Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Dani z předmětů zbytné potřeby
(přepychová daň) podléhají
předměty, uvedené v příloze
k tomuto zákonu (seznam přepychových předmětů),
a to sazbami v ní uvedenými; příloha
je součástí zákona.
(2) Vláda může nařízením
vyloučiti ze seznamu přepychových předmětů
některé přepychové předměty,
tento seznam měniti a doplňovati, jakož i upravovati
a určovati sazby daně, při čemž
však předměty zdaňovanými mohou
býti toliko předměty národohospodářsky
zbytné a daňová sazba nesmí převyšovati
100% jejich ceny; rovněž může vláda
nařízením platnost zákona zrušiti.
Od daně jsou osvobozeny za podmínek stanovených
vládním nařízením:
1. předměty přepravené z jedné
výrobny do jiné, do skladu, obchodní místnosti
a do dílny domáckého pracovníka nebo
zpět;
2. předměty převzaté pouze za účelem
provedení opravy;
3. předměty vyvezené do celní ciziny;
4. předměty dovezené z celní ciziny
v případech a za podmínek stanovených
v §§ 62 až 65, § 87 a § 105 celního
zákona.
(1) Platiti daň jest povinen (poplatník):
1. kdo přepychové předměty vyrábí
nebo si je dává vyráběti (ve mzdě,
po domácku a pod.). Výrobou se rozumí prvovýroba,
dále jakákoliv činnost, kterou předmět
nabývá povahy předmětu přepychového,
jakož i zpracování, opracování,
zušlechťování, obnovování,
opravování nebo jakékoli upravování
(též sestavování) předmětu
přepychového na předmět opět
přepychový. U zvířat (na př.
přepychových psů) je poplatníkem jejich
chovatel; u poštovních známek a jiných
cennin je poplatníkem, kdo je sestavuje a sbírá
ke zcizení;
2. při dovozu poplatník celní pohledávky
(§ 8, odst. 2 celního zákona).
(2) Dá-li si kdo vyrobiti (ve mzdě, po domácku
a pod.) přepychový předmět pro svoji
soukromou spotřebu, jest povinen platiti daň ten,
kdo předmět pro něho vyrobil (ve mzdě,
po domácku a pod.).
(3) Dá-li si vyrobiti (ve mzdě, po domácku
a pod.) v tuzemsku přepychový předmět
osoba, která nemá v tuzemsku ani bydliště
(sídlo) ani provozovnu, jest povinen platiti daň
ten, kdo pro ni přepychový předmět
vyrobil (ve mzdě, po domácku a pod.).
(1) U předmětu vyrobeného v tuzemsku je základem
daně cena, t. j. vše, co výrobce účtuje
odběrateli. Byl-li předmět vzat pro vlastní
spotřebu, je základem daně obecná
cena předmětu.
(2) V případech uvedených v § 3, odst.
2 a 3 je základem daně:
a) byl-li vyroben (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový
předmět z předmětu nepřepychového,
obecná cena konečného (přepychového)
předmětu;
b) byl-li vyroben (ve mzdě, po domácku a pod.) přepychový
předmět z jiného předmětu přepychového,
rozdíl mezi obecnou cenou předmětu daného
ke zpracování a obecnou cenou konečného
výrobku.
(3) U předmětu dovezeného z celní
ciziny je základem daně účtovaná
cena, k níž se připočítávají
výlohy přepravní k hranici a clo, jakož
i daně a dávky vybírané z dováženého
zboží, a není-li jí, obecná cena
dovezeného předmětu.
(4) Cenou obecnou se rozumí cena, která se v době
vyskladnění nebo v době celního projednání
obvykle platí za přepychový předmět
stejného nebo podobného druhu v místě
výrobny nebo v místě celního projednání,
nečítajíc v to daň přepychovou,
a to při vyskladnění nebo dovozu ve velkém,
cena ve velkém, při vyskladnění nebo
dovozu v malém, cena v malém, pokud není
jinak stanoveno. Při vlastní spotřebě
jest základem daně cena obecná (první
věta) v době, kdy přepychový předmět
byl vzat pro vlastní spotřebu. V případech
uvedených v odstavci 2, písm. b) se včítá
do obecné ceny předmětu daného ke
zpracování přepychová daň,
která z něho byla prokazatelně zaplacena.
(5) Ministr financí jest oprávněn stanoviti
u přepychových předmětů, u
nichž se vyskytují dodávky od výrobce
přímo spotřebiteli i dodávky od výrobce
přímo překupníkům, že
základem daně je konečná cena spotřebitelská
po odečtení přepychové daně.
(6) Daň přepychová není součástí
základu této daně, ani daně z obratu,
ani cenových vyrovnávacích částek.
