, příslušným podle místa pobytu (úmrtí) osoby onemocnělé, podezřelé z onemocnění přenosnou nemocí nebo osoby vyměšující choroboplodné zárodky. Ve městech s vlastním statutem nebo se zřízeným magistrátem se učiní hlášení jen příslušnému orgánu národního výboru. Hlášení přenosných nemocí u osob, které jsou v nemocničním ošetření, je třeba podati též orgánům příslušným podle místa posledního pobytu nemocného před přijetím do nemocnice.

(5) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny hlásiti každou změnu bytu nebo místa pobytu nemocného, z nemoci podezřelého nebo osoby vyměšující choroboplodné zárodky, pokud se mohly při výkonu své činnosti o těchto okolnostech dověděti, jakož i jejich přijetí a propuštění z ústavu. Byla-li osoba stižená přenosnou nemocí propuštěna z ústavního ošetření, je v hlášení uvésti, zda je vyléčena, nebo že již nevyměšuje zárodky bakteriálních infekcí.

(1) K osobám, které onemocněly přenosnou nemocí nebo k osobám z takové nemoci podezřelým, musí býti přivolán bez prodlení lékař, který je povinen ošetřiti nemocného a učiniti předepsané hlášení.

(2) Lékaře jsou povinni přivolati:

1. osoby, které ošetřují nemocného,

2. přednosta domácnosti nebo zletilý spolubydlící,

3. majitel bytu nebo domu,

4. ředitel nebo správce veřejného nebo soukromého učiliště, pokud onemocněly osoby, které se zdržují v takových učilištích.

(3) Osoby odpovědné za vedení podniků, závodů nebo jiných zařízení mají, pokud jde o osoby tam ubytované, stejné povinnosti jako přednosta domácnosti (odstavec 2, č. 2).

(4) Povinnost přivolati lékaře (odstavec 1) u osob uvedených v odstavci 2, č. 2 až 4 a v odstavci 3 vznikne jen tehdy, není-li osoby uvedené na přednějším místě.

(5) Úřední ohledač mrtvol, který zjistil úmrtí na přenosnou nemoc nebo podezření z takové nemoci, jest povinen o tom zpraviti bezodkladně státního obecního (městského) a obvodního lékaře.

(1) Okresní národní výbor provede ihned ve svém obvodu na podkladě došlých hlášení (§§ 1 a 2) potřebná šetření o příčině, způsobu a původu nákazy, o rozšíření nemoci, jakož i o nebezpečí jejího dalšího šíření. Vyžaduje-li veřejný zájem zdravotní součinnosti jiných orgánů veřejné správy, jest třeba je bezodkladně přizvati.

(2) Veřejné ústavy léčebné a ošetřovací, jakož i zdravotní ústavy výzkumné a badací, které patří veřejnoprávním korporacím nebo veřejným fondům, jsou povinny na žádost okresního národního výboru spolupůsobiti při šetření podle odstavce 1 a sděliti mu výsledek.

(3) Okresní národní výbor sdělí výsledek šetření místnímu národnímu výboru, v jehož obvodu vznikla nemoc nebo podezření z nákazy.

Ministr zdravotnictví vyhlásí v Úředním listě republiky Československé směrnice pro postup při vědeckých pracích se zárodky přenosných nemocí, při zacházení s nimi a při jejich úschově.

(1) Zdravotnické osoby pověřené okresním národním výborem, aby provedly šetření potřebná k pátrání po nemoci, podezření z nemoci nebo po vyměšování choroboplodných zárodků, jsou oprávněny vstupovati na místa, kde je ošetřován nemocný nebo kde je uložena mrtvola. Tyto osoby musí zachovávati mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při tom dověděly, jakož i šetřiti zákonných předpisů o ochraně svobody osobní, domovní, a dále tajemství poštovního a listovního. Vyžaduje-li toho zjištění nemoci, může okresní národní výbor naříditi pitvu zemřelého.

(2) Při šetření prováděném podle odstavce 1, zejména při pitvě, může býti přítomen též ošetřující lékař.

(3) Osoby stižené přenosnou nemocí nebo podezřelé z takové nemoci a osoby vyměšující choroboplodné zárodky nebo podezřelé z takového vyměšování, jakož i osoby uvedené v § 3, odst. 2 a 3, jsou povinny sděliti vyšetřujícím orgánům (odstavec 1) na jejich dotaz všechny okolnosti potřebné k vyšetření nemoci.