(7) Není-li při daňovém řízení
nebo celním projednání cena udána
nebo prokázána, nebo je-li sice udána a prokázána,
avšak kontrolní orgán ji má za nízkou,
jest vzíti za základ daně cenu obecnou (odstavec
4).
(8) Je-li udána cena v cizí měně nebo
v obchodních mincích, přepočítává
se na československou měnu podle průměrného
měsíčního kursu, který stanoví
pro účely poplatků, daně z obohacení
a daní dopravních ministr financí vyhláškou
v Úředním listě, na Slovensku též
vyhláškou v Úředním věstníku.
Rozhodným je kurs vyhlášený pro kalendářní
měsíc, v němž vznikla daňová
povinnost. Při dovozu se přepočítává
cena udaná v cizí měně nebo v obchodních
mincích na měnu československou podle ustanovení
o cle.
(9) Pro cenu, která je rozhodná pro určení
předmětu jako přepychového, platí
obdobně ustanovení předchozích odstavců.
(10) Daň (příslušenství daně)
se zaokrouhluje na celé koruny dolů.
(11) Bližší předpisy o daňovém
základu vydá vláda nařízením.
Daňová povinnost vzniká:
1. u předmětu vyrobeného v tuzemsku vyskladněním
z výrobny nebo vzetím pro vlastní spotřebu.
Sklad a prodejní místnost, patřící
k výrobně, se považují za její
součást. Podrobnosti stanoví vláda
nařízením;
2. při dovozu z celní ciziny v době, kdy
vzniká povinnost platiti celní pohledávku
(§§ 85 a 88 celního zákona).
(1) Daň z přepychových předmětů
vyrobených v tuzemsku je splatná jejich vyskladněním
z výrobny. Platí se z celého množství
přepychových předmětů, které
bylo vyskladněno v jednom kalendářním
měsíci, najednou, a to nejpozději do patnáctého
dne druhého kalendářního měsíce
bezprostředně následujícího
po měsíci, v němž bylo vyskladněno.
Daň se platí šekovým vplatním
lístkem poštovní spořitelny na účet
příslušného okresního finančního
ředitelství, na Slovensku na účet
pověřenectva financí, pokud se nestanoví
v seznamu přepychových předmětů
jinak. Připadne-li poslední den platební
lhůty na neděli, státem uznaný svátek
nebo památný den, končí platební
lhůta nejblíže následujícího
všedního dne. V téže lhůtě
je poplatník povinen předložiti dvojmo důchodkovému
kontrolnímu úřadu měsíční
účet přepychové daně podle
vzoru, který vydá ministerstvo financí.
(2) Za den zapravení splatné daně se pokládá:
a) je-li placeno šekovým řízením
u poštovní spořitelny, den, kdy byla složena
daňová částka u poštovního
úřadu;
b) je-li placeno v odúčtovacím řízení
u poštovní spořitelny, den, kdy byl odepsán
poukaz z poukazatelova šekového účtu
nebo ze šekového účtu jeho zmocněnce,
v obou případech za předpokladu, že
částka byla skutečně připsána
na šekový účet příslušného
finančního úřadu.
(3) Při dovozu platí o splatnosti a způsobu
placení daně ustanovení o cle.
(4) Ministr financí se zmocňuje, aby vyhláškou
ve Sbírce zákonů a nařízení
stanovil v dohodě s nejvyšším účetním
kontrolním úřadem jiný způsob
placení daně nebo jiné platební lhůty.
(1) Daň přepychovou jest přesunouti na odběratele.
(2) Zcizuje-li přepychový předmět
někdo jiný než poplatník, smí
účtovati přepychovou daň pouze částkou,
kterou účtoval poplatník.
Nabyl-li nebo dovezl-li poplatník přepychový
předmět, a vyrobil-li z něho jiný
přepychový předmět, jest oprávněn
za podmínek, které stanoví vláda nařízením,
odečísti si od daně, kterou je povinen sám
platiti, daň, kterou zaplatil dodavateli nebo při
dovozu.
(1) Za přepychovou daň ručí předměty
jí podrobené, pokud jsou v moci (držení)
poplatníka nebo v moci (držení) osoby, která
je převzala, ač věděla, nebo z okolností
mohla věděti že daň byla zkrácena
nebo zatajena.
(2) Daň zatěžuje i bez knihovního zápisu
zákonným zástavním právem podnik
poplatníkův a jeho hospodářské
příslušenství (nemovitosti, zařízení,
zásoby a pod.); toto zástavní právo
má přednost přede všemi knihovně
zajištěnými pohledávkami. Jde-li o nedoplatek
daně starší jednoho roku, jest trvání
tohoto přednostního práva závislé
na tom, že nedoplatek byl nejdéle do jednoho roku
počínajíc dnem po splatnosti příslušné
daňové částky zajištěn.
(3) Celým svým jměním ručí:
1. nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako
celek úplatně nebo neúplatně, za přepychovou
daň, kterou byli povinni platiti jeho předchůdci
z přepychových předmětů vyskladněných
(vzatých pro vlastní spotřebu) v kalendářním
roce, v němž došlo k převodu podniku nebo
závodu, jakož i v kalendářním
roce bezprostředně předcházejícím;
2. osobně ručící společníci
za daň, kterou byla povinna platiti společnost z
přepychových předmětů vyskladněných
(vzatých pro vlastní spotřebu) v době,
kdy byli jejími společníky;
3. osoby odpovědné za správu právnických
osob za přepychovou daň, kterou jest povinna platiti
právnická osoba z přepychových předmětů
vyskladněných (vzatých pro vlastní
spotřebu) v době, po kterou jsou odpovědné
za její správu. Toto ručení není
však možno uplatniti po uplynutí 5 let ode dne,
kdy byla osoba, jež je odpovědná za správu
právnické osoby, zproštěna odpovědnosti
za to období, kterého se ručení týká;
4. účastníci příležitostných
sdružení za přepychovou daň, kterou
jest povinno platiti příležitostné sdružení
z přepychových předmětů vyskladněných
(vzatých pro vlastní spotřebu) v době,
po kterou se ho zúčastnili;
5. osoba pověřená vedením tuzemské
provozovny poplatníka, jenž má bydliště
nebo sídlo v cizině, za přepychovou daň,
kterou jest poplatník povinen platiti z přepychových
předmětů vyskladněných (vzatých
pro vlastní spotřebu) v době, po kterou byla
pověřena vedením jeho tuzemské provozovny;
6. ten, z jehož podnětu se koná dražba,
za přepychovou daň z přepychových
předmětů, které byly v této
dražbě prodány;
7. ten, jemuž byla postoupena pohledávka z prodeje
přepychových předmětů, za daň,
kterou je povinen zaplatiti ten, jenž dotyčné
přepychové předměty prodal. Toto ručení
jest omezeno jen do výše daně připadající
na přepychové předměty, jejichž
dosažená prodejní cena rovná se výši
postoupené pohledávky;
8. ten, kdo spravuje neodevzdanou pozůstalost (na Slovensku
nerozdělenou pozůstalost) za daň, kterou
jest povinna platiti neodevzdaná (nerozdělená)
pozůstalost z přepychových předmětů
vyskladněných v době, po kterou ji spravoval
nebo byl oprávněn spravovati;
9. národní správce za daň z přepychových
předmětů vyskladněných v době,
po kterou byl národní správce odpověden
za národní správu podniku.
(4) Nepatří-li předměty sloužící
provozu podniku poplatníkovi, nýbrž některému
z jeho rodinných příslušníků
nebo osobě podstatně na podniku zúčastněné,
ručí vlastník předmětů
těmito předměty za přepychovou daň,
kterou je povinen poplatník platiti z přepychových
předmětů vyskladněných (vzatých
pro vlastní spotřebu) v době, po kterou sloužily
tyto předměty provozu podniku nebo po kterou trvala
účast na podniku. Kdo je rodinným příslušníkem
podnikatele a kdo je osobou podstatně na podniku zúčastněnou,
určí vláda nařízením.
Vloží-li tichý společník do podniku
vklad v penězích, ručí obdobně
do výše svého vkladu.
(5) Ručení se vztahuje na daň a její
příslušenství (5% zvýšení,
poplatek z prodlení a náhrady nákladů
upomínacích a exekučních), kterou
poplatník nezaplatil. Postihuje-li ručení
více osob, ručí všechny rukou společnou
a nerozdílnou.
(6) Ručení za daň při dovozu se řídí
ustanoveními o cle.
(7) Zánikem daňového dluhu zaniká
ručební povinnost.
(1) Vezme-li poplatník přepychový předmět
od odběratele zpět (na př. pro vady, nebo
proto, že obchod byl dodatečně zrušen),
má nárok na vrácení daně. Podmínkou
jest, že předmět byl vzat zpět do 60
dnů. Daň se vrátí tím způsobem,
že si ji poplatník odečte od daně, kterou
je povinen platiti, a vyznačí to v záznamu
o příjmu a výdeji zboží, jakož
i v měsíčním účtu přepychové
daně. Přestane-li býti poplatníkem,
vrátí se daň v hotovosti.
(2) Kdo, zabývaje se mezinárodní směnou
zboží, vyvezl v nezměněném stavu
do celní ciziny přepychový předmět,
kterého nabyl v tuzemsku od jiné osoby nebo který
dovezl z celní ciziny, má nárok za podmínek
stanovených vládním nařízením,
aby mu byla na žádost vrácena přepychová
daň, kterou zaplatil dodavateli nebo při dovozu.