(4) Osoby uvedené v odstavci 3, kromě osob uvedených v § 3, odst. 2 a 3, a osoby, které mají býti propuštěny z isolace nebo do hledu úředního lékaře (§ 11, odst. 1), se musí podrobiti nutným lékařským vyšetřením a odnětí materiálu k vyšetření.

(1) Vznikne-li nebezpečí epidemie může zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví) učiniti všechna potřebná a vhodná opatření směřující k jejímu potlačení. Zejména může naříditi povinné ochranné očkování veškerého obyvatelstva, obyvatelstva určitého obvodu nebo jeho skupin proti přenosným nemocem.

(2) Opatření uvedená v odstavci 1 může učiniti kdykoli také ministerstvo zdravotnictví, zejména přesahuje-li nebezpečí epidemie obvod jednotlivého zemského národního výboru (pověřenectva zdravotnictví), a může opatření zemského národního výboru (pověřenectva zdravotnictví) kdykoli doplniti, změniti nebo zrušiti.

(1) Okresní národní výbor je povinen prováděti stálý dozor na zařízení, která slouží zásobování pitnou a užitkovou vodou, jakož i na zařízení sloužící k odstranění odpadků, zejména lidských a zvířecích výkalů.

(2) Okresní národní výbor může uložiti majitelům nebo udržovatelům zařízení uvedených v odstavci 1, aby odstranili na vlastní náklad závady na těchto zařízeních, po případě určiti způsob, jakým se zjedná náprava.

(3) Vypukne-li přenosná nemoc nebo vznikne-li podezření, že taková nemoc vypukla, vydá okresní národní výbor neprodleně příkazy a zákazy potřebné k provedení ochranných opatření, a to jak všeobecně, tak pro jednotlivé případy. Všeobecná nařízení, jakož i jejich odvolání vyhlásí okresní národní výbor způsobem v místě obvyklým.

Okresní národní výbor může podle potřeby pro svůj obvod nebo jeho části zejména: 1. naříditi povinné prohlídky mrtvol úředním

2. naříditi omezení ve výrobě, dovozu, vývozu, úschově, prodeji a jinakém nakládání s předměty, kterými může býti šířena nákaza, zejména s potravinami,

3. zakázati nebo omeziti provoz kočovných živnostenských podniků,

4. omeziti na nejmenší míru cesty obyvatel postižených obcí mimo obvod jejich bydliště,

5. naříditi některá omezení v dopravních podnicích, zejména v lodní a vorové dopravě,

6. zavésti povinné hlášení osob, které se před příchodem do jeho obvodu zdržovaly v místech postižených přenosnou nemocí; pro účely hlášení jest opatřiti oddělené místnosti,

7. naříditi osobám, které při výkonu svého povolání přicházejí do styku s osobami postiženými přenosnou nemocí nebo s mrtvolami, omezení v osobním styku a v povolání a uložiti jim, aby se podrobily dalším jeho opatřením, zejména povinnému ochrannému očkování proti přenosným nemocem,

8. naříditi uzavření škol, zakázati nebo omeziti konání trhů, veletrhů, slavností všeho druhu, divadelních a filmových představení, schůzí a jiných podniků, při nichž se shromažďuje větší množství lidí; rozhodnutí okresního národního výboru o uzavření nebo znovuotevření školy provede ředitel nebo správce školy,

9. zakázati nebo omeziti používání studní, rybníků, jezer, vodních toků, vodovodů, lázní, prádelen a záchodů, pokud slouží veřejnému užívání,

10. naříditi obyvatelstvu hubení živočišných škůdců, kteří přispívají k dalšímu šíření přenosných nemocí,

11. naříditi zachovávání zvláštních ochranných opatření při umísťování, zarakvení, přepravě, a pohřbívání osob, zemřelých na přenosnou nemoc,

12. naříditi osobám stiženým přenosnou nemocí povinné léčení v ústavu nebo mimo ústav.

V jednotlivých případech může okresní národní výbor:

1. naříditi osobám stiženým přenosnou nemocí a osobám podezřelým z takové nemoci nebo nákazy, aby se podrobily isolaci nebo jiným omezením v osobním styku (§§ 11 a 12)

2. zakázati osobám uvedeným pod č. 1 zcela nebo částečně výkon některých činností nebo povolání (§ 13),

3. provésti potřebná opatření k zamezení šíření přenosných nemocí u osob vyměšujících choroboplodné zárodky (§ 14),

4. naříditi označení bytů a domů, ve kterých se vyskytla přenosná nemoc, po případě naříditi úplné nebo částečné vyklizení takových bytů a domů (§ 15),

5. naříditi provedení desinfekce domů, místností, dopravních prostředků a předmětů, které mohou působiti na šíření nákazy (§ 16).

(1) Osoby stižené přenosnou nemocí a osoby podezřelé z takové nemoci nebo nákazy se musí podrobiti isolaci nebo dohledu úředního lékaře. Okresní národní výbor může v zájmu zamezení šíření nákazy naříditi těmto osobám, nebo osobám, které o ně pečují, aby se podrobily některým omezením v osobním styku, zejména, aby upustily od školní docházky.

(2) Osobám bez přístřeší nebo osobám bez stálého bydliště, jakož i osobám, které provozují kočovné živnosti nebo vedou ze zvyku potulný život, může okresní národní výbor za účelem dohledu podle odstavce 1 uložiti omezení ve volbě místa pobytu a místa pracovního.

(3) Vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, mohou býti v ohrožené oblasti isolovány na určitou dobu též osoby zdravé. K provedení takové isolace může si okresní národní výbor vyžádati pomoc orgánů vojenských.

(1) Isolace se provádí zpravidla v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu. Okresní národní výbor může však povoliti isolaci v bytě, je-li zabezpečeno, že budou zachovány podmínky uvedené v odstavcích 2 a 3.

(2) Isolace musí býti provedena tak, aby nemocný nepřišel do styku s jinými osobami a aby bylo zamezeno další rozšíření přenosné nemoci. Přístup k nemocnému mají pouze osoby, které ho ošetřují, a osoby uvedené v § 6, odst. 1. Dále může býti povolen přístup k nemocnému též duchovnímu a výjimečně rodinným příslušníkům nemocného a jiným osobám, jejichž styku s nemocným vyžaduje vyřízení neodkladných věcí. Tyto osoby musí zachovávati všechna nutná opatření proti dalšímu šíření nemoci.

(3) Osoba podezřelá z nemoci nebo nákazy nesmí býti isolována v téže místnosti s nemocným. Uzná-li to úřední lékař za přípustné, mohou býti isolovány v téže místnosti osoby podezřelé z nákazy společně s osobami podezřelými z nemoci.

(4) Nedodržuje-li nemocný, podezřelý z nemoc nebo osoby, které s nimi přicházejí do stálého styku, isolaci nařízenou v bytě, nebo chovají-li se tak, že vznikne nebezpečí rozšíření nemoci, nařídí okresní národní výbor jejich isolaci v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu.

(5) Převoz osob stižených nemocemi uvedenými v § 1, odst. 1, písm. A, č. 1 až 7, 10, 13, 14, 17, 22, 23, 24, 26, 28 a 30 a osob podezřelých z těchto nemocí do nemocnice se může provésti pouze vozy k tomu účelu zvláště určenými.

Okresní národní výbor může podle směrnic které vydá ministerstvo zdravotnictví a vyhlásí v Úředním listě republiky Československé, zakázati osobám stiženým některou přenosnou nemocí, jakož i osobám podezřelým z takové nemoci, zcela nebo částečně výkon povolání nebo činnosti, při níž by mohly šířiti nákazu.

(1) Okresní národní výbor nařídí osobám vyměšujícím choroboplodné zárodky, aby se podrobily stálému dohledu úředního lékaře a opětovaným lékařským vyšetřením a aby prováděly desinfekci svých výmětů.

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 nesmějí býti činny v závodech a zařízeních, v nichž se zpracovávají nebo uvádějí do oběhu potraviny, je-li nebezpečí, že se zárodky nemoci přenesou na jiné osoby nebo na poživatiny.