Nárok na vrácení daně pomine, nebyla-li
žádost podána do 6 měsíců
po skončení kalendářního roku,
v němž došlo k výstupu přepychového
předmětu do celní ciziny.
Kdo vyrábí předměty podléhající
přepychové dani, je povinen do 14 dnů ohlásiti
příslušnému důchodkovému
kontrolnímu úřadu zahájení
výroby, její změny, převod, zastavení,
zrušení nebo přesídlení, jakož
i místnosti výrobní, skladní a prodejní
na tiskopise, jehož vzor vydá ministerstvo financí.
Lhůta 14 dnů se počítá ode
dne, kdy nastala skutečnost zakládající
ohlašovací povinnost.
(1) Poplatník (§ 3) je povinen zapisovati příjem
a výdej zboží a vydati každému
odběrateli přepychových předmětů
daňovou stvrzenku.
(2) Odběratel přepychových předmětů
jest povinen žádati od poplatníka, aby mu byla
vydána daňová stvrzenka; neobdrží-li
ji, jest povinen ohlásiti to neprodleně důchodkovému
kontrolnímu úřadu.
(3) Poplatník je povinen uschovávati daňové
záznamy a opisy daňových stvrzenek (juxty)
po dobu 6 let od konce kalendářního roku,
ve kterém byl učiněn poslední zápis
do daňového záznamu, po případě
ve kterém byla vydána daňová stvrzenka.
Odběratel přepychových předmětů
(odstavec 2) je povinen uschovávati daňové
stvrzenky po celou dobu, po kterou má přepychové
předměty v držení, nejméně
však po dobu 3 let od konce kalendářního
roku, ve kterém daňová stvrzenka byla vydána.
(4) Ministerstvo financí, po případě
úřad jím zmocněný může
poplatníka zprostiti vedení daňových
záznamů a vydávání daňových
stvrzenek, jestliže výrobní nebo obchodní
zápisy poplatníkovy, po případě
jím vydávané účty vyhovují
kontrolním požadavkům finanční
správy.
(5) Podrobné předpisy o těchto záznamech
a o daňových stvrzenkách vydá ministerstvo
financí vyhláškou v Úředním
listě.
(1) Kdo vyrábí, jakož i ten, kdo dává
vyráběti (ve mzdě, po domácku a pod.)
přepychové předměty, podléhá
úřednímu dozoru podle ustanovení dalších
odstavců.
(2) Úřední orgánové pověření
dozorem nebo daňovou kontrolou jsou oprávněni
vstupovati do výroben, skladů a obchodních
místností za dne kdykoli, za noci jen, je-li podnik
v činnosti a nahlížeti do záznamů,
obchodních dopisů, knih, zápisů a
listin, vztahujících se na výrobu, vyskladnění
a ceny přepychových předmětů.
Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny tyto doklady uschovávati
po dobu 6 let a předložiti je finančním
orgánům nebo úřadům kdykoliv
k přezkoumání; tato doba se počítá
od konce kalendářního roku, v němž
byl učiněn poslední zápis do knih
a záznamů, nebo v němž obchodní
listiny nebo podklady zápisu vznikly. Oprávnění
příslušející finančním
orgánům podle prvé věty příslušejí
jim také, pokud jde o podniky, které podniku dodávají,
jakož i o ty, které od něho odebírají
zboží nebo pro něho vykonávají
peněžní služby. Přitom jsou povinni
finanční orgánové zachovávati
o zjištěných okolnostech úřední
tajemství a dbáti ustanovení zákona
ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně
státu, a předpisů jej měnících
a doplňujících.
(3) Osoby uvedené v odstavci 1 nebo jejich zástupci
jsou také povinni podávati finančním
orgánům a úřadům všechna
vysvětlení, jichž je třeba k provedení
daňové kontroly nebo úředního
dozoru.
(4) Okresní finanční ředitelství
jest oprávněno, má-li důvodnou domněnku,
že opatření podle předcházejících
ustanovení nepostačují k zajištění
daně, dáti poplatníka pod zostřený
úřední dozor. Zostřený úřední
dozor záleží v tom, že se poplatníku
uloží, aby hlásil množství a způsob
uložení předmětů podrobených
této dani, jakož i předem každé
jejich vyskladnění a aby konal podrobné zápisy
o jejich výrobě, příjmu a vydání.
Mimo to může finanční úřad
žádati, aby byla složena jistota za daň.
(5) Okresní finanční ředitelství
může, uzná-li to vhodným, zaříditi
stálý úřední dozor na svůj
náklad. Byl-li poplatník pro zkrácení
daně trestán, může okresní finanční
ředitelství naříditi na dobu nutné
potřeby stálý úřední
dozor na jeho náklad.