(3) Okresní národní výbor nařídí, aby osoby vykonávající činnost, při níž je lidské zdraví vyměšováním choroboplodných zárodků zvláště ohroženo, se podrobovaly v pravidelných obdobích vyšetření, zda nevyměšují choroboplodné zárodky. Vyšetření provádějí bezplatně úřední lékaři a Státní zdravotní ústav nebo jeho pobočky. Kde jest toho zapotřebí, spolupůsobí při vyšetření též jiní lékaři, zejména závodní lékaři. (4) Okresní národní výbor nařídí vlastníku domu, aby v domě, kde se zdržují osoby uvedené v odstavci 1, provedl svým nákladem potřebná hygienická opatření sloužící k zamezení šíření přenosných nemocí. Vlastník domu je však oprávněn požadovati od nájemníků s důchodem přesahujícím hranici uvedenou v § 21, odst. 2, písm. b) příspěvek na úhradu těchto nákladů. Částka příspěvku se má k celkovým nákladům vlastníka domu, jako se má roční nájemné osoby příspěvkem povinné k součtu nájemného placeného všemi nájemníky s nájemní hodnotou částí domu bezplatně používaných.

(5) Nezachovávají-li osoby uvedené v odstavci 1 omezení jim uložená (odstavec 1 a 2), nařídí jim okresní národní výbor, aby se podrobily isolaci (§ 12).

(1) Domy a byty, ve kterých jsou isolovány osoby stižené přenosnou nemocí, musí býti, bylo-li to nařízeno, zřetelně označeny. Okresní národní výbor může naříditi, aby byly stejně označeny domy a byty, ve kterých se zdržují osoby stižené přenosnou nemocí, kterým nebyla nařízena isolace, nebo osoby podezřelé z nemoci nebo nákazy.

(2) Vyžaduje-li toho účinné potírání přenosné nemoci, může okresní národní výbor naříditi úplné nebo částečné vyklizení bytů a budov. Obyvatelům vyklizených bytů a budov musí býti bezplatně opatřeno přiměřené náhradní ubytování.

(1) Nemocný nebo osoba, která o něho pečuje, musí prováděti po dobu nemoci běžnou desinfekci podle pokynů úředního lékaře.

(2) Změní-li osoba stižená přenosnou nemocí byt, je-li vyléčena nebo zemře-li, provede místní národní výbor obecním desinfektorem závěrečnou desinfekci v rozsahu stanoveném okresním národním výborem a podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví a vyhlásí v Úředním listě republiky Československé.

(3) Je-li zvláštními okolnostmi odůvodněno podezření, že některé domy, místnosti, dopravní prostředky nebo některé předměty chovají zárodky přenosné nemoci, nařídí okresní národní výbor místnímu národnímu výboru, aby provedl jejich desinfekci.

(4) Nemůže-li býti provedena desinfekce předmětů uvedených v odstavci 3, nebo je-li v poměru k jejich hodnotě příliš nákladná, nařídí okresní národní výbor jejich zničení.

(1) Místní národní výbor provádí závěrečnou desinfekci (§ 16, odst. 2) a desinfekci nařízenou okresním národním výborem podle ustanovení § 16, odst. 3, jakož i ochranná opatření nařízená okresním národním výborem a dozírá na dodržování všeobecných nařízení vydaných okresním národním výborem (§§ 8 až 10).

(2) Vyžaduje-li toho veřejný zájem zdravotní, zejména je-li nebezpečí v prodlení, může místní národní výbor na návrh státního obecního (městského) a obvodního lékaře naříditi prozatímní ochranná opatření, potřebná k zamezení šíření přenosné nemoci (§§ 8 až 10). Okresní národní výbor může taková opatření místního národního výboru kdykoli doplniti, změniti nebo zrušiti

(3) Obce jsou povinny zřizovati a udržovati zařízení sloužící k potírání a zamezení přenosných nemocí v rozsahu stanoveném okresním národním výborem. Ke zřízení a udržování takových zařízení se mohou obce spojovati podle platných ustanovení obecních zřízení. Okresní národní výbor může obce kdykoli přidržeti k tomu, aby se postaraly o zařízení potřebná k ochraně proti přenosným nemocem.

(1) Rozhodnutí (výměry) okresního národního výboru, jakož i rozhodnutí místního národního výboru (§ 17, odst. 1 a 2) při provádění ochranných opatření se prohlašují zpravidla ústně a v přítomnosti stran. Rozhodnutí o opatřeních podle ustanovení §§ 11 až 13 a § 14, odst. 2 musí býti vydána vždy písemně a doručena stranám. Strany mohou žádati, aby ústně prohlášené rozhodnutí jim bylo dodáno též písemně. Rozhodnutí však platí za vydané ústním prohlášením.

(2) Odvolání z rozhodnutí vydaných podle odstavce 1 nemají odkladný účinek.

Náklady a škody, které vznikly prováděním opatření podle tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho, hradí stát (zdravotní správa), nejde-li o výjimky uvedené v § 8, odst. 2, § 14, odst. 4, § 21 nebo § 22.

Za úkon provedený podle ustanovení § 3, odst. 1 náleží lékaři, pokud k němu není zavázán svým služebním postavením přiměřená náhrada obdobně podle ustanovení § 11, odst. 1 a 2 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb., o výkonu lékařské praxe.

(1) Náklady isolace prováděné v bytě nemocného (§ 12, odst. 2 a 3) a náklady povinného léčení (§ 9, č. 12), jakož i náklady běžné desinfekce (§ 16, odst. 1) hradí isolovaný (léčený), nejsou-li třetí osoby podle příslušných předpisů nebo jiných právních závazků povinny poskytovati ošetřování (léčení) nebo úhradu nákladů jím vzešlých.

(2) Ošetřovací výlohy osob stižených přenosnou nemocí, isolovaných z úředního příkazu v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu (§ 12, odst. 1 a 4), hradí stát (zdravotní správa), pokud

a) není nositel veřejnoprávního sociálního pojištění podle příslušných předpisů povinen poskytovati nemocenské ošetřování nebo úhradu nákladů jím vzešlých nebo

b) pokud součet ročního důchodu (počítajíc v to i pracovní výdělek) osoby isolované, po případě spolu s důchodem osob povinných ji živiti, nepřesahuje částku 72.000 Kčs a pokud nelze spravedlivě požadovati, aby uvedené osoby zmenšily podstatu svého majetku. Částka 72.000 Kčs se zvyšuje o 3.600 Kčs na každého dalšího rodinného příslušníka, který má nárok na výživu.

(3) Byla-li isolována z úředního příkazu v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu osoba, která onemocněla nebo je podezřelá z onemocnění na nemoc uvedenou v § 1, odst. 1, písm. A, č. 1 až 7, 14, 22 a 23, nebo osoba podezřelá z jakékoliv nákazy přenosnou nemocí nebo z vyměšování choroboplodných zárodků, hradí stát (zdravotní správa) ošetřovací výlohy spojené s isolací v plné výši bez omezení stanoveného v odstavci 2.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí též, provede-li se se souhlasem okresního národního výboru isolace dobrovolně.

(5) Co jest roční důchod a kdy lze spravedlivě požadovati, aby poškozený zmenšil podstatu svého majetku, stanoví vláda nařízením.

a) náklady, které vznikly převozem nemocných do nemocnice (§ 12, odst. 5),

b) náklady závěrečné desinfekce (§ 16, odst. 2),

c) zřizovací a udržovací náklady na zařízení sloužící k potírání a zamezení přenosných nemocí (§ 17, odst. 3).

Vzniknou-li nebo rozšiřují-li se přenosné nemoci v mimořádném rozsahu, může ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy vnitra a financí poskytnouti finančně slabým obcím výpomoc až do výše jedné poloviny prokázaných nákladů, které obcím vzniknou provedením opatření podle § 12, odst. 5, § 16, odst. 2 nebo § 17, odst. 3.

(1). Stát (zdravotní správa.) poskytne náhradu za pracovní výdělek, ušlý následkem ochranných opatření nařízených a provedených podle ustanovení tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho, osobám, u kterých jsou splněny podmínky § 21, odst. 2, písm. b).

(2) Ušlý pracovní výdělek se nahradí v celé výši, pokud náhrada takto poskytnutá nepřesahuje spolu s případným ostatním příjmem poškozeného částku 36.000 Kčs. Částka 36.000 Kčs se zvyšuje o 3.600 Kčs na každého dalšího rodinného příslušníka, který má nárok na výživu.

(3) Přísluší-li oprávněné osobě podle jiných předpisů nárok na náhradu ušlého výdělku proti osobě třetí, poskytne jí stát (zdravotní správa) pouze případný doplněk na míru uvedenou v odstavci 2.

Způsob poskytnutí náhrady škody za předměty, které byly při provádění úředně nařízené desinfekce poškozeny nebo zničeny, její výši, jakož i okruh fysických a právnických osob, kterým nepřísluší nárok na náhradu škody, určí vláda nařízením.